Jaromír Šrámek - blog

RSS
Tento blog píše
FotografieMUDr. Jaromír Šrámek, 324038
Vlastníci blogu: MUDr. Jaromír Šrámek, 324038
Právo číst: kdokoliv v Internetu
Právo komentovat: kdokoliv v Internetu
1 2 »
14. 3.
2014

Akreditace knihovniček

Vtipné | 1 | 1
MUDr. Jaromír Šrámek, učo 324038
akreditace

K řadě článků týkajících se něj nejpodstatnějších faktorů kvality zdravotnictví, tedy například dostupnosti mýdla s šeříkovou vůní nebo dostatečného počtu směrovek informujících pacienty o poloze WC, jsem se rozhodl přispět i svojí trochou do mlýna. Jedná se o tématiku dosti opomíjenou, proto cítím příležitost k založení vlastní akreditační agentury.

O co vlastně jde? O knihy. Tedy přesněji o knihy v pacientských knihovničkách na jednotlivých odděleních. Možná namítnete, že jako patolog nemám bezprostřední přístup k pacientské knihovně, ale to snad vadí? V životě jsem viděl spoustu knih, řadu z nich jsem otevřel, tu a tam jsem některou i zalistoval. Dokonce, aniž bych se chtěl chlubit, některé knihy jsem došetl až do konce. Nakonec to nejdůležitější, cítím se být povolán, na počítači dokážu navrhnout formulář i diplom a razítko umím dát již na první pokus, mnohdy bez delšího míření.

Tolik o mé kvalifikaci a nyní k podstatě problému. Pacientské knihovničky jsou budovány živelně a bez ohledu na ekobiopsychospirituální potřeby pacientů hospitalizovaných na příslušném oddělení. Závažnost volby knih ostře kontrastuje s tím, že se problematikou dosud nikdo nezabýval. MEDLINE na česky kladené dotazy reaguje stále stejně: The following term was not found in PubMed: knihovnicka. Nezbývá mi tedy, než abych místo drtivého dopadu imapktových publikací doložil několika případy nutnost hodnocení kvality pacientských knihovniček.

Kazuistika 1: Pan N. byl hospitalizován na chirurgickém oddělení nemocnice X pro amputaci rekta pro karcinom. Při čekání na operaci si všiml knihovničky a namátkově si vytáhl knihu. Kdyby byla tato knihovnička akreditovaná, jistě by si nevytáhl knihu Charlese Bukowského s nešťastným názvem Všechny řitě světa i ta má.

Kazuistika 2 Paní D. byla hospitalizována s dekompenzovaným diabetem II. typu k edukaci a úpravě terapie na interním oddělení nemocnice v Y. Jak ji asi demotivovalo, když v knihovničce narazila na knihu Katie Price Sladký život.

Kazuistika 3 Pan U.V. byl hospitalizován na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny v Z nad W s diagnózou mnohočetné poruchy osobnosti. Terapeutické úsilí bylo výrazně narušeno tím, že v pacientské knihovničce nalezl knihu My Jevgenije Zamjatina, dokonce v českém překladu i v ruském originále.

Výše uvedené kazuistiky demonstrují riziko přítomnosti některých knih na konkrétním oddělení. Naopak jiné knihy mohou představovat pro pacienty motivaci, vzpruhu a posilu. Tak např. kniha Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže by mohla motivovat řadu pacientů ortopedických a rehabilitačních oddělení, sbírka laponských pohádek O muži, který si koupil svědění by posísila pacienty oddělení dermatovenerologického a pokud by se pacienti očního oddělení v Osadě Havranů Eduarda Štorcha dočetli o hrdinovi jménem Sokolí oko, jistě by to jejich zraku prospělo.

Navrhuji tedy zřízení akreditací knihovniček na oddělení hodnocených jako "Vývěl Užitečné Literatury". Akreditace by byla udílena každému oddělení a každé stanici zvlášť, dosažená úroveň by byla stratifikována následujícím způsobem:

  • VUL 0 – nemá knihovničku
  • VUL Ia – traumatizující knihy tvoří více než 50 % knih, prospěšné méně než 5 %
  • VUL Ib – traumatizující knihy tvoří méně než 50 % knih, prospěšné méně než 5 %
  • VUL IIa – traumatizující knihy tvoří více než 50 % knih, prospěšné více než 5 % a méně než 40 %
  • VUL IIb – traumatizující knihy tvoří méně než 50 % knih, prospěšné více než 5 % a méně než 40 %
  • VUL III – traumatizující knihy tvoří méně než 5 % knih, prospěšné více než 40 %
  • zlatý VUL – v knihovničce jsou pouze knihy prospěšné

Nelíbí se vám, jaká čísla jsem si vycucal z palce? V tom případě, protože nejsem ani závistivý ani nepřející, vám doporučuji založit si vlastní akreditační agenturu. A jen tak mezi řečí, kde parkuje vaše auto a kam chodí vaše děti do školy?

Dosud nečteno0 komentářůpermalink
17. 3.
2011

Lepus timidus, Ph.D.

