Strana 3

3Oční změny spojené se stárnutím

U starších osob ochabuje kůže víček a svalový tonus a snižuje se množství orbitálního tuku. Následkem výše uvedených změn vzniká odchlípení dolních slzných bodů až ektropium dolního víčka. Pro udržení kontaktních čoček ve správné poloze je nutný určitý tonus svalstva dolního víčka i horního víčka. Potíže mohou nastat především u tvrdých čoček, jejichž centrace je závislá na správné poloze obou víček a dále u čoček s prizmatickým zatížením nebo stabilizovaných zeslabením okrajů čočky. Involuční ptóza vzniká degenerativními procesy v aponeuróze zvedače víčka. Stav vyžaduje plastickou úpravu. Další poruchou je dermatochalazis, která vzniká ztrátou elasticity a relativním přebytkem kůže horního víčka a defektem v orbitálním septu s výhřezem orbitálního tuku. Může dokonce omezit zorné pole. Před aplikací kontaktní čočky je třeba horní okraj víčka umístit do správné polohy.

S věkem ubývá počet pohárkových buněk ve spojivce a drobných slzných žlázek. Následkem toho se snižuje produkce mucinové a vodné složky slzného filmu, která může být příčinou snížené snášenlivosti u starších zákazníků a je zapříčiněna osycháním čočky a vznikem usazenin na povrchu čočky. Spojivka má snížený tonus, často jsou problémy se stabilitou slzného filmu, nacházíme známky degenerací – například pinguekulu či pterygium, kontaktní čočka oko mechanicky dráždí a jsou potíže s jejich centrací. Rohovkový epitel se normálně obnovuje během 5 až 7 dnů. U starších osob je schopnost regenerace snížena, současně se snižuje množství nervových vláken v rohovce a snižuje se citlivost rohovky a spojivky. Tím se vysvětluje poměrně dobrá snášenlivost tvrdých kontaktních čoček u starších nemocných. Se sníženou citlivostí rohovky se zvyšuje riziko vážných komplikací, například vznik rohovkového vředu. Šíře zornice je ve starším věku menší, z hlediska použití malé kontaktní čočky se jeví tento fakt jako výhodný, na druhé straně se snižuje kontrastní citlivost, což negativně ovlivňuje především používání multifokálních kontaktních čoček. S poruchou kontrastní citlivosti souvisí i oslnění. Ve stáří je čas potřebný k readaptaci na světlo až dvojnásobný. S věkem se snižuje průhlednost naturální čočky v oku a, klesá její propustnost především pro ultrafialové a modré světlo. Významný je i úbytek smyslových receptorů v sítnici a neuronů zrakové dráhy. Zvláštní význam má i stařecká degenerace žluté skvrny a glaukom, který se vyskytuje převážně u starších osob.

4Rozdělení kontaktních čoček

Na základě průměru čočky (Lens Diameter = LD) se kontaktní čočky dělí na korneální, semisklerální a sklerální.

4.1Korneální čočky

Čočky z PMMA – tvrdé KČ jsou nepropustné pro kyslík, nyní se používají více kontaktní čočky z kopolymeru siloxanylalkyl-perfluoralkyl-metylmetakrylu čočky, které jsou prodyšné pro kyslík a nazývají se „rigid gas permeable“ (RGP). Současné KČ mají obvyklý průměr 8,5–9,5mm. Na rozdíl od sklerálních čoček se korneální čočky lépe snášejí. Menší plocha umožňuje lepší výměnu prekorneálního slzného filmu a navíc nezakrytá část oka může dýchat spontánně atmosférický kyslík. První rohovkové kontaktní čočky měly zadní plochu tvořenou jediným poloměrem křivosti (bazální křivka), který neumožňoval přizpůsobení tvaru povrchu rohovky, která se oplošťuje od vrcholu k limbu. Současné rohovkové kontaktní čočky jsou tvořeny dvěma až třemi poloměry křivosti, takže sekundární křivka je plošší než křivka na periferii čočky. Existují i čočky s asférickou zadní plochou, které se používají pro lepší přizpůsobení asférické rohovce. Dřívější čočky byly také v centru tlustší, například čočka – 3 dioptrie měřila uprostřed 0,3mm, což je dvakrát více než u současných čoček. Od roku 1970 byl PMMA kopolymerován se silikonem – Siloxan-akrylát (SA), nebo s fluorokarbony (FSA), polyvinylpyrolidonem (PVP) a metakrylovou kyselinou (MAA). Silikon je vysoce permeabilní pro kyslík, ale je pružný a hydrofobní, zatímco PVP a MAA jsou hydrofilní. Současné kontaktní čočky jsou vyráběny z výše uvedených materiálů a liší se permeabilitou pro kyslík, stabilitou, pružností, snášenlivostí a reaktivitou.

