P H I L - A N T H R O P I K A    1. číslo, 6. r. 2018/2019

Úvodní slovo

1. UMĚNÍ

2. ČLOVĚK A PŘÍRODA

3. FILOSOFIE, ANTROPOLOGIE

Dlouho po 100. jubileu Ladíme... (zamyšlení) Tomáš Ulrich

4. VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

                       
Autoři článků

POZVÁNKY na lidumilné a dobrodějné akce

Pokud budete chtít použít zde publikovaný text pro další šíření, zejména v jiném textu, prosíme o dodržování citačních standardů!

Lidé dobří,

po třech letech odmlky přinášíme další číslo Phil-anthropik; vlastně pouze jedno nové zamyšlení. Přejeme dobré počtení a příjemné podzimování.

Dlouho po 100. jubileu Ladíme... (zamyšlení) Tomáš Ulrich

Kdybychom žili v báječném světě, toulal bych se po všech koutech země České a země Moravskoslezské obzvláště jako varhaník a varhanář. Putoval bych od obce k obci a pouze za jídlo a střechu nad hlavou bych koncertoval pro radost, pro povznesení ducha (cultura animi) a opravoval místní varhany.

Kostely by byly centry setkávání všech bez rozdílu vyznání, pohlaví, rasy, vzdělání, sexuální orientace, věku, zdravotního stavu... Všichni by se snažili hledat společné dobro a vzájemně si pomáhali v jeho uskutečňování („oběť úplná a ustavičná“). Všichni by si byli rovni. Nejenom lidé mezi sebou, ale férový přístup by se dostával všem zvířatům, rostlinám, životu obecně. Lidé by se měli navzájem skutečně rádi a přátelili by se s přírodou jako s rovnocennou partnerkou. Vnímali a chápali bychom křehkost životního prostředí – mezi lidmi i v celé přírodě. Nebyli bychom bezohlední hloupí sobci. Jsme totiž zcela zodpovědní za sdílený svět a naše budoucnost je podstatně závislá na míře vzájemné solidarity!

Láska je cesta, pravda a život. Láska JE. Je dáváním sebe. Je dáváním BYTÍ. Je DÁVÁNÍM.

Jak dávat a přitom nekrást? Co je skutečným dáváním a co je pouze zdáním konání dobra, které je doopravdy touhou MÍT a ne BÝT? – touhou mít dobrý pocit, touhou zasloužit si být spokojený, mít „dobrý skutek“?

Život je strašně komplikovaný a jeho hodnocení a vyhodnocování je téměř nemožné, tedy nemožné z perspektivy VĚČNOSTI, z pohledu CELKU. („Nesuďte, a nebudete souzeni...“ L 6,37) Jako by na počátku bylo jedno veliké tlukoucí srdce, které se rozpadlo do nespočtu neviditelných kousků. Každá entita ve vesmíru má v sobě jeden kousek toho srdce. Všichni a všechno patříme jaksi k sobě, ale málo si to uvědomujeme. Nežijeme příběhem velkého srdce. Cítíme a prožíváme palčivou nenaplněnost, neúplnost. Každý z nás se s tímto hlubokým životním nepříjemným pocitem v sobě vyrovnáváme po svém.

Kdybychom žili v báječném světě, toulal bych se po všech koutech země České a země Moravskoslezské obzvláště jako varhaník a varhanář.


Je tomu již dlouho po 100. jubileu Ladíme... (26. 6. 2016). Některé mé vize a plány se přeměnily. Přelévají se jinam, ale pořád v rámci jednoho oceánu. Rok jsem nehrál, abych úspěšně dokončil doktorát z filosofie na MU (Pulchrum, bonum, verum v díle Hanse Urse von Balthasara). Pak se v srpnu narodil syn Jeroným. Koncertování jsem sice obnovil, ale do teď jsem nestihl docvičit nové pásmo, takže ještě letošní Advent a dobu vánoční budu muset vystačit s pásmem starým. Naštěstí zbývá ještě mnoho míst, kde jsem nehrál. Bohužel intelektuálně stagnuji. Od doktorátu jsem nepřečetl téměř žádnou novou odbornou knihu. Zapomínám cizí jazyky. Nezvládám pravidelně cvičit skladby. Varhanotéka také nevzrůstá. Přitom mám asi třicet „ulovených“ nových nástrojů, které čekají na zpracování.

Před dvěma lety jsem se rozhodl podpořit svým vstupem politickou stranu, která jediná v Brně bojovala proti odsunu hlavního vlakového nádraží. Navíc primárně se zabývá tématem nejdůležitějším – ochranou života na Zemi, záchranou člověka a lidskosti. Klimatická změna se dotýká každého z nás a její důsledky mohou být katastrofální. Demokracie bude dobře fungovat pouze tehdy, pokud se lidé začnou ve velkém zajímat o veřejné dění, o společné dobro. Je třeba vstupovat do politických stran a vytvářet občanskou společnost, založenou na pozorném naslouchání a účinném spolkovém životě, na společné práci (dřině) na hledání a vypiplávání dobra. Objevuji, jak je to náročná řehole. Proto budu rád, jestli mi chcete pomoci, když se podíváte na mou FB stránku Brno (proti) sobě a přispějete svými lajky, komentáři, příspěvky. Zvláště jste-li Brňanky a Brňané nebo máte-li Brno ve velké oblibě.

Mám rád snad jakoukoli invenční a experimentální hudbu (objevil jsem např. krásu post-rocku a jazzu). Miluji polyfonii, v níž je každý hlas důležitý a všechno tak nějak příjemně plyne jako v Bachovi. Jsem potulným „varhaníkem a varhanářem“.

Tomáš Ulrich