Rodák z Příbrami Emanuel Zíma pracoval dvacet let jako domovník a údržbář československé ambasády v Budapešti. Po okupaci v roce 1939 zabrali budovu nacisté, Emanuel Zíma ale mohl jako údržbář pokračovat v práci. Válečné strádání, náročné zaměstnání i starost o nemocnou manželku se podepsaly na jeho zdraví tak, že musel být hospitalizován. V nemocnici se ho ujala židovská lékařka Mária Flammová. Zíma byl za její péči vděčný a na oplátku slíbil, že se na něho může v případě nouze obrátit. Na jaře 1944 začaly deportace maďarských Židů do koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim. Tehdy Zíma svůj slib dodržel a doslova pod nohama nacistů vytvořil ve sklepení budovy úkryt pro třináct židovských uprchlíků včetně Márie Flammové a její rodiny. Zachránil život i Aronu Grünhutovi, funkcionáři ortodoxní židovské náboženské obce v Bratislavě, který sám pomohl stovkám Židů. Šlo o nesmírné riziko i závazek, bylo zapotřebí zajistit dostatek jídla a obstarávat léky. Vypomáhal i jeho syn Josef. Všichni ukrývaní se dožili konce války. Část zachráněných emigrovala do Izraele a iniciovala pro Emanuela Zímu a jeho syna Josefa ocenění Spravedlivý mezi národy. V době totalitních režimů a nedostupnosti archivů se nepodařilo rodinu Zímových dohledat a titul jim byl udělen alespoň symbolicky v květnu 1971. Teprve po více než čtyřiceti letech v roce 2014 ocenění slavnostně převzali potomci.