Základy typografie

Typografie = nauka o tom, jak má tiskovina vypadat, aby byla dobře čitelná, snadno se v ní orientovalo a aby působila esteticky. Typografie je také klasické umělecké řemeslo, které se několik století vyvíjelo klidně a plynule, neboť technologie knihtisku se dlouho v zásadě neměnila.

V současné době velké rozšíření počítačů, vývoj jejich programového vybavení a možnost kvalitního tisku umožňují prakticky každému, aby se pustil do přípravy tiskoviny. Je řada tiskovin, zejména drobnějších (pozvánky, oznámení, letáky), které si dnes připravujeme sami a ani nás nenapadne, že ještě docela nedávno jsme se museli obrátit na odborníky. Také rozsáhlejší dokumenty pro tisk připravujeme často na počítačích doma nebo v práci až do konečné podoby. Výsledky podle toho občas také vypadají.

Typografická pravidla sice nejsou dogma, ale měl by je znát každý, kdo se pouští do tvorby tiskovin, a zvláště laici by se jich měli držet.

Typografické jednotky

• existuje několik typografických měrných soustav, nás budou zajímat jen některé:
• anglosaská (monotypová) měrná soustava
  - 1" (inch, palec) = 72,27 points (= 2,54 cm)
  - 1 point = 0,351 mm
  - 1 pica [pajka] (stupeň písma) = 12 points = 4,217 mm
  
• Upravený systém pica (Adobe)
  - upraveno pro počítačové použití
  - 1" = 72 points
  - 1 point = 0,353 mm
  - 1 pica = 12 points = 4,233 mm
  
• Didotova měrná soustava
  - používá se v klasické sazbě ve většině evropských zemí
  - 1 m = 2 660 bodů
  - 1 bod = 0,3759 mm
  - 12 bodů = 1 cicero = 4,513 mm
  - nepoužívá se v počítačové sazbě
  

Čtverčík

• čtverec o hraně odpovídající velikosti písma
• horizontální (relativní) typografická míra pro mezislovní mezery, velikost zarážky apod.
• em = celý čtverčík
• en = polovina čtverčíku

Písma

font = písmo uložené jako data na počítači, soubor s přesným popisem tvaru písmen určitého typu písma.

• Bitmapové fonty
  - tvar písmene je určen body v matici
  - nelze zvětšovat nebo zmenšovat beze ztráty kvality
  - datový tvar pro každou velikost
  - hardwarově závislé (tiskárny)
  
• Vektorové fonty
  - tvar písmene je popsán matematicky pomocí obrysových křivek
  - (skoro) bez problémů měním velikost (transformace)
  - před zobrazením vektorových fontů na displejích a tiskárnách se provádí rastrování
  - hinting = pomocné údaje pro rastrování malých velikostí (pro malé velikosti přímo bitmapový obraz písma) - TrueType (B-spliny), Adobe Postscript (Bezierovy křivky)
  

Písmová osnova a některé písmové pojmy

• účaří - základna písmové osnovy, na níž jsou postaveny obrazy písmových znaků. Aby písmové znaky byly opticky stejné, přesahují oblá písmena účaří. Tomuto tahu se říká přetah
• duktus - výraznost kresby písma vyjádřená tloušťkou tahů písmen v poměru k jejich výšce
• stínování - zesilování částí nebo celých tahů písmena, zvláště u dříků a oblouků. Kolmé stínování je typické pro písma statická, šikmé (diagonální) proti směru hodinových ručiček pro písma dynamická
• tah písma - kresebný prvek písmového znaku, např. dřík, oblouk, náběh, výběh atd. Podle tvaru se rozlišuje oblý, přímý a stínovaný tah
• dřík písmena - hlavní svislý př. šikmý, nikoli však oblý tah písmena
• serif (patka) - příčné zakončení tahu písmena (vodorovné, svislé nebo šikmé). Tvar serifů je jednotný v kresbě daného písma a pomáhá utvářet jeho charakter
• hladká sazba je sazba z jednoho stupně, druhu a řezu písma sázená do odstavců

