Směja Fran
Fran Směja• 30. 5. 1904 Suché Lazce - + 11. 2. 1986 Opava
Spisovatel, zakladatel nakladatelství Iskra v Hrabyni, předseda Sdružení umělců slezských v Opavě, ředitel Krajského osvětového střediska v Hradci n. Mor., místopředseda pobočky Svazu čsl. spisovatelů v Ostravě, redaktor časopisu Jiskra, vedoucí odbory kultury KNV v Ostravě, učitel.
Byl prvorozeným synem chalupníka a horníka Františka Směji (* 8. 12. 1876) ze Suchých Lazců č.p. 101 a jeho manželky Terezie (*14. 12. 1879), dcery Ludvíka Baly, chalupníka v Nových Sedlicích, a jeho ženy Terezie Holušovy. Rodiče byli oddáni 10. 11. 1903. Rodina se v r. 1911 přestěhovala za prací do hornické kolonie jámy Ignát v Ostravě-Mariánských Horách, ale nedostatek potravin za války ji donutil k návratu zpět. Syn Fran v Opavě absolvoval v r. 1924 učitelský ústav a potom postupně učil na školách v Raduni, Hrabyni, Větřkovicích, Neplachovicích, Slezské Ostravě, Raškovicích a Bašce u Frýdku. 18. 6. 1927 se v Čeladné oženil se Stanislavou Vavákovou. 26. 7. 1941 byl zatčen gestapem a vězněn rok ve Vratislavi.
Působil v ilegální Slezské národní radě a 19. 5. 1945 stal se členem KSČ. Levou politickou orientaci zdědil po svém otci, který v Suchých Lazcích založil organizaci Sociální demokracie. Po skončení války se podílel v expozituře ZNV v Ostravě na vytvoření a činnosti referátu osvěty a exponoval se v akci "Budujeme Slezsko". Po únorovém převratu 1948 se stal vedoucím odboru kultury KNV Ostrava a politicky byl velmi agilní jako krajský poslanec, lektor socialistické akademie, předseda OV SČSP v Opavě, předseda Sdružení umělců slezských v Opavě, místopředseda ostravské pobočky Svazu čsl. spisovatelů a ředitel Krajského osvětového střediska na Hradci n. Mor. Z aktivní podpory stalinských metod práce komunistické strany vystřízlivěl srpnovou invazí sovětských vojsk do Československa (1968), s níž nesouhlasil. Byl proto vyloučen z KSČ a byla mu zakázána publikační činnost. Ta byla pro něj stěžejní celoživotní náplní. Již za učitelského působení v Hrabyni v l. 1927 – 1935, kde současně vykonával funkci obecního tajemníka, založil nakladatelství Iskra a v r. 1929 vydal svou první a přitom nejúspěšnější knížku „Od nás“, která se při pozdějším rozmnoženém vydání vryla čtenářům do paměti pod názvem „Pletky“. Jednalo se o humorné básně v nářečí a autorovi získala velkou popularitu. Tématicky jeho dílo, více prozaické, nežli básnické, je spjato úzce s Opavskem. Nadšenou oslavu Hrabyně zveřejnil spisovně ve sbírkách „Zpěv léta“(1932) a „Na rozloučenou“ (1935). Po příkladu A. C. Norova Bürkentálu napsal román „Kalný proud“ rovněž o Hrabyni (1936). Vesnickým prostředím se zabývají i další jeho romány „Potřísněná tvář“(1939), „Napsáno v horách – román z Beskyd“(1942), „Úhor“(1958). Válečnou problematiku řešil v románech „Jidáši“(1946) a „Obličejem ke zdi“(1971).
PhDr. Josef Gebauer
Publikováno dne 26.6.2006
