• 0. Úvod
• 1. Platón o uspořádání kosmu
• 2. Platón o duši
• 3. Platón o společnosti a státu
• 4. Platón o umění

Platón bez idejí

Kosmem se v této části rozumí celý materiální svět na všech rovinách uspořádání. Nebudeme se tedy věnovat jen kosmologii v užším smyslu uspořádání a vztahů nebeských těles, nýbrž také elementární struktuře materiálního světa. Proto by se toto téma dalo označit za „fyziku“, v jejímž rámci však položíme větší důraz na kosmologii než například na analýzu pohybu.

Kosmologie či fyzika nepatřila k hlavním Platónovým zájmům ve všech etapách jeho tvůrčí myslitelské práce. Přesto se tomuto tématu věnoval v několik dialozích, a my se tedy v této části obrátíme k Faidónovi, Ústavě, Tímaiovi, Politikovi, Filébovi, Zákonům (konkrétně k jejich desáté knize) a k Epinomidě. Uvedené pořadí dialogů by zároveň mělo odpovídat pravděpodobné chronologii jejich vzniku (viz např. výklad Th. Brickhouse a N. D. Smithe na IEP), jež umožňuje určitou úvodní orientaci v jednotlivých úvahách.

V rámci této orientace můžeme konstatovat, že Platón se fyzikálním a kosmologickým otázkám věnoval převážně v pozdních dialozích.

Poznámka k Epinomidě:
Epinomis už podle antických zdrojů nebyla autentickým Platónovým dílem navzdory tomu, že se svým názvem i tématem hlásí k Zákonům (řecky Nomoi). Měl ji sepsat Platónův žák Filippos z Opúntu. Bližší informace k otázce pravosti najdete v úvodu F. Novotného k českému překladu Epinomidy – s. 11-12 ve vydání z r. 1997 – nebo v úvodu J. M. Coopera k anglickému překladu (Plato: Complete Works. 1997.) na s. 1617.
Přesto však je napsána v platónském duchu, a mnoho jejich tezí (ovšem ne všechny) najdeme i v jiných dialozích. Proto se k ní občas – někdy více, jindy méně kriticky – obrátíme, abychom s její pomocí lépe pochopili Platónovy myšlenky.

Obecná charakteristika materiálního světa

Platón obecně považoval materiální svět za ontologicky odvozený a nesamostatný. Pro toto tvrzení lze podat nemálo dokladů, mezi něž patří i následující pasáže:

• V dialogu Tímaios čteme (Tim. 29a), že materiální svět byl utvořen (uspořádán) podle dokonalého vzoru, který tedy musí být ontologicky primárnější (a také dokonalejší, viz např. Tim. 37d).
• V Politikovi (Polit. 271d-273e) se zase prostřednictvím známého mýtu popisuje, jak se materiální svět se stává neuspořádaným a dospívá až na samotnou hranici zániku, když jej přestane řídit božská moc a svět je ponechán sám sobě.
• Samotné elementy tohoto světa jsou opět podle Tímaia (viz Tim. 49b-d, 51b-d, 53b) identifikovatelné pouze s pomocí odkazu k nemateriálnímu základu.
• V desáté knize Zákonů se obsáhle dokazuje, že primární úrovní našeho světa není látka, a tedy materiální charakteristiky, nýbrž duše a její činnost (Leg. 891c-892c). (V tomto případě se nejedná o podřízenost či odvozenost materiálního světa jako celku, nýbrž o hierarchii v jeho rámci – fungování světa je založeno na spojení látky a duše, a v tomto spojení jsou látka a materiální složení věcí sekundární a jejich uspořádání je plně závislé na činnosti duše. -- Tento moment nás zároveň odkazuje k jednomu důležitému dílčímu bodu ve druhém tématu kurzu.)

Přesto však materiálnímu světu jako takovému náležejí určitá struktura a řád, jež lze popsat bez ohledu na jejich podmíněnost a závislost. (Nikoli však vysvětlit – vysvětlení počátku a zdroje struktury a řádu už vyžaduje odkaz na mimomateriální základ skutečnosti, tedy na ideje.) Proto si v rámci našeho kurzu můžeme položit dvě nabízející se otázky:

1. Jaký je látkový základ materiálního světa, tj. z jakých elementů je složen? (Viz oddíl 1. B.)
2. Jaká je struktura světa v makroskopickém, tj. kosmickém měřítku? Jinými slovy, jak je podle Platóna uspořádán kosmos jako celek? (Oddíl 1. C.)

Po zodpovězení těchto otázek však zjistíme, že nepostihují plně Platónovy záměry a že pro adekvátní postižení jeho vidění kosmu musíme zdůraznit jeden zásadní moment – totiž jeho přesvědčení o účelnosti a racionálnosti takového uspořádání kosmu (oddíl 1. D.).
Nyní můžeme přistoupit k první otázce.