Přehled purkmistrů a primátorů města Opavy
- Emil ROCHOWANSKI • 1892-1908
- Franz HAUER • 1888-1892
- Emil RODLER • 1886-1887
- Moritz ROSSY • 1882-1886
- Martin WOYTECH von WILLFEST • 1873-1882
- Anton HEINZ • 1869-1873
- Karl Wilhelm DIETRICH • 1862-1869
- Franz HEIN • 1856-1862
- Josef Alois ROSSY • 1837-1856
- Johann Josef SCHÖSSLER • (1796) 1797-1834
- Georg Josef ÖHLER • 1779-1785, 1791-1797
- Josef Hyacint ALSCHER • 1769-1778
- Georg Josef KOLBE • 1760-1769
- Karl Josef FUCHS • 1755
- Thomas CIPS • 1752-1755, 1756-1760
- Johan Leopold ELLIGER • 1751, 1755
- Johan Paul EMERLE • 1744-1750
Purkmistři
Emil ROCHOWANSKI • 1892-1908
(*1845 – †1914)
Narodil se v Javorníku jako syn městského syndika. Vysokou školu studoval v
Praze. Právnické studium dokončil na vídeňské univerzitě v r. 1867 a nastoupil u
Zemského soudu v Opavě. Po sňatku v r. 1871 v Opavě se s manželkou odstěhoval do
Vídeňského Nového Města.
Franz HAUER • 1888-1892
(*1832 – †1914)
Narodil se v Rakousku, kde prožil dětství i mládí. Jako obchodník působil v
Salcburku a Vídni, kde si doplnil potřebné vzdělání. Jako společník akciové
společnosti Opavské rafinerie cukru přesídlil do Opavy, kde se stal záhy
významnou osobností. Opavským radním byl poprvé zvolen v r. 1876 a zůstal jím
plných 20 let až do r. 1895. Předchozí zkušenosti z práce ve školní radě jej
předurčili k činnosti převážně na úseku školství, zkušenosti z úspěšného
podnikání zúročil ve funkci předsedy Opavského spořitelního a záloženského
spolku. V roce 1883 se stal ředitelem Opavské spořitelny, v jejímž čele zůstal
až do r. 1891. za purkmistra Rossyho a Rodlera vykonával funkci vicepurkmistra,
po Rodlerově smrti se v dalších volbách stal purkmistrem a tuto funkci vykonával
i po dalších volbách v r. 1889. Zároveň byl zvolen poslancem zemského sněmu za
Opavu a po sedm let hájil její zájmy. V období Hauerova purkmistrování došlo k
prudkému rozvoji města, proto byl v jeho intravilánu zbourán lichtenštejnský
zámek a zrušeny stávající hřbitovy, aby na Otické ulici vznikl v r. 1890 nový
městský hřbitov stavebními firmami J. Lundwalla a A. Bartela. Lundwalova firma
pracovala i na dalších městských zakázkách jako stavba sirotčince na Popské ul.,
požární zbrojnice či obecné školy na dnešní Jaselské ulici. Na místě zbořeného
zámku vyrostla výstavní muzejní budova, stavěly se budovy soudu a věznice na
Olomoucké ulici. Přestože se ve městě projevoval německý nacionalizmus,
Purkmistr Hauer zaujímal umírněný postoj na rozdíl od svých předchůdců i
následovníků. To byl patrně hlavní důvod, proč byl po následujících volbách v r.
1892 zvolen radikálnější Emil Rochowanski. U příležitosti Hauerových 70.
narozenin mu bylo uděleno čestné občanství. To byl již na odpočinku a vzdálen
veřejného dění se dožil vysokého věku 82 let.
