Mikuláš I., vévoda Opavský
Mikuláš I., vévoda Opavský*okolo r. 1255 – + 25. 7. 1318 Brno
Zakladatel boční větve Přemyslovců, která vládla na Opavsku, přední diplomat českého i polského království.
Narodil se jako nemanželský syn českého krále Přemysla II. a Anežky, dcery rakouského maršála Jindřicha z Kunringu. Spolu se dvěma sestrami byl papežem Alexandrem IV. bulou ze 6. 10. 1260 legitimizován, ale vzápětí z nástupnictví na český trůn vyloučen. Nešťastný papežův verdikt donutil krále Přemysla k rozvodu, poněvadž se svou přestárlou manželkou Markétou Babenberskou již nemohl mít děti, a zůstával tedy bez dědice. Rozvedená královna Markéta pražský dvůr natrvalo opustila teprve 18. 10. 1261 a uchýlila se do svého věnného města Kremže v Rakousku, kde také 28. 10. 1267 zemřela. Dalším důsledkem zmíněného verdiktu byl v Prešpurku 25. 10. 1861 sňatek krále Přemysla II. s Kunhutou, vnučkou uherského krále Bély IV. a dcerou ruského knížete Rostislava Michailoviče a jeho ženy Anny, Bélovy dcery. Mikuláš I. z otcova 2. manželství obdržel nevlastní sourozence, s nimiž vyrůstal na pražském královském dvoře.
Po zkušenostech s vpádem Mongolů a následně Rusů na naše území rozhodl se jeho otec Přemysl II. vybudovat z Opavska pevné zázemí své říše, a proto také synu Mikulášovi místo královské koruny, kterou mu nemohl nabídnout, postoupil uvedené teritorium s dobře opevněnou Opavou a hradem Hradcem nad Moravicí jako léno české koruny (úděl). V listině krále Přemysla II. ze 4. 7. 1269 figuruje mezi svědky Mikuláš jako dominus Opavie. Mikuláš svého otce miloval, a proto také věrně stál 26. 8. 1278 po jeho boku v tragické bitvě na Moravském poli. Král Přemysl II. v boji zahynul a jeho syna Mikuláše odvlekli vítězové do uherského zajetí. Papeži vítězný Habsburk zvláštním listem oznámil, že se mu konečně podařilo udolat nebezpečného českého soupeře. Po návratu z Uher se Mikuláš ujal dědictví, ale jen částečně. Opavsko totiž držela až do své smrti královna Kunhuta. Snad také proto se dostal do sporu s městem Opavou a šlechtou Opavska, ale spory byly zažehnány v r. 1284. Mikuláš I. se zasloužil o rozkvět svého panství na Opavsku udělováním mnoha privilegií. Získal důvěru krále Václava II., svého nevlastního bratra, který mu potvrdil držení Opavska a svěřil mu úřad českého zemského maršálka. Rudolf Habsburský v boji proti královně Kunhutě a jejímu svůdci Závišovi z Falkenštejna získal v Mikulášovi spojence, když se v Chebu 2. 2. 1285 se Mikuláš I. oženil s jeho neteří Adelhaidou Habsburskou. Snad proto také byl opavský kníže tvrdým vykonavatelem vůle svého nevlastního bratra, českého krále Václava II., oženěného rovněž s Habsburskou princeznou. Mocný Vítkovec, zrádný Záviš z Falkenštejna byl totiž za asistence opavského knížete v r. 1290 na lukách pod hradem Hluboká popraven.
V letech 1294 – 1305 zastával Mikuláš I. vysokou funkci na dvoře polského krále, kterým byl toho času Václav II. Český, byl královským hejtmanem (capitaneus regni Polonia) a současně starostou hlavního města Krakova. Po vymření pražských Přemyslovců na český trůn nemohl pomýšlet, ba dokonce musel mocí obnovit své panství na Opavsku, neboť Jan Lucemburský s potvrzením jeho práv nespěchal. Na Moravě držel hrad Plumlov, ale ten pod nátlakem českému králi prodal. S rodinou, manželkou Adelhaidou a dětmi Mikulášem, Václavem a Janem dožil v Brně, kde byl nakonec pohřben v dominikánském chrámu.
Životní příběh Mikuláše I. je příběhem velkých nadějí, které se podvakráte nesplnily. Přesto může sloužit jako příklad houževnatosti a energie.
PhDr. Josef Gebauer
Publikováno dne 22.6.2006
