Základní zásady trestního práva

= určité pr. principy, pr. ideje, na kterých je založeno TPH

- vycházejí z účelu a funkcí TP a také z principu pr. státu

- TZ nepodává výčet zásad na jednom místě, jako to dělá TŘ ( §2)

- význam základních zásad:

1. poznávací – tvoří základ TP a umožňují pochopení smyslu, podstaty, cílů, funkcí apod.

2. interpretační – jsou důležitým vodítkem při výkladu zákona a jeho institutů → výklad by měl vždy směřovat k účelu daném v § 1 TZ

3. aplikační – obdobně jako při výkladu, slouží základní zásady i při aplikaci trestněprávních norem

4. pro tvorbu práva – od roku 1961 TZ mnohokrát novelizován → obecným požadavkem je vždy založení TZ na určitých jednotných principech, tedy zásadách

- i jednotlivé instituty musí vycházet ze základních zásad

 

- některé základní zásady TP jsou zachyceny dokonce na ústavněprávní úrovni → nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (čl. 39, 40/6 LZPS), zásada humanismu a zásada přiměřenosti (čl. 5 Ú a čl. 6/3, 7/2 LZPS) → zdůraznění významu těchto zásad pro výkon spravedlnosti v právním státě

- dalšími zásadami TP jsou potom: zásada individuální odpovědnosti FO za spáchaný čin a zásada odpovědnosti za zavinění 

 

Zásady TPH můžeme rozčlenit do několika tříd:

Obecné zásady:

1. zásada humanismu a přiměřenosti

- projevuje se v povaze zájmů, které TP chrání = demokratické a humanitní hodnoty (život, zdraví, důstojnost)

- projevuje se i v oblasti ukládání a výkonu trestů → tr. represe by měla být rozumná (především délka trestu by měla být přiměřená, jinak ztrácí na významu), chování st. orgánů lidské a bez diskriminace

- zákaz mučení (čl. 7/2 LZPS), zákaz trestu smrti ( čl. 6/3 LZPS), zákaz ponížení lidské důstojnosti výkonem trestu a nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce( § 37/2 TZ)

- TP usiluje sankcemi také o neintegraci pachatele do společnosti a satisfakci obětem tr. činu

2.zásada demokratismu

- vyjádřena v ústavě čl. 1

 

3.zásada vyrovnanosti zájmů individuálních a zájmů celku 

plyne z preambule a čl. 1 Ú.

 

4.zásada zákonnosti

 

Zásady zvláštní a specifické:

1. nullum crimen sine lege, (žádný tr. čin bez zákona)

- jedině zákon stanoví jaká činnost je trestná a jakým trestem se postihuje

- obsaženo v čl. 39 a 40/6 LZPS

- o této zásadě hovoříme ve čtyřech rovinách – atributech, které tuto zásadu konkretizují do určitých požadavků zákonodárce:

a) nullum crimen sine lege scripta – požadavek zákonné formy pro trestněprávní předpisy

- prameny TP mohou být obsaženy pouze v zákonech nebo v mezinárodních smlouvách

- otázkou je porušování této zásady tzv. blanketními skutkovými podstatami, které odkazují na prameny práva nižší pr. síly  (např. kdo neoprávněně vyrobí….)

b) nullum crimen sine lege certa – požadavek určitosti trestněprávní normy

- zakázané jednání musí být vyjádřeno jasně, přesně, srozumitelně, dostatečně podrobně a určitě

- jednající nesmí mít pochyby  o trestnosti svého jednání

- jednotlivé kategorie deliktů musí být přesně vymezeny a dostatečně odlišeny

- v rozporu byla především úprava tr. činů proti republice před rokem 1989 – neurčitost zákonných definic trestných činů → umožňovaly libovolný výklad

c) nullum crimen sine lege stricta – zákaz analogie v neprospěch pachatele

- podmínky tr. odpovědnosti a ukládání sankcí nesmí být rozšiřovány cestou analogie

- analogií nelze tvořit nové skutkové podstaty a ukládat nové druhy trestů

- je dovoleno pouze použití analogie ve prospěch pachatele

- v TPP je analogie obecně připuštěna

d) nullum crimen sine lege praevia – žádný tr. čin bez předchozího zákona

- je zakázáno zpětné působení zákona jež zhoršuje postavení pachatele (použije se zákon účinný v době spáchání tr. činu)

-  nového zákona se použije, je-li pro pachatele příznivější, i když byl tr. čin spáchán za účinnosti starého zákona

- čl. 40/6 LZPS

- tato zásada je důležitá pro právní jistotu = znak demokratického státu

 

2. nulla poena sine lege (žádný trest bez zákona)

- úzce souvisí s předchozí zásadou → požadavek zákonné formy, určitosti, zákazu analogie v neprospěch a zákazu zpětné působnosti platí i pro ukládání trestů

- odlišnost v oblasti vymezení trestu předvídaného zákonem je v zásadě nulla poena sine lege certa → nejde o stanovení absolutně konkrétních trestů, ale o vymezení hranic, v jejichž mezích bude soud rozhodovat (jinak by byla omezena funkce soudce)

- stále existující absolutně určité tresty – ztráta čestných titulů, ztráta vojenské hodnosti apod.)

- porušením zásady nulla poena sine lege certa by bylo stanovování absolutně neurčitých trestů (např. bude potrestán přiměřeně) – v našem TZ nejsou obsaženy

 

3.zásada ekonomie trestního práva – viz otázka 5.

