Škála možností řazení převodů je v horské cyklistice velmi široká. Jejich výhodou je zachování stálé frekvence šlapání při různém profilu terénu. V neznámém prostředí usnadňuje jejich rychlou změnu kontrola aktuální volby, která je umístěna přímo na řídítkách. Nedoporučují se převody, při nichž je řetěz příliš vychýlen a kříží se. Teoretický počet možných převodů je v praxi nepoužitelný. Teprve po zautomatizování techniky řazení ve známém terénu je cyklista připraven zvládnout plynulou jízdu na cykloturistickém kurzu v cizím prostředí, kdy se vyplatí volit spíše lehčí převody, zejména v nepřehledných partiích trasy tak, aby jízda byla plynulá a jezdec nezatěžoval systém řazením v záběru.

Velmi lehké převody umožňují horskému cyklistovi zdolávat i ta nejprudší stoupání v sedle. Při jízdě ze sedla se uleví namáhaným svalům, cyklista využívá své hmotnosti a udržuje lépe rovnováhu. Přiblížením těla k trupu a aktivní prací paží zatěžuje cyklista rovnoměrně obě kola.

Ve sjezdech jsou pedály rovnoběžné s podstavou, jezdec přesouvá těžiště vzad a dolů a brzdí oběma brzdami současně, ale nikdy plnou silou.

Při prudkých a rychlých sjezdech v neznámém terénu je nutné sledovat terén a přizpůsobit mu rychlost jízdy.


 Ostré zatáčky se projíždějí po přerušení šlapání a po přibrzdění kola. Pedál na vnitřní straně oblouku je v nejvyšší poloze, koleno vnitřní nohy vytočeno dovnitř oblouku. Na širokých cestách je dostatek prostoru najet si ideální oblouk projetí zatáčky, na úzké cestě nebo ve vysokých rychlostech se volí prudká změna směru těsně před zatáčkou. Nasazený oblouk je velmi těžké v průběhu zatáčení měnit.

Abyste na kole zatočili, musíte se naklonit dovnitř, ve směru, do kterého zatáčíte. Čím rychleji jedete a čím ostřejší zatáčka je, tím více se musíte naklonit. V tomto případě nemáte na výběr, pro danou rychlost a poloměr zatáčení se musí těžiště kola/cyklisty posunout do strany o určitou míru, jinak by kolo nebylo stabilní.

Co však rozhodně můžete ovlivnit je volba, jestli nakloníte kolo více než, méně než anebo stejnou měrou, jakou nakloníte své tělo proto, abyste dostali těžiště tam, kam patří.

Tato technika má výhodu v tom, že osa řízení, plochy styku pneumatiky s vozovkou a těžiště zůstávají v jedné rovině. Tím jsou zachovány správné charakteristiky ovládání kola a smyk je méně pravděpodobný. Můžete si to ověřit sami, pokud si provedete pokus navržený Jobstem Brandtem:

[„Někteří jezdci věří, že vystrčením kolena, nebo vykloněním svého těla mimo kolo si pomohou při zatáčení. Vystrčení kolena je to samé, co dělají jezdci bez klipsen, když vystrčí nohu do strany, po způsobu motocyklistů jedoucích na prašné cestě. Je to neužitečné gesto rádoby pro vyšší bezpečnost, které však, na nerovných silnicích, ve skutečnosti pracuje proti vám. Jakákoli část tělesné váhy, která není přesně vycentrovaná nad kolem (při naklonění kola, nebo vystrčení kolena) zatěžuje kolo stranově a tyto boční zátěže způsobují rušivé řídící síly, pokud není silnici hladká. Zvednutí se ze sedla je při takových manévrech také obtížnější.]

[Abyste si to ověřili, jeďte dolů po přímé, ale nerovné silnici a stůjte přitom na jednom pedálu s nakloněným kolem a všimněte si, jak nejistě drží kolo stopu. V protikladu k tomu, když pojedete přesně v rovnováze vycentrovaní nad kolem, můžete jet i bez držení perfektně přímo po takto nerovné silnici. Když se z kola vykloníte, nebudete moci udržet pěknou stopu na silničních nerovnostech, zejména v zatáčkách. Pro nejlepší možnou kontrolu nad kolem proto zůstávejte pěkně vycentrovaní nad svým kolem.“]


 Při cykloturistice na MTB je pro bezpečnost účastníků důležité správné zvládnutí techniky brždění. Celková brzdná dráha je u každého kola jiná, závisí na technickém stavu a počáteční rychlosti. Na rozdíl od silničních kol se brzdí oběma brzdami zároveň, přední brzda zaujímá 80 % z celkového podílu brzdné síly.


