Zimní turistika na sněžnicích
PaedDr. Pavel Korvas, CSc., Mgr. Jan Došla, PhD.
úvodorientace v terénu

Orientace v terénu

   Orientace v  terénu je velmi důležitým aspektem při uskutečňování túry na sněžnicích. Správná orientace je nutná zejména v zimním prostředí, kdy na člověka působí nepříznivé vlivy okolního prostředí – chlad, sníh a vítr. Navíc orientace v zimních podmínkách bývá obvykle složitější neboť v krajině ubývá záchytných bodů. V případě nepříznivých povětrnostních podmínek a podcenění situace může dojít až k ohrožení života. Proto bychom problematiku orientace neměli podceňovat a již před túrou se na ni dostatečně zaměřit. Zejména neznámý terén klade velké nároky na správnou orientaci.

   Pokud plánujeme túru, je potřeba se už dopředu pečlivě zaměřit na to, jakým způsobem se budeme v terénu orientovat. Nutností je vždy dobrá nová mapa a buzola, v posledních letech se stále více prosazuje využívání GPS, družicového systému využívaného k určování polohy.

Mapa

   V případě mapy obvykle používáme standardní turistickou mapu 1:50 000. Při členitém a orientačně náročném terénu se používají také mapy v měřítku 1:25 000. Takovou oblastí jsou např. Vysoké Tatry. V České republice většina map pochází od dvou firem – KČT a Shocart. Mapy těchto dvou firem se liší zejména grafickou stránkou mapu a některými informacemi v nich obsaženými.


Výřez z mapy pro turisty, měřítko 1:50 000.

   V případě zimní turistiky je vhodné použít speciální mapu vytvořenou právě pro potřeby zimní turistiky. Tyto mapy bývají i v jiném měřítku, např. 1:60 000 nebo 1:75 000 (obr. 59). Zimní mapa obsahuje sjezdové tratě, upravované běžecké tratě i trasy neupravované, nicméně vhodné pro zimní turistiku na lyžích nebo sněžnicích. Tyto trasy často vedou mimo tradiční letní značené trasy a v terénu jsou pak značeny tyčemi. V případě pohybu v horských oblastech (např. Krkonoše) je důležité respektovat tyčové značení, které se obvykle nachází v místech s minimálním lavinovým nebezpečím. Neméně důležité je také respektovat předpověď počasí, hrozící lavinové nebezpečí a návštěvní pořádek dané oblasti. Např. v národních parcích se v I. a II. zóně nesmí vstupovat mimo značené cesty.

   Každá mapa obsahuje legendu, která nám popisuje jednotlivé symboly používané na mapě. Můžeme z ní tak vyčíst, kde nalezneme turistické památky, kde je možnost občerstvení nebo ubytování, po jakých značených cestách se můžeme pohybovat apod. Sever na mapě je vždy na horním okraji mapy. Další důležitým prvkem každé turistické mapy jsou vrstevnice. Vrstevnice je myšlená čára spojující místa se stejnou nadmořskou výškou. Čím jsou vrstevnice na mapě blíže sebe, tím je terén strmější. V případě dobrého čtení vrstevnic na mapě jsme schopni posoudit terén, který nás čeká a dle toho také plánovat trasu. Na horách platí, že více než na kilometry se při plánování trasy zaměřujeme právě na celkové převýšení. Volíme mapy s ekvidistancí (vzdáleností jedné vrstevnice od druhé) 20-25m, při ekvidistanci 50m nebo 100m je schopnost "číst" terén zhoršena.


Zimní turistické mapy od firem Shocart a Žaket

   Při pohybu v terénu dochází k poměrně velkému opotřebení mapy. Před náročnými túrami je dobré mapu tzv. přelepit širokou průhlednou lepící páskou, aby ji povětrnostní podmínky a zejména sníh nebo déšť nepoškodily. Pokud mapu oblepíme z obou stran, stane se v podstatě nezničitelnou. Nevýhodou je její vyšší hmotnost a nižší skladnost. Samozřejmostí by měl být průhledný plastikový obal na mapu.

Buzola

   Vedle mapy je důležitým prostředkem orientace také buzola (obr. 60) nebo kompas. Pomocí těchto přístrojů jsme schopni mapu správně zorientovat (aby sever na mapě souhlasil se skutečným severem), a tak se pohybovat správným směrem. Buzola se skládá z otočného kotouče s magnetickou střelkou ukazující k severu, který je umístěn na průhledné obdélníkové destičce. Na otočném kotouči je stupnice, uvnitř něj je tzv. branka, která bývá někdy nahrazena šipkou. Na podložce bývá někdy umístěna lupa umožňující lepší čtení mapy. Najdeme zde také pravítko v různých měřítcích umožňující lepší odečítání vzdálenosti z mapy. Magnetická střelka ukazuje k severnímu magnetickému pólu, který není totožný se severním zeměpisným pólem a navíc stále mění svoji polohu. Rozdíl mezi oběma póly nazýváme deklinace. V našich zeměpisných šířkách se deklinace pohybuje v řádu několika stupňů, a tak se s ní při běžně turistice nemusíme zabývat.


Buzola

Vedle zorientování mapy slouží buzola nebo kompas také k určování azimutu.


