Lichtenštejn Jan II. Josef František, zvaný Dobrotivý
Jan II. Josef František Lichtenštejn, zvaný Dobrotivý* 5. 10. 1840 Lednice - + 11. 2. 1929
Kníže opavský a krnovský, nejdéle panující evropský monarcha.
Byl synem Aloise II. Josefa Lichtenštejna a jeho manželky Františky de Paula, hraběnky Kinské. Proslul zejména státoprávními a územními reformami Lichtenštejnska, kde byl již 11. vladařem. Zavedl v Lichtenštejnsku konstituční monarchii (1862), dal mu plnou suverenitu, vydal dvě ústavy s ustanovením demokraticky voleného parlamentu a úplné nezávislosti země. Území Lichtenštejnska rozdělil na dva správní celky, Oberland (Vaduz) a Unterland (Schellenberg). V r. 1866 jednostranně vystoupil z Německého spolku a vyhlásil Prusku válku s 66 vojáky, a jelikož Lichtenštejnsko nebylo zahrnuto paradoxně do mírové smlouvy po jejím skončení, je s neexistujícím Pruskem stále ve válečném stavu. Po vypuknutí 1. světové války vyhlásil Lichtenštejn neutralitu a v zahraniční politice se začal orientovat na Švýcarsko. Po r. 1918 Československo neuznávalo suverenitu Lichtenštejnska a jeho vládnoucímu rodu odmítlo po pozemkové reformě jakékoliv kompenzace. Na čsl. území vlastnil kníže 1551 km2 pozemků a bylo mu pozemkovou reformou z této arey odebráno 660 km2. Zemřel svobodný a bezdětný.
V r. 1890 od knížete koupil erár zámek v Opavě, který se bezprostředně po majetkové transakci zbořil a jeho místě se postavila výstavní budova muzea. Nutno podotknout, že právě kníže Lichtenštejn patřil k největším mecenášům uvedeného muzea.
PhDr. Josef Gebauer
Publikováno dne 22.6.2006