Emil RODLER • 1886-1887
(*1831 – †1887) Narodil se v Zábřehu na Moravě, vyrůstal v Moravské Třebové a posléze v Olomouci, kde také studoval práva. Od roku 1855 působil v Opavě jako advokátní koncipient, posléze jako advokát. Získal pověst dobrého právníka a proto byl v roce 1870 ustanoven zemským advokátem pro Opavu. Byl i politicky činný jako poslanec zemského sněmu za města Bílovec a Vítkov, Odry a Klimkovice. Ve volbách roku 1879 a následujících v r. 1882 a 1885 byl zvolen členem opavské městské rady. V komisi pro divadelní a hudební záležitosti, v právní sekci a inspekci pro záchrannou stanici se zasazoval o rozvoj města a nebylo náhodou, že po náhlé smrti purkmistra Rossyho v r. 1886 byl zvolen na jeho místo. Z titulu své funkce se stal rovněž ředitelem opavské spořitelny a ještě téhož roku byl zvolen poslancem zemského sněmu za zemské hlavní město Opavu. Zřejmě pracovní vypětí bylo příčinou, že skonal předčasně v prosinci 1887 na následky mrtvice. I za jeho velmi krátkého purkmistrovského období zaznamenala tvář města Opavy značné proměny. Vzniklo prvních devět objektů kasáren arcivévody Rudolfa (Vajdovy kasárna) a v sousedství nové obytné domy. Do provozu byla uvedena městská mateřská školka na Sadové ulici. Velký stavební ruch vládl i na ulici Na Rybníčku, podél železniční trati na Olomouc, vydlážděno bylo Dolní náměstí a Ostrožná ulice. Napojení velké části města na kanalizaci a regulace řeky Opavy patřilo k záslužným činům purkmistra Rodlera stejně jako podpora archívnictví, která vyústila později ke zřízení zemského archívu.
Moritz ROSSY • 1882-1886
(*1815 – †1886)
Byl prvorozeným synem Josefa Rossyho, pozdějšího dlouholetého opavského
purkmistra. Stejně jako jeho otec studoval právo a politiku na olomoucké
univerzitě. Po dosažení doktorátu získával praxi v Brně, Vídni a Opavě. Zde se
také oženil a založil rodinu. Jako zemský advokát působil několik let také v
Litovli a Jihlavě. Po návratu do Opavy v r. 1864 byl jmenován zemským advokátem
a současně členem advokátní komory. V roce 1867 se stal jejím prezidentem a v
této funkci setrval až do smrti. Členem městské rady se stal po volbách v r.
1872. Po deseti letech byl zvolen purkmistrem a v roce 1885 znovu potvrzen ve
funkci. Z období jeho purkmistrování připomeňme např. celkovou rekonstrukci
opavského divadla v r. 1883, vznik českého gymnázia na Sněmovní ulici a výstavba
mateřské školky na Beethovenově náměstí v témže roce, rozhodnutí vybudovat ve
slezské hlavním městě nová kasárna pro dva pěchotní bataliony a přívod pramenité
pitné vody do města z pramenů v Jaktaři a postavení mostu s železnou konstrukcí
přes řeku Opavu. Moritz Rossy zemřel náhle na infarkt ve věku 70 let. Jeho jméno
nesla až do roku 1945 dnešní ulice Mírová.
Martin WOYTECH von WILLFEST • 1873-1882
(*1806 – †1898)
Pocházel z bohatého selského rodu na Hané. Filosofii a práva vystudoval ve
Vídni. Působil nejprve na Těšínsku a Jablunkovsku, roku 1849 byl jmenován
zemským soudním radou pro Moravu a Slezsko. V letech 1868 - 1870 byl poslancem
zemského sněmu. V roce 1869 zvolili Opavané Martina Woytecha do městské rady a v
roce 1872 stanul v jejím čele jako opavský purkmistr. Tuto funkci vykonával po
tři volební období spolu se svým věrným spolupracovníkem vicepurkmistrem
Augustem Hoffmanem. V tomto období došlo k posílení postavení Opavy jako
hlavního města, rozšíření města na základě nového geometrického plánu s novým
rozhraničením se sousedícími obcemi Kateřinkami, Kylešovicemi a Oticemi, nově
bylo provedeno označení domů orientačními čísly. Byla zahájena výstavba
vodovodu, připravovala se přestavba staré gotické radnice, stavba řady škol,
městské tělocvičny, nových parků, dlážděny byly ulice a chodníky, rozšiřováno
pouliční osvětlení. Na přípravě těchto staveb se jako projektant významně
podílel městský inženýr Eduard Labitzký. Podle jeho plánů bylo v roce 1881 zcela
od základů přestavěno opavské divadlo. Za oddané služby vládnoucím Habsburkům
byl Martinu Woytechovi v r. 1859 udělen rytířský kříž řádu Františka Josefa I. a
po deseti letech byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem „von Willfest“.
