MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV PVH A ARCHIVNICTVÍ VOJÁCI SLOVÁCKÉ BRIGÁDY OČIMA HISTORICKÉ STATISTIKY MAGISTERSKÁ OBOROVÁ PRÁCE BC. LUKÁŠ LEXA VEDOUCÍ PRÁCE: PHDR. JÚLIUS BALÁŽ, CSC. BRNO 2018 Inter arma silent Musae… Rád bych touto formou srdečně poděkoval své nejdražší přítelkyni Radce za toleranci a všestrannou podporu v mém dlouhodobém výzkumu a pomoc při zpracování databáze. Velké díky patří vedoucímu mé diplomové práce panu doktoru Balážovi, především za jeho trpělivost, ochotu pomoci a cenné rady. Dále chci touto formou vyjádřit své díky pracovnicím a pracovníkům archivů a muzeí, kteří mi pomohli s hledáním potřebných materiálů, a soukromým sběratelům a rodinným příslušníkům někdejších příslušníků Slovácké brigády, že se ochotně podělili o materiály týkající se Slovácké brigády. Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a všechny použité prameny a literaturu jsem uvedl v seznamu zdrojů. V Brně dne 22. 08. 2018 ……………………………… podpis autora . 1 OBSAH PRÁCE Úvod ................................................................................................................................. 4 Vymezení problému, výzkumné otázky a cíle práce .................................................... 6 Kvantitativní přístupy vojenských dějin....................................................................... 8 Současný stav bádání.................................................................................................... 9 Rozbor pramenů.......................................................................................................... 11 Struktura práce............................................................................................................ 14 1 Nástin dějin Slovácké brigády .................................................................................. 16 1.1 Preludium.............................................................................................................. 16 1.1.1 Procesy s velezrádci a nárůst protihabsburských nálad................................. 17 1.1.2 Zelené kádry a pasivní resistence obyvatelstva ............................................. 19 1.2 Dobrovolnické formace na počátku Československa ........................................... 23 1.3 Převrat na jižní Moravě......................................................................................... 24 1.4 Vznik Slovácké brigády........................................................................................ 26 1.4.1 Slavnostní přísaha.......................................................................................... 28 1.5 Organizace Slovácké brigády ............................................................................... 29 1.5.1 Štáb Slovácké brigády ................................................................................... 31 1.6 Nasazení Slovácké brigády................................................................................... 32 1.6.1 Ovládnutí Hustopečska a Břeclavska ............................................................ 32 1.6.2 Obsazení Mikulovska .................................................................................... 35 1.6.3 Působení brigády ve Slezsku ......................................................................... 37 1.6.4 Slovácká brigáda v bojích o Slovensko......................................................... 39 1.7 Reorganizace Slovácké brigády............................................................................ 41 1.8 Vlivy formující podobu brigády ........................................................................... 42 1.8.1 Lidové tradice ................................................................................................ 42 1.8.2 Legionářské hnutí .......................................................................................... 46 1.9 Hodnocení Slovácké brigády a její obraz v dobovém tisku.................................. 48 1.9.1 Hodnocení z vojenských kruhů...................................................................... 48 1.9.2 Na stranách dobového tisku........................................................................... 49 1.10 Stejnokroje a výzbroj.......................................................................................... 52 2 Soubor dat – databáze příslušníků Slovácké brigády ............................................ 56 2.1 Prameny pro zpracování databáze ........................................................................ 56 2.1.1 Evidenční kniha mužstva............................................................................... 56 2.1.2 Evidenční kniha důstojníků ........................................................................... 57 2 2.1.3 Kartotéka příslušníků Slovácké brigády ........................................................58 2.1.4 Další prameny ................................................................................................59 2.1.4.1 Seznam padlých a zemřelých, matriky, kartotéka padlých a zemřelých v první světové válce...........................................................................................59 2.1.4.2 Trestní rejstřík .........................................................................................59 2.2 Problémy při zpracování databáze ........................................................................60 3 Statistické výstupy......................................................................................................64 3.1.1 Bojové a nebojové ztráty................................................................................64 3.1.2 Národnost .......................................................................................................67 3.1.3 Místo narození................................................................................................68 3.1.4 Rok narození ..................................................................................................71 3.1.5 Rodinný stav...................................................................................................73 3.1.6 Náboženské vyznání.......................................................................................74 3.1.7 Profese............................................................................................................75 3.1.8 Hodnosti .........................................................................................................77 3.1.8.1 Roky narození jednotlivých hodností......................................................78 3.1.9 Původní jednotky............................................................................................79 3.1.10 Datum prezentování u Slovácké brigády .....................................................81 3.1.11 Zařazení u Slovácké brigády........................................................................84 3.1.12 Dobrovolníci.................................................................................................85 3.1.13 Důstojnický sbor ..........................................................................................87 3.1.14 Další údaje....................................................................................................88 3.1.14.1 Onemocnění ..........................................................................................88 3.1.14.2 Křestní jména ........................................................................................89 4 Komparace se srovnatelnými soubory dat...............................................................91 4.1 II. pluk Stráže svobody..........................................................................................92 4.1.1 Rok narození ..................................................................................................92 4.1.2 Profese............................................................................................................95 4.2 II. prapor II. pluku Stráže svobody .......................................................................95 4.2.1 Rok narození ..................................................................................................96 4.3 Českoslovenští legionáři .......................................................................................97 4.3.1 Ztráty, národnost a politická příslušnost ........................................................97 4.3.2 Místo narození................................................................................................98 4.3.3 Rok narození ..................................................................................................99 4.3.4 Náboženství..................................................................................................101 3 4.3.5 Profese ......................................................................................................... 102 4.3.6 Hodnosti....................................................................................................... 103 4.3.7 Původní jednotky......................................................................................... 104 4.3.8 Další údaje ................................................................................................... 105 4.3.8.1 První útvar v legiích.............................................................................. 105 4.3.8.2 Křestní jména........................................................................................ 105 4.4 Volkswehr........................................................................................................... 106 4.4.1 Rok narození................................................................................................ 107 4.4.2 Hodnosti....................................................................................................... 108 Závěr ............................................................................................................................ 109 Seznam zkratek............................................................................................................. 113 Seznam pramenů a literatury ........................................................................................ 114 Prameny nevydané.................................................................................................... 114 Prameny vydané........................................................................................................ 116 Dobový tisk............................................................................................................... 116 Dobová literatura ...................................................................................................... 117 Literatura................................................................................................................... 120 Internetové zdroje ..................................................................................................... 132 Přílohy........................................................................................................................... 134 Příloha 1 – Databáze příslušníků Slovácké brigády ................................................. 134 Příloha 2 – Věkové rozložení vojáků zkoumaných skupin....................................... 134 Příloha 3 – Ukázka pramenů z tvorby databáze ....................................................... 135 4 ÚVOD „V chaotickém ruchu převratovém, téměř přes noc, organizačním úsilím zakladatele a velitele Slovácké brigády majora Cyrila Hluchého, vytvořena byla první vojenská jednotka ku zajištění jižních hranic, kdy v nadšení nad porážkou nenáviděné monarchie, omrzelé houfy desertérů hlásily se pod prapory republikánské armády, aby chránily svými těly, zajistily to ono velké, rodící se, svobodu, vlast, republiku.“1 Karel Čapek Dokud žili příslušníci Slovácké brigády, žila i tradice a odkaz této jednotky. Především na jižní Moravě rezonoval fenomén Slovácké brigády ve vzpomínkách jejích vojáků. Dnes už ji můžeme zkoumat jen na základě historických pramenů. Brigádou prošlo více než 7.500 osob, a není tedy snadné najít konsenzus v hodnocení těchto mužů co do jejich morálních a bojových kvalit. Můžeme ale na tyto vojáky pohlédnout optikou historické statistiky. Statistické údaje ztrácí pověstnou strohost zasazením do historického kontextu a komparací se srovnatelnými soubory dat. Snad se nám takto podaří vytvořit zajímavý obraz vojáka Slovácké brigády jako přímého účastníka procesů „velkých dějin“. Nadcházející sté výročí vzniku, přísahy a nasazení Slovácké brigády může tématu zajistit větší pozornost. Zároveň již můžeme o tomto období hovořit s určitým odstupem, oprostit se od emocí či sentimentu a najít smír v hodnocení oněch dob z různých úhlů pohledu. Slovácká brigáda působila jako největší dobrovolnická jednotka v Československu po první světové válce. Název této formace nebyl zvolen náhodně. Povstal na tradici jihovýchodomoravského regionalismu. Oblast Slovácka (včetně někdejšího „území nikoho“ na moravsko-slovenské hranici – tzv. Luckého pole) měla velmi úzké vazby na sousední západoslovenský region. Dnešní výzkumy ukazují, že po stránce genetické mají obyvatelé Slovácka velmi blízko ke Slovákům.2 Může to patrně souviset s dosídlováním regionu pod Bílými Karpaty v dobách vpádů Turků a uherských povstalců. V minulých staletích se však více dostávalo hlasu teoriím o souvislosti osídlení na obou stranách hranice již od dob Velké Moravy. Ať je tato teze pravdivá či ne, v době bojů za práva na sebeurčení menšinových národů Rakouska-Uherska působila jako tmelící prvek česko-slovenské (chceme-li moravsko-slovenské) vzájemnosti. 1 Čapek, Karel: Adresář města Hodonína. Rodiště presidenta T. G. Masaryka. Hodonín 1924, s. 16. 2 Jen třetina Čechů má slovanské kořeny, ukázal výzkum. Dostupné online: https://www.novinky.cz/vedaskoly/453236-jen-tretina-cechu-ma-slovanske-koreny-ukazal-vyzkum.html (citováno 17. 12. 2017). 5 „Jako všude ve všech národně jednotných i smíšených krajích Čech, Moravy a Slezska, tvořily se po památném 28. říjnu 1918 revoluční vojska, národní gardy, milice, pluky svobody a jiné teritoriální útvary, tak dělo se i v jihozádním koutu naší drahé Moravěnky. Jest nepochybno, že kraj tento, moravská Slovač, přirozený přechod zemí koruny české k Slovensku, kolébka našeho presidenta, tvoří svou rázovitostí, svými malebnými kroji, bojechtivou chasou s kosírky a při muzice někdy se kmitajícími křiváky – svůj celek. Tento celek dal v revolučních dnech 1918 Slováckou brigádu.“3 V době první světové války v protirakouském odboji (zejména zahraničním) vykrystalizovala nová koncepce československé státnosti, do které mohly vazby uherských Slováků a obyvatel moravského Slovácka vnést prvek reálné spolupráce a sounáležitosti. Paradoxně ale z tohoto slováckého regionalismu v pozdější době povstalo separatistické hnutí prosazující odtržení pohraničních regionů na východě Moravy a jejich následné přičlenění ke Slovensku. V tomto hnutí se angažovaly osoby, které taktéž se Slováckou brigádou měly co do činění a později dostaly nálepku fašistů nebo kolaborantů. Je otázka, jak moc se pro tento směr rozhodli sami a jak moc k němu byli dohnání národopisným sentimentem a politickým vývojem. V době meziválečného Československa se totiž dostali důstojníci Slovácké brigády „na vedlejší kolej“. Neměli snadnou pozici při rozvíjení vojenské kariéry ani zvláštní výhody v civilním životě. Není se tedy co divit, že mnozí z nich vůči masarykovskému režimu zahořkli. Příslušníci Slovácké brigády sehráli důležitou roli při stabilizaci poměrů po převratu v říjnu 1918 na jižní a jihovýchodní Moravě. Doba uvolněných společenských poměrů a hledání ideálního způsobu vlády mezi autoritářským režimem, demokracií a anarchií s sebou přinášely nejrůznější projevy nekázně obyvatelstva i vojáků. Přestože měli vojáci Slovácké brigády za úkol nešvarům té doby zamezit, nezřídka se dostali sami do konfliktu se zákonem či vojenskými řády a předpisy. Prvorepublikový establishment se snažil vyzvednout zásluhy čs. legií na vznik samostatného státu a dobrovolnické jednotky z doby počátku Československa upadaly v zapomnění. Jejich činnost se nemohla vyrovnat několikaletému úsilí čs. legionářů na frontách světové války, přesto v krátké, ale tolik napjaté době sehrály úlohu takříkajíc klíčovou. Postupnou popularizací období bojů o Těšínsko a Slovensko a bojovými vystoupeními jednotek domácího vojska a dobrovolníků se ve 30. letech 20. století počala rodit nová skupina válečných veteránů 3 Ecker, Lev: Slovácká brigáda. Říjnový vojenský převrat na moravském Slovácku 1918. Břeclav 1930, s. 3. 6 v prostředí prvorepublikového Československa. Vojenské spolky příslušníků někdejší rakousko-uherské armády nebyly v kurzu, proto se mohli vysloužilci, kteří ve většině případů záhy po převratu přestoupili do služeb čs. státu, sdružovat alespoň zde. V posledních letech meziválečného Československa se postavili spolu s legionáři do čela iniciativ pro obranu státu. Stávali bok po boku s legionáři při pietních aktech a došlo tak alespoň k symbolickému smíření. VYMEZENÍ PROBLÉMU, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A CÍLE PRÁCE Práce se zaměří na příslušníky Slovácké brigády v letech existence brigády (1918–1919). Bude zkoumat jak prosté vojáky, poddůstojníky, tak i důstojníky, důstojnické čekatele a vojenské úředníky, kteří v řadách brigády působili. Hlavním tématem práce bude statistické zpracování údajů, které o těchto mužích vypovídají záznamy evidenční kanceláře Slovácké brigády. Pozornost bude věnována také vojákům padlým, raněným a nemocným či jinak postiženým. V neposlední řadě bude na základě dobového tisku analyzován pohled tehdejších politických uskupení na Slováckou brigádu a její hodnocení. Z hlediska historické statistiky si můžeme klást celou paletu otázek, na které lze v pramenech najít odpovědi. V prvé řadě můžeme zkoumat věkové rozvrstvení příslušníků Slovácké brigády. Není třeba zůstat u pouhého průměrného věku, ale můžeme sledovat, jaké množství vojáků se narodilo v daném roce. Zároveň by se dal vysledovat průměrný věk vojáků jednotlivých hodností. Při srovnání s jinými soubory dat (například čs. legionáři) lze odpovědět na otázku, jestli u některé skupiny bylo snazší dosáhnout určité hodnosti v nižším věku. Můžeme si klást otázky, proč je rozvrstvení let narození vojáků brigády právě takové, zda to koresponduje s ročníky mobilizovanými v prvních dnech Československa, či nikoli. Může nás zajímat, jak četně se v brigádě objevovaly určité hodnosti a jak to korespondovalo s početním zastoupením jednotlivých hodností v rakousko-uherské armádě nebo čs. legiích či Volkswehru. Dalším zkoumaným aspektem bude národnostní složení Slovácké brigády. V jejích řadách se objevily kromě české a slovenské i jiné národnostní skupiny (Němci, Maďaři atd.). Jako zvlášní skupinu můžeme sledovat podíl uherských Slováků, který může dokládat provázanost Slovácka a západního Slovenska (zejm. oblast tzv. Záhoria) a snahu uherských Slováků vybojovat odtržení Felvidéku (Horní země – prakticky dnešní 7 Slovensko) od Uher a jeho připojení k českým zemím. S tím souvisí zkoumání místa narození (původ) vojáků brigády. Můžeme si položit otázku, jestli byla Slovácká brigáda skutečně slovácká nebo spíše moravská, česká či československá. Z pohledu demografického a sociologického můžeme zkoumat, jaké věkové kategorie vojáků se u brigády objevovaly nejčastěji a jestli to koresponduje také se zastoupením různého rodinného stavu (jednalo-li se o muže svobodné nebo ženaté). Můžeme se pokusit vytvořit ideální typ vojáka použitím nejrozšířenějších vlastností zkoumaných parametrů. Dále můžeme zkoumat například rozšíření jednotlivých profesí u vojáků brigády. Vše můžeme zasadit do kontextu své doby a srovnat s dostupnými statistickými údaji ze syntetických prací. Z vojenského hlediska nás může zajímat jednak hodnostní složení brigády, původní jednotky, kterými prošli vojáci, než se přihlásili k brigádě, ale i zařazení uvnitř Slovácké brigády a datum jejich přijetí. Můžeme zkoumat kupříkladu průměrný věk četaře a nadporučíka a jejich další parametry. Výsledky můžeme srovnat například s podobně stavěným výzkumem mezi čs. legionáři. Zde se nabízí celá řada srovnání, která mohou být relevantním ukazatelem diferencovanosti vojenského života a kariéry u vojáků, kteří do zániku monarchie zůstali pod císařskými prapory a vojáků, kteří přísahali novému státu pod hlavičkou dohodových mocností. Hlavním cílem práce je tedy ukázat na celou řadu jevů, které můžeme zkoumat optikou historické statistiky u vojáků dosud nepříliš probádané jednotky Slovácké brigády. Výsledky výzkumu se mohou v budoucnu stát součástí šířeji zpracované monografie, která by se měla pevněji opřít o aktový materiál, narativní prameny i ego dokumenty. Abychom mohli podrobně zkoumat jednotlivosti, nebude na škodu pochopit, kde stojí těžiště různých aspektů a jak se od něj jednotlivosti odchylují a čím jsou jedinečné. Právě další výzkum může statistické výstupy povýšit na publikovatelnou úroveň řádně zakotvenou v metodologii i historickém kontextu. Z časových důvodů a rozsahových limitů se bohužel nedalo kýžený rozsáhlejší výzkum v této magisterské práci prezentovat. Autor provedl velmi bohatou heuristiku, na jejímž základě postihl z jeho pohledu zásadní styčné body, které mohou pomoci pochopit proč a jak brigáda vznikla a fungovala. Celá řada prozkoumaných pramenů a literatury se v tomto díle nedostane ke slovu právě z výše zmíněných důvodů. Nebylo by na místě až pozitivisticky vypsat všechna fakta bez patřičného komentáře a kritiky. To by se mohlo stát námětem například rigorózní práce. 8 KVANTITATIVNÍ PŘÍSTUPY VOJENSKÝCH DĚJIN Moderní vojenské dějepisectví přirozeně reflektuje vývoj, který prodělává historická věda v posledních dvou staletích. Od první poloviny 20. století se prosazuje interdisciplinarita, díky níž se aplikují přístupy využívané typicky jinými společenskými nebo hospodářskými vědami (například sociologií nebo ekonomií). Patří mezi ně kvantitativní metody využívané ke statistickému či demografickému výzkumu. Kromě hospodářských a sociálních dějin se kvantitativní přístupy začaly aplikovat i v jiných směrech, vojenskou historii nevyjímaje. Dějiny využití statistických metod v historiografii shrnul ve své příručce v roce 2000 Pat Hudson.4 Hlavními zastánci a propagátory metod kvantitativní analýzy mezi historiky se stali Ernest Labrousse a Emmanuel Le Roy Ladurie, které můžeme zařadit k mladší generaci francouzské školy Annales. V 70. letech byly kvantifikační přístupy hodnoceny jako jedny z nejvlivnějších nových směrů v historii.5 Přepjaté rozšíření kliometrie záhy prošlo kritikou (zvláště pro možnost dezinterpretace zavádějících výsledků statistik a jejich zneužití v politické propagandě), nicméně statistické metody si v historické vědě vybudovaly pevnou pozici. Zvláště v posledních padesáti letech se s rozmachem výpočetní techniky otevřely nové efektivní metody kvantitativního výzkumu. Proto se v současnosti ve většině historických děl ve větší či menší míře s kvantitativními metodami pracuje a kombinují se s jinými prověřenými i experimentálními metodami. V nedávné době v českém vojensko-historickém vědeckém prostředí vyšla kniha dra. Zdenko Maršálka „Česká“ nebo „československá“ armáda? s podtitulem Národnostní složení československých vojenských jednotek v zahraničí v letech 1939–1945.6 Jedná se o velmi inspirativní práci, která dává ponaučení, jak naložit se souborem dat v podobě databáze vojáků čs. druhého zahraničního odboje. Autor v ní vychází ze své dizertační práce a opírá se o svůj dlouholetý výzkum a erudici. Velmi dobře si uvědomil limity, které aplikaci kvantitativních metod na téma národnosti omezují. Podobné mantinely musíme mít na paměti i při studiu Slovácké brigády optikou statistických metod. Jedná se sice o poměrně rozsáhlý soubor dat, ale řadu faktorů determinovaly právní normy či prosté nahodilé okolnosti jejího vzniku a existence. Rozhodně nelze tvořit z výstupů 4 Hudson, Pat: History by Numbers. An Introduction to Quantitative Approaches. London 2000. 5 Iggers, Georg G.: Dějepisectví ve 20. století. Od vědecké objektivity k postmoderní výzvě. Praha 2002, s. 50. 6 Maršálek, Zdenko: „Česká“ nebo „československá“ armáda? Národnostní složení československých vojenských jednotek v zahraničí v letech 1939–1945. Praha 2017. 9 například o věkovém rozvrstvení nebo profesní skladbě mužů brigády celospolečenské závěry. Stejně tak nemůžeme výsledky aplikovat na celou čs. armádu, která se zvláště v době jejího zrodu dostávala do mnoha specifických podob a stavů. To ovšem neznamená, že výsledky statistického výzkumu příslušníků Slovácké brigády nemají žádnou relevanci. Získané závěry mohou posloužit jako modelová situace, která by mohla při komparaci se statistickými výzkumy československé armády, legií či jiných vojenských jednotek posloužit jako etalon a teprve poté by se promítly podobnosti a odlišnosti, které lze sledovat v globálním prostoru. SOUČASNÝ STAV BÁDÁNÍ Problematika doby vzniku Československa se stala četně diskutovanou již v letech mezi dvěma světovými válkami. Docházelo k polemikám o zásluhách domácího a zahraničního odboje na vzniku československého státu. Reprezentanti zahraničního odboje T. G. Masaryk a E. Beneš se pustili do sepsání vlastních děl.7 Představitel druhého proudu, Karel Kramář, se stal spíše symbolem než skutečným diskutérem. Na stranu protimasarykovského proudu se postavil například Jiří Stříbrný s prací TGM a 28. říjen či Jaroslav Werstadt a Josef Pekař ve sporu o smysl českých dějin.8 Z polemického sledování problému se dokázal svým způsobem vymanit publicista Ferdinand Peroutka, který dobu vzniku Československa popsal v monumentálním díle Budování státu.9 Na slovenské straně sepsal podobně rozsáhlou práci Karol A. Medvecký.10 V rovině vojenské historie vznikly především práce Zdeňka Ježka Účast dobrovolníků v bojích o Těšínsko a Slovensko a Boj o Slovensko v letech 1918–1919.11 Dále se jedná o práce Petera Kompiše a Josefa Zimáka.12 K problematice vojenského obsazení německojazyčného území na jihu Moravy vznikla práce pamětníka událostí Františka 7 Masaryk, Tomáš Garrigue: Světová revoluce. Za války a ve válce 1914–1918. Praha 1933; Beneš, Edvard: Světová válka a naše revoluce. Vzpomínky a úvahy z bojů za svobodu národa. Díl 1–4. Praha 1927–1935. 8 Stříbrný, Jiří: TGM a 28. říjen. Praha 1938; Werstadt, Jaroslav: Skrytý Masaryk. O nepodepsané úvahy presidenta Osvoboditele. Doslov k jedné kampani. Praha 1938; Sychrava, Lev – Werstadt, Jaroslav: Československý odboj. Praha 1923; Pekař, Josef: Smysl českých dějin. O nový názor na české dějiny. Praha 1929. 9 Peroutka, Ferdinand: Budování státu I-II (1918-1919). Český Těšín 2003. 10 Medvecký, Karol A.: Slovenský prevrat. I–IV. Bratislava 1930, 1930, 1931 a Trnava 1931. 11 Ježek, Zdeněk: Boj o Slovensko v letech 1918–1919. Praha 1928; Týž: Účast dobrovolníků v bojích o Slovensko a Těšínsko v letech 1918–1919. Praha 1937. 12 Kalva, J. – Kompiš, P.: Na slovenském bojišti. Vzpomínky válečných zpravodajů. Praha b. d.; Zimák, Josef (red.): Vpád maďarských boľševíkov na Slovensko v roku 1919. Trnava b. d. 10 Coufala Osvobození jižní Moravy v roce 1918.13 Práce je i přes bariéry, které nemohl Coufal patrně překonat, na velmi vysoké úrovni a popisuje události značně podrobně. Nutnost zaznamenat historii Slovácké brigády se objevila na přelomu 20. a 30. let 20. století. Účely mohly být různé, od prostého zaznamenání osudů vojáků Slovácké brigády až po snahu zviditelnit zásluhy dobrovolnických jednotek na vzniku a obraně Československa. Mezi klíčové práce v tomto směru patří práce memoárového charakteru Lva Eckera, Rudolfa Zaorala či Jana Cyprise.14 Nad tyto publikace vyčnívá práce renomovaného historika zabývajícího se historickým místopisem, Ladislava Hosáka.15 Pro sepsání širších dějin Slovácké brigády měl tento historik jak potřebnou kvalifikaci, tak také přímou zkušenost, neboť u Slovácké brigády sám dočasně sloužil (záhy byl propuštěn na studijní dovolenou). Řada z těchto vzpomínek byla nejprve vydávána v periodikách a teprve později se jim dostalo knižního vydání. Vzpomínky velitele Slovácké brigády publikované v denním tisku nebyly patrně kvůli autorovu příklonu k fašismu souborně vydány. Cyril Hluchý v těchto polemických článcích předestírá řadu sporných momentů a křivd, které se mu děly. Proto se staly tyto vzpomínky pro některé osoby nepohodlné (podobně jako například práce Rudolfa Kalhouse Budování armády).16 V období poválečného Československa se o vojácích Slovácké brigády psalo v různých intencích. Část autorů ve vojácích Slovácké brigády viděla bojovníky proti maďarskému komunistickému režimu Bély Kuna, jiní naopak ve Slovácké brigádě a převratu v roce 1918 viděli zárodek sociální revoluce v českých zemích po vzoru Velké říjnové socialistické revoluce. Teprve po roce 1989 se dočkala brigáda objektivnějšího náhledu historiků.17 Dodnes však nevyšla monografie, která by se zabývala výlučně Slováckou brigádou. Články publikované v periodikách se zabývaly osobnostmi brigády nebo stručnými dějinami jednotky. Tématu Slovácké brigády se v posledních letech hojně věnuje i sám autor této magisterské práce.18 Žádná práce se však dosud nezabývala vojáky 13 Coufal, František: Osvobození jižní Moravy. Vzpomínky a dokumenty o převratu na jižní Moravě roku 1918. Praha 1937. 14 Ecker, L.: Slovácká; Zaoral, Rudolf: Za převratu v Břeclavi. Vzpomínky. Hodonín b. d.; Cypris, Jan: Břeclav před válkou, za války a státního převratu. Břeclav 1932. 15 Hosák, Ladislav: Státní převrat v Břeclavi. Břeclav 1930. 16 Kalhous, Rudolf: Budování armády (= Werstadt, Jaroslav (red.): Z války a revoluce). Praha 1935. 17 Němeček, Vlastimil: Přínos dobrovolnických útvarů, zejména Slovácké brigády, při vzniku ČSR v letech 1918–1920. In: Kux, Jan a kol.: Přínos armády pro vznik a rozvoj České republiky. Brno 2013, s. 36–46; Němeček, Vlastimil: Slovácká brigáda. Malovaný kraj XLIV, 2008, č. 6, s. 8–9; Rutar, Svatopluk: Slovácká brigáda brání mladou republiku. Zprávy z Mikulčic XVI, 2008, č. 4, s. 7–8. 