Správní právo I
Mgr. Bc. Alžbeta Králová, Ph.D.
Správní právo I
Info
Období
podzim 2015
Kapitola obsahuje:
1
Studijní text

Kapitola obsahuje:
11
Odevzdávárna
8
PDF
3
Složka
23
Studijní materiály
125
Studijní text

Kapitola obsahuje:
1
Obrázek
105
Studijní text

Obecné informace

Cíle předmětu

  • Hlavním cílem tohoto kurzu je vybavit studenty teoretickými poznatky o výchozích a také fundamentálních otázkách a institutech správního práva, a dále i určitými dovednostmi a schopnostmi aplikovat získané znalosti na problémy praxe. Na konci tohoto kurzu bude student schopen porozumět podstatě a poslání správního práva a veřejné správy, vysvětlit jejich funkce, vyargumentovat jejich opodstatněnost, orientovat se v řešení případových studií a zdůvodnit vybrané řešení případové studie.

Anotace

  • Základní vymezení správního práva jako právního odvětví, prameny a normy správního práva, diskreční pravomoc veřejné správy, subjekty správního práva, správně právní vztahy, právní status úředníků veřejné správy, organizace veřejné správy, územní a místní veřejná správa, realizace činnosti veřejné správy, normotvorná pravomoc veřejné správy, právní záruky zákonnosti ve veřejné správě, odpovědnost veřejné správy za škodu nebo nemateriální újmu způsobenou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, správně právní odpovědnost, správní právo trestní, odpovědnost za přestupky. 

Literatura

  • PRŮCHA, Petr. Správní právo :obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd.,. Brno: Doplněk, 2012. 427 s. ISBN 9788073803810.
  • Další literaturu naleznete v doplňujících materiálech.

Ukončení předmětu

  • ​Zápočet
  • Bližší informace k ukončení poskytnou jednotlivý vyučující na semináři.

Přednášky

1. přednáška – 24. 9. 2015 (prof. Průcha)

Obsah přednášky:

  • Správní právo, pojem a charakteristika (právní odvětví, pedagogická disciplina, věda správního práva versus správní věda).
  • Správní právo jako právní odvětví (předmět a systém správního práva, charakteristika společenských vztahů upravovaných správním právem, administrativně právní metoda regulace společenských vztahů, vnitřní systémové členění správního práva na právo organizační, hmotné a procesní, zvláštním subsystémem správní právo trestní, pojem evropské správní právo). 

Prezentace:

Prezentaci k přednášce naleznete zde.

Kontrolní otázky a úkoly:

  • ​Jaké jsou znaky veřejného práva a čím se liší od práva soukromého?

  • Definujte správní právo.

  • Vymezte odvětvotvorná kriteria v právu. Naplňuje tato kriteria správní právo? Pokud ano, jakým způsobem?

2. přednáška – 1. 10. 2015 (prof. Průcha)

Obsah přednášky:

  • Prameny a normy správního práva (pojem a podstata pramenů správního práva, členění pramenů správního práva, publikace pramenů správního práva, prameny tzv. evropského správního práva, pojem a podstata norem správního práva, charakteristické rysy a druhy norem správního práva, interpretace, aplikace, analogie).
  • Normotvorná pravomoc veřejné správy. 

Prezentace:

  • Prezentaci k přednášce naleznete zde.

Kontrolní otázky a úkoly:

  • ​Jaké druhy pramenů správního práva znáte? Uveďte příklady pramenů správního práva.
  • Jakým způsobem jsou jednotlivé typy pramenů správního práva publikovány?
  • Definujte správněprávní normu. 

3. přednáška – 8. 10. 2015 (prof. Průcha)

Obsah přednášky:

  • Subjekty správního práva, správně právní vztahy (pojem a druhy subjektů správního práva, subjekty veřejné správy, nositelé a vykonavatelé pravomoci, subjekty vůči nimž je veřejná správa vykonávána, pojem a charakteristické rysy správně právních vztahů, předpoklady a prvky správně právních vztahů, druhy správně právní vztahů). 

Prezentace:

  • Prezentace k přednášce bude doplněna.

Kontrolní otázky a úkoly:

  • Jak se odlišují nositelé pravomoci k výkonu veřejné správy od adresátů? 
  • Vyjmenujte jednotlivé typy subjektů veřejné správy a uveďte konkrétní příklady.
  • Jakým způsobem členíme správně právní vztahy?

4. přednáška – 15. 10. 2015 (prof. Průcha)

Obsah přednášky:

  • Organizace veřejné správy I (pojem a charakteristické rysy, výchozí teoretické aspekty, systém organizace veřejné správy, ústřední orgány státní správy, územně dekoncentrované – specializované orgány státní správy, pojem, charakteristika, působnost, pravomoc).  

Prezentace:

  • Prezentaci k přednášce naleznete zde

Kontrolní otázky a úkoly:

  • Vyjmenujte organizační principy veřejné správy.
  • Charakterizujte strukturu organizace veřejné správy.
  • Jaké územně dekoncentrované orgány státní správy znáte?
  • Uveďte příklad orgánu zájmové samosprávy.

5. přednáška – 22. 10. 2015 (prof. Průcha)

Obsah přednášky:

  • Organizace veřejné správy II (územní a místní veřejná správa, pojem a charakteristické rysy, výchozí teoretické aspekty, obce a kraje jako územní samosprávné celky, postavení, působnost, pravomoc, dozor nad výkonem působnosti obcí a krajů).  

Prezentace:

  • Prezentaci k přednášce naleznete zde.

Kontrolní otázky a úkoly:

  • Jaká jsou ústavní východiska místní samosprávy?
  • Definujte postavení obcí.
  • Čím se vyznačují statutární města?

6. přednáška – 29. 10. 2015 (doc. Havlan)

Obsah přednášky:

  • Realizace činnosti veřejné správy (funkce, metody a formy činnosti veřejné správy, členění forem činnosti veřejné správy a jejich charakteristiky, bližší charakteristika individuální správních aktů a normativních správních aktů). 

Prezentace:

  • Prezentace k přednášce bude doplněna.

Kontrolní otázky a úkoly:

  • Jaká je struktura činnosti veřejné správy? Popište její jednotlivé prvky.
  • Čím se liší normativní správní akty od správních aktů individuálních? Jak lze definovat smíšené správní akty?
  • Definujte neprávní činnosti veřejné správy.

7. přednáška – 5. 11. 2015 (dr. Dienstbier – soudce Nejvyššího správního soudu)

Obsah přednášky:

  • Realizace činnosti veřejné správy (bližší charakteristika smíšených správních aktů, veřejnoprávních smluv a tzv. jiných úkonů veřejné správy). ​​

Prezentace:

  • Prezentaci k přednášce naleznete zde. Dovoluji si upozornit, že se jedná pouze o osnovu přednášky (pro ulehčení zápisu poznámek), všichni jsou proto srdečně zváni přednášku si vyslechnout. 

Informace o přednášejícím:

  • Medailonek JUDr. Ing. Filipa Dienstbiera, Ph.D., soudce Nejvyššího správního soudu, dostupný zde.

8. přednáška – 12. 11. 2015 (Mgr. Roztočil – soudce Nejvyššího správního soudu)

Obsah přednášky:

  • Právní záruky zákonnosti ve veřejné správě (pojem a systém záruk zákonnosti, charakteristika vybraných záruk zákonnosti - soudní kontrola veřejné správy, svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, Veřejný ochránce práv, právo petiční, problematika vyřizování stížností).

Obsah přednášky:

Prezentace k přednášce je dostupná zde

Informace o přednášejícím:

  • Medailonek Mgr. Aleše Roztočila, soudce Nejvyššího správního soudu, dostupný zde.

9. přednáška – 19. 11. 2015 (děkanské volno)

DĚKANSKÉ VOLNO – přednáška se nekoná  

10. přednáška – 26. 11. 2015 (JUDr. Camrda, JUDr. Passer – soudci Nejvyššího správního soudu)

Obsah přednášky:

  • Správní trestání z pohledu české a evropské právní úpravy a judikatury (správní delikt jako trestní obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy, zásady spravedlivého procesu, zásada ne bis in idem).

Studijní materiály k přednášce:

  • Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Zolotukhin proti Rusku
  • Shrnutí rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Lucky Dev proti Švédsku.
  • Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva k daňovým sankcím dostupný zde
  • Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci Toshiba. Stanovisko generální advokátky dostupné zde
  • Rozsudek NSS ze dne 10. 4. 2009, sp. zn. 2 Afs 93/2008 (Toshiba).
  • Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci Fransson
  • Rozsudek NSS sp. zn. 1 As 125/2011.
  • Usnesení rozšířeného senátu NSS sp. zn. 6 As 144/2014.
  • Usnesení NSS sp. zn. 4 Afs 120/2014.

Informace o přednášejícím:

  • Stručný životopis JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., LL.M., soudce Nejvyššího správního soudu, dostupný zde.
  • Stručný životopis JUDr. Jana Passera, Ph.D., LL.M., soudce Nejvyššího správního soudu, dostupný zde

11. přednáška – 3. 12. 2015 (doc. Skulová)

Obsah přednášky:

  • Diskreční pravomoc veřejné správy (problém vázanosti, resp. volnosti v rozhodování veřejné správy, neurčité pojmy, správní uvážení, správní uvážení jako projev pravomoci správního orgánu, meze a limity správního uvážení, hlediska (principy) ovládající správní uvážení, specifika přezkumu správního uvážení).

Prezentace:

  • Prezentace k přednášce bude doplněna.

 

12. přednáška – 10. 12. 2015 (dr. Kudrová)

Obsah přednášky:

  • Odpovědnost veřejné správy za škodu nebo nemateriální újmu způsobenou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (ústavněprávní a zákonný základ odpovědnosti, vztah k občanskému zákoníku, odpovědnost státu, odpovědnost územních samosprávných celků, uplatňování nároku, systém regresních úhrad).

Prezentace:

  • Prezentace k přednášce bude doplněna.

Kontrolní otázky a úkoly:

  • Jaké jsou předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci?
  • Vysvětlete pojem regresní úhrada. Kdy ji lze ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. uplatnit?
  • Proč odpovědnost veřejné moci za škodu upravuje zvláštní předpis a ne občanský zákoník?

13. přednáška – 17. 12. 2015 (prof. Průcha)

Obsah přednášky:

  • Správně právní odpovědnost za přestupky (pojem a druhy přestupků, prameny právní úpravy, principy správního postihu za přestupky, předpoklady a následky odpovědnosti za přestupky, uplatňování postihů).  

Prezentace:

  • Prezentace k přednášce bude doplněna.​

 

Semináře

Obecné informace/harmonogram seminářů

 Základní informace

  • Program seminářů naleznete zde
  • Vybraná seminární výuka bude realizována externisty – soudci a asistenty vrcholných soudů (Nejvyšší správní soud, Nejvyšší soud) a zaměstnanci Veřejného ochránce práv. Z toho důvodu nebude dodržena jednotná posloupnost seminarizovaných témat. Vzhledem ke státní svátkům budou některá témata seminarizována společně s jinými. Doporučujeme proto pozorně sledovat interaktivní osnovu, kde budou zveřejňovány všechny informace a materiály k jednotlivým seminářům.

 Podmínky pro udělení zápočtu

  1. Aktivní účast na seminářích [včetně řešení zadaných příkladů a dalších plnění a jejich případné (dle pokynů vyučujícího) vložení do odevzdávárny v rámci IS MU]. Tolerována je jedna absence, a to bez ohledu na její důvod (není třeba se omlouvat); výjimečná další nepřítomnost bude řešena individuálně. Nahrazování v jiných skupinách se připouští, jen pokud to výslovně povolí „kmenový“ seminarizující (informaci sdělí na úvodním semináři), a zároveň, pokud to umožní kapacita učebny, v níž je nahrazení zamýšleno (kapacitu umožňující nahrazování nelze stanovit předem, proto nelze získat souhlas s nahrazením v konkrétní skupině v předstihu – lze tedy pouze dorazit na výuku a doufat, že kapacitní možnosti nahrazení umožní). Zápočtový seminář v jiné seminární skupině nahradit nelze.
  2. Úspěšné absolvování zápočtového testu. Podrobnější informace o zápočtovém testu budou sděleny na úvodní hodině a případně též upřesněny informačním e-mailem (v druhé polovině listopadu).

  Studijní literatura

  • PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012. 427 s.
  • HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. 792 s.
  • SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2013. 497 s.
  • SKULOVÁ, S. a kol. Základy správní vědy. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2014, 215 s.
  • HENDRYCH, D. Správní věda : teorie veřejné správy. 4. vydání Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2014. 242 s
  • PRŮCHA, P. Místní správa. Brno : Masarykova univerzita, 2011. 277 s.
  • KADEČKA, S.: Právo obcí a krajů v České republice. Praha : C. H. Beck, 2003.
  • KADEČKA, S. a kol.: Správní řád. Meritum. 1. vydání. Praha : ASPI, 2006.
  • SLÁDEČEK, V.: Zákon o Veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2000. SEDLÁČEK, S. Soudní kontrola veřejné správy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 126 s.
  • KOLMAN, P. Právo na informace. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 216 s. PF MU č.441. ISBN 978- 80-210-5135-5.
  • MATES, P.: Ochrana soukromí ve správním právu, 2. vydání. Praha: Linde, 2006.
  • MATES, P. Základy správního práva trestního. 6. vydání. Praha : C.H. Beck, 2015. 204 s.
  • VOJTEK, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012.

 V IS MU bude zveřejňována další literatura, judikatura a obdobné studijní materiály k danému tématu. Studenti tam taktéž naleznou zadání plnění na semináře, stejně tak jako odkazy na relevantní internetové stránky.

Harmonogram seminářů

Vážení studenti,

pro ulehčení orientace v tématech jednotlivých seminářů zde naleznete harmonogram seminářů 2–5 (harmonogram nezahrnuje úvodní a závěrečný seminář) podle jednotlivých dat, s informací o vyučovaném semináři a výuce externího vyučujícího z praxe (v harmonogramu vyznačeno vždy žlutě). Bližší informace o vyučujícím a pokyny pro přípravu na seminář naleznete v informacích k příslušné seminární skupině.

Aktualizováno: 15. 11. 2015

Datum

8:00–9:30

9:35–11:05

11:10–12:40

13:30–15:00

15:05–16:35

16:40–18:10

Úterý

20. 10.

Sk. 1             dr. Kolman

ZÁRUKY ZÁKONNOSTI

Sk. 3         dr. Kudrová

ZÁRUKY ZÁKONNOSTI

Sk. 5          dr. Kudrová

ZÁRUKY ZÁKONNOSTI

Sk. 7          dr. Sedláček

ZÁRUKY ZÁKONNOSTI

Sk. 9          dr. Sedláček

ZÁRUKY ZÁKONNOSTI

 

Středa

21. 10.

Sk. 11        dr. Tekeli

ZÁRUKY ZÁKONNOSTI

Sk. 21       dr. Tekeli

ZÁRUKY ZÁKONNOSTI

Sk. 14          dr. Kudrová

ZÁRUKY ZÁKONNOSTI

Sk. 16         dr. Kudrová

ZÁRUKY ZÁKONNOSTI

Sk. 17          dr. Kudrová

ZÁRUKY ZÁKONNOSTI

Sk. 19          dr. Kudrová

ZÁRUKY ZÁKONNOSTI

Úterý

27. 10.

Sk. 2             dr. Kolman

INFORMACE

Sk. 4             dr. Kolman

INFORMACE

Sk. 6           dr. Sedláček

INFORMACE

Sk. 8           dr. Sedláček

INFORMACE

Sk. 10         dr. Sedláček

INFORMACE

 

Středa

28. 10.

STÁTNÍ SVÁTEK

Úterý

3. 11.

Sk. 1             Mgr. Černá

ODPOVĚDNOST

Sk. 3             Mgr. Černá

ODPOVĚDNOST

Sk. 5             Mgr. Černá

ODPOVĚDNOST

Sk. 7                Mgr. Ulík

ODPOVĚDNOST

Sk. 9                Mgr. Ulík

ODPOVĚDNOST

 

Středa

4. 11.

Sk. 11        dr. Jurníková

ODPOVĚDNOST

Sk. 21       dr. Jurníková

ODPOVĚDNOST

Sk. 14          dr. Kudrová

ODPOVĚDNOST

Sk. 16           Mgr. Černá

ODPOVĚDNOST

Sk. 17              Mgr. Ulík

ODPOVĚDNOST

Sk. 19              Mgr. Ulík

ODPOVĚDNOST

Úterý

10. 11.

Sk. 2             dr. Kolman

REALIZACE VS

Sk. 4             dr. Kolman

REALIZACE VS

Sk. 6           dr. Kudrová

REALIZACE VS

Sk. 8         dr. Dienstbier

REALIZACE VS

Sk. 10       dr. Dienstbier

REALIZACE VS

 

Středa

11. 11.

Sk. 12        dr. Jurníková

ODPOVĚDNOST

Sk. 13        dr. Jurníková

ODPOVĚDNOST

Sk. 22          dr. Kudrová

ODPOVĚDNOST, REALIZACE VS

Sk. 15          dr. Kudrová

ODPOVĚDNOST, REALIZACE VS

Sk. 18          dr. Kudrová

ODPOVĚDNOST, REALIZACE VS

Sk. 20          dr. Kudrová

ODPOVĚDNOST, REALIZACE VS

Úterý

17. 11.

STÁTNÍ SVÁTEK

Středa

18. 11.

Sk. 11                    Mgr. Roztočil

INFORMACE

Sk. 21                    Mgr. Roztočil

INFORMACE

Sk. 14                    Mgr. Roztočil

INFORMACE

Sk. 16         dr. Kudrová

INFORMACE

Sk. 17          dr. Kudrová

INFORMACE

Sk. 19          dr. Kudrová

INFORMACE

Úterý

24. 11.

Sk. 2                      NSS

ODPOVĚDNOST

Sk. 4                      NSS

ODPOVĚDNOST

Sk. 6                      NSS

ODPOVĚDNOST

Sk. 8           dr. Kudrová

ODPOVĚDNOST

Sk. 10         dr. Kudrová

ODPOVĚDNOST

 

Středa

25. 11.

Sk. 12        dr. Kudrová

INFORMACE

Sk. 13        dr. Kudrová

INFORMACE

Sk. 22          dr. Kudrová

INFORMACE

Sk. 15          dr. Kudrová

INFORMACE

Sk. 18          dr. Kudrová

INFORMACE

Sk. 20          dr. Kudrová

INFORMACE

Úterý

1. 12.

Sk. 1             dr. Kolman

INFORMACE

Sk. 3         dr. Kudrová

INFORMACE

Sk. 5          dr. Kudrová

INFORMACE

Sk. 7          dr. Sedláček

INFORMACE

Sk. 9          dr. Sedláček

INFORMACE

 

Středa

2. 12.

Sk. 11        dr. Jurníková

REALIZACE VS

Sk. 21       dr. Jurníková

REALIZACE VS

Sk. 14          dr. Kudrová

REALIZACE VS

Sk. 16         dr. Kudrová

REALIZACE VS

Sk. 17          dr. Kudrová

REALIZACE VS

Sk. 19          dr. Kudrová

REALIZACE VS

Sem. skupina č. 1 – liché úterý 8:00–9:30 214 (dr. Kolman)

Podmínky pro získání zápočtu:

- velmi aktivní účast​
- tolerována je jedna absence, a to bez ohledu na její důvod (není třeba se omlouvat)
- úspěšná realizace zápočtového testu
- zápis z jednání zastupitelstva obce (města, městské části)
- ​plnění průběžných písemných úkolů
- podmínky budou upřesněny na úvodním semináři
5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů
6. seminář – Závěrečný seminář

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

Úkol na seminář:

  • důsledné nastudování (resp.zopakování) učebnice Průcha, P.: Správní právo - obecná část, MU v Brně, 2012
  • praktický "aktuální" úkol: Jaké povinnosti musí splnit občan, který chce prodávat "burčák"?

2. seminář – Záruky zákonnosti

Obsah semináře

Hlavním tématem druhého semináře bude – Veřejný ochránce práv.

Úkol na seminář:

  • Na druhý seminář napište mini-esej – Shrnutí  zajímavých  kauz, které řešil Veřejný ochránce práv za poslední 4 roky.
  • Rozsah do 3000 znaků (včetně mezer). 
  • Váš text přineste sebou do semináře.

3. seminář – Odpovědnost

Informace o vyučujícím

Výuku povede Mgr. Gabriela Černá, která pracuje jako asistentka soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona, jenž se zabývá především agendou odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Před nástupem na Nejvyšší soud tři roky pracovala jako koncipientka v Advokátní kanceláři Šikola a partneři.

