Jako první miniprojekt bych chtěl nadhodit pár myšlenek, které mi začaly vrtat v
průběhu inspiratoria. Obecně se týkají otázky, kde bych chtěl obrátit klasický
model, potažmo jak bych chtěl učit. Doufám, že nebudu moc opakovat ostatní:)
1) Obrácený model výuky
Myslím, že už jsem to psal v nějaké diskusi a určitě nejsem první, koho to tu
napadlo – jmenovitě jsem dnes našel stejný názor od Martiny ve Volných
inspiracích, takže mi už nikdo neuvěří, že neplagiátořím:) Každopádně to ale
právě proto popíšu jen ve zkratce a zkusím trochu poodtáhnout dál.
Jedná se o to, že žákům bych ještě před probíráním tématu zadal domů k
prohlédnutí něco informací místo toho, abych s nimi látku nejdříve probral a pak
jim dal procvičení za domácí úkol. Šlo by o článek, video, nějaké odkazy na
internet, cokoli. Samozřejmě, pokud by pro mne nebylo důležité udělat nějaký
„otvírák“ na téma až před nimi.
Výhodou je možnost dětí studovat vlastním tempem, dotažení všech na alespoň
nějakou základní úroveň, na které potom učitel může stavět a to, že žáci jsou ve
třídě pohromadě, pak využít jako nástroj, jako možnost, například k procvičení,
ne jako nutnost. S žáky by se pak mělo dát lépe diskutovat, provádět pokusy,
podobně, protože učitel se setkává se znalým publikem. Problém je samozřejmě s
těmi, kteří se nepřipraví. Jak motivovat co nejvíc lidí? Tady bych ošetření
viděl v IT – e-learningová prostředí dávají možnost zkontrolovat, kdo se už na
předmět tento týden podíval a kdo ne a tomu pak třeba napsat upomínku. Počítač
také dává možnost použití různých zdrojů – návrh jednoduchých pokusů, články,
diskuse, videa, výukové počítačové hry,... – motivaci pod heslem každému co jeho
jest.
Proč bych to dělal? Pevně doufám, že by se tím rozvíjela schopnost práce s
informacemi, pomocí diskuse by se mohl budovat i kritický odstup od toho, co si
žáci sami přečtou.
2) Role učitele
Ačkoli přísní učitelé mívají zpětně nejlepší hodnocení, sám takový nejsem. Jako
učitel bych chtěl za žáky přicházet jako člověk, který se zajímá o věci, které
zajímají (nebo by mohly zajímat) i je, něco si nastudoval a chtěl by s nimi dané
téma projít. Určitě si nemyslím, že je dobré (a dnes ani bezpečné) vystupovat
jako někdo, kdo žákům teď jasně nadiktuje, jak nám ten svět funguje. Podle toho
by mělo být zakotveno i učivo. Neučit věci jen proto, že „se to učí“, mít jasný
cíl a důvod k probrání tématu a tím argumentovat na obligátní otázku „K čemu nám
to bude?“.
Co bych si od toho sliboval? Kritiku sebe sama v tom, co učím, jak učím a proč.
Otevřený přístup a prostředí by mělo žákům předmět zpřístupnit a zlidštit,
jednoduše, přehnaný akademismus prostě nemám rád:)
3) Hodnocení, chování, pravidla
Dle mého asi nemá valný smysl přicházet do hodiny s již nastoleným řádem. Učitel
by neměl mít rozdílné cíle než žáci a proto ani hodnocení by podle mě nemělo
stát jen na něm. V tomto směru bych se s žáky pobavil na základě školního řádu,
co musíme mít, co bych chtěl já a co by chtěli oni. Sdílená pravidla mají myslím
pevnější základ.
Co se hodnocení týká, začal bych jej řešit například až ve chvíli, kdy by
nadcházel čas první písemky. Byl bych například jen pro pravidlo o minimálním
počtu známek, který by žák musel dosáhnout. Důsledně bych dbal na oznamování
plánovaných písemek a zřejmě bych zavedl malé testy, které by si žák mohl nechat
oznámkovat, nebo jen použít k vlastní informaci. Myslím, že u vlastních aktivit
(např. referátů) by bylo vhodné zapojit do hodnocení ostatní – ovšem s
odůvodněním, proč by hodnotili takto. Možná by se hodilo ještě více vychytávek,
kde se můžu inspirovat ve vašich dalších příspěvcích, jak jsem viděl:) Složitý
systém hodnocení může být problém, ale určitě bych se zatím nevzdával známek
(resp. čísel) a nějakého výpočtu průměru. Přes všechna úskalí jde o jasnou
zpětnou vazbu pro žáky, jak si na tom stojí.
Proč? Zapojení do pravidel a hodnocení by mělo podpořit argumentaci, donutit
žáky přemýšlet za sebe. I když se srovnávání kritizuje, známek bych se zatím
nevzdával, dokud by se podobný systém používal jinde. Spíš bych se žáku snažil
předat relativistický pohled na známkování jako takové a snažil se je odvést od
zaměření na známky.