18 Lexa, Lukáš: Neklidná doba zrodu Československa v Lanžhotě. Zvony Podluží 21, 2018, červen, s. 9; Lexa, Lukáš: Ochránci hranic z Moravy. 1. světová, 2018, č. 1, s. 10–13; Lexa, Lukáš: Slovácká brigáda 1918–1919 – inventář fondu. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Brno 2015; Lexa, 11 Slovácké brigády z hlediska historické statistiky, nezkoumala otázky jejich sociálního původu ani národnosti. Veškeré práce se zabývaly buď zachycením příběhů někdejších příslušníků brigády, nebo popisem její bojové činnosti a zásluh. Na poli obecnějších vojenských dějin doby po vzniku Československa do konsolidace nové čs. armády vyšla celá řada kvalitních prací. Jmenovat můžeme dílo Radko Břacha a Jaroslava Láníka Dva roky bojů a organizační práce19 nebo práci Karla Straky a Tomáše Kykala Československá armáda v letech budování a stabilizace.20 Z prací věnujících se dobrovolnickým jednotkám na počátku Československa dosud nebyly překonány práce Pavla Kuthana či Dušana Tomáška.21 Jmenovat můžeme i práce autorů Jiřího Bílka, Mariána Hronského a dalších.22 ROZBOR PRAMENŮ Pramenů, které mohou přinést relevantní informace o historii Slovácké brigády, najdeme celou řadu. Mnohé z nich dosud nebyly náležitě prozkoumány a interpretovány. Nejobsáhlejší soubor archivního materiálu najdeme soustředěn ve fondu Slovácká brigáda uloženém ve Vojenském historickém archivu v Praze a fondu jeho nástupce Slováckého pěšího pluku. Jedná se o úřední materiál z provenience Slovácké brigády (jejího velitelství, útvarů apod.). Další klíčové prameny (ovšem nesoustředěné na jednom místě) obsahují fondy Zemské vojenské velitelství v Brně či Ministerstvo národní obrany – Hlavní štáb rovněž uložené ve Vojenském historickém archivu v Praze. Osobní záznamy vojáků a důstojníků Slovácké brigády lze čerpat ze sbírek kmenových listů a kvalifikačních listin nebo z kartotéky padlých v první světové válce (tzv. bílá kartotéka). Fotografický materiál z doby existence Slovácké brigády spravuje oddělení Fotoarchiv. Audiovizuální materiály časově zařaditelné do počátku prvorepublikového Československa jsou uložené v Národním filmovém archivu v Praze, předně ve fondu Zpravodajský film do roku 1945 (dobové záběry ZF 961, ZF 969 a ZF 1336). Lukáš: Slovácká brigáda a její důstojnický sbor v letech 1918 až 1919. Jižní Morava 52, 2016, svazek 55, s. 159–194. 19 Břach, Radko – Láník Jaroslav: Dva roky bojů a organizační práce. Československá armáda v letech 1918–1920. Praha 2013. 20 Straka, Karel – Kykal, Tomáš: Československá armáda v letech budování a stabilizace. 1918–1932. (=Historie československé armády 2) Praha 2013. 21 Kuthan, Pavel: V těžkých dobách. Boje na Slovensku 1918–1919. Praha 2010.Tomášek, Dušan: Nevyhlášená válka. Boj o Slovensko 1918–1920. Praha 2005, 2012. 22 Bílek, Jiří: Kyselá těšínská jablíčka. Československo-polské konflikty o Těšínsko 1919, 1938, 1945. Praha 2011; Hronský, Marián: Boj o Slovensko a Trianon (1918-1920). Bratislava 1998. 12 Obrázek 1 – Prezident T. G. Masaryk (uprostřed) a ministr národní obrany Václav Klofáč (vpravo) s důstojníky domácího vojska v upravených rakouských stejnokrojích23 Moravský zemský archiv v Brně uchovává také řadu dokumentů přímo spjatých s existencí Slovácké brigády. Pro první fáze existence brigády (a dobu před jejím vznikem) můžeme hledat informace ve fondu B 33 Národní výbor v Brně. Spisový materiál týkající se Slovácké brigády najdeme také ve fondu B 40 Zemský úřad v Brně (nástupce moravského místodržitelství). Z osudů jednotlivých příslušníků Slovácké brigády můžeme zmínit osobní fond historika Ladislava Hosáka G 350 Hosák Ladislav. Archivní materiál příslušníků Slovácké brigády opečovává taktéž Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově. Jedná se zejména o pozůstalosti NAD 1749 Pavelčík, NAD 1753 Cypris a NAD 1772 Novák. Aktový materiál a narativní prameny najdeme ve fondech: Archiv města Valtice, Archiv města Břeclav, Okresní národní výbor Břeclav a Okresní úřad Hustopeče. Neméně zajímavé prameny lze studovat ve Státním okresním archivu v Hodoníně. Zde se můžeme zaměřit na spisový materiál, kroniky či úřední vyhlášky z fondů: Archiv města Bzenec, Archiv města Hodonín, Archiv města Strážnice, Městský národní výbor Hodonín či Okresní úřad Hodonín. Materiály týkající se vojáků Slovácké brigády, jejich vzpomínky, fotografie a stejnokroje uchovává celá řada lokálních muzeí. Nejsou to sice prameny, které by výraznou měrou 23 Národní filmový archiv v Praze (= NFA Praha). fond (= f.) Zpravodajský film do roku 1945, ZF 961. 13 ovlivnily výsledky statistického výzkumu příslušníků Slovácké brigády. Představují však nezbytnou součást soukolí, které se snažíme rekonstruovat a jehož prostřednictvím se pokoušíme pochopit, jak fungovala řada společenských jevů a principů spjatých s dobou konce první světové války a konsolidace vojenské i mírové správy vznikajícího Československa. Zde je na místě zmínit materiály uložené v Masarykově muzeu v Hodoníně, Místním muzeu v Lanžhotě, Moravském zemském muzeu v Brně, Regionálním muzeu v Mikulově, Vrbasově muzeu ve Ždánicích či ve sbírkách Československé obce legionářské a jejích členů. Další cenný materiál jsou ochotní poskytnout soukromí sběratelé a amatérští badatelé. Kdybychom chtěli zkoumat životní osudy vojáků Slovácké brigády před nástupem služby u této jednotky nebo po skončení služby, jistě bychom našli řadu materiálů civilní i vojenské provenience. Vzhledem k časové náročnosti takové práce nebylo přistoupeno například k plošnému studiu matrik, kontrole dat narození apod. Nicméně rešerše v Archivu bezpečnostních složek přinesla alespoň pár poznatků k příslušníkům velitelského sboru Slovácké brigády. Chceme-li studovat pohled na činnost a vojáky Slovácké brigády z druhé strany „frontové“ (hraniční) linie, musíme zabrousit do rakouské archivní sítě. Neocenitelné materiály v tomto ohledu přináší fondy Österreichisches Staatsarchiv Wien. Konkrétně v oddělení Archiv der Republik se nachází ve fondech Deutschböhmische Landesregierung, Staatsamt für Heerwesen a Volkswehr prameny popisující činnost a organizaci ozbrojené síly rakouských Němců – Volkswehru. Skrze ně se lze dopracovat k plastičtějšímu náhledu na průběh událostí, kterých se vojáci Slovácké brigády aktivně zúčastnili. Můžeme také sledovat, jaké představy měla rakouská strana o síle a kvalitě čs. jednotek. Nesmíme zapomínat, že mezi oběma stranami docházelo k jednáním např. ve věcech demarkačních linií a avizovaného obsazování německých lokalit v českých zemích. Je možné zkoumat, jak tato jednání a jejich výsledky vnímala každá ze zúčastněných stran. Podobný výzkum by bylo na místě provést i v polských, maďarských a německých archivech i jiných paměťových institucích, neboť vojáci Slovácké brigády se střetávali i s polskými, maďarskými a německými jednotkami. Může to v budoucnu posloužit k rozšíření poznání tématu. Další skupinu tvoří záznamy v periodickém tisku, které rovněž slouží spíše k poznání dějin jednotky než k vytváření statistických závěrů. Slovácká brigáda se v době své existence mimoděk dostala mezi „mlýnské kameny“ dobového tisku více stran politického spektra. Nacházíme tedy zprávy dvojího typu. Jednak jsou to zprávy strohé, 14 bezprostředně informující o události pořádané Slováckou brigádou, případně chvályhodném činu vojáků brigády. Druhou skupinu tvoří zprávy podbarvené vlastním přesvědčením autorů. Ke Slovácké brigádě jsou tito autoři mnohdy až přehnaně kritičtí, což by ještě nemuselo být nutně na škodu, ale neštítí se v zájmu potvzení své pravdy použití neověřených či neověřitelných informací. Proto musíme například články otištěné v levicovém tisku Slovácko a odpovědi ve středopravicově laděném Slovenském kraji brát s jistou rezervou a informace v nich obsažené ověřit nebo se o to alespoň pokusit. Prameny s bezprostřední vypovídací hodnotou pro vytváření statistických hypotéz a jejich ověřování jsou blíže rozvedeny v kapitole 2. Tamtéž je popsána jejich paleografická a jazyková náročnost, jakožto i další úskalí jejich interpretace. Pro značnou pestrost výše charakterizovaných pramenů (archivního materiálu, dobového tisku, osobních vzpomínek, fotografií či audiovizuálního materiálu) zde není jednotně popsána náročnost jejich četby apod. Jádro práce tvoří archivní materiály úředního charakteru. Prameny osobní povahy mají spíše doplňující charakter. Jejich důkladné studium by se dalo označit za odklon od tématu a konceptu práce. Nicméně jejich širší zpracování by se mohlo stát námětem pro pochopení mentality vojáků a jejich vnímání historické reality. STRUKTURA PRÁCE První oddíl práce se zaměří na popis základních aspektů dějin Slovácké brigády. Pozornost bude věnována událostem, které formovaly názory obyvatelstva jihovýchodní Moravy v letech první světové války a vedly k tvorbě tvorbě tzv. zelených kádrů a pasivní rezistence vůči rakouskému monarchistickému státnímu zřízení. Nastíní jednak tradice, na kterých Slovácká brigáda povstala a z nichž čerpala inspiraci pro seberealizaci, ale také možnosti využití/zneužití jejího odkazu řadu let po jejím zániku. Ve stručné formě přinese náhled na dějiny jednotky od vzniku prvních lokálních iniciativ, jejich centralizaci pod hlavičkou Slovácké brigády, potažmo ústředních státních orgánů a následné etablování vojenské moci a s tím související státní správy na území jižní Moravy, západního Slovenska či ve Slezsku až po zánik, respektive reorganizaci jednotky. Druhá část práce se věnuje souboru dat, který je objektem práce, tedy databázi příslušníků Slovácké brigády. Představuje prameny, které posloužily jako podklady pro její tvorbu, i samotný proces tvorby databáze a její podoby. Zabývá se také otázkami budoucího dalšího využití databáze a jejího případného zveřejnění. V neposlední řadě tato kapitola 15 předestírá problematické momenty, kterými se autor musel zabývat při zpracování databáze. Třetí oddíl tvoří prakticky jádro práce. Zachycuje vlastní aplikaci statistických metod na materii popsanou v předchozím oddílu. Řazení jednotlivých aspektů zkoumaných kvantitativními metodami přechází od bojových či nebojových ztrát, které budou patrně jedním z prvních aspektů, který čtenáře bude zajímat, přes národnost, místo narození, věk, rodinný stav, profese a náboženství k vojenským tématům jako například hodnosti, původní jednotky, nové zařazení, datum prezentování u Slovácké brigády apod. Samostatné podkapitoly se věnují dobrovolníkům a důstojníkům. Čtvrtá část díla se zaměřuje na komparaci statistických výstupů z výzkumu vojáků Slovácké brigády se srovnatelnými soubory dat, zejména s příslušníky čs. legií z oblasti jihovýchodní Moravy a západního Slovenska. V práci se používá název Slovácká brigáda s velkým počátečním písmenem, jako označení nezaměnitelného historického jevu. Z hlediska vojenské terminologie by sice byla na místě spíše varianta s malým počátečním písmenem („slovácká brigáda“ podobně jako „pěší pluk č. x“), ale v historických pramenech a v historické i soudobé literatuře najdeme obě varianty zápisu. Z tohoto důvodu jsme v práci přistoupili na jednotný zápis „Slovácká brigáda“. Naproti tomu například „zelené kádry“ jsou jako všeobecný fenomén psány s malým počátečním písmenem. 16 1 NÁSTIN DĚJIN SLOVÁCKÉ BRIGÁDY 1.1 PRELUDIUM Demokratické prostředí dnešní (polistopadové) české a slovenské společnosti přináší zpochybnění dogmat a různé náhledy na historické skutečnosti. Jedním z témat, které do jisté míry rozděluje ani ne tak odbornou, jako spíše laickou veřejnost, je protirakouský odboj v době první světové války. Po vzoru někdejšího sporu o smysl českých dějin bychom mohli tento stav označit jako „spor o českého vojáka“.24 V otázce ne/legitimity bojů čs. legionářů za naši samostatnost či věrnosti vojáků přísaze rakouskému císaři do konce války by se dala snést kvanta argumentů, nekoresponduje to však se zaměřením této magisterské práce. Pro nás je důležitější spor o vojáky dobrovolnických jednotek (resp. domácího vojska). Mnozí z nich zůstali do konce války v rakouských zákopech věrni rozkazům císaře a jeho podřízených. Po převratu se však nevyslovili pro zachování habsburské říše v nezměněném složení, ani se nepokusili zachovat staré státní zřízení. Můžeme si tedy klást otázku, jestli zůstali v boji pod prapory mocnářství z vlastního přesvědčení, nebo z povinnosti. Řada vojáků se jistě neocitla v situaci, kdy by mohla zběhnout, případně na ně zapůsobily drakonické tresty, kterými rakouské polní soudy trestaly zběhnutí a případný vstup do legií. Lze tedy relativizovat tvrzení, že většina vojáků, potažmo populace, byla pro zachování českých zemí jako součásti Rakouska-Uherska. Přesný poměr názorového rozpoložení českých vojáků již nezjistíme. Můžeme ale zkoumat prameny, které mohly utvářet jejich názory. Vojáci Slovácké brigády se svým dílem zasloužili o rozbití podunajské monarchie a přetvoření její české, slovenské a karpatoruské části v Československou republiku. Ač se jednalo ve většině případů o vojáky někdejší rakousko-uherské armády, kteří neprošli službou u čs. legií, neprojevila se u nich snaha o záchranu starorakouského zřízení. Nemůžeme jistě nahlédnout do myslí všech těchto mužů. O pluralitě jejich názorů nemůže být sporu. Představy o podobě nového státu měly rozličné směry. Přestože se v době napjaté zásobovací situace a pod vlivem bolševického Ruska ozývaly hlasy volající po sociální revoluci, nesl se odboj vůči monarchii u mužů Slovácké brigády zejména v národním – protiněmeckém či protimaďarském duchu. Nestalo se tomu ad hoc. Jednalo o kulminaci letitých sporů. 24 Koldinská, Marie – Šedivý, Ivan: Válka a armáda v českých dějinách. Sociohistorické črty. Praha 2008. Více Šedivý, Ivan: Češi, české země a Velká válka 1914–1918. Praha 2001; Kvaček, Robert: První světová válka a česká otázka. Praha 2013. 17 1.1.1 Procesy s velezrádci a nárůst protihabsburských nálad Morava prožívala na přelomu 19. a 20. století celou řadu národních a politických třenic. Rozchod s habsburskou dynastií nebyl pouze dílem činnosti čs. legií a protirakouského odboje v době první světové války, ale výsledkem mnohaletého zrání antipatií vůči státnímu aparátu podunajské monarchie. Dobová hesla hovořila o 300leté porobě českých zemí v rukou Habsburků. Nicméně opravdový protihabsburský (resp. protiněmecký) odpor se formoval až v souvislosti s utvářením národů v moderním smyslu. Český národ se do jisté míry vymezoval vůči německému etniku a německy mluvící Habsburkové se tedy stali nepřáteli českého národa. Na Slovácku se udála řada incidentů, které posilovaly protirakouské nálady. Mnohdy souvisely s panslavismem, který v té době soupeřil s pojetím austroslavismu. Centrem vyhroceného panslavismu se do jisté míry stal Kyjov. V roce 1899 došlo v Kyjově k „Aféře Zde!“. Při kontrolním shromáždění branců se čeští muži místo „Hier!“ hlásili „Zde!“, což pobouřilo rakouské důstojníky, kteří nechali hlavní viníky aféry zatknout. To ovšem vyvolalo masové demonstrace obyvatelstva, které vedly k propuštění zadržených osob. K potlačení protestů musela být povolána větší vojenská asistence.25 V Kyjově nebylo zvykem vyvěšovat prapory k narozeninám nebo jmeninám Františka Josefa I. Na slavnostních bohoslužbách nebyla valná účast obyvatelstva. Rakouská válečná vítězství se v Kyjově odbývala bez oslav, zatímco obsazení Lvova Rusy bylo živelně oslaveno. Obyvatelé a zejména studenti gymnázia nosili stužky ve slovanských barvách. Na výzvě k válečné půjčce se objevil nápis „Sláva Rusku!“. V roce 1913 se v Kyjově po pádu Skadaru konal panslavistický pochod, kvůli kterému se Kyjovu přezdívalo „Malé Srbsko“.26 V nedalekých Šardicích byl po smrti Ferdinanda d’Este stržen smuteční prapor a vyvěšen červeno-bílý.27 Po vypuknutí první světové války se i z drobných incidentů vytvářely velké aféry, které končily exemplárními tresty. Vážnost situace si uvědomil patrně až poslední rakouský mocnář Karel I., který upustil od drakonických trestů, které místo odstrašení přinášely utvrzování českého národního prostředí v názoru, že rozchod s Rakouskem bude nevyhnutelný. Zprávy o rakouské persekuci českého odboje pochopitelně pronikaly do 25 Kyněra, Jakub: Ruské letáky na Kyjovsku. Brno 1929, s. 13. 26 Tamtéž, s. 39. 27 Tamtéž, s. 60. 18 zahraničí, kde se staly nástrojem čs. propagandy a posilovaly dobrovolníky v boji proti nenáviděnému Rakousku.28 V různých letákových procesech bylo jen v Brně odsouzeno na 80 lidí (např. František Sláma, Zdeněk Kvítko či Aurelie Kotíková).29 Nebývale velký ohlas měl kyjovský proces.30 V říjnu 1914 se z Brna (původně od vojáka z fronty) dostal na Kyjovsko leták cara Mikuláše a generála Rennenkampfa o brzkém obsazení českých zemí Rusy a připojení k ruskému impériu.31 Opis letáku si uschoval vedoucí stavitel uprchlických baráků ve Svatobořicích ing. Mikeš.32 Na udání V. Ruberové se o ing. Mikeše počala zajímat rakouská policie. Po vyšetřování v Kyjově byly obžalované osoby převezeny do Vídně, kde na ně plival dav a křičel: „Hochverräter!“33 Rozmnožované letáky již v této době slibovaly utvoření slovanského státu ze zemí koruny české, Lužice a uherského Slovenska.34 Rozsudek z letákového procesu v Kyjově uváděl, že se obžalovaní snažili o odtržení částí území od Rakouska-Uherska, za což neměli ujít trestu smrti provazem. Ing. Mikeš spáchal ve vazební cele sebevraždu. V roce 1915 bylo po odsouzení tří studentů gymnázia a úředníka Pancnera uzavřeno kyjovské gymnázium a kantoři odesláni na frontu.35 Veškeré rozsudky byly veřejnosti ohlašovány bubnováním a měly především odstrašující účinek. Na základě intervencí poslanců Stránského a Stojana byl formou milosti trest zmírněn na žalář v délce 20–10 let.36 2. července 1917 byli všichni zbylí odsouzení z kyjovského letákového procesu na základě amnestie císaře Karla propuštěni. Další z větších procesů se udál v únoru 1915 v Kosticích. Již na počátku války upozorňoval kostické Sokoly Alois Fiala, že by měli dbát opatrnosti při projevech svých protirakouských postojů.37 Vojín rakousko-uherské armády Isidor Blažek (syn starosty v Kosticích) poslal z fronty domů opis ruského letáku.38 Do formy letáku text převedl Robert Nešpor (19letý činovník Sokola). Leták se záhy rozšířil na Hodonínsku, neboť v Hodoníně se poměrně pravidelně konaly schůzky slováckých rusofilů a srbofilů. Díky 28 Kyněra, J.: Ruské, s. 8. 29 Bulín, Hynek: Jiskry a plameny. Vzpomínky na dobu zápasů i vítězství. Brno 1930, s. 56. 30 Viz Čižmář, Jaroslav: V řadách České družiny a československé brigády. Brno 1925, s. 20. 31 Kyněra, J.: Ruské, s. 19 a 52. 32 Tamtéž, s. 22. 33 Tamtéž, s. 26–27. 34 Tamtéž, s. 34. 35 Tamtéž, s. 71–74. 36 Tamtéž, s. 63. 37 Fiala, Alois: Persekuce rakouská na dědině moravského Slovácka za světové války 1914–18. Kostice 1929, s. 17. 38 Tamtéž, s. 25. 19 agilním četníkům Horskému z Hodonína a Kupsovi z Lanžhota bylo započato pátrání po původu a šiřitelích letáku.39 V této souvilosti bylo zatčeno sedm členů rodiny Pavelkovy z Hodonína, kostický učitel Jan Abraham (náčelník kostického Sokola), Robert Nešpor a vojín Isidor Blažek. Abraham byl odsouzen k trestu smrti, zatímco Nešpor k 15 letům vězení, František Blažek (starosta Kostic) k 10 letům, student Rudolf Pavelka k 7 letům a Isidor Blažek „jen“ k 5 letům žaláře.40 Některým obžalovaným u soudu (který probíhal v Brně na Cejlu) přitížilo, že se urážlivě vyjadřovali o Omladinobraně, kterou v Kosticích organizoval rolník Jan Létal (viz dále). Je zřejmé, že se mezi obyvatelstvem našli horliví podporovatelé vlády Habsburků (výše zmínění četníci Kupsa, Horský, rolník Jan Létal, školní inspektor Jeřábek a řada dalších). Vypjatý protirakouský odpor českých vlastenců (především české a moravské inteligence) pronásledován a potírán rakouskými represivními orgány však probouzel protihabsburské nálady i u obyvatelstva, které se jinak k politickým a národním bojům stavělo apaticky. Incidenty, které bychom dnes označili možná jako úsměvné, si v napjaté době světové války plně v souladu s tehdejšími trestními sazbami vysloužily kruté tresty. Můžeme vést spory o to, jestli byly tak vysoké tresty např. za pouhé ústní projevy nesympatií k císařskému domu adekvátní a morální. Trest by měl mít spíše výchovný než zastrašující charakter. V prostředí tehdejších monarchií i republik vedoucích válku na evropském kontinentu bychom našli podobné trestní sazby. V rakouském prostoru se ale tento fakt bezděky postaral o destabilizaci monarchie. Stal se „palivem pro kotel, v němž se vařila nová státní identita“. Zhoršující se zásobovací situace a společenský marasmus zasely semínka pochybnosti, která počala klíčit v osudovém roce 1918. Zdaleka ne všichni občané se však odhodlali k otevřenému projevení nesouhlasu s rakouskou válečnou politikou. 1.1.2 Zelené kádry a pasivní resistence obyvatelstva Roky válečného strádání silně zapůsobily na mentalitu českého obyvatelstva. Tyto strázně se však nedají srovnat s hrůzami, které prožívali vojáci na frontách světové války. Do své doby největší a nejkrutější válka s sebou přinesla kulminaci protiválečných nálad, které se plně projevily v poválečné vlně pacifismu. Obyvatelstvo českých zemí bylo 39 Bulín, H.: Jiskry, s. 49–57. 40 Fiala, A.: Persekuce, s. 80–82. 20 v době války zatíženo povinností odvodů zemědělských plodin a dalších surovin.41 Jedním z projevů odporu vůči rakouskému mocnářství bylo liknavé odvádění dávek, které podrývalo stabilitu válečného hospodářství Rakouska-Uherska. James Scott nazývá tento model chování jako „zbraně slabých“.42 Do jisté míry se ale jednalo o nezbytnost – snahu zabezpečit dostatek potravin pro své děti apod. Základní lidský pud sebezáchovy přivedl mnoho vojáků k myšlence opustit zákopy. S přibývajícími padlými vojáky a válečnými lety se rozmnožovaly i počty dezertérů, kteří odmítali sloužit v rakousko-uherské armádě. Můžeme vést spory, do jaké míry toto jednání podněcoval již zmíněný pud sebezáchovy, strach či skutečný odboj proti habsburské vládě nebo hegemonii Němců a Maďarů uvnitř monarchie. Ne všichni vojáci měli možnost zběhnout na frontě k nepříteli, kde by se dostali do zajateckých táborů. Podmínky v zajateckých táborech například v Rusku nebyly zdaleka komfortní a mnozí zajatci z českých zemí v těchto lágrech zemřeli. Jako alternativa se jevilo zběhnutí na dovolené, kdy se vojáci skryli v lesích nebo u příbuzných a kamarádů, kterým důvěřovali. V lesích se mnohdy sdružovali ukrývající se branci do tzv. zelených kádrů. Jednalo se o volně organizované tlupy čítající několik desítek až stovek mužů. Na jižní a jihovýchodní Moravě se nachází vícero lesních masivů, které se staly útočištěm zelených kádrů (např. Bílé Karpaty, lesy v okolí hradu Buchlova nebo lužní lesy v moravsko-dyjském trojúhelníku). Zdaleka se nejednalo o jev ve střední Evropě ojedinělý. První zmínky o zelených kádrech se objevily v chorvatské části Slavonie. Tématu zelených kádrů věnoval v poslední době pozornost zejména historik oxfordské univerzity dr. Jakub Beneš ve studii „Zelené kádry“ jako radikální alternativa pro venkov na západním Slovensku a ve středovýchodní Evropě (1917 – 1920).43 Spatřuje v zelených kádrech formu rolnické vzpoury a její domáhání se participace na utváření politiky. Beneš klade hnutí mužů odpírajících službu v rakousko-uherské armádě do rámce přetváření venkovské společnosti – zelené kádry údajně nabízely nový sociálně-politický řád na 41 Čeští obyvatelé museli odvádět větší množství komodit než třeba obyvatelé alpských zemí. Více k tématu např. Šedivý, I.: Češi. 42 Scott, James C.: Weapons of Weak. Everyday Forms od Peasant Resistance. New Haven 1985, s. XVI (via Beneš, Jakub: „Zelené kádry“ jako radikální alternativa pro venkov na západním Slovensku a ve středovýchodní Evropě 1917-1920. Forum Historiae 9, 2015, č. 2, s. 20–34). Doslova: „the ordinary weapons of relatively powerless groups: foot dragging, dissimulation, desertion, false compliance, pilfering, feigned ignorance, slander, arson, sabotage, and so on.“ Překlad (J. Beneš): „obyčejné zbraně relativně bezmocných skupin: průtahy, disimulace, dezerce, předstíraná poslušnost, krádež, simulovaná neznalost, pomluva, žhářství, sabotáž apod.“ 43 Beneš, J.: Zelené. 21 venkově. S tímto tvrzením lze polemizovat. Reálný vliv zelených kádrů na území jihovýchodní Moravy lze spatřit až po skončení války jejich zapojením do vytváření nových vojenských struktur rodícího se Československa. Mezi základní spouštěče formování zelených kádrů patřil úpadek morálky v rakousko-uherské armádě, hnutí požadující národní sebeurčení živené jak tradicemi boje o práva českého národa (již od dob národního obrození), tak politickou akcí zahraničního odboje, o němž se zprávy šířily i uvnitř podunajské monarchie, a v neposlední řadě návrat zbolševizovaných (nebo minimálně radikalizovaných) zajatců z Ruska (po uzavření separátního Brest-Litevského míru).44 Zajatci se postarali o řadu vzbouření a demoralizaci rakousko-uherských ozbrojených sil. Svou úlohu sehrála také nespokojenost venkovského obyvatelstva způsobená násilnými rekvizicemi potravin a katastrofální zásobovací situací, která se ještě palčivěji projevovala ve městech a průmyslových oblastech. Množství dezertérů, kteří se skrývali v lesích a polích Rakouska-Uherska se odhadoval na 250.000 mužů.45 Střízlivější odhady vyčíslily počty mužů zelených kádrů na jižní Moravě na 5.000 a na západním Slovensku na 4.000 mužů. Činnost zelených kádrů posouvala prostou dezerci k aktivnějšímu způsobu rezistence. S postupujícími měsíci roku 1918 se snaha represivních složek o zpacifikování skupin dezertérů a jejich potrestání začala hroutit. Početní stavy, vyzbrojenost a akceschopnost některých zelených kádrů převyšovaly vyslané četnické asistence, které nemohly konat větší razie, a proto se zaměřily na dopadnutí jedinců. Mužům zelených kádrů mnohdy vypomáhalo místní obyvatelstvo (jak materiálně, tak varovnými signály v případě blížící se četnické razie). V Lanžhotě se dokonce konala i taneční zábava pro příslušníky zelených kádrů, při níž vojáci zelených kádrů obsadili silnice vedoucí do obce, aby mohli v případě příchozích četníků varovat své druhy.46 Z dnešního pohledu bychom mohli zelené kádry přirovnat k partyzánskému hnutí v období druhé světové války. Do konce října 1918 však nedošlo ke koordinaci jednotlivých zelených kádrů a nelze tedy mluvit o partyzánském boji v pravém slova smyslu. Přestože některé zelené kádry disponovaly i kulomety, trhavinami a dokonce kanony, zaměřovali se především na zajištění obrany a při hlídkové činnosti používali jejich příslušníci zejména pušky. 44 Tamtéž, s. 20–21. 45 Tamtéž, s. 22–23; Plaschka, Richard Georg – Haselsteiner, Horst – Suppan, Arnold: Innere Front. Militärassistenz, Widerstand und Umsturz in der Donaumonarchie 1918. Band 2. Munich 1974, s. 63. 46 Masarykovo muzeum v Hodoníně, D883/DJ151, Vzpomínka Františka Uhlíře z Lanžhota. 22 Beneš řadí příslušníky zeleného kádru do kategorie zbojníků, resp. sociálních zbojníků, kam dle Erica Hobsbawma patřili například Robin Hood nebo Jánošík.47 Kvůli značné rozmanitosti zelených kádrů napříč moravsko-slovensko-rakouským trojmezím (v širším územním smyslu) se však nedá generalizovat úloha příslušníků zelených kádrů jako pozitivní – „bohatým brát a chudým dávat“. Do jejich řad se totiž vmísila celá paleta asociálních živlů a válka otřásla morálkou i v míru spořádaných občanů. Spíše můžeme tvrdit, že tlupy zelených kádrů braly všechno, všude a všem (chudobným logicky neměli co ukrást). O kriminálním aspektu existence zelených kádrů svědčí přetrvávající snaha je potírat represivními složkami (a jejich existence po válce vůbec), přestože se změnilo politické paradigma. Kupříkladu zelený kádr z okolí Břeclavi se věnoval loupení i po 28. říjnu 1918.48 Z někdejších příslušníků zelených kádrů se kupříkladu na východním Slovensku nebo Podkarpatské Rusi tvořily „bandy loupežníků“ (patrně nejznámější je příběh Nikoly Šuhaje). Život zelených kádrů by se do jisté míry dal připodobnit pozdějšímu trempování – nocování v přírodě, přátelská komunita, pytláctví, veselení se u ohně a popíjení alkoholu v sobě jistě neslo i prvky romantiky, které si vojáci na frontách světové války mnoho neužili. Nově aplikovaná demokracie, resp. svoboda, se na mnoha místech zvrhla v anarchii. Na Moravských Kopanicích se říkalo: „Máme slobodu, každý móže robic, čo chce!“49 Jak se tomu často dělo při mocenských převratech, obyvatelstvo vzalo spravedlnost do vlastních rukou. Mezi nejpalčivější otázky patřilo tzv. keťasení a černý trh fungující vedle válečného přídělového systému. Za hlavní viníky byli mnohde označování Židé. Docházelo k rabování obchodů a hostinců patřících Židům. Na některých místech byli Židé ohroženi i na životě. Patrně nejmedializovanější pogrom se odehrál 4. prosince 1918 v Holešově.50 Řada jiných protižidovských nepokojů je však dosud neprobádána. Nepokoje se nevyhly ani Slovácku. V Uherském Ostrohu propukly výtržnosti namířené proti Židům již 9. listopadu 1918. Jako vojenská asistence tam bylo odesláno 69 mužů střeleckého pluku 25 z Kroměříže.51 Moravské Kopanice a Uherskobrodsko také postihla 47 Beneš, J.: Zelené, s. 24; Hobsbawm, Eric J.: Primitive Rebels. Studies in Archaic Forms of Social Movement in the 19th and 20th Centuries. New York 1959. 48 Více např. Dlouhý, Michal: Zelené kádry. Dostupné online: http://www.ceskenovinky1.eu/domains/ceskenovinky1.eu/2018/05/10/michal-dlouhy-zelene-kadry/ (citováno 11. 5. 2018). 49 Hofer, Josef: Kopaničářské povídky. Olomouc 1923, s. 54. 50 Fišer, Zdeněk: Poslední pogrom. Události v Holešově ve dnech 3. a 4. prosince 1918 a jejich historické pozadí. Kojetín 1996. 51 Tamtéž, s. 17. 23 vlna antisemitismu. Příslušníci zelených kádrů zde sehráli dvojí úlohu. Řada z nich se po převratu dala do služeb armády nového čs. státu. Jako takoví museli proti pogromistům a antisemitům zasahovat. Útoků na Židy se však účastnili i jejich někdejší spolubojovníci z moravských jednotek rakousko-uherské armády, ba i muži, kteří setrvali u zelených kádrů. Zřejmě trpěli vnitřní rozpolceností, protože již od léta 1918 byla v denním tisku vedena antisemitská kampaň.52 To všechno možná zapůsobilo na vojáky mladé republiky, kteří se v několika případech přidali na stranu pogromistů (např. v již zmiňovaném Holešově).53 Hněv občanů se obrátil i proti představitelům starorakouského režimu. Strážnice se stala dějištěm kampaně proti starostovi Hovůrkovi. Dav demonstrantů procházel městem se stylizovanou šibenicí a bezpečnost starosty i členů městské rady museli zabezpečit vojáci Slovácké brigády. 