Metodika střelby v biatlonu
Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Michal Žák, Mgr. Sylva Hřebíčková, Ph.D., doc. PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D., Mgr. Dagmar Moc Králová, Ph.D., Mgr. Jiří Václavík, Bc. Jakub Hnatiak, Mgr. Ondřej Rybář

Úvodní strana Metodika střelby v biatlonu Zásobník cviků

Nastavení biatlonové malorážné zbraně

Prvním z faktorů, který zásadně ovlivňuje střeleckou úspěšnost v biatlonu, je nastavení zbraně. Ta by měla tzv. splynout s tělem biatlonisty, jako by byla jeho součástí. Proto je třeba na úplném začátku, ať už kariéry nebo nové sezony, důsledně nastavit či překontrolovat všechny části zbraně tak, aby sportovci precizně seděly.

Nyní uvádíme doporučený návod, jak nastavit zbraň a její komponenty (POZN. jedná se o nastavení zbraně pro praváka):

Délka pažby

Pažbičku uchopíme do dlaně pravé ruky, horní končetinu ohneme v lokti přibližně do pravého úhlu. Botka (patka) pažby by se měla pevně zapírat o paži (viz Obr. 6). Je-li pažba krátká (nedosahuje či netlačí na paži), je třeba ji prodloužit. Pokud je pažba dlouhá (nedovoluje při držení pažbičky dát horní končetinu v lokti do pravého úhlu), přistoupíme ke zkrácení pažby nebo použijeme kratší pažbu – pokud by zůstala delší, přetáčela by sportovci ramena do polohy nevhodné pro střelbu.

Délka předpažbí

Délku předpažbí sledujeme pouze v závislosti na vzrůstu sportovce a délce horních končetin. Je-li na spodní části předpažbí dostatečně dlouhá kolejnice pro nastavení jezdce upínacího řemene, není třeba jeho délku nějak zvlášť řešit. Pokud je však sportovec většího vzrůstu, je nutné vybrat pažbu s co nejdelším předpažbím odpovídajícím proporcím biatlonisty.

Pažbička

Pažbička společně s délkou pažby a předpažbím tvoří první a nejdůležitější krok při výběru pažby. Obecně platí, že by pažbička měla dobře zapadnout do dlaně pravé ruky, což závisí především na jejím objemu. Nejvhodnější variantou je vybroušení pažbičky přesně na prsty a dlaň dle velikosti ruky biatlonisty (viz Obr. 7). Rozhodující je také vzdálenost pažbičky od spouště a páčky závěru – postavení pažbičky by se nemělo výrazně oddalovat od kolmice k ose zavěřeného závěru, kterou spustíme od palcové podložky dolů. Objem a vzdálenost pažbičky ovlivňují jak rychlost a přesnost přebití, tak práci sportovce se spouští – obojí má na starosti ukazovák pravé ruky.

Jezdec a upínací řemeny

Jezdec je součástí upínacích řemenů, které se skládají z pažního řemene s okem a nastavitelného řemene s hákem jenž je přes jezdce připevněn ke kolejnici na spodní straně předpažbí. Jezdec slouží k zafixování levé dlaně mezi palcem a ukazovákem při střelecké poloze vleže. Jeho posunutím primárně nastavujeme výšku polohy, druhá fáze se provádí pomocí řemenu s hákem. Ten se vyrábí ve dvou variantách (viz Obr. 9) – řemen s oky s posunem na jezdci (přední část z kůže, zadní část tvořena kovovým hákem), nebo posun pomocí přezky přímo na popruhu (přední část z kůže, střední část tvoří popruh z umělých vláken, v zadní části opět kovový hák). Hák se upíná do oka pažního řemene vždy při střelbě vleže, pravidla však povolují upnutí i vstoje. Pažní upínací řemen se vyrábí také ve dvou provedeních. Prvním z nich je varianta řemenu z umělých vláken se suchým zipem (nebezpečí rozepnutí a ztráty během závodu), druhým je řemen z kůže a popruhu s přezkou (anatomicky tvarovaný, pevně stažitelný). Umisťuje se na paži do rýhy mezi biceps a deltová sval (viz Obr. 10).

