Karkulka

Jan tedy svou princeznu vysvobodil a vzal si ji za ženu. A co další dva bratři? Nejmladší Matěj se zatím stal myslivcem v nedalekém lese. Staral se v něm o pořádek, aby zvířátka měla co jíst, a aby se tam všichni měli dobře. V tomto krásném lese žila také jedna malá holčička, která moc ráda nosila červený čepeček. Tomu čepečku se říkalo karkulka, a tak holčičce všichni říkali Červená Karkulka.

Jednoho dne poslala maminka Karkulku k babičce. Babička bydlela nedaleko, a protože měla narozeniny, Karkulka jí nesla víno a bábovku. Šla lesem a cestou potkala spoustu zvířátek.

Jak si tak Karkulka vykračovala po pěšince, narazila i na vlka. Byl velice zvědavý a vyptával se jí, co má v košíčku a kam jde. Karkulka mu všechno pověděla. Jakmile vlk zjistil, že má namířeno k babičce, rozběhl se stejným směrem.

Vběhl do chaloupky a spolknul babičku jako malinu. Potom si nasadil její čepec a brýle, vlezl si do postele a čekal na Karkulku.

Když Karkulka přišla k babiččině chaloupce, zaťukala, ale nikdo neodpovídal. Šla tedy dovnitř a viděla babičku, jak leží v posteli. Měla svůj bílý čepec a veliké brýle, ale Karkulce se přece jen zdála být trochu jiná než obvykle. Zeptala se: „Proč máš, babičko, tak veliké oči?“. A vlk odpověděl: „Abych tě lépe viděla.“. „A proč máš tak veliké uši?“, ptala se dál Karkulka. „Abych tě lépe slyšela.“, odpověděl zase vlk. „A proč máš tak veliké zuby?“ Vlk už na nic nečekal a slupnul i Karkulku.

Naštěstí šel okolo myslivec Matěj. Okýnkem uviděl vlka spát s plným břichem v babiččině posteli a hned se dovtípil, co se stalo. Rozpáral vlkovi břicho a babičku i s Karkulkou vysvobodil.

A tak si i Matěj našel svou nevěstu. Protože byla Karkulka ještě mladá, domluvil se Matěj s tatínkem Karkulky, že si na ni počká, než vyroste. Protože na to dobré, se vyplatí čekat.

Jan tedy svou princeznu vysvobodil a vzal si ji za ženu. A co další dva bratři? Nejmladší Matěj se zatím stal myslivcem v nedalekém lese. Staral se v něm o pořádek, aby zvířátka měla co jíst, a aby se tam všichni měli dobře. V tomto krásném lese žila také jedna malá holčička, která moc ráda nosila červený čepeček. Tomu čepečku se říkalo karkulka, a tak holčičce všichni říkali Červená Karkulka.

I my si zkusíme oblíbit tuto červenou barvu a najdeme ve třídě co nejvíce červených věcí a doneseme je na jedno místo než skončí písnička.

Jednoho dne poslala maminka Karkulku k babičce. Babička bydlela nedaleko, a protože měla narozeniny, Karkulka jí nesla víno a bábovku. Šla lesem a cestou potkala spoustu zvířátek.

My se teď proměníme na zvířátka, která žijí v lese.

Jak si tak Karkulka vykračovala po pěšince, narazila i na vlka. Byl velice zvědavý a vyptával se jí, co má v košíčku a kam jde. Karkulka mu všechno pověděla. Jakmile vlk zjistil, že má namířeno k babičce, rozběhl se stejným směrem.

Zkusíme běžet stejně rychle jako vlk.

Vběhl do chaloupky a spolknul babičku jako malinu. Potom si nasadil její čepec a brýle, vlezl si do postele a čekal na Karkulku.

Když Karkulka přišla k babiččině chaloupce, zaťukala, ale nikdo neodpovídal. Šla tedy dovnitř a viděla babičku, jak leží v posteli. Měla svůj bílý čepec a veliké brýle, ale Karkulce se přece jen zdála být trochu jiná než obvykle.

A jak to bylo dál, to si zazpíváme a ukážeme s písničkou.

Vlk už na nic nečekal a slupnul i Karkulku.

Naštěstí šel okolo myslivec Matěj. Okýnkem uviděl vlka spát s plným břichem v babiččině posteli a hned se dovtípil, co se stalo.

Matěj Rozpáral vlkovi břicho a babičku i s Karkulkou vysvobodil.

A tak si i Matěj našel svou nevěstu. Protože byla Karkulka ještě mladá, domluvil se Matěj s tatínkem Karkulky, že si na ni počká, než vyroste. Protože na to dobré, se vyplatí čekat.