Klasifikace písem

• důležité znaky charakterizující typ písma:
  - způsob zakončení tahu (má / nemá patku)
  - má-li patku, její přechod na hlavní tah (oblý / ostrý přechod)
  - stínovaný / nestínovaný tah
  - je-li tah stínovaný, směr stínování, kontrast mezi silným a slabým tahem
  - duktus – síla tahů
  - proporce písma
• podle těchto znaků se rozlišuje celá řada skupin písem, pro naše účely postačí rozlišovat:
  • bezpatková (grotesková, sans-serif)
    - absence patek
    - tahy stejně silné, slabé stínování
    - málo zdobená
    - např. Arial, Tahoma
  • patková (antikva, serifová)
    - tahy písmen zakončeny patkami
    - mají obvykle stínování
    - např. Times New Roman, Bookman
    
  • kaligrafická a dekorativní
    - vychází z kaligrafických skriptů - z písem volně ručně psaných - na speciální druhy tiskovin (vizitky, reklamy, svatební oznámení...)
• jiná klasifikace - podle šířky písmen
  • proprocionální - písmena jsou různě široká M × l, číslice jsou stejně široké
  • neproporcionální - všechna písmena jsou stejně široká. Používá se např. při vkládání programového kódu do dokumentu.

• pro hladkou sazbu se používá proporcionální patkové písmo s jednodušší kresbou, neboť ony patky opticky vytvářejí linku řádku a lépe vedou oči při čtení
• písma bezpatková jsou výhodná v kartografii (názvy na mapách), hodí se na bilboardy a je možné je použít i v nadpisech nebo v tabulkách
• v jednom dokumentu nepoužívat více než 3 rodiny (typy) písma a pokud možno takové, které se k sobě hodí
• pokud jsou písma z různých skupin, musí se výrazně lišit
• čím delší text, tím čitelnější písmo používat (pro hladkou sazbu se nehodí ozdobná písma)
• bezpatková písma jsou lépe čitelná za šera (letáky, titulky, nadpisy)

Velikost písma

• přesněji: stupeň písma. Vyjadřuje určitým způsobem výšku písma, původně rozměr horní plochy na kovové liteře.
• skutečná výška písmen závisí na konkrétním typu písma, různá písma téhož stupně mohou mít různé výšky odpovídajících písmen
• udává se v bodech (points) a volí se podle formátu a typu tiskoviny
• malé písmo brzy unavuje zrak
• u velkého písma lidské oko není schopné naráz obsáhnout více písmen
• pro děti předškolního věku 20, 24 bodů
• dětské knihy 14, 16 bodů
• učebnice, knihy většího formátu, odborné práce sázené na formát A4 11-12 bodů
• většina knih 10 bodů
• časopisy a rozsáhlá knižní díla 9 bodů
• noviny, knihy malého formátu 8 bodů
• slovníky, jízdní řády, telefonní seznamy, poznámky, vysvětlivky 5, 6, 7 bodů
• čtení rozsáhlejších textů tištěných menším písmem než šestibodovým zraku škodí
• v kovové sazbě měly jednotlivé stupně písma i svá jména, např. 8 b petit, 10 b garamond, 12 b cicero
• v jednom dokumentu nepoužívat více než 3 velikosti jednoho písma
• velikosti by měly být zřetelně odlišené
• maximálně 4-5 velikostí v jedné sazbě
• u nadpisů se často používá větší písmo, které by mělo být aspoň 1,2krát větší než písmo odstavce