Nastavení jezdce a upínacího řemene s hákem hraje důležitou roli pro zpevnění a zvýšení stability střelecké polohy. Hák by se měl nacházet nejlépe mezi úrovní spouště a začátkem pažbičky – není-li tomu tak, je vhodné posunout jezdce. Hák je dobré připevnit gumou vedenou záchytnými oky k botce pažby (viz Obr. 11).

Lícnice

Lícnice je většinou dřevěná a dobře nastavitelná (stranový posun, výškový posun, někdy stranové vyklopení). Je třeba ji nastavit tak, aby nebyla hlava střelce nějak výrazně vykloněna v předozadní a pravolevé ose. Důležité je tedy nastavení výšky a stranové polohy lícnice – když střelec svrchu volně položí hlavu se zavřeným okem na lícnici (hlava se opírá o lícnici lícní kostí), měl by při následném otevření oka jasně vidět mířidla vystředěná v jedné rovině s terčem (viz Obr. 12). Není-li tomu tak, je třeba lícnici posouvat a ladit tak dlouho, dokud nebude vystředění mířidel po přiložení hlavy a oka ideální.

Dioptr

Dioptr nastavíme tak, aby se nedotýkal žádné části obličeje – ideální je vzdálenost 1–4 cm od oka (obočí). Většinou je součástí dioptru gumová krytka oka, v tom případě hlídáme pouze mezeru mezi obočím a krytkou (viz Obr. 13).

Botka pažby

Botku je možné nastavit výškově dle potřeby sportovce. Nachází se na ní 1–2 háky (viz Obr. 14). Spodní hák slouží k nastavení výšky pro míření při střelbě vstoje (hák je mírně sevřen v podpaží). Vrchní hák fixuje zbraň v rameni (leží na klíční kosti) a nastavujeme jím výšku pro míření při střelbě vleže.

Spoušť

Spoušť nastavíme posunem po kolejničce tak, aby na ni byl ukazovák pravé ruky přiložen kolmo, ostatní prsty objímají pažbičku (viz Obr. 15). Jakékoliv jiné postavení prstu se může přenést na zbraň a způsobit stranové chyby při střelbě.

Jak již bylo řečeno, spouštíme ukazovákem – konkrétně třetím/distálním článkem. Dotýkáme-li se spouště špičkou třetího/distálního článku prstu, jedná se o tzv. lehkou spoušť, kdy má střelec dobrý cit, ale menší kontrolu nad samotným spuštěním. Ideální je poloha, kdy se spoušť nachází uprostřed třetího/distálního článku ukazováku – tzv. středně těžká spoušť, vysoká citlivost a kontrola nad spuštěním. Poloha spouště v místě kloubu mezi třetím/distálním a druhým/středním článkem ukazováku je nejméně příznivá především kvůli malému citu daného místa (viz Obr. 16).

Důležitá je také výška, ve které je prst na spoušť přiložen (viz Obr. 17). Obecně platí, že spoušť pracuje na principu páky a čím níže položíme prst, tím snadnější je spuštění a zároveň vzrůstá cit na spoušti. Pozor však dejte na to, aby při pohledu zboku byl ukazovák postaven kolmo na spoušť. Je-li prst přiložen na vrchní části, můžeme také hovořit o tvrdé spoušti (těžký odhad doby spuštění rány).

Další věc, kterou je třeba nastavit, je odpor spouště na 0,5 kg pomocí ladicích šroubků. Odpor měříme zavěšením půlkilového závaží nebo použijeme speciální měřicí přístroj (viz Obr. 18).

Na spoušť je možné přidat např. kuličku či hrot pro větší cit a kontrolu spuštění (viz Obr. 19).

Nastavení spoušťového mechanismu

Na spoušťovém mechanismu lze nastavit pomocí šroubů odpor spouště a stupňovitost spouště.