1.2 DOBROVOLNICKÉ FORMACE NA POČÁTKU ČESKOSLOVENSKA Než se začneme zabývat historií Slovácké brigády a různými aspekty její existence a tradice, měli bychom Slováckou brigádu zařadit do určitého času a prostoru a typologicky ji klasifikovat. Zárodky Slovácké brigády lze spatřovat v domácím odboji vojáků rakousko-uherské armády, kteří se vyhýbali službě v armádě, skrývali se v lesích a tvořili tzv. zelené kádry. Když 28. října 1918 vyhlásili zástupci domácího politického odboje v Praze vznik Československa, daly se do pohybu iniciativy Národních výborů na území Čech, Moravy a Slezska. Jedním z prvních problémů bylo převzetí vojenské moci do českých rukou a zajištění klidu a pořádku. Jednotky čs. legií dosud bojovaly na frontách první světové války, a proto nezbylo Národním výborům nic jiného než vzít za vděk jednotkami bývalé rakousko-uherské armády dislokovanými v českých zemích. Převzetím kompaktních těles staré armády monarchie však hrozilo, že se tyto jednotky postaví v případné obraně monarchistického zřízení na stranu Habsburků. Proto se z českých vojáků začaly tvořit dobrovolnické jednotky. Klíčovou úlohu při budování těchto jednotek měly vlastenecké tělovýchovné organizace Sokol, DTJ či Orel. Svou roli sehráli i organizačně schopní iniciativní jednotlivci. 52 Tamtéž, s. 45. 53 Tamtéž, s. 52. 24 Tak se například v Praze, Českých Budějovicích, Brně a Plzni zformovaly tzv. pluky Stráže svobody. Na jihovýchodní Moravě se začaly tvořit dobrovolnické jednotky v Hodoníně, Uherském Hradišti, Kyjově či Uherském Brodě, které se později staly součástí Slovácké brigády. Pro zajištění dostatečného přísunu branců byly záhy po vzniku brigády vydány okresními úřady a vojenskou správou mobilizační vyhlášky pro ročníky 1896–1898 (později i pro další ročníky). Lze namítat, že povoláním záložníků a doplňováním Slovácké brigády na základě vojenské povinnosti se dobrovolnický charakter jednotky vytrácí. V době poválečného chaosu se však nekontrolovalo důsledně, zda nastoupili do služby všichni branci podléhající vojenské povinnosti. Vojenská správa čs. branné moci tedy na všechny muže sloužící v letech 1918–1919 pohlížela jako na dobrovolníky a Slováckou brigádu můžeme tedy klasifikovat jako dobrovolnickou jednotku.54 Obrázek 2 – Odjezd dobrovolníků a domácího vojska k obsazování Slovenska55 1.3 PŘEVRAT NA JIŽNÍ MORAVĚ Po pokusech rakouského mocnáře Karla I. o federalizaci předlitavské části monarchie (manifest vydaný 16. října 1918) se dala do pohybu mnohá politická národní hnutí, uvnitř 54 Více k tématu Ježek, Z.: Účast, s. 5–7. 55 NFA Praha. f. Zpravodajský film do roku 1945, ZF 969. 25 i vně monarchie. Po formálním vyhlášení samostatnosti Československa na Rakousku-Uhersku Washingtonskou deklarací 18. října 1918 následovaly dny nejistoty. V českých zemích došlo již v této době k vyhlášení samostatnosti, ale pouze v Písku a v podstatě omylem.56 Na reálné prohlášení svrchovanosti české státní správy si museli občané počkat až do 28. října 1918, kdy byl vznik Československa vyhlášen v Praze. Na Moravu, a zvláště do odlehlejších oblastí, se ale zpráva dostávala postupně, takže v očích občanů máme několikero dat, kdy se konaly lokální deklarace samostatnosti, oslavy a projevy definitivního rozchodu s Rakouskem. Pro obyvatele ale tento moment znamenal také konec první světové války. Z tohoto faktu se možná radovali mnohem více než z vyhlášení samostatného státu. Šlo jim předně o zajištění jejich základních lidských potřeb, které byly po dobu válečného konfliktu upozaděny. Obrázek 3 – Karikatury zhotovené vojáky domácího vojska v době převratu57 Do jihomoravských měst se zpráva o převratu v Praze a vyhlášení Čekoslovenska dostala v průběhu 29. října 1918. V Hodoníně, Kyjově nebo Strážnici byly tyto zvěsti přijaty s nadšením, ale v převážně německých městech Hustopečích či Mikulově se neslavilo. Začaly se zde střetávat dva státotvorné proudy – snaha o sebeurčení Čechů a Slováků a snaha o vytvoření samostatného státu rakouských Němců (resp. naplnění velkoněmeckých myšlenek). V Břeclavi začal ihned po převratu pracovat na vytvoření české vojenské správy nadporučík Rudolf Zaoral.58 Díky jeho rozhodnosti bylo zamezeno 56 Více Prášek, Jiří: Jak bourali veseli to Rakousko zpuchřelé… O vyhlášení Republiky československé v Písku 14. října 1918. Písek 2018. 57 NFA Praha. f. Zpravodajský film do roku 1945, ZF 969. 58 Ve 30. letech vydal vzpomínky na toto období: Zaoral, R.: Za převratu. 26 převzetí města a nádraží německými vojáky.59 Jmenovaný vládní komisař města Hodonína Eduard Krajíček a první československý vojenský velitel Hodonína nadporučík Vladimír Úlehla měli podstatně jednodušší pozici, přesto lze jejich práci označit za velmi užitečnou. V prvních dnech po převratu se na řadě míst Moravy uvolnila morálka a docházelo k výbuchům anarchie a svévolnému rabování nejen židovských obchodů. Vojáci odmítali poslušnost a svévolně se vraceli z fronty do svých domovů. V této situaci bylo třeba „pozvednout hozenou rukavici“ a zorganizovat funkční českou vojenskou správu v oblasti. 1.4 VZNIK SLOVÁCKÉ BRIGÁDY Krátce po vyhlášení samostatnosti Československa začaly Národní výbory v celé zemi řešit otázky formování nového národního vojska. Prozatímní zemský velitel pro Moravu podplukovník Langer plánoval vytvořit pro oblast Moravy 6 brigád.60 Brněnský Národní výbor pověřil zformováním vojenské jednotky pro jih Moravy zvané Slovácká brigáda setníka Cyrila Hluchého, který již dříve upozorňoval na důležitost správy jihomoravských železnic českými jednotkami.61 Hluchý se svého úkolu zhostil s velkým nadšením a na úterý 5. listopadu 1918 svolal do hodonínského Besedního domu všechny důstojníky z okolí.62 Na této schůzi jim vyložil úkoly brigády a rozdělení odvodních okrsků, kam byli vysláni jednotliví důstojníci pro svolání mužstva. Ustavení brigády a výzvu ke vstoupení do ní ohlásil veřejnosti také Brigádní rozkaz č. 1 ze dne 8. listopadu 1918 vydaný formou tištěné vyhlášky.63 Na schůzi byl sestaven štáb brigády, určena velitelská struktura tří polních praporů a určeni důstojníci pro doplňovací velitelství Slovácké brigády. Mezi první úkoly brigády, které zadal vojenský odbor Národního výboru v Brně, patřilo zabezpečení klidu a pořádku při stabilizaci nové státní správy a obsazení strategických bodů a komunikací (železničního uzlu Břeclavi, Severní dráhy, Vlárské dráhy a trati Břeclav – Brno).64 V čele brigády stál setník Cyril Hluchý. K ruce měl pobočníka brigády, nadporučíka Josefa Hortvíka. 59 Více k převratu v Břeclavi Hosák, L.: Státní; Cypris, J.: Břeclav. 60 Ecker, L.: Slovácká, s. 3. 61 Moravský zemský archiv (= MZA) Brno. f. B 33 Národní výbor, kart. 1.; Ecker, L.: Slovácká, s. 4.; Ježek, Z.: Účast, s. 163. 62 MZA Brno / Státní okresní archiv (= SOkA) Hodonín. f. Archiv města Hodonín, kart. 21, inv. č. 528. Zde se objevuje datace schůze k 6. listopadu 1918. 63 Vojenský ústřední archiv Praha / Vojenský historický archiv (=VHA Praha). f. Slovácká brigáda, kart. 1, inv. č. 7, Brigádní rozkaz č. 1. 64 Ecker, L.: Slovácká, s. 4. 27 Obrázek 4 – Nádražní stráž Slovácké brigády v Hodoníně65 Základnu mužstva Slovácké brigády tvořily tzv. zelené kádry – vojáci rakousko-uherské armády, kteří zběhli a skrývali se v početných tlupách v lesích (např. v Buchlovských horách, Bílých Karpatech nebo na Podluží). Ihned ale byli povoláni i vojáci ročníků 1896–1898, kteří dleli v zápolí anebo se právě vraceli z bojišť světové války.66 Tyto muže doplnili dobrovolníci. Řada z nich byla aktivních ve vlasteneckých tělovýchovných spolcích (zejména v Sokole, Orle či DTJ). Vojáky, kteří tvořili v prvních popřevratových dnech gró organizační struktury nového demokratického vojska, spojovala právě příslušnost k těmto spolkům.67 10. prosince 1918 byli mobilizováni všichni muži ročníků 1882–1898.68 Evidencí SB prošlo za více než půl roku existence brigády přes 7.000 vojáků a téměř 450 důstojníků. K 20. lednu 1919 se zásobovací stavy vyšplhaly na více než 5.500 mužů a bojové stavy na více než 3.500 mužů. Právě tyto počty řadí brigádu co do velikosti na čelo všech dobrovolnických jednotek vzniklých po 28. říjnu 1918 v Československu. 65 Masarykovo muzeum v Hodoníně. H 237 Hb 11, Slovácká brigáda na nádraží. 66 SOkA Hodonín. f. Archiv města Hodonín, kart. 115, inv. č. 848. 67 K pražskému vojenskému převratu viz například Očenášek, Ludvík: Na pomoc dohodě. Tajná činnost několika českých vlastenců za války. Praha 1919. 68 SOkA Hodonín. f. Archiv města Hodonín, kart. 21, inv. č. 528. Srov. SOkA Hodonín. f. Archiv města Hodonín, kart. 115, inv. č. 848. 28 1.4.1 Slavnostní přísaha V neděli 17. listopadu 1918 nastoupil v Hodoníně kombinovaný prapor pod velením nadporučíka Nosterského ke slavnostní přísaze na náměstí před radnicí (dnešní Masarykovo náměstí).69 Hudba zahrála nejprve Kde domov můj a vojáci vzdali čest praporu. Na to vystoupil na vyzdobený balkon radnice velitel brigády setník Hluchý ozdobený trikolorou a promluvil ke všem vojákům a nesčetným davům občanů.70 „Poslouchali jsme zákonů černého orla, musíme a budeme poslouchati zákonů nového státu, v němž vlaje všude vstříc heslo práva, rovnosti a spravedlnosti. Jen pořádek ve vojsku a občanstvu udrží nám stát a naši svobodu.“71 Hluchý jménem brigády slíbil, že „bude za prezidentem stát tak, jako stál za Žižkou jeho nepřemožitelný tábor“.72 Poté promluvil vládní komisař města Hodonína dr. Krajíček. Následně přečetl nadporučík Jandásek text přísahy a příslušníci brigády pak přísahali na prapor vypůjčený od hodonínské jednoty Sokola. Obrázek 5 – Slavnostní přísaha Slovácké brigády před budovou hodonínské radnice73 69 Ecker, L.: Slovácká, s. 8. 70 Slovácké noviny 23. 11. 1918, s. 3. 71 Slovácko 20. 11. 1918. 72 Ecker, L.: Slovácká, s. 8. 73 Masarykovo muzeum v Hodoníně. H 237 Hb 11 5, Přísaha Slovácké brigády. 29 Přísaha československého vojska zavedená 5. 11. 1918 „Přísaháme při všem, co jest nám svaté, a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budeme poslušní vlády státu československého, Národního výboru v Praze, a všech svých velitelů, vládou ustanovených; přísaháme, že budeme bez odmluvy plniti její nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váháni a odporu, že svých vojsk neopustíme, ale i životy své ochotně dáme na ochranu vlasti a za její svobodu; přísaháme, že budeme druh druha milovati, k sobě věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce brániti, tak, jak nám káže mužná čest a vědomí povinností občanských. Tak přísaháme!“74 Obrázek 6 – Slavnostní přísaha Slovácké brigády na dnešním náměstí T. G. Masaryka75 1.5 ORGANIZACE SLOVÁCKÉ BRIGÁDY Setník Hluchý si vytýčil poměrně ambiciózní cíle. Chtěl vybudovat jednotku o síle deseti praporů, s vlastním jezdectvem, dělostřelectvem a dalšími pomocnými službami. Tyto záměry se povedlo realizovat jen částečně. V době největšího rozmachu zahrnovaly stavy brigády velitelství, štábní rotu, sedm polních praporů, náhradní prapor, baterii 74 Nařízení Národního výboru č. 21 sb. z. a n. o přísaze vojsk československých. 75 Masarykovo muzeum v Hodoníně. H 237 Hb 11. 30 dělostřelectva (ze stavu čs. lehkého dělostřeleckého pluku č. 5 z Olomouce),76 četu dragounů (ze stavu 6. dragounského pluku z Brna),77 telegrafní oddíl (z Brna) a rotu zákopníků (ze stavu čs. zákopnického praporu č. 3 z Brna).78 Prapory zprvu získaly označení podle místa, kde se formovaly (hodonínský, uherskobrodský, kyjovský apod.), teprve později byly očíslovány římskými číslicemi. Náhradní prapor se skládal ze tří setnin.79 První rota shromažďovala mužstvo klasifikace „A“ schopné pro polní službu, druhá shromažďovala vojáky klasifikace „B“ vhodné pro strážní službu a třetí setnina mužstvo klasifikace „C“, které bylo určené k pomocným službám. Ministerstvo národní obrany a Zemské vojenské velitelství v Brně se snažilo o redukci stavů Slovácké brigády na čtyři polní prapory.80 Velitel brigády, důstojníci i mužstvo se ale tomuto kroku zarputile bránili. Proto brigáda přečkala ve výše zmíněných stavech až do vypuknutí bojů s Maďary na Slovensku (resp. do reorganizace brigády na Slovácký pěší pluk). Obrázek 7 – Vojáci Slovácké brigády v hodonínských kasárnách81 76 VHA Praha. F. Slovácká brigáda, kart. 3, inv. č. 139. 77 Tamtéž, inv. č. 105. 78 Tamtéž, inv. č. 94. 79 Ježek, Z.: Účast, s. 165. 80 VHA Praha. f. Ministerstvo národní obrany – Hlavní štáb (=MNO–HŠ), Oddělení organizační, kart. 16, inv. č. 1152, sign. 37 3/9 – pod rozkazem podepsán sám ministr národní obrany Václav Klofáč. 81 Masarykovo muzeum v Hodoníně. H 237 Hb 11, Slovácká brigáda v kasárnách. 31 Velitelé jednotlivých praporů • I. polní prapor nadporučík František Nosterský / nadporučík Ludvík Halla • II. polní prapor nadporučík Antonín Malík • III. polní prapor nadporučík Ludvík Binovský / setník Rudolf Kuča • IV. polní prapor nadporučík Felix Jelínek • V. polní prapor setník Gustav Čuda / nadporučík Bartošek • VI. polní prapor nadporučík Josef Hamerle • VII. polní prapor nadporučík Antonín Mastný • Náhradní prapor poručík Karel Kroh Početní stavy brigády 10. ledna 191982 útvar Slovácké brigády zásobovací stav bojový stav důstojníků mužů důstojníků mužů Štáb 11 312 6 290 I. polní prapor 26 715 23 696 II. polní prapor 24 624 21 593 III. polní prapor 21 444 18 399 IV. polní prapor 19 540 16 527 V. polní prapor 28 721 25 706 VI. polní prapor 18 556 16 542 asistenční jednotky 96 934 - - 1. dělobitna dělostř. pluku 5 3 47 3 47 náhradní prapor 28 623 25 277 celkem 274 5.516 153 4.077 1.5.1 Štáb Slovácké brigády Štáb Slovácké brigády sídlil nejprve v hodonínském hotelu „Central“ (na dnešní Národní třídě č. p. 22).83 25. listopadu 1918 přesídlilo velitelství brigády do Břeclavi, kde sídlilo v prvním poschodí hotelu „U Koruny“ (na dnešním náměstí T. G. Masaryka).84 Dne 17. března 1919 přesídlil štáb zpět do Hodonína.85 V čele velitelství stál setník Cyril 82 Tamtéž; 23. prosince 1918 činily početní stavy brigády 134 důstojníků a 3747 vojáků (zdroj VHA Praha. f. Slovácká brigáda, kart. 3, inv. č. 85); K 20. lednu 1919 se jednalo již o 274 důstojníků a 5262 mužů (zdroj VHA Praha. f. Slovácká brigáda, kart. 3, inv. č. 105). 83 MZA Brno. f. B 33 Národní výbor, kart. 1. 84 VHA Praha. f. Slovácká brigáda, kart. 1, inv. č. 7, Brigádní rozkaz č. 17; Ecker, L.: Slovácká, s. 9. Srov. Ježek, Z.: Účast, s. 164. Uvedeno datum 28. listopadu 1918. 85 VHA Praha. f. Slovácká brigáda, kart. 1, inv. č. 7, Příloha k brigádnímu rozkazu č. 124; Tamtéž, f. MNO–HŠ, Oddělení organizační, kart. 15, inv. č. 966, sign. 37 1/30. 32 Hluchý. Funkci pobočníka brigády vykonával nadporučík Josef Hortvík.86 Ředitelem kanceláře byl setník Viktor Šemora. V rámci štábu působili: nadporučík Václav Přáda jako důstojník pro příjem a expedici, nadporučík Pavel Sečkář jako důstojník pro evidenci osob, poručík Jaromír Zeman jako důstojník pro rozkazy a správnost češtiny, poručík Matěj Horáček jako ordonanční důstojník a kurýr a setník Jan Pecháček jako tlumočník a důstojník výzvědné služby, setník Jan Řezníček jako dělostřelecký důstojník, poručík Bruno Rudolfer jako zbrojní, telefonní a zákopnický referent, rytmistr Jan Ševčík jako referent jezdectva a velitel vozatajstva, setník Jiří Pavelčík jako zásobovací referent, dr. Bonifác Fukala jako šéflékař, nadporučík Jaroslav Broskva jako zvěrolékař, nadporučík Jan Šašinka jako vedoucí masné režie a nadporučík Jan Krejčí jako velitel štábní setniny.87 Spisovou agendu a korespondenci nejčastěji vyřizoval pobočník brigády. Obrázek 8 – Cyril Hluchý88 1.6 NASAZENÍ SLOVÁCKÉ BRIGÁDY 1.6.1 Ovládnutí Hustopečska a Břeclavska Ke stěžejním úkolům Slovácké brigády patřilo také vojenské obsazení lokalit, které se přihlásily ke státu rakouských Němců v rámci provincie Deutsch-Südmähren (Německá jižní Morava).89 Proto se brzy po zformování jednotky její vojáci vydali obsazovat osady 86 Lexa, L.: Slovácká, s. 10–11. 87 VHA Praha. f. Slovácká brigáda, kart. 1, inv. č. 7, Brigádní rozkaz č. 1. 88 Regionální muzeum v Mikulově. Podsbírka Fotografie, pohlednice, videozáznamy, inv. č. 59. 89 Více např. Lexa, Lukáš: Volkswehr v českých zemích na počátku Československa se zaměřením na jižní Moravu. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Brno 2018; Coufal, F.: Osvobození; Oldofredi, Hieronymus: Zwischen Krieg und Frieden. Zürich – Leipzig – Wien 1925. 33 a města v jihomoravském vnitrozemí a posléze i pohraničí. Ne vždy se přítomnost vojska setkala s pochopením, ale řada obcí si vyžádala přítomnost částí Slovácké brigády jako záruku udržení pořádku. V kraji totiž působily loupeživé bandy a bujelo rabování veřejného majetku. Večer 9. listopadu 1918 dorazily dvě roty SB z Hodonína pod velením nadporučíka Úlehly a setníka Bösrauga do Hustopeč a toto okresní město obsadily.90 Velitelé vyslali do okolních obcí hlídky, aby zabránily přepadu města Němci. V Břeclavi udržovali pořádek v prvních popřevratových dnech vojáci nádražní stráže a místního vojenského velitelství.91 10. listopadu se v Poštorné uskutečnil tábor lidu, kde se česky cítící obyvatelé vyslovili pro připojení k ČSR. Načež 12. listopadu rota nadporučíka Bílka obsadila Poštornou, Charvátskou Novou Ves a Hlohovec (dříve součásti Dolních Rakous). Obrázek 9 – Vojáci Slovácké brigády v Hustopečích92 90 Coufal, F.: Osvobození, s. 129 91 Více Zaoral, R.: Za převratu. 92 Muzeum a galerie Hustopeče. 6a.jpg (2129×1591). Dostupné online: http://www.muzeumhustopece.cz/a/2011-historie06/full/6a.jpg (citováno 20. 7. 2018). 34 Dne 16. listopadu se do Břeclavi vypravil nadporučík Ecker jako ubytovatel Slovácké brigády a 18. listopadu město obsadil hodonínský I. polní prapor SB pod velením nadporučíka Sečkáře. Baterie dělostřelectva pod velením setníka Řezníčka umístila na břeh Dyje dvě 9 cm děla vzor 1875/96, která mířila na mosty přes Dyji na trati do Vídně. Půlprapor ubytovaný v Jánském dvoře za Břeclaví vysílal polní stráže do Poštorné a Charvátské Nové Vsi. Velitelství břeclavského úseku a později i celé Slovácké brigády se nacházelo v břeclavském hotelu U Koruny. Hradišťský prapor tou dobou obsadil linii Břeclav – Podivín – Zaječí – Hustopeče. Kyjovský prapor zůstal jako záloha v Hodoníně. Obrázek 10 – Vojáci 4. kulometné roty v Jánském dvoře u Staré Břeclavi93 Na základě rozkazu Zemského vojenského velitelství v Brně obsadily společné síly půlpraporu z Jánského dvora, čtyř dragounů a jednoho děla pod velením nadporučíka Eckera a roty poručíka Horného z Podivína 30. listopadu 1918 Lednici.94 Bürgerwehr o síle 14 mužů prchl a zbraně (7 starých loveckých pušek) ponechal na strážnici. Současně s Lednicí byla obsazena jednou samostatnou rotou z Hodonína (později přičleněná jako 93 Soukromý archiv Franka Vyskocila. 94 VHA Praha. f. Slovácká brigáda, kart. 3, inv. č. 39; Ecker, L.: Slovácká, s. 8-11; Coufal, F.: Osvobození, s. 138. 35 5. rota k I. polnímu praporu) také vesnice Hlohovec. Zásobování obou obcí zajišťovalo velitelství nákladním automobilem. Místo I. polního praporu v Břeclavi nahradil II. polní prapor. Břeclavský úsek tou dobou sahal od Bulhar k Lanžhotu. Po přesunu III. a IV. polního praporu do Hustopeč a okolí (obsazeno Zaječí, Strachotín, Ivaň, Pohořelice a Šakvice) byl vytvořen tzv. hustopečský úsek pod velením setníka Bösrauga. Obrázek 11 – Důstojníci I. polního praporu Slovácké brigády na zámku v Lednici95 1.6.2 Obsazení Mikulovska Mezi centra kraje Deutsch-Südmähren ovládaného německými separatisty patřilo Znojmo, Hrušovany nad Jevišovkou a Mikulov. Jako hlavní ozbrojené síly nově vzniklého kraje se začaly po vzoru republiky Deutsch-Österreich formovat jednotky Volkswehru. Zemské velitelství ve Vídni jmenovalo velitelem Volkswehru v kraji plukovníka Konrada von Strauba. Ten organizačně kraj rozdělil na 4 úseky.96 Velitelem mikulovského úseku se stal setník Viktor Radda. Do 14. prosince dal dohromady síly čítající 700 mužů a 13 kulometů. Vojáci byli z taktických důvodů i kvůli nedostatku ubytovacích prostor v samotném Mikulově částečně rozptýlení v okolních obcích (např. v Březí, Drnholci, Dolních Věstonicích, Milovicích či Dolních Dunajovicích). 95 Němeček, Vlastimil: Slovácká brigáda. Malovaný kraj 44, 2008, s. 8–9. 96 Lexa, L.: Volkswehr, s. 98. 36 Setník Radda musel řešit akutní nedostatek výzbroje a výstroje. Přístup Vídně, kterou žádal o pomoc, byl váhavý. To náladu vojáků ani civilistů nezlepšovalo. Od počátku prosince se projevovala nervozita a obavy z obsazení města čs. jednotkami. Vídeň sice poslala jako posily prapor námořníků Volkswehru. Po několika incidentech jej však představitelé města a setník Radda odeslali zpět do Vídně. Velitelé Volkswehru dostali jednoznačné pokyny, aby zamezili zbytečnému krveprolití. Jejich podřízení měli odrážet jen menší čs. jednotky a při postupu koncentrovaných sil se museli spořádaně stáhnout a vyčkat na verdikt mírové konference. Rakouští představitelé se báli sankcí Dohody, které by následovaly po otevřených bojích s Čechoslováky, kteří stáli na straně vítězů války (dohodových mocností). Obrázek 12 – Vojáci Slovácké brigády vyzbrojení puškami Werndl a Mannlicher97 Dne 13. prosince 1918 se na Zemském vojenském velitelství v Brně konala porada o souběžném obsazení Znojma, Mikulova a Hrušovan.98 Vojenská akce byla naplánována na noc z 15. na 16. prosince 1918. Při postupu čs. jednotek 14. prosince došlo k přerušení spojení mezi Znojmem a Mikulovem. V době obsazování Znojma se vojáci Slovácké brigády blížili ze dvou směrů k Mikulovu. Z Lednice přes Mušlov postupoval V. polní 97 Soukromý archiv Vlastimila Hely. 98 Coufal, F.: Osvobození, s. 194. 37 prapor pod velením nadporučíka Eckera.99 Ze severní strany přes Dolní Věstonice táhly dvě roty IV. polního praporu pod velením setníka Bösrauga. Celková síla představovala 500 mužů. Obsazení proběhlo hladce. Pouze u Dolních Věstonic došlo ke krátké přestřelce. Kulomety, které měly u Pavlova zdržet postup severní skupiny, ustoupily. Volkswehr o síle asi 200 mužů se z Mikulova stáhl. Malá část se dostala do Mistelbachu. Zbytek se rozutekl a začal drancovat okolí Mikulova. Vojenská i politická organizace kraje Deutsch-Südmähren se tímto dnem rozpadla a území bylo Československu definitivně přiřčeno pařížskou mírovou konferencí. Obrázek 13 – Příslušníci Slovácké brigády vyzbrojeni puškami a ručními granáty100 1.6.3 Působení brigády ve Slezsku Na severní Moravě a v české části Slezska se také objevily snahy o odtržení pohraničních území od Československa. Vznikla zde provincie Sudetenland. Mezi jednotkami, které se na obsazování jejího území podílely, najdeme i Slováckou brigádu. IV. polní prapor Slovácké brigády se 21. prosince 1918 odebral do Moravské Ostravy a 27. prosince obsadil Krnov a Bruntál.101 19. prosince odjel III. polní prapor do Opavy, kde konal 99 VHA Praha. f. Slovácká brigáda, kart. 16, inv. č. 1023, Deník V. polního praporu. 100 Soukromý archiv Jana Horáka. 101 VHA Praha. f. Slovácká brigáda, kart. 3, inv. č. 85. 38 službu až do 13. ledna. Poté se přesunul do Bruntálu, aby vystřídal dvě roty tam umístěného IV. polního praporu.102 V lednu 1919 se ale schylovalo k otevřenému boji mezi čs. jednotkami a Poláky. Obrázek 14 – Šikovatel Slovácké brigády Viktor Mňačko (foceno v Krnově)103 Dne 23. ledna nahradila vyjednávání o těšínském Slezsku palba zbraní.104 27. ledna 1919 odjel III. polní prapor do Fryštátu (dnes součást Karviné), kde tvořil část zálohy vrchního velitele při útoku na Vislu. V noci na 1. února 1919 však bylo mezi čs. parlamentářem setníkem Pekárkem (pobočník plk. Šnejdárka) a velitelem polských jednotek plukovníkem Latinikem dojednáno příměří. Tím skončila tzv. sedmidenní válka a došlo k přeskupení čs. jednotek v obsazeném území těšínského Slezska. III. polní prapor SB se přesunul do Těšína a 6. února jako záloha do Ustroně. Zde pracoval zejména na budování obranné čáry mezi kótami 508 a 430 západně od města. 14. února převzal tamní pohraniční úsek a střežil jej až do 26. února. VI. polní prapor byl do těšínského Slezska odeslán teprve 10. února, a to nejprve do Těšína a posléze do Humen.105 Tam se připojil ke kombinované brigádě majora Jelínka a již 22. února se stáhl zpět do Břeclavi. Po nařízení ústupu čs. vojska na novou demarkační linii v březnu 1919 se III. polní prapor přesunul do Bruzovic a spadal do tzv. Těšínské skupiny, které velel pplk. Vojta. Jakožto záloha stál v druhé linii až do 15. března, kdy se přesunul na demarkační čáru v úseku Louka, Ropice a Oldřichovice.106 V těchto pozicích prapor setrval až do 4. května, kdy úsek předal II. pluku Stráže svobody a pěší švadroně hulánského pluku č. 11.107 102 Ježek, Z.: Účast, s. 172. 103 Vrbasovo muzeum ve Ždánicích. 104 Více např. Bílek, Jiří: Kyselá těšínská jablíčka. Československo-polské konflikty o Těšínsko 1919, 1939, 1945. Praha 2011, s. 72. 105 Ježek, Z.: Účast, s. 173. 106 Tamtéž, s. 172. 107 Tamtéž, s. 320. 39 Obrázek 15 – Vojáci Slovácké brigády vyzbrojeni modifikacemi pušek Mannlicher108 1.6.4 Slovácká brigáda v bojích o Slovensko Záhy po vzniku Československa se dostaly první jednotky vzniklé na Slovácku na slovenskou stranu hranice, aby obsadily nejbližší vsi a města. Při bojích s maďarskými jednotkami, četníky a loupežnými bandami utrpěli vojáci Slovácké brigády první krvavé ztráty. Na následky zranění zemřel 23. prosince 1918 v hodonínské nemocnici štábní šikovatel Martin Krist, který při přestřelce s Maďary u Senice utrpěl průstřel levé plíce.109 Prvotní živelně probíhající obsazování Slovenska vystřídal systematický postup čs. jednotek. Na vojáky SB však čekaly neméně důležité úkoly v jiných oblastech ČSR. Na Slovensko se vojáci SB vrátili v první polovině května roku 1919, kdy měli zabezpečit zabavování obilovin z nesplněných dodávek ve prospěch státu. I. polní prapor byl odeslán na východní Slovensko, III. polní prapor do bratislavské oblasti a VI. polní prapor do oblastí novozámecké, komárenské a levické.110 Svůj úkol ve výše zmíněných oblastech ukončila 2. rota VI. polního praporu 26. května 1919. 30. května se soustředila v Levicích a dalšího dne měla vyrazit do Martina, ale k odjezdu již kvůli vypuknuvším bojům s Maďary nedošlo. Velitel posádky v Levicích odeslal rotu spolu s částmi pěšího pluku 108 Místní muzeum v Lanžhotě. 109 Jandásek, Ladislav: Z počátků Slovácké brigády. In: Kudela, Josef: Brno v boji za svobodu. Druhý svazek. Brno 1937, s. 276–278. 110 Ježek, Z.: Účast, s. 164–173. 40 č. 26 do Pohronského Ruskova, aby tam obsadily trať a znemožnily eventuální maďarský postup na Levice. V Želiezovcích se rota spojila s odtrženými částmi legionářských pluků č. 34 a 39 a všichni společně vyrazili na Čatu. Pronikli až do Hronovců, ale tam narazili na přesilu a byli nuceni ustoupit. Při tomto ústupu se legionáři vydali na západ, zatímco 2. rota VI. polního praporu se stáhla do Želiezovců, kde obsadila železniční trať. Příštího dne však Maďaři v tomto směru zahájili postup a z obou boků rotu obchvátili. Aby rota ušla zajetí, rozdělila se na menší skupinky, jejichž jádro se sešlo 2. června v Nitře. Za bojů 31. května a 1. června měla rota ztráty 3 raněné a 1 nezvěstného. Obrázek 16 – Vojáci Slováckého pěšího pluku tvořící rekvisiční asistence111 Dvě menší skupinky kulometné roty VI. polního praporu se u Dubníku a Strekova připojily k částem legionářského pluku č. 34, bojovaly s nimi bok po boku 31. května a 1. června u Parkáně (dnes Štúrovo) a pak s nimi ustoupily do Nových Zámků. Tam se odpojily od legionářů a vydaly se na velitelství svého praporu, které se v Nových Zámcích právě připravovalo k přesunu do Martina. Jedna ze skupinek kulometné roty se stáhla 4. června do Komárna, kde byla zařazena k 3. rotě legionářského pluku č. 39. S ní podnikla 7. června postup na Nové Zámky, pak dále na Strekov a zůstala ve svazku této 111 Soukromý archiv rodiny Jana Kukly (via Leoš Doskočil). 41 roty až do konce bojů. Jedna rota I. polního praporu konající rekvizice v okolí Pribeníku na území jihovýchodního Slovenska se připojila k praporu Kornilovců, který se tou dobou vracel z jižního Ruska do vlasti a uvízl 5. června v Čopu. Společně drželi druhou obrannou linii až do 9. června, kdy byli staženi do Užhorodu a tento úsek fronty převzali Rumuni. 1.7 REORGANIZACE SLOVÁCKÉ BRIGÁDY Početní stavy brigády na počátku května 1919112 útvar důstojníků mužů koní kulometů I. polní prapor 19 529 15 8 II. polní prapor 19 461 12 8 III. polní prapor 15 333 14 4 IV. polní prapor 18 418 11 4 V. polní prapor 20 387 15 8 VI. polní prapor 18 427 10 8 VII. polní prapor 11 541 9 Náhradní prapor 3 274 - 10 celkem 123 3.370 86 50 Obrázek 17 – Poručík Slováckého pěšího pluku (vpravo)113 Již v dubnu 1919 nařídilo Ministerstvo národní obrany odloučení III. a IV. polního praporu Slovácké brigády a jejich přímé podřízení vojenskému inspektorátu v Moravské Ostravě k 20. dubnu 1919.114 Dne 6. června 1919 došlo k reorganizaci Slovácké brigády na Slovácký pěší pluk.115 10. června odjel bývalý štáb brigády do Bratislavy, kde byl pluk umístěn ve Vodních kasárnách (později Štefánikových).116 I., III. a VI. 112 VHA Praha, f. MNO–HŠ, Oddělení organizační, kart. 10, inv. č. 412, sign 30 1/17. 113 Archiv autora. 114 Tamtéž, kart. 15, inv. č. 1085, sign. 37 2/10–7. 115 VHA Praha, f. MNO–HŠ, Oddělení školské a výcvikové, kart. 17, inv. č. 746; Ježek, Z.: Účast, s. 167. (srov. Ecker, L.: Slovácká, s. 12. Za poslední den existence brigády považuje 10. června 1919). 116 Hanák, Jozef: Obsadenie Bratislavy 1918-1920. Kronika dní a udalostí. Bratislava 2018. 42 polní prapor, které na Slovensku asistovaly při rekvizicích, se přetvořily ve Slovácký pěší pluk (VI. polní prapor přečíslován na II. polní prapor).117 Zbylé útvary byly vyňaty z velitelské pravomoci majora Hluchého a podřízeny Zemskému vojenskému velitelství v Brně. Jednalo se o II. a V. polní prapor, které zajišťovaly výkon strážní služby v břeclavském a mikulovském úseku, a IV. polní prapor, jenž se nacházel ve Slezsku.118 Slovácký pěší pluk konal na Slovensku pohraniční službu a proslul svou ukázněností. 