Během 2. světové války byla z politických důvodů vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück. V zimě 1944 se zde ujala sedmiletého nemocného židovského chlapce Arnošta Rosenzweiga. Rodina Rosenzweigových byla z Kežmaroku deportována nejprve do Osvětimi. Otec a nejstarší syn byli odvlečeni na nucené práce neznámo kam na území říše, matku s dcerou nacisté odvezli z Ravensbrücku do Bergen-Belsenu. Osamocený Arnošt onemocněl tyfem a ležel v nemocničním baráku. Věře se podařilo malého chlapce tajně přemístit do nežidovské části tábora a zde ukrýt. Pečovala o něj až do osvobození tábora 30. dubna 1945, a protože se o Arnošta v té době neměl kdo starat, vzala chlapce k sobě domů. Věra Brůžková po válce pátrala i prostřednictvím Červeného kříže po Arnoštových příbuzných. Skutečně se jí podařilo najít chlapcova strýce, který se ho ujal. Naštěstí přežila i Arnoštova matka Rozálie. Část rodiny Rosenzweigových, která přežila, emigrovala do Izraele a s Věrou Brůžkovou ztratila kontakt. Arnoštovi, který se přestěhoval do Kodaně, se Věru podařilo vypátrat a za vše jí poděkovat až po pádu želené opony. V roce 2003 byl Věře Brůžkové-Diskantové udělen titul Spravedlivý mezi národy.