 

4. zásada individuální odpovědnosti FO za spáchaný čin

- základem tr. odpovědnosti je tr. čin (ne jen myšlenky na něj nebo neprojevené názory apod.)

- trestný čin - § 13 TZ

- trestní odpovědnost je vždy spojena s jednáním FO, které ohrožuje nebo porušuje zákon

- české tr. právo je založeno na individuální tr. odpovědnosti, tedy odpovědnosti FO za její vlastní jednání, nezná odpovědnost za cizí vinu ani odpovědnost PO nebo jiných subjektů

 

5. zásada odpovědnosti za zavinění

- tr. odpovědnost závisí na spoustě podmínek → jednou z nejdůležitějších je existence psychického vztahu ke skutečnostem, které zakládají tr. čin = subjektivní stránka tr. činu

- v závislosti na obsahu tohoto vztahu hovoříme o činu zaviněném či nedbalostním

- české TP je založeno na subjektivní odpovědnosti, tj. odpovědnosti za zavinění (nezaviněné následky se nepřičítají, s výjimkou tr. činu opilství)

- § 13/2 TZ

 

NOVÁ KODIFIKACE TRESTNÍHO ZÁKONÍKU JE ZALOŽENA NA TĚCHTO ZÁKLADNÍCH ZÁSADÁCH:

·         subsidiární úloha trestního práva (princip „ultima ratio“) jako krajní prostředek ochrany jednotlivců a společnosti;

·         pachatele lze uznat vinným trestným činem a uložit mu za něj trestněprávní sankci jedině na základě zákona („nullum crimen nulla poena sine lege“);

·         zákaz retroaktivity přísnějšího zákona v souladu s Listinou základních práv a svobod;

·         nepřípustnost analogie k rozšiřování podmínek trestní odpovědnosti a při stanovení trestů a ochranných opatření, včetně podmínek jejich uložení (zákaz analogie in malam partem);

·         individuální trestní odpovědnost fyzických osob, vyjadřující odpovědnost jen za vlastní jednání, čímž je vyloučena kolektivní odpovědnost;

·         trestní odpovědnost je založena na zavinění;

·         ukládání a výkon sankcí vyjadřuje přiměřenost trestání ve vztahu k závažnosti trestného činu a osobě pachatele.

Cílem nové kodifikace trestního zákoníku České republiky je zejména:

Plně zajistit ochranu občanských práv a svobod a dalších hodnot garantovaných Ústavou a Listinou základních práv a svobod, jakož i vynutitelnost důležitých příkazů a zákazů prostředky trestního práva, byť jde o nejzazší řešení („ultima ratio“), nicméně však řešení v některých směrech nepominutelné;

·         zajišťovat realizaci trestní politiky demokratické společnosti založené na principu humanismu, směřující k sociální reintegraci pachatelů a zajišťující přiměřenou satisfakci obětem trestných činů;

·         prohloubení diferenciace a individualizace trestní odpovědnosti fyzických osob a právních následků této odpovědnosti;

·         dosažení komplexní právní úpravy ochrany mládeže tím, že trestní právo mládeže bude provázáno s právní úpravou z dalších relevantních oblastí našeho právního řádu na základě vědeckých poznatků nejen z oblasti trestního práva a kriminologie, ale i pedagogiky, sociologie, pedopsychologie a pedopsychiatrie;

·         změna celkové filosofie ukládání sankcí, kdy je třeba především změnit hierarchii sankcí, v rámci níž by byl trest odnětí svobody chápán jako „ultima ratio“ a byl by kladen důraz na individuální přístup k řešení trestních věcí předpokládající širokou možnost využití alternativních sankcí k zajištění pozitivní motivace pachatele;

·         důsledné oproštění od všech reliktů nedemokratického pojímání funkcí a účelu trestního zákona a přihlášení se k ideové diskontinuitě s právním řádem z totalitního období; - dosažení srovnatelné úrovně s trestním právem moderního evropského standardu, při respektování mezinárodních závazků České republiky a požadavků vyplývajících z evropských integračních procesů.

Nová systematika obecné části trestního zákoníku reflektuje požadavek věcně logického uspořádání základů trestní odpovědnosti a jejích právních následků. Upouští se od deklaratorního formulování účelu (poslání) trestního zákoníku. Účel trestního zákoníku, jako základního kodexu trestního práva hmotného, vyplývá z konkrétních ustanovení trestního zákoníku a je jím nepochybně ochrana práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob, zájmů společnosti a ústavního zřízení České republiky, a to prostředky trestního práva. Tento účel tedy vyplývá z předmětu úpravy, aniž by jak účel trestního zákoníku tak i předmět úpravy bylo třeba konkrétně vyjadřovat v nějakém konkrétním ustanovení, jak nakonec není obvyklé ani zahraničních trestních zákonících, ve kterých také nebývá účel zákona či předmět úpravy výslovně vyjádřen, a přesto jeho posuzování orgány činnými v trestním řízení nečiní potíží, neboť dostatečně jasně a přesvědčivě vyplývá z vlastního obsahu trestního zákoníku. svobodách chránit trestněprávními prostředky práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob, zájmy společnosti a ústavní zřízení republiky, v návaznosti na Ústavu České republiky, Listinu základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách.