Adult learning and Basic Course of Debriefing

Jak může debriefing vypadat?

Pojďme se podívat na dvě modelová videa. 

V prvním provádí debriefing lektor Ondra.

Jak na vás Ondřej jako lektor působí?

Ve druhém videu vede debriefing lektorka Gabča.

Jak na vás působí Gabča jako lektorka? Kdo na vás působí lépe a proč?

Než si videa podrobněji zanalyzujeme stručně si proberme, co je to safe learning environment (SLE) neboli bezpečné prostředí.

Nyní si pojďme podrobněji probrat videa debriefingu lektorů Gabči a Ondry.

Jak se podařilo lektorům nastavit tzv. safe learning environment (SLE), tedy bezpečné prostředí?

Ondra SLE několikrát narušil. Zde je několik příkladů:

  • Usazení na stole, přístup a zahájení debriefingu dávalo jasně najevo, že si nejsou s účastnicí Gabčou rovnými partnery v diskusi. 
  • Nevysvětlil jí, co bude v debriefingu jejich společným cílem (identifikovat chyby a společně se zamyslet nad tím, jak se jim příště vyhnout). 
  • Skákal do řeči. Nevyslechl Gabčiny odpovědi celé. Když jí dal prostor se vyjádřit, většinou jí dal jasně najevo, že se mýlí, což postupně vedlo ke snížení jejího zapojení, protože se bála dál odpovídat, aby opět neřekla něco špatně.
  • Ondra dal několikrát najevo, že si myslí, že Gabča podcenila přípravu. Vždy bychom měli k účastníkovi přistupovat tak, že v dané situaci činil podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Hrála při debriefingu roli neverbální komunikace a lišila se nějak?

Neverbální komunikace hrála určitě roli. Čeho si můžeme ve videích všimnout?

  • Oční kontakt - Ten bychom měli udržovat nejen, když něco říkáme my, ale i když na nás mluví účastník. Dáváme tak najevo, že aktivně nasloucháme a že se na jeho odpovědi soustředíme. Očním kontaktem můžeme taky regulovat zapojení účastníků do debriefingu, zvlášť když máme např. někoho hodně aktivního, kdo nepustí ke slovu ostatní z týmu (věnujeme mu méně očního kontaktu, což moderuje jeho zapojení), nebo naopak někoho bázlivého, pasivního, někoho, kdo se bojí projevit svůj názor, můžeme mu očním kontaktem dát prostor a pobídnout ho.
  • Mimika obličeje - Úsměv, přikývnutí atd. může účastníka motivovat, aby pokračoval ve své odpovědi a řekl k tomu více. Zároveň mu dáváme najevo, že např. to, co říká je správná úvaha. Naopak např. protočení očí v sloup, uchechtnutí apod. bezpečné prostředí naruší. Určitě nemusíme se vším, co je řečeno souhlasit, ale musíme mít na paměti, že nás velmi jednoduše naše neverbální komunikace může prozradit.
  • Pozice těla - I když budeme sedět ve stejné úrovni (jako ve videu lektorky Gabči), můžeme naším usazením ovlivnit vnímání druhého člověka. S nohou přes nohu opření o opěrku židle s rukama založenýma před tělem dáváme druhému jasný signál nadřazenosti, naopak posazením s mírným nakloněním trupu k druhému člověku dáváme najevo svůj zájem a zapojení do diskuse.
  • Gesta - Některá mohou dobře ilustrovat to, co říkáme, např. když popisujeme nějaký proces, můžeme rukama naznačit, že má několik fází. Na druhou stranu chytnutí se za hlavu, rozhazování rukama apod. opět může bezpečné prostředí narušit.
  • Zlozvyky odvádějící pozornost - Cvakání/hraní si s propiskou, mačkání papíru s poznámkami do ruličky, kreslení obrazců na papír s poznámky při výkladu velmi narušuje diskusi.

To jsou jen některé z faktorů, které mohly hrát v neverbální komunikaci roli. Nicméně stejně jako ji vnímají naši účastníci, můžeme ji vnímat i my. Neverbální komunikace nám poskytuje mnoho vodítek o tom, jak se naši účastníci cítí a jaký mají postoj, aniž by museli něco říkat. Když se budeme snažit tyto signály vnímat, můžeme tak uzpůsobit styl a dotazy, které budeme klást.

Jakým způsobem rozebírali lektoři performance gaps účastníků? Jaký prostor dávali lektoři účastníkům k vyjádření?

Abychom mohli efektivně rozebrat nedostatky účastníků, je potřeba projít debriefingem strukturovaně, aby se v něm účastníci neztratili a nemuseli příliš přemýšlet nad tím, na co se zrovna ptáme. Ondra ve svém debriefingu žádnou strukturu neměl, naopak Gabča se držela fází modelu PEARLS, proto byl její rozbor mnohem přehlednější.

Ondra se Gabči ptal na různé informace, ale jeho otázky měli spíše charakter zkoušení, zda-li Gabča danou věc ví nebo ne. Když něco řekla špatně, vysvětlil jí to ze svého pohledu, ale nezjišťoval, proč Gabča jako účastník danou chybu udělala. 

Gabča jako lektorka se snažila naopak Ondru rozmluvit a ptala se ho nejprve na otázky, které se týkali postupu, který zvolil. Snažila se zjistit, proč si vybral dané řešení a jak o tom v tu chvíli přemýšlel. Když se k tomu dopracovala, pomohla mu opracit "myšlenkové rámce" tak, aby příště chybu neudělal. Většinou ale na chybu Ondra přišel díky dobře mířeným dotazům sám. Gabčin přístup byl více zaměřený na účastníka.

Můžeme si také všimnout, že když vedla debriefing Gabča, mluvil většinu času účastník Ondra.


V další části se zaměříme na několik tipů, které nám mohou pomoci na začátek k dobrému debriefingu.