11. září 1919 byl velitelem pluku jmenován major francouzské armády Cayrol, který pluku velel až do jeho rozpuštění v březnu 1920.119 Velitelé praporů Slováckého pěšího pluku • I. polní prapor nadporučík Josef Škoda • II. polní prapor setník Josef Hamerle • III. polní prapor setník Rudolf Kuča Početní stavy Slováckého pěšího pluku k 30. červnu 1919120 útvar pluku ozbrojeni neozbrojeni důstojníci muži důstojníci muži velitelství 7 50 - 13 I. polní prapor 7 283 - 26 II. polní prapor 13 414 - 26 III. polní prapor 18 342 - 20 celkem 45 1.089 - 85 1.219 1.8 VLIVY FORMUJÍCÍ PODOBU BRIGÁDY 1.8.1 Lidové tradice Slovácká brigáda povstala na regionálních tradicích, které se smísily s novým (v té době nezřetelně vymezeným) duchem novodobé československé armády. Snahy velitele brigády majora Cyrila Hluchého jsou ukázkou, jak silně byl v obyvatelstvu Slovácka 117 Ježek, Z.: Účast, s. 172. 118 Tamtéž, s. 162. 119 Podle VHA Praha, f. MNO–HŠ, Oddělení školské a výcvikové, kart. 17, inv. č. 746, byl pluk včleněn k čs. pěšímu pluku č. 15. Dva prapory byly přičleněny ke střeleckému pluku 25 (pozdější čs. pěší pluk 27) a následně sloučeny v jeden polní prapor a později byl zrušen i ten. 120 VHA Praha, f. MNO–HŠ, Oddělení organizační, kart. 20, inv. č. 1562, sign. 50 19/7. 43 zakořeněn regionální patriotismus a hrdost na tradice jihovýchodní Moravy. Alois Fiala přirovnal Podluží (součást Slovácka) k Chodsku a jeho obyvatele k Jiráskovým Psohlavcům.121 Tyto projevy nebyly sice v posledních letech Rakouska-Uherska státní správou přímo potírány, ale od změny politického režimu si někteří obyvatelé Slovácka slibovali rozkvět slovácké lidové kultury. Tato kultura byla nedílně spjatá s armádou a válkou. Vojenská služba byla součástí života mužů a ani válečné konflikty se oblasti Slovácka nevyhly (např. vpády Turků, Bočkajovců či kuruců). Vojenská tematika se promítla i do lidových písní. Mnohé z nich se hrají a zpívají na folklorních akcích dodnes. Zmínit můžeme například písně Břeclavská kasárna, Můj koníčku ryzovraný, V Hodoníně za vojáčka mňa vzali, A v tem městě Hodoníně (na nápěv písně U Prešpurka, u Dunaja), Jak ten ptáček pěkně zpívá, Na tu svatú Katerinu (Čobogaj) a další. Traduje se ostatně, že i kalhoty podlužáckého lidového oděvu zvané pro svou rudou barvu červenice nebo fialky vznikly z vojenských jezdeckých rajtek.122 Není tedy divu, že i naopak začaly prvky lidové kultury pronikat do vojenské sféry. Řada lidových písní se ujala u vojáků, kteří je zpívali při pochodech a ve volných chvílích. „A v tem městě Hodoníně, kasárňa malovaná a v ní byla má hlavěnka velice šturmovaná. Ona byla šturmovaná od samého generála. Už to jináč nemože byt, já vojáčkem mosím byt.“123 Těsně před první světovou válkou se v Kosticích vytvořil oddíl tzv. Omladinobrany. Přimknul se ke katolické mládežnické organizaci Omladina. Jeho činnost spočívala v branné přípravě mládeže. Určité paralely k Omladinobraně lze najít v rakouském Jugendwehru a později v nechvalně proslulé nacistické organizaci Hitlerjugend. Již ve své době sklidila tato iniciativa kritiku ze strany české (resp. moravské) katolické veřejnosti.124 Výtky se týkaly především podpory rakouského režimu a implementace militarismu, jenž se přisuzoval tradičně Němcům. Podstatné je, že mladíci, kteří v řadách Omladinobrany cvičili, měli nosit krojové kalhoty – červenice a stylizaci soukenné vojenské blůzy. Možná se právě tímto později inspiroval velitel Slovácké brigády Hluchý, když se snažil prosadit zavedení stejnokroje vycházejícího z moravského lidového oděvu. Na jeho návrhu se podíleli jihomoravští umělci, například Joža Uprka. 121 Fiala, A.: Persekuce, s. 17. 122 Osobní rozhovor s někdejším stárkem ve Staré Břeclavi Bc. Martinem Žižlavským. 123 Z lidové písně A v tem městě Hodoníně (na nápěv písně U Prešpurka, u Dunaja). 124 Venkov, roč. 9, 13. 5. 1914, s. 7; Venkov, roč. 9, 15. 5. 1914, s. 8; Hlídka, 1913, s. 224–226. 44 Obrázek 18 – Příslušníci Omladinobrany z Kostic125 Obrázek 19 – Rekonstrukce uniformy Slovácké brigády126 „Jak ten ptáček pěkně zpívá hore nad oblaky, odvedli mňa za vojáčka, a to na dva roky. Dva roky je doba dlúhá, trápeňá až hrůza, jak mně bude pěkně svědčat tá vojanská blůza.“127 Zamýšlený stejnokrojový komplet sestával z červených rajtek jezdeckého střihu doplněných stylizací výšivky podlužáckých červenic, vyšívané košile, vlčnovské čapky (beranice) a bílého soukenného pláště.128 Originální části této uniformy jsou součástí sbírek Regionálního muzea v Mikulově. Jediný zhotovený exemplář nosil major Cyril Hluchý. Plošné zavedení se nestalo skutečností z prozaických důvodů – snahy o unifikaci výstroje čs. armády. V život mohla tato myšlenka vstoupit patrně pouze v případě, že by se armáda stala 125 Soukromý archiv Leoše Doskočila. Na fotografii sourozenci Létalovi, z nichž Cyril (druhý zleva) a Martin (vpravo) sloužili později u Slovácké brigády. 126 Kalhoty orginál ze sbírek Regionálního muzea v Mikulově, bluza, čepice a řemení replika. 127 Z lidové písně Jak ten ptáček pěkně zpívá. 128 Jandásek, L.: Z počátků, s. 276; Ecker, L.: Slovácká, s. 14. 45 záležitostí milice na principu regionů s jistou mírou autonomie. Mezi další nerealizované nápady Cyrila Hluchého patřila výstavba kasáren s prvky lidové architektury (žudra, ornamentální výzdoba apod.).129 Možná se inspiroval slovy písně Břeclavská kasárna: „Břeclavská kasárňa malovaná, malujú ju chlapci se šavlama. Chlapci se šavlama, děvčata slzama, břeclavská kasárňa malovaná.“ Jediný prvek aplikovaný v plné šíři se týkal lidových písní. Velitel brigády „zadržel“ v Hodoníně vojenskou kapelu, která se navracela z fronty. Ta měla za úkol hrát lidové písně na akcích pořádaných Slováckou brigádou i do pochodu. Jednalo se o snahu nahradit rakouské vojenské pochody moravskými lidovými písněmi, která se ujala posléze i v jiných jednotkách československé armády. Je otázka, jakou zásluhu na tom měla právě Slovácká brigáda, nebo zda se jednalo o všeobecný trend. I přes to, že se řada záměrů Cyrila Hluchého nerealizovala, není známo, že by míra aplikace lidové kultury do armády v jiném regionu někdejší ČSR dosáhla takové úrovně, jako právě na Slovácku. Obrázek 20 – Fotografie užití rajtek s lidovou výšivkou130 129 Ecker, L.: Slovácká. 130 Soukromý archiv Bernarda Panuše. 46 1.8.2 Legionářské hnutí Druhý prvek, charakteristický pro dobu vzniku Slovácké brigády, představovala aplikace demokratických a bratrských zásad do vojska. V posledních měsících války stále četněji kolovaly mezi obyvatelstvem v zázemí i vojáky na frontách zvěsti o čs. jednotkách na straně Dohody – tzv. legiích. Jejich příslušníci, rakouským režimem stíháni jako velezrádci, se stávali pro české a slovenské obyvatelstvo vzorem, přestože o jejich činnosti a organizaci věděli pramálo a jejich informace byly často zkreslené. Jakmile došlo k převratu a tvorbě nových ozbrojených sil rodícího se Československa, stali se z velezrádců národní hrdinové par excellence. Jejich činy v mnohém zastínily oběti domácího odboje. V prvních dnech a měsících po skončení první světové války se řada vojáků a důstojníků domácího vojska domnívala, že dojde ke sjednocení jednotek legií, dobrovolnických formací a domácího vojska jako rovných s rovnými. U Slovácké brigády se objevily tendence k vytváření bratrské atmosféry, zrušení hodnostního členění, zavedení tykání, oslovování „Bratře“ apod. „Aby splniti mohla Slovácká brigáda úkoly jí vyměřené, jest národní povinností všech našich vojáků, aby dobrovolně, ale bezpodminečně podrobovali se vojenské kázni. Na blahovůli představených k podřízeným založena a radostně podřízenými plněna, postaví tato uvědomělá ukázněnost naši Slováckou brigádu, která časově vznikla na území našeho státu i na první vedoucí místo v řadách naší tvořící se armády. Jména nesmrtelného si dobyla a činy rekovné vytvořila kázeň našich legií. Naše Slovácká brigáda půjde za jejich jasným vzorem. Krev, kterou prolívali naši legionáři za svobodu národa ba celého světa, nesmí býti prolita nadarmo. Duch legií i na dále pěstěn a žíti bude v naší Slovácké brigádě. Jen svobodu a právo chceme hájiti, A s heslem tím možno jen zvítěziti nebo zemříti. Slovácká brigáda tvořiti chce most, který spojovati má světovou slávu československých legií se skvělou budoucností národní.“ Brigádní rozkaz č. 1131 Cyril Hluchý dokonce projevil snahu o pojmenování brigády jako „domácí moravské legie“. Z dnešního pohledu to můžeme označit jako oxymorón (legie se formovaly 131 VHA Praha. f. Slovácká brigáda, kart. 1, inv. č. 7, Brigádní rozkaz č. 1. 47 výhradně v zahraničí), ovšem v kontextu své doby se pojmenováním legie patrně snažil Hluchý deklarovat začlenění Slovácké brigády do protirakouského odboje. Dnes již chápeme zánik Rakouska-Uherska jako konec panování Habsburků. Měli bychom na problém pohlédnout dobovou optikou. Jak ukazují pozdější restaurační pokusy Karla Habsburského v Maďarsku, nejednalo se o jednoznačný konec monarchie. Vojáci Slovácké brigády museli prokázat jistou míru rozhodnosti, když se postavili na stranu Dohody, přestože poválečné uspořádání střední Evropy nebylo pevně zajištěno vojenskou mocí ani mezinárodními úmluvami. Většina prvků inspirovaných legionářskými dobrovolnickými jednotkami nebyla nakonec u Slovácké brigády realizována, a to především kvůli zapovězení nadřízenými orgány. Stejně tak nebylo povoleno vytváření vojenských rad, jakožto demokratického voleného orgánu uvnitř vojenských jednotek. Zkušené velitelské kádry, které vyrostly v rakouském prostředí protkaném autoritou a poslušností, se obávaly narušení vojenské disciplíny a bojeschopnosti jednotek (potažmo i sociální revoluce). Obrázek 21 – Voják Slovácké brigády (vpravo) po boku čs. legionáře z Francie132 132 Archiv autora. 48 1.9 HODNOCENÍ SLOVÁCKÉ BRIGÁDY A JEJÍ OBRAZ V DOBOVÉM TISKU 1.9.1 Hodnocení z vojenských kruhů Hodnocení Slovácké brigády očima současníků z různých sfér čs. armády přináší poněkud rozporuplné informace. Patrně v nich sehrávají roli vztahy konkrétních osob. Nejlepší tedy bude najít hodnocení nezaujaté osoby. Pobočník hlavního štábu major Chalupa v únoru 1919 hodnotil Slováckou brigádu následujícími slovy: „Útvar dobrý potřebný a jak se zdá dobře disciplinovaný. Stinné jeho stránky jsou: Organizace jeho zdá se býti poněkud dobrodružnická, neradi by byli tuze podřízení celkovému ústrojí hlavně zemskému velitelství, s nimiž jsou jakési třenice k nimž přispívá i poněkud osoba velitele majora Hluchého. – Hlavní potíž je v doplňování, jemuž brigádní velitelství chce rozuměti příliš samostatně vyhovujíc jedině své tendenci po rozšiřování sboru (mnoho nezralých mladíků mezi vojáky). Důstojnický sbor nikoliv na výši situace.“133 Negativně brigádu, a zejména jejího velitele, hodnotil například zemský velitel v Brně polní podmaršálek Alois Podhajský. Mohl být dotčen spory, které se setníkem Hluchým vedl v organizačních stránkách brigády. Při řešení tohoto problému prohlásil: „Co se týče tak zvaných dějin Slov. brigády nepozůstávají tyto z ničeho jiného než z obsazování zněmčeného území, což jiné pluky rovněž s nejlepším úspěchem vykonaly / Znojmo, Opava, sev. Morava /. Nechuť vojáků k narukování k příslušným plukům134 spočívá v tom, že se jim asi nechce jinde sloužiti jen doma.“135 Naopak někdejší příslušníci Slovácké brigády hodnotili brigádu i jejího velitele veskrze pozitivně, ikdyž určité prvky (například stejnokroje po vzoru lidových oděvů) pokládali za nerealizovatelný extravagantní plán. „Nelze ovšem tvrditi, že snahy brigádníkovy byly ve všem správné, a že obzvláště by byly odpovídaly požadavkům moderní armády, která musí být jednotná a do jisté míry potlačit individualitu, jak jednotlivce, tak i menších celků […] Rovněž nelze pestrý slovácký kroj sloučiti s jednoduchým stejnokrojem moderního vojáka, i když při tomo umělci pomáhají. Fantastické úbory velitele slovácké brigády krojem nebyly a uniformou tím méně.“136 133 VHA Praha, f. MNO–HŠ, Oddělení organizační, kart. 16, inv. č. 1152, sign. 37 3/9. 134 Myšlena kmenová tělesa vojáků (zejména 3. pěší pluk a 25. střelecký pluk). 135 VHA Praha, f. MNO–HŠ, Oddělení organizační, kart. 15, inv. č. 1085, sign. 37 2/10-1. 136 Ecker, L.: Slovácká, s. 14. 49 V řadě vzpomínek se prolíná motiv poukázání na nesporné zásluhy brigády a jejího velitele, přičemž negativní aspekty se dostávají do pozadí a jsou omlouvány. „Nad mnohou událostí z prvních dnů svobody se dnes usmíváme jako nad bláhovostí, zrozenou z neuvážlivého přecenění sil a možností. Doba odklidila s cesty [sic!] dalšího vývoje nejeden pokus o nové a jiné uspořádání věcí, snad někdy i pokus dobrý, přistřihla výhonky revolučního rozletu a na nejednu naději i mladou skutečnost dolehla, jak říkáme, tvrdá realita života. Historie zjistí, co na pokuse uskutečněném Slováckou brigádou, bylo fantastického, revolučního, pro naše vojenství nepotřebného, škodlivého či dokonce nebezpečného. Historie rozhodne i odůvodní, proč se ten pokus musel ztroskotat; jistě však při tom uzná a ocení, co tu bylo dobrého a zdravého, či jen dobře míněného ale neuskutečnitelného a trvale neživotného, nebo jen revolučně pěkného a zajímavého. Jistě tu nebyly jen stránky negativní.“137 Další citace poukazuje na důležitost prvku regionalismu uvnitř Slovácké brigády. „Ve svazku Slovácké brigády a pozdějšího Slováckého pluku bylo nejlépe viděti, jak mohutným prvkem může býti ve vojenské jednotce kmenová sounáležitost, z ní pramenící výslednice stejných povah a sklonů, slovácké nebojácnosti, bojechtivosti. Slovácká brigáda byla revolučním útvarem a jako taková se často i chovala. Snad někdy vedlo to až k přehánění, když byl umělý německý nátěr města odstraňován, když byly podniky vyzývány se slováckou rázností k vedení českých obchodních knih a závodům důtklivě bylo nařizováno zaměstnávání českých zaměstnanců i na vedoucích místech…“138 Mnozí současníci Slovácké brigády chápali regionalismus jako tmelící prvek celé brigády. Nikdo, zdá se, neřešil rivalitu jednotlivých oblastí Slovácka (Podluží, Horňácka, Dolňácka apod.), ale ani rivalitu obcí, která mnohde přetrvala do dnešních dnů. Zůstává tedy otázkou, jak velkou názorovou a povahovou homogenitu mohlo přinést utvoření brigády přísně na základě výběru mužstva z etnografické oblasti Slovácka. 1.9.2 Na stranách dobového tisku Tak jako se dobový tisk meziválečného Československa stal názorovým fórem, promítly se i zde různé názory na Slováckou brigádu a armádu vůbec. Muži Slovácké brigády neplnili jen úkoly vojenského rázu. K jejich práci patřila z dnešního pohledu v podstatě služba policejní a celní. Ve Strážnici kupříkladu museli vojáci asistenční setniny dohlížet 137 Jandásek, L.: Z počátků, s. 278. 138 Masarykovo muzeum v Hodoníně. D 882/DJ 150, Vzpomínka Martina Ondrysky, s. 4. 50 na bezpečnost starosty Hovůrky nebo bránit židovské obchody před rabováním.139 Pomáhali také při nevděčných úkolech zabavování dobytka a vymáhání předepsaných dávek. Obecně se dá říci, že příslušníci Slovácké brigády požívali v očích místního obyvatelstva více důvěry a sympatií než jiné pluky domácího vojska. Na druhou stranu patrně nebyli tak oblíbení jako legionáři. Na stránkách Slovácka se vyskytla informace o neukázněnosti vojáků Slovácké brigády v Poštorné, jejich opilství apod.140 To vše bylo kladeno do kontrastu s vojáky domobrany z Itálie v sousední Charvátské Nové Vsi, kteří údajně i dobrovolně strážili úsek lesa před samotnou čárou Slovácké brigády. V době existence Slovácké brigády se pro ni rozšířilo označení „červená“ nebo „cifrovaná“ brigáda. Souviselo to s údajnou zbolševizovaností jejích příslušníků. Dobový levicový tisk (zejména Slovácko) však obviňoval Slováckou brigádu z „otevřené podpory buržoazie“. Kupříkladu poukazoval na účast vojenské kapely Slovácké brigády na oslavách 1. máje pod taktovkou národně demokratické strany.141 Dokonce před 1. květnem 1919 mělo velitelství brigády rozdávat hodonínskému měšťanstvu zbraně pro případ nepokojů ze strany dělnictva. Slovenský kraj, list moravských pokrokářů, se proti tomu ohradil a poukazoval na nepodloženost informací otištěných ve Slovácku.142 Zhruba o měsíc později psal Slovenský kraj o propůjčení brigádního automobilu slovenské kulturní akademii, jejíž členy údajně „rozvážel po širém kraji s bolševickými rozumy“.143 Ani zde se však nejedná o podložené informace. Dokazuje to však, že „kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“. Není známo, že by Slovácká brigáda vydávala vlastní tisk. Vojákům domácího vojska a dobrovolcům byl primárně určen celostátně distribuovaný časopis Bratrství.144 První číslo vyšlo 12. prosince 1918. Čtenářům přinášel zprávy o dřívější činnosti čs. legií, ale i současná témata, jako organizaci armády, aplikaci bratrství mezi vojáky, situaci v tzv. zněmčelém území apod. Příspěvky týkající se Slovácké brigády se zde objevovaly velmi zřídka. Například 15. května 1919 se zde objevuje strohá informace: „Slovácká brigáda v Hodoníně darovala výnos vojenského koncertu 5000 K Československému Červenému kříži.“145 139 SOkA Hodonín. f. Archiv města Strážnice, inv. č. 82, s. 252. 140 Slovácko, 12. 6. 1919. 141 Slovácko, 3. 5. 1919. 142 Slovenský kraj, 17. 5. 1919. 143 Slovenský kraj, 18. 6. 1919. 144 VHA Praha. f. Slovácká brigáda, kart. 3, inv. č. 356. 145 Bratrství 15. 5. 1919. 51 Obrázek 22 – Portrét Cyrila Hluchého z 30. let146 Někdejší velitel Slovácké brigády Cyril Hluchý v meziválečném období nenašel důstojné profesní uplatnění ani uznání, které mu náleželo. Počal na stránkách denního tisku svádět boj s „pražským centralismem“. Možná si pouze snažil zajistit lepší pozici, ale ve svých článcích přetřásal řadu problémů tehdejší doby. Názorově se velmi sblížil s jihomoravským malířem Jožou Uprkou a jeho politické smýšlení se ubíralo směrem českého fašismu. Patrně již v této době si pohrával s myšlenkou větší autonomie Moravy či pevnějšího spojení Slovácka se Slovenskem v jednom územním celku. Tato myšlenka dostala jasnější obrysy v letech druhé světové války, ovšem již bez aktivní účasti Cyrila Hluchého. Joža Uprka při jednáních o návrhu praporu Slovácké brigády pronesl k Cyrilovi Hluchému: „Neznáte Prahu. Obětoval ste pro stát svú civilní existenci, abyste založil a organisoval první čsl. brigádu, osvobodil ste jižní Moravu vytlačením rakouského vojska za historické hranice a zabezpečil ste republice ohromné majetky. Ale nemyslete si, že je tím vaše existence zajištěna. ‚Voni‘ až vás nebudú potřebovat, zbavia vás chleba a když k nim půjdete prosit, nic vám nedajú a eště sa vám vysmějú. Aj ten prapor Vám seberú. Poněváč ste si dovolil pracovat k tomu, aby sa neco z našeho kroja dostalo do novej uniformy a tím ste pracoval aj kulturně. ‚Voni‘ radši přijmú uniformu francúzkú a dajú si naglobinovat hlavu, aby vypadali jako francouzští koloniální vojáci a vás prohlásá za blázna.“147 Hluchý těmto slovům nevěřil, ale časem začal chápat, že nová republika nebude tak ideální, jak si v době převratu myslel. V roce 1924 poslal otevřený dopis premiéru Antonínu Švehlovi: „Velevážený pane ministerský předsedo! Ve své řeči v národním shromáždění dne 6. března 1924 řekl jste mimo jiné: ‚Demokracie chce od člověka práci a činy…‘ ‚Záleží nám na tom, aby s největším urychlením byl sjednán průchod právu…‘ […] Byl jsem při práci a vykonal jsem činy. Když po převratu obsadily rakouské vojenské oddíly a námořnické prapory zněmčené území jižní Moravy od Břeclavi až po Znojmo, vydupal jsem takřka ze země první čs. armádu, tuzemskou Slováckou brigádu. Bylo to 146 RM Mikulov. Podsbírka Fotografie, pohlednice, videozáznamy, inv. č. 56. 147 Moravská orlice, roč. 63, 30. 8. 1925, č. 196, s. 1. 52 v době, kdy jsme žádnou vlastní armádu neměli. Proti těmto rakouským vojenským silám postupoval jsem a zatlačil je až za historickou hranici a zabezpečil jsem tím strategicky nejdůležitější bod v československé republice – železniční uzel břeclavský. V té době postupovaly i jihoslovanské oddíly proti smíšenému území na rakouských hranicích, byly však odraženy a o území tom rozhodovalo se plebiscitem v neprospěch Jugoslavie. Obětoval jsem své předválečené postavení, abych v kritické chvíli sloužil vlasti. Jsem stále ještě persekuován. Tato persekuce trvala u mne po čtyři leta válečná za Rakouska a trvá neztenčeně dodnes. […] Pro mne nebylo ani chleba, ani místa, ač korupčníci, vlastizrádci a lidé nečestní dostali to, oč jsem se se svými zásluhami ucházel. Z ohledu na čest a pověst státu chtěl jsem zabrániti, aby před soudem a celou veřejností vyšlo najevo ono zacházení se mnou. […] Chudobný můj otec dal mne na studie, abych ho ve stáří podporoval, a nyní on mne musí živiti, matka se utrápila a před rokem zemřela. Nejsem neskromný a stačilo by mi úplně, kdybych viděl se strany čs. vlády aspoň onu starost o mne a moji existenci, kterou jisté kruhy projevují ku zachránění existence těch, kteří rozkrádali miliony, zatím co já jsem je pro republiku zabezpečoval. Tento krutý osud předpověděl mi mistr Joža Uprka, náš slovácký umělec. Ujišťuji vás, pane ministerský předsedo, že kdybych byl věděl v době, kdy jsem měl tak ohromnou sílu vojenskou v rukou, že taká nespravedlnost bude v tomto státě možná, byl bych táhl na Prahu. Dnes, v den narozenin pana presidenta republiky, píši tento dopis, poněvadž dnes dostal jsem odmítnutí mé 13. žádosti o nějakou existenci, po pětiletém prošení. […]148 1.10 STEJNOKROJE A VÝZBROJ Stejnokroje příslušníků SB odpovídaly nedostatku tehdejší doby. V prvních dnech služby nosili dobrovolníci Slovácké brigády civilní krojové kalhoty (červenice) a černé beranice. Z lidového oděvu vyšel při návrhu nových uniforem jihomoravský umělec Joža Uprka. Stejnokroje měly ukazovat hrdost na lidové tradice Slovácka. Skládaly se z červených kalhot jezdeckého střihu (rajtek) se slováckou výšivkou, vyšívané bílé košile a vlčnovské čapky později doplněných o části standardizovaného stejnokroje. Sériová výroba se z praktických důvodů nerozběhla a jediný zhotovený exemplář nosil velitel brigády Cyril Hluchý. V počátečních fázích existence Slovácké brigády užívali její vojáci výhradně rakouské stejnokroje. Symboly zaniklého mocnářství na nich vystřídaly československé barvy 148 Rovnost, roč. 40, 9. 3. 1924, č. 68, s. 3. 53 a odznaky. Na konci listopadu 1918 se změnilo označení hodností na límcových výložkách a čepicích. Mezi charakteristické prvky označující příslušnost vojáků k brigádě patřila jednak písmena „SB“ na čepici (někdy i na límcových výložkách), ale také vonička rozmarýnu na pokrývce hlavy. Obrázek 23 – Stejnokroj vojáka Slovácké brigády (Josef Běloch)149 V průběhu roku 1919 byly zavedeny stejnokroje nového střihu. Jejich typickým prvkem se staly barety. Objevovaly se různé kombinace starších rakouských kalhot s novějším vzorem saka apod. Postupně se měnily i čepicové odznaky a zaváděly se nové pokrývky hlavy – brigadýrky.150 Obrázek 24 – Stejnokroj vojáka Slováckého pěšího pluku (Antonín Všetula)151 Výzbroj Slovácké brigády tvořily zpočátku zastaralé pušky systému Werndl. Opakovací pušky systému Mannlicher získávala brigáda postupným zabavováním od vojáků navracejících se z fronty. Brigáda využívala i kořistní zbraně (např. kulomety Maxim). Ostatní výstroj a výzbroj pocházela ze zbytků uložených ve skladech bývalé rakousko-uherské armády nebo z propriet, se kterými se vojáci navrátili z fronty. 149 Moravské zemské muzeum v Brně. Historické oddělení, inv. č. 136/86. 150 Více k tématu Lexa, Lukáš: Ochránci hranic z Moravy. 1. světová, 2018, č. 1, s. 10–13. 151 Zarazice – část města Veselí n/Moravou. image002.jpg (904×1464). Dostupné online: https://www.zarazice.cz/wpcontent/themes/zarazice/images/historicke/hostince_v_zarazicich/image002.jpg (citováno 10. 7. 2018). 54 Obrázek 25 – Zastoupení tří druhů pokrývek hlavy u vojáků Slováckého pěšího pluku152 Obrázek 26 – Směs různých druhů úpravy stejnokrojů (tzv. kolkování) a výzbroje153 152 Archiv Československé obce legionářské (via Jiří Charfreitag). 153 Regionální muzeum v Mikulově. Podsbírka Písemnosti a tisky, inv. č. 1152. 55 Obrázek 27 – Autor práce v replice stejnokroje Slovácké brigády či Slováckého pluku154 154 Archiv autora. 56 2 SOUBOR DAT – DATABÁZE PŘÍSLUŠNÍKŮ SLOVÁCKÉ BRIGÁDY Základním pramenem pro zpracování statistických vývodů se stala databáze příslušníků Slovácké brigády. Tuto databázi bylo nutné nejprve zpracovat, protože se tímto tématem dosud nikdo konkrétně nezabýval. Podle prvotních odhadů se jednalo o zhruba 7.500 záznamů obsahujících nejen jména a příjmení, ale i další údaje. Databáze v době dokončení magisterské práce čítala 7.648 kompletních záznamů. Nedá se tvrdit, že se jedná o kompletní a uzavřený soubor dat. Databáze však vychází ze tří zdrojů a odhadem postihuje minimálně 90 % z celkového počtu mužů, kteří evidencí Slovácké brigády prošli. Statistické výstupy lze považovat za relevantní, přesto nemůžeme zjištěná čísla brát absolutně. Případné doplnění databáze by však přineslo jen drobné odchylky. Verze databáze in extenso obsahuje údaje: příjmení, jméno, datum narození, hodnost, bývalý útvar, evidenční číslo, místo narození, domovská příslušnost, místo pobytu, rodinný stav, národnost, vyznání, civilní zaměstnání, prezentován, zařazení, poznámka a raněn/nemocen. Zpracování probíhalo v programu MS Excel, který přináší možnost využití matematických funkcí při statistickém zpracování. Pro případnou další práci by šlo databáze převést do programů MS Access, PASW Statistics apod., nicméně pro účely zpracování magisterské práce se to neukázalo jako nutnost. 2.1 PRAMENY PRO ZPRACOVÁNÍ DATABÁZE 2.1.1 Evidenční kniha mužstva Jako hlavní podklad pro zhotovení databáze posloužila evidenční kniha mužstva uložená ve fondu Slovácká brigáda deponovaném ve Vojenském historickém archivu v Praze.155 Jedná se o pramen úředního charakteru evidenční povahy. Nejedná se o prosté jmenné seznamy vojínů a poddůstojníků Slovácké brigády, ale o zdroj řady dalších informací. Kromě data narození brance přináší evidenční kniha následující údaje: hodnost, místo narození, domovskou příslušnost, místo posledního pobytu, poslední jednotku, ve které voják sloužil před nástupem ke Slovácké brigádě (na výjimky se jedná o rakouskouherské jednotky), evidenční číslo, rodinný stav, počet dětí, národnost, náboženské vyznání, civilní zaměstnání, lékařskou klasifikaci, zranění nebo onemocnění, adresu 155 VHA Praha, f. Slovácká brigáda, kart. 8, inv. č. 739. 57 příbuzných, datum prezentování u Slovácké brigády a zařazení u pododdílu brigády.156 Ne vždy jsou ovšem vyplněny všechny příslušné kolonky. Tato (dosud nesvázaná) úřední kniha vznikla v evidenční kanceláři Slovácké brigády.157 Evidenční kancelář spadala pod náhradní prapor Slovácké brigády. Působilo v ní několik vojáků a poddůstojníků. Zůstává otázkou, kdo všechno prováděl do evidenční knihy zápisy, neboť obsahuje vícero rukopisů. Jedním ze zapisovatelů mohl být zcela jistě desátník Martin Komosný (roč. 1897) z Lužic, který působil v evidenční kanceláři jako písař.158 Podle určitých indicií se nejednalo o knihu, do které by se prováděly průběžné zápisy, ale byla dodatečně složena z archů, do nichž prováděli zápisy různí písaři možná vyslaní k jednotlivým podútvarům Slovácké brigády za účelem provedení konsignace mužstva. Zápisy jsou řazeny podle evidenčních čísel vojáků (vzestupně), která mají funkci jednoznačného osobního identifikačního čísla – kmenového čísla. Kniha obsahuje zápisy od čísla 1 do čísla 7.230. Některá evidenční čísla chybí a pod některými se skrývá vícero zápisů. Místy jsou řádky přelepené a opatřené novým zápisem. Zůstává otázkou, jestli se pod novou vrstvou skrývají chybné zápisy nebo pouze osoby vyškrtnuté z evidence Slovácké brigády. 2.1.2 Evidenční kniha důstojníků Další důležitý pramen pro vytvoření databáze příslušníků Slovácké brigády tvoří evidenční kniha důstojníků (rovněž uložená ve Vojenském historickém archivu v Praze ve fondu Slovácká brigáda).159 Tato kniha měla plnit podobnou funkci jako evidenční kniha mužstva, ale byla určena pro důstojníky a důstojnické čekatele. Obsahuje záznamy 445 důstojníků a čekatelů. Některé záznamy jsou zdvojené s evidenční knihou mužstva (zejm. u nižších hodností), a proto evidenční kniha důstojníků obohacuje databázi pouze o 417 unikátních záznamů. Záznamy prováděl personál evidenční kanceláře. Jedná se o úřední knihu s předtištěnými rubrikami, které se do značné míry shodují s kategoriemi zaznamenávanými v evidenční knize mužstva. Podle užitého stylu písma byla kniha patrně zhotovena v tiskárně Rudolfa Fencla v Hodoníně (stejně jako například Brigádní rozkaz č. 1). Oproti záznamům evidence mužstva a poddůstojníků přibyla v evidenční 156 VHA Praha, f. Slovácká brigáda, kart. 8, inv. č. 739. U evidenčního záznamu 1349 jsou rozepsány jednotlivé kategorie. 157 Dle záznamu u evidenčního čísla 6615 byla evidenční kniha mužstva sepsána 28. 3. 1919. 158 VHA Praha, f. Slovácká brigáda, kart. 8, inv. č. 739, evidenční čísla 3375 a 857. 159 Tamtéž, kart. 7, inv. č. 723. 58 knize důstojníků kolonka „Byl jmenován dne“ a „Ve službách republiky od“. Je zde vyčleněna rubrika „změny“, které v evidenci mužstva splývají s kolonkou „zařazení“, jež je v evidenční knize důstojníků odděleně. V evidenční knize mužstva jsou všechny údaje shrnuty do rubriky „poznámka“. V evidenční knize důstojníků naopak chybí údaje o počtu dětí, národnosti, náboženském vyznání, zraněních nebo onemocněních a lékařské klasifikaci. 2.1.3 Kartotéka příslušníků Slovácké brigády Třetí klíčový pramen pro sestavení databáze představuje lístková kartotéka příslušníků Slovácké brigády uložená ve dvou kartonech fondu Slovácká brigáda.160 Nepodařilo se najít normu stanovující, k jakému účelu kartotéka sloužila. Dle povahy v ní uložených materiálů se lze domnívat, že měla tvořit evidenci propuštěných mužů pro případ jejich případného znovupovolání. Kartotéka totiž neobsahuje pouze kartotéční lístky a evidenční listy, ale i řadu formulářů a potvrzení spojených s ponecháním vojenských stejnokrojů nemajetným vojákům a odevzdáním erární výstroje před propuštěním z řad brigády. Kartotéka obsahuje na 1.956 osobních záznamů. Na jejím podkladě se podařilo do databáze zařadit 137 nových osob. Formuláře evidenčních listů byly patrně předtištěny (nebo alespoň z části) v tiskárně Rudolfa Fencla v Hodoníně. Evidenční listy obsahují pole pro vyplnění jména (a příjmení), hodnosti, čísla kmenové knihy, data narození, místa narození, domovské příslušnosti, civilního zaměstnání a změn v zařazení vojáka. Řada lístků byla doplněna o údaj data prezentování u Slovácké brigády. Mnohdy ovšem nedošlo k vyplnění všech kolonek. Mnohem bohatší penzum informací přinášejí evidenční listy většího formátu. Zde kromě výše zmíněných kategorií najdeme národnost, náboženství, manželský stav, počet dětí, stálé bydliště či poslední jednotku v armádě Rakouska-Uherska. Tyto údaje bývají v zásadě obsaženy v evidenční knize mužstva nebo evidenční knize důstojníků. Oproti těmto dvěma zdrojům zde však nacházíme i další zajímavé údaje: vzdělání, jazykovou vybavenost, datum posledního povýšení, službu za války, rok odvodu, jestli hodlá vykonávat službu i nadále nebo vlastnoruční podpis brance. Kvůli značné mezerovitosti materiálu jej nelze užít k vyvození širších závěrů ve zmíněných kategoriích. 