Obsah semináře

Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

Studijní materiály
  • Jako přípravu na seminář si přečtěte zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a vezměte si jej s sebou na seminář. Zákon vyšel např. v ÚZ Sagitu č. 1090 (předtím v č. 1000) "Předpisy související s novým občanským zákoníkem" nebo si ho vytiskněte z internetu, ASPI apod. (má jen 39 paragrafů).
  • Přečtěte  si stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009včetně odlišných stanovisek, které je dostupné zde.
  • Přečtěte si článek Michala Bobka "A co Váš parlament? Je také neodpovědný?" na Jiném Právu, dostupný zde.

Prezentace:

4. seminář – Státní svátek

 Výuka se z důvodu státního svátku nekoná

Semináře Sem. skupina č. 1 – liché úterý 8:00–9:30 214 (dr. Kolman) 5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

Obsah není zveřejněný.

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah není zveřejněný.

Sem. skupina č. 2 – sudé úterý 8:00–9:30 214 (dr. Kolman)

Podmínky pro získání zápočtu:

- velmi aktivní účast​
- tolerována je jedna absence, a to bez ohledu na její důvod (není třeba se omlouvat)
- úspěšná realizace zápočtového testu
- zápis z jednání zastupitelstva obce (města, městské části)
- ​plnění průběžných písemných úkolů
- podmínky budou upřesněny na úvodním semináři
6. seminář

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

Úkol na seminář:

  • důsledné nastudování (resp.zopakování) učebnice Průcha, P.: Správní právo - obecná část, MU v Brně, 2012
  • praktický "aktuální" úkol: Jaké povinnosti musí splnit občan, který chce prodávat "burčák"?

2. seminář – Záruky zákonnosti

Obsah semináře

Hlavním tématem druhého semináře bude – Veřejný ochránce práv.

Úkol na seminář:

  • Na druhý seminář napište mini-esej – Shrnutí  zajímavých  kauz, které řešil Veřejný ochránce práv za poslední 4 roky. 
  • Rozsah do 3000 znaků (včetně mezer). 
  • Váš text přineste sebou do semináře.

3. seminář – Informace a ochrana osobních údajů

Obsah semináře

  • Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikaturaZ
  • Zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.

Úkol na seminář:

  • Zpracovat téma "Svobodný přístup k informacím veřejné správy, aktuální kauzy za poslední 4 roky" (rozsah 3 500 znaků).
    
    

4. seminář – Realizace veřejné správy

5. seminář – Správní trestání z pohledu české a evropské judikatury se zaměřením na zásadu ne bis in idem

Informace o vyučujícím
  • Výuku povedou soudci Nejvyššího správního soudu:
    Stručný životopis JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., LL.M., soudce Nejvyššího správního soudu, dostupný zde.
  • Stručný životopis JUDr. Jana Passera, Ph.D., LL.M., soudce Nejvyššího správního soudu, dostupný zde
Obsah semináře

Cílem semináře je ilustrovat na přikladu uplatňování trestněprávních zásad (zejména zásady ne bis in idem, případně zásady lex mitius) na oblast správních a daňových sankcí vzájemnou interakci mezi českým vnitrostátním právem (včetně ústavního pořádku), právním systémem evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích protokolů, jak jsou vykládány v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, a právem Evropské unie (včetně Listiny základních práv EU), jak je vykládáno v judikatuře Soudního dvora Evropské unie.

Před příchodem na seminář je potřeba důkladně nastudovat následující materiály a judikáty:
  • KOSAŘ David: Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ze dne 10. 2. 2009 ve věci Zolotukhin proti Rusku, stížnost č. 14939/03, shrnutí judikátu a komentář, dostupné v systému ASPI, plné znění rozsudku v AJ nebo FJ dostupné na http://hudoc.echr.coe.int
  • rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 11. 1. 2012, č. j.  1 As 125/2011 – 163, dostupný na www.nssoud.cz
  • přehled judikatury ESLP k problematice „trestání“ v oblasti daní dostupný zde
  • Shrnutí rozsudku ESLP ze dne 27. 11. 2014, Lucky Dev proti Švédsku, stížnost č. 7356/10, plné znění rozsudku v AJ dostupné na http://hudoc.echr.coe.int
  • usnesení NSS ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 Afs 120/2014 – 28, o předložení věci rozšířenému senátu NSS, dostupné na www.nssoud.cz
  • výňatek z rozsudku NSS ze dne 10. 4. 2009, č. j. 2 Afs 93/2008 – 920, zpracovaný ve formě judikátu Ej 179/2009, publikovaného pod č. 1857/2009 Sb. NSS
  • stanovisko generální advokátky Juliane Kokott ze dne 8. 9. 2011, C-17/10, Toshiba Corporation a další, dostupné na http://curia.europa.eu
  • rozsudek velkého senátu Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 14. 2. 2012, C-17/10, Toshiba Corporation a další, dostupný na http://curia.europa.eu
  • rozsudek velkého senátu SDEU ze dne 26. 2. 2013, C-617/10, Åkerberg Fransson, dostupný na http://curia.europa.eu
  • usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 144/2014 – 55 (včetně odlišného stanoviska 2 členek senátu), dostupné na www.nssoud.cz
 Úkol na seminář:

Je třeba si promyslet odpovědi na níže zadané otázky, které se vztahují k poskytnutým materiálům a judikátům: 

Otázky:

  1. Jakým způsobem vykládá Evropský soud pro lidská práva pojmy „trestní obvinění“ dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. „trestní řízení“ dle čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě? Poměřte oblast správního trestání kritérii, jimiž Evropský soud pro lidská práva definuje „trestní obvinění“ resp. „trestní řízení“.
  2. Jaká pojetí zásady ne bis in idem se vyskytovala v judikatuře ESLP před rozhodnutím velkého senátu ESLP ve věci Zolotukhin? Jakým způsobem velký senát v uvedené věci tuto judikaturu sjednotil? Jaké důsledky má toto rozhodnutí pro oblast správního trestání?
  3. Zhodnoťte rozsudek NSS ze dne 11. 1. 2012, č. j. 1 As 125/2011 – 163. Domníváte se, že NSS rozhodl v této věci v souladu s pojetím zásady ne bis in idem, jak byla vymezena velkým senátem ESLP ve věci Zolotukhin?
  4. Jsou kritéria pro definici idem v judikatuře ESLP a SDEU identická? Jakým způsobem uplatňoval SDEU zásadu ne bis in idem ve své soutěžní judikatuře a jakým způsobem tak činil ve své judikatuře týkající se výkladu Schengenské prováděcí úmluvy a rámcového rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu? Sjednotil SDEU tato dvě rozdílná pojetí ve věci Toshiba? Je právní názor velkého senátu SDEU ve věci Toshiba v souladu s právním názorem velkého senátu ESLP vyjádřeným ve věci Zolotukhin? Proč v této věci položil Krajský soud v Brně předběžné otázky SDEU, ačkoli byl v dané fázi řízení vázán právním názorem NSS? Byl k tomuto kroku krajský soud oprávněn? Byl povinen dané předběžné otázky již předtím položit NSS? Potvrdil velký senát  SDEU spíše právní závěry NSS, nebo krajského soudu?
  5. Zhodnoťte judikaturu ESLP v oblasti daňových sankcí. Které z nich spadají pod čl. 6 a 7 Úmluvy a čl. 4 Protokolu č. 7? Je rozsudek velkého senátu SDEU ve věci Åkerberg Fransson v souladu s touto judikaturou? Kdy se ve světle tohoto judikátu SDEU uplatní při aplikaci českého daňového práva Listina základních práv EU (včetně čl. 50 zakotvujícího zásadu ne bis in idem), a kdy nikoliv? Má čl. 50 Listiny základních práv EU v oblastech, kde jím je ČR vázána, stejný rozsah jako čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě, resp. čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod?
  6. Jak podle vašeho názoru rozhodne rozšířený senát NSS ve věci sp. zn. 4 Afs 210/2014? Bude vyměření penále dle § 251 daňového řádu, resp. dle § 37b zákona o správě daní a poplatků, ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2010, považovat za sankci trestněprávní povahy ve smyslu čl. 6 a 7 Úmluvy a čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě? Pokud ano, jaké důsledky to bude mít z hlediska použití zásady lex mitius (příznivější právní úpravy pro pachatele deliktu) a zásady ne bis in idem (i z hlediska případného předcházejícího či následného trestního stíhání téhož daňového subjektu za daňové trestné činy)? Je třeba shodným způsobem hodnotit také institut úroků z prodlení dle § 252 daňového řádu?
  7. Zhodnoťte usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55. Souhlasíte s tím, že každý jednotlivý záznam počtu bodů v registru řidičů dle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu je sankcí trestněprávní povahy? Jakým způsobem mají být na takovou sankci uplatňovány zásady lex mitius a ne bis in idem? Představuje záznam bodů v registru řidičů vedle uložení další sankce za přestupek porušení zákazu dvojího trestání? Jaké jsou další možné důsledky tohoto rozhodnutí?   

6. seminář

Obsah není zveřejněný.

Sem. skupina č. 3 – liché úterý 9:35–11:05 214 (dr. Jurníková)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

Obsah semináře

Záruky zákonnosti ve veřejné správě, kontrola veřejné správy se zaměřením na postavení Veřejného ochránce práv, jeho pravomoc a působnost (zejm. zák. č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv), soudní kontrola, kontrolní řád.

Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy či jejich vyznačené části

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - část V. v aktuálním znění a ve znění účinném do 31. 12. 2002
  • Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - část III.
  • Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - část I - hlavu VI a hlavu VII
  • Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

K tématu dále doporučujeme mít k dispozici (obecně na všechny semináře)

  • Ústavu ČR
  • Listinu základních práv a svobod
  • Správní řád

Dále je třeba prostudovat následující judikaturu

  • Nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 Pl. ÚS 16/99, jímž bylo zrušeno správní soudnictví podle části páté OSŘ
Úkoly k zamyšlení před seminářem
  1. Co je dle vašeho názoru podstatou činnosti ombudsmana?
  2. Jaké jsou dle vašeho názoru praktické (tj. nikoli formální) požadavky na osobu veřejného ochránce práv? Odůvodněte svůj názor.
  3. Souhlasíte s tím, aby byl veřejný ochránce práv oprávněn podávat podnět k provedení abstraktní kontroly ústavnosti? Odůvodněte svůj názor.
  4. V čem spočívá rozdíl v oprávnění veřejného ochránce práv a nejvyššího státního zástupce podávat žalobu ve veřejném zájmu?

3. seminář – Odpovědnost

Informace o vyučujícím

Výuku povede Mgr. Gabriela Černá, která pracuje jako asistentka soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona, jenž se zabývá především agendou odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Před nástupem na Nejvyšší soud tři roky pracovala jako koncipientka v Advokátní kanceláři Šikola a partneři.

Obsah semináře

Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

Studijní materiály
  • Jako přípravu na seminář si přečtěte zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a vezměte si jej s sebou na seminář. Zákon vyšel např. v ÚZ Sagitu č. 1090 (předtím v č. 1000) "Předpisy související s novým občanským zákoníkem" nebo si ho vytiskněte z internetu, ASPI apod. (má jen 39 paragrafů).
  • Přečtěte  si stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009včetně odlišných stanovisek, které je dostupné zde.
  • Přečtěte si článek Michala Bobka "A co Váš parlament? Je také neodpovědný?" na Jiném Právu, dostupný zde.

Prezentace:

4. seminář – Státní svátek

Výuka se z důvodu státního svátku nekoná

5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

Obsah

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů)

Před příchodem na seminář
  • si každý prostuduje zákon o svobodném přístupu k informacím a
  • samostatně zpracuje seminární plnění (podrobnější instrukce a zadání níže),
  • dále si každý prostuduje zákon o ochraně osobních údajů a
  • stanoviska ÚOOÚ č. 2/2004, č.1/2007 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 9 Ca 261/2004.
Na seminář si doneste
  • Listinu základních práv a svobod
  • Zákon o svobodném přístupu k informacím
  • Zákon o ochraně osobních údajů
  • Zákon o obcích (obecní zřízení)
Zadání na 5. seminář – Svobodný přístup k informacím

Skutkový stav

Do advokátní kanceláře za vámi přišel klient – student vysoké školy, který žádal o uznání zkoušky z makroekonomie (vykonané v předchozím studiu na VŠE) v jeho současném studiu na ESF MU, ovšem neúspěšně. A protože jde o zkoušku těžkou, raději by se s MU o její uznání soudil, než se na ní učil. Někde jste zaslechli, že patrně existuje nějaký prvostupňový rozsudek plzeňského soudu týkající se uznávání, neznáte však jeho spisovou značku ani datum jeho vydání. Předpokládáte, že by se vám mohl hodit jako podklad. V ASPI onen rozsudek není, nebyla proti němu podána kasační stížnost, o které by již bylo rozhodnuto, takže jedinou cestou, jak se k němu dostat, je zřejmě využití práva na svobodný přístup k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb.

  1. Vypracujte žádost o poskytnutí potřebné informace v kvalitě, v níž bude rovnou způsobilá k odeslání.

Zaměřte se přitom na formulaci „petitu“, tedy na vymezení toho, jakou informaci chcete. Nezapomeňte, že ten, kdo bude Vaši žádost vyřizovat, nebude mít v hlavě všechny rozsudky, které daný soud vyhotovil, a stěží dokáže nalézt rozsudek o určitém obsahu, např. „uznání zkoušky na vysoké škole“. Zaměřte se proto na vlastnosti rozsudku, které patrně budou indexované, a tedy učiní rozsudek dohledatelným.

  1. Můžete žádost podat prostřednictvím e-mailu? Pokud ano, je třeba přitom splnit nějaké zvláštní podmínky? Pokud ne, proč?
  2. Pokud soud požadovanou informaci poskytne elektronicky, je tím zároveň povinen k dalšímu úkonu. K jakému a v jaké lhůtě?

Žádost a odpovědi na položené otázky vložte do odevzdávárny (každý sám za sebe), a to nejpozději před příchodem na seminář. Do názvu souboru uveďte číslo seminární skupiny, v níž se zúčastníte výuky, a za něj své příjmení (např. „10 Kudrová“).

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,´svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

Sem. skupina č. 4 – sudé úterý 9:35–11:05 214 (dr. Kolman)

Podmínky pro získání zápočtu:

- velmi aktivní účast​
- tolerována je jedna absence, a to bez ohledu na její důvod (není třeba se omlouvat)
- úspěšná realizace zápočtového testu
- zápis z jednání zastupitelstva obce (města, městské části)
- ​plnění průběžných písemných úkolů
- podmínky budou upřesněny na úvodním semináři
4. seminář – Realizace veřejné správy
6. seminář

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

Úkol na seminář:

  • důsledné nastudování (resp.zopakování) učebnice Průcha, P.: Správní právo - obecná část, MU v Brně, 2012
  • praktický "aktuální" úkol: Jaké povinnosti musí splnit občan, který chce prodávat "burčák"?

2. seminář – Záruky zákonnosti

Obsah semináře

Hlavním tématem druhého semináře bude – Veřejný ochránce práv.

Úkol na seminář:

  • Na druhý seminář napište mini-esej – Shrnutí  zajímavých  kauz, které řešil Veřejný ochránce práv za poslední 4 roky. 
  • Rozsah do 3000 znaků (včetně mezer). 
  • Váš text přineste sebou do semináře.

3. seminář – Informace a ochrana osobních údajů

Obsah semináře

  • Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikaturaZ
  • Zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.

Úkol na seminář:

  • Zpracovat téma "Svobodný přístup k informacím veřejné správy, aktuální kauzy za poslední 4 roky" (rozsah 3 500 znaků).
    

4. seminář – Realizace veřejné správy

Obsah není zveřejněný.

5. seminář – Správní trestání z pohledu české a evropské judikatury se zaměřením na zásadu ne bis in idem

Informace o vyučujícím
  • Výuku povedou soudci Nejvyššího správního soudu:
    Stručný životopis JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., LL.M., soudce Nejvyššího správního soudu, dostupný zde.
  • Stručný životopis JUDr. Jana Passera, Ph.D., LL.M., soudce Nejvyššího správního soudu, dostupný zde
Obsah semináře

Cílem semináře je ilustrovat na přikladu uplatňování trestněprávních zásad (zejména zásady ne bis in idem, případně zásady lex mitius) na oblast správních a daňových sankcí vzájemnou interakci mezi českým vnitrostátním právem (včetně ústavního pořádku), právním systémem evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích protokolů, jak jsou vykládány v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, a právem Evropské unie (včetně Listiny základních práv EU), jak je vykládáno v judikatuře Soudního dvora Evropské unie.

Před příchodem na seminář je potřeba důkladně nastudovat následující materiály a judikáty:
  • KOSAŘ David: Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ze dne 10. 2. 2009 ve věci Zolotukhin proti Rusku, stížnost č. 14939/03, shrnutí judikátu a komentář, dostupné v systému ASPI, plné znění rozsudku v AJ nebo FJ dostupné na http://hudoc.echr.coe.int
  • rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 11. 1. 2012, č. j.  1 As 125/2011 – 163, dostupný na www.nssoud.cz
  • přehled judikatury ESLP k problematice „trestání“ v oblasti daní dostupný zde
  • Shrnutí rozsudku ESLP ze dne 27. 11. 2014, Lucky Dev proti Švédsku, stížnost č. 7356/10, plné znění rozsudku v AJ dostupné na http://hudoc.echr.coe.int
  • usnesení NSS ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 Afs 120/2014 – 28, o předložení věci rozšířenému senátu NSS, dostupné na www.nssoud.cz
  • výňatek z rozsudku NSS ze dne 10. 4. 2009, č. j. 2 Afs 93/2008 – 920, zpracovaný ve formě judikátu Ej 179/2009, publikovaného pod č. 1857/2009 Sb. NSS
  • stanovisko generální advokátky Juliane Kokott ze dne 8. 9. 2011, C-17/10, Toshiba Corporation a další, dostupné na http://curia.europa.eu
  • rozsudek velkého senátu Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 14. 2. 2012, C-17/10, Toshiba Corporation a další, dostupný na http://curia.europa.eu
  • rozsudek velkého senátu SDEU ze dne 26. 2. 2013, C-617/10, Åkerberg Fransson, dostupný na http://curia.europa.eu
  • usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 144/2014 – 55 (včetně odlišného stanoviska 2 členek senátu), dostupné na www.nssoud.cz
 Úkol na seminář:

Je třeba si promyslet odpovědi na níže zadané otázky, které se vztahují k poskytnutým materiálům a judikátům: 

Otázky:

  1. Jakým způsobem vykládá Evropský soud pro lidská práva pojmy „trestní obvinění“ dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. „trestní řízení“ dle čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě? Poměřte oblast správního trestání kritérii, jimiž Evropský soud pro lidská práva definuje „trestní obvinění“ resp. „trestní řízení“.
  2. Jaká pojetí zásady ne bis in idem se vyskytovala v judikatuře ESLP před rozhodnutím velkého senátu ESLP ve věci Zolotukhin? Jakým způsobem velký senát v uvedené věci tuto judikaturu sjednotil? Jaké důsledky má toto rozhodnutí pro oblast správního trestání?
  3. Zhodnoťte rozsudek NSS ze dne 11. 1. 2012, č. j. 1 As 125/2011 – 163. Domníváte se, že NSS rozhodl v této věci v souladu s pojetím zásady ne bis in idem, jak byla vymezena velkým senátem ESLP ve věci Zolotukhin?
  4. Jsou kritéria pro definici idem v judikatuře ESLP a SDEU identická? Jakým způsobem uplatňoval SDEU zásadu ne bis in idem ve své soutěžní judikatuře a jakým způsobem tak činil ve své judikatuře týkající se výkladu Schengenské prováděcí úmluvy a rámcového rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu? Sjednotil SDEU tato dvě rozdílná pojetí ve věci Toshiba? Je právní názor velkého senátu SDEU ve věci Toshiba v souladu s právním názorem velkého senátu ESLP vyjádřeným ve věci Zolotukhin? Proč v této věci položil Krajský soud v Brně předběžné otázky SDEU, ačkoli byl v dané fázi řízení vázán právním názorem NSS? Byl k tomuto kroku krajský soud oprávněn? Byl povinen dané předběžné otázky již předtím položit NSS? Potvrdil velký senát  SDEU spíše právní závěry NSS, nebo krajského soudu?
  5. Zhodnoťte judikaturu ESLP v oblasti daňových sankcí. Které z nich spadají pod čl. 6 a 7 Úmluvy a čl. 4 Protokolu č. 7? Je rozsudek velkého senátu SDEU ve věci Åkerberg Fransson v souladu s touto judikaturou? Kdy se ve světle tohoto judikátu SDEU uplatní při aplikaci českého daňového práva Listina základních práv EU (včetně čl. 50 zakotvujícího zásadu ne bis in idem), a kdy nikoliv? Má čl. 50 Listiny základních práv EU v oblastech, kde jím je ČR vázána, stejný rozsah jako čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě, resp. čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod?
  6. Jak podle vašeho názoru rozhodne rozšířený senát NSS ve věci sp. zn. 4 Afs 210/2014? Bude vyměření penále dle § 251 daňového řádu, resp. dle § 37b zákona o správě daní a poplatků, ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2010, považovat za sankci trestněprávní povahy ve smyslu čl. 6 a 7 Úmluvy a čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě? Pokud ano, jaké důsledky to bude mít z hlediska použití zásady lex mitius (příznivější právní úpravy pro pachatele deliktu) a zásady ne bis in idem (i z hlediska případného předcházejícího či následného trestního stíhání téhož daňového subjektu za daňové trestné činy)? Je třeba shodným způsobem hodnotit také institut úroků z prodlení dle § 252 daňového řádu?
  7. Zhodnoťte usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55. Souhlasíte s tím, že každý jednotlivý záznam počtu bodů v registru řidičů dle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu je sankcí trestněprávní povahy? Jakým způsobem mají být na takovou sankci uplatňovány zásady lex mitius ne bis in idem? Představuje záznam bodů v registru řidičů vedle uložení další sankce za přestupek porušení zákazu dvojího trestání? Jaké jsou další možné důsledky tohoto rozhodnutí?   

