P H I L - A N T H R O P I K A    4. číslo, 3. ročník 2013/2014

Úvodní slovo

1. UMĚNÍ

Revizor, aneb s poctivostí nejdál...? (fejeton) Tomáš Ulrich

2. ČLOVĚK A PŘÍRODA

Referendum 2014 (zamyšlení) Tomáš Ulrich

3. FILOSOFIE, ANTROPOLOGIE

Vědění (zamyšlení) Tomáš Ulrich

4. VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

Objektivní náboženství? (zamyšlení) Tomáš Ulrich
                       
Autoři článků

POZVÁNKY na lidumilné a dobrodějné akce

Pokud budete chtít použít zde publikovaný text pro další šíření, zejména v jiném textu, prosíme o dodržování citačních standardů!

Milí návštěvníci a čtenáři.

Setkáváme se tu opět miniaturně, ne však zanedbatelně.
Radostné a plodné léto.

Revizor, aneb s poctivostí nejdál...? (fejeton) Tomáš Ulrich

Ne že bych byl vzorem ctností, ale dožrala mě situace, kdy snaha o poctivost byla bita. Takových situací je v životě samozřejmě bezpočet, dějí se křivdy do nebe volající a to je jakoby němé. Přesto si dovolím podrobněji popsat jednu nedávnou nepravost, abych se z toho vypsal, druhé pobavil a vzdělal.

V jednu neděli jsme s bratrem vzali mamku na dechovkový festival do Znojma. Placení cesty jsem zajišťoval já. Chtěje ušetřit, zvolil jsem univerzální jízdenky. Na jízdním řádu autobusu jsem napočítal celkem 9 pásem, takže bylo třeba označit 10 políček. Ještě jsem se dokonce podíval i na mapu zón a napočítal taktéž 9.

Při nastupování do autobusu jsem tedy označil 3 univerzální jízdenky na 10. poli a sdělil to řidiči, jestli je vše v pořádku. Bylo. Cestou zpět jsem označil opět další 10. pole. Byl to ale spoj, který jede bez zastavení až na Zvonařku. Přišel revizor, studenti ho už znali z minula, my seděli úplně vzadu a já byl klidný, protože jsem měl přece jízdenky.

Jenomže když přišel ke mně a já mu hrdě oznamoval, že mám přece 10 polí a vše musí být v pořádku, začal mě přesvědčovat, že zón je 10, tedy polí mělo být 11. Měl pravdu. Ale já to pořád nechápal a hlavně jsem nesouhlasil s pokutou 2400,- Kč za tři špatně označené jízdenky + 3x25,- Kč doplatek za chybějící zóny. Jediná polehčující okolnost byla, že to brácha usmlouval na 1600,-. Kdybych nebyl učitel..., asi bych se s revizorem nedomluvil a nechal zavolat třeba policii. Nebo utekl, ale to by s mamkou moc nešlo.

Nakonec jsem byl po několika dnech ještě na vedení IDOS JMK a vypovídal se tam, jestli jim to přijde etické... Nejdřív mi bylo ukázáno, že když se rozklikne složitější cestou konkrétní jízdní řád, dá se tam najít spolehlivá informace o počtu pásem. Člověka, který normálně nejezdí na větší vzdálenosti, to nenapadne. Potom se argumentovalo, že revizoři jsou z jiné firmy a že se tak musí živit. Nakonec mi bylo nabídnuto, že by tam zavolali a pokusili se pokutu stornovat, ale že to nemám moc očekávat. Taky jsem to už nečekal. Peníze jsem oželel, nasrání polevilo. Ale zanevření stále trvá, dokud nebudu mít pocit, že jsem jim ty peníze nedaroval.

Referendum 2014 (zamyšlení) Tomáš Ulrich

Než jsem se jako dobrovolník zapojil do sbírání podpisů občanů Brna na petici za vypsání referenda ohledně hlavního vlakového nádraží, netušil jsem, kolik je mezi lidmi nezájmu o věci, které jim přece nemohou být až tak vzdálené. Začal jsem pomýšlet, jestli to s občanským aktivismem nebylo za komančů lepší?! Taky jsem si vzpomněl na Havla, který hovořil o formování občanské společnosti, jestli jsme se vůbec někam posunuli?

A stejně jako za situaci kolem brněnského nádraží, tak i za stav celé společnosti může v největší míře ODS, v závěsu se smluvně opoziční a koaliční ČSSD. Praha a Brno jsou toho smutným dokladem.

Je těžké vyznat se ve spletitostech přesunu nebo nepřesunu hlavního nádraží. Pro mě je prioritou, že v moderní době bych raději zakázal vjezd automobilů do centra a hromadnou dopravu, mezi kterou počítám i vlaky, tu zachoval stůj, co stůj. Navíc podle nejnovějších studií je možné modernizovat stávající nádraží, aby odpovídalo i potřebám rychlovlaků. Ale za zásadní považuji, aby o tom mohli rozhodnout lidé v referendu, protože zastupitelé nejsou lepší odborníci na problematiku nádraží a přímá demokracie je méně korumpovatelná.

