Zákon džungle

Nyní vám budu vyprávět dobrodružný a nekonečně napínavý příběh džungle. Džungle je hustý a temný les, kam denní světlo jen málo zabloudí. Je to nejen místo nedotčené lidskou rukou, ale i divočina, která je pro nás velmi nebezpečná, zatímco pro ty nejnebezpečnější zvířata je domovem. Ovšem ani tak zde není lehké přežít. Obyvatelé džungle jsou odkázáni na dennodenní lov. Musí být neustále ve střehu a hlídat si své vlastní útočiště. Chvíle nepozornosti znamená pro neopatrného tvora nebezpečí, protože kořistí se může stát on sám. V džungli přežije jen ten nejsilnější. Kdo jednou v džungli zabloudí, už se odtamtud s velkou pravděpodobností živý nedostane. Jste připraveni na výpravu do těchto končin? Nebojíte se? Tak vzhůru na lov!

Byl temný večer a Baghíra, černý panter, byl hluboko v džungli na lovu. Uslyšel podivný zvuk a vydal se dychtivě za ním. Myslel si, že je to nářek nějakého zraněného zvířete, které se mu mohlo stát snadnou kořistí. Hledal, odkud ten zvuk vychází, až přišel k vysoké trávě. Přikrčil se, vytasil drápy a chystal se skočit, když v tom mezi stébly trávy spatřil něco velmi zvláštního.

Nebylo to žádné zvíře, bylo to nahé lidské mládě, které se na něj dívalo svýma uplakanýma, nevinnýma očima. Krvelačného Baghíru najednou přešla touha zabíjet a lovit, ale objevil něco, co neznal. To lidské mládě si na první pohled zamiloval. Vzal ho něžně do tlamy a bezmyšlenkovitě ho nesl, ale nevěděl kam, nebo co si s ním počne, ale hlavně někam do bezpečí.

Vzpomněl si pak na vlčí smečku. Starý šedý vlk, otec Akéla, chodíval v noci na lov a vlčice se starala o mláďata. Měsíc už byl vysoko, když se sešel Baghíra s Akélou na Poradní skále. Položil před něj lidské mládě a vše mu vylíčil. „Podívej, na ty oči. Ta nevinnost. Touží po životě.“ Starý vlk dal Baghírovi za pravdu a přijal dítě do své smečky. Nevěděl, co bude dál, jak lidské mládě dokáže vychovat, ale přece se dítěte ujal. Matka vlčice si nejdřív cizí mládě ze všech stran očichala a potom se rozhodla, že se o lidské mládě postará. Byl to chlapec a dala mu jméno Mauglí.

A tak se stal Mauglí součástí vlčí smečky. Vyrůstal s vlčími mláďaty, strávil s nimi celých deset let a naučil se od nich všechno, co k životu v džungli potřeboval.

Vlčice měla dokonce slabost, pro tohle lidské mládě. Jediné ze všech zvířat se nebálo ohně a umělo zacházet s planoucími větvemi, děsit jimi nepřátele a zahánět je na útěk.

Nyní vám budu vyprávět dobrodružný a nekonečně napínavý příběh džungle. Džungle je hustý a temný les, kam denní světlo jen málo zabloudí. Je to nejen místo nedotčené lidskou rukou, ale i divočina, která je pro nás velmi nebezpečná, zatímco pro ty nejnebezpečnější zvířata je domovem. Ovšem ani tak zde není lehké přežít. Obyvatelé džungle jsou odkázáni na dennodenní lov. Musí být neustále ve střehu a hlídat si své vlastní útočiště. Chvíle nepozornosti znamená pro neopatrného tvora nebezpečí, protože kořistí se může stát on sám. V džungli přežije jen ten nejsilnější. Kdo jednou v džungli zabloudí, už se odtamtud s velkou pravděpodobností živý nedostane. Jste připraveni na výpravu do těchto končin? Nebojíte se? Tak vzhůru na lov!

Byl temný večer a Baghíra, černý panter, byl hluboko v džungli na lovu. Uslyšel podivný zvuk a vydal se dychtivě za ním. Myslel si, že je to nářek nějakého zraněného zvířete, které se mu mohlo stát snadnou kořistí. Hledal, odkud ten zvuk vychází, až přišel k vysoké trávě. Přikrčil se, vytasil drápy a chystal se skočit, když v tom mezi stébly trávy spatřil něco velmi zvláštního.

Nebylo to žádné zvíře, bylo to nahé lidské mládě, které se na něj dívalo svýma uplakanýma, nevinnýma očima. Krvelačného Baghíru najednou přešla touha zabíjet a lovit, ale objevil něco, co neznal. To lidské mládě si na první pohled zamiloval. Vzal ho něžně do tlamy a bezmyšlenkovitě ho nesl, ale nevěděl kam, nebo co si s ním počne, ale hlavně někam do bezpečí.

Vzpomněl si pak na vlčí smečku. Starý šedý vlk, otec Akéla, chodíval v noci na lov a vlčice se starala o mláďata. Měsíc už byl vysoko, když se sešel Baghíra s Akélou na Poradní skále. Položil před něj lidské mládě a vše mu vylíčil. „Podívej, na ty oči. Ta nevinnost. Touží po životě.“ Starý vlk dal Baghírovi za pravdu a přijal dítě do své smečky. Nevěděl, co bude dál, jak lidské mládě dokáže vychovat, ale přece se dítěte ujal. Matka vlčice si nejdřív cizí mládě ze všech stran očichala a potom se rozhodla, že se o lidské mládě postará. Byl to chlapec a dala mu jméno Mauglí.

A tak se stal Mauglí součástí vlčí smečky. Vyrůstal s vlčími mláďaty, strávil s nimi celých deset let a naučil se od nich všechno, co k životu v džungli potřeboval.

Vlčice měla dokonce slabost, pro tohle lidské mládě. Jediné ze všech zvířat se nebálo ohně a umělo zacházet s planoucími větvemi, děsit jimi nepřátele a zahánět je na útěk.