6. seminář

Obsah není zveřejněný.

Sem. skupina č. 5 – liché úterý 11:10–12:40 214 (dr. Jurníková)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

Obsah semináře

Záruky zákonnosti ve veřejné správě, kontrola veřejné správy se zaměřením na postavení Veřejného ochránce práv, jeho pravomoc a působnost (zejm. zák. č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv), soudní kontrola, kontrolní řád.

Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy či jejich vyznačené části

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - část V. v aktuálním znění a ve znění účinném do 31. 12. 2002
  • Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - část III.
  • Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - část I - hlavu VI a hlavu VII
  • Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

K tématu dále doporučujeme mít k dispozici (obecně na všechny semináře)

  • Ústavu ČR
  • Listinu základních práv a svobod
  • Správní řád

Dále je třeba prostudovat následující judikaturu

  • Nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 Pl. ÚS 16/99, jímž bylo zrušeno správní soudnictví podle části páté OSŘ
Úkoly k zamyšlení před seminářem
  1. Co je dle vašeho názoru podstatou činnosti ombudsmana?
  2. Jaké jsou dle vašeho názoru praktické (tj. nikoli formální) požadavky na osobu veřejného ochránce práv? Odůvodněte svůj názor.
  3. Souhlasíte s tím, aby byl veřejný ochránce práv oprávněn podávat podnět k provedení abstraktní kontroly ústavnosti? Odůvodněte svůj názor.
  4. V čem spočívá rozdíl v oprávnění veřejného ochránce práv a nejvyššího státního zástupce podávat žalobu ve veřejném zájmu?

3. seminář – Odpovědnost

Informace o vyučujícím

Výuku povede Mgr. Gabriela Černá, která pracuje jako asistentka soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona, jenž se zabývá především agendou odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Před nástupem na Nejvyšší soud tři roky pracovala jako koncipientka v Advokátní kanceláři Šikola a partneři.

Obsah semináře

Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

Studijní materiály
  • Jako přípravu na seminář si přečtěte zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a vezměte si jej s sebou na seminář. Zákon vyšel např. v ÚZ Sagitu č. 1090 (předtím v č. 1000) "Předpisy související s novým občanským zákoníkem" nebo si ho vytiskněte z internetu, ASPI apod. (má jen 39 paragrafů).
  • Přečtěte  si stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009včetně odlišných stanovisek, které je dostupné zde.
  • Přečtěte si článek Michala Bobka "A co Váš parlament? Je také neodpovědný?" na Jiném Právu, dostupný zde.

Prezentace:

4. seminář – Státní svátek

5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

Obsah

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů)

Před příchodem na seminář
  • si každý prostuduje zákon o svobodném přístupu k informacím a
  • samostatně zpracuje seminární plnění (podrobnější instrukce a zadání níže),
  • dále si každý prostuduje zákon o ochraně osobních údajů a
  • stanoviska ÚOOÚ č. 2/2004, č.1/2007 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 9 Ca 261/2004.
Na seminář si doneste
  • Listinu základních práv a svobod
  • Zákon o svobodném přístupu k informacím
  • Zákon o ochraně osobních údajů
  • Zákon o obcích (obecní zřízení)
Zadání na 5. seminář – Svobodný přístup k informacím

Skutkový stav

Do advokátní kanceláře za vámi přišel klient – student vysoké školy, který žádal o uznání zkoušky z makroekonomie (vykonané v předchozím studiu na VŠE) v jeho současném studiu na ESF MU, ovšem neúspěšně. A protože jde o zkoušku těžkou, raději by se s MU o její uznání soudil, než se na ní učil. Někde jste zaslechli, že patrně existuje nějaký prvostupňový rozsudek plzeňského soudu týkající se uznávání, neznáte však jeho spisovou značku ani datum jeho vydání. Předpokládáte, že by se vám mohl hodit jako podklad. V ASPI onen rozsudek není, nebyla proti němu podána kasační stížnost, o které by již bylo rozhodnuto, takže jedinou cestou, jak se k němu dostat, je zřejmě využití práva na svobodný přístup k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb.

  1. Vypracujte žádost o poskytnutí potřebné informace v kvalitě, v níž bude rovnou způsobilá k odeslání.

Zaměřte se přitom na formulaci „petitu“, tedy na vymezení toho, jakou informaci chcete. Nezapomeňte, že ten, kdo bude Vaši žádost vyřizovat, nebude mít v hlavě všechny rozsudky, které daný soud vyhotovil, a stěží dokáže nalézt rozsudek o určitém obsahu, např. „uznání zkoušky na vysoké škole“. Zaměřte se proto na vlastnosti rozsudku, které patrně budou indexované, a tedy učiní rozsudek dohledatelným.

  1. Můžete žádost podat prostřednictvím e-mailu? Pokud ano, je třeba přitom splnit nějaké zvláštní podmínky? Pokud ne, proč?
  2. Pokud soud požadovanou informaci poskytne elektronicky, je tím zároveň povinen k dalšímu úkonu. K jakému a v jaké lhůtě?

Žádost a odpovědi na položené otázky vložte do odevzdávárny (každý sám za sebe), a to nejpozději před příchodem na seminář. Do názvu souboru uveďte číslo seminární skupiny, v níž se zúčastníte výuky, a za něj své příjmení (např. „10 Kudrová“).

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,´svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

Sem. skupina č. 6 – sudé úterý 11:10–12:40 214 (dr. Kudrová)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

Obsah semináře

Záruky zákonnosti ve veřejné správě, kontrola veřejné správy se zaměřením na postavení Veřejného ochránce práv, jeho pravomoc a působnost (zejm. zák. č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv), soudní kontrola, kontrolní řád.

Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy či jejich vyznačené části

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - část V. v aktuálním znění a ve znění účinném do 31. 12. 2002
  • Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - část III.
  • Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - část I - hlavu VI a hlavu VII
  • Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

K tématu dále doporučujeme mít k dispozici (obecně na všechny semináře)

  • Ústavu ČR
  • Listinu základních práv a svobod
  • Správní řád

Dále je třeba prostudovat následující judikaturu

  • Nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 Pl. ÚS 16/99, jímž bylo zrušeno správní soudnictví podle části páté OSŘ
Úkoly k zamyšlení před seminářem
  1. Co je dle vašeho názoru podstatou činnosti ombudsmana?
  2. Jaké jsou dle vašeho názoru praktické (tj. nikoli formální) požadavky na osobu veřejného ochránce práv? Odůvodněte svůj názor.
  3. Souhlasíte s tím, aby byl veřejný ochránce práv oprávněn podávat podnět k provedení abstraktní kontroly ústavnosti? Odůvodněte svůj názor.
  4. V čem spočívá rozdíl v oprávnění veřejného ochránce práv a nejvyššího státního zástupce podávat žalobu ve veřejném zájmu?

3. seminář – Informace a ochrana osobních údajů

Obsah semináře

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů).

Seminární výuku povede JUDr. Sedláček. 

Studijní materiály

Na seminář si nastudujte následující zákony (současně si je přineste na hodinu):

  • Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů

4. seminář – Realizace veřejné správy

Obsah semináře

Realizace veřejné správy, správní akty (mimo individuálních) a jiné formy realizace, s důrazem na diskreční pravomoc veřejné správy:

  • problém vázanosti, resp. volnosti v rozhodování veřejné správy
  • neurčité pojmy
  • správní uvážení, správní uvážení jako projev pravomoci správního orgánu
  • meze a limity správního uvážení, hlediska (principy) ovládající správní uvážení, specifika přezkumu správního uvážení
Studijní materiály

Doporučené studijní materiály k tématu: 

  • MATES, Pavel. Správní uvážení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 120 s. ISBN 9788073804244. S. 80–109 (kapitola 3).
  • SKULOVÁ, Soňa. K procesu otvírání "černé skříňky" správního uvážení v soudním přezkumu. In: HORÁK, Petr et al. (eds.). Dny práva – 2008 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 1625–1627. ISBN 9788021047334. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/sprava/skulova.pdf 

Judikatura:

Úkol na seminář

Zkuste si promyslet odpovědi na níže zadané otázky, které se vztahují k oběma modelovým situacím (na zadané otázky odpovězte jak ve vztahu k prvnímu, tak ve vztahu k druhému příkladu). Pro řešení není nutné znát zvláštní úpravu – nebudeme se zabývat podrobnostmi zvláštní úpravy a specifikami jednotlivých řízení, ale obecnějšími aspekty správního uvážení.

Příklad I:

Pan E. S., veřejně činná osoba, havaroval se svým vozidlem ve městě Praha, přičemž poškodil jak vozidlo, tak místní komunikaci. Policie ČR při šetření zjistila celou řadu porušení zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterých se řidič dopustil. Policie šetření předčasně ukončila, aniž by byly přešetřeny veškeré okolnosti případu, a věc vyřešila dle přestupkového zákona domluvou na místě. Řidiči tedy nebyla uložena žádná pokuta, i když v obdobných případech policie obyčejně přistupuje k přísnějším sankcím. Na následné dotazy médií směřující na nerovnost veřejně činné osoby před zákonem policie odpověděla, že zákon neporušila, neboť postupovala v jeho mezích a vzhledem k tomu, že se jednalo o první porušení zákona dotčenou osobou a že si pan S. způsobil škodu zejména na svém vozidle, přistoupila k zákonné možnosti řešit přestupek domluvou.

Příklad II:

Pan John S., britský občan pobývající na území ČR půl roka, byl policií po páté v průběhu jednoho měsíce přichycen při krádeži alkoholu. Hodnota ukradeného zboží se vždy pohybovala ve výši do 2 000 Kč. Po zjištění, že se jedná o cizího státního příslušníka, s ním orgány cizinecké policie zahájily při poslední krádeži řízení za účelem správního vyhoštění, a to z důvodu závažného narušení veřejného pořádku (§ 119 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců), kdy lze dobu, po kterou nelze umožnit vstup na území, stanovit až na 10 let. Johnovi S. byla v prvostupňovém rozhodnutí doba, po kterou nelze umožnit vstup na území, stanovena na 3 roky. V odvolání se hájil, že správní orgán nijak svoje rozhodnutí nezdůvodnil, doba byla zjevně nepřiměřená a neodpovídala době, kterou správní orgán uložil v obdobných řízeních, vedených s dvěma spolupachateli Johna S. (tam přistoupil k stanovení doby na 1 rok).

Otázky:

  1. Identifikujte, zda, případně kde, má správní orgán v uvedených případech diskreční pravomoc.
  2. Identifikujte neurčitý právní pojem/pojmy (pokud jsou v zadání obsaženy). Jak bude správní orgán posuzovat, zda byl jejich obsah naplněn?
  3. Postupoval dle Vašeho názoru správní orgán správně? V případě, že ne, v čem spočívalo pochybení?
  4. Jakým způsobem je správní orgán při uplatnění správního uvážení v daném případě limitován?
  5. Lze správní uvážení v daném případě soudně přezkoumat? V případě, že ano, jaké aspekty může správní soud přezkoumat?

5. seminář – Správní trestání z pohledu české a evropské judikatury se zaměřením na zásadu ne bis in idem

Informace o vyučujícím
  • Výuku povedou soudci Nejvyššího správního soudu:
    Stručný životopis JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., LL.M., soudce Nejvyššího správního soudu, dostupný zde.
  • Stručný životopis JUDr. Jana Passera, Ph.D., LL.M., soudce Nejvyššího správního soudu, dostupný zde
Obsah semináře

Cílem semináře je ilustrovat na přikladu uplatňování trestněprávních zásad (zejména zásady ne bis in idem, případně zásady lex mitius) na oblast správních a daňových sankcí vzájemnou interakci mezi českým vnitrostátním právem (včetně ústavního pořádku), právním systémem evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích protokolů, jak jsou vykládány v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, a právem Evropské unie (včetně Listiny základních práv EU), jak je vykládáno v judikatuře Soudního dvora Evropské unie.

Před příchodem na seminář je potřeba důkladně nastudovat následující materiály a judikáty:
  • KOSAŘ David: Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ze dne 10. 2. 2009 ve věci Zolotukhin proti Rusku, stížnost č. 14939/03, shrnutí judikátu a komentář, dostupné v systému ASPI, plné znění rozsudku v AJ nebo FJ dostupné na http://hudoc.echr.coe.int
  • rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 11. 1. 2012, č. j.  1 As 125/2011 – 163, dostupný na www.nssoud.cz
  • přehled judikatury ESLP k problematice „trestání“ v oblasti daní dostupný zde
  • Shrnutí rozsudku ESLP ze dne 27. 11. 2014, Lucky Dev proti Švédsku, stížnost č. 7356/10, plné znění rozsudku v AJ dostupné na http://hudoc.echr.coe.int
  • usnesení NSS ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 Afs 120/2014 – 28, o předložení věci rozšířenému senátu NSS, dostupné na www.nssoud.cz
  • výňatek z rozsudku NSS ze dne 10. 4. 2009, č. j. 2 Afs 93/2008 – 920, zpracovaný ve formě judikátu Ej 179/2009, publikovaného pod č. 1857/2009 Sb. NSS
  • stanovisko generální advokátky Juliane Kokott ze dne 8. 9. 2011, C-17/10, Toshiba Corporation a další, dostupné na http://curia.europa.eu
  • rozsudek velkého senátu Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 14. 2. 2012, C-17/10, Toshiba Corporation a další, dostupný na http://curia.europa.eu
  • rozsudek velkého senátu SDEU ze dne 26. 2. 2013, C-617/10, Åkerberg Fransson, dostupný na http://curia.europa.eu
  • usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 144/2014 – 55 (včetně odlišného stanoviska 2 členek senátu), dostupné na www.nssoud.cz
 Úkol na seminář:

Je třeba si promyslet odpovědi na níže zadané otázky, které se vztahují k poskytnutým materiálům a judikátům: 

Otázky:

  1. Jakým způsobem vykládá Evropský soud pro lidská práva pojmy „trestní obvinění“ dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. „trestní řízení“ dle čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě? Poměřte oblast správního trestání kritérii, jimiž Evropský soud pro lidská práva definuje „trestní obvinění“ resp. „trestní řízení“.
  2. Jaká pojetí zásady ne bis in idem se vyskytovala v judikatuře ESLP před rozhodnutím velkého senátu ESLP ve věci Zolotukhin? Jakým způsobem velký senát v uvedené věci tuto judikaturu sjednotil? Jaké důsledky má toto rozhodnutí pro oblast správního trestání?
  3. Zhodnoťte rozsudek NSS ze dne 11. 1. 2012, č. j. 1 As 125/2011 – 163. Domníváte se, že NSS rozhodl v této věci v souladu s pojetím zásady ne bis in idem, jak byla vymezena velkým senátem ESLP ve věci Zolotukhin?
  4. Jsou kritéria pro definici idem v judikatuře ESLP a SDEU identická? Jakým způsobem uplatňoval SDEU zásadu ne bis in idem ve své soutěžní judikatuře a jakým způsobem tak činil ve své judikatuře týkající se výkladu Schengenské prováděcí úmluvy a rámcového rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu? Sjednotil SDEU tato dvě rozdílná pojetí ve věci Toshiba? Je právní názor velkého senátu SDEU ve věci Toshiba v souladu s právním názorem velkého senátu ESLP vyjádřeným ve věci Zolotukhin? Proč v této věci položil Krajský soud v Brně předběžné otázky SDEU, ačkoli byl v dané fázi řízení vázán právním názorem NSS? Byl k tomuto kroku krajský soud oprávněn? Byl povinen dané předběžné otázky již předtím položit NSS? Potvrdil velký senát  SDEU spíše právní závěry NSS, nebo krajského soudu?
  5. Zhodnoťte judikaturu ESLP v oblasti daňových sankcí. Které z nich spadají pod čl. 6 a 7 Úmluvy a čl. 4 Protokolu č. 7? Je rozsudek velkého senátu SDEU ve věci Åkerberg Fransson v souladu s touto judikaturou? Kdy se ve světle tohoto judikátu SDEU uplatní při aplikaci českého daňového práva Listina základních práv EU (včetně čl. 50 zakotvujícího zásadu ne bis in idem), a kdy nikoliv? Má čl. 50 Listiny základních práv EU v oblastech, kde jím je ČR vázána, stejný rozsah jako čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě, resp. čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod?
  6. Jak podle vašeho názoru rozhodne rozšířený senát NSS ve věci sp. zn. 4 Afs 210/2014? Bude vyměření penále dle § 251 daňového řádu, resp. dle § 37b zákona o správě daní a poplatků, ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2010, považovat za sankci trestněprávní povahy ve smyslu čl. 6 a 7 Úmluvy a čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě? Pokud ano, jaké důsledky to bude mít z hlediska použití zásady lex mitius (příznivější právní úpravy pro pachatele deliktu) a zásady ne bis in idem (i z hlediska případného předcházejícího či následného trestního stíhání téhož daňového subjektu za daňové trestné činy)? Je třeba shodným způsobem hodnotit také institut úroků z prodlení dle § 252 daňového řádu?
  7. Zhodnoťte usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55. Souhlasíte s tím, že každý jednotlivý záznam počtu bodů v registru řidičů dle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu je sankcí trestněprávní povahy? Jakým způsobem mají být na takovou sankci uplatňovány zásady lex mitius ne bis in idem? Představuje záznam bodů v registru řidičů vedle uložení další sankce za přestupek porušení zákazu dvojího trestání? Jaké jsou další možné důsledky tohoto rozhodnutí?   

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,´svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

Sem. skupina č. 7 – liché úterý 13:30–15:00 214 (dr. Sedláček)

4. seminář – Státní svátek
5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů
6. seminář – Závěrečný seminář

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

Veškeré další informace poskytne vyučující osobně na úvodní hodině.

2. seminář – Záruky zákonnosti

Obsah semináře
  • záruky zákonnosti ve veřejné správě
  • kontrola veřejné správy se zaměřením na postavení Veřejného ochránce práv, jeho pravomoc a působnost, kasuistika (zejm. zák. č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv)
  • kontrolní řád

3. seminář – Odpovědnost

Informace o vyučujícím

Výuku povede Mgr. Karel Ulík. Mgr. Ulík vystudoval Právnickou fakultu a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval jako asistent soudkyně na Nejvyšším správním soudě a poté jako asistent soudce na Nejvyšším soudě, kde se věnoval agendě odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Poslední rok pracoval na Evropském soudě pro lidská práva ve Štrasburku. 

Obsah semináře

Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

Studijní materiály
  • Jako přípravu na seminář si přečtěte zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a vezměte si jej s sebou na seminář. Zákon vyšel např. v ÚZ Sagitu č. 1090 (předtím v č. 1000) "Předpisy související s novým občanským zákoníkem" nebo si ho vytiskněte z internetu, ASPI apod. (má jen 39 paragrafů).
  • Přečtěte  si stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009včetně odlišných stanovisek, které je dostupné zde.
  • Přečtěte si článek Michala Bobka "A co Váš parlament? Je také neodpovědný?" na Jiném Právu, dostupný zde.

Prezentace:

4. seminář – Státní svátek

Obsah není zveřejněný.
Semináře Sem. skupina č. 7 – liché úterý 13:30–15:00 214 (dr. Sedláček) 5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

Obsah není zveřejněný.

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah není zveřejněný.

Sem. skupina č. 8 – sudé úterý 13:30–15:00 214 (dr. Kudrová)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

Obsah semináře

Záruky zákonnosti ve veřejné správě, kontrola veřejné správy se zaměřením na postavení Veřejného ochránce práv, jeho pravomoc a působnost (zejm. zák. č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv), soudní kontrola, kontrolní řád.

Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy či jejich vyznačené části

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - část V. v aktuálním znění a ve znění účinném do 31. 12. 2002
  • Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - část III.
  • Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - část I - hlavu VI a hlavu VII
  • Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

K tématu dále doporučujeme mít k dispozici (obecně na všechny semináře)

  • Ústavu ČR
  • Listinu základních práv a svobod
  • Správní řád

Dále je třeba prostudovat následující judikaturu

  • Nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 Pl. ÚS 16/99, jímž bylo zrušeno správní soudnictví podle části páté OSŘ
Úkoly k zamyšlení před seminářem
  1. Co je dle vašeho názoru podstatou činnosti ombudsmana?
  2. Jaké jsou dle vašeho názoru praktické (tj. nikoli formální) požadavky na osobu veřejného ochránce práv? Odůvodněte svůj názor.
  3. Souhlasíte s tím, aby byl veřejný ochránce práv oprávněn podávat podnět k provedení abstraktní kontroly ústavnosti? Odůvodněte svůj názor.
  4. V čem spočívá rozdíl v oprávnění veřejného ochránce práv a nejvyššího státního zástupce podávat žalobu ve veřejném zájmu?

3. seminář – Informace a ochrana osobních údajů

Obsah semináře

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů).

Seminární výuku povede JUDr. Sedláček. 

Studijní materiály

Na seminář si nastudujte následující zákony (současně si je přineste na hodinu):

  • Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů

4. seminář – Realizace veřejné správy

Informace o vyučujícím

Výuku povede soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Ing. Filip Dienstbier, Ph.D. Další informace o vyučujícím naleznete zde

Obsah semináře

Seminář bude zaměřen na problematiku realizace veřejné správy, správní akty (mimo individuálních) a jiné formy realizace. 

 

 

5. seminář - Odpovědnost

Obsah semináře:
  • Správněprávní odpovědnost se zaměřením na odpovědnost za přestupky, řešení příkladů, propojení hmotněprávní a procesněprávní stránky, judikatura (zejm. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů), odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné.
Předpisy a další materie k prostudování před seminářem:
  • Zákon o přestupcích (200/1990 Sb.), zejména jeho obecná část

  • Jiné správní delikty (výklad v učebnici)

  • Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (82/1998 Sb.)

  • Vybraná ustanovení upravující tzv. jiné správní delikty (v rozsahu dle domácího úkolu)

  • Část II. hlava IV. zákona o advokacii

Pro práci na semináři si dále přineste následující předpisy:
  • Ústava ČR

  • Listina

  • Zákony o obcích, o krajích a hl. m. Praze (prostudujte části týkající se dozoru)

  • Správní řád

  • Soudní řád správní

Domácí úkol k vypracování před seminářem (POZOR – přinést s sebou podepsaný v tištěné podobě, bude se vybírat)

1. vypište strukturu tzv. jiných správních deliktů a uveďte ke každému typu příklad zákonného ustanovení (zároveň si jej při té příležitosti prostudujte, ať víte, jak se daný typ jiného správního deliktu pozná dle textu)

2. zpracujte následující příklad:

Právní a skutkový stav

Porodní asistentky (odbornost č. 921) vykonávají tzv. nelékařské zdravotnické povolání podle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, jehož předmětem je péče o matku v těhotenství a šestinedělí. Tato péče je hrazena ze systému veřejného zdravotního pojištění, a to tak, že každému jednotlivému výkonu zdravotní péče je přiřazena určitá bodová hodnota. Hodnota bodu (v Kč) není konstantní, nýbrž se každoročně stanovuje v tzv. dohodovacím řízení podle § 17 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění; přibližně do roku 2005 byla dohadována (stanovována) pro jednotlivá pololetí.

Dohadovací řízení pro první pololetí roku 2003 bylo úspěšně ukončeno v říjnu roku 2002, v prosinci proto vyhlásilo Ministerstvo zdravotnictví dohodu (zástupců VZP a ostatních zdravotních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů zdravotní péče (vč. zástupců porodních asistentek) ve Věstníku MZ.

Ve Věstníku nebyla stanovena samostatně hodnota bodu pro odbornost č. 921, byla ale stanovena hodnota pro odbornost č. 925 - domácí zdravotní péči poskytovanou ambulantními zdravotnickými zařízeními, a to následovně:

...

  (2) Cena bodu pro úhradu zdravotní péče pro odbornost 925 - domácí péče je stanovena na 1,00 Kč/bod.

a) pro zdravotnická zařízení poskytující domácí zdravotní péči pravidelně 7 dní v týdnu a zaměstnávající alespoň 5,00 kvalifikovaných odborných pracovníků (tj. hodnoty přepočteného počtu nositelů výkonů případně poměrného kapacitního čísla většího nebo rovno 5) v odbornosti 925 se hodnota bodu upravuje indexem 1,05

b) pro ostatní zdravotnická zařízení, která nesplňují kriteria uvedená v bodu a) se hodnota bodu upravuje indexem 0,9.

...

Úkoly a otázky

1. Mohla na základě tohoto postupu vzniknout některým porodním asistentkám škoda? Pokud ano, v čem spočívala a jak by bylo možné jí vyčíslit?

2. Mohla by na základě tohoto postupu vzniknout odpovědnost podle zákona č. 82/1998 Sb.? Uveďte konkrétní úvahy o dalších podmínkách (vedle vzniklé škody) nastoupení odpovědnostního vztahu.

3. Pokud by vznikla odpovědnost, kdo by za škodu odpovídal?

4. Kde by měl být nárok uplatňován?

5. Pokud by povinný neplnil dobrovolně, byla by vhodné se obrátit na soud. V jaké lhůtě a na který?

Řešení domácího úkolu

1. Ano, a zejména pak těm, které pracují v „menších zařízeních“. (Rozdělení hodnoty bodu má určité opodstatnění u zařízení domácí péče, neb je smyslplné podporovat zařízení poskytující nezbytnou pomoc neustále, nikoli však u porodních asistentek, které nejsou potřebné v noci, o víkedu, apod.)

Spočívala by v ušlém zisku. Vyčíslit by šlo např. na základě dřívější hodnoty, popř. na základě hypotetické hodnoty, popř. bez koeficientu pro větší zařízení.

2. Ano, pokud by došlo k nesprávnému úřednímu postupu, s nímž by byla škoda v příčinné souvislosti. Postup, který mělo Ministerstvo realizovat, je podle § 17 (ve znění účinném v té době) následující:

(8) Je-li výsledkem dohodovacího řízení podle odstavce 5 dohoda o cenách bodu v rámci platné regulace cen a o výši úhrad včetně regulačních omezení pro příslušné období, posoudí MZ tento výsledek z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem.

(9) Neshledá-li MZ při posuzování výsledku dohodovacího řízení podle odstavce 5 nesoulad s právními předpisy a veřejným zájmem, vyhlásí jej ve Věstníku MZ; tento výsledek je pro zdravotnická zařízení a pro zdravotní pojišťovny závazný.

(10) Odporuje-li dohoda uzavřená v rámci dohodovacího řízení právním předpisům nebo veřejnému zájmu, vrátí MZ dohodu s popisem rozporu zpět k dohodovacímu řízení. Účastníci dohodovacího říz. předloží přepracovaný výsledek MZ k posouzení do 10 kalendářních dnů ode dne vrácení.

Není zřejmé, v čem přesně spočíval nesprávný úřední postup, ale muselo to být jedno z těchto jednání

  • - neposouzení výsledku
  • - špatné posouzení (neodhalení, že jde o rozpor)
  • - posouzení a odhalení, přesto vyhlášení ve věstníku namísto vrácení k dohadovacímu řízení

3. Stát

4. U Ministerstva zdravotnictví

5. Obecný soud dle sídla Ministerstva zdravotnictví, tj. obvodní soud pro Prahu 2

Nejdříve po uplynutí 6 měsíců ode dne uplatnění nároku, nejpozději za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (promlčení).

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

Sem. skupina č. 9 – liché úterý 15:05–16:35 214 (dr. Sedláček)

4. seminář – Státní svátek
5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů
6. seminář – Závěrečný seminář

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

Veškeré další informace poskytne vyučující osobně na úvodní hodině.

2. seminář – Záruky zákonnosti

Obsah semináře
  • záruky zákonnosti ve veřejné správě
  • kontrola veřejné správy se zaměřením na postavení Veřejného ochránce práv, jeho pravomoc a působnost, kasuistika (zejm. zák. č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv)
  • kontrolní řád

3. seminář – Odpovědnost

Informace o vyučujícím

Výuku povede Mgr. Karel Ulík. Mgr. Ulík vystudoval Právnickou fakultu a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval jako asistent soudkyně na Nejvyšším správním soudě a poté jako asistent soudce na Nejvyšším soudě, kde se věnoval agendě odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Poslední rok pracoval na Evropském soudě pro lidská práva ve Štrasburku. 

Obsah semináře

Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

Studijní materiály
  • Jako přípravu na seminář si přečtěte zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a vezměte si jej s sebou na seminář. Zákon vyšel např. v ÚZ Sagitu č. 1090 (předtím v č. 1000) "Předpisy související s novým občanským zákoníkem" nebo si ho vytiskněte z internetu, ASPI apod. (má jen 39 paragrafů).
  • Přečtěte  si stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009včetně odlišných stanovisek, které je dostupné zde.
  • Přečtěte si článek Michala Bobka "A co Váš parlament? Je také neodpovědný?" na Jiném Právu, dostupný zde.

Prezentace:

4. seminář – Státní svátek

Obsah není zveřejněný.
Semináře Sem. skupina č. 9 – liché úterý 15:05–16:35 214 (dr. Sedláček) 5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

Obsah není zveřejněný.

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah není zveřejněný.

Sem. skupina č. 10 – sudé úterý 15:05–16:35 214 (dr. Kudrová)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

Obsah semináře

Záruky zákonnosti ve veřejné správě, kontrola veřejné správy se zaměřením na postavení Veřejného ochránce práv, jeho pravomoc a působnost (zejm. zák. č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv), soudní kontrola, kontrolní řád.

Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy či jejich vyznačené části

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - část V. v aktuálním znění a ve znění účinném do 31. 12. 2002
  • Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - část III.
  • Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - část I - hlavu VI a hlavu VII
  • Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

K tématu dále doporučujeme mít k dispozici (obecně na všechny semináře)

  • Ústavu ČR
  • Listinu základních práv a svobod
  • Správní řád

Dále je třeba prostudovat následující judikaturu

  • Nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 Pl. ÚS 16/99, jímž bylo zrušeno správní soudnictví podle části páté OSŘ
Úkoly k zamyšlení před seminářem
  1. Co je dle vašeho názoru podstatou činnosti ombudsmana?
  2. Jaké jsou dle vašeho názoru praktické (tj. nikoli formální) požadavky na osobu veřejného ochránce práv? Odůvodněte svůj názor.
  3. Souhlasíte s tím, aby byl veřejný ochránce práv oprávněn podávat podnět k provedení abstraktní kontroly ústavnosti? Odůvodněte svůj názor.
  4. V čem spočívá rozdíl v oprávnění veřejného ochránce práv a nejvyššího státního zástupce podávat žalobu ve veřejném zájmu?

3. seminář – Informace a ochrana osobních údajů

Obsah semináře

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů).

Seminární výuku povede JUDr. Sedláček. 

Studijní materiály

Na seminář si nastudujte následující zákony (současně si je přineste na hodinu):

  • Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů

4. seminář – Realizace veřejné správy

Informace o vyučujícím

Výuku povede soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Ing. Filip Dienstbier, Ph.D. Další informace o vyučujícím naleznete zde

Obsah semináře

Seminář bude zaměřen na problematiku realizace veřejné správy, správní akty (mimo individuálních) a jiné formy realizace. 

 

5. seminář – Odpovědnost

Obsah semináře:
  • Správněprávní odpovědnost se zaměřením na odpovědnost za přestupky, řešení příkladů, propojení hmotněprávní a procesněprávní stránky, judikatura (zejm. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů), odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné.
Předpisy a další materie k prostudování před seminářem:
  • Zákon o přestupcích (200/1990 Sb.), zejména jeho obecná část

  • Jiné správní delikty (výklad v učebnici)

  • Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (82/1998 Sb.)

  • Vybraná ustanovení upravující tzv. jiné správní delikty (v rozsahu dle domácího úkolu)

  • Část II. hlava IV. zákona o advokacii

Pro práci na semináři si dále přineste následující předpisy:
  • Ústava ČR

  • Listina

  • Zákony o obcích, o krajích a hl. m. Praze (prostudujte části týkající se dozoru)

  • Správní řád

  • Soudní řád správní

Domácí úkol k vypracování před seminářem (POZOR – přinést s sebou podepsaný v tištěné podobě, bude se vybírat)

1. vypište strukturu tzv. jiných správních deliktů a uveďte ke každému typu příklad zákonného ustanovení (zároveň si jej při té příležitosti prostudujte, ať víte, jak se daný typ jiného správního deliktu pozná dle textu)

2. zpracujte následující příklad:

Právní a skutkový stav

Porodní asistentky (odbornost č. 921) vykonávají tzv. nelékařské zdravotnické povolání podle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, jehož předmětem je péče o matku v těhotenství a šestinedělí. Tato péče je hrazena ze systému veřejného zdravotního pojištění, a to tak, že každému jednotlivému výkonu zdravotní péče je přiřazena určitá bodová hodnota. Hodnota bodu (v Kč) není konstantní, nýbrž se každoročně stanovuje v tzv. dohodovacím řízení podle § 17 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění; přibližně do roku 2005 byla dohadována (stanovována) pro jednotlivá pololetí.

Dohadovací řízení pro první pololetí roku 2003 bylo úspěšně ukončeno v říjnu roku 2002, v prosinci proto vyhlásilo Ministerstvo zdravotnictví dohodu (zástupců VZP a ostatních zdravotních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů zdravotní péče (vč. zástupců porodních asistentek) ve Věstníku MZ.

Ve Věstníku nebyla stanovena samostatně hodnota bodu pro odbornost č. 921, byla ale stanovena hodnota pro odbornost č. 925 - domácí zdravotní péči poskytovanou ambulantními zdravotnickými zařízeními, a to následovně:

...

  (2) Cena bodu pro úhradu zdravotní péče pro odbornost 925 - domácí péče je stanovena na 1,00 Kč/bod.

a) pro zdravotnická zařízení poskytující domácí zdravotní péči pravidelně 7 dní v týdnu a zaměstnávající alespoň 5,00 kvalifikovaných odborných pracovníků (tj. hodnoty přepočteného počtu nositelů výkonů případně poměrného kapacitního čísla většího nebo rovno 5) v odbornosti 925 se hodnota bodu upravuje indexem 1,05

b) pro ostatní zdravotnická zařízení, která nesplňují kriteria uvedená v bodu a) se hodnota bodu upravuje indexem 0,9.

...

Úkoly a otázky

1. Mohla na základě tohoto postupu vzniknout některým porodním asistentkám škoda? Pokud ano, v čem spočívala a jak by bylo možné jí vyčíslit?

2. Mohla by na základě tohoto postupu vzniknout odpovědnost podle zákona č. 82/1998 Sb.? Uveďte konkrétní úvahy o dalších podmínkách (vedle vzniklé škody) nastoupení odpovědnostního vztahu.

3. Pokud by vznikla odpovědnost, kdo by za škodu odpovídal?

4. Kde by měl být nárok uplatňován?

5. Pokud by povinný neplnil dobrovolně, byla by vhodné se obrátit na soud. V jaké lhůtě a na který?

Řešení domácího úkolu

1. Ano, a zejména pak těm, které pracují v „menších zařízeních“. (Rozdělení hodnoty bodu má určité opodstatnění u zařízení domácí péče, neb je smyslplné podporovat zařízení poskytující nezbytnou pomoc neustále, nikoli však u porodních asistentek, které nejsou potřebné v noci, o víkedu, apod.)

Spočívala by v ušlém zisku. Vyčíslit by šlo např. na základě dřívější hodnoty, popř. na základě hypotetické hodnoty, popř. bez koeficientu pro větší zařízení.

2. Ano, pokud by došlo k nesprávnému úřednímu postupu, s nímž by byla škoda v příčinné souvislosti. Postup, který mělo Ministerstvo realizovat, je podle § 17 (ve znění účinném v té době) následující:

(8) Je-li výsledkem dohodovacího řízení podle odstavce 5 dohoda o cenách bodu v rámci platné regulace cen a o výši úhrad včetně regulačních omezení pro příslušné období, posoudí MZ tento výsledek z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem.

(9) Neshledá-li MZ při posuzování výsledku dohodovacího řízení podle odstavce 5 nesoulad s právními předpisy a veřejným zájmem, vyhlásí jej ve Věstníku MZ; tento výsledek je pro zdravotnická zařízení a pro zdravotní pojišťovny závazný.

(10) Odporuje-li dohoda uzavřená v rámci dohodovacího řízení právním předpisům nebo veřejnému zájmu, vrátí MZ dohodu s popisem rozporu zpět k dohodovacímu řízení. Účastníci dohodovacího říz. předloží přepracovaný výsledek MZ k posouzení do 10 kalendářních dnů ode dne vrácení.

Není zřejmé, v čem přesně spočíval nesprávný úřední postup, ale muselo to být jedno z těchto jednání

  • - neposouzení výsledku
  • - špatné posouzení (neodhalení, že jde o rozpor)
  • - posouzení a odhalení, přesto vyhlášení ve věstníku namísto vrácení k dohadovacímu řízení

3. Stát

4. U Ministerstva zdravotnictví

5. Obecný soud dle sídla Ministerstva zdravotnictví, tj. obvodní soud pro Prahu 2

Nejdříve po uplynutí 6 měsíců ode dne uplatnění nároku, nejpozději za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (promlčení).

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

 

Sem. skupina č. 11 – lichá středa 8:00–9:30 126 (dr. Jurníková)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

Informace o vyučujícím

Výuku povede s JUDr. Jurníkovou JUDr. Jozef Tekeli, PhD. z Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach.

Obsah semináře

Veřejný ochránce práv

  • úvod do tématu, obecné informace
  • působnost VOP (jednoduchá kazuistika)
  • meze a limity činnosti VOP
  • procesní postup VOP prezentovaný na konkrétní kauze 
Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy:

  • Zákon č. 564/2001 Z. z., o verejnom ochráncovi práv, v znení neskorších predpisov (slovenská právní úpravu, zákon dostupný kupř. zde)
  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů

K tématu doporučujeme prostudovat internetové stránky slovenské veřejné ochránkyně práv, dostupné zde.

Zadání příkladu

Níže naleznete zaslaný podnět Veřejnému ochránci práv a vaším úkolem je:

  1. posoudit, zda spadá daná problematika do působnosti Veřejného ochránce práv?
  2. sepsat postup Veřejného ochránce práv – veškeré jeho kroky, které může v dané věci učinit.
  3. vzhledem k tomu, že výuku povede externí vyučující, vypracujte příklad dle slovenské právní úpravy (viz výše)

Podnět:

Veřejný ochránce práv

Údolní

Brno

Věc:     Podnět veřejnému ochránci práv

Podáváme podnět veřejnému ochránci práv ve věci postupu stavebního úřadu Městského úřadu M. ve věci umístění a povolení stavby nazvané „BOWLING CLUB“, na pozemcích parc. č. 10/1 v k. ú. Lhota. Stavebníkem je Petr Novák, bytem Veveří 9, Brno, vlastníkem zmíněných pozemků je firma Nova, s. r. o., se sídlem Vídeňská 41, Brno.

Jako vlastníci blízkého penzionu a pozemku parc. č. 20 v k. ú. Lhota máme výhrady zejména k okolnosti, že jsme nebyli zařazeni mezi účastníky předmětného řízení a že staveniště (se stavebním materiálem, stavební technikou) je umístěno v bezprostřední blízkosti našeho pozemku, což podle našeho mínění znehodnocuje prostředí penzionu a přilehlého pozemku a obtěžuje tak i jeho hosty. Dále zpochybňujeme rozhodnutím stanovený účel stavby, kdy průjezd stavbou vybudovaný pro těžké mechanismy a nákladní automobily, nemůže sloužit k provozu bowlingové dráhy.

Kromě toho v souvislosti s umístěním a povolením výše uvedené stavby se domníváme, že došlo k účelovému oddělení části pozemku parc. č. 10 (a ke vzniku parcely č. 10/2, která tak stavební parcelu oddělila od pozemku stěžovatelů parc. č. 20). Cílem tohoto dělení pozemku mělo být naše nezařazení mezi účastníky správního řízení, jehož výsledkem bylo umístění a povolení výše uvedené stavby.

Tento podnět dále směřuje proti postupu Krajského úřadu Jihomoravského kraje, který původně odložil bez dalších opatření náš podnět k přezkoumání postupu a výsledného rozhodnutí stavebního úřadu ve věci.