160 VHA Praha, f. Slovácká brigáda, kart. 11–12, inv. č. 761–762. 59 Kartotéka obsahuje kromě evidenčních lístků také oděvní konsignace (seznam výstroje odevzdané při odchodu ze Slovácké brigády do skladů), zásobovací lístek a v několika případech také kmenové listy či potvrzení o domobranecké přehlídce. Kromě toho se v kartotéce dají najít také dovolenky, cestovní průkazy a další potvrzení (například od představenstva obce nebo starosty či výpisy z matrik). 2.1.4 Další prameny 2.1.4.1 Seznam padlých a zemřelých, matriky, kartotéka padlých a zemřelých v první světové válce Mezi skupinu doplňujících pramenů, z nichž lze čerpat údaje o osobách, které měly se Slováckou brigádou něco do činění, patří záznamy uložené ve fondu Slovácká brigáda – seznam padlých a zemřelých a oznámení o úmrtí.161 Ne všechny v nich uvedené muže lze označit za příslušníky Slovácké brigády. Někteří mohli pouze zemřít ve válečné nemocnici v hodonínských kasárnách, zatímco náleželi k jiné jednotce než Slovácké brigádě. Další informace přinášejí také matriky zemřelých válečné nemocnice v Hodoníně a kartotéka padlých a zemřelých v první světové válce (tzv. bílá kartotéka) uložené ve Vojenském historickém archivu v Praze. V této kartotéce se dosud podařilo dohledat na 15 padlých a zemřelých příslušníků Slovácké brigády. 2.1.4.2 Trestní rejstřík Neméně zajímavé informace přináší rejstřík trestů vojáků Slovácké brigády uložený ve Vojenském historickém archivu v Praze.162 Z hlediska evidence přináší zmínky o 21 osobách, které nejsou uvedeny v jiných evidenčních pramenech. Zůstává otázkou, jestli byli skutečně zařazeni u Slovácké brigády. Kvůli značné strohosti údajů (prakticky jen jméno, příjmení, hodnost a v jednom případě evidenční číslo) nebyly tyto osoby zařazeny do databáze. • Bernhauer František, nápředník • Blašínek Rudolf, desátník • Bořeník Norbert, desátník, evid. č. 221/Z • Buriánek Čeněk, dělostřelec • Fafjer Josef, pěšák 161 VHA Praha, f. Slovácká brigáda, kart. 10, inv. č. 758. 162 Tamtéž, kart. 12, inv. č. 764. 60 • Huták Jar., desátník • Jurečka Jan, pěšák • Koláč Vojtěch, pěšák • Koukal L., pěšák • Mikulčík Augustin, pěšák • Nasadil Felix, pěšák • Pajerka Antonín, svobodník • Pavelka Robert, pěšák • Peňáz Jan, pěšák • Petrák A., pěšák • Pytlík F., jezdec • Sládek Jan, pěšák • Šojdr František, pěšák • Trkala, pěšák • Václav Karel, pěšák • Vojan Bartoloměj, pěšák 2.2 PROBLÉMY PŘI ZPRACOVÁNÍ DATABÁZE Zpracování databáze se ukázalo jako poměrně časově náročné. Současná podoba databáze představuje zhruba jeden milion znaků (úhozů). Co se týká paleografické náročnosti, nepatří prameny ke složitě čitelným a neskýtají ani jazyková úskalí, protože jsou psány česky (s užitím některých označení přejatých z němčiny). Určitý problém mohou činit nejednoznačné zkratky (zejm. u označení jednotek před nástupem u Slovácké brigády a zařazení u Slovácké brigády – například nejednotnost značení praporů římskými číslicemi a rot arabskými). Problematické údaje představují záznamy v rubrice „raněn / nemocen“. Mnohdy je v zápisech této rubriky uvedeno pouze „1x“ nebo „2x“ a nevíme tedy, jestli byl voják dvakrát nemocný nebo zraněný. Další nejednoznačnost se místy vyskytovala u opakovaných záznamů, kdy nebylo jasné, jestli znak lomítka označuje prázdné pole nebo opakující se záznam. Vzhledem k tomu, že byly některé osoby zanesené do evidence vícekrát pod různými evidenčními čísly nebo byly záznamy čerpány z vícerých zdrojů, objevily se i nejednoznačné údaje – například dvě různá data narození. V databázi byly ponechány oba údaje, stejně jako dvojí zápisy příjmení a křestních jmen (někdy způsobené zhoršenou čitelností pramenů). 61 Při přepisu údajů z pramenů do databázové formy bylo užito následujícího úzu. Příjmení byla ponechána v původním tvaru, zatímco křestní jména byla přizpůsobena současným pravopisným normám (např. odstraněny zdvojené souhlásky, hlásky „H“ po hláskách „T“ apod.) a došlo k počeštění německých zapisů jmen (vyjma vojáků jiné než české národnosti). Evidenční čísla byla zapsána u údajů z evidenční knihy mužstva v původní podobě, u údajů z evidenční knihy důstojníků došlo k doplnění písmena „D“ před kmenové číslo. Na základě záznamů z kartotéky byla doplněna i některá evidenční čísla, která nejsou obsažena v evidenčních knihách (například doplněná o „/Z“ (možná se jednalo o speciální evidenční knihu vojáků, kteří byli propuštění do zálohy a která se nedochovala). Fakt, že se k dané osobě nalézají materiály v kartotéce příslušníků Slovácké brigády, byl označen písmenem „K“ v kolonce evidenční číslo. Řazení bylo provedeno automaticky v programu MS Excel podle kategorií v postupné prioritě: příjmení, jméno, evidenční číslo. Zápis názvů jednotlivých lokalit narození, domovské příslušnosti a stálého pobytu byl ve většině případů přizpůsoben současnému pravopisu. Do závorky byla doplněna země, pokud se nejednalo o lokalitu z českých zemí, případně název územní jednotky, jíž je dnes někdejší samostatná obec součástí. U míst, která se nepodařilo ztotožnit s konkrétní lokalitou, byl ponechán původní zápis dle pramene, z nějž bylo čerpáno. Zápisy jednotek, u nichž vojáci sloužili před nástupem ke Slovácké brigádě, se pokouší kopírovat zavedený úzus psaní vojenských útvarů (např. pěší pluk 99 nebo střelecký pluk 25) a německé či žargonové výrazy převádí do spisovného českého jazyka. U zápisu podútvarů Slovácké brigády byl především sjednocen zápis označení praporů římskými číslicemi a označení setnin (rot) číslicemi arabskými. Záznamy v různých pramenech se částečně překrývají, což označuje vícero údajů v kolonce evidenční číslo. Zdá se však, že i v jednom prameni se některé osoby dočkaly dvojitého (či trojitého) záznamu do evidence. V této souvislosti bylo odstraněno 163 duplicitních záznamů (resp. sloučeno). Nejméně 40 dalších záznamů vzbuzuje podezření, že se jedná taktéž o duplicitní zápis osob. Pokud se však jejich údaje liší ve více ohledech, byly raději v databázi ponechány oba záznamy. Autor zamýšlel zpracování databáze nejen pro účely magisterské práce, ale také jako pomůcku pro badatele při hledání vojenské služby svých předků, které v posledních letech zaznamenalo obrovský „boom“ a velkou měrou zaměstnává pracovníky Vojenského historického archivu. Databáze by mohla doplnit penzum databází a kartoték legionářů, padlých v první světové válce a odbojářů z doby druhé světové války 62 zveřejněných na stránkách Vojenského ústředního archivu v Praze. Ne všechny informace obsažené v pramenech jsou určené k plošnému veřejnému publikování. Mohou však poskytnout cenné informace pro statistické zpracování příslušníků Slovácké brigády, které je tématem této práce. Problematiku ne/publikování osobních údajů (resp. citlivých osobních údajů) řešil v již zmíněné práci dr. Maršálek.163 Legislativně tento aspekt upravují právní normy zákon o archivnictví a spisové službě a zákon o ochraně osobních údajů.164 Tyto zákony však řeší především otázku publikování osobních a citlivých osobních údajů žijících osob. Databáze příslušníků Slovácké brigády je v současné době tvořena bezvýhradně zápisy týkajícími se již zesnulých osob. Přesto budeme ve zveřejňování citlivých osobních údajů (jako vyznání, národnost nebo zdravotní stav) zdrženliví. Jedná se o údaje důležité pro statistický výzkum. Jejich nezveřejněním v příloze č. 1 této magisterské práce ve spojení s konkrétními jmény však databáze neutrpí žádnou újmu. Naopak se tím zpřehlední vyhledávání jednotlivých osob, o jejichž osudech se mohou badatelé dozvědět více při návštěvě archivu, či při žádosti o zaslání kopií příslušných archiválií. Z důvodu jasné provázanosti zelených kádrů a základny mužstva Slovácké brigády byl prozkoumán referát zběhů moravského místodržitelství uložený v Moravském zemském archivu v Brně.165 Záznamy ovšem nikterak nekorespondují se záznamy příslušníků Slovácké brigády. Výjimku tvoří osoba Jana Foltýna (nar. 30. 12. 1890). V evidenci Slovácké brigády je sice uvedeno datum narození 30. 12. 1891, ale mohlo jít jen o chybný zápis a lze se tedy domnívat, že se jedná o totožnou osobu. Další možné přírůstky do databáze by mohlo přinést detailní studium spisového materiálu, denních rozkazů brigády i jejích podřízených praporních velitelství nebo účetního materiálu (zejména konsignací pro výplatu žoldu apod.). Hledání v databázi osob účastnících se tzv. druhého odboje (podle § 8 zákona 255/1946 Sb. ze dne 19. prosince 1946 o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození) by mohlo přinést velmi cenné informace o dalších osudech vojáků Slovácké brigády a jejich zapojení do protinacistického odboje v době druhé světové války.166 Z časových důvodů 163 Maršálek, Z.: Česká. 164 Zákon č. 499/2004 Sb. a zákon č. 101/2000 Sb. Více k tématu např.: Vrbová, Marta: Ochrana osobních údajů v současné právní úpravě archivnictví. Brno 2010. Dostupné online: https://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/files/prispevky/02_sprava/Vrbova_Marta_(3656).pdf (citováno 02. 08. 2018) 165 MZA Brno, f. Moravské místodržitelství, Referát zběhů. 166 Databáze podle § 8 zákona 255/1946 Sb. Dostupné online: http://www.vuapraha.cz/sites/default/files/255_0.txt (citováno 11. 07. 2018). 63 nebylo přikročeno k detailnímu prozkoumání této databáze. Podobně nebylo provedeno plošné hledání ve spisech Archivu bezpečnostních složek. Dosud byly prozkoumány pouze spisy některých osob z řad velitelského sboru brigády a jednotlivých praporů (s částečnými úspěchy). Nejsou však předmětem doplnění databáze a mají charakter zpodrobňujícího popisu životních osudů jednotlivých důstojníků. 64 3 STATISTICKÉ VÝSTUPY Hlavním přínosem a cílem práce je zpracování materie příslušníků Slovácké brigády statistickou metodou. Přestože statistika nemůže podat komplexní náhled na Slováckou brigádu, přináší řadu markantů, které můžeme dále zkoumat, abychom zjistili, že statistika není nudná, jak se zpívá ve filmové písni („Statistika nuda je, má však cenné údaje“).167 Každá statistika je svým způsobem zavádějící a do určité míry zkreslená. Teprve patřičný komentář, znalost okolností a zasazení „suchých čísel“ do historického kontextu přináší relevantní informace, které mohou posloužit poznání historické reality. Z hlediska vojenské historie se jako jeden ze základních ukazatelů zkoumají ztráty jednotek. V případě Slovácké brigády jim bude taktéž věnována pozornost. Mnohem zajímavější a snad i výmluvnější jsou však faktory jiné, které tradiční vojenskou historiografii tolik nezaujaly, ale v dnešním moderním pojetí vojenských dějin jako součásti dějin každodennosti či sociokulturních dějin nalézají své nezastupitelné místo. Jedná se o témata jako národnost, původ, profese, věková či vzdělanostní skladba vojáků. Mezi další zkoumané jevy zahrnujeme náboženství nebo rodinný stav příslušníků Slovácké brigády. Z vojenského hlediska jsou zkoumány i údaje týkající se původních jednotek vojáků brigády před tím, že nastoupili službu v armádě nového státu, hodností, data prezentování u Slovácké brigády, zařazení u podútvarů brigády apod. Z údajů, které nemají příliš vysokou relevanci, ale můžeme je také postihnout statisticky, jsou zkoumána například onemocnění, jimiž trpěli vojáci brigády, nebo křestní jména vojáků. 3.1.1 Bojové a nebojové ztráty Dle databáze padli v boji 2 vojáci Slovácké brigády (1 padl, 1 zastřelen). 27 vojáků Slovácké brigády zemřelo na následky zranění nebo choroby v polních nemocnicích a 1 voják se zastřelil. Minimálně 80 příslušníků Slovácké brigády utrpělo zranění (z toho 4 byli ranění 2x a 1 raněn dokonce 3x). Celkově ztráty činily 1,4 %, což není mnoho. Největší ztráty zaznamenala brigáda v měsících březnu a květnu 1919. Seznam padlých a zemřelých: • Balaštík Matěj, desátník, nar. 23. 4. 1897 v Mutěnicích, zemřel 1. 6. 1919 na Slovensku, pohřben v Udvardu • Biersack Karel, četař, nar. 17. 8. 1899 v Moravské Ostravě, zemřel 167 Princové jsou na draka. Československo 1980. Režie: Jiří Adamec. 65 • Blaha Vavřín, pěšák, nar. 10. 7. 1896 v Hluku, zemřel 23. 2. 1919, pochován na centrálním hřbitově v Bratislavě • Cigánek Ladislav, pěšák, nar. 13. 2. 1898 v Rohatci, zemřel 21. 5. 1919 v nemocnici v Hodoníně • Čejka František, vojín, nar. 26. 10. 1896 v Násedlovicích, zemřel ve válečné nemocnici v Hodoníně • Foukal Sylvestr, pěšák, nar. 31. 12. 1898 v Rakvicích, zemřel 28. 11. 1918 • Hycl Jan, pěšák, nar. 7. 8. 1898 ve Velkých Pavlovicích, zemřel 11. 4. 1919 na zánět mozkových blan • Jurnikl Josef, svobodník, nar. 1. 4. 1897 ve Vracově, zemřel 20. 3. 1919 v nemocnici Hodonín na hnisavý zánět pobřišnice • Kolůch František, dělostřelec, nar. 15. 11. 1898 v Kunovicích, zemřel 2. 5. 1919 v nemocnici v Hodoníně na zánět slepého střeva • Krist Martin, štábní šikovatel, nar. 1891 v Miloticích, zemřel 23. 12. 1918 v nemocnici v Hodoníně na následky průstřelu levé plíce po bojích s Maďary u Senice • Máčala Ludvík, pěšák, nar. 27. 8. 1898 v Doubravách, padl 6. 3. 1919 • Malíček František, desátník, nar. 31. 1. 1897 v Hrádku, zastřelil se 9. 4. 1919 • Matoušek František, účetní poddůstojník 1. třídy, nar. 12. 9. 1888 v Hodoníně, zemřel 29. 3. 1919 ve válečné nemocnici v Hodoníně • Moravanský Jan, pěšák, nar. 1902 v Trebaticích (na Slovensku), zemřel 11. 12. 1918 v nemocnici v Hodoníně na zápal plic • Němec Bohumil, četař, nar. 8. 11. 1898 v Rohatci, zemřel 21. 5. 1919 v posádkové nemocnici v Brně • Neužil Václav, pěšák, nar. 2. 9. 1898 v Podivíně, zemřel 2. 10. 1919 v nemocnici v Hodoníně na úplavici • Pavka Jan, pěšák, zemřel 29. 12. 1919 v nemocnici v Hodoníně na sněť plic • Pešta Erich, pěšák, nar. 11. 5. 1896 v Litovli, zemřel 19. 3. 1919 ve válečné nemocnici v Hodoníně na tuberkulózu • Placanda Čeněk, vojín, nar. 1897 v Prosetíně, zemřel 16. 2. 1919 ve válečné nemocnici v Hodoníně • Polách Pavel, myslivec, nar. 25. 1. 1898 ve Velkých Bílovicích, zemřel 14. 6. 1919 (usmrcen vlakem při výkonu služby) 66 • Pres František, pěšák, nar. 6. 1. 1898 ve Vracově, zemřel 27. 5. 1919 v nemocnici v Opavě • Snášel Jan, dobrovolník, nar. 10. 02. 1901 ve Vracově, zemřel 7. 12. 1918 ve válečné nemocnici v Hodoníně na zápal plic • Staněk Rudolf, pěšák, nar. 11. 4. 1898, zemřel 6. 3. 1919 v nemocnici v Hodoníně na břišní tyfus • Stránský Josef, svobodník, nar. 5. 1. 1898 v Petrově, zemřel 3. 8. 1919 v Petrově • Šošovica Emerich, vojín, nar. 8. 7. 1886 ve Gbelech (na Slovensku), zemřel 8. 5. 1919 v nemocnici v Hodoníně na tuberkulózu • Tureček Michal, desátník, nar. 13. 10. 1896 v Tvrdonicích, zemřel 11. 12. 1918 v nemocnici v Hodoníně na zánět průdušek • Urc Gorazd, dobrovolník, nar. 21. 07. 1901 v Kyjově, zemřel 27. 5. 1919 ve válečné nemocnici Šternberk • Veselský Jan, dělostřelec, nar. 7. 2. 1898 v Hodoníně, zemřel 29. 6. 1919 v nemocnici v Hodoníně na tuberkulózu • Votruba Jan, četař, nar. 4. 12. 1884 v Hodoníně, zemřel 28. 6. 1919 v nemocnici v Hodoníně na zánět ledvin • Zaviačič Antonín, desátník, nar. 4. 9. 1895 v Bojanovicích, zastřelen 29. 3. 1919 Ztráty podle měsíců měsíc počet ztrát procentuálně listopad 1918 1 3,3 % prosinec 1918 4 13,3 % leden 1919 0 0 % únor 1919 2 6,6 % březen 1919 6 20 % duben 1919 2 6,6 % květen 1919 6 20 % červen 1919 4 13,3 % po skončení existence brigády168 3 10 % neudáno 2 6,6 % 168 Slovácká brigáda byla sice v červnu 1919 přetvořena na Slovácký pěší pluk, ale některé prapory i nadále samostatně existovaly a podléhaly Zemskému vojenskému velitelství v Brně. 67 Obrázek 28 – Personál válečné nemocnice v Hodoníně169 3.1.2 Národnost Národnostní složení příslušníků Slovácké brigády patrně nebude překvapující. Ikdyž se nikde ve svolávacích a mobilizačních vyhláškách explicitně neobjevuje informace o tom, že by se měli hlásit pouze muži české nebo slovenské národnosti, mezi mužstvem zcela převládají Češi (84 %). Němci patrně neuznávali vznik nového československého státu a neměli tudíž zájem na tom, aby bojovali za jeho zájmy. Šlo ale také o zajištění veřejného pořádku, na kterém snad měla zájem celá společnost. Za zmínku jistě stojí fakt, že i přes to, že se Slovácká brigáda odkazovala na regionalismus, v evidenčních záznamech se nikde nevyskytuje zmínka o moravské národnosti (nikdo se neoznačuje ani jako moravský Slovák). Ukazuje to, že myšlenky moravského separatismu (dodnes mezi některými moravskými obyvateli živé) byly už před sto lety marginálním projevem politické seberealizace, nikoli však názorem majoritní společnosti. Ostatní národnosti zastoupené mezi mužstvem Slovácké brigády mají spíše okrajový charakter. Za zmínku stojí pouze Slováci, Němci a Židé (všichni pod hranicí jednoho procenta). Srovnávat údaje z databáze příslušníků Slovácké brigády s výsledky sčítání 169 Soukromý archiv Bernarda Panuše. 68 lidu v roce 1910 či 1921 je bezpředmětné. V době rakousko-uherské monarchie se užívala při sčítání lidu kategorie „obcovací řeč“, která se může značně lišit od kategorie „národnost“, jež byla užita v evidenčních záznamech Slovácké brigády. V roce 1921 bylo na Moravě kolem 21 % Němců. Je tedy patrný nepoměr při necelém jednoprocentním zastoupení Němců ve Slovácké brigádě. Bylo to však ovlivněno již výše zmíněným politickým (či národním) diskurzem. V průběhu existence brigády byli navíc němečtí vojáci postupně propouštěni (až 35 %) s poznámkou „propuštěn jako příslušník německé národnosti“, což svědčí o tom, že nebylo cílem velitelství brigády, aby vytvořilo jednotku otevřenou všem občanům státu bez rozdílu národnosti. Nízké procento Slováků může svědčit jak o malé snaze slovenských obyvatel Horních Uher bojovat za národní sebeurčení, tak o tom, že se Slováci koncentrovali do jiných jednotek než do Slovácké brigády. Tato otázka by mohla, ba měla být tématem dalšího zkoumání. Tabulka národnostního složení vojáků Slovácké brigády národnost počet procentuálně Čech 6424 84 % Slovák 40 0,5 % Němec 26 0,3 % Žid 11 0,1 % jiná 8 0,1 % Polák 3 0,04 % Rus 1 0,01 % Bosňák 2 0,03 % Maďar 1 0,01 % Srb 1 0,01 % neudáno 1145 15 % 3.1.3 Místo narození Dle Brigádního rozkazu č. 1 zahrnovaly odvodní obvody Slovácké brigády okresy Hodonín, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Kyjov, Hustopeče a Mikulov (v podobě z roku 1918).170 Nepřekvapí nás tedy, že 90 % branců se narodilo na území dnešní České republiky. Při zkoumání původu mužstva podle okresu byly zvoleny současné podoby okresů, a sice Hodonín, Uherské Hradiště a Břeclav, které do značné míry kopírují výše zmíněné okresy z roku 1918. Možná nás překvapí, že součet branců, kteří se narodili 170 VHA Praha. f. Slovácká brigáda, kart. 1, inv. č. 7, Brigádní rozkaz č. 1. 69 v těchto okresech a vstoupili později do Slovácké brigády, činí kolem 66 % z celkového počtu. Třetina mužstva tedy pocházela z jiných lokalit. Ze Slovenska se do Slovácké brigády přihlásilo pouze necelých 150 mužů, kteří tvořili 2 % příslušníků Slovácké brigády. Příliš to tedy nekoresponduje se záměry velitele brigády Hluchého, aby se do brigády hojně hlásilo i slovenské obyvatelstvo někdejšího Felvidéku (Horních Uher) – zejména z oblasti Záhoří a Kopanic. Zastoupení vojáků narozených v jiných zemích, než pozdějším Československu je zanedbatelné. Když se při zkoumání původu vojáků co do jejich míst narození zaměříme na města, zjistíme, že drtivě vedou tehdejší okresní města Hodonín, Kyjov, Uherský Brod, Břeclav nebo Strážnice. Zajímavé je zjištění, že z Vídně pocházelo více vojáků Slovácké brigády než z Uherského Hradiště. Tato skutečnost může být důsledkem vysokých válečných ztrát okrsku Uherské Hradiště – město. Město totiž utrpělo druhé největší procentuální ztráty v monarchii – 11,4 % obyvatelstva (resp. mužů) padlo nebo zemřelo za první světové války (do konce roku 1917).171 Přitom průměrná procenta ztrát pro Moravu činila 2,78 % a pro Předlitavsko 2,33 %. Průměrné ztráty pro politický okres Hodonín byly vyčísleny na 2,8 %, pro okres Kyjov 3,1 %, pro okres Uherský Brod 3,4 %, pro okres Uherské Hradiště 2,8 % a pro okres Mikulov 4,1 %. Je tedy možné, že potenciál možných branců ve městě Uherské Hradiště byl vyčerpán mnohem více než jiných okresních městech. Můžeme sledovat, že část vojáků Slovácké brigády pocházela i z většinově německých obcí jižní a jihozápadní Moravy. Z německé oblasti Deutsch-Südmähren pocházelo 308 příslušníků Slovácké brigády (a sice 278 Čechů, 7 Němců, zbytek neudal národnost). Podle pramenů z vídeňského Státního archivu (oddělení Archiv der Republik) se podařilo dohledat 185 příslušníků Volkswehru, kteří se narodili na území kraje Deutsch- -Südmähren.172 Zcela jistě se nejedná o kompletní přehled členů Volkswehru v této oblasti. Proto je složité z tohoto poměru vyvodit jakékoli závěry. Kromě výše zmíněné oblasti Deutsch-Südmähren pocházelo 86 mužů Slovácké brigády z lokalit v Dolních Rakousech, které byly po vzniku Československa připojeny k Moravě (63 z Poštorné, 20 z Charvátské Nové Vsi, 2 z Hlohovce a 1 z Valtic). Tato skutečnost zcela jistě souvisí se slovanským osídlením dolnorakouské oblasti poblíž soutoku Moravy a Dyje. 171 Winkler, Wilhelm: Die Totenverluste der öst.-ung. Monarchie nach Nationalitäten. Wien 1919, s. 6, 14, 26, 27. 172 Výzkum při zpracování diplomové práce: Lexa, L.: Volkswehr. 70 Zastoupení mužů z různých států mezi vojáky Slovácké brigády (podle místa narození) stát počet procentuálně Česko 6937 90,6 % Slovensko 147 1,9 % Rakousko 61 0,8 % Polsko 8 0,1 % Maďarsko 6 0,08 % Bosna 3 0,04 % Ukrajina 3 0,04 % Rusko 2 0,03 % Německo 1 0,02 % Srbsko 1 0,02 % USA 1 0,02 % neudáno 487 6,4 % Početní zastoupení vojáků z okresů jižní a jihovýchodní Moravy okres173 počet procentuálně Hodonín 2502 32,7 % Uherské Hradiště 1394 18,2 % Břeclav 1172 15,3 % Početní zastoupení mužů z konkrétních měst ve Slovácké brigádě lokalita počet procentuálně Hodonín 252 3,3 % Břeclav 227 3 % Kyjov 131 1,7 % Uherský Brod 78 1,02 % Strážnice 63 0,82 % Brno 54 0,71 % Zlín 46 0,6 % Vídeň 40 0,52 % Ostrava 27 0,35 % Uherské Hradiště 24 0,31 % Praha 19 0,25 % Hustopeče 12 0,16 % Olomouc 12 0,16 % Mikulov 2 0,03 % Bratislava 2 0,03 % 173 Současná územní rozloha okresů. 71 3.1.4 Rok narození Podle svolávacích vyhlášek z 10. listopadu 1918 se měli k zařazení do Slovácké brigády v prvé řadě dostavit dobrovolníci napříč odvodními ročníky a k jejich doplnění se měli hlásit vojáci, kteří se narodili v letech 1896–1898.174 Jak ukazuje statistika ročníků narození vyjádřená v následující tabulce, ročníky narození 1896–1898 tvořily přes 55 % z celkového stavu brigády. Brigáda ale potřebovala naplnit své stavy i za předpokladu povolání dalších mobilizačních ročníků. Dne 10. prosince 1918 vydalo místní vojenské velitelství v Hodoníně vyhlášku o částečné mobilizaci, kterou se povolávalo všechno mužstvo ročníků 1898–1882.175 Tím se mobilizační povinnost rozšířila o 14 odvodních ročníků (1895–1882), které tvořily 24 % z celkového početního stavu brigády. Díky determinaci věkové struktury svolávacími vyhláškami je bezpředmětné srovnání s věkovou skladbou obyvatelstva. Můžeme se pokusit vyhledat pouze průměrnou věkovou hranici příslušníků Slovácké brigády. Prostý aritmetický průměr přináší letopočet 1895 (přesněji 1894,8). Když se ale podíváme na výmluvnější hodnotu, a sice medián (střední hodnotu), zjistíme, že průměrný rok narození byl 1897. Jak napovídá tabulka, nejčetnější hodnota (tzv. modus) je rok 1898. 174 SOkA Hodonín. f. Okresní úřad Hodonín, kart. 726, Mobilizace 1918–19. 175 Tamtéž. 7% 80% 10% 3% 0% Věkové rozložení 1900–1909 1890–1899 1880–1889 1870–1879 1860–1869 72 Rozvrstvení příslušníků Slovácké brigády podle roku narození (zúženo na desetiletí) rozmezí let počet procentuálně176 1900–1909 469 6,5 % 1890–1899 5744 80 % 1880–1889 747 10 % 1870–1879 216 3 % 1860–1869 13 0,18 % Tabulka věkového rozvrstvení vojáků Slovácké brigády rok narození četnost procentuálně 1903 10 0,13 % 1902 34 0,44 % 1901 123 1,6 % 1900 302 3,9 % 1899 360 4,7 % 1898 1544 20,2 % 1897 1423 18,6 % 1896 1262 16,5 % 1895 284 3,7 % 1894 216 2,8 % 1893 189 2,5 % 1892 152 2 % 1891 166 2,2 % 1890 148 1,9 % 1889 95 1,2 % 1888 103 1,3 % 1887 92 1,2 % 1886 88 1,15 % 1885 71 0,93 % 1884 92 1,2 % 1883 66 0,86 % 1882 81 1,06 % 1881 27 0,35 % 1880 32 0,42 % 1879 35 0,46 % 1878 38 0,5 % 1877 27 0,35 % 1876 29 0,38 % 1875 21 0,27 % 176 Ze všech jasně udaných hodnot. 73 1874 25 0,33 % 1873 15 0,2 % 1872 12 0,16 % 1871 10 0,13 % 1870 4 0,05 % 1869 4 0,05 % 1867 2 0,03 % 1866 3 0,04 % 1865 1 0,01 % 1862 3 0,04 % neudáno 465 6 % 3.1.5 Rodinný stav Rodinný stav vojáků Slovácké brigády do jisté míry souvisí s věkovou strukturou mužstva i dlouhými válečnými lety souvisejícími s odloučením od každodenního života, potažmo od možnosti namluvit si ženu a založit s ní rodinu. Podle sčítání lidu v Československu z roku 1921 činilo procentuální zastoupení rodinného stavu (současně u mužů i žen) na Moravě 57 % svobodných, 36 % ženatých (nebo vdaných) a 7 % ovdovělých.177 U mužů napříč Československem se jednalo o 58 % svobodných, 38 % ženatých a 3,4 % vdovců. Rozložení v níže rozepsané tabulce napovídá, že tři čtvrtiny 177 Statistický přehled republiky Československé. Praha 1930, s. 7. 0,00% 5,00% 10,00% 15,00% 20,00% 25,00% Roky narození 74 mužstva tvořili mladí dosud nesezdaní muži, zatímco otcové od rodin se po návratu z první světové války v tak hojné míře jako jejich mladší spolubojovníci do Slovácké brigády nehlásili. Zůstává otázkou, jestli je to náhodný jev vyplývající právě z faktorů věkové struktury vojáků Slovácké brigády nebo se kompetentní osoby doplňovacích velitelství cíleně snažily verbovat svobodné muže a ženaté muže propouštěly. Tabulka přehledu zastoupení různých rodinných stavů mezi vojáky Slovácké brigády rodinný stav počet procentuálně svobodný 5927 77,4 % ženatý 760 9,9 % vdovec 18 0,2 % neudáno (případně nejednoznačný záznam) 949 12,4 % 3.1.6 Náboženské vyznání Zastoupení různých náboženství mezi vojáky Slovácké brigády svědčí o tom, že se nejednalo o konfesijně určenou jednotku (na rozdíl od národnosti, která byla do jisté míry normativně podmíněna). Nejpočetněji byli zastoupeni římští katolíci, následováni evangelíky a židy. Pravoslavní a muslimové byli čistě marginální (v podstatě pouze cizinci). Pořadí zastoupení jednotlivých vyznání kopírují stav na Moravě dle sčítání lidu 78% 10% 0% 12% Rodinný stav svobodný ženatý vdovec neudáno 75 z roku 1921.178 Procentuální poměr se však liší. Až 98 % vojáků Slovácké brigády tvořili římští katolíci. Může to svědčit o faktu, že římsko-katolická církev měla na jižní a jihovýchodní Moravě, odkud pocházely dvě třetiny mužstva Slovácké brigády, silnější pozici než ve zbylých částech Moravy. Během tří let po vzniku Československa však mohlo dojít také určité obměně, resp. konverzím obyvatelstva k nekatolickým církvím, proto je třeba čísla srovnávat opatrně, neboť jsou relativní (údaje nepochází z totožné doby). vyznání Slovácká brigáda Morava r. 1921 počet procentuálně procentuálně římský katolík 6364 97,7 % 91 % evangelík / protestant 106179 1,6 % 3,2 % žid 34180 0,5 % 1,4 % pravoslavný 2181 0,03 % muslim 2182 0,03 % bez vyznání 6183 0,09 % 1,9 % neudáno (nebo neurčitý záznam) 1140 - - 3.1.7 Profese Pro Moravu v roce 1910 činily procentuálně vyčíslené poměry jednotlivých odvětví: 41 % populace pracovalo v zemědělství, 35 % v průmyslu, 9 % v obchodu, 5 % ve službách.184 V roce 1921 se jednalo o 39 % v zemědělství, 35 % v průmyslu, 10 % v obchodu a 5 % ve službách. Podle užšího regionálního členění (oblast soudních okresů Břeclav, Hustopeče, Klobouky u Brna, Mikulov, Pohořelice a Židlochovice) se dá říct, že se jednalo o oblast se silným zastoupením obyvatel pracujících v zemědělství.185 Jednalo se až o 55 %, zatímco v průmyslu a jako živnostníci pracovalo 22 % obyvatel, v dopravě 7 % a v obchodu a peněžnictví 4 %. Mezi vojáky Slovácké brigády sice převládali zemědělci, ale jejich procentuální zastoupení (necelých 36 %) neodpovídalo průměru celé Moravy ani regionálnímu stavu. Může to ukazovat na fakt, že se zemědělci z vlastní vůle 178 Statistický přehled republiky Československé. Praha 1930, s. 11. 179 Zastoupení především muži z okolí Klobouk u Brna a okolí Javorníka. 180 Z toho se 18 mužů hlásilo k české národnosti, 4 k německé, 1 ke slovenské a 11 k židovské. 181 Jedná se o jednoho Srba a jednoho Rusa. 182 Oba muslimové byli Bosňáci. 183 Bez vyznání byli zejména studenti (4 ze 6), a sice 3 z nich z Bučovic. 184 Statistický přehled republiky Československé. Praha 1930, s. 21. 185 Nekuda, Vladimír: Břeclavsko. Brno 1970, s. 153. 76 nebo s požehnáním úřadů rozhodli věnovat hospodářství a zmírnit krizi v zásobování obyvatelstva potravinami. V průmyslu či jako živnostník pracovalo před nástupem do služby u vojska necelých 38 % mužů Slovácké brigády. profese četnost rolník / zemědělec 2527 dělník 976 obuvník / švec 291 zedník 277 zámečník 241 student 207 krejčí 195 stolař 179 kupec / obchodník / obchodní příručí 170 kovář / podkovář 124 úředník 119 pekař 112 řezník 112 tesař 78 profesor / učitel 72 malíř 58 holič 53 sedlář / čalouník 52 voják z povolání 46 kolář 45 mlynář 44 havíř / horník 41 topič 38 lékař / zvěrolékař 27 stavitel 27 truhlář 26 soustružník 25 číšník 24 klempíř 24 pokrývač 22 lesník 20 kominík 20 železniční zaměstnanec 18 cukrář 12 bednář 8 77 poštovní zaměstnanec 8 cukrovarník 4 cihlář 2 kněz 1 neudáno 548 3.1.8 Hodnosti Rozvrstvení vojáků co do hodností přináší náhled na zastoupení jednotlivých hodností mezi vojáky Slovácké brigády. Nemáme příliš možností srovnání. Proto můžeme spíše sledovat, poměr mužstva, poddůstojníků, praporčíků, čekatelů a důstojníků. Za zmínku jistě stojí nízký počet vyšších důstojníků. Může svědčit o tom, že v armádě Rakouska-Uherska měli lepší zastoupení v důstojnickém sboru Němci (případně Maďaři). Kupříkladu brigádě by měl velet generálmajor, zatímco v případě Slovácké brigády dosáhl její velitel Cyril Hluchý nejvyšší hodnosti majora (na počátku existence brigády měl hodnost pouhého setníka – ekvivalent kapitána). Obrázek 29 – Poručík Slovácké brigády186 186 Soukromý archiv Bernarda Panuše. 