Pojmosloví je – na rozdíl od rejstříku – uspořádáno ve věcných souvislostech, proto se některý z pojmů objeví na více místech. Obsahuje nejen termíny, ale i velmi obecně zformulované souvislosti, jež by bylo vhodné nejen pamětně zvládnut, ale hlavně pochopit a umět ukázat na příkladech ze studovaného jazyka, ev. z mateřštiny, a také je aplikovat na řešení běžných otázek souvisejících se zvukem řeči.
Výběr nezahrnuje všechny pojmy a termíny oboru, ale jen opravdu vybraný výsek z nich. Dáváme přednost termínům mezinárodním (resp. odvozeným od mezinárodních kořenů), neboť takto existují i v lingvistikách evropských jazyků a pro čtení cizojazyčného odborného textu až na výjimky postačují. České termíny jsou uvedeny v malé míře hlavně pro kontinuitu s poznatky z nižších typů škol, kde se preferuje terminologie česká.
Kurzívou jsou uvedeny pojmy a souvislosti, které nejsou zcela nezbytné, např. nejsou v lingvistické literatuře tak běžně užívány, ale mohou se hodit.
vztah mluvené a psané řeči
funkce mluvené formy řeči v komunikaci
přístupy k poznávání zvukové stavby řeči (stupně abstrakce a příslušné vědecké disciplíny)
fonetika, fonologie, řečové technologie; jejich vztah
přístup artikulační – akustický – auditivní
metoda sluchová a experimentální
fonetika obecná – speciální – aplikovaná
viz i hláska (fón)
přístup fonematický – subfonematický; "přirozená" fonologie
viz i foném
písmeno; jiné grafémy
ideografický – fonografický
zápis primitivní, digraf (spřežka), diakritika, vznik nového písmene
fonologický (fonetický) – morfologický – historický – etymologický
nerovná se slabičné písmo!!!
lexikální – morfologický – syntaktický – symbolický
zásady IPA a jejich modifikace; jiné typy transkripce
hláska/fón
(foném)
sylaba
přízvukový takt
výpovědní (promluvový) úsek
výpověď
promluva
artikulační báze
exspirační × inspirační dechová linie
hlasové ústrojí; fonace
funkce hlasu při řeči
hlasový začátek: tvrdý (ráz) – měkký – dyšný
mluvní orgány aktivní a pasivní
artikulace základní (místo a způsob artikulace) a doplňková (sekundární)
asimilace, aspirovanost, velarizace, glotalizace, sonorita (znělost), napjatost apod.
artikulační rysy relevantní a irelevantní
rozdělení hlásek podle artikulace: vokál – aproximanta – sonora (likvida – nazála) – obstruent (vlastní/pravý/šumový konsonant)
artikulace konsonantů a vokálů (rozdíl)
specifika sonor
fáze artikulace konsonantů: intenze – tenze – detenze; exkurze – rekurze
koartikulace; trazient
artikulace jazykem: apikální, dorzální, kakuminální, retroflexní
vokál a konsonant: auditivní rozdíl
rozdělení hlásek podle akustického hlediska: vokál – glide – sonora – šumový konsonant
konsonantnost × nekonsonantnost
vokálnost × nevokálnost
kvantita vokálů a konsonantů
sonorita × nesonorita
formant hrdelní, nosní, ústní; svrchní formanty
formant: F0, F1, F2, …
vokálů a konsonantů
identifikace fonému a fonologicky relevantních složek zvuku řeči; metoda minimálních plánů, komunikační test
fón × alofon; alofon základní – poziční (obligatorní n. fakultativní); ostatní varianty v realizaci fonémů (stylové, regionální, individuální apod.)
foném centrální × periferní
foném segmentální × suprasegmentální
rys fonologicky relevantní × rys fonologicky irelevantní
kvantita hlásek a její fonologická relevantnost
fonologická opozice – vztahy fonémů v opozici
příznakový × nepříznakový člen fonologické opozice
společný srovnávací základ prvků opozice: jednodimenzionální – vícedimenzionální
typ rozdílů členů opozice: privativní – graduální – ekvipolentní; vztah disjunktní
pozice dané opozice v systému: proporční – izolovaná
protiklad stálý × protiklad neutralizovatelný
korelace jako spec. typ vztahu fonémů
viz i sylaba, viz i členění řeči.