Řezy písma

• řez písma je varianta písma, která se svou kresbou liší od základního písma, od kterého je odvozena a s nímž má společnou písmovou osnovu (tj. výškové proporce) a základní kresebné znaky (např. patky)
• rodina písma (font-family) - všechny řezy jednoho písma
• ne každé písmo musí mít řezy
• běžné řezy: obyčejné (regular), tučné (bold), kurzíva (italics), tučná kurzíva (bold italics)
• některé rodiny mají mnoho řezů
• podle duktu („síly písma“): slabé (light), obyčejné (regular, book), polotučné (demi, bold), tučné (heavy), extratučné (black, extra bold)
• podle sklonu: stojaté (normal), skloněné (oblique)
• podle šířky: zúžené (condensed), normální, rozšířené (expanded)
• kapitálky - varianta písma, u které mají malá písmena tvar písmen velkých. Lze je simulovat verzálkami sázenými na střední výšku písma (na minusky).
• Texty sázené kapitálkami, polotučným písmem nebo verzálkami se čtou pomaleji než texty sázené normální antikvou, tedy minuskulemi se začátečními verzálkami. Tyto řezy písem by se měly objevovat jen u krátkých textů nebo při vyznačování.
• jednotlivé části textu odlišovat raději různými řezy než různými typy písma
• celkový počet řezů písma v jednom dokumentu by neměl přesáhnout 6-8

Odstavec

• základní významová a formátovací jednotka textu při hladké sazbě
• každý blok textu ukončený znakem konec odstavce (typicky se explictně označuje <p> nebo se vkládá klávesou Enter)

Odstavcová zarážka

• obvyklý způsob rozlišení odstavců
• posunutí prvního řádku odstavce vpravo
• velikost zarážky se předepisuje v počtu čtverčíků nebo půlčtverčíků základního písma a ovlivňuje ji stupeň velikosti písma, šíře sazby a proklad mezi řádky
• musí být v celém textu stejná, nemá být menší než 1 em, obvyklá velikost je 1 em, u širší sazby 1,5 až 2 em
• klasická úprava je taková, že první odstavec za nadpisem nemá zarážku a následující odstavce ji mají. Pokud po sobě jdoucí odstavce nemají odsazené první řádky, je třeba mezi nimi dělat mezery (proklad).
• alternativní začátky odstavce: odrážka, číslování, iniciála. Je možná také úprava, kdy první řádek je předsazen před ostatní.
• první řádek odstavce nesmí být osaměle na konci stránky. Takovému zapomenutému řádku říkají typografové vdova.

Východový řádek

• poslední řádek odstavce
• musí být delší než odstavcová zarážka, alespoň o 1 em kratší než úplný řádek
• nesmí být osamoceně na začátku stránky; takovému utečenému řádku se říká sirotek

Zarovnání odstavce

• pro zarovnání textu vzhledem k okrajům jsou čtyři možnosti: vlevo, do bloku (tj. k oběma krajům), vpravo, na střed
• obvykle se odstavec zarovnává vlevo
• u speciálních tiskovin na střed (plakáty, poznámky)
• zarovnání do bloku může zhoršit čitelnost a vzhled dokumentu, zejména při malé šířce stránky a při krátkých odstavcích

Proklad

• řádkový proklad (mezera mezi řádky)
  - určuje se vzhledem ke stupni písma, typu písma a šířce sazby, ovlivňuje tmavost / světlost stránky a čitelnost textu
  - obvyklý proklad pro písmo 9–12 pt je 2 pt
  
• proklad mezi odstavci
  - optické oddělení odstavců, větší než řádkový proklad
  - oddělení odstavců ornamentálním prvkem
  

Mezery

Mezery mezi písmeny

• dány šířkou znaku
• počítačová sazba je umožňuje zmenšovat i zvětšovat. Změně mezer mezi písmeny se říká prostrkávání. Zvětšování mezer mezi písmeny se někdy užívá k zvýrazňování, viz dále.
• u větších písmen v nadpisech a titulcích (asi od 16 pt) je třeba přizpůsobovat mezery konkrétním dvojicím písmen tak, aby mezery v celém slově působily na pohled rovnoměrně. Tomuto vyrovnávání se říká cizím slovem kerning. Příklad:
  MN × AV