4.2Semisklerální kontaktní čočky

Mají celkový průměr v rozmezí 12,5–15,5 mm. Přesto, že tato terminologie je používána výhradně pro tvrdé kontaktní čočky, svým celkovým průměrem se do této skupiny řadí i měkké kontaktní čočky. Tyto jsou ohebné, mohou absorbovat až 80 % vody, proto se nazývají hydrogelové, dehydratované jsou křehké. Nositeli jsou však dobře snášeny. Jsou větší než rigidní čočky, jejich průměr bývá 12,5 mm, ale mohou měřit až 16 mm. Když nabobtnají tekutinou, jejich průměr a tloušťka se zvětší a stoupá refrakční index. Vývoj měkkých (hydogelových) kontaktních čoček začal koncem 60. a začátkem 70. let. Čočky zakrývaly rohovku a limbus s lehkým přesahem až na skléru. Měkké čočky o průměru korneální čočky se excesivně pohybují na povrchu rohovky, krčí se a jsou nepohodlné. Při optimálním průměru se měkké čočky vinou po povrchu oka, což je činí pohodlné a snadno aplikovatelné. Základní materiál pro měkké čočky je hydroxymethylmetakrylát (HEMA), který je schopen absorbovat vodu. Kombinace různého procenta hydroxyetylmetakrylátu, povidonu, MAA a jiných monomérů vytváří různou schopnost absorbovat vodu a ovlivňuje mez pevnosti a reaktivitu povrchu. Čočky se rozdělují na málo absorbující vodu – do 38 % jejich hmotnosti, středně absorbující do 55 % a vysoce hydratované, které obsahují 70 a více % vody.

4.3Sklerální čočky

Mají průměr až 25 mm. Okraj čočky leží na bělimě. Je to první typ KČ, který byl vyroben a používán. V současnosti se aplikují u nemocných po úrazech z kosmetických důvodů. Existují zkušební sady, nebo je možné vyrobit otisk povrchu oka (Moldite), což je krém, který na oku ztvrdne během několika minut. Aby se umožnilo dýchání rohovky, jsou na povrchu čočky 1 mm díry. Indikace pro užití sklerálních čoček je keratokonus, nepravidelně zakřivené rohovky a postižení povrchových sliznic jako nastává u poleptání oka a Stevens-Johnsonova syndromu.

4.4M. Refojovo dělení čoček podle materiálu

• Tvrdé
• měkké hydrofobní
• měkké hydrofilní

Dále dělí na

• Tvrdé nepropustné (sklo, PMMA)
• tvrdé plynopropustné (RGP)
• měkké silikonové
• hydrogelové standardní (HEMA)
• hydrogelové výše bobtnavé
• hybridní

Podle Food and Drug Administration (FDA) jsou kontaktní čočky nazvány generickými jmény. Hydrogelové čočky mají koncovku „filcon“ a nehydrogelové „focon“. Hydrogelové čočky jsou dále děleny na čtyři skupiny. Čočky obsahující méně než 50% vody se nazývají „low water“, ostatní pak „high water“. Méně reaktivní povrch je nazýván nonionik a více reaktivní povrch ionik. Desinfekce nebo sterilizace čoček s nízkým obsahem vody a nereaktivním povrchem může být bezpečně udělána v autoklávu, chemicky nebo peroxidovým systémem. Čočky s vysokým obsahem vody mohou být sterilizovány pouze chemicky nebo peroxidovým systémem.

