Vybrané texty z politické geografie
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity
Mgr. Ing. Libor Lněnička

2. Geopolitika a její uplatnění v geografii

Následující kapitola si klade za cíl seznámit v krátkosti s pojmem geopolitika a vymezit základní přístupy k jejímu používání a aplikaci ve vztahu k politické geografii.

2.1 Vymezení geopolitiky

Pojem geopolitika vyjadřuje jednoduše řečeno vztah mezi politickými jevy a procesy na straně jedné a geografickým prostorem na straně druhé. Geopolitika ve svém smyslu není ani vědecká disciplína ani doktrína, ale prezentuje se schopnosti myslet v kategoriích prostoru a různých politických vztahů.

Teoretický základ lze nalézt již v dílech F. Ratzela („životní prostor – Lebensraum“), kdy používal spojení politické geografie a geopolitiky. Dalším významným představitelem německé školy byl v meziválečném období K. Haushofer. Nicméně historické zkušenosti s fašistickým Německem byly nakolik závažné, že došlo v poválečném období k odklonu od německé školy a distancování se od pojmu geopolitika. Od té doby se vyvíjela samostatně pouze politická geografie. Výrazná změna nastala až v 70. a 80. letech 20. století a to především ze tří důvodů:

1. Dochází ke změně poválečného systému mezinárodních vztahů mezi Západem a Východem.
2. Nástup nové generace politologů a politických geografů.
3. Internacionalizace politických procesů, jejich komplexnost a integrační tendence.

Všeobecně přijímaná definice geopolitiky neexistuje proto ani v současné podobě se nepovažuje za samostatnou vědeckou disciplínu. Např. R. Kjellen považuje geopolitiku za jednu v poddisciplín státovědy.

Více o přístupu jednotlivých autorů k vymezení geopolitiky lze nalézt v IŠTOK, I. Politická geografia a geopolitika. Prešov: Prešovská univerzita v Prešově, 2004, ISBN 80-8068-313-1.

Současná podoba geopolitiky se profiluje jako aplikovaná interdisciplinární oblasti studia, která využíváním poznatků více vědních disciplín analyzuje řízení politických subjektů v prostoru. Tyto analýzy vyúsťují do různých moderních koncepcí, doktrín a modelů.

2.2 Geopolitika – přístupy

• Organická geopolitika: Ratzel, Kjellén – stát je živý organismus.
• Stará (klasická) geopolitika: Mahan, Mackinder, Haushofer, Spykeman, Meinig, Gray – poloha a „vybavenost“ determinují chování, zahraniční politiku států.
• Nová geopolitika: Cohen, Sproutovi, Starr, Most, O´Loughlin, Anselin, Kissinger – zdůraznění významu subjektů, aktérů (lidské aktivity), odmítání geodeterminismu, svět je pestrou mozaikou heterogenních regionů
• Kritická geopolitika: Ashley (disidentní mezinárodní vztahy: odmítnutí universalismus, zdůraznění jedinečnosti, originality), Dalby, Ó Tuathail (kontextualita), geopolitiku je nutné studovat a chápat v jejím kontextu; geopolitické produkty jsou součástí mezinárodních vztahů (formální teorie jsou nedůležité).

Postmoderní přístup: „Její pole působnosti je mobilní, je to guerilla, která používá, co jí přijde pod ruku a která operuje v terénu, jenž je ovládán hegemonní politickou vůlí a bojuje proti homogenizaci heterogenního“ (Ó Tuathail, 1996)

2.3 Struktura geopolitiky

Z hlediska prostoru, v kterém se geopolitika aplikuje, rozlišuje Y. Lacoste geopolitiku vnější a vnitřní. Vnitřní geopolitika (analýza řízení politických subjektů v prostoru) představuje novou dimenzi. Donedávna byla chápána jako vnější geopolitika. Vnější geopolitiku vymezují G. Ó. Tuathail a S. Dalby (1998) názorem, že geopolitika vyjadřuje nejen zájmy zahraniční politiky, ale také zájem o politiku vnitřní (domácí).

Geopolitika stejně jako politická geografie se uplatňuje v prostoru, ve kterém působí. Lze proto vymezit:

• Globální geopolitiku – aktéři jsou mezinárodní organizace (např. OSN, NATO, MMF,apod.) a globální velmoci (USA).
• Makroregionální geopolitiku – integrační nebo kulturní (J. Tomeš, 2000), aktery mohou být regionální mezinárodní organizace (např. EU, APEC, NAFTA, ASEAN apod.), respektive významné společenstva (např. církev a náboženství).
• Státní geopolitika – aktéři jsou samotné státy a národy.
• Regionální a lokální geopolitika – aktéři jsou regiony, provincie, menšiny, města, obce apod.

Mezi jednotlivými úrovněmi existuje vzájemné propojení a vysoký stupeň spolupráce.

Více o geopolitice lze nalézt v IŠTOK, I. Politická geografia a geopolitika. Prešov: Prešovská univerzita v Prešově, 2004, ISBN 80-8068-313-1.

2.4 Současné geopolitické koncepty a systémy

Téměř celé století byly geopolitické koncepty významně ovlivněny (otázkou je zda spíše pozitivně či negativně) Mackinderovou teorií heartlandu a souboje kontinentálních a mořských (námořních) sil. Svět se dělil na několik významných sfér:

• Bipolární: Mahan, Mackinder (heartland), Spykeman (rimland), Meinig, Gray. Systém je stabilnější, protože existuje jen jeden protivník.
• Unipolární: Modelskiho cykly velmocenského postavení, Británie 19. století, nyní USA hegemonem (díky obrovské ekonomické síle a geografické izolaci, velké vojensko-technologické převaze). Mír je možné lépe zajistit skrze jeden dominantní stát (hegemona), který je schopen formulovat a uplatňovat pravidla fungování systému (jeho řízení, organizaci).
• Unimultipolární: (současnost) USA na čele a další velmoci 2. řádu, EU, Japonsko, vojenskopoliticky Čína (sólo či s Ruskem) se snaží vyvažovat jejich hegemonii.
• Multipolární: Haushofer (panregiony); Cohen (přechod od bipolárního systému k multipolárnímu), Huntington (civilizace). Stabilita díky rozmanitým koalicím, uzavíraným z různých důvodů, pro řešení různých cílů; větší počet aktérů brání dominanci jednoho.

V jeho rámci jsou definovány aktéři, pravidla operací, principy vztahů, široce sdílené podmínky fungování (realizace) obchodu, používání síly a diplomacie.

1. Evropský koncert a Britský geopolitický řád (1815-1875): rovnováha docilovaná v rámci soupeření mocností Velká Británie, Francie, Prusko/Německo, Rakousko-Uhersko, Rusko. Měl představovat ideální model multipolárního uspořádání (18.-19. století), začal se rozpadat vítězstvím Německa nad Francií (1871) a definitivně 1. světovou válkou.
2. Systém imperialistického soupeření (1875-1945): k tradičním rivalům Británie a Francie a soupeření o světovou hegemonii, přistupuje Německo a posléze USA a SSSR;
3. Geopolitický systém Studené války (1945-1990): bipolární soupeření světové kapitalistické a komunistické soustavy (USA vs. SSSR);
4. Nový geopolitický systém? Hegemonie USA, již bude vyvažovat EU (ale spojenec v rámci NATO), Japonsko, Čína, Rusko nebo hegemonie křesťanské civilizace a universalistické kultury versus ostatní (à la Huntington)?