Pokud se to podaří, referendum bude vypsáno společně s komunálními volbami. Do té doby se objeví mnoho informací pro i proti přesunu, takže člověk si bude moci udělat dostatečný obrázek o celé věci. Proto jste-li Brňáci, neváhejte podpořit nás svým podpisem nebo i jinak. Vše potřebné najdete na těchto stránkách:
Referendum 2014

Vědění (zamyšlení) Tomáš Ulrich

Lidské vědění (v nejširším slova smyslu, ne jako znalost skutečné pravdy), zaznamenávané zdaleka nejen slovem, denně nabývá na rozsahu způsobem srovnatelným s velikostí a rozpínáním vesmíru.

Je tedy zcela důvodná skepse, že člověk neuchopí třeba i jen v oboru své vlastní práce vše, co „by měl“, natož pak aby našel moudrost života. Má však rezignovat na snahu o hlubší uchopování „vesmíru“ a zůstat pouze u nezbytných znalostí typu: Rohlík se vsunuje do úst okrouhlým koncem...??

Možná, že opravdu nic nemá „hlubší“ význam a cenu. Ale jsou oblasti a obory, a není jich málo, ve kterých nelze zůstat nezúčastněným příležitostným obdivovatelem „noční oblohy“, ale profesní čest žádá úsilí a znalosti „odborníka NASA“. Neboť i když „vesmír“ není člověkem plně uchopitelný (jednotlivě i kolektivně), v mnoha případech lidského snažení je třeba „vyslat někam družici, raketu i s posádkou...“.

Možná každý člověk potřebuje alespoň základního „průvodce galaxií“, být angažovaným obdivovatelem „noční oblohy“, být angažovaným, být obdivovatelem! Myslím, že i ten největší ateista by mohl pochopit v kontextu tohoto zamyšlení biblický citát, aniž by mu vadil jeho původ:

„Hledejte Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno!“

Objektivní náboženství? (zamyšlení) Tomáš Ulrich

Jedním z podnětů k tomuto zamyšlení je otázka objektivity vůbec, zejména ve filosofii. Jak je možné, že za téměř 3000 let usilovného rozvažování nedospěli(?) velcí myslitelé ke shodě alespoň na základních filosofických pravdách?! Znamená to snad, že žádné takové objektivní pravdy nejsou?!? Nebo se známí filosofové málo snažili naslouchat dostatečně jeden druhému a upřednostňovali originalitu a vlastní slávu?? Nebo byli „málo velcí“?

O co složitější musí být hledání objektivity v rovině náboženské. Matka Tereza i sebevražedný atentátník v autobuse se ženami a dětmi mohou mít stejně silnou náboženskou víru. Kdo rozsoudí, který z nich měl „správnější“?

Existují nějaké základní nevyvratitelné pravdy? No a pokud jsou, v což věřím, jaktože nejsou obecně uznávané??

V podstatě nevím, co dodat, jak to rozřešit. Ale přijde mi hloupé a zlo-činné uzavírat se v jakékoli víře, být fanaticky věřícím. Týká se to nejen tak zvaných sekt, ale i „renomovanějších“ náboženských spolků. Zodpovědnost za „náboženské zlo-činy“ je na obou stranách – náboženských vedoucích i vedených. Nemluvě o pseudonáboženství (kult Hitlerův, Stalinův a jiných, fanatism nejrůznějšího zabarvení – politika, sport, zábava...).

Do jisté míry lze fanatism omlouvat nedostatečnou citovou vyzrálostí, nedostatečným rozvojem intelektu a podobně, ale nelze jej tolerovat. Jenomže co vlastně nelze tolerovat?, co je ještě svéprávným náboženským postojem, pokud možno co nejbližším pravdě, a co je nepřípustným fanatismem??

Mám právo pohoršovat se nad člověkem, který kvůli své víře opustí manželku a děti, když i například v katolické církvi najdeme oficiálně svatořečené, kteří učinili podobně?!? A kolik věrných prolévalo krev svých „nepřátel“ v bojích za „pravou víru“ a „svatá místa“?? Výběr Matky Terezy a atentátníka byl čistě ilustrační. Pouze pro zamyšlení předkládám také myšlenku, zda by nebyli sebevražední katolíci, kalvinisté..., kdyby na to tehdy byly možnosti. Ale asi po celou dobu existence lidstva a různých náboženství při potírání jinověrců by se dalo hovořit i o páchání holokaustu!

Myslím, že toto zamyšlení výsostně dokreslí shlédnutí skvělého filmu Misie.
Prosím, nenechte se unést jednostranným výkladem, ten film je geniální především v tom, kolik spojuje rovin a spletitosti.

Tomáš Ulrich