ZUR138 Úvod do studia kultury

8. Pracovní týden/setkání

Kultura středověku

Základní pracovní témata

  1. Středověk (x starověk x novověk)
  2. Panovník a šlechta
  3. Feudálové a poddaní
  4. Feudálové a církev
  5. Křesťané a pohané
  6. Reformátoři a kacíři
  7. Kláštery a univerzity jako centra vzdělanosti
  8. Asketismus a středověké a novodobé pojetí intimity
  9. Dvorská/rytířská kultura (dvorské pojetí lásky) a církevní kultura (křesťanské pojetí lásky)
  10. Kultura a umění (středověku) jako zašifrovaný text (symbol, metafora, alegorie)


Studijní texty

  • Pavelka, Jiří - Pospíšil, Ivo: Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů. Brno : Nakladatelství Georgetown, 1993 (hesla související se Základními pracovními tématy).
  • Pavelka, Jiří: Symbol a metafora jako výrazové prostředky textu. In: Stachová, Jiřina, ed.: Symbol v lidském vnímání, myšlení a vyjadřování. Praha : Filozofický ústav ČSAV, 1992, s. 46-60.
  • Pavelka, Jiří: Epochy a proudy, s. 1-43. Viz Téma č. 4.
  • Spunar, Pavel, a kol.: Kultura středověku. Praha : Orbis, 1972, Věk středu a naše kultura, s. 9-35.
  • Pavelka, Jiří: Intimita, umění a masová média. In Mladí lidé - aktivní občané v budoucí Evropě. Sborník referátů z IX konference Klubu UNESCO Kroměříž, konané 25.-26. dubna 2000. Kroměříž 2000, s. 53-57.
  • Petrů, Eduard: Zašifrovaná skutečnost. Deset otázek a odpovědí na obranu literární medievalistiky. Ostrava : Profil, 1972. Je alegorie klíč k tajemství díla?, s. 94-129.
  • Breuers, Dieter: Na hradech, v klášterech, v podhradí : Středověk, jak ho neznáte. Praha : Brána - Knižní klub, 1999, s. 208-214.
  • Pavelka, Jiří: Předpoklady literárního dorozumívání. Brno : Masarykova univerzita, 1998, s. 45?107 (zejména komunikační strategie). Viz Téma č. 4.
  • Debicki, Jacek - Favre, Jean-François - Grünewald, Dietrich - Pimentel, Antonio Filipe: Dějiny umění. Malířství. Sochařství. Architektura. Praha : Argo, 1998. Viz Téma č. 4.


Doporučená četba

  • Gombrich, Ernst Hans: Příběh umění. Praha : Argo - Mladá fronta, 1995, s. 157?221.
  • Petrů, Eduard: Zašifrovaná skutečnost. Deset otázek a odpovědí na obranu literární medievalistiky. Ostrava : Profil, 1972, 155 s.
  • Pavelka, Jiří: Anatomie metafory. Brno : Blok, 1982, 294 s.
Chyba: Odkazovaný objekt neexistuje nebo nemáte právo jej číst.
https://is.muni.cz/auth/el/1423/jaro2012/ZUR138/um/ZUR138-08.pdf

Zadání písemného úkolu č. 3 (Poznámka: zadání písemného úkolu č. 4 - seminární práce - naleznete v předchozím 7. pracovním setkání této osnovy!)
Název práce: Interpretace tří symbolických a tří metaforických názvů uměleckých děl a interpretace tří a alegorických děl
Žánr: výkladového rejstříku
Počet znaků: cca 5 000
Maximální počet bonusových bodů: 5

Zadání: Zvolte si A/ 3 symbolické a B/ 3 metaforické názvy uměleckých děl a C/ 3 díla alegorická (pokud název těchto děl bude současně navíc symbolický, anebo metaforický, je třeba tuto skutečnost uvést). Titul bibliograficky ukotvěte! Uveďte vždy název, autora, místo, nakladatelství a dobu vydání díla. Pokud interpretujete překlad cizího titulu, vždy uveďte originální název!!! V několika větách opište a vysvětlete symbolický a metaforický význam zvolených titulů a vysvětlete základní (doslovný, výchozí) a alegorický význam zvolených děl.