78 hodnost počet procentuálně úroveň vojína187 5349 69,8 % úroveň svobodníka188 498 6,5 % úroveň desátníka189 444 5,8 % četař 235 3 % úroveň šikovatele190 163 2,1 % štábní šikovatel 25 0,33 % jednoroční dobrovolník 73 0,95 % kadet 35 0,46 % důstojnický zástupce 18 0,24 % kadet – důstojnický zástupce 0 0 % praporčík 80 1 % akcesista 8 0,1 % asistent 10 0,13 % poručík 179 2,3 % oficiál 6 0,08 % nadporučík 92 1,2 % setník 12 0,16 % praporník 1 0,01 % lékař 13 0,17 % zvěrolékař 11 0,14 % neudáno (případně nejednoznačný zápis) 402 5,3 % 3.1.8.1 Roky narození jednotlivých hodností Pro zkoumání věkových průměrů mužů jednotlivých hodností byly zvoleny hodnosti četaře a nadporučíka, které mají ekvivalent jak v rakousko-uherské armádě a Slovácké brigádě, tak legiích (na rozdíl např. od podporučíka). Průměrný rok narození nadporučíka Slovácké brigády se pohyboval v rozmezí 1887 až 1888 (30–31 let). U legií došlo ke značnému posunu věkové hranice, v níž zastávali legionáři hodnost nadporučíka. Zatímco na konci služby v rakousko-uherské armádě (před nástupem k legiím) byl průměrný rok narození nadporučíků 1883, tak na konci služby u legií se jednalo o roky 1890 až 1891. Co se týká věkové hranice, dosažení hodnosti nadporučíka bylo snazší u legií než u Slovácké brigády. Povyšování vojáků ovšem ovlivnila celá řada faktorů (zejména 187 Po vzoru rakousko-uherské armády zahrnoval tento hodnostní stupeň označení: pěšák, střelec, myslivec, jezdec (dragoun, hulán, husar), dělostřelec, zákopník, sapér apod. 188 Zahrnuje kromě svobodníka také nápředníky a závodčí. 189 Zahrnuje také podmyslivce a dělostřelecké nápředníky. 190 Zahrnuje též nadmyslivce, ohněstrůjce a strážmistry. 79 bojové zásluhy). Jinou situaci můžeme pozorovat u hodnostního stupně četaře. Zde zjistíme, že průměrný věk četaře Slovácké brigády a legionáře na konci služby v legiích se prakticky vyrovnal (o něco málo bylo snazší dosažení hodnosti četaře v dřívějším věku u Slovácké brigády). Průměrné hodnoty se pohybují mezi roky narození 1892 a 1894. Diametrálně se odlišují od průměrného roku narození četaře legií na konci služby v rakousko-uherské armádě. Ten určuje průměr 1888 a medián 1889. Podobně jako u nadporučíků zde lze tedy vidět „omlazení“ skupiny četařů na konci služby v legiích. Průměrný rok narození nadporučíka Slovácké brigády a legií původ aritmetický průměr medián modus nadporučík Slovácké brigády 1887 1888 1888 nadporučík legií na konci služby v rakousko-uherské armádě 1883 1883 1882 nadporučík legií na konci služby v legiích 1890 1891 1891 Průměrný rok narození četaře Slovácké brigády a legií původ aritmetický průměr medián modus četař Slovácké brigády 1892 1894 1896 četař legií na konci služby v rakousko-uherské armádě 1888 1889 1890 četař legií na konci služby v legiích 1892 1893 1896 3.1.9 Původní jednotky Jednotky, kterými prošli vojáci Slovácké brigády a od nichž se hlásili do jejích řad, značně determinuje území, odkud vojáci pocházeli. V Rakousku-Uhersku až do jeho zániku fungoval teritoriální systém vojenského doplňování. Z oblasti jižní Moravy rukovali muži nejčastěji k jednotkám dislokovaným v Kroměříži, Brně nebo Znojmě. Nepřekvapí nás tedy, že se jedná o pěší pluky 3, 8 a 99, střelecké pluky 25 a 24 a prapory polních myslivců 17 a 25 (a samozřejmě i jezdecké, dělostřelecké a jiné jednotky). K jiným než „domácím“ plukům byli často přeřazování důstojníci nebo specialisté. 80 Docházelo ale také k převelení „za trest“, jako v případě Mojmíra Fialy, který byl převelen kvůli „vlastizrádnému“ dopisu k maďarskému praporu polních myslivců 12.191 Nepodařilo se dohledat přesné procentuální rozvrstvení jednotlivých zbraní a služeb v rakousko-uherské armádě, takže nelze sledovat, jak se liší od rozvrstvení mužstva Slovácké brigády dle původních jednotek. Můžeme si všimnout, že prim hrají pěší jednotky (bezmála 65 %), což by se dalo očekávat. Značný počet mužů náležel také dělostřelectvu (přes 10 %), u kterého sloužilo mnoho Čechů díky své technologické zdatnosti. Češi se v rakousko-uherské armádě osvědčili i u námořnictva a letectva. Pouze jeden voják Slovácké brigády v minulosti sloužil u úderných jednotek (Sturmtruppen neboli Stoßtruppen). Původní jednotky, z nichž se vojáci hlásili do Slovácké brigády původní zbraň četnost procentuálně pěchota 4928 64,4 % dělostřelectvo 803 10,5 % jezdectvo 351 4,6 % zákopníci a ženisté 213 2,8 % vozatajstvo 66 0,86 % námořnictvo 25 0,33 % zdravotnictvo 23 0,3 % letectvo 14 0,18 % úderníci 1 0,01 % ostatní 487 6,4 % neudáno 743 9,7 % Druhy pěchoty a jejich zastoupení mezi původními jednotkami druhy pěchoty četnost procentuálně192 řadová pěchota 2882 58,5 % střelecké pluky (někdejší zeměbrana) 1676 34 % polní myslivci 243 4,9 % domobrana 108 2,2 % honvéd 19 0,39 % 191 Fiala, A.: Persekuce, s. 66–67. 192 Ze zastoupených pěších jednotek. 81 Druhy jezdectva a jejich zastoupení mezi původními jednotkami druhy jezdectva četnost procentuálně193 dragouni 251 80,4 % huláni 56 17,9 % husaři 5 1,6 % Nejpočetněji zastoupené původní jednotky vojáků Slovácké brigády jednotka četnost procentuálně194 pěší pluk 3 1730 22,6 % střelecký pluk 25 1335 17,4 % pěší pluk 99 311 4,1 % střelecký pluk 24 165 2,2 % prapor polních myslivců 25 123 1,6 % dragounský pluk 6 108 1,4 % pěší pluk 8 86 1,1 % prapor polních myslivců 17 36 0,47 % 3.1.10 Datum prezentování u Slovácké brigády Po zhlédnutí tabulky s daty prezentování mužů u Slovácké brigády zjistíme, že gró příslušníků této jednotky bylo prezentováno v měsíci listopadu 1918. Nejvíce mužů bylo u brigády prezentováno ve dnech 11. až 22. listopadu 1918. Patrně to bude souviset s vydávanými mobilizačními vyhláškami a svoláváním mužstva doplňovacími velitelstvími.195 Úhrnem bylo za rok 1918 u Slovácké brigády prezentováno 6.321 mužů a v roce 1919 se jednalo o 539 mužů. První měsíce existence Slovácké brigády tedy znamenaly rapidní nárůst počtu vojáků přijatých do jednotky, zatímco od počátku roku 1919 přírůstek vojáků stagnoval. Zdá se, že ochota vojáků nastoupit do služeb nového státu byla veliká, a proto nečinilo problémy naplnit předepsané stavy, ba předčit vytyčené cíle. Stagnaci náboru v roce 1919 můžeme vysvětlit příkazy nadřízených míst o zastavení náboru a snahách o redukci početních stavů brigády. 193 Ze zastoupených jezdeckých jednotek. 194 Z celku. 195 VHA Praha. f. Slovácká brigáda, kart. 1, inv. č. 7, Brigádní rozkaz č. 1; SOKA Hodonín. f. Archiv města Hodonín, kart. 21, inv. č. 528. 82 Přírůstek vojáků prezentovaných u Slovácké brigády měsíc četnost součet procentuálně196 říjen 1918 3 3 0,04 listopad 1918 5535 5538 80,7 prosinec 1918 783 6321 11,4 leden 1919 265 6586 3,9 únor 1919 195 6781 2,8 březen 1919 55 6836 0,8 duben 1919 15 6851 0,22 květen 1919 3 6854 0,04 červen 1919 4 6858 0,06 červenec 1919 1 6859 0,01 neudáno197 719 - Měsíc listopad 1918 – nejvíce prezentovaných den četnost součet198 01.11.1918 5 8 02.11.1918 6 14 03.11.1918 134 148 04.11.1918 48 196 05.11.1918 33 229 06.11.1918 117 346 196 Ze všech jednoznačných záznamů. 197 Vyřazeno 75 dvojitých (nejednoznačných) záznamů. 198 Průběžný počet prezentovaných mužů u Slovácké brigády. 0 1000 2000 3000 4000 5000 6000 7000 8000 X.18 XI.18 XII.18 I.19 II.19 III.19 IV.19 V.19 VI.19 VII.19 Přírůstek počtu vojáků (po měsících) 83 07.11.1918 127 473 08.11.1918 109 582 09.11.1918 13 595 10.11.1918 77 672 11.11.1918 231 903 12.11.1918 135 1038 13.11.1918 240 1278 14.11.1918 380 1658 15.11.1918 498 2156 16.11.1918 369 2525 17.11.1918 53 2578 18.11.1918 273 2851 19.11.1918 430 3281 20.11.1918 495 3776 21.11.1918 390 4166 22.11.1918 223 4389 23.11.1918 64 4453 24.11.1918 26 4479 25.11.1918 187 4666 26.11.1918 256 4922 27.11.1918 266 5188 28.11.1918 199 5387 29.11.1918 130 5517 30.11.1918 21 5538 0 1000 2000 3000 4000 5000 6000 01.11.1918 02.11.1918 03.11.1918 04.11.1918 05.11.1918 06.11.1918 07.11.1918 08.11.1918 09.11.1918 10.11.1918 11.11.1918 12.11.1918 13.11.1918 14.11.1918 15.11.1918 16.11.1918 17.11.1918 18.11.1918 19.11.1918 20.11.1918 21.11.1918 22.11.1918 23.11.1918 24.11.1918 25.11.1918 26.11.1918 27.11.1918 28.11.1918 29.11.1918 30.11.1918 Přírůstek počtu vojáků Slovácké brigády v listopadu 1918 84 Nejvíce vytížený den – odkud rukovali tehdejší branci (dle míst narození) Obec Četnost Vacenovice 17 Vnorovy 17 Velká nad Veličkou 16 Bořetice 15 Lipov 14 Luhačovice 14 Velké Pavlovice 14 Brumovice 13 Kobylí 13 Kostelec 13 Morkůvky 13 Bošovice 11 Bratčice 11 Nosislav 11 Tasov 10 Těšov 10 Hodonín 7 3.1.11 Zařazení u Slovácké brigády Zkoumání zařazení vojáků Slovácké brigády má smysl jen potud, kdy nás bude zajímat, kterými podútvary prošlo nejvíce mužů. Procentuální vyčíslení nemá smysl, protože řada vojáků vystřídala vícero jednotek. Rozhodně nelze z čísel vysledovat sílu konkrétních jednotek, protože se rozmístění mužů v čase měnilo. Zřejmě nebude překvapením, že nejvíce vojáků prošlo zařazením u náhradního praporu Slovácké brigády. Do jisté míry lze tento útvar označit za „přestupní stanici“ při nástupu i odchodu ze stavu brigády. U téměř 1.200 mužů najdeme poznámku propuštěn (případně demobilizován nebo zproštěn vojenské služby). Bohužel nejsou mnohdy udána data, k nimž k propuštění či zproštění došlo. Proto nemůžeme vysledovat konkrétní vývoj početního stavu brigády proměňujícího se v průběhu jednotlivých měsíců, týdnů a dní. Při zkoumání početních stavů Slovácké brigády jsme tedy odkázání na přehledová hlášení stavu uložená ve fondech Zemského vojenského velitelství Brno, Ministerstva národní obrany – Hlavního štábu či Slovácké brigády, které jsou deponovány ve Vojenském historickém archivu v Praze. 85 Tabulka počtů vojáků, kteří prošli jednotlivými podútvary Slovácké brigády Podútvar Počet I. polní prapor 535 II. polní prapor 889 III. polní prapor 522 IV. polní prapor 600 V. polní prapor 989 VI. polní prapor 710 VII. polní prapor 606 náhradní prapor 998 strojní pušky 376 štábní setnina 280 útočná setnina 30 evidenční kancelář 18 zásobárna 34 brigádní hudba 34 nemocnice Hodonín 310 hřebčinec Hodonín 122 koňská nemocnice Hodonín 70 barákové ležení Svatobořice 48 nádražní stráž Hodonín 14 nádražní stráž Břeclav 13 propuštěn / demobilizovaný / zproštěn 1182 neudáno 830 3.1.12 Dobrovolníci Jak již bylo naznačeno dříve, u klasifikace Slovácké brigády jako dobrovolnické jednotky narážíme na určité limity a otázky. Měla být tvořena v prvé řadě z dobrovolníků, ale zároveň došlo k plošné mobilizaci některých ročníků. V evidenčních pramenech nacházíme různé záznamy a bohužel se můžeme domnívat, že úzus zápisu nebyl zcela sjednocen. Můžeme tak říci, že podle evidenčních knih působilo v řadách Slovácké brigády na 250 dobrovolníků, kteří předtím nesloužili v armádě Rakouska-Uherska. Po stránce národnostní zde bylo zastoupeno 234 Čechů, 11 Slováků, 1 Srb a zbytek národnost neudal. 35 z dobrovolníků se narodilo na území dnešního Slovenska, 3 v Rakousku a po jednom v USA a Srbsku. 75 dobrovolníků, kteří zpravidla nesloužili předtím v rakousko-uherské armádě, prošlo setninou nováčků a 146 bylo následně 86 propuštěno (zejména kvůli svému mládí). Aritmetický průměr ročníků narození ukazuje na rok 1900 (přesněji 1899,81), který je ostatně zastoupen mezi hodnotami nejčetněji. Medián je taktéž 1900. Druhá metoda, jak zjistit počet dobrovolníků, tkví v součtu vojáků těch ročníků narození, které nepodléhaly mobilizačním vyhláškám. Takto můžeme vyčíslit, že 1.117 mužů ročníků 1899–1903 a 1862–1881, které nepodléhaly branné povinnosti, sloužilo dobrovolně u Slovácké brigády (asi sedmina celkového počtu mužů, kteří brigádou prošli). Většina mužstva mladší ročníku narození 1900 byla ovšem v krátké době propuštěna. V evidenci mužstva bylo výslovně zaznamenáno také 41 dobrovolníků, kteří samovolně vstoupili do Slovácké brigády přes svou dřívější službu v rakousko-uherské armádě i přes to, že rukovat nemuseli (z nich bylo 30 od pěchoty, 7 od jízdy, 1 dělostřelec a zbytek od jiných útvarů). Profesní rozvrstvení dobrovolníků199 profese počet procentuálně dělník 84 33,6 % rolník 74 29,6 % obuvník 10 4 % zedník 7 2,8 % zámečník 6 2,4 % krejčí 4 1,6 % zahradník 4 1,6 % student 3 1,2 % holič 3 1,2 % neudáno 55 22 % Roky narození dobrovolníků200 rok narození četnost procentuálně 1903 9 3,6 % 1902 25 10 % 1901 71 28,4 % 1900 86 34,4 % 1899 25 10 % 1898 13 5,2 % 1897 5 0,2 % 1896 6 2,4 % 199 Myšlen dobrovolník dle klasifikace v evidenčních pramenech. 200 Myšlen dobrovolník dle klasifikace v evidenčních pramenech. 87 1895 3 1,2 % 1894 1 0,4 % 1891 1 0,4 % 1889 1 0,4 % 1888 1 0,4 % 1877 1 0,4 % 1873 1 0,4 % neudáno 1 0,4 % Počty dobrovolníků u jednotlivých praporů Slovácké brigády útvar počet I. polní prapor 3 II. polní prapor 10 III. polní prapor 7 IV. polní prapor 10 V. polní prapor 5 VI. polní prapor 69 VII. prapor (asistenční) 8 Náhradní prapor 28 Štábní setnina 4 3.1.13 Důstojnický sbor Problematice důstojníků Slovácké brigády se již autor magisterské práce věnoval ve své studii Slovácká brigáda a její důstojnický sbor v letech 1918 až 1919.201 Proto se pokusíme shrnout již otištěné poznatky. Z celkového počtu 7.654 záznamů v databázi vojáků Slovácké brigády řadíme k důstojníkům (včetně kadetů, čekatelů a praporčíků) 445 jmen. 338 z nich se narodilo nebo mělo domovskou příslušnost v dnešním Jihomoravském a Zlínském kraji. Důstojnický sbor sestával především z mladých mužů, ponejvíce studentů, učitelů nebo úředníků. Pouhých 10 % důstojníků působilo v armádě jako vojáci z povolání před nástupem ke Slovácké brigádě. Průměrný rok narození důstojníka (aritmeticky) byl 1890 (přesněji 1889,7), tedy o pět let méně než v případě průměrného roku narození počítaného z celku. Nejvíce důstojníků pocházelo od pěchoty (64 %), dělostřelectva (10 %) a polních myslivců (4 %). Toto víceméně odpovídá rozložení původních jednotek všech příslušníků Slovácké brigády. 201 Lexa, L.: Slovácká, 2016. 88 3.1.14 Další údaje 3.1.14.1 Onemocnění Nemoci, jimiž trpěli vojáci, byly zaznamenány pouze u 111 z nich. Přestože podle evidenčních údajů bylo umístěno v nemocnicích 655 vojáků. Zůstává tedy otázkou, kolik jich působilo jako personál nemocnic a kolik v nich stonalo. Je třeba tyto údaje (resp. jejich statistické výstupy) brát se značnou rezervou. Uvádíme je spíše pro zajímavost. Mezi vojáky Slovácké brigády bylo 28 invalidů. Obrázek 30 – Personál válečné nemocnice v Hodoníně (uprostřed lékárník A. Vlček)202 202 Soukromý archiv Tomáše Drábka. 89 onemocnění počet procentuálně jiné plicní choroby 30 19,7 % zápal plic 19 12,5 % španělská chřipka 1 0,66 % tuberkulóza 3 2 % malárie 19 12,5 % revma 9 5,9 % srdeční vada 5 3,3 % tyfus 12 7,9 % břišní tyfus 2 1,3 % úplavice 10 6,6 % katar žaludku nebo střev 5 3,3 % zánět mozkových blan 1 0,66 % duševní onemocnění 2 1,3 % trachom 1 0,66 % zánět ledvin 3 2 % zánět slepého střeva 1 0,66 % operován 12 7,9 % kýla 3 2 % otráven plynem 9 5,9 % omrzliny 5 3,3 % 3.1.14.2 Křestní jména Mezi nepříliš vypovídající údaje patří srovnání hojnosti zastoupení křestních jmen u příslušníků Slovácké brigády. Mohou svědčit snad jen o tom, jak byla ta či ona jména oblíbená. S trochou fantazie bychom mohli říct, že nejhojněji zastoupená byla jména užívaná vládnoucím rodem Habsburků (dle někdejšího císaře Františka Josefa I.) a ve volbě jména mohla mít panovnická dynastie určitý vliv. Přesto se hojně užívalo také dodnes v Česku oblíbené jméno Jan. Kromě Antonína nebo Karla byl poměrně četně zastoupen patron české země svatý Václav. Seznam nejhojněji zastoupených křestních jmen přináší následující tabulka. 90 křestní jméno počet procentuálně František 1404 18,3 % Josef 1268 16,6 % Jan 986 12,9 % Anton / Antonín 418 5,5 % Karel 283 3,7 % Václav 178 2,3 % Martin 162 2,1 % Rudolf 155 2 % Ludvík 144 1,9 % Štěpán / Štefan 127 1,6 % Jaroslav 120 1,6 % Tomáš 120 1,6 % Jakub 115 1,5 % Cyril 100 1,3 % Petr 98 1,3 % Pavel 98 1,3 % Bohumil 62 0,81 % Matěj 61 0,8 % Ferdinand 58 0,76 % Jindřich 54 0,71 % Vojtěch 49 0,64 % Michal / Michael 48 0,63 % Bedřich 46 0,6 % Vladimír 46 0,6 % Jiří / Jura 45 0,59 % Eduard 40 0,52 % Leopold 39 0,51 % Metoděj 31 0,41 % Julius 26 0,34 % Hynek 15 0,2 % Lukáš 3 0,04 % Bořivoj 0 0 % ostatní 1229 16 % neudáno 26 0,34 % 91 4 KOMPARACE SE SROVNATELNÝMI SOUBORY DAT Získané statistické výstupy z práce s databází vojáků Slovácké brigády přímo vybízejí ke srovnání s jinými dostupnými soubory dat tehdejší doby. Takových souborů není veřejně přístupných a zpracovaných mnoho. U určitých zkoumaných kategorií v oddílu tři (a příslušných kapitolách) jsou v místech, která to dovolují, naznačeny odchylky od známých výsledků sčítání lidu z let 1910 a 1921. Prosté srovnání bez komentáře ale může být silně zavádějící, protože vojáci Slovácké brigády tvořili specifickou skupinu, která nebyla vytvořená nahodile, ale jíž determinovaly např. mobilizační vyhlášky. Patrně ideálním souborem dat pro srovnání s vojáky Slovácké brigády by byly databáze příslušníků pluků tzv. domácího vojska či dobrovolnických jednotek (např. pluků Stráže svobody). Kompletně zpracovanou databázi takového tělesa se však dosud najít nepodařilo. Pouze v kronice II. pluku Stráže svobody se nachází určité kvantifikující výstupy, které můžeme použít pro srovnání se Slováckou brigádou.203 Jediným skutečně velikostně odpovídajícím souborem dat je databáze legionářů vytvořená a spravovaná pracovníky Vojenského historického archivu v Praze. Přesněji řečeno její část, do níž jsou zahrnuti pouze čs. legionáři z oblasti Slovácka a přilehlých regionů západního Slovenska.204 Tento výběr obsahuje 6.437 záznamů. Jak legionáři, tak vojáci Slovácké brigády z valné části prošli armádou Rakouska-Uherska a můžeme tedy u nich zkoumat podobné kategorie. Prošli však jinými bojovými situacemi a podléhali jiným řádům apod. Proto můžeme zkoumat spíše rozdílnosti než společné rysy. Třetí skupinu tvoří protivníci Slovácké brigády. K nejvíce interakcím docházelo patrně mezi Slováckou brigádou a Volkswehrem. Autor magisterské práce se Volkswehru věnoval ve své diplomové práci. Podklady k ní sbíral především ve vídeňských archivech a knihovnách na dvou zahraničních studentských pobytech. Při této příležitosti se pokusil sestavit databázi příslušníků Volkswehru z českých zemí (či přinejmenším z oblasti jihu Moravy – německého kraje Deutsch-Südmähren). Databáze neobsahuje příliš velké množství údajů a o její kompletnosti lze s úspěchem pochybovat. Byla sestavena hlavně na základě příloh k denním rozkazům zemského velitele Volkswehru v oblasti Vídeň-venkov (Dolní Rakousy), které uváděly seznamy propuštěných mužů. Po rozpadu 203 Ryšavý, Jaroslav: Kronika II. pluku Stráže svobody. České Budějovice (= knihovna čs. dobrovolce z let 1918–1919, svazek 2). Praha 1947, s. 44–45, 62, 70. 204 Výběr proveden na základě udaného okresu narození: Bojkovice, Břeclav, Bučovice, Hodonín, Hustopeče, Klobouky u Brna, Kyjov, Luhačovice, Malacky, Senica, Skalica, Strážnice, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Uherský Ostroh, Ždánice a Židlochovice. 92 Volkswehru na jižní Moravě a obsazení území čs. jednotkami se řada vojáků neorganizovaně rozprchla a rozešla do svých domovů. Řada z nich tedy patrně nebude zanešena v evidenci. Přesto můžeme sledovat některé ukazatele, které můžeme s určitým odstupem přirovnat ke statistickým výstupům uvedeným v kapitole tři. 4.1 II. PLUK STRÁŽE SVOBODY Jedna z klíčových dobrovolnických jednotek popřevratového Československa vznikla v Českých Budějovicích zejména iniciativou sokolských činovníků, a sice pod názvem II. pluk Stráže svobody. Pluk byl založen 4. prosince 1918. Zúčastnil se klíčových operací na Těšínsku při bojích s Poláky a v létě 1919 na Slovensku s Maďary. Vojáci pluku obsazovali kupříkladu prešpurské (bratislavské) předměstí Petržalku. Pluk byl rozpuštěn v listopadu 1919.205 Statistické údaje II. pluku Stráže svobody pochází z plukovní kroniky. Přináší informace o 2.852 mužích. U II. pluku Stráže svobody sloužilo za celou dobu jeho existence na 2.852 mužů (z toho 63 důstojníků).206 Celých 45 % mužstva pluku předtím nesloužilo v rakousko-uherské armádě (konkrétně se jednalo o 1.263 mužů). Ukazuje to na velkou míru dobrovolnosti mužstva, kteří nastoupili službu u pluku. Muži podléhající povolávací povinnosti patrně nastoupili službu u pluků tzv. domácího vojska (na Českobudějovicku čs. pěší pluk 91, čs. střelecký pluk 29 a na Jindřichohradecku např. čs. pěší pluk 75). Můžeme si z toho domyslet, že bojové zkušenosti měla maximálně polovina z vojáků pluku a jeho bojová síla tedy nebyla příliš vysoká. Na druhou stranu dobrovolníkům jistě nescházelo odhodlání a nadšení. U Slovácké brigády tvořili nováčci, kteří neprošli bojovým křestem ještě před koncem první světové války, pouhých 3,2 %. 4.1.1 Rok narození Věkové rozvrstvení příslušníků II. pluku Stráže svobody můžeme vnímat jako ukázku typické dobrovolnické jednotky vzniklé po 28. říjnu 1918. Výsledky mohou napovědět, jak by mohla vypadat věková skladba Slovácké brigády za předpokladu, že by nebylo přikročeno k plošnému povolání některých ročníků mužstva. Věkové rozvrstvení mužstva II. pluku a Slovácké brigády se v řadě hodnot podobá. Nicméně zásadní poznatek tvoří přesun zhruba 20 % početních stavů u II. pluku Stráže svobody do 205 Kuthan, P.: V těžkých, s. 169. Více Ryšavý, J.: Kronika; Ježek, Z.: Účast. 206 Ryšavý, J.: Kronika, s. 163. 93 kategorie 1900–1909 oproti Slovácké brigádě. Právě toto dává tušit, že vojáci Slovácké brigády byli průměrně vyššího věku. Průměrný věk mužstva II. pluku Stráže svobody byl skutečně nižší než věk vojáků Slovácké brigády. Aritmetický průměr roků narození sice vychází 1896 (přesněji 1895,9), zatímco u Slovácké brigády se bavíme o roku 1895. Medián u II. pluku Stráže svobody činil 1898 a u Slovácké brigády 1897. Jako nejčetnější hodnotu (modus) pro II. pluk můžeme označit rok 1899 (oproti roku 1898 u Slovácké brigády). Ve všech ukazatelích tedy můžeme určit, že vojáci Slovácké brigády byli průměrně vyššího věku, ačkoli nejde o zásadní rozdíl. Tabulka věkového rozvrstvení vojáků II. pluku Stráže svobody a Slovácké brigády (po desetiletích) rozmezí let počet u II. pluku Stráže svobody procentuálně u II. pluku Stráže svobody procentuálně u Slovácké brigády207 1900–1909 765 27,4 % 6,5 % 1890–1899 1665 60 % 80 % 1880–1889 262 9,4 % 10 % 1870–1879 90 3,2 % 3 % 1860–1869 6 0,22 % 0,18 % 1850–1859 1 0,04 % 0 % 207 Ze všech jasně udaných hodnot. 0,00% 10,00% 20,00% 30,00% 40,00% 50,00% 60,00% 70,00% 80,00% 1900–1909 1890–1899 1880–1889 1870–1879 1860–1869 1850–1859 Srovnání věkového rozvrstvení II. pluk Stráže svobody Slovácká brigáda 94 Tabulka věkového rozvrstvení vojáků II. pluku Stráže svobody a Slovácké brigády rok narození četnost u II. pluku Stráže svobody procentuálně u II. pluku Stráže svobody procentuálně u Slovácké brigády 1904 1 0,04 % 0 % 1903 3 0,11 % 0,13 % 1902 83 2,9 % 0,44 % 1901 310 10,9 % 1,6 % 1900 368 12,9 % 3,9 % 1899 591 20,7 % 4,7 % 1898 226 7,9 % 20,2 % 1897 176 6,2 % 18,6 % 1896 176 6,2 % 16,5 % 1895 143 5 % 3,7 % 1894 94 3,3 % 2,8 % 1893 77 2,7 % 2,5 % 1892 73 2,6 % 2 % 1891 64 2,2 % 2,2 % 1890 45 1,6 % 1,9 % 1889 36 1,3 % 1,2 % 1888 40 1,4 % 1,3 % 1887 42 1,5 % 1,2 % 1886 28 0,98 % 1,15 % 1885 32 1,1 % 0,93 % 1884 15 0,53 % 1,2 % 1883 25 0,88 % 0,86 % 1882 19 0,67 % 1,06 % 1881 15 0,53 % 0,35 % 1880 10 0,35 % 0,42 % 1879 15 0,53 % 0,46 % 1878 11 0,39 % 0,5 % 1877 16 0,56 % 0,35 % 1876 8 0,28 % 0,38 % 1875 10 0,35 % 0,27 % 1874 10 0,35 % 0,33 % 1873 6 0,21 % 0,2 % 1872 6 0,21 % 0,16 % 1871 2 0,07 % 0,13 % 1870 6 0,21 % 0,05 % 1869 3 0,11 % 0,05 % 1868 1 0,04 % 0 % 1867 0 0 % 0,03 % 1866 1 0,04 % 0,04 % 1865 0 0 % 0,01 % 1862 0 0 % 0,04 % 1861 1 0,04 % 0 % 1858 1 0,04 % 0 % 95 4.1.2 Profese Při zkoumání profesní skladby příslušníků II. pluku Stráže svobody a Slovácké brigády můžeme konstatovat, že trend vysokého podílu rolníků a zemědělců u Slovácké brigády (36 %) není u II. pluku obdobný. Naopak zde zemědělci tvoří jen asi 2 % z celkového počtu. Můžeme jen spekulovat o tom, zda to souvisí s charakterem krajiny na Slovácku a v okolí Českých Budějovic a Jindřichova Hradce nebo s větším rozšířením sokolského hnutí, které mělo na vznik pluku vliv, v řadách obyvatelstva sídel městského typu. Kategorie sledované u Slovácké brigády a II. pluku Stráže svobody nejsou úplně totožné, ale přesto můžeme poukázat na vysoký podíl zastoupení dělnických profesí. U Slovácké brigády se jednalo o 38 % a u II. pluku Stráže svobody až o 58 %. Větší procentuální rozdíly lze sledovat i u studentů, kupců a živnostníků či učitelů. Profesní skladba II. pluku Stráže svobody a srovnání se Slováckou brigádou profese počet u II. pluku Stráže svobody procentuálně u II. pluku Stráže svobody procentuálně u Slovácké brigády dělník 1645 58 % 38 % kupec / obchodník / obchodní příručí, živnostník 435 15 % 7 % student 350 12 % 3 % úředník 245 8 % 1,7 % profesor / učitel 165 6 % 1 % rolník / zemědělec 55 2 % 36 % státní zaměstnanec 15 0,52 % 1 % lékař / zvěrolékař 15 0,52 % 0,38 % havíř / horník 5 0,17 % 0,58 % 4.2 II. PRAPOR II. PLUKU STRÁŽE SVOBODY II. prapor II. pluku Stráže svobody byl ustaven 1. února 1919 jako II. strážní prapor v Českých Budějovicích.208 Tamtéž po odjezdu I. polního praporu II. pluku Stráže svobody na Těšínsko konal pořádkovou službu. 18. června 1919 byl kvůli mobilizaci dobrovolníků pro boje na Slovensku II. strážní prapor přetvořen v II. polní prapor. Mužstvo praporu tvořili zejména příslušníci Sokola, kromě několika členů Dělnických 208 Ryšavý, J.: Kronika, s. 133–135. 96 tělocvičných jednot (např. z Písku). Prapor vykonával strážní službu na hranici s Bavorskem. Na Slovensko odjel prapor až po skončení hlavních bojů v polovině července 1919. 4.2.1 Rok narození Statistické záznamy II. praporu českobudějovického II. pluku Stráže svobody, tvořeného zejména Sokoly, přináší údaje o 548 osobách. Ve srovnání se Slováckou brigádou se nejedná ani o desetinu počtu vojáků brigády. Musíme však brát v potaz, že Slovácká brigáda jako největší dobrovolnická jednotka své doby neměla co do velikosti konkurenci. Proto je třeba vytěžit i tyto informace ne třeba velikostně srovnatelného souboru dat. Nabízí se tedy srovnání s jedním z praporů Slovácké brigády, který by co do počtu vojáků odpovídal. Vyvstává ovšem otázka, který prapor zvolit. Proto se srovnání zaměří na průměrné výsledky celé brigády. Vojáci II. praporu II. pluku Stráže svobody pocházeli většinou z řad mužstva, které již dříve prošlo rakousko-uherskou armádou (420 mužů = 77 %). Podíl nováčků činil 23 % (128 mužů). Zatímco u Slovácké brigády podíl nováčků činil 3,2 %. Nejmladšímu příslušníkovi II. praporu bylo 16 let a nejstaršímu 49 let.209 Základna mužstva pluků Stráže svobody sestávala z dobrovolníků, proto je bezpředmětné zkoumat ročníky podléhající či nepodléhající mobilizaci. Ve srovnání se Slováckou brigádou se tento jev promítá ve faktu, že až 27 % vojáků II. praporu II. pluku Stráže svobody se narodilo v letech 1900–1909 (na rozdíl od 6,5 % zastoupení těchto ročníků u Slovácké brigády). Jak přitom ukazuje výzkum dobrovolníků v řadách Slovácké brigády, větší část jich spadala právě do tohoto časového intervalu. Naproti tomu nejvytíženější odvodní ročníky (ročníky narození 1890–1899) u Slovácké brigády zastoupené 80 % si u II. praporu II. pluku Stráže svobody stojí hůře – pouhých 69 %. Přesto i v této jednotce tvoří zmíněné ročníky gró mužstva. Celkově můžeme sledovat, že se tento prapor skládal z výrazně mladšího mužstva. Průměrný rok narození zjištěný aritmeticky činil 1898 (oproti roku 1895 u Slovácké brigády), střední hodnota (medián) a zároveň nejčetnější hodnota (modus) jsou totožné, a sice rok 1899 (oproti roku 1897 u Slovácké brigády). 209 Tamtéž, s. 149. 97 Procentuální zastoupení ročníků narození (po desetiletích) rozmezí let počet II. prapor II. pluku Stráže svobody procentuálně II. prapor II. pluku Stráže svobody procentuálně Slovácká brigáda210 1900–1909 148 27 % 6,5 % 1890–1899 378 69 % 80 % 1880–1889 17 3,1 % 10 % 1870–1879 5 0,9 % 3 % 1860–1869 0 0 % 0,18 % 4.3 ČESKOSLOVENŠTÍ LEGIONÁŘI Historie československých legií je příliš obsáhlá, než aby mohla být obsažena v jednom průvodním odstavci.211 Bojovníci za zájmy českého národa počali vytvářet vojenské jednotky ve Francii a Rusku prakticky hned na počátku první světové války. Položili tak základy tzv. prvního zahraničního odboje. Jejich význam pozvedl a využil ve své protihabsburské rétorice T. G. Masaryk a další političtí představitelé zahraničního odboje. Objektem našeho zájmu v tomto momentu nebudou bojová vystoupení legionářů ani jejich hodnocení. Zaměříme se na ně, jako jsme se zaměřili na vojáky Slovácké brigády, očima historické statistiky. Jak již bylo zmíněno výše, budeme sledovat legionáře z podobných lokalit, z nichž pocházeli i příslušníci Slovácké brigády. Tím snad alespoň částečně odfiltrujeme údaje, které by mohly přinášet nekompaktibilitu se zkoumaným souborem Slovácké brigády (například volyňští Češi, kteří nesloužili v rakousko-uherské armádě a prodělali jiný výcvik či školy, zkrátka žili v jiném prostředí). 4.3.1 Ztráty, národnost a politická příslušnost Ztráty vybraného souboru legionářů byly: 102 padlých, 163 zemřelých, 29 nezvěstných a 16 raněných. Dohromady činily 4,8 %, což je razantně více než v případě Slovácké brigády. Vyšší ztráty pramení v tom, že legionáři prodělali mnohem více bojových operací. Mezi čs. legionáři vybraného souboru dat bylo 30 zběhů, 3 vojáci byli popraveni a 3 vyloučeni z legií. Mezi vojáky čs. legií se nacházelo 5.640 zajatců z někdejší armády rakouska-uherska a 797 mužů, kteří do legií vstoupili, aniž by byli zajati (zřejmě 210 Ze všech jasně udaných hodnot. 211 Více Pichlík, Karel – Zabloudilová, Jitka – Klípa Bohumír: Českoslovenští legionáři (1914-1920). Praha 1996; Fic, Victor M.: Československé legie v Rusku a boj za vznik Československa 1914-1918. I.