Ve Lhotě dne 10. 2. 2015

Anna Horká a Pavel Horký

bytem Masarykova 1,  Lhota

Zadání příkladu naleznete i zde:

3. seminář – Odpovědnost

 Správněprávní odpovědnost ze zaměřením na odpovědnost za přestupky, řešení příkladů, propojení hmotněprávní a procesněprávní stránky, judikatura (zejm. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů).

Před příchodem na seminář:
  • nastudujte kapitolu II. z publikace Mates, P. a kol.: Základy správního práva trestního, nakl. C.H.Beck, vyd. 5.
  • prostudujte si soudní rozhodnutí uvedená v e-learningu,
  • vypracujte níže uvedený příklad a přineste si jej na seminář
Judikatura Nejvyššího správního soudu:
Pro práci na semináři budete potřebovat tyto právní předpisy:
  • Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění
  • Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění
Na seminář si přineste tento příklad i s řešením:

Příklad: Správněprávní odpovědnost

Skupinka mladíků slavila na zahradě rodinného domu narozeniny. Během oslavy v pozdních večerních hodinách pouštěli hlasitě hudbu skupiny „Tři sestry“ a hlasitě se bavili. Soused pan Jan Tomášek je kolem 2:00 hod. napomenul a požádal je, aby hudbu ztlumili. Na to mu Karel Šebesta spolu s Markem Pecinou, oba mladiství, začali nadávat, kdy používali výrazy „Ty vole, ty hajzle…“.  Pan Jan Tomášek tedy zavolal hlídku Městské policie, která se pokusila mladíky uklidnit. Než tato dorazila, hodil Marek Pecina nejméně tři láhve od piva na pozemek pana Jana Tomáška, kde zasáhl bazén a poškodil jej tak, že za opravu zaplatil jeho majitel firmě 3 000 Kč. Druhý den se šel sousedovi Marek Pecina omluvit a nabídl uhrazení částky na opravu bazénu. Tuto však soused odmítl s tím, že trvá na projednání celé záležitosti.

Otázky:

  1. Pokuste se kvalifikovat jednání Karla Šebesty a Marka Peciny dle zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, případně i dalších předpisů.
  2. Popište základní principy ukládání sankcí mladistvím pachatelům.
  3. Definujte postavení poškozeného v přestupkovém řízení.
  4. Pozorně si přečtěte § 20 a judikaturu uvedenou v e-learningu. Určete, kdy končí lhůta k projednání přestupku a procesní správní orgán v dané lhůtě přestupek neprojedná. Prostudujte si zák. č. 204/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a to konkrétně změnu § 20.

  

4. seminář – Právo na informace

Informace o vyučujícím

Výuku semináře povede soudce Nejvyššího správního soudu, Mgr. Bc. Aleš Roztočil, LL.M. Bližší informace o vyučujícím naleznete zde 

Obsah semináře

Právo na informace:

  • Ústavní, evropská a mezinárodněprávní východiska
  • Zákonná úprava
  • Materiální a procesní záruky
  • Meze práva na informace
  • Právo na informace vs. právo na ochranu osobních údajů
  • Právo na informace o platech veřejných zaměstnanců
  • Zveřejnění záznamu z jednání zastupitelstva obce
Studijní materiály
  • Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
  • Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
  • Janečková, Eva: Obec jako povinný subjekt podle zákona o svobodném přístupu k informacím, in: UNES – účetnictví neziskového sektoru č. 6/2015, s. 27
  • Ralaus, Pavel, Mocek, Miroslav: Otazníky ve věci poskytování informací o výši platů a odměn zaměstnanců veřejné správy, in: Správní právo č. 4/2014, s. 227
  • Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22.10.2014, čj. 8 As 55/2012-62, publikován pod č. 3155/2015 Sb. NSS
Úkol

Na obecním zastupitelstvu byla diskutována otázka odměňování vedoucích pracovníků obecního úřadu a na dotaz jednoho člena zastupitelstva byla sdělena informace o výši odměn jednotlivých konkrétních pracovníků. V rámci jednání zastupitelstva došlo k emotivnímu projevu jednoho z hostů, který zastupitelstvo navštívil jako občan obce a vystoupil v rámci diskuse. Obec z jednání zastupitelstva pořídila audiovizuální záznam, který zveřejnila na svých webových stránkách.

  • Byl postup obce v souladu se zákonem?
  • Vyhodnoťte případ z hlediska zákona o obcích, zákona o svobodném přístupu k informacím, zákona o ochraně osobních údajů, občanského zákoníku.
  • Jaké prostředky ochrany má k dispozici zaměstnanec, který se zveřejněním výše svých odměn nesouhlasí?
  • Host, jehož projev byl rovněž zachycen na záznamu, se obrátil na obec s tím, že se na zastupitelstvu neuváženě rozhorlil a nesouhlasí se zveřejněním záznamu svého projevu. Tvrdí, že nevěděl o tom, že je pořizován audiovizuální záznam, který bude zveřejněn. Požaduje, aby byl záznam odstraněn. Je obec povinna takovému požadavku vyhovět?

5. seminář – Realizace veřejné správy

Obsah semináře

Realizace veřejné správy, správní akty (mimo individuálních) a jiné formy realizace, s důrazem na diskreční pravomoc veřejné správy:

  • problém vázanosti, resp. volnosti v rozhodování veřejné správy
  • neurčité pojmy
  • správní uvážení, správní uvážení jako projev pravomoci správního orgánu
  • meze a limity správního uvážení, hlediska (principy) ovládající správní uvážení, specifika přezkumu správního uvážení
Studijní materiály

Doporučené studijní materiály k tématu: 

  • MATES, Pavel. Správní uvážení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 120 s. ISBN 9788073804244. S. 80–109 (kapitola 3).
  • SKULOVÁ, Soňa. K procesu otvírání "černé skříňky" správního uvážení v soudním přezkumu. In: HORÁK, Petr et al. (eds.). Dny práva – 2008 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 1625–1627. ISBN 9788021047334. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/sprava/skulova.pdf 

Judikatura:

Úkol na seminář

Zkuste si promyslet odpovědi na níže zadané otázky, které se vztahují k oběma modelovým situacím (na zadané otázky odpovězte jak ve vztahu k prvnímu, tak ve vztahu k druhému příkladu). Pro řešení není nutné znát zvláštní úpravu – nebudeme se zabývat podrobnostmi zvláštní úpravy a specifikami jednotlivých řízení, ale obecnějšími aspekty správního uvážení.

Příklad I:

Pan E. S., veřejně činná osoba, havaroval se svým vozidlem ve městě Praha, přičemž poškodil jak vozidlo, tak místní komunikaci. Policie ČR při šetření zjistila celou řadu porušení zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterých se řidič dopustil. Policie šetření předčasně ukončila, aniž by byly přešetřeny veškeré okolnosti případu, a věc vyřešila dle přestupkového zákona domluvou na místě. Řidiči tedy nebyla uložena žádná pokuta, i když v obdobných případech policie obyčejně přistupuje k přísnějším sankcím. Na následné dotazy médií směřující na nerovnost veřejně činné osoby před zákonem policie odpověděla, že zákon neporušila, neboť postupovala v jeho mezích a vzhledem k tomu, že se jednalo o první porušení zákona dotčenou osobou a že si pan S. způsobil škodu zejména na svém vozidle, přistoupila k zákonné možnosti řešit přestupek domluvou.

Příklad II:

Pan John S., britský občan pobývající na území ČR půl roka, byl policií po páté v průběhu jednoho měsíce přichycen při krádeži alkoholu. Hodnota ukradeného zboží se vždy pohybovala ve výši do 2 000 Kč. Po zjištění, že se jedná o cizího státního příslušníka, s ním orgány cizinecké policie zahájily při poslední krádeži řízení za účelem správního vyhoštění, a to z důvodu závažného narušení veřejného pořádku (§ 119 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců), kdy lze dobu, po kterou nelze umožnit vstup na území, stanovit až na 10 let. Johnovi S. byla v prvostupňovém rozhodnutí doba, po kterou nelze umožnit vstup na území, stanovena na 3 roky. V odvolání se hájil, že správní orgán nijak svoje rozhodnutí nezdůvodnil, doba byla zjevně nepřiměřená a neodpovídala době, kterou správní orgán uložil v obdobných řízeních, vedených s dvěma spolupachateli Johna S. (tam přistoupil k stanovení doby na 1 rok).

Otázky:

  1. Identifikujte, zda, případně kde, má správní orgán v uvedených případech diskreční pravomoc.
  2. Identifikujte neurčitý právní pojem/pojmy (pokud jsou v zadání obsaženy). Jak bude správní orgán posuzovat, zda byl jejich obsah naplněn?
  3. Postupoval dle Vašeho názoru správní orgán správně? V případě, že ne, v čem spočívalo pochybení?
  4. Jakým způsobem je správní orgán při uplatnění správního uvážení v daném případě limitován?
  5. Lze správní uvážení v daném případě soudně přezkoumat? V případě, že ano, jaké aspekty může správní soud přezkoumat?

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

 

Sem. skupina č. 12 – sudá středa 8:00–9:30 126 (dr. Jurníková)

1. seminář – Děkanské volno

Dne 30. září 2015 v době od 8:00 do 12:40 hod. je vyhlášeno děkanské volno v souvislosti s konáním akce Den fakulty, seminární výuka se tedy nekoná!

 

2. seminář – Záruky zákonnosti

Informace o vyučujícím

Mgr. Martin Ježek, email: jezek@ochrance.cz

Po absolvování PrF MU pracoval jako advokátní koncipient převážně v oblasti trestního práva. Poté jako právník Magistrátu města Brna, odbor živnostenský úřad. Od roku 2005 již jako právník Kanceláře veřejného ochránce práv. Zaměřuje se na oblast sociálně-právní ochrany dětí (oblast ochrany ohrožených rodin a dětí) a na oblast zdravotnictví. Dříve rovněž na oblast ochrany osob omezených na svobodě.

Obsah semináře

Veřejný ochránce práv

  • úvod do tématu, obecné informace
  • působnost VOP (jednoduchá kazuistika)
  • meze a limity činnosti VOP
  • procesní postup VOP prezentovaný na konkrétní kauze 
Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy (či jejich části)

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (především § 1, § 9a, § 10, § 11, § 14, § 16, § 29)
  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 924, § 971)

K tématu doporučujeme prostudovat zejména následující judikaturu:

  • nález ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 2546/10 ze dne 6. 9. 2011 (N 150/62 SbNU 303)
  • nález ÚS ČR sp. zn. Pl. ÚS 20/94 ze dne 28. 3. 1995 (N 18/3 SbNU 109; 72/1995 Sb.)
  • stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. Cpjn 202/2010
  • rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Wallovi proti ČR, č. 23848/04 (v češtině dostupné zde)
  • rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Havelka a další proti ČR, č. 23499/06 (v češtině dostupné zde)
  • Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ollson proti Švédsku, č. 10465/83
Kazuistika

Na semináři bude prezentována následující kauza, na níž bude znázorněn procesní postup veřejného ochránce práv. Diskutováno bude i věcné řešení kauzy.

Matka pečuje o tři nezletilé děti; 2letou Lenku, 5letého Honzu a 8letého Milana. Jednoho dne k ní do domácnosti přišla sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, která zjistila, že v bytě 1+1, kde žijí, je odpojena elektřina, neteče teplá voda, v místnosti je plíseň na stěnách, lednice i spíž je prázdná, jedno dítě nemá vlastní postel (spí v golfovém kočárku). V domácnosti s nimi žije také kočka – podlaha je místy znečištěná výkaly.

Situaci dětí orgán sociálně-právní ochrany dětí vyhodnotil jako vážnou a ohrožující jejich řádný vývoj (bez adekvátní péče, hladové, špinavé, nedostatečně oblečené).

Následující den proto podal, aniž by učinil jakákoli další opatření či zjišťoval další okolnosti případu, návrh soudu na vydání předběžného opatření, kterým by soud děti odebral z péče matky a umístil je do vhodného zařízení – Lenku do Klokánku v Praze, Honzu a Milana do dětského domova v jiném městě. Ještě téhož dne soud takové předběžné opatření vydal.

Matka se další den dostavila do Kanceláře veřejného ochránce práv, stěžovala si na sociální pracovnici (že k ní bez všeho vlezla do bytu, na její chování a na odebrání dětí), dotazovala se, jestli je v pořádku, že jí „sociálka“ děti vzala, a trvala na tom, aby jí je vrátila zpět do péče - své děti miluje a umí se o ně postarat, jen neměla peníze. Požádala ochránce o pomoc.

Prezentace:

3. seminář – Státní svátek

 Seminární výuka z důvodu státního svátku odpadá. 

4. seminář – Odpovědnost

Správněprávní odpovědnost ze zaměřením na odpovědnost za přestupky, řešení příkladů, propojení hmotněprávní a procesněprávní stránky, judikatura (zejm. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů).

Před příchodem na seminář:
  • nastudujte kapitolu II. z publikace Mates, P. a kol.: Základy správního práva trestního, nakl. C.H.Beck, vyd. 5.
  • prostudujte si soudní rozhodnutí uvedená v e-learningu,
  • vypracujte níže uvedený příklad a přineste si jej na seminář
Judikatura Nejvyššího správního soudu:
Pro práci na semináři budete potřebovat tyto právní předpisy:
  • Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění
  • Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění
Na seminář si přineste tento příklad i s řešením:

Příklad: Správněprávní odpovědnost

Skupinka mladíků slavila na zahradě rodinného domu narozeniny. Během oslavy v pozdních večerních hodinách pouštěli hlasitě hudbu skupiny „Tři sestry“ a hlasitě se bavili. Soused pan Jan Tomášek je kolem 2:00 hod. napomenul a požádal je, aby hudbu ztlumili. Na to mu Karel Šebesta spolu s Markem Pecinou, oba mladiství, začali nadávat, kdy používali výrazy „Ty vole, ty hajzle…“.  Pan Jan Tomášek tedy zavolal hlídku Městské policie, která se pokusila mladíky uklidnit. Než tato dorazila, hodil Marek Pecina nejméně tři láhve od piva na pozemek pana Jana Tomáška, kde zasáhl bazén a poškodil jej tak, že za opravu zaplatil jeho majitel firmě 3 000 Kč. Druhý den se šel sousedovi Marek Pecina omluvit a nabídl uhrazení částky na opravu bazénu. Tuto však soused odmítl s tím, že trvá na projednání celé záležitosti.

Otázky:

  1. Pokuste se kvalifikovat jednání Karla Šebesty a Marka Peciny dle zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, případně i dalších předpisů.
  2. Popište základní principy ukládání sankcí mladistvím pachatelům.
  3. Definujte postavení poškozeného v přestupkovém řízení.
  4. Pozorně si přečtěte § 20 a judikaturu uvedenou v e-learningu. Určete, kdy končí lhůta k projednání přestupku a procesní správní orgán v dané lhůtě přestupek neprojedná. Prostudujte si zák. č. 204/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a to konkrétně změnu § 20.

 

5. seminář – Svobodný přístup k informacím, přístup k ochraně osobních údajů

Obsah

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů). Výuku semináře povede JUDr. Kudrová.

Před příchodem na seminář
  • si každý prostuduje zákon o svobodném přístupu k informacím a
  • samostatně zpracuje seminární plnění (podrobnější instrukce a zadání níže),
  • dále si každý prostuduje zákon o ochraně osobních údajů a
  • stanoviska ÚOOÚ č. 2/2004, č.1/2007 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 9 Ca 261/2004.
Na seminář si doneste
  • Listinu základních práv a svobod
  • Zákon o svobodném přístupu k informacím
  • Zákon o ochraně osobních údajů
  • Zákon o obcích (obecní zřízení)
Zadání na 5. seminář – Svobodný přístup k informacím

Skutkový stav

Do advokátní kanceláře za vámi přišel klient – student vysoké školy, který žádal o uznání zkoušky z makroekonomie (vykonané v předchozím studiu na VŠE) v jeho současném studiu na ESF MU, ovšem neúspěšně. A protože jde o zkoušku těžkou, raději by se s MU o její uznání soudil, než se na ní učil. Někde jste zaslechli, že patrně existuje nějaký prvostupňový rozsudek plzeňského soudu týkající se uznávání, neznáte však jeho spisovou značku ani datum jeho vydání. Předpokládáte, že by se vám mohl hodit jako podklad. V ASPI onen rozsudek není, nebyla proti němu podána kasační stížnost, o které by již bylo rozhodnuto, takže jedinou cestou, jak se k němu dostat, je zřejmě využití práva na svobodný přístup k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb.

  1. Vypracujte žádost o poskytnutí potřebné informace v kvalitě, v níž bude rovnou způsobilá k odeslání.

Zaměřte se přitom na formulaci „petitu“, tedy na vymezení toho, jakou informaci chcete. Nezapomeňte, že ten, kdo bude Vaši žádost vyřizovat, nebude mít v hlavě všechny rozsudky, které daný soud vyhotovil, a stěží dokáže nalézt rozsudek o určitém obsahu, např. „uznání zkoušky na vysoké škole“. Zaměřte se proto na vlastnosti rozsudku, které patrně budou indexované, a tedy učiní rozsudek dohledatelným.

  1. Můžete žádost podat prostřednictvím e-mailu? Pokud ano, je třeba přitom splnit nějaké zvláštní podmínky? Pokud ne, proč?
  2. Pokud soud požadovanou informaci poskytne elektronicky, je tím zároveň povinen k dalšímu úkonu. K jakému a v jaké lhůtě?

Žádost a odpovědi na položené otázky vložte do odevzdávárny (každý sám za sebe), a to nejpozději před příchodem na seminář. Do názvu souboru uveďte číslo seminární skupiny, v níž se zúčastníte výuky, a za něj své příjmení (např. „10 Kudrová“).

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

 

Sem. skupina č. 13 – sudá středa 9:35–11:05 160 (dr. Jurníková)

1. seminář – Děkanské volno

  Dne 30. září 2015 v době od 8:00 do 12:40 hod. je vyhlášeno děkanské volno v souvislosti s konáním akce Den fakulty, seminární výuka se tedy nekoná!

2. seminář – Záruky zákonnosti

Informace o vyučujícím

Mgr. Martin Ježek, email: jezek@ochrance.cz

Po absolvování PrF MU pracoval jako advokátní koncipient převážně v oblasti trestního práva. Poté jako právník Magistrátu města Brna, odbor živnostenský úřad. Od roku 2005 již jako právník Kanceláře veřejného ochránce práv. Zaměřuje se na oblast sociálně-právní ochrany dětí (oblast ochrany ohrožených rodin a dětí) a na oblast zdravotnictví. Dříve rovněž na oblast ochrany osob omezených na svobodě.

Obsah semináře

Veřejný ochránce práv

  • úvod do tématu, obecné informace
  • působnost VOP (jednoduchá kazuistika)
  • meze a limity činnosti VOP
  • procesní postup VOP prezentovaný na konkrétní kauze 
Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy (či jejich části)

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (především § 1, § 9a, § 10, § 11, § 14, § 16, § 29)
  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 924, § 971)

K tématu doporučujeme prostudovat zejména následující judikaturu:

  • nález ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 2546/10 ze dne 6. 9. 2011 (N 150/62 SbNU 303)
  • nález ÚS ČR sp. zn. Pl. ÚS 20/94 ze dne 28. 3. 1995 (N 18/3 SbNU 109; 72/1995 Sb.)
  • stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. Cpjn 202/2010
  • rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Wallovi proti ČR, č. 23848/04 (v češtině dostupné zde)
  • rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Havelka a další proti ČR, č. 23499/06 (v češtině dostupné zde)
  • Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ollson proti Švédsku, č. 10465/83

Prezentace bude studentům k dispozici na semináři.

Kazuistika

Na semináři bude prezentována následující kauza, na níž bude znázorněn procesní postup veřejného ochránce práv. Diskutováno bude i věcné řešení kauzy.

Matka pečuje o tři nezletilé děti; 2letou Lenku, 5letého Honzu a 8letého Milana. Jednoho dne k ní do domácnosti přišla sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, která zjistila, že v bytě 1+1, kde žijí, je odpojena elektřina, neteče teplá voda, v místnosti je plíseň na stěnách, lednice i spíž je prázdná, jedno dítě nemá vlastní postel (spí v golfovém kočárku). V domácnosti s nimi žije také kočka – podlaha je místy znečištěná výkaly.

Situaci dětí orgán sociálně-právní ochrany dětí vyhodnotil jako vážnou a ohrožující jejich řádný vývoj (bez adekvátní péče, hladové, špinavé, nedostatečně oblečené).

Následující den proto podal, aniž by učinil jakákoli další opatření či zjišťoval další okolnosti případu, návrh soudu na vydání předběžného opatření, kterým by soud děti odebral z péče matky a umístil je do vhodného zařízení – Lenku do Klokánku v Praze, Honzu a Milana do dětského domova v jiném městě. Ještě téhož dne soud takové předběžné opatření vydal.

