Monokulární korekce refrakčních vad pomocí zamlžovací metody

Prvotní zamlžení a nalezení hlavních řezů astigmatizmu

Existoval-li u metody JZC výchozí stav pro určení osy korekčního účinku cylindru v podobě umístění KNR na sítnici, bude tato fáze u zamlžovací metody odpovídat posunutí Sturmova konoidu a tím i KNR před sítnici. Z hlediska refrakčního dojde k navození složeného myopického astigmatizmu (obě fokály před sítnicí). Toho docílíme zamlžením pomocí vhodné spojné čočky, kterou předřadíme pacientovi ihned v prvním kroku sestavování budoucí korekce. Arteficiální myopie (uměle navozená myopie) znemožní aktivní zapojení akomodace a případné zkreslení výsledků korekce touto cestou. Zamlžením by se mělo dosáhnout hodnoty vízu kolem 0,5. Existuje pravidlo, které říká, že po zamlžení by měl být vyšetřovaný schopen přečíst všechny znaky z řádku 0,5 (20/40), nebo alespoň několik znaků vízu 0,6, respektive 0,7 (20/30). Tato úroveň zamlžení by měla stále ještě poskytovat dostatečnou zřetelnost obrazu pro detekci potřebných kritérií během následujících kroků. (Grosvenor 2007) Větší zamlžení však není na škodu a nikdy nepovede k nežádoucímu zkreslení korekce cestou akomodace. Poté, co jsme úspěšně zamlžili, je nyní na řadě nalezení jednoho z hlavních řezů pomocí například astigmatické růžice. To provedeme postupným odmlžováním, tj. snižováním hodnoty předsazené (mlžící) čočky do té doby, dokud se vyšetřovanému nezaostří jeden z radiálních paprsků astigmatické růžice. Orientace ostrého paprsku souhlasí s jedním (méně lomivým) hlavním řezem astigmatického oka. Dotyčný má nyní za úkol označit tento konkrétní směr nejostřejšího paprsku buď pomocí čísel lemujících astigmatickou figuru, nebo pomocí slovního popisu.

Nalezení hodnoty korekčního cylindru

Zřetelnost rozdílu mezi nejostřejší a nejméně kontrastní linií astigmatické růžice je přímo úměrná astigmatické diferenci. V případě, že dotyčný není schopen rozlišit rozdílnou tmavost ramen testu, tzn., že nevidí rozdíl v kontrastu mezi jednotlivými paprsky testu, můžeme vyloučit přítomnost očního astigmatizmu na subjektivně detekovatelné úrovni. V opačném případě pacient označí linii, která se mu jeví jako nejtmavší. V některých případech může nastat situace, kdy dotyčný označí jako nejtmavší nikoliv jeden, nýbrž vějíř paprsků. V takovém případě mohlo dojít k nevhodnému zamlžení a za hledané rameno lze považovat to, které se nachází ve středu vějíře nejtmavších čar, popř. zvýšit zamlžení. Uvedenými kroky jsme tedy nalezli osu korekčního cylindru.

Do směru, který je kolmý k nejtmavšímu meridiánu vkládáme záporný plancylindr -0,25 D (pro snadnější orientaci v TABO schématu pro pravé a levé oko je možné provést výpočet vynásobením menšího čísla orientace ostrého řezu třiceti). Tím dojde k posunutí příslušné ohniskové roviny blíže k sítnici a zmenšení rozdílu v tmavosti ramen testu. Tento krok je třeba opakovat až do okamžiku, kdy se všechny paprsky astigmatické figury jeví klientovi stejně tmavé. Aby bylo dosaženo co nejpřesnější korekce, doporučuje se pokračovat v zvyšování cylindru i po dosažení rovnovážného stavu až do okamžiku, kdy se poměry na astigmatické figuře obrátí tak, že linie, která se ponejprv jevila jako nejtmavší, nyní bude nejsvětlejší a naopak. Následuje postupné zeslabování hodnoty cylindru opět až do okamžiku rovnováhy, tj. všechna ramena astigmatické figury jsou stejně tmavá. Toto záměrné překorigování cylindru má smysl z hlediska ověření přesnosti astigmatické korekce. (Grosvenor 2007)

Po dosažení avizované rovnováhy pozorovaného testu je pro posouzení optimální zrakové ostrosti vhodné jemné sférické dokorigování, kterým lze doupravit případné drobné nepřesnosti předchozích kroků. Na závěr zhodnotíme úroveň zrakové ostrosti.