Mezislovní mezery

• vhodná mezislovní mezera je 1/3 em
• při zarovnávání sazby vzhledem k oběma krajům dochází k úpravě velikosti mezislovních mezer. Proto bývá stanovena minimální (1/4 em) a maximální (1/2 em) mezera.
• tvrdá mezera (též pevná, nezlomitelná) - vkládá se na místo, kde nesmí dojít k zalomení řádku. Typicky jako speciální symbol (&nbsp;)

Zvýrazňování slov v textu

• kurzívou (anglicky italics)
• tučný (polotučným) písmem (anglicky bold), případně tučnou kurzívou
• VERZÁLKAMI (velká písmena), nebo KAPITÁLKAMI S PRVNÍM PÍSMENEM VELKÝM (angl. small caps)
• jiným písmem (vhodné zejména pro vkládání zdrojových textů programů nebo html kódu, pro které se používá neproporcionální písmo)
• "uvozovkami" nebo 'apostrofy'
• jinou barvou písma
• p r o s t r k á v á n í m, kdy mezi jednotlivé znaky vložíme mezeru (nejlépe takovou, aby v  ní nemohlo dojít k chybnému rozdělení řádku)
• podtrháváním nebo přeškrtnutím

Interpunkce

Tečka, čárka

• píší se těsně za slovo bez mezery a následuje za nimi mezera
• mezera se nepíše, když následuje další znaménko
• pokud věta končí zkratkou, další tečka se nepíše
• pokud věta končí pomlčkou, nepíše se za ní tečka
• tečka se nikdy nepíše za nadpisem
• popisky a legendy k obrázkům se neukončují tečkou ani tehdy, skládají-li se z více vět
• je-li celá věta v závorkách, je tečka uvnitř a naopak:
  Je to tak (a nejinak). Je to tak. (A nejinak.)
• končí-li věta výpustkem (...), další tečka se nepřidává. Výpustek se píše jako speciální znak, nikoliv jako tři tečky.

Dvojtečka, středník, otazník, vykřičník

• píší se těsně za slovo bez mezery a následuje za nimi mezera
• za dvojtečkou píšeme malé písmeno, následuje-li jedna věta (souvětí). Začíná-li po dvojtečce delší text nebo přímá řeč, píšeme po ní písmeno velké.
• středník se užívá mj. při výčtu: Za chyby v novinách odpovídá a) korektor redaktorovi; b) redaktor šéfredaktorovi; c) šéfredaktor mně; d) já sobě.

Uvozovky

• píší se těsně k výrazu nebo větě, kterou uvozují
• v češtině se používají uvozovky „ “, případně « » (tzv. francouzské), vždy jednotně v celém textu. V cizojazyčné sazbě je třeba dbát pravidel příslušného jazyka (anglické uvozovky “ ”).
• ve smíšené sazbě se řez uvozovek řídí podle řezu prvního slova
• pokud je uvozena celá věta, sází se její ukončovací interpunkční znaménko před uvozovku, v případě, že se uvozuje pouze jedno slovo nebo část věty, sází se tečka za uvozovku
• chceme-li např. v přímé řeči dát nějaký výraz do uvozovek, použijeme jiný druh uvozovek (francouzské, anglické) nebo ‚ ‘
  Soused řekl: „On se tím ‚proslavil‘ už dříve.“

Spojovník (divis)

• používá se k označení dělení slov nebo jako spojovací znaménko ve složených výrazech
• při dělení se sází těsně k poslednímu písmenu první části děleného slova, pokud se použije jako spojovací znaménko, sází se bez mezer. Například: Praha 10-Strašnice, česko-anglický slovník
• pokud je jako spojovací znaménko posledním znakem na řádku, je třeba jej zopakovat na začátku řádku následujícího
• je podstatně kratší a tlustší než pomlčka