Základní rozdíl mezi metaforou a symbolem je ten, že metafora je kategorie nadjazyková a nadnárodní, obecně srozumitelná, neboť „kopíruje“ univerzální mentální operace lidské psychiky, zatímco symbol je jev kulturní, závislý na příslušné oblasti.

Metafora je srozumitelná bez ohledu na jazyk příslušníkům všech kulturních oblastí. Je artikulována v rámci syntagmatického kontextu, tedy již na úrovni dvou slov, nejvýše však na úrovni věty či souvětí. Metafora nemůže být tvořena jedním slovem, ledaže by to byl novotvar-kompozitum spojující dvě slova s odlišnými významy jako např. „kouzlátko“, „uzdoufání“, „potentotence“ apod. Metaforický význam je vždy něco jiného než součet významů jednotlivých slov tvořících metaforickou formu, naopak je unikátním výsledkem konfrontace lexikálních významů  tvořících metaforickou formu. Může se ovšem lexikalizovat, což dokládá vědecká terminologie (barva zvuku, tvrdé a měkké souhlásky, Mléčná dráha, profil větru, paměťové médium). Součástí metaforických forem se mohou stát symboly. Metafora se může také symbolizovat – stát se symbolem hodnotových orientací, hnutí, epochy. Metafora je univerzálním nástrojem, pomocí něhož člověk a komunita disponující omezeným počtem znaků (slov) mohou vyjádřit či označit kteroukoli novou poznanou či vytvořenou skutečnost nekonečně bohatého lidského zkušenostního světa.

Metefora „oči domu“ znamená okno, „oči hvězdáren“ dalekohled, „oko pušky“ mušku, „hlava království/státu“ např. Prahu/prezidenta, „mozek počítače“ procesor, „plíce planety/města“ lesy/parky, „krev průmyslu“ naftu.

Metaforické názvy se mohou změnit v symboly. „Květy zla“ jsou metaforou s významem např.  morbidnost, perverze, defétismus, mohou ovšem fungovat také jako symbol dekadentního směru nebo epochy moderny.

Symbol není fenoménem jednoznačně jazykovým či mentálním jako metafora. Hodnotu symbolu mají věcí, pohyby (gesta), děje, rituály. Slova-symboly, které symbolické skutečnosti označují, nesou vždy dvě významové úrovně: lexikální či doslovnou a symbolickou. Symboly jsou vždy časoprostorově určeny, platí pouze v dané „smluvní“ oblasti. Symboly jsou součástí symbolických okruhů vygenerovaných kulturou a jsou obvykle jednoslovné. Např. s většinou zvířat je spjat symbolický význam, „kráva“ má ovšem jiný symbolický význam v češtině (omezenec) a jiný v jazycích užívaných v indické kulturní oblasti, kde kráva je kultovním zvířetem. Lokálně platnými jsou symbolické okruhy tvořené stromy, uniformami, nástroji, barvami, přírodními živly apod.

Prostřednictvím symbolů může být zkonstruován také celý příběh. Tak je tomu u biblických podobenství, bajky nebo přísloví. Tento způsob výstavby příběhu je označován za alegorii (jinotaj). Alegorie – obdobně jako symbol – má dvě významové úrovně, doslovnou a alegorickou. Alegorickou výstavbu mohou mít také mnohá žánrově odlišným způsobem orientovaná díla ústní slovesnosti (přísloví) i literární (bajka, podobenství, science fiction). Alegorie, tak tomu bylo např. ve středověku, se může stát módním způsobem vyprávění, anebo se může stát – pokud publikační poměry kontroluje cenzura (srov. Českou protektorátní rezistenční poezii) – jediným způsobem jak vyjádřit skutečné autorské názory a postoje.

Termín odevzdání: 22. 4. 2012

Odevzdávárny
Domácí úkoly, sběr souborů.