Matka se další den dostavila do Kanceláře veřejného ochránce práv, stěžovala si na sociální pracovnici (že k ní bez všeho vlezla do bytu, na její chování a na odebrání dětí), dotazovala se, jestli je v pořádku, že jí „sociálka“ děti vzala, a trvala na tom, aby jí je vrátila zpět do péče - své děti miluje a umí se o ně postarat, jen neměla peníze. Požádala ochránce o pomoc.

Prezentace:

3. seminář – Státní svátek

 Seminární výuka z důvodu státního svátku odpadá. 

4. seminář – Odpovědnost

Správněprávní odpovědnost ze zaměřením na odpovědnost za přestupky, řešení příkladů, propojení hmotněprávní a procesněprávní stránky, judikatura (zejm. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů).

Před příchodem na seminář:
  • nastudujte kapitolu II. z publikace Mates, P. a kol.: Základy správního práva trestního, nakl. C.H.Beck, vyd. 5.
  • prostudujte si soudní rozhodnutí uvedená v e-learningu,
  • vypracujte níže uvedený příklad a přineste si jej na seminář
Judikatura Nejvyššího správního soudu:
Pro práci na semináři budete potřebovat tyto právní předpisy:
  • Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění
  • Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění
Na seminář si přineste tento příklad i s řešením:

Příklad: Správněprávní odpovědnost

Skupinka mladíků slavila na zahradě rodinného domu narozeniny. Během oslavy v pozdních večerních hodinách pouštěli hlasitě hudbu skupiny „Tři sestry“ a hlasitě se bavili. Soused pan Jan Tomášek je kolem 2:00 hod. napomenul a požádal je, aby hudbu ztlumili. Na to mu Karel Šebesta spolu s Markem Pecinou, oba mladiství, začali nadávat, kdy používali výrazy „Ty vole, ty hajzle…“.  Pan Jan Tomášek tedy zavolal hlídku Městské policie, která se pokusila mladíky uklidnit. Než tato dorazila, hodil Marek Pecina nejméně tři láhve od piva na pozemek pana Jana Tomáška, kde zasáhl bazén a poškodil jej tak, že za opravu zaplatil jeho majitel firmě 3 000 Kč. Druhý den se šel sousedovi Marek Pecina omluvit a nabídl uhrazení částky na opravu bazénu. Tuto však soused odmítl s tím, že trvá na projednání celé záležitosti.

Otázky:

  1. Pokuste se kvalifikovat jednání Karla Šebesty a Marka Peciny dle zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, případně i dalších předpisů.
  2. Popište základní principy ukládání sankcí mladistvím pachatelům.
  3. Definujte postavení poškozeného v přestupkovém řízení.
  4. Pozorně si přečtěte § 20 a judikaturu uvedenou v e-learningu. Určete, kdy končí lhůta k projednání přestupku a procesní správní orgán v dané lhůtě přestupek neprojedná. Prostudujte si zák. č. 204/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a to konkrétně změnu § 20.

 

5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

Obsah

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů). Výuku semináře povede JUDr. Kudrová.

Před příchodem na seminář
  • si každý prostuduje zákon o svobodném přístupu k informacím a
  • samostatně zpracuje seminární plnění (podrobnější instrukce a zadání níže),
  • dále si každý prostuduje zákon o ochraně osobních údajů a
  • stanoviska ÚOOÚ č. 2/2004, č.1/2007 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 9 Ca 261/2004.
Na seminář si doneste
  • Listinu základních práv a svobod
  • Zákon o svobodném přístupu k informacím
  • Zákon o ochraně osobních údajů
  • Zákon o obcích (obecní zřízení)
Zadání na 5. seminář – Svobodný přístup k informacím

Skutkový stav

Do advokátní kanceláře za vámi přišel klient – student vysoké školy, který žádal o uznání zkoušky z makroekonomie (vykonané v předchozím studiu na VŠE) v jeho současném studiu na ESF MU, ovšem neúspěšně. A protože jde o zkoušku těžkou, raději by se s MU o její uznání soudil, než se na ní učil. Někde jste zaslechli, že patrně existuje nějaký prvostupňový rozsudek plzeňského soudu týkající se uznávání, neznáte však jeho spisovou značku ani datum jeho vydání. Předpokládáte, že by se vám mohl hodit jako podklad. V ASPI onen rozsudek není, nebyla proti němu podána kasační stížnost, o které by již bylo rozhodnuto, takže jedinou cestou, jak se k němu dostat, je zřejmě využití práva na svobodný přístup k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb.

  1. Vypracujte žádost o poskytnutí potřebné informace v kvalitě, v níž bude rovnou způsobilá k odeslání.

Zaměřte se přitom na formulaci „petitu“, tedy na vymezení toho, jakou informaci chcete. Nezapomeňte, že ten, kdo bude Vaši žádost vyřizovat, nebude mít v hlavě všechny rozsudky, které daný soud vyhotovil, a stěží dokáže nalézt rozsudek o určitém obsahu, např. „uznání zkoušky na vysoké škole“. Zaměřte se proto na vlastnosti rozsudku, které patrně budou indexované, a tedy učiní rozsudek dohledatelným.

  1. Můžete žádost podat prostřednictvím e-mailu? Pokud ano, je třeba přitom splnit nějaké zvláštní podmínky? Pokud ne, proč?
  2. Pokud soud požadovanou informaci poskytne elektronicky, je tím zároveň povinen k dalšímu úkonu. K jakému a v jaké lhůtě?

Žádost a odpovědi na položené otázky vložte do odevzdávárny (každý sám za sebe), a to nejpozději před příchodem na seminář. Do názvu souboru uveďte číslo seminární skupiny, v níž se zúčastníte výuky, a za něj své příjmení (např. „10 Kudrová“).

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

 

Sem. skupina č. 14 – lichá středa 11:10–12:40 211 (dr. Kudrová)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

 Obsah semináře

Záruky zákonnosti ve veřejné správě, kontrola veřejné správy se zaměřením na postavení Veřejného ochránce práv, jeho pravomoc a působnost (zejm. zák. č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv), soudní kontrola, kontrolní řád.

Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy či jejich vyznačené části

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - část V. v aktuálním znění a ve znění účinném do 31. 12. 2002
  • Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - část III.
  • Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - část I - hlavu VI a hlavu VII
  • Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

K tématu dále doporučujeme mít k dispozici (obecně na všechny semináře)

  • Ústavu ČR
  • Listinu základních práv a svobod
  • Správní řád

Dále je třeba prostudovat následující judikaturu

  • Nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 Pl. ÚS 16/99, jímž bylo zrušeno správní soudnictví podle části páté OSŘ
Úkoly k zamyšlení před seminářem
  1. Co je dle vašeho názoru podstatou činnosti ombudsmana?
  2. Jaké jsou dle vašeho názoru praktické (tj. nikoli formální) požadavky na osobu veřejného ochránce práv? Odůvodněte svůj názor.
  3. Souhlasíte s tím, aby byl veřejný ochránce práv oprávněn podávat podnět k provedení abstraktní kontroly ústavnosti? Odůvodněte svůj názor.
  4. V čem spočívá rozdíl v oprávnění veřejného ochránce práv a nejvyššího státního zástupce podávat žalobu ve veřejném zájmu?

 

3. seminář – Odpovědnost

Správněprávní odpovědnost ze zaměřením na odpovědnost za přestupky, řešení příkladů, propojení hmotněprávní a procesněprávní stránky, judikatura (zejm. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů).

Před příchodem na seminář:
  • nastudujte kapitolu II. z publikace Mates, P. a kol.: Základy správního práva trestního, nakl. C.H.Beck, vyd. 5.
  • prostudujte si soudní rozhodnutí uvedená v e-learningu,
  • vypracujte níže uvedený příklad a přineste si jej na seminář
Judikatura Nejvyššího správního soudu:
Pro práci na semináři budete potřebovat tyto právní předpisy:
  • Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění
  • Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění
Na seminář si přineste tento příklad i s řešením:

Příklad: Správněprávní odpovědnost

Skupinka mladíků slavila na zahradě rodinného domu narozeniny. Během oslavy v pozdních večerních hodinách pouštěli hlasitě hudbu skupiny „Tři sestry“ a hlasitě se bavili. Soused pan Jan Tomášek je kolem 2:00 hod. napomenul a požádal je, aby hudbu ztlumili. Na to mu Karel Šebesta spolu s Markem Pecinou, oba mladiství, začali nadávat, kdy používali výrazy „Ty vole, ty hajzle…“.  Pan Jan Tomášek tedy zavolal hlídku Městské policie, která se pokusila mladíky uklidnit. Než tato dorazila, hodil Marek Pecina nejméně tři láhve od piva na pozemek pana Jana Tomáška, kde zasáhl bazén a poškodil jej tak, že za opravu zaplatil jeho majitel firmě 3 000 Kč. Druhý den se šel sousedovi Marek Pecina omluvit a nabídl uhrazení částky na opravu bazénu. Tuto však soused odmítl s tím, že trvá na projednání celé záležitosti.

Otázky:

  1. Pokuste se kvalifikovat jednání Karla Šebesty a Marka Peciny dle zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, případně i dalších předpisů.
  2. Popište základní principy ukládání sankcí mladistvím pachatelům.
  3. Definujte postavení poškozeného v přestupkovém řízení.
  4. Pozorně si přečtěte § 20 a judikaturu uvedenou v e-learningu. Určete, kdy končí lhůta k projednání přestupku a procesní správní orgán v dané lhůtě přestupek neprojedná. Prostudujte si zák. č. 204/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a to konkrétně změnu § 20.

 

4. seminář – Právo na informace

Informace o vyučujícím

Výuku semináře povede soudce Nejvyššího správního soudu, Mgr. Bc. Aleš Roztočil, LL.M. Bližší informace o vyučujícím naleznete zde 

Obsah semináře

Právo na informace:

  • Ústavní, evropská a mezinárodněprávní východiska
  • Zákonná úprava
  • Materiální a procesní záruky
  • Meze práva na informace
  • Právo na informace vs. právo na ochranu osobních údajů
  • Právo na informace o platech veřejných zaměstnanců
  • Zveřejnění záznamu z jednání zastupitelstva obce
Studijní materiály
  • Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
  • Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
  • Janečková, Eva: Obec jako povinný subjekt podle zákona o svobodném přístupu k informacím, in: UNES – účetnictví neziskového sektoru č. 6/2015, s. 27
  • Ralaus, Pavel, Mocek, Miroslav: Otazníky ve věci poskytování informací o výši platů a odměn zaměstnanců veřejné správy, in: Správní právo č. 4/2014, s. 227
  • Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22.10.2014, čj. 8 As 55/2012-62, publikován pod č. 3155/2015 Sb. NSS
Úkol

Na obecním zastupitelstvu byla diskutována otázka odměňování vedoucích pracovníků obecního úřadu a na dotaz jednoho člena zastupitelstva byla sdělena informace o výši odměn jednotlivých konkrétních pracovníků. V rámci jednání zastupitelstva došlo k emotivnímu projevu jednoho z hostů, který zastupitelstvo navštívil jako občan obce a vystoupil v rámci diskuse. Obec z jednání zastupitelstva pořídila audiovizuální záznam, který zveřejnila na svých webových stránkách.

  • Byl postup obce v souladu se zákonem?
  • Vyhodnoťte případ z hlediska zákona o obcích, zákona o svobodném přístupu k informacím, zákona o ochraně osobních údajů, občanského zákoníku.
  • Jaké prostředky ochrany má k dispozici zaměstnanec, který se zveřejněním výše svých odměn nesouhlasí?
  • Host, jehož projev byl rovněž zachycen na záznamu, se obrátil na obec s tím, že se na zastupitelstvu neuváženě rozhorlil a nesouhlasí se zveřejněním záznamu svého projevu. Tvrdí, že nevěděl o tom, že je pořizován audiovizuální záznam, který bude zveřejněn. Požaduje, aby byl záznam odstraněn. Je obec povinna takovému požadavku vyhovět?

5. seminář - Realizace (normotvorba a diskrece)

Na seminář si doneste
  • Ústavu
  • Listinu
  • Zákon o ústavním soudu
  • Zákony o obcích, o krajích a hl. m. Praze
  • Správní řád
  • Soudní řád správní
  • Zákon o vysokých školách
Před příchodem na seminář si nastudujte
  • Ustanovení týkající se vydávání vyhlášek a nařízení územních samosprávných celků včetně dozoru nad normotvorbou
  • Část VIII. zákona o advokacii
  • § 110 exekučního řádu
  • § 17 a § 33 zákona o vysokých školách
  • § 305 a § 306 zákoníku práce
  • § 81 zákona o hlavním městě Praze
  • Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn 5 Ai 1/2011
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 4 As 17/2009
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1994. sp. zn. Pl. ÚS 5/93
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 63/04 (210/2005 Sb.)

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

 

Sem. skupina č. 15 – sudá středa 13:30–15:00 131 (dr. Kudrová)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

Informace o vyučujícím

Mgr. Petra Šuplerová, email: suplerova@ochrance.cz

Po absolvování PrF MU pracovala jako advokátní koncipientka (převážně občanské, rodinné právo). Od roku 2001 do 2005 pracovala jako právnička v Kanceláři veřejného ochránce práv, poté nastoupila mateřskou a rodičovskou dovolenou. Od září 2012 pracuje v Kanceláři jako právnička oddělení rodiny, zdravotnictví a práce, od května 2014 jako vedoucí oddělení. Zaměřuje se na oblast zaměstnanosti a na sociálně-právní ochranu dětí.

Obsah semináře

Veřejný ochránce práv

  • úvod do tématu, obecné informace
  • působnost VOP (jednoduchá kazuistika)
  • meze a limity činnosti VOP
  • procesní postup VOP prezentovaný na konkrétní kauze 
Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy (či jejich části)

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (především § 1, § 9a, § 10, § 11, § 14, § 16, § 29)
  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 924, § 971)

K tématu doporučujeme prostudovat zejména následující judikaturu:

  • nález ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 2546/10 ze dne 6. 9. 2011 (N 150/62 SbNU 303)
  • nález ÚS ČR sp. zn. Pl. ÚS 20/94 ze dne 28. 3. 1995 (N 18/3 SbNU 109; 72/1995 Sb.)
  • stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. Cpjn 202/2010
  • rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Wallovi proti ČR, č. 23848/04 (v češtině dostupné zde)
  • rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Havelka a další proti ČR, č. 23499/06 (v češtině dostupné zde)
  • Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ollson proti Švédsku, č. 10465/83

Prezentace bude studentům k dispozici na semináři.

Kazuistika

Na semináři bude prezentována následující kauza, na níž bude znázorněn procesní postup veřejného ochránce práv. Diskutováno bude i věcné řešení kauzy.

Matka pečuje o tři nezletilé děti; 2letou Lenku, 5letého Honzu a 8letého Milana. Jednoho dne k ní do domácnosti přišla sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, která zjistila, že v bytě 1+1, kde žijí, je odpojena elektřina, neteče teplá voda, v místnosti je plíseň na stěnách, lednice i spíž je prázdná, jedno dítě nemá vlastní postel (spí v golfovém kočárku). V domácnosti s nimi žije také kočka – podlaha je místy znečištěná výkaly.

Situaci dětí orgán sociálně-právní ochrany dětí vyhodnotil jako vážnou a ohrožující jejich řádný vývoj (bez adekvátní péče, hladové, špinavé, nedostatečně oblečené).

Následující den proto podal, aniž by učinil jakákoli další opatření či zjišťoval další okolnosti případu, návrh soudu na vydání předběžného opatření, kterým by soud děti odebral z péče matky a umístil je do vhodného zařízení – Lenku do Klokánku v Praze, Honzu a Milana do dětského domova v jiném městě. Ještě téhož dne soud takové předběžné opatření vydal.

Matka se další den dostavila do Kanceláře veřejného ochránce práv, stěžovala si na sociální pracovnici (že k ní bez všeho vlezla do bytu, na její chování a na odebrání dětí), dotazovala se, jestli je v pořádku, že jí „sociálka“ děti vzala, a trvala na tom, aby jí je vrátila zpět do péče - své děti miluje a umí se o ně postarat, jen neměla peníze. Požádala ochránce o pomoc.

Prezentace:

3. seminář – Státní svátek

 Seminární výuka z důvodu státního svátku odpadá. 

4. seminář – Odpovědnost a realizace veřejné správy

Obsah semináře:
  • Správněprávní odpovědnost se zaměřením na odpovědnost za přestupky, řešení příkladů, propojení hmotněprávní a procesněprávní stránky, judikatura (zejm. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů), odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu moci veřejnérealizace veřejné správy, správní akty (mimo individuálních) a jiné formy realizace, diskreční pravomoc veřejné správy
Předpisy k prostudování před seminářem:
  • Zákon o přestupcích (200/1990 Sb.)

  • Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (82/1998 Sb.)

Pro práci na semináři si přineste následující předpisy:
  • Ústava ČR

  • Listina

  • Zákony o obcích, o krajích a hl. m. Praze (prostudujte části týkající se dozoru)

  • Správní řád

  • Soudní řád správní

​Judikatura k prostudování:
Domácí úkol k vypracování před seminářem (POZOR – přinést s sebou podepsané v tištěné podobě, budu vybírat)

Skutkový stav:

Skupinka mladíků slavila na zahradě rodinného domu narozeniny. Během oslavy v pozdních večerních hodinách pouštěli hlasitě hudbu skupiny „Tři sestry“ a hlasitě se bavili. Soused pan Jan Tomášek je kolem 2:00 hod. napomenul a požádal je, aby hudbu ztlumili. Na to mu Karel Šebesta spolu s Markem Pecinou, oba mladiství, začali nadávat, kdy používali výrazy „Ty vole, ty hajzle…“.  Pan Jan Tomášek tedy zavolal hlídku Městské policie, která se pokusila mladíky uklidnit. Než tato dorazila, hodil Marek Pecina nejméně tři láhve od piva na pozemek pana Jana Tomáška, kde zasáhl bazén a poškodil jej tak, že za opravu zaplatil jeho majitel firmě 3 000 Kč. Druhý den se šel sousedovi Marek Pecina omluvit a nabídl uhrazení částky na opravu bazénu. Tuto však soused odmítl s tím, že trvá na projednání celé záležitosti.

Otázky:

  1. Pokuste se kvalifikovat jednání Karla Šebesty a Marka Peciny dle zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, případně i dalších předpisů.
  2. Popište základní principy ukládání sankcí mladistvím pachatelům.
  3. Pokuste se v bodech zformulovat Janu Tomáškovi návrh na zahájení přestupkového řízení.
  4. Definujte postavení poškozeného v přestupkovém řízení, vymezte jeho procesní práva  a povinnosti.
  5. Určete, kdy končí lhůta k projednání přestupku. Jaké následky by mělo, pokud by rozhodující orgán vydal rozhodnutí až po jejím uplynutí?

 

5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

Obsah

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů)

Před příchodem na seminář
  • si každý prostuduje zákon o svobodném přístupu k informacím a
  • samostatně zpracuje seminární plnění (podrobnější instrukce a zadání níže),
  • dále si každý prostuduje zákon o ochraně osobních údajů a
  • stanoviska ÚOOÚ č. 2/2004, č.1/2007 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 9 Ca 261/2004.
Na seminář si doneste
  • Listinu základních práv a svobod
  • Zákon o svobodném přístupu k informacím
  • Zákon o ochraně osobních údajů
  • Zákon o obcích (obecní zřízení)
Zadání na 5. seminář – Svobodný přístup k informacím

Skutkový stav

Do advokátní kanceláře za vámi přišel klient – student vysoké školy, který žádal o uznání zkoušky z makroekonomie (vykonané v předchozím studiu na VŠE) v jeho současném studiu na ESF MU, ovšem neúspěšně. A protože jde o zkoušku těžkou, raději by se s MU o její uznání soudil, než se na ní učil. Někde jste zaslechli, že patrně existuje nějaký prvostupňový rozsudek plzeňského soudu týkající se uznávání, neznáte však jeho spisovou značku ani datum jeho vydání. Předpokládáte, že by se vám mohl hodit jako podklad. V ASPI onen rozsudek není, nebyla proti němu podána kasační stížnost, o které by již bylo rozhodnuto, takže jedinou cestou, jak se k němu dostat, je zřejmě využití práva na svobodný přístup k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb.

  1. Vypracujte žádost o poskytnutí potřebné informace v kvalitě, v níž bude rovnou způsobilá k odeslání.

Zaměřte se přitom na formulaci „petitu“, tedy na vymezení toho, jakou informaci chcete. Nezapomeňte, že ten, kdo bude Vaši žádost vyřizovat, nebude mít v hlavě všechny rozsudky, které daný soud vyhotovil, a stěží dokáže nalézt rozsudek o určitém obsahu, např. „uznání zkoušky na vysoké škole“. Zaměřte se proto na vlastnosti rozsudku, které patrně budou indexované, a tedy učiní rozsudek dohledatelným.