Určení azimutu v terénu a z mapy

   Azimut je úhel, který svírá sever s plánovanou trasou pochodu. Umožňuje nám překonávat vzdálenost po přímce, velmi vhodný je např. při potřebě překonat větší odlesněnou plochu nebo při snížené viditelnosti. V lese jeho význam poněkud klesá, protože jsme málokdy schopni v členitém lesním terénu zachovat přímý postup, a tak je nutné neustále náš azimut korigovat. Azimut nastavíme tak, že nejprve zorientujeme mapu na sever, pak spojíme počáteční bod (místo, kde se právě nacházíme) s cílovým bodem (místo, kam se chceme dostat) delší stranou desky a otočíme kotoučem tak, aby se střelka dostala červenou částí do branky. Úhel přečteme na přední straně desky. Při následujícím postupu pak udržujeme střelku stále v brance a postupujeme po šipce umístěné v přední části desky nebo po delší hraně desky.

Při používání buzoly se musíme potýkat s některými nástrahami. Magnetická střelka se bude vychylovat, pokud se v její blízkosti objeví nějaký železný předmět nebo elektrické vedení. Buzoly prodávané v České republice budou fungovat v našich zeměpisných šířkách. Označení světových stran bývá obvykle v angličtině - sever N (North), jih S (South), západ W (West) a východ E (East).

   Na základní orientaci v terénu nám stačí jednoduchá buzola za 300–400 Kč. Mezi nejpoužívanější značky můžeme zařadit buzoly Silva, Recta a Suunto. Výhodou dražších buzol pak bývá zejména rychloustalující se střelka, kterou ale využijeme spíše při orientačním běhu. Cena takových buzol dosahuje více než 2000 Kč.

GPS

   GPS (Global Positioning System) je navigační družicový systém vyvinutý ve Spojených státech amerických. Původně sloužil hlavně pro potřeby armády. Pracuje na principu příjmu signálu vyslaného některou z 24 družic, které obíhají okolo Země. GPS přístroj dokáže na základě tohoto signálu spočítat vzdálenost od jednotlivých družic, a tak zároveň zjistit přesnou polohu na Zemi. K zaměření naší polohy je nutný příjem signálu od nejméně třech družic, pokud je přijímán signál od více družic, můžeme určit polohu přesněji. GPS přístroj určuje přesnost polohy v rozsahu 10-20m, při stanovení nadmořské výšky bývá přesnost okolo 30m.


Některé druhy GPS navigace od firmy Garmin

   GPS přístroje (obr. 62) v současné době dosahují stále menších rozměrů blížících se rozměrům mobilních telefonů. Větší miniaturizaci brání velikost obrazovky, která by měla být pokud možno co největší a nejpřehlednější. Vzhledem k charakteru použití by při turistice měly být tyto přístroje vodotěsné a měly by pracovat v co nejširším teplotním rozmezí. Mezi nejznámější GPS přístroje patří ty od firem Garmin a Magellan. Při nákupu GPS přístroje je potřeba si ujasnit, za jakým účelem a v jakých podmínkách ho budeme používat. Při použití v zimní turistice nás bude asi nejvíce zajímat způsob a kvalita napájení, výdrž přístroje při nízkých teplotách a jeho hmotnost. Právě při zimní turistice bývá problémem výdrž baterií GPS přístroje, které při nižších teplotách fungují okolo 4-6 hodin podle typu přístroje.

   GPS přístroje nám budou spolehlivě fungovat pouze ve venkovním prostoru, nejlépe otevřeném. Signál nechytneme v budovách a problémy můžeme mít i místech, kde jsou okolo nějaké vysoké překážky (např. stromy, okolní hory apod.). V uzavřeném prostoru (budovy, lodě apod.) můžeme použít externí anténu.

   Abychom plně využili všechny přednosti, které nám GPS nabízí, je potřeba mít v přístroji nahranou mapu oblasti, ve které se chceme pohybovat. Map, které se mohou nahrát do GPS přístrojů existuje celá řada různé kvality. Digitální mapy vydávají např. Shocart nebo KČT, celou řadu map je také možno si stáhnou z internetu. Odlišujeme mapy vektorové a rastrové. Vektorové mapy nám umožňují vyhledat si informace o jednotlivých bodech na mapě. Jejich výhodou je snadná čitelnost a přitom velké množství informací, které z ní získáme. Rastrové mapy mají stejný vzhled jako papírové mapy, v podstatě jde pouze o mapy převedené do digitální podoby pomocí skeneru nebo digitálního fotoaparátu. V případě vektorových map nám přístroj ukazuje aktuální polohu na mapě, nebo si také můžeme dopředu určit plánovanou trasu pochodu a GPS přístroj nás bude upozorňovat na případné odchýlení se od plánované trasy. U některých přístrojů můžeme dokonce nastavit hlasové upozornění (např. "po 50m odbočíte doleva"). Můžeme také zadat souřadnice a přístroj nás spolehlivě k danému místu "dovede".

   Někdy kvalitní a drahé přístroje selhávají a pokud nemáme buzolu, naše schopnost orientovat se v neznámém terénu se snižuje. Proto je dobré znát také některé přírodní zákonitosti, které nám pomohou najít sever, a tak správně zorientovat mapu. Musíme však počítat s tím, že takovéto určení světových stran je pouze velmi hrubé.

Orientace podle slunce:

- světové strany určíme tak, že malou ručičku namíříme na slunce a rozpůlíme úhel mezi touto ručičkou a dvanáctkou. Osa tohoto úhlu bude směřovat k jihu.

Orientace podle přírody:

- lišejníky narůstají více na severní straně

- mraveniště bývají na jižní straně stromu, severní strana mraveniště je strmější

- samostatné stromy mají bohatší větve na jižní straně

- vinice bývají na jižních svazích

- oltář v kostelech obvykle směřuje na východ

- otvory ve včelích úlech bývají obráceny k jihu

- slunečnice se obracejí za sluncem

- letokruhy osamělých pařezů jsou na severní straně hustší