Právo EU

Historie evropské integrace

Historie evropské integrace

Integrace v Evropě:
vícevrstevnatá - zejména na konci 40. a začátku 50. let vzniká řada integračních uskupení:
např.
  • NATO
  • Rada Evropy
  • OBSE
  • a další…
Specifické kvality vykazují 3 evropská společenství:
1. ESUO - 23. července 1952 (tzv. Pařížská smlouva, 50 let)
2. + 3. EHS + ESAE (EUROATOM) - 1. ledna 1958
koncipovaná na principu nadstátnosti.

V čem se odlišují proti "tradičním" mezinárodním organizacím? V tradičním systému mezinárodního práva veřejného:
  • Subjektem jsou pouze státy
  • „Anarchický systém“ - chybí ústřední, státům nadřazená autorita
  • Státní suverenita: na 1 území je vrchnostenská moc vykonávána jen 1 státem
  • Smlouvy zavazují jen státy (výjimky nedávné – ZLPS), navíc pouze ty státy, které s touto smlouvou výslovně souhlasí. Nakládání se smlouvami určuje vnitrostátní (ústavní) právo.
ES jsou založena na principu nadstátnosti. Ten se projevuje:
  • = omezením svrchovanosti a přenosem některých kompetencí z čl. st. na ES;
  • => Společenství disponuje pravomocí náležející jinak jen státům (tj. moc nadstátní);
  • ES disponuje mocí:
    • Zákonodárnou
    • Výkonnou
    • soudní
  • Většinové rozhodování
  • Finanční nezávislost
  • Přímo použitelné, přednostně aplikovatelné právo
Princip nadstátnosti se projevuje i ve specifické struktuře orgánů ES. Základ je tvořen kooperací tzv. institucionálního trojúhelníku:
  1. Komise – reprezentuje zájmy ES
  2. Rada – reprezentuje zájmy čl. st.
  3. Parlament – reprezentuje zájmy lidu
Srovnej se státy, kde tradiční struktura vypadá: parlament, vláda, soudy
či mezinárodními organizacemi, které zpravidla disponují: Shromážděním, sekretariátem a soudem.

Otázka k zamyšlení: Proč byla struktura orgánů ES koncipována zrovna takto?

Prohlubování Integrace v rámci ES probíhalo ve dvou rovinách:
  1. integrace ekonomická a politická - zintenzivňování spolupráce...
  2. územní rozšiřování spolupráce
Územní rozšiřování ES probíhalo ve vlnách
  • 1952 + 1958 – založení, Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko;
  • 1973 – „Severní rozšíření“ – VB, Dánsko, Irsko;
  • 1981 – Řecko (počátek tzv. jižního rozšíření)
  • 1986 – Španělsko a Portugalsko
  • 1993 – Finsko, Švédsko, Rakousko
  • 2004 - Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko;
  • 2007 – Rumunsko, Bulharsko;
  • ? – Chorvatsko a Turecko

Politicko-ekonomické rozšiřování spolupráce v rámci ES
  • 50. léta – počátek integrace
  • 60. léta – krize – Lucemburský kompromis (19. leden 1966)
  • 70. stagnace (ropná krize…)
  • 80. léta – nový impulz - JEA (1. červenec 1987)
  • 1993 – vznik EU - Maastrichtská smlouva
  • 1997 – Amsterodamská smlouva
  • 2001 – Niceská smlouva
  • ? – Smlouva o Ústavě pro Evropu

Rok 1993 byl zlomový. Vedle Evropských společenství, ekonomicky zaměřených integračních uskupení vzniká Evropská unie, jež tyto tři společenství zastřešuje a přidává k ním další oblasti spolupráve. EU je charakteristická též tím, že není mezinárodní organizací, jen entitou bez právní Pilířová struktura představuje:
  1. (komunitární) pilíř: 3 (2) ES
  2. pilíř: společná zahraniční a bezpečnostní politika
  3. pilíř: vnitřní bezpečnost a justice
Pouze první pilíř je nadstátní. 2. a 3. pilíř jsou mezivládní. Shora uvedené projevy nadstátnosti zde proto nepřicházejí v úvahu.

Maastrichtská smlouva dále zavádí institu občanství EU, jsou položeny základy hospodářské a měnové unie, provedeny institucionální změny (změny v Evropském parlamentu, Evropská rada, Výbor regionů)

Amsterdamská smlouva posiluje první pilíř tím, že do něj přesunuje některé oblasti spolpráce z pilíře třetího (vízová a azylová politika), Schengenský systém je vtažen do rámce EU, III. pilíř zúžen pouze na trestní záležitosti. Zaveden princip flexibility. Rozšířeno použití procedury spolurozhodování (posílení legislativní funkce Evropského parlamentu).

Niceská smlouva řeší otázky, které vyvstaly v souvislosti s procesem rozšiřování EU a zvyšování počtu členských států.Reší proto především institucionální změny tak, aby orgány ES/EU byly funkční a akceschopné i po rozšíření.

Pravomoci ES
Smlouva o založení Evropského společenství (dále jen "SES") neobsahuje výslovný katalog pravomocí. Ty vyplývají především z cílů, úkolů ES a jejich věcné působnosti a z jednotlivých ustanovení SES. Cíle Společenství jsou obsaženy v čl. 2 SES a patří mezi ně zejména:
  • podpora vyváženého rozvoje hospodářských činností v celém Společenství;
  • trvalý a neinflační hospodářský růst;
  • vysoká úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany;
  • zvyšování životní úrovně a kvality života;
  • hospodářská a sociální soudržnost;
Do věcné působnosti patří zejména:
  • problematika cel a kvantitativních omezení dovozu a vývozu;
  • společná obchodní politika navenek;
  • vnitřní trh – 4 svobody /volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu);
  • společná politika v zemědělství a rybolovu;
  • společná politika v oblasti dopravy;
  • zajištění řádného fungování hospodářské soutěže;
  • politika v oblasti životního prostředí;
  • ochrana spotřebitele;
Předchozí
Následující