Pro dobrou snášenlivost kontaktních čoček je důležitá permeabilita kyslíku (Dk), která je vyjádřená koncentrací rozpuštěného plynného kyslíku (v ml) v m3 materiálu, odpovídající tlaku l mm Hg. Pro biokompatibilní materiály je vhodné porovnat jejich permeabilitu pro kyslík s permeabilitou vody. Čočka s nízkým obsahem vody má nízkou hodnotu Dk zatímco čočky s vysokým obsahem vody mají vysokou hodnotu Dk. Hodnoty Dk se používají spíše pro RGP čočky. Pro vyjádření prostupu kyslíku kontaktní čočkou se používá Dk/L (centrální transmisibilita), která záleží více na tloušťce čočky a je důležitější než hodnota Dk. Nejmenší tloušťka pro minusové čočky s nízkým obsahem vody je 0,03 mm, 0,06 mm pro KČ se středním obsahem a 0,12 mm s vysokým obsahem vody. Z těchto důvodů je hodnota Dk/L = 30 stejná pro všechny čočky s minimální středovou tloušťkou. K dosažení maximální propustnosti materiálu pro nízkomolekulární látky vedou dvě cesty. Je možné zmenšit tloušťku čočky nebo perforovat materiál, tím se snižuje i mechanická pevnost, čočka špatně drží tvar a je s ní obtížná manipulace, výběrem vhodného materiálu, například plynopropustné tvrdé kontaktní čočky, silikonové čočky a výšebobtnavé hydrogelové čočky. Pokud vysvětlujeme Dk tak D (difúzní koeficient) je výraz pro difúzi a k pro rozpustnost. Permeabilita pro kyslík u měkkého materiálu je vždy výsledek rozpustnosti, zatímco pro plynopropustné čočky (Rigid gas permeable – RGP) je vždy výsledkem difúze. Je-li Dk hodnota menší než 20, je permeabilita nízká, mezi 20–49 střední, 49–99 vysoká a nad 100 velmi vysoká. Nejlepší kontaktní čočky mají vyváženou permeabilitu pro kyslík, povrchovou smáčivost, reaktivitu, stabilitu a ohebnost. Materiál se střední hodnotou Dk má optimální vlastnosti. V následující tabulce je uveden přehled typického rozmezí hodnot Dk pro jednotlivé skupiny materiálu:

4.5Tři základní technologie výroby kontaktních čoček

Různé materiály vyžadují různé techniky zpracování. V současné době jsou známy tři základní technologie výroby kontaktních čoček:

• soustružení

  Při soustružení jsou rotačně obráběny postupně vnitřní a vnější plocha čočky, konečného povrchu je dosaženo následným leštěním. K výrobě je zapotřebí speciální soustruh s nástroji opatřenými diamantovými hroty. Soustružením se připravují tvrdé i hydrogelové čočky.

• rotační odlévání

  Při použití technologie odstředivého lití je tvar vnější plochy čočky odvozen od tvaru formy. Vnitřní plocha kontaktní čočky vzniká polymerací při otáčení formy. Změnou otáček formy lze vyrobit kontaktní čočky s různou optickou mohutností. Rotačním odléváním se připravují hydrogelové kontaktní čočky.

• lisování

  Při výrobě kontaktních čoček lisováním v uzavřených formách jsou obě plochy čočky tvořeny lisovací formou. Pro postižení celé škály kontaktních čoček je třeba velkého počtu lisovacích forem.