Inspiratorium – miniprojekt
Pro svůj miniprojekt jsem si vybral téma „učení bez učitele“, které mě v celém
inspiratoriu zaujalo asi nejvíc. Od začátku jsem se mu věnoval více než ostatním
tématům, například jsem si pročetl téměř všechny reflexe a sám jsem napsal
poměrně rozsáhlou reflexi, protože jsem k tomuto tématu měl co říct. Po
shlédnutí videa, na kterém byla zachycena přdnáška Sugaty Mitry jsem se o téma
zajímal ještě víc, protože mě nadchl experiment, který používali vědci na děti z
Indie. Vyvolávalo to ve mně spoustu otázek, já jsem se konkrétně zaměřil na
otázku, zda je možné učit bez učitele, jako prostředníka mezi zpracovávaným
učivem a studenty. Sestavil jsem proto menší dotazník a položil jsem ho žákům
základní, střední i vysoké školy. Z každé školy jsem vybral vždy právě čtyři
tudenty s rovnoměrným zastoupením holek a kluků. Jednímz pozorovaných jevů
experimentu pana Mitry bylo, jak se indické děti učily angličtinu, tak jsem si
řekl, že bych mohl krom jiných faktorů pozorovat právě zkušenosti studentů s
angličtinou a jejich schopnost se angličtinu učit. Doučuju několik studentů
právě z angličtiny a tak mi tohle téma hodně nahrálo do karet.
Otázky byly následující:
1) Preferuješ ve škole spíše klasické vyučování nebo interaktivní metody?
2) Děláš rád/a domácí úkoly na počítači nebo máš spíše rád klasické úkoly v
sešitě?
3) Kolikrát týdně používáte ve škole počítače?
4) Pomohlo by ti, kdyby měl ve škole každý svůj notebook a nemusel/a by jsi psát
nic do sešitu?
5) Myslíš, že by jsi byl schopen/byla schopná naučit se cizí jazyk bez učitele,
pouze pomocí nějakého výukového programu?
6) Věnuješ se cizímu jazyku i mimoškolně? (počítačové hry, filmy, seriály,
hudba, cizojazyčné články, knihy)
7) Které věci z výše jmenovaných konkrétně děláš?
8) Jaký vliv mají na tvou výuku cizího jazyka?
9) Jsi schopnen/á sám/a si odvodit gramatické jevy z výše jmenovaných nebo je
pochopíš lépe od učitele?
10) Líbí se ti způsob, jakým spolu vedeme hodinu?
Už od začátku jsem šel do experimentu s jistým očekáváním a sice:
1) Dozvědět se, že žáci nejsou sami schopni se naučit těžké gramatické jevy
v anglickém jazyce, aniž by jim je někdo vysvětlil.
2) Pokud se student věnuje jazyku mimoškolně, tak je schopný si některé
anglické slovíčka, fráze nebo dokonce i gramatické jevy zapamatovat a používat
je, ale nechápe proč je tak používá.
3) Studenty baví nestandartní postupy v oblasti učení, například
interaktivní metody, ale po chvíli pro ně začnou být stejně stereotypní, jako
jakékoli jiné učební postupy
4) A závěrem jsem se chtěl přesvědčit o správnosti způsobu učení, který
používám už teď, když doučuji, a který hodlám aplikovat i v budoucí učitelské
kariéře. Tento způsob je v podstastě jednoduchý a myslím nebo spíš doufám, že
pro studenty záživný. Stručně řečeno, jde o to, aby studenti sami vyhledávali
informace, které se později mají naučit. Mé předměty jsou biologie a zeměpis a
zrovna u nich to jde použít úplně. Uvedu příklad: Budeme v zeměpise probírat
systém litosferických desek. Většina učitelů by asi žákům rozdala papíry se
jmény litosferických desek, kde leží a jaký mají vliv na tektonické pohyby.Slepě
by jim to odpřednášela a příští hodinu zkoušela. Já naproti tomu bych studentům
podal velmi krátké a strohé informace o tom, co jsou to litosferické desky a jak
se chovají, poté rozdal atlasy, řekl bych jim, aby si litosferické desky našli
sami a zkusili uhodnout, jak se tyhle desky chovají a co všechno způsobují. Pak
bych jim rozdal učební materiály a nechal je si doma látku nastudovat. Ve
chvíli, kdy by pak viděli pojmenované desky na papíře by se jim jejich názvy
spojily s aktivní prací v hodinách a získali by cennou asociaci, která by jim
pomohla k naučení.