Vtipné | 4 | 4
MUDr. Jaromír Šrámek, učo 324038
bajky

Sedí zajíc na pařezu a píše. Jde kolem liška, zvědavě se na něho podívá a zeptá se ho:
"Zajíci, co to píšeš?"
"Dizertaci."
"Ano? A na jaké téma?"
"Jak zajíci loví lišky."
"Ale zajíci, vždyť ve skutečnosti je to úplně naopak, lišky loví zajíce."
"Nevěříš? Tak pojď do mé nory a já ti to ukážu."
I vejde zajíc to nory, liška za ním... a za chvíli vyjde z nory pouze zajíc.

Druhý den opět zajíc sedí na pařezu a píše. Jde kolem vlk, zvědavě se na něho podívá a zeptá se ho:
"Zajíci, co to píšeš?"
"Dizertaci"
"Ano? A na jaké téma?"
"Jak zajíci loví vlky."
"Ale zajíci, vždyť ve skutečnosti je to úplně naopak, vlci loví zajíce."
"Nevěříš? Tak pojď do mé nory a já ti to ukážu."
I vejde zajíc to nory, vlk za ním... a za chvíli vyjde z nory pouze zajíc.

Třetí den opět zajíc sedí na pařezu a píše. Jde kolem medvěd, zvědavě se na něho podívá a zeptá se ho:
"Zajíci, co to píšeš?"
"Dizertaci"
"Ano? A na jaké téma?"
"Jak zajíci loví medvědy."
"Ale zajíci, vždyť ve skutečnosti je to spíše naopak, medvědi loví zajíce. Tedy pokud chtějí."
"Nevěříš? Tak pojď do mé nory a já ti to ukážu."
I vejde zajíc to nory, medvěd za ním... V noře se rozhlédne, podívá se nalevo, tam leží několik roztrhaných lišek. Podívá se napravo, tam leží několik roztrhaných vlků. Vzadu v noře pak leží i několik roztrhaných medvědů. A mezi tím vším sedí zajícův školitel lev.

A poučení? Ať už píšete jakoukoliv práci, nejdůležitější je vybrat si správného školitele, se kterým lze dokázat divy.

Dosud nečteno1 komentářpermalink
5. 3.
2011

Klinický výzkum překonává i Jarníka

Informačně přínosné | 1 | 1
MUDr. Jaromír Šrámek, učo 324038
junk science

Před malým okamžikem jsem se přesvědčil o tom, že i medicína má svého Alana Sokala, byť nejspíše nezamýšleného. Na matematickém fóru jeden ze stálých přispěvatelů postoval odkaz na postarší článek pana Taie z Obesity Research Center, St. Luke's-Roosevelt Hospital Center, New York. Jedná se vlastně pouze o abstrakt, ale ten sám obsahuje dostatek informací. Objev pana Taie je vskutku impozantní. Co na tom, že by měl být povědomý každému, kdo se třeba jen lehce přiblížil k numerické matematice, jako lichoběžníkové pravidlo, co na tom, že jde o jednoduché a přímočaré rozšíření postupu, jakým se v úvodním kurzu nebo dokonce na střední škole obvykle zavádí integrál. Hlavní jsou přeci publikace v impaktových časopisech, třeba v Diabetes Care (aktuální impakt faktor je 6.718). Pan Tai si jistě užil své ze strany rozhořčených matematicky lépe vzdělaných kolegů, jeho objevný počin nezůstal nepovšimnut. Nit suchou na něm nenechali asi ani studenti, jednu takovou poznámku jsem modifikoval na české poměry a použil jsem jako titulek.

Projev neznalosti základních matematických metod ze strany pana Taie i ze strany recenzentů časopisu Diabetes Care má však jednu dohru, bohužel však takovou, že na klinický výzkum vrhá stín pochybností minimálně co se týče citační etiky. Ke dnešnímu dni má článek, který neobsahuje nic než triviální postřeh, že základní metoda numerické integrace dává dobrý odhad určitého integrálu, 145 citací. Ano, některé z takových citací jdou jistě na vrub komentářů přímo v Diabetes Care pranýřujících pana Taie, některé další mohou jít na vrub přehledů zmiňujících i slepé uličky. Ovšem 145? To už se mi zdá příliš, zejména je-li poslední citace z října loňského roku...

Dosud nečteno0 komentářůpermalink
23. 11.
2010

Užitečnost matematiky v medicíně

Zajímavé | 2 | 4
MUDr. Jaromír Šrámek, učo 324038
aplikace matematiky

Nedávno jsem dostal dotaz, svým způsobem dokonce dotaz záludný. Přitom se na první pohled může zdát, že jde o jednoduchou otázku:
"K čemu je dobrá v medicíně matematika?"

