Olbrich Josef Maria Filip
Josef Maria Filip Olbrich* 22. 12. 1867 Opava - + 8. 8. 1908 Düsseldorf (D)
Významný světový architekt, spoluzakladatel stavebního slohu "vídeňská secese", umělecko-průmyslový výtvarník, malíř.
Pocházel původně z mlynářské rodiny, neboť jeho otec Edmund Olbrich (1837 - 1902) byl z mlýna v Tylově na Bruntálsku a jeho matka Aloisie Klára Magdalena, roz. Nayzerová (1832 - 1889) zase z mlýna v Hrabyni. Manželé Olbrichovi se v r. l862 přistěhovali do Opavy, kde si na Ratibořském předměstí koupili dům č.p. 13. Otec Edmund v Opavě úspěšně podnikal jako pernikář a voskař. Postupně se stal spolumajitelem ;cihelny a několika opavských domů, byl zvolen do městské rady a funkci radního zastával plných dvacet let. S uvedenou manželkou Aloisií měl následující děti: Hedviku Terezii (1864), Emmu Marii Magdalenu (1866), Josefa Maria Filipa (1867), Edmunda Jana (1869) a Jana Františka (1870).
Jejich syn Josef Maria Filip začal v Opavě studovat gymnázium, ale nedokončil. Přešel do učení na zedníka u opavské stavební firmy Huberta Kmentta a na její doporučení pak v r. 1882 odešel studovat na stavební oddělení státní průmyslové školy ve Vídni. Po jejím absolvování nastoupil v r. 1886 praxi u opavské stavební firmy Augusta Bartela, kde z kresliče a stavbyvedoucího se vypracoval do postavení vedoucího architekta. Podílel se např. v r. 1889 na vypracování projektu novostavby kostela v Melči, či na nerealizovaném návrhu úpravy Ptačího vrchu v sadech Svobody. A opět na doporučení své zaměstnavatelské firmy v r. 1890 po smrti matky nastoupil ve Vídni studium Akademie výtvarných umění v oboru architektury u prof. Hasenauera, autora projektu vídeňského městského divadla.
V té době se v Evropě, zejména v Holandsku, Francii, Španělsku a Belgii pod názvem Nové umění a v Německu pod názvem Mladý styl začal prosazovat architektonický směr využívající nových konstrukcí a materiálů,; kdy příznačným se stalo dekorativní zhodnocení železné konstrukce většinou rostlinným ornamentem a také působivé dekorativní seskupení železa, skla, keramiky, kamene a dalších materiálů. K zakladatelům této moderny ve Vídni patřil architekt Otto Wagner a pravě v jeho ateliéru po skončení studia a studijních cest po Itálii, Anglii, Francii, Německu a severní Africe pracoval i J. M. F. Olbrich. Ten po neúspěšných pokusech prosadit se historizujícími slohy (umělecko-průmyslové muzeum a kavárna Niedermayer v Opavě, muzeum v Liberci, kolonáda v Karlových Varech) založil v r. 1895 spolu s arch. Josefem Hoffmannem, Janem Kotěrou, B. Ohmannem, malířem K. Moserem a dalšími výtvarníky tzv. Siebenerclub, který se o dva roky později přetransformoval do sdružení tzv. Vídeňské secese. Architektonickým manifestem tohoto hnutí se stal v r. 1898 výstavní pavilón secese ve Vídni. O rok později přijal Olbrich pozvání hessenského vévody do Darmstadtu, kde se usadil a také oženil. Následně se prezentoval projekty domu Arnošta Ludvíka, sedmi rodinných vil členů kolonie výtvarníků a svatební věží s výstavní síní v Darmstadtu, obchodního domu Tietz v Düsseldorfu, haly hlavního nádraží v Basileji, obytných domů Surre v Postupimi, Feinhalse v Kolíně nad Rýnem, takže byl označován také za spoluzakladatele novodobě německé architektury. Věnoval se též interiérům, především návrhářství nábytku jako umělecko-průmyslový výtvarník. Osvědčil se i jako malíř. Jedinou architektonickou prácí z doby tvůrčí zralost, zanechal Olbrich na našem území právě v rodném městě Opavě, kde pro svého bratra Edmunda Jana nechal v r. 1904 přestavět stavebními firmami Aloise Geldnera a Alberta Schmela svůj rodný dům na Ratibořské ul. č. 17, který byl však v r. 1858 zbourán Teprve čtyřicetiletý architekt Olbrich zemřel na rakovinu krve.
PhDr. Josef Gebauer
Publikováno dne 21.6.2006