Pomlčka

• naznačuje větší přestávku v řeči nebo od sebe výrazně odděluje části textu; významově je rovna čárce, a tedy pomocí pomlček lze oddělit vloženou část věty
• pomlčkou (na rozdíl od spojovníku) nesmí začínat ani končit řádek (výjimku tvoří přímá řeč; v tomto případě se přímá řeč nepíše do uvozovek a je od pomlčky oddělena mezerou)
• okolo pomlčky (na rozdíl od spojovníku) se píší mezery. Pouze v případě, že místo pomlčky můžeme dosadit jakékoli slovo (až, do, versus...), okolo pomlčky mezery nepíšeme.
  7–9 dní, rychlík Praha–Most, otevřeno 8–12 h
• nesprávné je také použití pomlčky místo znaménka mínus, protože obraz neodpovídá šířce znaménka plus (+)
• pomlčka není na klávesnici (je tam spojovník), v počítačové sazbě se pomlčka obvykle píše jako -- (dva spojovníky za sebou)

Apostrof (odsuvník)

• označuje se jím vypuštění, odsunutí nějaké hlásky, zejména na konci slova a sází se zásadně znakem apostrofu, nikdy ne obrácenou čárkou. Píše se těsně ke slovu.
• někdy se také apostrof používá k označení zkráceného letopočtu, a to v novoročenkách, na plakátech, popř. jiných tiskovinách jako součást typografické úpravy (rok '98)

Závorky

• dávají se do nich části textu, které jsou do věty volně vloženy a nejsou její přímou součástí
• v hladké sazbě se používají závorky oblé (), hranaté [] a výjimečně složené (svorky) {}
• závorky se píší těsně ke slovu, vně je mezera
• dává-li se do závorek celá věta, sází se tečka uvnitř závorek, pokud je v závorce pouze část věty, sází se tečka až za závorku

Ostatní znaky

• značka § (paragraf) - sází se bez tečky a odděluje se od čísla pevnou mezerou
• znak & (ampersand) - se používá ve firemním označení, kde je obyčejně spojkou dvou jmen ve významu spojky a. Z obou stran se odděluje pevnými mezerami
• hvězdička a křížek (* †) - znaménka pro narození a úmrtí (hvězdička se používá též při odvolání textu) - se od letopočtu, popř. od jména oddělují pevnou mezerou. (* 1926, † 1998)

Číslice

• v běžném souvislém textu se nižší číselné údaje se vyjadřují v sazbě slovy. Výjimku tvoří pouze letopočty, data a spojení čísel se zkratkami (100 m, 50 mm). V odborném textu používáme číslice.
• je-li číslo záporné, píšeme znaménko minus bezprostředně před číslici (-12)
• používáme desetinnou čárku, nikoli tečku. V delších číslech oddělujeme číslice vpravo i vlevo od desetinné tečky po trojicích mezerou (pevnou), např.: 12 465; 0,265 23. Nevhodné je psát 2 milióny 300 tisíc, chybné je 2,300.000 a nepřehledné je 2300000
• věta by neměla začínat číslicí (píše se slovy nebo se věta přestylizuje)
• násobné číslovky píšeme dohromady, např. 20letý, 250krát, třikrát dva metry, 16bitový
• početní úkony a poměry se píší s mezerami, rozměry a skóre bez mezer. Například 5 + 3 = 8, ředíme v poměru 3 : 1, ale rozměr je 10×11×12 mm, hosté prohráli 1:3
• při psaní čísel ve smyslu od–do píšeme pomlčku (nikoliv spojovník) bez mezer, viz výše. Nevhodné je psát výrazy typu 3–5 000.
• nepíše se cca 450 (píše asi nebo pravděpodobně 450)

Datum a čas

• datum se správně píše s mezerami (4. 5. 1981)
• den je vždy vyjádřen arabskou číslicí, měsíc buď slovně, nebo arabskou či římskou číslicí s tečkou
• letopočet se píše vždy číslicemi bez vynechání prvního dvojčíslí, výjimku tvoří pouze určitá spojení (Nagano 98)
• za nevhodné se považují zápisy dat 4. V 1981, 4/5 1981, 4/V 1981
• hodiny a minuty oddělujeme tečkou bez mezer
• minuty a sekundy oddělujeme dvojtečkou bez mezer
• desetiny sekund od celých sekund desetinnou čárkou bez mezer
• správně zapsaný čas je tedy 15.55:20,4
• u sportovních výkonů vyjádřených časem se hodiny od minut a minuty od sekund oddělují dvojtečkou (18:56:13)