Zbraně značky Anschütz (model 1827 Fortner) jsou vybaveny dvoustupňovou spouští, což znamená, že na spoušti můžeme nastavit „mezichod“ (jde o předmáčknutí spouště s možností nastavení velikosti odporu, poté překonáváme odpor zbývající do 0,5 kg) nebo „bodovku“ (jednostupňová spoušť, chybí mezichod).

Nastavení odporu spouště

Pro nastavení odporu spouště slouží dva šroubky, které jsou barevně rozlišeny – jeden stříbrný, druhý černý (viz Obr. 20). Odpor zvyšujeme otočením ve směru hodinových ručiček, snižujeme otočením v protisměru hodinových ručiček.

Stříbrný šroubek slouží k nastavení celkového odporu spouště. Pokud je spoušť jednostupňová, nastavujeme odpor pouze na tomto šroubku.

Černý šroubek používáme v případě, že máme seřízenou dvoustupňovou spoušť a chceme si nastavit určitý odpor již na mezichodu.

Nastavení stupňovitosti spouště

Mezichod nastavujeme pomocí dvou šroubků (viz Obr. 21). Na obrázku je také popsaný „odpalovací“ šroubek, na jehož nastavení je závislé fungování spouště (odpálení). Otáčíme jím citlivě – pokud je příliš utažen, dojde k zamknutí spouště, je-li povolen, spoušť se spustí sama ihned po přebití.

Podrobný výklad k nastavení spouště zbraně Anschütz (model 1827 Fortner) je dostupný v anglickém jazyce zde: Nastavení spoušťového mechanismu (Bedienungsanleitung, 2015)Bedienungsanleitung. (2015, 10 20). Retrieved from fanail.no

Nosné řemeny

Slouží k nesení zbraně na zádech biatlonisty. Na postranní kolejnici nastavujeme výšku usazení řemenů vzhledem k pažbě (není zásadní pro jízdu). Důležité je správné dotažení nosných popruhů, lanek či gum, které jsou uchyceny mezi pažbičkou a zadní částí pažby (viz Obr. 22). Řemeny utahujeme tak, aby byla osa hlavně rovnoběžná s osou páteře, zbraň při jízdě nelétala a při předklonu do sjezdařského postoje se řemeny nezařezávaly, nezabraňovaly dýchání a setrvání v poloze.

Muška

Muška je součástí mířidel, nachází se v přední části hlavně nad jejím ústím a je chráněna klapkou. Dříve se používaly mušky hranolové, nyní dominují mušky kruhového tvaru o průměru 2,9–4,0 mm, jež užíváme dle podmínek na střelnici. Při dobré viditelnosti a osvětlení terče využijeme mušky s menším průměrem, se zhoršující se viditelností a světlem je třeba sáhnout po mušce s větším průměrem. Výhodou je použití nastavitelné mušky IRIS (viz Obr. 23), kdy pouhým pootočením měníme její průměr.

Zásobníky a jejich umístění

Zásobníky jsou neseny v zásobníkovém pouzdru umístěném na zadní části pažby, na předpažbí nebo v kombinaci těchto možností (viz Obr. 24). V pouzdru je drží magnet nebo přítlačné plíšky. Dle typu hlavně (těžká, lehká) určujeme umístění zásobníků na pažbě, a to kvůli vyvážení celé zbraně. Máme-li lehkou hlaveň, tak je vhodnější umístit zásobníky na předpažbí, v případě těžké hlavně umisťujeme zásobníky na zadní část pažby.

Umístění zásobníčků pro dobíjení jednotlivých nábojů

Zásobníčky s náhradními náboji se využívají zejména při štafetě, při ostatních závodech slouží jako rezerva v případě ztráty zásobníku nebo vyhození náboje ze zásobníku v důsledku špatného přebití. Jejich kapacita je šest nábojů s tím, že mohou být umístěny na pažbě v jednom celistvém zásobníčku nebo odděleně ve dvou, kdy je kapacita jednotlivých zásobníčků tři a tři náboje. Umístění na pažbě musí odpovídat pravidlům a zároveň by mělo dopomoct střelci k co nejrychlejšímu a nejsnadnějšímu dobití. Ideální je zásobníčky umístit co nejblíže k nábojové komoře hlavně.