Ano, každého jistě napadne statistika, ale to je trochu málo. Navíc po lékařích se vyžaduje schopnost se statisticky zpracovanými výsledky pracovat, nikoliv je vytvářet. Tak jsem se odhodlal plivnout si do hemisfér a začít postupně vymýšlet, kde by mohla být znalost matematiky užitečná během studia medicíny. Záměrně ponechám stranou to, že studium matematiky je tříbením kritického myšlení, jasného úsudku a přesného vyjadřování. Pokud by totiž bylo přínosem pouze toto, bylo by možno stejného efektu dosáhnout třeba i studiem filozofie. Nejprve se pokusím bez nároku na úplnost zamyslet nad využitím znalosti matematiky v základních předmětech teoretického a preklinického studia. Spekulace nad klinickými obory by byly čirou fantazií, protože jedinou spolehlivou informací, kterou v tomto ohledu mám, je existence jednoho lékaře-matematika věnujícího se neurochirurgii. A to je trochu málo i pro jedince postižené mnohem větší fantazií.

Morfologické předměty, tedy makroskopická a mikroskopická normální i patologická anatomie, jsou z pohledu studenta prakticky jen popisné. Student a pozdější uživatel znalostí si bohatě vystačí se základní aritmetikou, kterou se naučil na základní škole. Postačuje, aby uměl sečíst končetiny, žebra nebo jadérka. Jediné nespecifické uplatnění matematiky, které jsem schopen vymyslet, je využití geometrií vytrénované prostorové představivosti při snaze zapamatovat si některé anatomické bonbónky, jakými je třeba fossa pterygopalatina.

Předměty hlubšího biologického základu jsou už na tom podstatně lépe, takže si dopřeji delšího cvičení prstokladu a rozepíši jednotlivě své snad jen málo zvrácené myšlenkové pochody. Abych se snad nestal příliš rozevláčným, dovolím si předměty seskupit.

Biofyzika a lékařská chemie: Zde se student bezprostředně setkává s obory, jejichž jazykem je matematika. Pravda, pouhým pohledem do učebnice se to jistě nezdá, protože je obsah přizpůsoben menším předpokládaným znalostem čtenáře. Poučený pohled však již vidí, že např. za reakční kinetikou nebo za zákonem radioaktivního rozpadu se ukrývají jednoduché diferenciální rovnice nebo za termodynamikou nějaká podezřelá statistika. Jako nejdůležitější přínos z hlediska dalšího studia bych viděl pochopení membránových jevů a reakční kinetiky. Partií matematiky, která se k tomuto hodí, je matematická analýza.

Biologie, biochemie, histologie a imunologie: Tyto obory seznamují studenta s fungováním těla na buněčné úrovni. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o oblasti matematiky zcela prosté - vždyť i sami molekulární biologové a imunologové jsou během svého studia matematiky prakticky ušetřeni. Jenže biochemie i imunologie se zabývají vztahy mezi velkým množstvím prvků, regulací metabolických drah, regulací imunitní odpovědi. Reprezentace, modelování a především snaha cíleně ovlivnit takový systém již není snadná. V případě molekulární biologie si rozsah informací, se kterými se pracuje, vynutil vznik nového oboru, totiž bioinformatiky. A matematika již vystrkuje růžky, tentokráte matematika diskrétní, zejména pak teorie grafů, a teorie systémů.

V této souvislosti je vhodné zmínit ještě jednu věc, totiž problematiku přístrojového vybavení pro molekulární a buněčnou biologii. Jako studentům nám bylo vtloukáno do hlavy, že je nezbytně nutné ovládat principy molekulární medicíny, protože to je medicína budoucnosti. Domnívám se, že ke znalostem principů patří i znalost principů používaných přístrojů. Rozhodně není nutné, aby student uměl kalibrovat průtokový cytometr (i když dle Mgr. J.S. jde jen o jednoduchou aplikaci lineární algebry), ale zejména v případě pokročilé mikroskopické techniky nic tak neudrží na uzdě přehnané interpretace jako pochopení toho, že výsledný obraz je při nejlepším konvolucí obrazové funkce s point spread function. A už je tu zase ta matematická analýza, neboť konvoluce je definována integrálem.

To vše lze ale chápat jako nadstavbu, snad stále platí slova prof. Zemana:
"Vykašlejte se na hydroxyl na pátém uhlíku, ten vy léčit nebudete. Vy budete léčit pacienta."

Fyziologie a patologická fyziologie: Dle mého názoru je výklad fyziologie postavený na základě precizního matematického popisu fyziologických dějů mnohem vhodnější, protože umožňuje podstatně snažší přechod k patofyziologickému myšlení. Dobrou zprávou je to, že existují učebnice, např. podle obsahu zajímavá dvojdílná kniha J.Keener, J.Sneyd: Mathematical Physiology (obsah), špatnou je to, že jsem si na tuto učebnici ještě nedokázal ušetřit. Nelze ani pomíjet ten prostý fakt, že zejména patologická fyziologie by měla integrovat poznatky mimo jiné i fyziologie, biochemie a imunologie.

Doufám, že se do nejdříve donutím napsat pokračování týkající se vztahu farmakologie a matematiky. Přeci jen jde o téma, které by si zasloužilo delší zmínku. Když už z žádného jiného důvodu tak z toho, že základy farmakokinetiky patří k obvyklému učivu.

Dosud nečteno6 komentářůpermalink
1 2 »