Další výrazy s číslicemi

• symbol měny se píše někdy před, někdy za číslici (záleží na konkrétní měně). Pro české koruny platí následující pravidla: Pokud je číslo celé, klade se značka měny oddělená mezerou za číselné označení. Pokud je částka uvedena s desetinnou tečkou, píše se symbol měny před číslici, která je oddělena mezerou: 20 Kč; Kč 20,90; 20,-
• označení fyzikálních jednotek se odděluje mezerou, pouze v případě, že tvoří jedno slovo, píšeme je bez mezery 4 m (= čtyři metry) × 4m (= čtyřmetrový)
• procenta a promile (%, ‰) se oddělí mezerou, mají-li význam podstatného jména. Jsou-li čteny jako přídavné jméno, píší se bez mezer. Například: Vyšlo to na 100 %. Tato šťáva je 50%.
• stupeň
  a) teplota - stupeň Celsia se sází jako jeden výraz dohromady a od čísla je oddělen mezerou: -10 °C
  b) velikost úhlu - značky pro stupně, minuty a vteřiny jsou těsně u číslice, za nimi je mezera: 12° 33´ 20˝
  c) stupeň alkoholu se sází jako jeden výraz bez mezer: 12° pivo.
• poštovní směrovací čísla se píší s mezerou po prvních třech číslech (270 34).
• telefonní čísla se oddělují mezerou po třech číslicích (800 123 456)

Zkratky

• věta nesmí začínat zkratkou - v takovém případě se zkratka vypisuje
• zkratky z více slov spojené do jednoho slova se píší s jednou tečkou na konci (např. tj., nikoli t.j.)
• iniciálové zkratky (USA, NATO) nemají tečky
• některé zkratky se skloňují (fa, pí)
• slovíčko viz není zkratka (je to rozkazovací způsob od slovesa vidět), takže za ním nesmí být tečka
• píšeme-li text verzálkami nebo kapitálkami, je třeba malá písmena ve zkratkách vysázet minuskulemi. SPOTŘEBA 300 kWh ZA ROK

Dělení slov

Pravopisná pravidla

• Slovo dělíme na původní části podle toho, jak vzniklo. Složená slova se dělí přednostně v místě složení (Česko-moravská vrchovina), víceslabičná slova se dělí s ohledem na stavbu slova (předpona - základ - přípona). Například vyjmout dělíme vy-jmout, nikoliv vyj-mout
  
• Nelze-li využít tohoto pravidla, slabikujeme.
• Shluky souhlásek můžeme dělit libovolně. Dělení však musí být v celém dokumentu jednotné, proto se obvykle nechává na konci řádku jen jedna souhláska. Například čerstvý dělíme čer-stvý nebo čers-tvý nebo čerst-vý
• Rozdělit lze i dvě sousedící samohlásky, mezi nimiž vyslovujeme zřetelné j (tzv. hiját). Nelze dělit dvojhlásky au, ou. Například materi-ální, fi-alový, ale ne to-uha
• Dvouslabičná slova lze dělit jen pokud první část má minimálně dva znaky a současně druhá část minimálně 3 znaky včetně interpunkčních znamének (Pa-vel, ži-to,).

Dělit se nesmí

• zkrácené jméno a příjmení (J. Suk, chybně J.-Suk)
• zkrácený titul a příjmení (dr. Málek, chybně dr.-Málek)
• zkratky (t.č., chybně t.-č.)
• číslo (600 000, chybně 600-000)
• číslo a značka [zkratka] (60 km, chybně 60-km)
• datum v číselné podobě [v textové je možné dělit den s měsícem od letopočtu] (1. 12. 2002, chybně 1. 12.-2002, ale 1. prosince-2002 je správně)

Skryté dělení

• na konci řádku nesmějí zůstat jednohláskové neslabičné předložky v, k, s, z, a nemají tam být ani slabičné o, u a spojky A, I, i. Výjimku tvoří samotné a.