Jelikož vaše kolo má dvě brzdy - na každou ruku jednu - je nutné, abyste v situacích, kdy potřebujete co nejbezpečněji zastavit, věnovali pozornost tomu, jak každou z nich používat. Selský rozum radí použít obě brzdy současně. Toto bude nejspíš dobrá rada pro začátečníky, kteří se ještě nenaučili správně používat svých brzd, ale pokud se nepřehoupnete přes toto stádium, nebudete nikdy umět bezpečně zastavit na krátké vzdálenosti jako cyklista, který se naučil používat samostatně přední brzdu.

Nejrychlejší způsob, jak zastavit jakékoli kolo s běžnou vzdáleností os kol je stisknout přední brzdu tak silně, že zadní kolo jen tak tak, že se nezdvihne ze země. V takovéto situaci nemůže zadní brzda přispět k brzdnému účinku, jelikož nemá možnost přenosu síly.


Se zadní brzdou si vystačíte v situacích, kdy je špatný přenos síly ve styku kolo-podložka, nebo když vaše přední pneumatika praskne, ale k zastavení na suché silnici přední brzda sama o sobě dodá maximální brzdný účinek, a to jak v souladu s teorií, tak i v praxi.

Pokud si na to uděláte čas a naučíte se používat přední brzdu správně, budete bezpečnějším cyklistou. Mnoho cyklistů se obává používání přední brzdy kvůli strachu, že přeletí přes řídítka. Toto se skutečně stává, ale hlavně lidem, kteří se nenaučili ovládat účinek přední brzdy.

Cyklista, který se spoléhá při běžném brždění na zadní brzdu, nebude mít starosti až do chvíle, než se dostane do kritické situace a pak v panice chňapne za nejistou přední brzdu stejně jako za zadní, aby docílil zvýšení brzdného účinku. Toto může způsobit klasický pád spojený s "přeletem přes řídítka".

Jobst Brand má vcelku přijatelnou teorii, že typický pád způsobený „přeletem přes řídítka“ není ani tak způsobem příliš silným bržděním, ale spíše silným bržděním bez toho, že by jezdec použil své paže a zapřel se jimi proti zpomalení: kolo se zastaví, jezdec se pohybuje dál, dokud se jeho stehna nezarazí o řídítka a kolo, které již nenese váhu jezdce, se převrhne.

To se nemůže stát, pokud používáte výhradně zadní brzdu, protože jakmile by se zadní kolo začalo zvedat, skončil by též veškerý jeho přenos brzdné síly. Bohužel však trvá dvakrát tak dlouho zastavit samotnou zadní brzdou, než samotnou přední brzdou, a tak je spoléhání se na zadní brzdu nebezpečné pro cyklisty, kteří jezdí rychle.

Je důležité, abyste se svými pažemi bezpečně zapřeli při silném brždění, aby se vám to nestalo. Skutečně, správná technika jízdy vyžaduje, abyste se posunuli na sedle co nejvíce, jak pohodlně můžete, dozadu, abyste udrželi těžiště co nejvíce vzadu, jak je to jen možné. Toto platí vždy, ať už používáte přední, zadní nebo obě brzdy.

Jestliže použijete obě brzdy naráz, můžete způsobit smýkání podobné pohybu „rybího ocasu“. Pokud dostanete smyk na zadní kolo a přitom též brzdíte přední kolo, zadek kola bude mít tendenci předběhnout předek, protože na předku se uplatňuje větší zpomalovací síla než na zadku. Jakmile se zadní kolo jednou smekne, může se pohybovat do stran stejně snadno jako dopředu.

Specifikem jízdy v terénu je překonávání nerovností a překážek (kořeny, klacky, kameny, atd.). To je efektivnější, ale také riskantnější při vyšších rychlostech. Základem je volba kvalitních pneumatik a správného tlaku vzduchu.

Na překážky se najíždí přímo kolmo, nebo se přeskočí. Při skoku je nutné zachování přímého směru i po dopadu a pevné upevnění nohou v pedálech. Jezdec je přitom v poloze ze sedla. S nácvikem přejezdu se začíná na malých překážkách v přiměřené rychlosti nadhozením předního kola a následným zvednutím i zadního kola. Jezdec při tom přenáší váhu nejdříve dozadu a pak dopředu, aby došlo k postupnému odlehčení obou kol.


Kolo se v případě nutnosti vede z levé strany, kde je méně překážejících součástí, za řídítka, ve stoupání pravou rukou za sedlo. Při uchopení dolní rámové trubky lze kolo nadhodit nad pravé rameno a nést jej. Pravá ruka drží kolo za dolní rámovou trubku a levá je volná.

Pro přesun na kole je možné umístění zavazadel přímo na kolo. V případě cykloturistického kurzu je na zvážení každého pedagoga, jak přistoupí k této variantě. Při tom je nutné si uvědomit, že přílišná námaha a špatná ovladatelnost kola s nákladem může pomoci děti od tohoto druhu turistiky odradit.

 
PaedDr. Jan Ondráček, Ph. D., a kol., FSpS MU Brno
tech. spolupráce: Servisní středisko pro podporu e-elarningu na MU, Brno 2006