5. 3.
2011
Před malým okamžikem jsem se přesvědčil o tom, že i medicína má svého Alana Sokala, byť nejspíše nezamýšleného. Na matematickém fóru jeden ze stálých přispěvatelů postoval odkaz na postarší článek pana Taie z Obesity Research Center, St. Luke's-Roosevelt Hospital Center, New York. Jedná se vlastně pouze o abstrakt, ale ten sám obsahuje dostatek informací. Objev pana Taie je vskutku impozantní. Co na tom, že by měl být povědomý každému, kdo se třeba jen lehce přiblížil k numerické matematice, jako lichoběžníkové pravidlo, co na tom, že jde o jednoduché a přímočaré rozšíření postupu, jakým se v úvodním kurzu nebo dokonce na střední škole obvykle zavádí integrál. Hlavní jsou přeci publikace v impaktových časopisech, třeba v Diabetes Care (aktuální impakt faktor je 6.718). Pan Tai si jistě užil své ze strany rozhořčených matematicky lépe vzdělaných kolegů, jeho objevný počin nezůstal nepovšimnut. Nit suchou na něm nenechali asi ani studenti, jednu takovou poznámku jsem modifikoval na české poměry a použil jsem jako titulek.
Projev neznalosti základních matematických metod ze strany pana Taie i ze strany recenzentů časopisu Diabetes Care má však jednu dohru, bohužel však takovou, že na klinický výzkum vrhá stín pochybností minimálně co se týče citační etiky. Ke dnešnímu dni má článek, který neobsahuje nic než triviální postřeh, že základní metoda numerické integrace dává dobrý odhad určitého integrálu, 145 citací. Ano, některé z takových citací jdou jistě na vrub komentářů přímo v Diabetes Care pranýřujících pana Taie, některé další mohou jít na vrub přehledů zmiňujících i slepé uličky. Ovšem 145? To už se mi zdá příliš, zejména je-li poslední citace z října loňského roku...