Výsledky pozorování mě nijak nepřekvapil a za to jsem rád, protože jsem si
potvrdil veškeré své cíle a zjistil, že metoda mého vyučování, kterou mimochodem
používám na doučování angličtiny, funguje a je studenty oblíbená. Zajímavé byly
ovšem nepatrné rozdíly, které neměly až tak velký vliv na správnost mých cílů.
Například studenti základní, střední i vysoké školy mají rádi používání
interaktivních metod, ale pouze studenti základní školy dělají rádi domácí úkoly
na počítači. Studenti vysokých a středních škol preferují úkoly spíše v sešitě.
Další zjištění moc zajímavé nebylo, zjistil jsem, že počítače se oužívají
nejvíce na základních školách, méně už pak na středních a vysokých školách
opravdu minimálně nebo dokonce vůbec. Co se mi ale zdálo zajímavé, že se všichni
studenti shodli na tom ,že by jim nepomohlo, kdyby měli všichni ve škole svůj
notebook a pracovali na něm. Netuším proč to tak je, mě by to například pomohlo,
ale měl jsem malý studovaný vozrek lidí a pro přesnější měření a zjištění
následných důvod jejich odpovědí bych potřeboval minimálně 100x víc lidí. Po
sérii otázek na interaktivní výuku na školách přišly otázky na téma anglický
jazyk. Hned při prvním jsem se dozvěděl, že většina studentů má z cizího jazyka
strach, a že jsou rádi za to, když jim nějaký učitel vysvětlí to, co sami
nechápou. Všichni se shodli na tom, že by nebyli schopni se naučit jazyk pouze
pomocí nějakého počítače, tak jak to udělaly děti v Indii. Možná zde jde o
prostředí, v kterém člověk vyrůstá, to bych ale opět muset rozšířit vzorek lidí,
abych zjistil, jak se věci mají. Při dalších otázkách už jsem si vyloženě
potvrzoval cíle, s kterými jsem do toho šel. Všichni studenti se mimoškolně
věnují anglickému jazyku a to i ti na základních školách. Nejčastějším způsobem
„mimoškolního studia“ pak jsou hudba, seriály a filmy. Středoškolští studenti
čtou dokonce knihy v angličitě, vysokoškolští ne, ptotože na to údajně nemají
čas. Většina středoškolských a vysokoškolských studentů dokážou pochytit v
seriálech, či filmech nějaké slovíčka a gramatické jevy, které ale nejsou
schopni si vysvětlit i když je umí používat ve větách. Studenti základních škol
se slovíčkům a gramatickým jevům nevěnují a snaží se spíše číst titulky nebo se
věnovat příběhu ve filmech nebo muzice v hudbě. Jak už jsem psal, žádný ze
studentů nebyl schopný si sám vysvětlit a pochopit, jak gramatický jev, který
slyšeli ve filmu, funguje a pochopili to až z výkladu učitele. Na poslední
otázku jsem měl ještě menší počet lidí, kterým jsem jim mohl položit, na druhou
stranu to byli ale studenti ze všech typů škol. Všichni čtyři se shodli na tom,
že struktura hodiny, kteoru spolu máme je něco, co ještě nezažili a že jim
hodina dává víc, než jen přednášení a poslouchání.
Závěr:
Závěrem jsem tedy chtěl říct, že učení bez učitele je alespoň pro mnou zkoumanou
skupinu českých studentů základních,střednícha vysokých škol, naprosto
nepředstavitelné a jsou rádi. Jsou rádi, když mohou používat interaktivní
metody, ale i k nim potřebují učitele. Zajímaé téma pro další práci by byl
důvod, proč čeští studenti odmítají učení bez učitele a indické děti byly
schopny se samy učit. Celá má práce je ale pouze v rovině teorie, vzhledem k
nedostatečnému počtu zkoumaných objektů a tak nemohu s jistotou tvrdit v
podstatě nic.