Z jeho iniciativy byly v roce 1873 v Opavě uspořádány velkolepé oslavy na počest
25 let panování Františka Josefa I. V říjnu r. 1880 císař Opavu jako hlavní
město korunní země slezské navštívil. Zemřel ve věku 91 let a pochován je na
opavském městské hřbitově.
Anton HEINZ • 1869-1873
(*1814 – †1883)
Jako nejmladší syn z bohaté řeznické rodiny úspěšně vystudoval práva, v r. 1848
se stal se advokátem v Opavě. Jako člen advokátní komory působil v
představenstvu, v letech 1864-1867 dokonce jako prezident této prestižní
profesní organizece. Díky svým organizačním schopnostem a právnické erudici jej
opavští radní zvolili v r. 1868 vicepurmistrem a po volbách nové městské rady za
rok na to purkmistrem. Slezská metropole patřila v té době k našim největším
městům a slibně se rozvíjela, vznikaly nové ulice. Výstavba nové železnice na
Krnov, Bruntál a Olomouc, projekt železnice na Hradec a Fulnek, nová kanalizace,
dlážděné chodníky, rozšíření pouličního osvětlení i do parků, nová obecní škola,
rozšíření dívčí školy...to je výčet aktivit purkmistra Heinze. Až do konce
života zůstal aktivní v postavení radního, v zemském výboru slezském a v
advokátní komoře. Zřejmě pracovní vytížení bylo příčinou, že mu ve věku 68 let
vypovědělo srdce.
Karl Wilhelm DIETRICH • 1862-1869
(*1811 – †1889)
Pocházel z Jihlavy, po úspěšném studiu práv na pražské univerzitě potřebnou
praxi získal na magistrátu v Jihlavě. Zemským advokátem pro Opavu byl jmenován v
r. 1845. Od počátku úzce spolupracoval s Franzem Heinem. Stál po jeho boku i v
revolučním roce 1848. Při vojenském potlačení nepokojů byl společně s dalšími
zatčen císařskými vojáky, obžalován z velezrady a uvězněn na Špilberku v Brně.
Dochovala se petice 240 opavských měšťanů za jejich osvobození, zaslaná císaři v
r. 1850. Od r. 1856 byl ve funkci vicepurkmistra, v r. 1862 byl zvolen
purkmistrem a tuto funkci vykonával až do r. 1869. Zároveň byl poslancem
slezského zemského sněmu za Opavu. Po vypuknutí prusko-rakouské války byla Opava
po tři měsíce útočištěm pruského vojska, které mělo vůči obyvatelstvu velmi
tvrdé požadavky. Purkmistr Dietrich zvládl napjatou situaci s rozvahou a s
rozhodností řešil konfliktní situace, za což byl vyznamenán rytířským křížem
Leopoldova řádu. Do historie města se zapsal založením dobrovolného hasičského
sboru v r. 1862, hasičskou zbrojnici nechal postavit hned za radnicí. S jeho
podporou se v Opavě uskutečnila řada výstav, představující zdejší úspěšnou
řemeslnou výrobu. Za 40 let působení v Opavě si získal uznání místních obyvatel
a jmenování čestným občanem města. V r. 1884 se vzdal všech funkcí a vrátil se
do rodné Jihlavy
Franz HEIN • 1856-1862
(*1808 – †1890)
Hainové patřili ke starým opavským rodům, Franz Anton Johann Kapistran Hein se
však narodil v Olomouci a do Opavy se přiženil v r. 1837 už jako advokát. Během
revolučního roku 1848 byl politicky velmi aktivní a v r. 1849 se stal opavským
vicepurkmistrem. Jako čestný občan města stanul v r. 1856 v čele opavského
magistrátu. Za jeho působení byla v Opavě postavena městská spořitelna, největší
kluziště v Evropě, vyšší reálka v opavských sadech či zavedeno plynové
osvětlení. V r. 1860 se Dr. Hein stal poslancem říšského sněmu, v dalším roce
prvním předsedou poslanecké sněmovny. Jako nesmírně talentovaný polůitik
pokračoval ve funkci ministra spravedlnosti a dále prezidenta Vrchního zemského
soudu ve Vídni. Jako zastánce rakouského centralismu vystupoval k českým
národnostním požadavkům až nesnášenlivě, za což si vysloužil oprávněnou kritiku.
