Dějiny filosofie I
|
E. Kosmologie a kosmogonieProtizemě a „hudba sfér“
Také u pýthagorejců je toto téma zpracováno samostatně v rámci kurzu Kosmologie a kosmogonie u předsókratiků. Přesto zmíníme jeden motiv z kosmologie i na tomto místě, protože snad nejlépe charakterizuje pýthagorejskou „metodologii“. Přečtěme si opět Aristotelovy zprávy:
„A shromažďovali a uváděli do souladu vše, na čem mohli ukázat shodu mezi vlastnostmi čísel a harmonií se stavy a částmi nebe a s celým uspořádáním světa. A jestliže někde byla mezera, byli ochotni ji nějak doplnit, aby jejich teorie zůstala koherentní. Např. protože se zdá, že desítka (ἡ δεκάς) je dokonalá a zahrnuje celou přirozenost čísel, říkají, že těles, která se pohybují po nebi, je deset, avšak protože viditelných těles je pouze devět, zavádějí jako desáté těleso Protizemi.“
Aristotelés, Metafyzika I 5, 986a3-12 (DK 58 B4)
(Vlastní překlad podle Kříže a Rosse.)
„Opačně mluví italští filosofové, nazývaní pýthagorejci. Tvrdí totiž, že ve středu je oheň a Země jsouc jedním z nebeských těles je nesena v kruhu kolem středu a přitom vytváří noc a den. Vytvářejí ještě jinou Zemi, protikladnou této, jejíž jméno je Proti-Země. Nehledají výklady a příčiny pro jevy, nýbrž převádějí jevy na určité své výklady a mínění a snaží se je uvést s nimi do souladu.“
Aristotelés, O nebi II 13 (DK 58 B37)
(Upravený Špaňárův překlad s přihlédnutím k Rossovi.)
Pýthagorejci považují čísla za podstatu skutečnosti v tom smyslu, že co platí pro čísla, platí i pro skutečnost. Proto když odhalíme nějaké vztahy mezi čísly, ale pozorování těmto vztahům neodpovídá, je chyba na straně pozorování. „Vypočítané“ charakteristiky skutečnosti nejsou předmětem empirického ověřování, nýbrž prostě platí. (Už pouze v uvedeném samostatném zpracování pýthagorejské kosmologie se přesvědčte, že Protizemi připsali takové charakteristiky (především polohu v kosmu), aby byla v principu nepozorovatelná — a tedy aby bylo její zavedení nevyvratitelné. To je z hlediska moderní vědy naprosto absurdní postup.)
Pohybující se nebeská tělesa měla navíc vydávat tóny a celý kosmos hrál „hudbu sfér“ (či „harmonii sfér“). V pýthagorejském výkladu kosmu se tedy spojují tři motivy — hudba, číselné poměry, pohyby nebeských těles. Pýthagorejci však podle všeho neurčili výslovně, jaké těleso vydává jaký tón, v tomto ohledu je následující obrázek jen obecným schématem a uměleckou zkratkou.
Připomeňte si konkrétní příklady z novodobých dějin kosmologie či astronomie, na nichž lze demonstrovat odlišný vztah moderní matematické teorie a astronomické empirie!
Další oblasti pýthagorejského studia
Specifičnost pýthagorejského zkoumání skutečnosti dokládá i fakt, že na rozdíl od Míléťanů se nezajímali o meteorologii — v ní by zřejmě bylo obtížné nacházet číselné poměry. Co stálo v centru jejich pozornosti, ukazuje vyjádření už nejednou citovaného novoplatónika Iamblicha:
„Z nauk si prý váží pýthagorejci obzvláště hudby, lékařstí a věštectví.“
Iamblichos, Život Pýthagorův 29, 163, 1-2 (DK 58 D1)
Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041