  1. Můžete žádost podat prostřednictvím e-mailu? Pokud ano, je třeba přitom splnit nějaké zvláštní podmínky? Pokud ne, proč?
  2. Pokud soud požadovanou informaci poskytne elektronicky, je tím zároveň povinen k dalšímu úkonu. K jakému a v jaké lhůtě?

Žádost a odpovědi na položené otázky vložte do odevzdávárny (každý sám za sebe), a to nejpozději před příchodem na seminář. Do názvu souboru uveďte číslo seminární skupiny, v níž se zúčastníte výuky, a za něj své příjmení (např. „10 Kudrová“).

6. seminář – Závěrečný seminář

 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

Sem. skupina č. 16 – lichá středa 13:30–15:00 160 (dr. Kudrová)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

 Obsah semináře

Záruky zákonnosti ve veřejné správě, kontrola veřejné správy se zaměřením na postavení Veřejného ochránce práv, jeho pravomoc a působnost (zejm. zák. č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv), soudní kontrola, kontrolní řád.

Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy či jejich vyznačené části

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - část V. v aktuálním znění a ve znění účinném do 31. 12. 2002
  • Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - část III.
  • Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - část I - hlavu VI a hlavu VII
  • Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

K tématu dále doporučujeme mít k dispozici (obecně na všechny semináře)

  • Ústavu ČR
  • Listinu základních práv a svobod
  • Správní řád

Dále je třeba prostudovat následující judikaturu

  • Nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 Pl. ÚS 16/99, jímž bylo zrušeno správní soudnictví podle části páté OSŘ
Úkoly k zamyšlení před seminářem
  1. Co je dle vašeho názoru podstatou činnosti ombudsmana?
  2. Jaké jsou dle vašeho názoru praktické (tj. nikoli formální) požadavky na osobu veřejného ochránce práv? Odůvodněte svůj názor.
  3. Souhlasíte s tím, aby byl veřejný ochránce práv oprávněn podávat podnět k provedení abstraktní kontroly ústavnosti? Odůvodněte svůj názor.
  4. V čem spočívá rozdíl v oprávnění veřejného ochránce práv a nejvyššího státního zástupce podávat žalobu ve veřejném zájmu?

Kromě výše uvedených předpisů si prosím na hodinu nastudujte (a přineste) zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

3. seminář – Odpovědnost

Informace o vyučujícím

Výuku povede Mgr. Gabriela Černá, která pracuje jako asistentka soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona, jenž se zabývá především agendou odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Před nástupem na Nejvyšší soud tři roky pracovala jako koncipientka v Advokátní kanceláři Šikola a partneři.

Obsah semináře

Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

Studijní materiály
  • Jako přípravu na seminář si přečtěte zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a vezměte si jej s sebou na seminář. Zákon vyšel např. v ÚZ Sagitu č. 1090 (předtím v č. 1000) "Předpisy související s novým občanským zákoníkem" nebo si ho vytiskněte z internetu, ASPI apod. (má jen 39 paragrafů).
  • Přečtěte  si stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009včetně odlišných stanovisek, které je dostupné zde.
  • Přečtěte si článek Michala Bobka "A co Váš parlament? Je také neodpovědný?" na Jiném Právu, dostupný zde.

Prezentace:

4. seminář - Svobodný přístup k informacím, problematika ochrany osobních údajů

Obsah

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů).

Před příchodem na seminář
  • si každý prostuduje zákon o svobodném přístupu k informacím a
  • samostatně zpracuje seminární plnění (podrobnější instrukce a zadání níže),
  • dále si každý prostuduje zákon o ochraně osobních údajů a
  • stanoviska ÚOOÚ č. 2/2004, č.1/2007 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 9 Ca 261/2004.
Na seminář si doneste
  • Listinu základních práv a svobod
  • Zákon o svobodném přístupu k informacím
  • Zákon o ochraně osobních údajů
  • Zákon o obcích (obecní zřízení)
Zadání na 4. seminář – Svobodný přístup k informacím

Skutkový stav

Do advokátní kanceláře za vámi přišel klient – student vysoké školy, který žádal o uznání zkoušky z makroekonomie (vykonané v předchozím studiu na VŠE) v jeho současném studiu na ESF MU, ovšem neúspěšně. A protože jde o zkoušku těžkou, raději by se s MU o její uznání soudil, než se na ní učil. Někde jste zaslechli, že patrně existuje nějaký prvostupňový rozsudek plzeňského soudu týkající se uznávání, neznáte však jeho spisovou značku ani datum jeho vydání. Předpokládáte, že by se vám mohl hodit jako podklad. V ASPI onen rozsudek není, nebyla proti němu podána kasační stížnost, o které by již bylo rozhodnuto, takže jedinou cestou, jak se k němu dostat, je zřejmě využití práva na svobodný přístup k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb.

  1. Vypracujte žádost o poskytnutí potřebné informace v kvalitě, v níž bude rovnou způsobilá k odeslání.

Zaměřte se přitom na formulaci „petitu“, tedy na vymezení toho, jakou informaci chcete. Nezapomeňte, že ten, kdo bude Vaši žádost vyřizovat, nebude mít v hlavě všechny rozsudky, které daný soud vyhotovil, a stěží dokáže nalézt rozsudek o určitém obsahu, např. „uznání zkoušky na vysoké škole“. Zaměřte se proto na vlastnosti rozsudku, které patrně budou indexované, a tedy učiní rozsudek dohledatelným.

  1. Můžete žádost podat prostřednictvím e-mailu? Pokud ano, je třeba přitom splnit nějaké zvláštní podmínky? Pokud ne, proč?
  2. Pokud soud požadovanou informaci poskytne elektronicky, je tím zároveň povinen k dalšímu úkonu. K jakému a v jaké lhůtě?

Žádost a odpovědi na položené otázky vložte do odevzdávárny (každý sám za sebe), a to nejpozději před příchodem na seminář. Do názvu souboru uveďte číslo seminární skupiny, v níž se zúčastníte výuky, a za něj své příjmení (např. „10 Kudrová“).

5. seminář – Realizace (normotvorba a diskrece)

Na seminář si doneste
  • Ústavu
  • Listinu
  • Zákon o ústavním soudu
  • Zákony o obcích, o krajích a hl. m. Praze
  • Správní řád
  • Soudní řád správní
  • Zákon o vysokých školách
Před příchodem na seminář si nastudujte
  • Ustanovení týkající se vydávání vyhlášek a nařízení územních samosprávných celků včetně dozoru nad normotvorbou
  • Část VIII. zákona o advokacii
  • § 110 exekučního řádu
  • § 17 a § 33 zákona o vysokých školách
  • § 305 a § 306 zákoníku práce
  • § 81 zákona o hlavním městě Praze
  • Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn 5 Ai 1/2011
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 4 As 17/2009
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1994. sp. zn. Pl. ÚS 5/93
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 63/04 (210/2005 Sb.)

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

 

Sem. skupina č. 17 – lichá středa 15:05–16:35 211 (dr. Kudrová)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

 Obsah semináře

Záruky zákonnosti ve veřejné správě, kontrola veřejné správy se zaměřením na postavení Veřejného ochránce práv, jeho pravomoc a působnost (zejm. zák. č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv), soudní kontrola, kontrolní řád.

Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy či jejich vyznačené části

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - část V. v aktuálním znění a ve znění účinném do 31. 12. 2002
  • Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - část III.
  • Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - část I - hlavu VI a hlavu VII
  • Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

K tématu dále doporučujeme mít k dispozici (obecně na všechny semináře)

  • Ústavu ČR
  • Listinu základních práv a svobod
  • Správní řád

Dále je třeba prostudovat následující judikaturu

  • Nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 Pl. ÚS 16/99, jímž bylo zrušeno správní soudnictví podle části páté OSŘ
Úkoly k zamyšlení před seminářem
  1. Co je dle vašeho názoru podstatou činnosti ombudsmana?
  2. Jaké jsou dle vašeho názoru praktické (tj. nikoli formální) požadavky na osobu veřejného ochránce práv? Odůvodněte svůj názor.
  3. Souhlasíte s tím, aby byl veřejný ochránce práv oprávněn podávat podnět k provedení abstraktní kontroly ústavnosti? Odůvodněte svůj názor.
  4. V čem spočívá rozdíl v oprávnění veřejného ochránce práv a nejvyššího státního zástupce podávat žalobu ve veřejném zájmu?

Kromě výše uvedených předpisů si prosím na hodinu nastudujte (a přineste) zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

3. seminář – Odpovědnost

Informace o vyučujícím

Výuku povede Mgr. Karel Ulík. Mgr. Ulík vystudoval Právnickou fakultu a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval jako asistent soudkyně na Nejvyšším správním soudě a poté jako asistent soudce na Nejvyšším soudě, kde se věnoval agendě odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Poslední rok pracoval na Evropském soudě pro lidská práva ve Štrasburku. 

Obsah semináře

Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

Studijní materiály
  • Jako přípravu na seminář si přečtěte zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a vezměte si jej s sebou na seminář. Zákon vyšel např. v ÚZ Sagitu č. 1090 (předtím v č. 1000) "Předpisy související s novým občanským zákoníkem" nebo si ho vytiskněte z internetu, ASPI apod. (má jen 39 paragrafů).
  • Přečtěte  si stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009včetně odlišných stanovisek, které je dostupné zde.
  • Přečtěte si článek Michala Bobka "A co Váš parlament? Je také neodpovědný?" na Jiném Právu, dostupný zde.

Prezentace:

4. seminář – Svobody přístup k informacím, problematika ochrany osobních údajů

Obsah

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů).

Před příchodem na seminář
  • si každý prostuduje zákon o svobodném přístupu k informacím a
  • samostatně zpracuje seminární plnění (podrobnější instrukce a zadání níže),
  • dále si každý prostuduje zákon o ochraně osobních údajů a
  • stanoviska ÚOOÚ č. 2/2004, č.1/2007 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 9 Ca 261/2004.
Na seminář si doneste
  • Listinu základních práv a svobod
  • Zákon o svobodném přístupu k informacím
  • Zákon o ochraně osobních údajů
  • Zákon o obcích (obecní zřízení)
Zadání na 4. seminář – Svobodný přístup k informacím

Skutkový stav

Do advokátní kanceláře za vámi přišel klient – student vysoké školy, který žádal o uznání zkoušky z makroekonomie (vykonané v předchozím studiu na VŠE) v jeho současném studiu na ESF MU, ovšem neúspěšně. A protože jde o zkoušku těžkou, raději by se s MU o její uznání soudil, než se na ní učil. Někde jste zaslechli, že patrně existuje nějaký prvostupňový rozsudek plzeňského soudu týkající se uznávání, neznáte však jeho spisovou značku ani datum jeho vydání. Předpokládáte, že by se vám mohl hodit jako podklad. V ASPI onen rozsudek není, nebyla proti němu podána kasační stížnost, o které by již bylo rozhodnuto, takže jedinou cestou, jak se k němu dostat, je zřejmě využití práva na svobodný přístup k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb.

  1. Vypracujte žádost o poskytnutí potřebné informace v kvalitě, v níž bude rovnou způsobilá k odeslání.

Zaměřte se přitom na formulaci „petitu“, tedy na vymezení toho, jakou informaci chcete. Nezapomeňte, že ten, kdo bude Vaši žádost vyřizovat, nebude mít v hlavě všechny rozsudky, které daný soud vyhotovil, a stěží dokáže nalézt rozsudek o určitém obsahu, např. „uznání zkoušky na vysoké škole“. Zaměřte se proto na vlastnosti rozsudku, které patrně budou indexované, a tedy učiní rozsudek dohledatelným.

  1. Můžete žádost podat prostřednictvím e-mailu? Pokud ano, je třeba přitom splnit nějaké zvláštní podmínky? Pokud ne, proč?
  2. Pokud soud požadovanou informaci poskytne elektronicky, je tím zároveň povinen k dalšímu úkonu. K jakému a v jaké lhůtě?

Žádost a odpovědi na položené otázky vložte do odevzdávárny (každý sám za sebe), a to nejpozději před příchodem na seminář. Do názvu souboru uveďte číslo seminární skupiny, v níž se zúčastníte výuky, a za něj své příjmení (např. „10 Kudrová“).

5. seminář – Realizace (normotvorba a diskrece)

Na seminář si doneste
  • Ústavu
  • Listinu
  • Zákon o ústavním soudu
  • Zákony o obcích, o krajích a hl. m. Praze
  • Správní řád
  • Soudní řád správní
  • Zákon o vysokých školách
Před příchodem na seminář si nastudujte
  • Ustanovení týkající se vydávání vyhlášek a nařízení územních samosprávných celků včetně dozoru nad normotvorbou
  • Část VIII. zákona o advokacii
  • § 110 exekučního řádu
  • § 17 a § 33 zákona o vysokých školách
  • § 305 a § 306 zákoníku práce
  • § 81 zákona o hlavním městě Praze
  • Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn 5 Ai 1/2011
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 4 As 17/2009
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1994. sp. zn. Pl. ÚS 5/93
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 63/04 (210/2005 Sb.)

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

 

Sem. skupina č. 18 – sudá středa 15:05–16:35 211 (dr. Kudrová)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

Informace o vyučujícím

Mgr. Petra Šuplerová, email: suplerova@ochrance.cz

Po absolvování PrF MU pracovala jako advokátní koncipientka (převážně občanské, rodinné právo). Od roku 2001 do 2005 pracovala jako právnička v Kanceláři veřejného ochránce práv, poté nastoupila mateřskou a rodičovskou dovolenou. Od září 2012 pracuje v Kanceláři jako právnička oddělení rodiny, zdravotnictví a práce, od května 2014 jako vedoucí oddělení. Zaměřuje se na oblast zaměstnanosti a na sociálně-právní ochranu dětí.

Obsah semináře

Veřejný ochránce práv

  • úvod do tématu, obecné informace
  • působnost VOP (jednoduchá kazuistika)
  • meze a limity činnosti VOP
  • procesní postup VOP prezentovaný na konkrétní kauze 
Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy (či jejich části)

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (především § 1, § 9a, § 10, § 11, § 14, § 16, § 29)
  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 924, § 971)

K tématu doporučujeme prostudovat zejména následující judikaturu:

  • nález ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 2546/10 ze dne 6. 9. 2011 (N 150/62 SbNU 303)
  • nález ÚS ČR sp. zn. Pl. ÚS 20/94 ze dne 28. 3. 1995 (N 18/3 SbNU 109; 72/1995 Sb.)
  • stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. Cpjn 202/2010
  • rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Wallovi proti ČR, č. 23848/04 (v češtině dostupné zde)
  • rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Havelka a další proti ČR, č. 23499/06 (v češtině dostupné zde)
  • Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ollson proti Švédsku, č. 10465/83

Prezentace bude studentům k dispozici na semináři.

Kazuistika

Na semináři bude prezentována následující kauza, na níž bude znázorněn procesní postup veřejného ochránce práv. Diskutováno bude i věcné řešení kauzy.

Matka pečuje o tři nezletilé děti; 2letou Lenku, 5letého Honzu a 8letého Milana. Jednoho dne k ní do domácnosti přišla sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, která zjistila, že v bytě 1+1, kde žijí, je odpojena elektřina, neteče teplá voda, v místnosti je plíseň na stěnách, lednice i spíž je prázdná, jedno dítě nemá vlastní postel (spí v golfovém kočárku). V domácnosti s nimi žije také kočka – podlaha je místy znečištěná výkaly.

Situaci dětí orgán sociálně-právní ochrany dětí vyhodnotil jako vážnou a ohrožující jejich řádný vývoj (bez adekvátní péče, hladové, špinavé, nedostatečně oblečené).

Následující den proto podal, aniž by učinil jakákoli další opatření či zjišťoval další okolnosti případu, návrh soudu na vydání předběžného opatření, kterým by soud děti odebral z péče matky a umístil je do vhodného zařízení – Lenku do Klokánku v Praze, Honzu a Milana do dětského domova v jiném městě. Ještě téhož dne soud takové předběžné opatření vydal.

Matka se další den dostavila do Kanceláře veřejného ochránce práv, stěžovala si na sociální pracovnici (že k ní bez všeho vlezla do bytu, na její chování a na odebrání dětí), dotazovala se, jestli je v pořádku, že jí „sociálka“ děti vzala, a trvala na tom, aby jí je vrátila zpět do péče - své děti miluje a umí se o ně postarat, jen neměla peníze. Požádala ochránce o pomoc.

Prezentace:

3. seminář – Státní svátek

 Seminární výuka z důvodu státního svátku odpadá. 

4. seminář – Odpovědnost a realizace veřejné správy

Obsah semináře:
  • Správněprávní odpovědnost se zaměřením na odpovědnost za přestupky, řešení příkladů, propojení hmotněprávní a procesněprávní stránky, judikatura (zejm. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů), odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné a realizace veřejné správy, správní akty (mimo individuálních) a jiné formy realizace, diskreční pravomoc veřejné správy
Předpisy k prostudování před seminářem:
  • Zákon o přestupcích (200/1990 Sb.)

  • Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (82/1998 Sb.)

Pro práci na semináři si přineste následující předpisy:
  • Ústava ČR

  • Listina

  • Zákony o obcích, o krajích a hl. m. Praze (prostudujte části týkající se dozoru)

  • Správní řád

  • Soudní řád správní

​Judikatura k prostudování:
Domácí úkol k vypracování před seminářem (POZOR – přinést s sebou podepsané v tištěné podobě, budu vybírat)

Skutkový stav:

Skupinka mladíků slavila na zahradě rodinného domu narozeniny. Během oslavy v pozdních večerních hodinách pouštěli hlasitě hudbu skupiny „Tři sestry“ a hlasitě se bavili. Soused pan Jan Tomášek je kolem 2:00 hod. napomenul a požádal je, aby hudbu ztlumili. Na to mu Karel Šebesta spolu s Markem Pecinou, oba mladiství, začali nadávat, kdy používali výrazy „Ty vole, ty hajzle…“.  Pan Jan Tomášek tedy zavolal hlídku Městské policie, která se pokusila mladíky uklidnit. Než tato dorazila, hodil Marek Pecina nejméně tři láhve od piva na pozemek pana Jana Tomáška, kde zasáhl bazén a poškodil jej tak, že za opravu zaplatil jeho majitel firmě 3 000 Kč. Druhý den se šel sousedovi Marek Pecina omluvit a nabídl uhrazení částky na opravu bazénu. Tuto však soused odmítl s tím, že trvá na projednání celé záležitosti.

Otázky:

  1. Pokuste se kvalifikovat jednání Karla Šebesty a Marka Peciny dle zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, případně i dalších předpisů.
  2. Popište základní principy ukládání sankcí mladistvím pachatelům.
  3. Pokuste se v bodech zformulovat Janu Tomáškovi návrh na zahájení přestupkového řízení.
  4. Definujte postavení poškozeného v přestupkovém řízení, vymezte jeho procesní práva  a povinnosti.
  5. Určete, kdy končí lhůta k projednání přestupku. Jaké následky by mělo, pokud by rozhodující orgán vydal rozhodnutí až po jejím uplynutí?

 

5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

Obsah

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů)

Před příchodem na seminář
  • si každý prostuduje zákon o svobodném přístupu k informacím a
  • samostatně zpracuje seminární plnění (podrobnější instrukce a zadání níže),
  • dále si každý prostuduje zákon o ochraně osobních údajů a
  • stanoviska ÚOOÚ č. 2/2004, č.1/2007 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 9 Ca 261/2004.
Na seminář si doneste
  • Listinu základních práv a svobod
  • Zákon o svobodném přístupu k informacím
  • Zákon o ochraně osobních údajů
  • Zákon o obcích (obecní zřízení)
Zadání na 5. seminář – Svobodný přístup k informacím

Skutkový stav

Do advokátní kanceláře za vámi přišel klient – student vysoké školy, který žádal o uznání zkoušky z makroekonomie (vykonané v předchozím studiu na VŠE) v jeho současném studiu na ESF MU, ovšem neúspěšně. A protože jde o zkoušku těžkou, raději by se s MU o její uznání soudil, než se na ní učil. Někde jste zaslechli, že patrně existuje nějaký prvostupňový rozsudek plzeňského soudu týkající se uznávání, neznáte však jeho spisovou značku ani datum jeho vydání. Předpokládáte, že by se vám mohl hodit jako podklad. V ASPI onen rozsudek není, nebyla proti němu podána kasační stížnost, o které by již bylo rozhodnuto, takže jedinou cestou, jak se k němu dostat, je zřejmě využití práva na svobodný přístup k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb.