Za věrnost a odoanost císařskému domu si vysloužil Řád železné koruny III.
stupně a byl povýšen do stavu svobodných pánů. Zemřel v Brně ve věku 82 let.
Josef Alois ROSSY • 1837-1856
(*1783 – †1860)
Po studiích práv v Olomouci nastoupil jako nižší úředník olomouckého magistrátu. V r. 1829 byl jmenován purkmistrem v Šumperku, kde se zapsal jako milovník zahrad a zakladatel skleníků s exotickými rostlinami. Proto si jej opavský magistrát v roce 1837 vybral jako vhodného nástupce a pokračovatele J. J. Schösslera, jehož křeslo zůstalo tři roky prázdné. Zprvu navázal na nedokončenou práci purkmistra Schösslera, nechal zasypat hradební příkopy mezi zbořenou Hradeckou a Jaktařskou bránou, takže zde mohla vyrůst budova dívčí obecné školy a městský chorobinec V době revolučních nepokojů byla Opava z rozhodnutí Vídně vojenskou pevností, což znamenalo stavbu nových kasáren a vojenské nemocnice. Purkmistr byl skvělý společník a hostitel. Časté návštěvy vzácných hostí včetně hlav korunovaných v Opavě způsobily výstavbu nových ubytovacích a pohostinských zařízení. Opava se stala sídlem řady zemských úřadů a opavský purkmistr měl zásluhu na jejich důstojném umístění. Mimo jiné prosadil plynové osvětlení města, podporoval kulturu, školství a zdravotnictví. Za největší akci dvou desetiletí purkmistrování lze považovat výstavbu železnice Opava-Svinov v r. 1755, která přispěla k nebývalému podnikatelskému rozvoji regionu. Opavané vyjádřili úctu svému purkmistrovi udělením čestného občanství v r. 1850, rok na to ocenil Rossyho zásluhy také samotný císař udělením řádu Františka Josefa I. Zemřel v r. 1860.
Johann Josef SCHÖSSLER • (1796) 1797-1834
(*1719 – †1834)
Druhým doživotním purkmistrem byl Johann Josef Schössler, vzdělaný, prozíravý a
„ekologicky“ smýšlející osvícenec. Vystudoval práva ve Vídni, hovořil a psal
německy, francouzsky, italsky, rozuměl česky, zajímal se o přírodní vědy,
zejména fyziku, botaniku, mineralogii a astronomii. Miloval umění, zvláště
hudbu, sám hrál na violoncello. Byl výborný organizátor. Opavany byl velmi
oblíben a ctěn, jejich přízeň si získával dobrosrdečností. Prosadil stavbu
divadla. přičinil se o vytvoření našeho nejstaršího muzea, jeho zásluhou se
Opava honosí krásnými Městskými sady i prstencem parků okolo centra města na
místě středověkých hradeb. Po jeho smrti mu vděční obyvatelé města postavili
pomník-antický templ- na místě dnešní sochy Opavy v sadech Svobody.
Karl Wilhelm EMERLE • 1786-1791
(*1732 – †1791)
Syn opavského purkmistra Johana Paula Emerleho se stal opavským radním krátce po
studiích v r. 1757. Purkmistroval přes 5 let v období vlády císaře Josefa II,
charakteristické mnoha reformami včetně reformy městských rad. Zprávy o Opavě z
té doby uvádějí zemětřesení, které postihlo celé Slezsko, několikadenní povodeň
a v r. 1790 rozsáhlý požár. Odehrála se další z válek s Turky a úspěch generála
Laudona v Chorvatsku, Bosně a Srbsku v říjnu 1789.
Georg Josef ÖHLER • 1779-1785, 1791-1797
(*asi 1718 – †1797)
Tento významný dvojnásobný a první doživotní purkmistr se díky výhodným sňatkům
stal váženým opavským měšťanem, vyšším soudním úředníkem a konšelem. Jeho
vážnost jistě zvýšila skutečnost, že exceloval při tradičních střelbách na terče
v prostorách městské střelnice za účasti knížete Lichtenštejna. Jako velmi
schopný prokonzul města ve Slezském veřejném konventu a dlouholetý člen městské
rady byl v r. 1778 potvrzen ve funkci opavského purkmistra, kterou vykonával v
nelehkém období tereziánských a josefínských reforem až do r. 1785, kdy město
Opava získalo statut úplného magistrátu.
