Mezipředmětové vztahy přírodovědných vzdělávacích oborů ve školní práci

Jednou z cest zefektivnění a zkvalitňování vyučovacího procesu přírodovědných předmětů při konstantní časové dotaci je důsledné a uvědomělé využívání mezipředmětových vztahů, které žákům umožňují pochopit celé okruhy chemických, fyzikálních, matematických, přírodopisných a zeměpisných jevů a poznat jejich vzájemné souvislosti. Pouze jednotný postup všech zainteresovaných učitelů je schopen vytvořit syntetický pohled žáků na přírodovědné učivo, naučit je myslet ve vícesměrných řadách, v nichž dokážou pohotově spojovat a zobecňovat poznatky z různých přírodovědných předmětů.

Jednoznačné zaměření základního školství na reproduktivní aktivity, velká separovanost jednotlivých přírodovědných předmětů a malá provázanost jejich učiva, včetně neuspokojivé komunikativnosti žáků, vede některé pedagogy a didaktiky přírodovědných disciplín ke zvažování možnosti přechodu od izolovaných vyučovacích předmětů k integrovaným vzdělávacím blokům, ve kterých by byla žákům předkládána k řešení praktická a aktuální témata, která by preferovala společné využívání poznatků ze všech přírodovědných předmětů.

V přírodních vědách, podobně jako v ostatních odborných disciplínách a kterémkoli oboru lidské činnosti, je třeba prozkoumat minulost, aby bylo možno pochopit přítomnost a do jisté míry odhadnout možnosti budoucnosti. Přírodní vědy vznikly v minulosti jako nástroj pro řešení praktických problémů. Poznání pramenů přírodních věd podává informace o jejich vývoji a tím lidem pomáhá orientovat se i v dnešních problémech. Znalost historie přírodních věd umožňuje vidět svět kolem nás v širokých souvislostech, umožňuje nalézat v mnohostrannosti a chaosu každodennosti určitý řád.

• Nástin historického vývoje chemie a jejích mezipředmětových vztahů
• Mezipředmětové vztahy vzdělávacích oborů chemie, zeměpis