Estetické zásady

• počet spojovníků pod sebou nemá přesáhnout počet tří a nesmí být větší než šest. Za dělení se považují i řádky zakončené interpunkčními znaménky (tečka, čárka, středník a dvojtečka), jelikož pravý okraj sazby je jimi narušen stejně jako rozdělovacím znaménkem.
• na konci řádky nesmí zůstat jen jedno písmeno (a-nabáze)
• na začátku řádky nesmí zbýt jen dvě písmena (anabá-ze)
• nežádoucí je dělení, při němž by vznikly výrazy zvulgarizovaného nebo jinak nevhodného významu (kni-hovna, spisova-tele, tlu-močit, ná-držka)
• dělení slov je přijatelné na konci levé stránky v knize. Na konci pravé stránky se mu máme pokud možno vyhnout.

Formát tiskovin a úprava stránky

• první dojem, kterým na nás kniha zapůsobí, je její přebal a formát. Je třeba přihlížet k estetickému dojmu, ale i k praktičnosti vzhledem k účelu tiskoviny
• osvědčený je formát papíru s poměrem stran š : v = 1:1,618 (zlatý řez). Velmi podobný je jednoduchý poměr 2:3. Zajímavý je čtverec. U malých rozměrů působí zajímavě 1:2 nebo 5:9.
• běžný uživatel počítače používá standardizované formáty papíru, které mu software nabízí
• základní rozvržení stránky udává sazební obrazec
• velikost plochy pro sazbu určujeme buď přímo nebo zadáním velikosti okrajů stránky. V horním okraji může být záhlaví, v dolním pata (zápatí). Okraj u hřbetu má být nejmenší, protože opticky se v otevřené knize okraje u hřbetu spojí. Největší má být dolní okraj.
• číslování stránek bývá umístěno v záhlaví nebo v patě, případně ve vnějším okraji. Pravá stránka má liché číslo, levá sudé. Pravá stránka je významnější. Také plocha stránky nemá rovnoměrně rozdělenou pozornost čtenáře. Pravá horní a horní část stránky je významnější. Optický střed stránky leží výše než geometrický.
• krytí prvního a posledního řádku v oboustranném tisku v průhledu a u protilehlých stránek se nazývá stránkový rejstřík. Řádkový rejstřík je krytí všech textových řádek.

• 
  vlevo: Klasická konstrukce okrajů stránky (horní okraj je 1/9 výšky stránky)
  vpravo: Optický střed stránky leží výše než geometrický
• pro knihy určené k běžnému čtení je lépe volit papír zabarvený do tónu slonoviny nebo vaječné skořápky, než papír zářivě bílý. Na teplém tónu podkladu se vždycky čte lépe, než na chladně bílém podkladu.
• významnou roli hraje i kvalita povrchu papíru a barevný tón tiskové barvy

Přehled částí knihy

• každá kniha obsahuje titulní stranu, většina knih má obsah. Záleží na charakteru a obsahu knihy či brožury, které části obsahuje.
• umístění v publikaci není u všech částí závazné, např. u odborné literatury je vhodné napsat obsah dopředu, u sbírky povídek může být vzadu.
• obecně může mít kniha tyto části: patitul (předtitulní strana), titulní strana, vydavatelské záznamy, věnování, motto, obsah, předmluva, úvod, seznam zkratek, seznam literatury, seznam vyobrazení a přílohy
• nejvýznamnější části i začátek vlastního textu musí být umístěn na pravé stránce.

Materiály použité při tvorbě tohoto referátu

• přednáška RNDr. J. Preclíka Aplikační software na PC (MFF UK) >>
• jiná přednáška z typografie a zpracování textů (FS VUT Brno) >>
• Zvoníček, J.: Stručná učebnice spisovatelství, v elektronické podobě >>
• jiná učebnice typografie >>
• další odkazy lze nalézt např. na Seznamu v sekci Věda a technika >Typografie a písma, >>