Josef Hyacint ALSCHER • 1769-1778
(*1713 – †1784)
Jako správce městských lesů byl na funkci purkmistra navržen poprvé městskou
radou v r. 1769. Stalo se tak ještě dvakrát. Třetí a poslední purkmistrovské
období v letech 1775-1778 přineslo v závěru zavlečení Opavy do válečného stavu,
který vyvrcholil vystěhováním obyvatel Opavy ze svých bytů, zničením jejich
životních zásob a vypleněním hospodářských dvorů a napácháním dalších škod na
majetku. V období purkmistra Aschlera začaly život města ovlivňovat centrálně
nařízené reformy, jako sčítání domů, zvedení povinné školní docházky a reformy
vlastní městské správy.
Georg Josef KOLBE • 1760-1769
(*asi 1702 – †1778
Kožešník Kolbe, narozený v r. 1702, se do Opavy přistěhoval krátce před r. 1750.
Působil u opavského městského soudu, v letech 1752-1754 byl opavským fojtem.
Purkmistrem byl od r. 1760 po tři funkční období. Když byl téměř sedmdesátiletý
Kolbe v r. 1769 nahrazen kolegou J. H. Alscherem, zůstal členem městské rady
prakticky až do své smrti po dalších devět let. V prvních letech jeho funkčního
období se Opava potýkala s dopady neúspěšné války o Slezsko, drahotou,
zadlužeností a bídou. Poslední etapa života Georga Josefa Kolbeho v opavské
městské radě jakož i závěr jeho života jsou poznamenány trvalými finančními
problémy.
Karl Josef FUCHS • 1755
(*1701 – †1755)
Rodák z Hlubčic po studiích práv ve Vídni praktikoval v Olomouci. Opavským
notářem se stal v r. 1740, posléze soudcem městského soudu a městským fojtem a
radním. Do funkce purkmistra byl K. J. Fuchs vybrán ze tří kandidátů 29.
července 1755. Jeho purkmistrování skončilo tragicky 7 dní po té, pravděpodobně
z důvodu úrazu nebo nemoci. Byl pohřben jako první do nové velké hrobky v
kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Thomas CIPS • 1752-1755, 1756-1760
(*1705 – †1784)
Vystudoval farmacii a pracoval v lékárně „U zlatého anděla“ (dnes dům „U
mouřenína“). Ve funkci purkmistra jej potvrdil opavský kníže Lichtenštejn v r.
1752. V polovině roku 1755 byl vystřídám J. L. Elligerem a následně K. J.
Fuchsem a opět do purkmistrovského křesla usedl od 1. ledna 1756. Thomas Cips se
snažil z Opavy učinit důstojné centrum rakouského Slezska. Dobytčí trh, dnešní
Masarykovu třídu, přeměnil na výstavnou ulicí Panskou. Úspěšně zvládl těžké
období po požáru za sedmileté rakousko-pruské války v roce 1758, který zničil
všechny kostely a kláštery. Purkmistr Cips se zasloužil o obnovu těchto památek.
Johan Leopold ELLIGER • 1751, 1755
(*asi 1680 – †1757)
Vlastnil dva domy s právy šenkovat pivo a víno. V roce 1739 byl jmenován
opavským fojtem a zároveň se stal členem městské rady, kterým zůstal prakticky
až do smrti. V polovině roku 1751 vystřídal ve funkci dosavadního purkmistra
Emerleho jako úřadující purkmistr. Do úřadu nastoupil ještě jednou jako
zastupující purkmistr v roce 1755.
Johan Paul EMERLE • 1744-1750
(*asi 1695 – †1758)
Radním se stal poprvé v r. 1737, v r. 1740 byl již jedním ze čtyř purkmistrů,
kteří se ve funkci střídali po čtvrt roce. V roce 1744 byl jmenován prvním
samostatným purkmistrem. Po šesti letech byl nahrazen purkmistrem Elligerem, ale
v radě zůstal ještě dalších pět let. Zemřel v r. 1758 ve věku okolo 63 let. V té
době byl jeho syn Karl Wilhelm již taky mezi radními města Opavy.
Publikováno dne 3.1.2008