– IV. díl. Praha 2006, Brno 2007, 2008, 2014. 98 rakousko-uherskou armádou neprošli). Po skončení nasazení legií a jejich návratu do vlasti bylo demobilizováno 3.476 mužů a 142 jich zůstalo v aktivní službě v čs. armádě. Mezi databázemi legionářů a příslušníků Slovácké brigády najdeme více rozdílů. Jedním z nich je absence kategorie národnosti (nebo jazyka) v databázi legionářů. Tato oproti databázi Slovácké brigády obsahuje záznamy o vzdělání a politické (či spolkové) příslušnosti čs. legionářů. Údaje sice nemůžeme srovnávat s jiným souborem dat, ale pro zajímavost se můžeme pokusit procentuálně znázornit alespoň politickou příslušnost legionářů. Politická příslušnost čs. legionářů politické uskupení, spolek počet procentuálně sociální demokracie 795 43 % Sokol 477 26 % národní socialisté 281 15 % agrárníci 95 5,1 % lidoví pokrokáři 55 3 % veškeré křesťanské strany 39 2,1 % Dělnické tělocvičné jednoty 15 0,8 % realisté 12 0,64 % svobodomyslní 3 0,16 % neudáno 4.573 - 4.3.2 Místo narození Výzkum místa narození sledované skupiny legionářů je značně limitován výběrem z databáze. Srovnání můžeme tedy provést prakticky pouze v počtu vojáků a legionářů z konkrétních okresů či měst. Lze konstatovat, že dle výběru z databáze pocházelo 230 legionářů z okresu Malacky, 183 z okresu Senica a 178 z okresu Skalica (celkem tedy pocházelo z těchto tří slovenských okresů 491 legionářů). Můžeme si všimnout, že ze současných okresů Hodonín a Břeclav sloužilo u Slovácké brigády více mužů než v řadách československých legií. Naproti tomu z okresu Uherské Hradiště prošlo více mužů službou v čs. legiích. 99 Početní zastoupení vojáků z okresů jižní a jihovýchodní Moravy okres212 počet legionářů procentuálně legionářů213 počet mužů Slovácké brigády Hodonín 1803 28 % 2502 Uherské Hradiště 1603 25 % 1394 Břeclav 853 13 % 1172 Početní zastoupení mužů z konkrétních měst ve Slovácké brigádě a legiích podle místa narození lokalita počet legionářů procentuálně legionářů z celku počet mužů Slovácké brigády Břeclav 99 1,5 % 227 Hodonín 98 1,5 % 252 Uherský Brod 73 1,1 % 78 Strážnice 70 1,1 % 63 Kyjov 66 1 % 131 Uherské Hradiště 55 0,85 % 24 Hustopeče 19 0,3 % 12 4.3.3 Rok narození Při zkoumání věkové struktury můžeme snad nejlépe aplikovat metodu srovnání na soubory legionářů a příslušníků Slovácké brigády. Po rozdělení jednotlivých ročníků narození do desetiletí si všimneme, že vojáci Slovácké brigády pocházeli z mladších ročníků narození než legionáři. Po zprůměrování zjištěných hodnot je očividné, že všechny tři ukazatele, které v práci sledujeme, potvrzují, že legionáři vybraného souboru dat jsou vyššího věku než příslušníci Slovácké brigády. Aritmetický průměr čs. legionářů ukazuje na rok 1890 (oproti 1895 u Slovácké brigády), patrně nejvýmluvnější střední hodnota – medián je 1891 (u Slovácké brigády 1897) a nejčetnější hodnota 1896 (u Slovácké brigády 1898). 212 Současná územní rozloha okresů. 213 Z celku sledované skupiny legionářů. 100 Desetiletí narození čs. legionářů z vybrané oblasti rozmezí let četnost u legií procentuálně u legií procentuálně u Slovácké brigády214 1900–1909 32 0,5 % 6,5 % 1890–1899 3746 58 % 80 % 1880–1889 1987 31 % 10 % 1870–1879 645 10 % 3 % 1860–1869 7 0,11 % 0,18 % Roky narození čs. legionářů z vybrané oblasti rok narození četnost u legií procentuálně u legií procentuálně u Slovácké brigády 1901 1 0,02 % 1,6 % 1900 31 0,48 % 3,9 % 1899 146 2,3 % 4,7 % 1898 271 4,2 % 20,2 % 1897 406 6,3 % 18,6 % 1896 515 8 % 16,5 % 1895 481 7,5 % 3,7 % 1894 434 6,8 % 2,8 % 1893 413 6,4 % 2,5 % 1892 378 5,9 % 2 % 1891 392 6,1 % 2,2 % 214 Ze všech jasně udaných hodnot. 0,00% 10,00% 20,00% 30,00% 40,00% 50,00% 60,00% 70,00% 80,00% 1900–1909 1890–1899 1880–1889 1870–1879 1860–1869 Srovnání věkového rozvrstvení Legionáři Slovácká brigáda 101 1890 310 4,8 % 1,9 % 1889 314 4,9 % 1,2 % 1888 259 4 % 1,3 % 1887 264 4,1 % 1,2 % 1886 252 3,9 % 1,15 % 1885 192 3 % 0,93 % 1884 164 2,6 % 1,2 % 1883 160 2,5 % 0,86 % 1882 151 2,4 % 1,06 % 1881 119 1,9 % 0,35 % 1880 112 1,8 % 0,42 % 1879 109 1,7 % 0,46 % 1878 111 1,7 % 0,5 % 1877 103 1,6 % 0,35 % 1876 93 1,5 % 0,38 % 1875 68 1 % 0,27 % 1874 55 0,86 % 0,33 % 1873 65 1 % 0,2 % 1872 33 0,5 % 0,16 % 1871 5 0,08 % 0,13 % 1870 3 0,05 % 0,05 % 1869 3 0,05 % 0,05 % 1868 3 0,05 % 0 % 1867 1 0,02 % 0,03 % 4.3.4 Náboženství Při pohledu na tabulku s počty legionářů příslušejících k určitému náboženskému vyznání zjistíme, že se k římskokatolické církvi hlásilo nižší procento legionářů než v případě vojáků Slovácké brigády. Podstatně více legionářů z vybrané oblasti se nehlásilo k žádné církvi, částečně se vyšší procento legionářů hlásilo k protestantství a pravoslaví. vyznání četnost u legií procentuálně u legií procentuálně u Slovácké brigády římský katolík 1814 82 % 97,7 % evangelík / protestant 55 2,5 % 1,6 % žid 15 0,68 % 0,5 % pravoslavný 58 2,6 % 0,03 % bez vyznání 257 12 % 0,09 % neudáno (nebo neurčitý záznam) 4202 - - 102 4.3.5 Profese Profesní skladba vojáků Slovácké brigády a čs. legií je velmi podobná. Největší rozdíl lze spatřit u dělníků pracujících se dřevem (tesařů, truhlářů a bednářů), jichž sloužilo v legiích procentuálně více než ve Slovácké brigádě. profese četnost u legií procentuálně u legií procentuálně u Slovácké brigády rolník / zemědělec 1908 36 % 40 % dělník 920 17 % 15 % obuvník / švec 323 6 % 4,6 % zedník 380 7 % 4,4 % zámečník 126 2,4 % 3,8 % student 132 2,5 % 3,3 % krejčí 206 3,9 % 3 % stolař 65 1,2 % 2,8 % kupec / obchodník / obchodní příručí 121 2,3 % 2,7 % kovář / podkovář 64 1,2 % 2 % úředník 111 2,1 % 1,9 % pekař 72 1,4 % 1,8 % řezník 97 1,8 % 1,8 % tesař 148 2,8 % 1,2 % profesor / učitel 77 1,4 % 1,1 % malíř 55 1 % 0,92 % holič 38 0,71 % 0,84 % sedlář / čalouník 24 0,45 % 0,82 % voják z povolání 10 0,19 % 0,73 % kolář 25 0,47 % 0,71 % mlynář 25 0,47 % 0,70 % havíř / horník 38 0,71 % 0,65 % topič 36 0,68 % 0,60 % lékař / zvěrolékař 10 0,19 % 0,43 % truhlář 143 2,7 % 0,41 % soustružník 26 0,49 % 0,40 % klempíř 22 0,41 % 0,38 % pokrývač 27 0,51 % 0,35 % železniční zaměstnanec 22 0,41 % 0,28 % bednář 18 0,34 % 0,13 % neudáno 309 - - 103 4.3.6 Hodnosti Hodnostní stupně se jak u legionářů, tak u vojáků Slovácké brigády v čase vyvíjely, docházelo k povyšování a místy i k degradaci vojáků. Tato problematika by si zasloužila vlastní a podrobný výzkum, neboť povýšení nebyla zaznamenávána do databáze příslušníků Slovácké brigády. Můžeme alespoň orientačně nahlédnout, jak se projevovalo procentuální zastoupení jednotlivých hodností mezi legionáři na konci jejich služby v rakousko-uherské armádě a na konci služby v legiích a mezi vojáky Slovácké brigády. hodnost procentuálně legionáři na konci legií procentuálně legionáři – poslední hodnost v c. a k. armádě procentuálně u Slovácké brigády úroveň vojína215 53 % 62 % 69,8 % úroveň svobodníka216 8 % 6 % 6,5 % úroveň desátníka217 9,6 % 6,7 % 5,8 % četař 6 % 3 % 3 % úroveň šikovatele218 1,5 % 0,67 % 2,1 % štábní šikovatel / rotmistr 1,7 % 0,05 % 0,33 % kadet 0,2 % 1 % 0,7 %důstojnický zástupce kadet – důstojnický zástupce praporčík 0,25 % 0,6 % 1 % podporučík 0,76 % 0,06 % poručík 1,3 % 1 % 2,3 % nadporučík 0,53 % 0,22 % 1,2 % setník 0,67 % 0,09 % 0,16 % praporník / štábní kapitán 0,03 % 0,02 % 0,01 % podplukovník 0,12 % - generálmajor 0,02 % - neudáno (případně nejednoznačný zápis) 12,4 % 17 % 5,3 % 215 Po vzoru rakousko-uherské armády zahrnoval tento hodnostní stupeň označení: pěšák, střelec, myslivec, jezdec (dragoun, hulán, husar), dělostřelec, zákopník, sapér apod. 216 Zahrnuje kromě svobodníka také nápředníky a závodčí. 217 Zahrnuje také podmyslivce a dělostřelecké nápředníky. 218 Zahrnuje též nadmyslivce, ohněstrůjce a strážmistry. 104 4.3.7 Původní jednotky Analogicky k výzkumu statistiky původních jednotek, z nichž vstupovali vojáci do Slovácké brigády, můžeme sledovat jednotky, ze kterých se vojáci dávali do služeb československých legií. Většinou se jednalo o pěšáky. Menší počet (oproti Slovácké brigádě) pocházel od dělostřelectva. Dalo by se to vysvětlit faktem, že u dělostřelectva působícího v zápolí bylo těžší zběhnout nebo se nechat zajmout nepřítelem a následně vstoupit do legií. Původní jednotky, z nichž se vojáci hlásili do legií původní zbraň četnost u legií procentuálně u legií procentuálně u Slovácké brigády pěchota 4981 77 % 64,4 % dělostřelectvo 109 1,7 % 10,5 % jezdectvo 148 2,3 % 4,6 % zákopníci a ženisté 28 0,43 % 2,8 % nesloužil v Rakousku- Uhersku 26 0,4 % 0,01 % ostatní 71 1,1 % 7,9 % neudáno 1074 17 % 9,7 % 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% pěchota dělostřelectvo jezdectvo zákopníci a ženisté ostatní Původní jednotky Legionáři Slovácká brigáda 105 4.3.8 Další údaje 4.3.8.1 První útvar v legiích Další z parametrů, který jsme nemohli sledovat u Slovácké brigády, přinášíme spíše pro zajímavost. Jedná se o rozvrstvení legionářů po jednotlivých složkách prvního zahraničního odboje na počátku jejich služby. útvar v legiích počet procentuálně ruské legie 3921 61 % italské legie 1823 28 % francouzské legie 641 10 % srbská armáda 42 0,65 % Kornilovci 4 0,06 % kanadská armáda 3 0,05 % Rudá armáda 2 0,03 % 4.3.8.2 Křestní jména Rovněž pro zajímavost přinášíme kategorii již sledovanou u Slovácké brigády, a sice křestní jména. V legionářském hnutí se, možná s podivem, mnohem četněji vyskytovala jména nejčastěji užívaná u branců Slovácké brigády. Jména František a Josef přitom můžeme spojit s jménem tehdejšího vladaře Rakouska-Uherska (Františka Josefa I.). Hledat nějakou souvislost mezi jménem a pro/protimonarchistickými postoji by bylo zcestné. křestní jméno počet u legií procentuálně u legií procentuálně u Slovácké brigády František 1173 22 % 18,3 % Josef 1014 19 % 16,6 % Jan 917 17 % 12,9 % Anton / Antonín 375 7 % 5,5 % Karel 194 3,6 % 3,7 % Václav 118 2,2 % 2,3 % Martin 196 3,6 % 2,1 % Rudolf 106 2 % 2 % Ludvík 89 1,6 % 1,9 % Štěpán / Štefan 119 2,2 % 1,6 % Jaroslav 51 0,94 % 1,6 % Tomáš 109 2 % 1,6 % 106 Jakub 82 1,5 % 1,5 % Cyril 97 1,8 % 1,3 % Petr 75 1,4 % 1,3 % Pavel 130 2,4 % 1,3 % Bohumil 49 0,9 % 0,81 % Matěj 65 1,2 % 0,8 % Ferdinand 43 0,79 % 0,76 % Jindřich 36 0,67 % 0,71 % Vojtěch 42 0,78 % 0,64 % Michal / Michael 59 1 % 0,63 % Bedřich 37 0,68 % 0,6 % Vladimír 35 0,65 % 0,6 % Jiří / Jura 47 0,87 % 0,59 % Eduard 25 0,46 % 0,52 % Leopold 35 0,65 % 0,51 % Metoděj 37 0,68 % 0,41 % Julius 21 0,39 % 0,34 % Hynek 30 0,55 % 0,2 % Lukáš 2 0,04 % 0,04 % Bořivoj 3 0,06 % 0 % ostatní 1025 19 % 16 % neudáno 1 0,02 % 0,34 % 4.4 VOLKSWEHR Volkswehr vznikl na samotném konci první světové války v Rakousku, když se přetvářelo Rakousko-Uhersko na novodobé „malé“ Rakousko, jako ozbrojená síla rakouských Němců (včetně Němců žijících na území rodícího se Československa). Jednotky Volkswehru se utvářely i na jihu Moravy, respektive v oblasti Deutsch- Südmähren.219 S příslušníky mikulovského Volkswehru přišli vojáci Slovácké brigády do přímého kontaktu, ať při strážní službě na demarkačních liniích na Břeclavsku a Mikulovsku, tak při obsazování jihomoravských lokalit ovládaných po 28. říjnu 1918 německou správou. Z oblasti Deutsch-Südmähren se povedlo shromáždit záznamy 185 mužů, což představuje zhruba pětinu mužstva, které z této oblasti pocházelo. Statistické závěry je třeba chápat s velkou opatrností. Mohou ale přinést první vhled do této problematiky a podnítit případný další výzkum tématu. 219 Více v autorově diplomové práci Lexa, L.: Volkswehr. 107 4.4.1 Rok narození Aritmeticky zjištěný průměrný rok narození vojáků Volkswehru z oblasti DeutschSüdmähren byl 1893 (oproti roku 1895 u Slovácké brigády), střední hodnota (medián) 1895 (oproti mediánu 1897 u Slovácké brigády) a nejčetnější hodnota 1899 (u Slovácké brigády 1898). Vojáci Volkswehru ze sledované oblasti byli tedy v průměru o dva roky starší než vojáci Slovácké brigády. Roky narození příslušníků Volkswehru podle desetiletí rozmezí let četnost u Volkswehru procentuálně u Volkswehru procentuálně u Slovácké brigády220 1900–1909 15 8,7 % 6,5 % 1890–1899 120 70 % 80 % 1880–1889 29 17 % 10 % 1870–1879 6 3,5 % 3 % 1860–1869 2 1,2 % 0,18 % Roky narození příslušníků Volkswehru z oblasti Deutsch-Südmähren rok narození počet u Volkswehru procentuálně u Volkswehru procentuálně u Slovácké brigády 1901 2 1,2 % 1,6 % 1900 13 7,6 % 3,9 % 1899 23 13,4 % 4,7 % 1898 15 8,7 % 20,2 % 1897 17 9,9 % 18,6 % 1896 7 4,1 % 16,5 % 1895 15 8,7 % 3,7 % 1894 15 8,7 % 2,8 % 1893 10 5,8 % 2,5 % 1892 7 4,1 % 2 % 1891 1 0,58 % 2,2 % 1890 10 5,8 % 1,9 % 1889 6 3,5 % 1,2 % 1888 1 0,58 % 1,3 % 1887 6 3,5 % 1,2 % 1886 2 1,2 % 1,15 % 1885 2 1,2 % 0,93 % 1884 3 1,7 % 1,2 % 1883 4 2,3 % 0,86 % 220 Ze všech jasně udaných hodnot. 108 1882 4 2,3 % 1,06 % 1880 1 0,58 % 0,42 % 1879 2 1,2 % 0,46 % 1878 1 0,58 % 0,5 % 1872 3 1,7 % 0,16 % 1869 1 0,58 % 0,05 % 1868 1 0,58 % 0 % 4.4.2 Hodnosti Hodnostní složení příslušníků Volkswehru z oblasti Deutsch-Südmähren ukazuje na vyšší procentuální zastoupení důstojníků a důstojnických čekatelů. Naproti tomu prostých vojínů bylo u Volkswehru o 20 % méně než u Slovácké brigády. Toto zjištění je zajímavé, ale abychom mohli potvrdit hypotézu, že měli Němci v rakousko-uherské armádě snazší pozici v kariérním růstu, musíme provést kvalitnější výzkum založený na práci s větším souborem dat. hodnost počet u Volkswehru procentuálně u Volkswehru procentuálně u Slovácké brigády úroveň vojína221 97 48 % 69,8 % úroveň svobodníka222 9 4,5 % 6,5 % úroveň desátníka223 13 6,5 % 5,8 % četař 6 3 % 3 % úroveň šikovatele224 7 3,5 % 2,1 % štábní šikovatel 1 0,5 % 0,33 % důstojnický zástupce 1 0,5 % 0,24 % praporčík 2 1 % 1 % poručík 5 2,5 % 2,3 % nadporučík 4 2 % 1,2 % setník 2 1 % 0,16 % plukovní lékař 1 0,5 % 0,17 % neudáno (případně nejednoznačný zápis) 53 26 % 5,3 % 221 Po vzoru rakousko-uherské armády zahrnoval tento hodnostní stupeň označení: pěšák, střelec, myslivec, jezdec (dragoun, hulán, husar), dělostřelec, zákopník, sapér apod. 222 Zahrnuje kromě svobodníka také nápředníky a závodčí. 223 Zahrnuje také podmyslivce a dělostřelecké nápředníky. 224 Zahrnuje též nadmyslivce, ohněstrůjce a strážmistry. 109 ZÁVĚR Po bezmála sto letech dostává dříve beztvará množina tisíců vojáků Slovácké brigády konkrétnější podobu. Předložená magisterská práce představuje vojáky Slovácké brigády jako celek, ale v databázi můžeme sledovat i osudy jednotlivých mužů. Tito vojáci už přestávají být bezejmennými. Mnoho dnešních obyvatel Slovácka najde v databázi své předky, kteří prožili naprosto unikátní životní příběh. Prolínáním „velkých dějin“ s příběhy „obyčejného člověka“ vznikal koktejl podivuhodných životních prožitků. Válečná léta byla pro mnohé traumatizující a při vzpomínání se našla jistě řada tabu, o kterých se nemluvilo. Nelehká doba přelomu válečné a mírové éry přinesla pohnuté chvíle, ale i radostné a veselé příhody. Práce se snaží nastínit důvody vzniku Slovácké brigády, její úkoly a motivaci dobrovolníků do této jednotky vstupovat. Sleduje i zajímavé aspekty její existence, jako třeba návaznost na činnost zelených kádrů či inspiraci slováckou lidovou kulturou. Slovácká brigáda sehrála klíčovou úlohu při zajištění pořádku a stabilizaci státní správy na území jihovýchodní Moravy. Zapojila se i do konfliktů o moravsko-rakouské pohraniční území, Těšínsko a Slovensko. Nebylo by však na místě její vliv na připadnutí oblasti Deutsch-Südmähren k Československu přeceňovat. Značnou úlohu v tomto směru sehrál první zahraniční odboj, díky kterému rodící se ČSR po válce stanula na straně Dohody. Jednotky Volkswehru si netroufaly porušit podmínky příměří otevřením bojů proti dohodovým armádám. Zpracování databáze příslušníků Slovácké brigády zpřístupnilo dosud neprobádaný soubor dat, který vybízí ke statistickému zkoumání. Autor magisterské práce již dílčí výzkum provedl na materii důstojníků Slovácké brigády. Nárůst zkoumaného vzorku dat z několika stovek na více než 7.500 mužů přinesl jednak větší časovou náročnost výzkumné práce, ale zejména vyšší validitu zjištěných výstupů. Data pro databázi vzešla především z fondu Slovácká brigáda uloženého ve Vojenském historickém archivu v Praze, který autor v rámci své studentské praxe v roce 2015 zinventarizoval. Tři základní prameny pro zhotovení databáze představují evidenční záznamy mužstva, evidenční kniha důstojníků a lístková kartotéka příslušníků Slovácké brigády. Další užité prameny měly spíše doplňující charakter. Už jen samotné vypracování databáze znamená velký pokrok v poznání Slovácké brigády. V tomto ohledu platí, že „i cesta může být cíl“. Předně se z této databáze dají čerpat informace o konkrétních osobách, což jistě ocení genealogové, ale z databáze lze vyhotovovat i přehledy o vojácích Slovácké brigády 110 z konkrétních obcí do článků či monografií věnujících se vzniku Československa v daných lokalitách.225 Výsledky statistického zkoumání vojáků Slovácké brigády nepřináší příliš převratné výsledky ani nebourají zažitá dogmata. Povědomí o této jednotce a dobrovolnických formacích té doby není mezi odbornou ani laickou veřejností příliš vysoké. Proto se jedná do určité míry o průkopnický výzkum, který nemá tedy vyvracet jaká dogmata. Přesto přináší řadu zajímavých poznatků. I samotné potvrzení domnělých závěrů dřívějších autorů má svou nespornou hodnotu. První zkoumaný aspekt představují ztráty Slovácké brigády. Procentuálně činily 1,4 %. Výčet padlých a zemřelých příslušníků Slovácké brigády však není patrně dosud uzavřen, problémy činí především ztráty z doby bojů na Slovensku nebo ztráty jednotek brigády přičleněných k jiným velitelstvím. Zřejmě nebude překvapením, že valná část mužů Slovácké brigády uvedla jako svou národnost českou. Přestože se u brigády značnou měrou projevovaly prvky regionalismu, nenajdeme ani jeden záznam o moravské národnosti a pokulhává i konstrukt, že se obyvatelé Slovácka označovali jako Slováci (byť moravští). Vojáci brigády se tedy profilovali jako lokální patrioti ve smyslu příslušnosti k územnímu celku. Budeme-li se snažit vytvořit ideálního zástupce vojáka Slovácké brigády použitím nejpočetněji zastoupených hodnot sledovaných parametrů, zjistíme, že by se jednalo o mladého svobodného muže české národnosti ve věku 21 až 23 let, rodáka z území dnešního hodonínského okresu, římskokatolického vyznání, rolníka nebo dělníka, v hodnosti vojína, který v rakousko-uherské armádě sloužil u pěchoty (nejspíše v řadách pěšího pluku 3 nebo střeleckého pluku 25). Do Slovácké brigády by se přihlásil mezi 11. a 22. listopadem 1918. Jeho křestní jméno by s největší pravděpodobností bylo František nebo Josef. Jedná se pouze o názorný model, příslušníci brigády tvořili samozřejmě pestrý soubor osob, u nichž docházelo ke kombinaci různých faktorů. Bližší informace k diferencovanosti vojáků brigády lze nalézt v přiložených tabulkách. Větší relevanci než absolutní čísla, která mohou zahrnovat drobné odchylky od reálného stavu, mají relativní procentuální hodnoty. Další důležitou součást práce tvoří kapitola věnující se komparaci zjištěných statistických výstupů s podobnými soubory dat. Ke srovnání byly vybrány tři skupiny vojáků. Zdaleka 225 Příkladem může být autorův článek Lexa, Lukáš: Neklidná doba zrodu Československa v Lanžhotě. Zvony Podluží 21, 2018, červen, s. 9. 111 ne u všech bylo možné komparovat všechny hodnoty zkoumané u Slovácké brigády. Předně se nedala srovnat národnostní skladba jednotlivých skupin. První soubor dat ke komparaci tvořila jednotka časově i typově nejblíže Slovácké brigádě, a sice II. pluk Stráže svobody. Druhý soubor se skládal z výběru čs. legionářů z konkrétních okresů jižní a jihovýchodní Moravy a přilehlých oblastí Slovenska a třetí skupinou se stali vojáci Volkswehru z oblasti Deutsch-Südmähren, tedy časově i prostorově nejbližší ekvivalent Slovácké brigády, ovšem na straně rakouských (resp. moravských) Němců. Budeme-li sledovat patrně nejlépe postižitelný statistický údaj, datum narození, vyplyne nám ze srovnání, že mužstvo II. pluku Stráže svobody tvořili podstatně mladší vojáci než v případě Slovácké brigády. Naopak průměrně starší muži, než v případě Slovácké brigády tvořili základnu čs. legií a Volkswehru. Při zkoumání konfese se můžeme dívat pouze na dva soubory dat, Slováckou brigádu a čs. legionáře. Zjistíme, že u legionářů se mnohem více vyskytovali muži bez náboženského vyznání. Mezi legionáři se nacházelo zhruba o 15 % méně římských katolíků než v případě příslušníků Slovácké brigády. Profesní skladbu obou skupin lze označit za srovnatelnou. Podobně si legionáři a vojáci Slovácké brigády stojí také v procentech původních jednotek, od nichž se dali do služeb legií nebo brigády. Pouze u legionářů můžeme vidět vyšší procentuální zastoupení pěchoty, zatímco u Slovácké brigády působilo větší množství někdejších dělostřelců, jezdců a zákopníků či ženistů. Na výzkumné otázky a teze se můžeme pokusit odpovědět zjednodušeně, podrobnější vysvětlení lze nalézt v těle textu magisterské práce. Jak již bylo zmíněno, věkový průměr vojáků Slovácké brigády se pohyboval kolem 21 až 23 let (aritmetický průměr roku narození 1895, medián 1897). Celých 55 % branců brigády se narodilo v rozmezí let 1896–1898. 79 % příslušníků Slovácké brigády náleželo k ročníkům podléhajícím branné povinnosti. Nejvíce vojáků brigády se narodilo v roce 1898. Hodnostní zastoupení u Slovácké brigády víceméně odpovídá legionářům i Volkswehru, největší rozdíl můžeme spatřit ve větším procentu vojínů. Průměrný věk četaře Slovácké brigády (1892– 1894) se prakticky shodoval s průměrným věkem legionářského četaře na konci služby v legiích (1892–1893). Rozdíly se projevují až u vyšších hodností. Konkrétně u nadporučíka Slovácké brigády se průměrný věk pobyhoval kolem 31 let, zatímco legionářský nadporučík v závěru služby v legiích dosahoval v průměru věku kolem 28 let. Může to podporovat teorii, že dosažení hodnosti nadporučíka bylo v legiích snazší než u Slovácké brigády. Těžko už však posoudíme konkrétní případy, abychom z tohoto 112 číselného údaje mohli zodpovědně vyvodit závěry. Národnostní složení a místa narození vojáků brigády ukazuje, že brigáda měla převážně český, potažmo moravský ráz. Teze o silné provázanosti regionu Slovácka s přilehlými slovenskými oblastmi a zastoupení uherských Slováků ve Slovácké brigádě se nepotvrdily. Podíl uherských Slováků podle národnosti činil pouhých 0,5 % (o 0,2 % více než Němců) a podle místa narození 1,9 %. Přes 77 % vojáků Slovácké brigády bylo svobodných (míněno jako rodinný stav). Plyne to patrně z jejich nízkého věku. Zletilost v této době muž dosahoval v 24 letech života. Předložená práce ukazuje, že vojenská historie nemusí být zdaleka jen výčtem bitev, zkoumáním tloušťky pancířů a ráží kanonů. Následuje trend moderní historiografie, která se obrací ke člověku z nejrůznějších společenských vrstev. Nejedná se o zkoumání „obyčejného člověka“ v pejorativním slova smyslu, neboť každý člověk je jedinečný a má své místo ve společnosti. Proto jak v souborném díle editora Jacquea Le Goffa Středověký člověk a jeho svět226 , tak ve sbornících Člověk na Moravě v 19. století227 a Člověk na Moravě v první polovině 20. století228 najdeme i zástupce armády – nejprve rytíře, později vojáka. Vojenská služba patřila k základním prožitkům muže napříč historickými epochami, a tak by měla být zkoumána jako součást lidského života, ne jako izolovaný prvek. Armáda má své zákonitosti, které se v lecčems vymykají uvažování civilistů. Zdaleka však nedochází k úplnému odosobnění vojáka. Některé prvky mentality si z armády či války muži odnášeli a odnášejí i do civilního života, a tyto se mohou projevit i v každodenním životě. V této souvislosti hovoří Rudolf Kučera, Ota Konrád, Robert Gerwarth, John Horne a další autoři o radikalizaci či brutalizaci společnosti po první světové válce.229 V historiografii první poloviny 20. století se profiluje směr zkoumání kulturních dějin násilí. V duchu tohoto směru bádání, by na tématu Slovácké brigády mohl být proveden navazující výzkum, jaký podíl měla tato jednotka, lépe řečeno její vojáci, na přenosu násilí do projevů politických preferencí obyvatel meziválečného Československa. 226 Le Goff, Jacques (ed.): Středověký člověk a jeho svět. Praha 1999. 227 Fasora, Lukáš – Hanuš, Jiří – Malíř, Jiří (eds.): Člověk na Moravě 19. století. Brno 2004. 228 Fasora, Lukáš – Hanuš, Jiří – Malíř, Jiří – Vykoupil, Libor (eds.): Člověk na Moravě v první polovině 20. století. Brno 2006. 229 Konrád, Ota – Kučera, Rudolf: Cesty z apokalypsy. Fyzické násilí v pádu a obnově střední Evropy 1914–1922. Praha 2018; Kučera, Rudolf: Exploiting Victory, Sinking into Defeat: Uniformed Violence in the Creation of the New Order in Czechoslovakia and Austria 1918–1922. Journal of Modern History 88, 2016, s. 827–855; Gerwarth, Robert: Poražení. Světová válka byla jen jedna. Praha 2018. (překlad knihy The Vanquished: Why the First World War. London 2016); Gerwarth, Robert – Horne, John: Vectors of Violence. Paramilitarism in Europe after the Great War 1917–1923. The Journal of Modern History 83, 2011, s. 489–490. 113 SEZNAM ZKRATEK b. d. – bez data č. – číslo dělostř. – dělostřelecký DTJ – Dělnické tělocvičné jednoty f. – fond inv. č. – inventární číslo kart. – karton MNO–HŠ – Ministerstvo národní obrany – Hlavní štáb MZA Brno – Moravský zemský archiv v Brně NFA Praha – Národní filmový archiv v Praze RM Mikulov – Regionální muzeum v Mikulově roč. – ročník s. – strana s. l. – sine loco (bez udání místa vydání) SB – Slovácká brigáda sign. – signatura SOkA – státní okresní archiv sv. – svazek VHA Praha – Vojenský ústřední archiv v Praze / Vojenský historický archiv 114 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY PRAMENY NEVYDANÉ • Archiv bezpečnostních složek • fond (=f.) Zpravodajská správa Generálního štábu Československé lidové armády • Objektové svazky: tématické skupiny „Fašisté“ a „Carbon“ • Sbírka Správa vyšetřování Státní bezpečnosti • Československá obec legionářská v Praze • Masarykovo muzeum v Hodoníně • Místní muzeum v Lanžhotě • Moravský zemských archiv v Brně • f. B 33 Národní výbor v Brně • f. B 40 Zemský úřad v Brně • f. G 350 Hosák Ladislav • MZA / Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově • f. 1749 Pavelčík • f. 1753 Cypris • f. 1772 Novák • f. Archiv města Valtice • f. Archiv města Břeclav • f. Okresní národní výbor Břeclav • f. Okresní úřad Hustopeče • MZA / Státní okresní archiv Hodonín • f. Archiv města Bzenec • f. Archiv města Hodonín • f. Archiv města Strážnice • f. Městský národní výbor Hodonín • f. Okresní úřad Hodonín • Moravské zemské muzeum v Brně / Historické oddělení • Národní filmový archiv v Praze • f. Zpravodajský film do roku 1945 • Österreichische Nationalbibliothek Wien • Fotoarchiv • Kartensammlung • Regionální muzeum v Mikulově • Podsbírka Písemnosti a tisky • Soukromý archiv Bernarda Panuše • Soukromý archiv Franka Vyskocila • Soukromý archiv Jana Horáka • Soukromý archiv Jaroslava Řezáče • Soukromý archiv Josefa Sedláře 115 • Soukromý archiv Ludvíka Šašinky • Soukromý archiv Leoše Doskočila • Soukromý archiv Miroslava Friaka • Soukromý archiv Pavla Hřebačky • Soukromý archiv Petra Trčky • Soukromý archiv rodiny Jana Kukly • Soukromý archiv Štefana Széleše • Soukromý archiv Vladimíra Groše • Soukromý archiv Vlastimila Hely • Soukromý archiv Vlastimila Němečka • Soukromý archiv Vlastimila Schildbergera ml. • Staatsarchiv Wien / Archiv der Republik • f. Deutschböhmische Landesregierung • f. Staatsamt für Heerwesen • f. Volkswehr • Staatsarchiv Wien / Kriegsarchiv • Bildersammlung • osobní fond NL 753 Klepsch-Kirchner • osobní fond NL 800 Kiszling • osobní fond NL 962 Zerzawy • osobní fond NL 2002 Radda • Personalunterlagen, Qualifikationslisten, Hauptreihe • Vojenský ústřední archiv Praha / Vojenský historický archiv • f. Čs. hraničářský prapor 5 • f. Čs. pěší pluk 3 • f. Čs. pěší pluk 8 • f. Čs. pěší pluk 27 • f. Čs. pěší pluk 99 • f. Čs. střelecký pluk 14 • f. Čs. střelecký pluk 21 (domácí) • f. Ministerstvo národní obrany – Hlavní štáb • f. Slovácký pěší pluk • f. Slovácká brigáda • f. Zemské vojenské velitelství v Brně • Fotoarchiv • Kartotéka padlých v první světové válce (bílá) • Sbírka kvalifikačních listin • Sbírka kmenových listů • Sbírka matrik padlých a zemřelých • Vrbasovo muzeum ve Ždánicích 116 PRAMENY VYDANÉ • Bílek, Jan a kol.: Korespondence TGM. Korespondence T. G. Masaryk – Karel Kramář. Praha 2005. • Dejmek, Jindřich – Kolář, František – Němeček, Jan: Československo na pařížské mírové konferenci 1918–1920. Svazek 1 a 2. Praha 2001 a 2011. • Harna, Josef – Šebek, Jaroslav (eds.): Státní politika vůči německé menšině v období konsolidace politické moci v Československu v letech 1918–1920. Edice pramenů. Praha 2002. • Nařízení Národního výboru č. 21 sb. z. a n. o přísaze vojsk československých. • Sčítání lidu v republice československé ze dne 15. února 1921 I (=Československá statistika, řada VI, svazek 9, sešit 1). Praha 1924. • Statistický přehled republiky Československé. Praha 1930. • Šolle, Zdeněk (ed.): Masaryk a Beneš ve svých dopisech z doby pařížských mírových jednání v roce 1919. II. Praha 1994. DOBOVÝ TISK • Bratrství • Brünner Zeitung • Břeclavský kraj • Československý legionář • Čin • Deutsche Post • Dělnické listy • Důstojnické listy • Hlídka • Legie • Legionářská stráž • Legionářský směr • Legionářský týden • Letec • Lidové noviny • Mährisches Tagblatt • Moravská orlice • Moravskoslovenské pomezí • Moravský jih • Moravský legionář • Národní listy 117 • Národní osvobození • Naše revoluce • Neue Freie Presse • Neues Tagblatt • Nikolsburger Wocheblatt • Rovnost • Slovácké noviny • Slovácko • Slovenský kraj • Südmährische Volkszeitung • Světozor • Svobodné noviny • Venkov • Věstník pluků Stráže svobody • Věstník sokolský • Vojenská výchova • Vojensko-historický sborník • Zájmy Slovače • Znaimer Tagblatt DOBOVÁ LITERATURA • Bauer, Otto: Die österreichische Revolution. Wien 1923. • Bauer, Otto: Die Offiziere und die Republik. Wien 1921. • Beneš, Edvard: Světová válka a naše revoluce. Vzpomínky a úvahy z bojů za svobodu národa. Díl 1–4. Praha 1927–1935. • Budínský, Jaroslav: Morava za války. Ze vzpomínek na domácí odboj. Brno 1936. • Bulín, Hynek: Jiskry a plameny. Vzpomínky na dobu zápasů i vítězství. Brno 1930. • Coufal, František: Osvobození jižní Moravy. Vzpomínky a dokumenty o převratu na jižní Moravě roku 1918. Praha 1937. • Cypris, Jan: Břeclav před válkou, za války a státního převratu. Břeclav 1932. • Čapek, Karel: Adresář města Hodonína. Rodiště presidenta T. G. Masaryka. Hodonín 1924. • Československé armádě k 28. říjnu! Památník k oslavě výročí naší samostatnosti. Praha 1919. • Čižmář, Jaroslav: V řadách České družiny a československé brigády. Brno 1925. 