Hötzendorf Franz Conrad hrabě von
Franz Conrad hrabě von Hötzendorf* 11. 11. 1852 Penzing (A) - + 25. 8. 1925 Mergentheim (A)
Velitel 1. pěšího pluku v Opavě, náčelník generálního štábu rakousko-uherské armády.
Narodil se jako syn plukovníka ve výslužbě Hötzendorfa v Penzingu u Vídně. Již v deseti letech se rozhodl zachovat vojenskou tradici svého rodu, povýšeného do šlechtického stavu s přídomkem „von Hötzendorf“ v r. 1815. Po kadetní škole pro důstojníky navštěvoval v l. 1866 – 1871 Teresiánskou vojenskou akademii ve Vídni. Byl vyřazen v hodnosti poručíka a přidělen k mysliveckému praporu č. 11 v Gradisku. Zúčastnil se vojenské okupace Bosny-Hercegoviny v r. 1878, tehdy zachvácené povstáním. Rovněž asistoval při potlačení povstání v sousední Dalmácii v r. 1882, za což obdržel jako štábní důstojník řád „Signum laudis“ a kříž za válečné zásluhy. 16. 10. 1895 byl jmenován velitelem 1. pěšího pluku císaře Franze Josefa v Opavě a právě tam jej zastihla v r. 1899 návštěva generálního inspektora rakousko-uherské armády arcivévody Františka Ferdinanda d´Este: „ ..zatímco všichni důstojnici a velitelé očekávali inspektora od 6 hodin v hotelu Koruna, konal arcivévoda až do 8 hodin inspekci v kasárnách, kde mu imponovala čistota a duch mužstva. Po přijetí hlášení Hötzendorfa sdělil mu F. Ferdinand d´Este s nefalšovaným nadšením, že dosud nikdy nenarazil na tak inteligentní mužstvo a tak bezvadný pořádek. Malý, cholerický plukovník rozšafně odpověděl následnikovi trůnu: „Vím, Císařská Výsosti, mí vojáci jsou nejlepší v celém Rakousku ...“ Tak popsal historický životní okamžik Hötzendorfa německý spisovatel Ludwig Winder (1889-1945) v knize „Následník trůnu“. Netřeba ani připomenout, že tato inspekce znamenala pro von Hötzendorfa počátek strmého vzestupu.
Po odchodu z Opavy sloužil Hötzendorf nejprve jako generálmajor v Terstu ve funkci velitele brigády a potom jako polní podmáršálek ve funkci velitele divize v Linci. Na doporučení arcivévody F. Ferdinanda d´Este jej v listopadu 1906 císař jmenoval náčelníkem generálního štábu rakousko-uherské armády a v této vrcholné vojenské funkci setrval s krátkou přestávkou až do r. 1918. O působení Hötzendorfa v čele generálního štábu napsal Fr. Nowak knihu „Cesta ke katastrofě“ (1919). Hötzendorf byl nositelem nejvyšších rakouských vyznamenání – např. velkokříže Marie Terezie, Leopoldova velkokříže s válečnou dekorací, Řádu železné koruny I. třídy. V r. 1910 byl osobně povýšen do vyššího šlechtického stavu a v r. 1918 do hraběcího stavu. Užíval šlechtického erbu se čtvrceným štítem s vyobrazením černé orlice a úlu, ve zlatém středovém štítku pak černého rámě s taseným mečem. Po skončení války žil střídavě ve Vídni a v Insbrucku a věnoval se sepisování pamětí („Aus meiner Dienstzeit“).
PhDr. Josef Gebauer
Publikováno dne 26.6.2006