vokálnost – nevokálnost fonémů
konsonantnost – nekonsonantnost fonémů
kompaktnost – nekompaktnost
difúznost – nedifúznost
napjatost – nenapjatost
sonorita – nesonorita
nazálnost – nenazálnost (orálnost)
nekontinuálnost – kontinuálnost
drsnost (stridens) – matnost ("hladkost" – mellows)
abruptivnost – neabruptivnost (glottalizovanost – neglottalizovanost)
gravisivost (tupost) – akutovost (negravisovost, ostrost)
vibrantnost – nevibrantnost fonémů
vokoid
krátký a dlouhý (zkrácený, polodlouhý, prodloužený)
neutrální
vysoký, středový, nízký
otevřený × zavřený
plný × redukovaný
(ev. i středový otevřenější – zavřenější)
anteriorní (přední, palatální), střední a posteriorní (zadní, velární)
labializovaný, nelabializovaný
zaostřený, nezaostřený
posun jazyka horizontální a vertikální u vokálů
jiné možnosti zobrazení soustavy vokálů
stoupavý × klesavý
pohybový × polohový
contoid
obstruent (pravý konsonant) × sonora × aproximanta
orální × nazální
párový (šumový, vlastní) × nepárový (jedinečný)
(ex)ploziva × imploziva × afrikáta (asibiláta) × frikativa (sibilanta) × glide (dle sluchového dojmu)
sonorní × nesonorní
sonora (typy sonor, specifika sonor při spojování…)
likvida
okluziva × semiokluziva × konstriktiva (centrální × laterální; vibranta) × aproximanta (podle způsobu tvoření)
labiála (bilabiála, labiodentála) – dentála (addentála, interdentála) – alveolára (prealveolára, postalveolára) – palatála (prepalatála, mediopalatála, postpalatála) – velára (prevelára, postvelára) – faryngála – laryngála (dle místa tvoření)
labiála – lingvála – uvulára – glotála (dle artikulujícího orgánu)
konsonant jednoduchý × gemináta
kombinovatelnost konsonantů; tranzienty
jednotky: promluva – výpovědní úsek (taktová skupina) – (přízvukový) takt – sylaba
slovo jako zvuková jednotka; fonetické slovo
prostředky modulace a členění souvislé řeči: pauza, dynamika, melodie, tempo; témbr (barva hlasu) a jejich využití pro členění řeči
terminální – vnější – vnitřní; prostředky vyjádření junktur
onset (iniciála/praetura) – nukleus – koda; interlud (a vyjadřování těchto složek v konkrétním jazyce)
slabikotvornost
kombinovatelnost hlásek v rámci slabiky
slabika otevřená – slabika zavřená
hranice slabiky
proteze, protetické hlásky
heterosylabické × tautosylabické
hiát
hiátová hláska
apokopa, synkopa, kontrakce, synireze; haplologie
dynamický a tonický (+ kvalitativní, kvantitativní)
hlavní a vedlejší
stálý, volný a pohyblivý
taktový (slovní) a větný
(přízvukový) takt: sestupný, vzestupný a obstupný
takt a slovo
funkce akcentu: delimitativní – kulminativní – distinktivní (přízvuk jako problém fonologický)
klitikon: enklitikon (příklonka), proklitikon (příklonka)
slabičná – slovní – větná (melodie věty)
antikadence, kadence, semikadence (polokadence)
intoném; melodém
funkce intonace
koartikulace jako podnět
změna analogická
změna artikulační
distantní × kontaktní; sandhi
obligatorní × fakultativní × sporadická; lidová etymologie
paradigmatická × syntagmatická
asimilace v užším smyslu × akomodace
anticipační (regresivní, zpětná) X perseverační (progresivní, postupná)
znělostní; její zásady v konkrétním jazyce
znělostní; její zásady v konkrétním jazyce
artikulačního místa
artikulačního způsobu
měkkostní
sonory a aproximanty při asimilaci
disimilace
afereze; elize
proteze; epenteze; anaptyxe
metateze