14. 3.
2014
K řadě článků týkajících se něj nejpodstatnějších faktorů kvality zdravotnictví, tedy například dostupnosti mýdla s šeříkovou vůní nebo dostatečného počtu směrovek informujících pacienty o poloze WC, jsem se rozhodl přispět i svojí trochou do mlýna. Jedná se o tématiku dosti opomíjenou, proto cítím příležitost k založení vlastní akreditační agentury.
O co vlastně jde? O knihy. Tedy přesněji o knihy v pacientských knihovničkách na jednotlivých odděleních. Možná namítnete, že jako patolog nemám bezprostřední přístup k pacientské knihovně, ale to snad vadí? V životě jsem viděl spoustu knih, řadu z nich jsem otevřel, tu a tam jsem některou i zalistoval. Dokonce, aniž bych se chtěl chlubit, některé knihy jsem došetl až do konce. Nakonec to nejdůležitější, cítím se být povolán, na počítači dokážu navrhnout formulář i diplom a razítko umím dát již na první pokus, mnohdy bez delšího míření.
Tolik o mé kvalifikaci a nyní k podstatě problému. Pacientské knihovničky jsou budovány živelně a bez ohledu na ekobiopsychospirituální potřeby pacientů hospitalizovaných na příslušném oddělení. Závažnost volby knih ostře kontrastuje s tím, že se problematikou dosud nikdo nezabýval. MEDLINE na česky kladené dotazy reaguje stále stejně: The following term was not found in PubMed: knihovnicka. Nezbývá mi tedy, než abych místo drtivého dopadu imapktových publikací doložil několika případy nutnost hodnocení kvality pacientských knihovniček.
Kazuistika 1: Pan N. byl hospitalizován na chirurgickém oddělení nemocnice X pro amputaci rekta pro karcinom. Při čekání na operaci si všiml knihovničky a namátkově si vytáhl knihu. Kdyby byla tato knihovnička akreditovaná, jistě by si nevytáhl knihu Charlese Bukowského s nešťastným názvem Všechny řitě světa i ta má.
Kazuistika 2 Paní D. byla hospitalizována s dekompenzovaným diabetem II. typu k edukaci a úpravě terapie na interním oddělení nemocnice v Y. Jak ji asi demotivovalo, když v knihovničce narazila na knihu Katie Price Sladký život.
Kazuistika 3 Pan U.V. byl hospitalizován na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny v Z nad W s diagnózou mnohočetné poruchy osobnosti. Terapeutické úsilí bylo výrazně narušeno tím, že v pacientské knihovničce nalezl knihu My Jevgenije Zamjatina, dokonce v českém překladu i v ruském originále.
Výše uvedené kazuistiky demonstrují riziko přítomnosti některých knih na konkrétním oddělení. Naopak jiné knihy mohou představovat pro pacienty motivaci, vzpruhu a posilu. Tak např. kniha Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže by mohla motivovat řadu pacientů ortopedických a rehabilitačních oddělení, sbírka laponských pohádek O muži, který si koupil svědění by posísila pacienty oddělení dermatovenerologického a pokud by se pacienti očního oddělení v Osadě Havranů Eduarda Štorcha dočetli o hrdinovi jménem Sokolí oko, jistě by to jejich zraku prospělo.
Navrhuji tedy zřízení akreditací knihovniček na oddělení hodnocených jako "Vývěl Užitečné Literatury". Akreditace by byla udílena každému oddělení a každé stanici zvlášť, dosažená úroveň by byla stratifikována následujícím způsobem:
- VUL 0 – nemá knihovničku
- VUL Ia – traumatizující knihy tvoří více než 50 % knih, prospěšné méně než 5 %
- VUL Ib – traumatizující knihy tvoří méně než 50 % knih, prospěšné méně než 5 %
- VUL IIa – traumatizující knihy tvoří více než 50 % knih, prospěšné více než 5 % a méně než 40 %
- VUL IIb – traumatizující knihy tvoří méně než 50 % knih, prospěšné více než 5 % a méně než 40 %
- VUL III – traumatizující knihy tvoří méně než 5 % knih, prospěšné více než 40 %
- zlatý VUL – v knihovničce jsou pouze knihy prospěšné
Nelíbí se vám, jaká čísla jsem si vycucal z palce? V tom případě, protože nejsem ani závistivý ani nepřející, vám doporučuji založit si vlastní akreditační agenturu. A jen tak mezi řečí, kde parkuje vaše auto a kam chodí vaše děti do školy?
