Koncem ledna 1945 projížděl Moravskou Ostravou tzv. evakuační transport osvětimských vězňů a několika z nich se podařilo uprchnout. Mezi nimi byli i Erich Kulka, jeho dvanáctiletý syn Otto a polský spoluvězeň Moniek. Všichni tři se dostali do nedalekého Valašského Meziříčí k Přemyslu Jansovi, k němuž Ericha Kulku vázala stará známost. Přemysl Jansa, který působil ve městě jako zubní lékař, jim neváhal pomoci i přes to, že jeho židovská manželka byla v té době vězněna v terezínském ghettu, a sám se obával o osud syna. Ukryl je a díky jeho péči, stravě a možnosti si odpočinout nabrali muži síly. Přemysl Jansa byl ochoten uprchlé vězně ukrývat dlouhodobě, Erich Kulka však trval na tom, že budou pokračovat do jeho rodného Vsetína. Ještě z Jansova bytu kontaktoval své přátele z odboje. Byli to Václav Juráň, který u sebe ukryl Ottu, a Karel Frýdl, který poskytl útočiště Erichovi a Moniekovi. V důsledku válečných událostí však Erich a Moniek museli svůj úkryt opustit. Erich pak využil pomoci dalších známých Jana a Anny Tkadlečkových a jejich syna Bohumila. Díky falešným dokumentům, které Erichovi opatřili Tkadlečkovi, mohl přečkat jako zaměstnanec v továrně na zpracování dřeva. Časem se u rodiny Tkadlečkových začal skrývat i jeho syn Otto. Polský vězeň Moniek se vydal svou cestou, nikdo o něm však už neslyšel. Erich Kulka jako spisovatel a historik podal svědectví v knihách Útěk z tábora smrti a Továrna na smrt. Po sovětské invazi v roce 1968 emigroval do Izraele. Karel Frýdl, Václav Juráň, Jan, Anna a Bohumil Tkadlečkovi získali titul Spravedlivý mezi národy v roce 1969. Přemysl Jansa byl titulem oceněn in memoriam v roce 2014.