118 • Dérer, Ivan – Markovič, Ivan: Hodonín zvítězil. Řeči při odhalení pomníku presidentu T. G. Masarykovi v Hodoníně 28. září 1931. Brno 1931. • Dvorský, Viktor: Hranice Československé republiky. Přednáška konaná v Státovědecké společnosti v prosinci 1919. Praha 1920. • Ecker, Lev: Slovácká brigáda. Říjnový vojenský převrat na moravském Slovácku 1918. Břeclav 1930. • Fiala, Alois: Persekuce rakouská na dědině moravského Slovácka za světové války 1914–18. Kostice 1929. • Hašek, Jaroslav: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV. Praha 2012. • Hnojil, Josef: Ve víru převratu na italské frontě. Kamarádství 4, 1935, č. 7, s. 84–86. • Hofer, Josef: Kopaničářské povídky. Olomouc 1923. • Hosák, Ladislav: Státní převrat v Břeclavi v roce 1918. Z kroniky města Břeclavě. Břeclav 1930. • Jandásek, Ladislav: Z počátků Slovácké brigády. In: Kudela, Josef: Brno v boji za svobodu. Druhý svazek. Brno 1937, s. 276–278. • Jandásek, Ladislav: Za společným cílem. Sokolstvo a legionáři. Brno 1923. • Ježek, Zdeněk: Boj o Slovensko. V letech 1918–1919. Praha 1928. • Ježek, Zdeněk: Účast dobrovolníků v bojích o Slovensko a Těšínsko v letech 1918–1919. Praha 1937. • Kalhous, Rudolf: Budování armády (= Werstadt, Jaroslav (red.): Z války a revoluce). Praha 1935. • Kalva, J. – Kompiš, P.: Na slovenském bojišti. Vzpomínky válečných zpravodajů. Praha b. d. • Kolísek, Alois: Slováci do státu československého. Hodonín 1918. • Kudela, Josef: Brno v boji za svobodu. Druhý svazek. Brno 1937. • Kudela, Josef: Státní převrat z roku 1918 v Brně. Soubor vzpomínek. Brno 1933. • Kuděj, Z. M.: Tisíc nesmrtelných. Vojenská historie z prvních bojů o Slovensko. Praha 1920. • Kyněra, Jakub: Ruské letáky na Kyjovsku. Brno 1929. 119 • Loubal, František: Památník III. československého pluku svobody č. III v Králově Poli. Královo Pole bez data. • Masaryk, Tomáš Garrigue: Světová revoluce. Za války a ve válce 1914–1918. Praha 1933. • Medvecký, Karol A.: Slovenský prevrat. I–IV. Bratislava 1930, 1930, 1931 a Trnava 1931. • Molisch, Paul: Die Sudetendeutsche Freiheitsbewegung in den Jahren 1918- 1919. Wien und Leipzig 1932. • Očenášek, Ludvík: Na pomoc dohodě. Tajná činnost několika českých vlastenců za války. Praha 1919. • Oldofredi, Hieronymus: Zwischen Krieg und Frieden. Zürich – Leipzig – Wien 1925. • Pekař, Josef: Smysl českých dějin. O nový názor na české dějiny. Praha 1929. • Pelc, Ferdinand: O Těšínsko. Vzpomínky a úvahy. Slezská Ostrava 1928. • Pogoda, Rudolf – Zidek, Josef: 10. výročí založení pěšího pluku 3 „Jana Žižky z Trocnova“ 1917–1927. Kroměříž 1927. • Rošický, Jaroslav: Rakouský orel padá. Jak byla naše revoluce doma připravena a 28. října 1918 provedena. Praha 1933. • Rozner, Vojtěch: Vzpoura chalup. Román. Praha 1928. • Ryšavý, Jaroslav: Kronika II. pluku Stráže svobody. České Budějovice (= knihovna čs. dobrovolce z let 1918–1919, svazek 2). Praha 1947. • Sommer, Jiří: Vojenství u nás a v cizině. Vojenské rozhledy 18, 1937, s. 292– 294. • Stříbrný, Jiří: TGM a 28. říjen. Praha 1938. • Sutnar, Ladislav: Dvacet let československé armády v osvobozeném státě. Praha 1938. • Sychrava, Lev – Werstadt, Jaroslav: Československý odboj. Praha 1923. • Šikýř, Karel: Dělnické tělocvičné jednotky při tvoření Republiky. Jejich účast v plucích stráže svobody a v bojích na obranu Slovenska. Praha 1938. • Šlesinger, Václav: Četnictvo a zelené kádry na Moravě. In: Kudela, Josef: Brno v boji za svobodu. Druhý svazek. Brno 1937, s. 251–254. 120 • Šteidler, František – Kubala, Edvard: Složky československé armády na sklonku r. 1918 a počátku r. 1919. In: Dvacet let československé armády v osvobozeném státě. Praha 1938, s. 119–127. • Vondráček, K.: Československá armáda ve svobodném státě. In: Keprta, Josef: Encyklopedie československé mládeže pro školu a dům. Díl osmý. Praha 1938. s. 599 – 611. • Vožický, F. P.: Kronika světové války 1914–19 IX, 1928–1929, č. 32. • Werstadt, Jaroslav: Skrytý Masaryk. O nepodepsané úvahy presidenta Osvoboditele. Doslov k jedné kampani. Praha 1938. • Winkler, Wilhelm: Die Totenverluste der öst.-ung. Monarchie nach Nationalitäten. Wien 1919. • XIX. výroční zpráva státního reformního reálného gymnasia v Břeclavě na konci školního roku 1937–38. Břeclav 1938. • Zaoral, Rudolf: Za převratu v Břeclavi. Vzpomínky. Hodonín bez data. • Zapletal, Řehoř: Druhý čs. pěší pluk dobrovolnický (= Spisy vojenského archivu RČS, řada první, číslo páté). Praha 1928. • Zemek, Oldřich: Stručné dějiny pěšího pluku 10 Jana Sladkého Koziny. Brno 1934. • Zimák, Josef (red.): Vpád maďarských boľševíkov na Slovensko v roku 1919. Trnava b. d. LITERATURA • Albu-Lisson, Diana Carmen: Von der k. u k. Armee zur Deutschen Wehrmacht. Offiziere und ihr Leben im Wandel politischer Systeme und Armeen. Frankfurt am Main 2011. • Anderka, Hans: Unsere Heimat Feldsberg. Göppingen 1956. • Artl, Gerhard: Das Kriegsende von 1918 und seine Auswirkungen in Niederösterreich. In: Rosner, Willibald – Motz-Linhart, Reinelde (Hgg.): Niederösterreich 1918–1922 (=NÖ Schriften 159 Wissenschaft). St. Pölten 2007, s. 17–36. • Barteček, Ivo: Historiografie Moravy a Slezska. Svazek 1. Olomouc 2001. • Bartoš, Josef – Trapl Miloš: Dějiny Moravy. Díl 4. Svobodný stát a okupace (=Vlastivěda moravská, Země a lid, nová řada, svazek 9). Brno 2004. 121 • Beneš, Jakub: „Zelené kádry“ jako radikální alternativa pro venkov na západním Slovensku a ve středovýchodní Evropě 1917-1920. Forum Historiae 9, 2015, č. 2, s. 20–34. • Bílek, Jiří: Kyselá těšínská jablíčka. Československo-polské konflikty o Těšínsko 1919, 1938, 1945. Praha 2011. • Boháčková, Eva – Králová, Bohuslava – Sluka, Václav: Průvodce po fondech Vojenského historického archivu. (18. století – 1939). Praha 1985. • Brauneder, Wilhelm: Deutsch-Österreich 1918. Die Republik Entsteht. Wien 2000. • Brügel, Johann Wolfgang: Tschechen und Deutsche. 1918–1938. München 1967. • Břach, Radko – Láník Jaroslav: Dva roky bojů a organizační práce. Československá armáda v letech 1918–1920. Praha 2013. • Burša, Josef – Zemek, Petr: Drslavice. Historie slovácké vesnice. Drslavice 2003. • Cézar, Jaroslav – Černý, Bohumil: Od sudetoněmeckého separatismu k plánům odvety. Iredentistický puč německých nacionalistů v ČSR v letech 1918–19. Liberec 1961. • Cílek, Roman – Richter, Karel: Hrdinové Československa. Ve smršti dvou světových válek. Praha 2011. • Cílek Roman – Richter, Karel: Pamětihodné bitvy našich dějin. Rok 1918 až 1945. Český Těšín 2002. • Čada, Václav: 28. říjen 1918. Skutečnost, sny a iluze (=Naše vojsko edice Archiv, sv. 57). Praha 1988. • Čapka, František: Slovník českých a světových dějin. Brno 1998. • Čapka, František: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001. • Čerešňák, Bedřich: 28. říjen 1918 na jihovýchodní Moravě. Jižní Morava 4, 1968, s. 5–15. • Čerešňák, Bedřich: K dějinám Hodonína v letech 1918–1930. Jižní Morava 12, 1976, s. 43–62. • Čerešňák, Bedřich: Třídní boje na jihovýchodní Moravě v letech 1918–1920. (Příspěvek k typologii třídních bojů v tomto období). Jižní Morava 7, 1971, s. 5– 18. 122 • Čerešňák, Bedřich – Zemek, Metoděj a kol.: Hodonín. Minulost a socialistická přítomnost města. Brno 1979. • Černík, Jan: Armáda a kinematografie v Československu 1919–1951. Diplomová práce. Palackého univerzita. Olomouc 2013. • Černušák, Gracián – Štědroň Bohumír – Nováček, Zdenko: Československý hudební slovník osob a institucí. Svazek druhý M–Ž. Praha 1965. • Čoupek, Jiří – Šnajdar, Jaroslav – Paule, Otokar: Vojsko v Uherském Hradišti. Uherské Hradiště 1990. • Čoupková, Jaromíra – Rašticová, Blanka: Uherské Hradiště. Praha – Litomyšl 2008. • Dejmek, Jindřich a kol.: Zrod nové Evropy. Versailles, St. Germain, Trianon a dotváření poválečného mírového systému. Praha 2011. • Dejmek, Jindřich – Kolář František: Československo na pařížské mírové konferenci 1918-1920. Svazek I a II. Praha 2001 a 2011. • Dejmek, Jindřich – Loužek, Marek (eds.): Trianonská smlouva. Devadesát let poté. Praha 2010. • Dub, Michal – Sedlář, Miloš: Průkopník letecké dopravy Josef Sedlář (1898– 1930). Budování pravidelné státní letecké dopravy v Československu. Cheb 2017. • Dub, Michal – Zapletal, Edward: Zapomenutý učitel létání Antonín Zábranský (1898–1925). Hobby historie 34, s. 52–58. • Etschmann, Wolfgang: Improvisierte Streitkräfte am Beginn der Ersten Republik – die deutsch-österreichische Volkswehr. In: Ehlert, Hans – Heinemann, Winfried (Hgg.): Nationalstaat, Nationalismus und Militär. Potsdam 2007. • Fasora, Lukáš – Hanuš, Jiří – Malíř, Jiří (eds.): Člověk na Moravě 19. století. Brno 2004. • Fasora, Lukáš – Hanuš, Jiří – Malíř, Jiří – Vykoupil, Libor (eds.): Člověk na Moravě v první polovině 20. století. Brno 2006. • Fejlek, Vojtěch: 28. říjen 1918 a vznik předmnichovské československé armády. Historie a vojenství 1958, č. 3, s. 368–392. • Fejlek, Vojtěch: K problematice vývoje čs. vojenského archivnictví. Sborník archivních prací 20, 1970, č. 2, s. 458–483. 123 • Fejlek, Vojtěch: Porážka vojenské intervence československé armády proti maďarské sovětské republice v roce 1919. Historie a vojenství 1959, č. 3, s. 431–452. • Fic, Victor M.: Československé legie v Rusku a boj za vznik Československa 1914-1918. I.–IV. díl. Praha 2006, Brno 2007, 2008, 2014. • Fišer, Zdeněk: Poslední pogrom. Události v Holešově ve dnech 3. a 4. prosince 1918 a jejich historické pozadí. Kojetín 1996. • Fučík, Josef: Generál Podhajský. Praha – Litomyšl 2009. • Gajan, Koloman: Německý imperialismus a československo-německé vztahy v letech 1918-1921. Praha 1962. • Galandauer, Jan: Vznik Československé republiky 1918. Programy, projekty, perspektivy. Praha 1988. • Geršic, Miroslav: Připojení Valticka k ČSR a jeho ohlas v dolnorakouském dobovém tisku. Jižní Morava 26, 1990, sv. 29, s. 252–255. • Gerwarth, Robert – Horne, John: Vectors of Violence. Paramilitarism in Europe after the Great War 1917–1923. The Journal of Modern History 83, 2011, s. 489–490. • Gerwarth, Robert: Poražení. Světová válka byla jen jedna. Praha 2018. • Glaubauf, Karl: Die Volkswehr 1918-1920 und die Gründung der Republik. (=Österreichische Militärgeschichte, Folge 1). Wien 1993. • Le Goff, Jacques (ed.): Středověký člověk a jeho svět. Praha 1999. • Grebeníček, Miroslav: Fakta nemohou znít jinak. Malovaný kraj XXV, 1987, č. 2, s. 3. • Grebeníček, Miroslav: Radost i zklamání (k 65. výročí vzniku ČSR). Malovaný kraj XIX, 1983, č. 5, s. 3–4. • Grebeníček, Miroslav: Rok 1918 na jižní Moravě. Malovaný kraj XIV, 1978, č. 5, s. 3–4. • Grebeníček, Miroslav: Slovácká brigáda obsadila Mikulov. Mikulovský zpravodaj, 1978, prosinec, s. 5–6. • Halíček, Jan: Za téj první vojny. Hrubá Vrbka 1914–18. Boskovice 2014. • Hanák, Jozef: Obsadenie Bratislavy 1918-1920. Kronika dní a udalostí. Bratislava 2018. 124 • Havránek, Jan – Petráň, Josef: Základy statistické metody pro historiky. Praha 1963. • Hladiš, František – Opletal, Rudolf: Nivnice v proměnách času. Nivnice 2011. • Hájek, Vladimír: Pohled do minulosti Rajhradu. Rajhrad 1966. • Hämmerle, Christa – Opitz-Belakhal, Claudia: Krise(n) der Männlichkeit. Köln – Weimar – Wien 2008. • Hämmerle, Christa – Überegger, Oswald – Bader Zaar, Birgitta: Gender and the First World War. s. l. 2014. • Hladiš, František – Opletal, Rudolf: Nivnice v proměnách času. Nivnice 2011. • Hobsbawm, Eric J.: Primitive Rebels. Studies in Archaic Forms of Social Movement in the 19th and 20th Centuries. New York 1959. • Holub, Ota: Vztyčte rudý. Praha 1975. • Hofman, Petr: Zajišťování územní integrity státu 1918–1920. In: Šedivý, Ivan: Pražské děti. 300 let od založení 28. pěšího pluku. Praha 1998, s. 95–101. • Hosák, Ladislav – Nevřiva, Osvald – Švestka, Josef: Dějiny města Podivína. Brno 1959. • Hudson, Pat: History by Numbers. An Introduction to Quantitative Approaches. London 2000. • Hrdlička, Milan: Moravská Nová Ves. Moravská Nová Ves 2001. • Hroch, Miroslav: V národním zájmu. Požadavky a cíle evropských národních hnutí devatenáctého století ve srovnávací perspektivě. Praha 1999. • Hronský, Marián: Boj o Slovensko a Trianon (1918-1920). Bratislava 1998. • Hronský, Marian – Nesvadba, František – Vávra, Vlastimil (reds.): Vojenské dějiny Československa. III. díl (1918–1939). Praha 1987. • Hynek, Miloš: Břeclav v říjnu 1918. Malovaný kraj XIX, 1983, č. 5, s. 4. • Hynek, Miloš: Hodonín, vznik Československa a Slovácká brigáda. Malovaný kraj XLIV, 2008, č. 5, s. 10–11. • Hynek, Miloš: Ohlas VŘSR na Slovácku. Malovaný kraj XVIII, 1982, č. 5, s. 3– 4. • Hynek, Miloš: Ohlas revolučních událostí v Rusku r. 1917 na Slovácku. Malovaný kraj VIII, 1972, č. 6, s. 2–3. • Hynek, Miloš: Právník a ministr JUDr. Jan Černý. Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně, 1999, č. 1, s. 15–19. 125 • Hynek, Miloš: Profesor Karel Juda – Nekompromisní bojovník za národní rovnoprávnost. Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně, 1996, č. 2, s. 12–13. • Chrástecký, Metoděj (red.): Valticko, Hlučínsko, Vitorazsko… podobná minulost, historie, obce, atraktivity. Opava 2008. • Iggers, Georg G.: Dějepisectví ve 20. století. Od vědecké objektivity k postmoderní výzvě. Praha 2002. • Janák, Jan: Hustopeče. Dějiny města (=Vlastivědná knihovna moravská č. 15). Hustopeče 1972. • Janák, Jan: Lanžhot. Příroda a dějiny (=Vlastivědná knihovna moravská č. 35). Praha 1983. • Janák, Jan a kol.: Tvrdonice. Příroda, dějiny a lidová kultura podlužácké obce. Brno – Lanžhot 1986. • Jančář, Radek: Kniha o Těšově (1298–1976). Těšovský rok ve starodávných zvycích, slavnostech, písních a tancích. Velehrad 2003. • Jančář, Radovan: Bojovali za císaře pána. Fakta a příběhy vojáků ze Slovácka v rakousko-uherské armádě. Uherské Hradiště 2014. • Jandásek, Miroslav: Čtení o Sokole. Brno 2010. • Jašš, Richard: Obsazení Šumperska československým vojskem v prosinci 1918. Podesní, 2006, č. 2, s. 38–43. • Jašš, Richard: Pokus o geografické vymezení německé iredenty v českých zemích na podzim roku 1918 (s důrazem na oblast Moravy, Slezska a východních Čech). Disertační práce. Brno 2007. • Jelínek, Petr: Zahraničně-politické vztahy Československa a Polska 1918–1924. Opava 2009. • Jirásek, Zdeněk – Stárková, Jana: Rozpad Rakouska-Uherska a fenomén versailleského mírového systému ve střední Evropě. Opava/Wien 1999. • Jung, Peter: Rakousko-uherská armáda za první světové války. Brno 2007. • Kárník, Zdeněk: České země v éře První republiky (1918–1938). Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918–1929). Praha 2003. • Kippes, Erich: Die Entwicklung der Region Feldsberg unter der Herrschaft des Hauses Liechtenstein vom 18. bis zum 20. Jahrhundert. Feudalismus – Demokratisierung – Nationalismus. Wien 2000. 126 • Kladiwa, Pavel: Národnostní statistika českých zemí 1880–1921 – faktory, výsledky a problém jejich interpretace. Moderní dějiny 23, 2015, č. 2, s. 61–81. • Klečacký, Martin: Národní výbor a četnictvo: převzetí rakouského četnictva do služeb nového československého státu (1918–1920). Moderní dějiny 20, 2012, č. 2, s. 61-82. • Klečacký, Martin: Převzetí rakouského četnictva československým státem 1918– 1919. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Praha 2010. • Klimek, Antonín: Velké dějiny zemí Koruny české. Svazky XIII a XIV. Praha 2000, 2002. • Klimek, Antonín – Kubů, Eduard: Československá zahraniční politika 1918– 1938. Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů. Praha 1995. • Klimko, Jozef: Politické a právne dejiny hraníc predmníchovskej republiky (1918–1938). Bratislava 1986. • Kocábová, Darja – Svoboda, Miroslav: „Dne 28. října 1918 rozbity okovy birokratismu rakouského…“ RegioM, 1999, s. 51–58. • Koldinská, Marie – Šedivý, Ivan: Válka a armáda v českých dějinách. Sociohistorické črty. Praha 2008. • Konrád, Ota – Kučera, Rudolf: Cesty z apokalypsy. Fyzické násilí v pádu a obnově střední Evropy 1914–1922. Praha 2018. • Kordiovský, Emil (red.): Město Valtice. Pohořelice 2001. • Kotík, Vladimír: Z minulosti Ostrovánek. Ostrovánky 2011. • Kriechbaumer, Robert: „…Die Frage der neuen Wehrmacht ist eine Sache der gesamten Arbeitschaft …“. Von der Volkswehr zum Bundesheer und das Ende der Koalition 1920. In: Kastner, Georg – Mindler-Steiner, Ursula – Wohnout, Helmut: Auf der Suche nach Identität (=Austria: Forschung und Wissenschaft, Geschichte, Band 13). Wien 2015, s. 73–91. • Kubala, Eduard: Přehled operací Podkarpatské skupiny od 1. do 24. června 1919. Zprávy vojenského archivu a musea RČS, ročník 1928, svazek IV. s. 72– 93. • Kubíček, Jaromír: České noviny na Břeclavsku a Hodonínsku do první světové války. Jižní Morava 47, 2011, sv. 50, s. 93–118. • Kubíček, Jaromír: České noviny na Břeclavsku a Hodonínsku. Část 2. Období 1918–1948, Jižní Morava 48, 2012, sv. 51, s. 96–114. 127 • Kubíček, Jaromír: Národnostní spory v Poštorné před sto lety. Jižní Morava 46, 2010, sv. 49, s. 214–223. • Kučera, Jaroslav. Češi a Němci v Československu 1918-1946. Zamyšlení nad jejich soužitím a jeho koncem. Slovanské historické studie XIX., 1993. s. 124– 147. • Kučera, Rudolf: Exploiting Victory, Sinking into Defeat: Uniformed Violence in the Creation of the New Order in Czechoslovakia and Austria 1918-1922. Journal of Modern History 88, 2016, s. 827–855. • Kudela, Ivan: Nová rodinná kronika rodu Vlků a Kubíků z Tišnova. Praha 1999. • Kuthan, Pavel: V těžkých dobách. Boje na Slovensku 1918–1919. Praha 2010. • Kvaček, Robert: První světová válka a česká otázka. Praha 2013. • Lexa, Lukáš: Neklidná doba zrodu Československa v Lanžhotě. Zvony Podluží 21, 2018, červen, s. 9. • Lexa, Lukáš: Ochránci hranic z Moravy. 1. světová, 2018, č. 1, s. 10–13. • Lexa, Lukáš: Slovácká brigáda 1918–1919 – inventář fondu. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Brno 2015. • Lexa, Lukáš: Slovácká brigáda a její důstojnický sbor v letech 1918 až 1919. Jižní Morava 52, 2016, svazek 55, s. 159–194. • Lexa, Lukáš: Volkswehr v českých zemích na počátku Československa se zaměřením na jižní Moravu. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Brno 2018. • Macmillanová, Margaret: Mírotvorci. Pařížská konference 1919. Český Těšín 2004. • Maderthaner, Wolfgang: Utopian Perspectives and Political Restraint: The Austrian Revolution in the Context of Central European Conflicts. In: Bischof, Günter – Plasser, Fritz (eds.): From empire to republic: Post-World War I Austria (=Contemporary Austrian Studies, Volume 19). New Orleans 2010. s. 52–66. • Malík, Antonín: K historii Slovácké brigády po 28. říjnu 1918 na jižní Moravě. Od hradské cesty. Prameny k dějinám Žarošic a okolí. 1992, s. 26–29. • Marek, Jaroslav – Chrástek, František – Sikula Petr: Dramata města. Dějinami Uherského Brodu a jeho obyvatel. Uherský Brod 1992. 128 • Maršálek, Zdenko: „Česká“ nebo „československá“ armáda? Národnostní složení československých vojenských jednotek v zahraničí v letech 1939–1945. Praha 2017. • Maršálek, Zdenko: „Česká“ nebo „československá“ armáda? Národnostní složení československých vojenských jednotek v zahraničí v letech 1939–1945. Dizertační práce. Univerzita Karlova. Praha 2014. • Martinek, Jaroslav: 28. říjen v Lednici – historie. Lednický zpravodaj, 2008, s. 3. • Mašek, Miroslav: Dvě války o mladé hranice. Válka Revue, 2016, březen, s. 6- 10. • Mezihorák, František: Hry o Moravu. Praha 1997. • Mezihorák, František: Moravskoslovenská společnost a Národopisná Morava. In: Kordiovský, Emil: XXII. Mikulovské sympozium 1992. Politické strany a spolky na jižní Moravě. Brno 1993, s. 149–152. • Michl, Jan: Legionáři a fenomén legionářství v moderní čs. státnosti. Disertační práce. Univerzita Karlova. Praha 2008. • Mikulovský zpravodaj, prosinec 1978, s. 16. • Nekuda, Vladimír: Břeclavsko. Brno 1970. • Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko. Brno 1992. • Nezhodová, Soňa: Hustopeče – národopisná charakteristika. RegioM, 2000– 2001, s. 105–108. • Němeček, Vlastimil: Přínos dobrovolnických útvarů, zejména Slovácké brigády, při vzniku ČSR v letech 1918–1920. In: Kux, Jan a kol.: Přínos armády pro vznik a rozvoj České republiky. Brno 2013, s. 36–46. • Němeček, Vlastimil: Slovácká brigáda. Malovaný kraj XLIV, 2008, č. 6, s. 8–9. • Nováček, Silvestr: Břeclavsko 1918–1921. Třídní, ekonomický, sociální, národnostní a náboženský obraz břeclavského regionu v letech 1918–1921 s přihlédnutím k situaci před první světovou válkou. Brno 1973. • Olivová, Věra: Dějiny první republiky. Praha 2000. • Perman, D.: The shaping of the Czechoslovak state. Diplomatic history of the boundaries of Czechoslovakia, 1914–1920. Leiden 1962. • Peroutka, Ferdinand: Budování státu I-II (1918-1919). Český Těšín 2003. 129 • Peša, Václav: Vznik Československé republiky 1918 a české národní výbory. Praha 1988. • Pichlík, Karel – Vávra, Vlastimil – Křížek, Jaroslav: Červenobílá a rudá. Vojáci ve válce a revoluci 1914–1918. Praha 1967. • Pichlík, Karel – Zabloudilová, Jitka – Klípa Bohumír: Českoslovenští legionáři (1914-1920). Praha 1996 • Plaček, Miroslav: Hodonín. Dějiny města do roku 1948. Hodonín 2008. • Plaschka, Richard Georg – Haselsteiner, Horst – Suppan, Arnold: Innere Front. Militärassistenz, Widerstand und Umsturz in der Donaumonarchie 1918. Band 2. Munich 1974. • Prášek, Jiří: Jak bourali veseli to Rakousko zpuchřelé… O vyhlášení Republiky československé v Písku 14. října 1918. Písek 2018. • Přidal, Jan a kol.: Sokolský odboj na Moravě. 1939–1945. Prostějov 2012. • Reichel, Walter: Grenzziehung in Mitteleuropa 1918/1919. Die politische und militärische Konfrontation um die staatliche Zugehörigkeit DeutschSüdmährens. Moderní dějiny 14, 2006, s. 81–123. • Richter, Václav – Krsek, Ivo – Stehlík, Miloš – Zemek, Metoděj: Mikulov. Brno 1971. • Roshwald, Aviel: Ethnic Nationalism and the Fall of Empires. Central Europe, Russia and the Middle East, 1914–1923. London 2001. • Rutar, Svatopluk: Cyril Hluchý v čele Slovácké brigády brání nově vzniklou Československou republiku ... Zpravodaj Moravské Nové Vsi, 2008, č. 3, s. 10– 11. • Rutar, Svatopluk: Slovácká brigáda brání mladou republiku. Zprávy z Mikulčic XVI, 2008, č. 4, s. 7–8. • Rutar, Svatopluk: Střípky z velkomoravských Mikulčic. Malovaný kraj XXXIV, 1998, č. 3, s. 20. • Rutar, Svatopluk: Šimon Gajarič-Uhrovič. K 5. výročí úmrtí literáta. Malovaný kraj XXV, 1989, č. 5, s. 20–21. • Rutar, Svatopluk: Životní osudy skláře Petra Bamburáka. Malovaný kraj XLIII, 2007, č. 1, s. 16. • Říjen 1918 v Mikulově. Mikulovský zpravodaj, 1973, prosinec, s. 8–9. 130 • Sander, Rudolf: Přehled vývoje československé vojenské správy v letech 1918– 1939. Historie a vojenství 1965, č. 3, s. 359–391. • Scott, James C.: Weapons of Weak. Everyday Forms od Peasant Resistance. New Haven 1985. • Schaffer, Roland: Die Volkswehr in der Steiermark. 1918–1920. Salzburg 2012. • Schildberger, Vlastimil: Střelecké spolky Moravy, Slezska a města Brna na přelomu 19. a 20. století. Brno 2004. • Schildberger, Vlastimil – Břečka, Jan – Kraflová, Hana: Léta zkázy a naděje 1914–1918. Češi a Moravané na frontách Velké války a vznik ČSR. Brno 2008. • Schriffl, David – Perzi, Niklas: Schlaglichter auf die Geschichte der böhmischen Länder vom 16. bis 20. Jahrhundert. Ausgewählte Ergebnisse zu den österreichisch-tschechischen Historikertagen 2006 und 2008. Münster 2011. • Sedlák, Josef: Mikulovsko na konci roku 1918. Jižní Morava 4, 1968, s. 16–31. • Slezák, Jaroslav: Němčičští v první světové válce. RegioM, 2005, s. 119–137. • Slinták, Petr: Československá anabáze Václava Slintáka (1). Malovaný kraj XLIV, 2008, č. 5, s. 22–23. • Slinták, Petr: Československá anabáze Václava Slintáka (2). Malovaný kraj XLIV, 2008, č. 6, s. 22–23. • Sobotka, Jaromír: Velké Slovensko? Slovenský štát 1939–1945, Speciál II. světová, 2017. s. 27. • Solpera, Jan: Československá Druhá armáda I (Příběh 56 praporů Československé domobrany z Itálie) a II (Historie jednotlivých praporů Československé domobrany z Itálie). České Budějovice 2014. • Solpera, Jan: Komplikovaná proměna. Jak se z Pětasedmdesátníků v letech 1918-1920 stali Devětadvacátí a nejen o nich. Jindřichův Hradec 2010. • Souček, Jan: Strážnice (= Města ČSSR, svazek 5). Praha 1987. • Steinböck, Erwin: Die österreichische Volkswehr. In: Nachkriegszeit 1918– 1922. Kämpfe, Staaten und Armeen nach dem Ersten Weltkrieg. Wien 1973, s. 341–354. • Steiner, Robert: Grenzenlose Grenzen. Alkoven 2005. • Straka, Karel – Kykal, Tomáš: Československá armáda v letech budování a stabilizace. 1918–1932. (=Historie československé armády 2) Praha 2013. 131 • Stratil, Václav: Dobrovolského exlibris. Malovaný kraj I, 1946, č. 4–5, s. 42–43. • Svoboda, Miroslav a kol.: Mikulov. Historie – kultura – lidé. Praha 2013. • Šašinka, Ludvík: Zapomenuté osobnosti 1. světové války. Věstník historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích 23, 2014, s. 45–48. • Šedivý, Ivan: Češi, české země a Velká válka 1914–1918. Praha 2001. • Šimeček, Jiří: JUDr. Eduard Krajíček. První popřevratový starosta Hodonína. Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně, 1999, č. 1, s. 20–21. • Šimeček, Jiří: Vzpomínka na Jaroslava Dobrovolského. Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně, 2000, č. 1, s. 73–75. • Šínová, Marie: Brněnský převrat 28. – 29. října 1918 v kontextu dobové paměti. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Brno 2017. • Šípek, Zdeněk: Česká veřejnost a Valticko před připojením k Československu. Jižní Morava 10, 1974, č. II. s. 171–175. • Šípek, Zdeněk: Požadavek města Břeclavi na přesné vedení státní hranice mezi ČSR a Rakouskem po první světové válce. Jižní Morava 3, 1967, s. 93–94. • Šípek, Zdeněk: Spory Československa s Rakouskem o vedení státních hranic na jižní Moravě v letech 1918–1923. Mikulov 1968. • Školl, Jaroslav: Železniční stanice Břeclav v období let 1914–1929. Jižní Morava 30, 1994, sv. 33, s. 97–119. • Šuláková, Ludislava: Československá obec legionářská v Břeclavi. Malovaný kraj XXXVIII, 2002, č. 5, s. 12–13. • Šuláková, Ludislava – Kordiovský, Emil: Legionáři okresu Břeclav. Znojmo 2002. • Tomášek, Dušan: Nevyhlášená válka. Boj o Slovensko 1918–1920. Praha 2005, 2012. • Tomeček, Radek: Ozvěny Velké války na Uherskobrodsku. Uherský Brod 2014. • Tomeček, Radek – Gazdík, Jan – Zpurná, Alexandra: Uherský Brod očima dobových fotografů 1865–1945. Uherský Brod 2010. • Trapl, Miloš – Frolec, Václav – Zemek, Metoděj: Slovácko. Kapitoly z dějin Slovácka. Brno 1978. • Trávníček, Vilém: K názvu Poštorná. Jižní Morava 12, 1976, s. 121–125. • Trs, Vladimír: První na hranici. Nový život X, 1969, č. 19, s. 2. • Uhlíř František: Néni ho až po Gajary. Malovaný kraj XVII, 1981, č. 1, s. 18. 132 • Urbančík, Vojtěch: Národní obec fašistická. Malovaný kraj XXXV, 1997, č. 5, s. 8–9. • Vaněček, Jiří: Stejnokrojové předpisy pro četnictvo a jejich změny v letech 1918–1945. Olomouc 2016. • Vogeltanz, Jan – Polák, Milan: Československé legie 1914–1918, československá armáda 1918–1939. Uniformy – symbolika – výstroj – výzbroj. Litomyšl 1998. • Vrábel, Ferdinand: Šnejdárek a boje na Slovensku. Legionářský směr, 2013, č. 1, s. 8–11. • Vrbová, Marta: Ochrana osobních údajů v současné právní úpravě archivnictví. Brno 2010. Dostupné online: https://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/files/prispevky/02_sprava/ Vrbova_Marta_(3656).pdf (citováno 02. 08.2018) • Watson, Alexander: Ring of Steel. Germany and Austria-Hungary in World War I. New York 2014. • Zálešák, Cyril: Záhorie a jeho historické vzťahy k dolnému Rakúsku a Morave. Malovaný kraj XXXII, 1996, č. 5, s. 10–11. • Zemek, Metoděj: Mikulov součástí československé republiky. Mikulovský zpravodaj, 1978, prosinec, s. 16–17. • Zemek, Metoděj: Ohlas českého obyvatelstva na jižní a jihovýchodní Moravě na vznik československého státu. In: Zemek, Metoděj (red.): Mikulovská sympozia VII. Velká říjnová socialistická revoluce a jižní Morava. Praha 1981, s. 39–44. • Zemek, Metoděj a kol.: Uherský Brod. Minulost i současnost slováckého města. Brno 1971. • Zuzaňák, Martin: Čest je víc než život. Plukovník Josef Jiří Švec, československé legie a sokolství. Jihlava 2008. INTERNETOVÉ ZDROJE • Databáze podle § 8 zákona 255/1946 Sb. Dostupné online: http://www.vuapraha.cz/sites/default/files/255_0.txt (citováno 11. 07. 2018). • Dlouhý, Michal: Zelené kádry. Dostupné online: http://www.ceskenovinky1.eu/domains/ceskenovinky1.eu/2018/05/10/michaldlouhy-zelene-kadry/ (citováno 11. 5. 2018). 133 • Fuksa, Ivan – Špitálský, Jaroslav: Československé obrněné vlaky 1918-1928. Dostupné online: http://rotanazdar.cz/?p=5796 (citováno 2. 6. 2018). • Jen třetina Čechů má slovanské kořeny, ukázal výzkum. Dostupné online: https://www.novinky.cz/veda-skoly/453236-jen-tretina-cechu-ma-slovanskekoreny-ukazal-vyzkum.html (citováno 17. 12. 2017). • Muzeum a galerie Hustopece. 6a.jpg (2129×1591). Dostupné online: http://www.muzeumhustopece.cz/a/2011-historie06/full/6a.jpg (citováno 20. 7. 2018). 134 PŘÍLOHY PŘÍLOHA 1 – DATABÁZE PŘÍSLUŠNÍKŮ SLOVÁCKÉ BRIGÁDY Databáze příslušníků Slovácké brigády je přiložena v samostatném svazku. PŘÍLOHA 2 – VĚKOVÉ ROZLOŽENÍ VOJÁKŮ ZKOUMANÝCH SKUPIN 0,00% 10,00% 20,00% 30,00% 40,00% 50,00% 60,00% 70,00% 80,00% 1900–1909 1890–1899 1880–1889 1870–1879 1860–1869 Věkové rozložení vojáků zkoumaných skupin Slovácká brigáda II. pluk Stráže svobody Legionáři Volkswehr 135 PŘÍLOHA 3 – UKÁZKA PRAMENŮ Z TVORBY DATABÁZE Obrázek 31 – Evidenční kniha mužstva230 230 VHA Praha, f. Slovácká brigáda, kart. 8, inv. č. 739. 136 Obrázek 32 – Evidenční kniha důstojníků231 231 Tamtéž, kart. 7, inv. č. 723. 137 Obrázek 33 – Kartotéční lístek232 232 Tamtéž, kart. 11–12, inv. č. 761–762. 138 Obrázky 34 a 35 – Evidenční listy (včleněny do kartotéky)233 233 Tamtéž. 139 140 Obrázek 36 – Úmrtní list234 234 Tamtéž, kart. 10, inv. č. 758. 141 Obrázek 37 – Lístek z kartotéky padlých v první světové válce235 235 VHA Praha, Kartotéka padlých v první světové válce (tzv. bílá kartotéka).