  1. Vypracujte žádost o poskytnutí potřebné informace v kvalitě, v níž bude rovnou způsobilá k odeslání.

Zaměřte se přitom na formulaci „petitu“, tedy na vymezení toho, jakou informaci chcete. Nezapomeňte, že ten, kdo bude Vaši žádost vyřizovat, nebude mít v hlavě všechny rozsudky, které daný soud vyhotovil, a stěží dokáže nalézt rozsudek o určitém obsahu, např. „uznání zkoušky na vysoké škole“. Zaměřte se proto na vlastnosti rozsudku, které patrně budou indexované, a tedy učiní rozsudek dohledatelným.

  1. Můžete žádost podat prostřednictvím e-mailu? Pokud ano, je třeba přitom splnit nějaké zvláštní podmínky? Pokud ne, proč?
  2. Pokud soud požadovanou informaci poskytne elektronicky, je tím zároveň povinen k dalšímu úkonu. K jakému a v jaké lhůtě?

Žádost a odpovědi na položené otázky vložte do odevzdávárny (každý sám za sebe), a to nejpozději před příchodem na seminář. Do názvu souboru uveďte číslo seminární skupiny, v níž se zúčastníte výuky, a za něj své příjmení (např. „10 Kudrová“).

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

 

Sem. skupina č. 19 – lichá středa 16:40–18:10 211 (dr. Kudrová)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

 Obsah semináře

Záruky zákonnosti ve veřejné správě, kontrola veřejné správy se zaměřením na postavení Veřejného ochránce práv, jeho pravomoc a působnost (zejm. zák. č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv), soudní kontrola, kontrolní řád.

Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy či jejich vyznačené části

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - část V. v aktuálním znění a ve znění účinném do 31. 12. 2002
  • Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - část III.
  • Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - část I - hlavu VI a hlavu VII
  • Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

K tématu dále doporučujeme mít k dispozici (obecně na všechny semináře)

  • Ústavu ČR
  • Listinu základních práv a svobod
  • Správní řád

Dále je třeba prostudovat následující judikaturu

  • Nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 Pl. ÚS 16/99, jímž bylo zrušeno správní soudnictví podle části páté OSŘ
Úkoly k zamyšlení před seminářem
  1. Co je dle vašeho názoru podstatou činnosti ombudsmana?
  2. Jaké jsou dle vašeho názoru praktické (tj. nikoli formální) požadavky na osobu veřejného ochránce práv? Odůvodněte svůj názor.
  3. Souhlasíte s tím, aby byl veřejný ochránce práv oprávněn podávat podnět k provedení abstraktní kontroly ústavnosti? Odůvodněte svůj názor.
  4. V čem spočívá rozdíl v oprávnění veřejného ochránce práv a nejvyššího státního zástupce podávat žalobu ve veřejném zájmu?

Kromě výše uvedených předpisů si prosím na hodinu nastudujte (a přineste) zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

3. seminář – Odpovědnost

Informace o vyučujícím

Výuku povede Mgr. Karel Ulík. Mgr. Ulík vystudoval Právnickou fakultu a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval jako asistent soudkyně na Nejvyšším správním soudě a poté jako asistent soudce na Nejvyšším soudě, kde se věnoval agendě odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Poslední rok pracoval na Evropském soudě pro lidská práva ve Štrasburku. 

Obsah semináře

Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

Studijní materiály
  • Jako přípravu na seminář si přečtěte zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a vezměte si jej s sebou na seminář. Zákon vyšel např. v ÚZ Sagitu č. 1090 (předtím v č. 1000) "Předpisy související s novým občanským zákoníkem" nebo si ho vytiskněte z internetu, ASPI apod. (má jen 39 paragrafů).
  • Přečtěte  si stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009včetně odlišných stanovisek, které je dostupné zde.
  • Přečtěte si článek Michala Bobka "A co Váš parlament? Je také neodpovědný?" na Jiném Právu, dostupný zde.

Prezentace:

4. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

Obsah

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů).

Před příchodem na seminář
  • si každý prostuduje zákon o svobodném přístupu k informacím a
  • samostatně zpracuje seminární plnění (podrobnější instrukce a zadání níže),
  • dále si každý prostuduje zákon o ochraně osobních údajů a
  • stanoviska ÚOOÚ č. 2/2004, č.1/2007 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 9 Ca 261/2004.
Na seminář si doneste
  • Listinu základních práv a svobod
  • Zákon o svobodném přístupu k informacím
  • Zákon o ochraně osobních údajů
  • Zákon o obcích (obecní zřízení)
Zadání na 4. seminář – Svobodný přístup k informacím

Skutkový stav

Do advokátní kanceláře za vámi přišel klient – student vysoké školy, který žádal o uznání zkoušky z makroekonomie (vykonané v předchozím studiu na VŠE) v jeho současném studiu na ESF MU, ovšem neúspěšně. A protože jde o zkoušku těžkou, raději by se s MU o její uznání soudil, než se na ní učil. Někde jste zaslechli, že patrně existuje nějaký prvostupňový rozsudek plzeňského soudu týkající se uznávání, neznáte však jeho spisovou značku ani datum jeho vydání. Předpokládáte, že by se vám mohl hodit jako podklad. V ASPI onen rozsudek není, nebyla proti němu podána kasační stížnost, o které by již bylo rozhodnuto, takže jedinou cestou, jak se k němu dostat, je zřejmě využití práva na svobodný přístup k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb.

  1. Vypracujte žádost o poskytnutí potřebné informace v kvalitě, v níž bude rovnou způsobilá k odeslání.

Zaměřte se přitom na formulaci „petitu“, tedy na vymezení toho, jakou informaci chcete. Nezapomeňte, že ten, kdo bude Vaši žádost vyřizovat, nebude mít v hlavě všechny rozsudky, které daný soud vyhotovil, a stěží dokáže nalézt rozsudek o určitém obsahu, např. „uznání zkoušky na vysoké škole“. Zaměřte se proto na vlastnosti rozsudku, které patrně budou indexované, a tedy učiní rozsudek dohledatelným.

  1. Můžete žádost podat prostřednictvím e-mailu? Pokud ano, je třeba přitom splnit nějaké zvláštní podmínky? Pokud ne, proč?
  2. Pokud soud požadovanou informaci poskytne elektronicky, je tím zároveň povinen k dalšímu úkonu. K jakému a v jaké lhůtě?

Žádost a odpovědi na položené otázky vložte do odevzdávárny (každý sám za sebe), a to nejpozději před příchodem na seminář. Do názvu souboru uveďte číslo seminární skupiny, v níž se zúčastníte výuky, a za něj své příjmení (např. „10 Kudrová“).

5. seminář – Realizace (normotvorba a diskrece)

Na seminář si doneste
  • Ústavu
  • Listinu
  • Zákon o ústavním soudu
  • Zákony o obcích, o krajích a hl. m. Praze
  • Správní řád
  • Soudní řád správní
  • Zákon o vysokých školách
Před příchodem na seminář si nastudujte
  • Ustanovení týkající se vydávání vyhlášek a nařízení územních samosprávných celků včetně dozoru nad normotvorbou
  • Část VIII. zákona o advokacii
  • § 110 exekučního řádu
  • § 17 a § 33 zákona o vysokých školách
  • § 305 a § 306 zákoníku práce
  • § 81 zákona o hlavním městě Praze
  • Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn 5 Ai 1/2011
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 4 As 17/2009
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1994. sp. zn. Pl. ÚS 5/93
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 63/04 (210/2005 Sb.)

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

 

Sem. skupina č. 20 – sudá středa 16:40–18:10 211 (dr. Kudrová)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

Informace o vyučujícím

Mgr. Petra Šuplerová, email: suplerova@ochrance.cz

Po absolvování PrF MU pracovala jako advokátní koncipientka (převážně občanské, rodinné právo). Od roku 2001 do 2005 pracovala jako právnička v Kanceláři veřejného ochránce práv, poté nastoupila mateřskou a rodičovskou dovolenou. Od září 2012 pracuje v Kanceláři jako právnička oddělení rodiny, zdravotnictví a práce, od května 2014 jako vedoucí oddělení. Zaměřuje se na oblast zaměstnanosti a na sociálně-právní ochranu dětí.

Obsah semináře

Veřejný ochránce práv

  • úvod do tématu, obecné informace
  • působnost VOP (jednoduchá kazuistika)
  • meze a limity činnosti VOP
  • procesní postup VOP prezentovaný na konkrétní kauze 
Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy (či jejich části)

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (především § 1, § 9a, § 10, § 11, § 14, § 16, § 29)
  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 924, § 971)

K tématu doporučujeme prostudovat zejména následující judikaturu:

  • nález ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 2546/10 ze dne 6. 9. 2011 (N 150/62 SbNU 303)
  • nález ÚS ČR sp. zn. Pl. ÚS 20/94 ze dne 28. 3. 1995 (N 18/3 SbNU 109; 72/1995 Sb.)
  • stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. Cpjn 202/2010
  • rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Wallovi proti ČR, č. 23848/04 (v češtině dostupné zde)
  • rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Havelka a další proti ČR, č. 23499/06 (v češtině dostupné zde)
  • Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ollson proti Švédsku, č. 10465/83

Prezentace bude studentům k dispozici na semináři.

Kazuistika

Na semináři bude prezentována následující kauza, na níž bude znázorněn procesní postup veřejného ochránce práv. Diskutováno bude i věcné řešení kauzy.

Matka pečuje o tři nezletilé děti; 2letou Lenku, 5letého Honzu a 8letého Milana. Jednoho dne k ní do domácnosti přišla sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, která zjistila, že v bytě 1+1, kde žijí, je odpojena elektřina, neteče teplá voda, v místnosti je plíseň na stěnách, lednice i spíž je prázdná, jedno dítě nemá vlastní postel (spí v golfovém kočárku). V domácnosti s nimi žije také kočka – podlaha je místy znečištěná výkaly.

Situaci dětí orgán sociálně-právní ochrany dětí vyhodnotil jako vážnou a ohrožující jejich řádný vývoj (bez adekvátní péče, hladové, špinavé, nedostatečně oblečené).

Následující den proto podal, aniž by učinil jakákoli další opatření či zjišťoval další okolnosti případu, návrh soudu na vydání předběžného opatření, kterým by soud děti odebral z péče matky a umístil je do vhodného zařízení – Lenku do Klokánku v Praze, Honzu a Milana do dětského domova v jiném městě. Ještě téhož dne soud takové předběžné opatření vydal.

Matka se další den dostavila do Kanceláře veřejného ochránce práv, stěžovala si na sociální pracovnici (že k ní bez všeho vlezla do bytu, na její chování a na odebrání dětí), dotazovala se, jestli je v pořádku, že jí „sociálka“ děti vzala, a trvala na tom, aby jí je vrátila zpět do péče - své děti miluje a umí se o ně postarat, jen neměla peníze. Požádala ochránce o pomoc.

Prezentace:

3. seminář – Státní svátek

 Seminární výuka z důvodu státního svátku odpadá. 

4. seminář – Odpovědnost a realizace veřejné správy

Obsah semináře:
  • Správněprávní odpovědnost se zaměřením na odpovědnost za přestupky, řešení příkladů, propojení hmotněprávní a procesněprávní stránky, judikatura (zejm. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů), odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné a realizace veřejné správy, správní akty (mimo individuálních) a jiné formy realizace, diskreční pravomoc veřejné správy
Předpisy k prostudování před seminářem:
  • Zákon o přestupcích (200/1990 Sb.)

  • Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (82/1998 Sb.)

Pro práci na semináři si přineste následující předpisy:
  • Ústava ČR

  • Listina

  • Zákony o obcích, o krajích a hl. m. Praze (prostudujte části týkající se dozoru)

  • Správní řád

  • Soudní řád správní

​Judikatura k prostudování:
Domácí úkol k vypracování před seminářem (POZOR – přinést s sebou podepsané v tištěné podobě, budu vybírat)

Skutkový stav:

Skupinka mladíků slavila na zahradě rodinného domu narozeniny. Během oslavy v pozdních večerních hodinách pouštěli hlasitě hudbu skupiny „Tři sestry“ a hlasitě se bavili. Soused pan Jan Tomášek je kolem 2:00 hod. napomenul a požádal je, aby hudbu ztlumili. Na to mu Karel Šebesta spolu s Markem Pecinou, oba mladiství, začali nadávat, kdy používali výrazy „Ty vole, ty hajzle…“.  Pan Jan Tomášek tedy zavolal hlídku Městské policie, která se pokusila mladíky uklidnit. Než tato dorazila, hodil Marek Pecina nejméně tři láhve od piva na pozemek pana Jana Tomáška, kde zasáhl bazén a poškodil jej tak, že za opravu zaplatil jeho majitel firmě 3 000 Kč. Druhý den se šel sousedovi Marek Pecina omluvit a nabídl uhrazení částky na opravu bazénu. Tuto však soused odmítl s tím, že trvá na projednání celé záležitosti.

Otázky:

  1. Pokuste se kvalifikovat jednání Karla Šebesty a Marka Peciny dle zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, případně i dalších předpisů.
  2. Popište základní principy ukládání sankcí mladistvím pachatelům.
  3. Pokuste se v bodech zformulovat Janu Tomáškovi návrh na zahájení přestupkového řízení.
  4. Definujte postavení poškozeného v přestupkovém řízení, vymezte jeho procesní práva  a povinnosti.
  5. Určete, kdy končí lhůta k projednání přestupku. Jaké následky by mělo, pokud by rozhodující orgán vydal rozhodnutí až po jejím uplynutí?

 

5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

Obsah

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů)

Před příchodem na seminář
  • si každý prostuduje zákon o svobodném přístupu k informacím a
  • samostatně zpracuje seminární plnění (podrobnější instrukce a zadání níže),
  • dále si každý prostuduje zákon o ochraně osobních údajů a
  • stanoviska ÚOOÚ č. 2/2004, č.1/2007 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 9 Ca 261/2004.
Na seminář si doneste
  • Listinu základních práv a svobod
  • Zákon o svobodném přístupu k informacím
  • Zákon o ochraně osobních údajů
  • Zákon o obcích (obecní zřízení)
Zadání na 5. seminář – Svobodný přístup k informacím

Skutkový stav

Do advokátní kanceláře za vámi přišel klient – student vysoké školy, který žádal o uznání zkoušky z makroekonomie (vykonané v předchozím studiu na VŠE) v jeho současném studiu na ESF MU, ovšem neúspěšně. A protože jde o zkoušku těžkou, raději by se s MU o její uznání soudil, než se na ní učil. Někde jste zaslechli, že patrně existuje nějaký prvostupňový rozsudek plzeňského soudu týkající se uznávání, neznáte však jeho spisovou značku ani datum jeho vydání. Předpokládáte, že by se vám mohl hodit jako podklad. V ASPI onen rozsudek není, nebyla proti němu podána kasační stížnost, o které by již bylo rozhodnuto, takže jedinou cestou, jak se k němu dostat, je zřejmě využití práva na svobodný přístup k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb.

  1. Vypracujte žádost o poskytnutí potřebné informace v kvalitě, v níž bude rovnou způsobilá k odeslání.

Zaměřte se přitom na formulaci „petitu“, tedy na vymezení toho, jakou informaci chcete. Nezapomeňte, že ten, kdo bude Vaši žádost vyřizovat, nebude mít v hlavě všechny rozsudky, které daný soud vyhotovil, a stěží dokáže nalézt rozsudek o určitém obsahu, např. „uznání zkoušky na vysoké škole“. Zaměřte se proto na vlastnosti rozsudku, které patrně budou indexované, a tedy učiní rozsudek dohledatelným.

  1. Můžete žádost podat prostřednictvím e-mailu? Pokud ano, je třeba přitom splnit nějaké zvláštní podmínky? Pokud ne, proč?
  2. Pokud soud požadovanou informaci poskytne elektronicky, je tím zároveň povinen k dalšímu úkonu. K jakému a v jaké lhůtě?

Žádost a odpovědi na položené otázky vložte do odevzdávárny (každý sám za sebe), a to nejpozději před příchodem na seminář. Do názvu souboru uveďte číslo seminární skupiny, v níž se zúčastníte výuky, a za něj své příjmení (např. „10 Kudrová“).

Prezentace k problematice správního uvážení (v důsledky změny tématu v rámci seminární výuky):

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

 

Sem. skupina č. 21 – lichá středa 9:35–11:05 258 (dr. Jurníková)

1. seminář – Úvod do studia

Obsah semináře:

Úvod do studia, shrnutí doposud získaných poznatků z oblasti správního práva a jejich navázání na předmět Úvod do studia veřejné správy, seznámení s programem a obsahem předmětu, prameny ke studiu. Podmínky pro udělení zápočtu, test ověřující dosud získané znalosti a diskuse.

2. seminář – Záruky zákonnosti

Informace o vyučujícím

Výuku povede s JUDr. Jurníkovou JUDr. Jozef Tekeli, PhD. z Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach.

Obsah semináře

Veřejný ochránce práv

  • úvod do tématu, obecné informace
  • působnost VOP (jednoduchá kazuistika)
  • meze a limity činnosti VOP
  • procesní postup VOP prezentovaný na konkrétní kauze 
Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy:

  • Zákon č. 564/2001 Z. z., o verejnom ochráncovi práv, v znení neskorších predpisov (slovenská právní úpravu, zákon dostupný kupř. zde)
  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů

K tématu doporučujeme prostudovat internetové stránky slovenské veřejné ochránkyně práv, dostupné zde.

Zadání příkladu

Níže naleznete zaslaný podnět Veřejnému ochránci práv a vaším úkolem je:

  1. posoudit, zda spadá daná problematika do působnosti Veřejného ochránce práv?
  2. sepsat postup Veřejného ochránce práv – veškeré jeho kroky, které může v dané věci učinit.
  3. vzhledem k tomu, že výuku povede externí vyučující, vypracujte příklad dle slovenské právní úpravy (viz výše)

Podnět:

Veřejný ochránce práv

Údolní

Brno

Věc:     Podnět veřejnému ochránci práv

Podáváme podnět veřejnému ochránci práv ve věci postupu stavebního úřadu Městského úřadu M. ve věci umístění a povolení stavby nazvané „BOWLING CLUB“, na pozemcích parc. č. 10/1 v k. ú. Lhota. Stavebníkem je Petr Novák, bytem Veveří 9, Brno, vlastníkem zmíněných pozemků je firma Nova, s. r. o., se sídlem Vídeňská 41, Brno.

Jako vlastníci blízkého penzionu a pozemku parc. č. 20 v k. ú. Lhota máme výhrady zejména k okolnosti, že jsme nebyli zařazeni mezi účastníky předmětného řízení a že staveniště (se stavebním materiálem, stavební technikou) je umístěno v bezprostřední blízkosti našeho pozemku, což podle našeho mínění znehodnocuje prostředí penzionu a přilehlého pozemku a obtěžuje tak i jeho hosty. Dále zpochybňujeme rozhodnutím stanovený účel stavby, kdy průjezd stavbou vybudovaný pro těžké mechanismy a nákladní automobily, nemůže sloužit k provozu bowlingové dráhy.

Kromě toho v souvislosti s umístěním a povolením výše uvedené stavby se domníváme, že došlo k účelovému oddělení části pozemku parc. č. 10 (a ke vzniku parcely č. 10/2, která tak stavební parcelu oddělila od pozemku stěžovatelů parc. č. 20). Cílem tohoto dělení pozemku mělo být naše nezařazení mezi účastníky správního řízení, jehož výsledkem bylo umístění a povolení výše uvedené stavby.

Tento podnět dále směřuje proti postupu Krajského úřadu Jihomoravského kraje, který původně odložil bez dalších opatření náš podnět k přezkoumání postupu a výsledného rozhodnutí stavebního úřadu ve věci.

Ve Lhotě dne 10. 2. 2015

Anna Horká a Pavel Horký

bytem Masarykova 1,  Lhota

Zadání příkladu naleznete i zde:

3. seminář – Odpovědnost

Správněprávní odpovědnost ze zaměřením na odpovědnost za přestupky, řešení příkladů, propojení hmotněprávní a procesněprávní stránky, judikatura (zejm. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů).

Před příchodem na seminář:
  • nastudujte kapitolu II. z publikace Mates, P. a kol.: Základy správního práva trestního, nakl. C.H.Beck, vyd. 5.
  • prostudujte si soudní rozhodnutí uvedená v e-learningu,
  • vypracujte níže uvedený příklad a přineste si jej na seminář
Judikatura Nejvyššího správního soudu:
Pro práci na semináři budete potřebovat tyto právní předpisy:
  • Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění
  • Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění
Na seminář si přineste tento příklad i s řešením:

Příklad: Správněprávní odpovědnost

Skupinka mladíků slavila na zahradě rodinného domu narozeniny. Během oslavy v pozdních večerních hodinách pouštěli hlasitě hudbu skupiny „Tři sestry“ a hlasitě se bavili. Soused pan Jan Tomášek je kolem 2:00 hod. napomenul a požádal je, aby hudbu ztlumili. Na to mu Karel Šebesta spolu s Markem Pecinou, oba mladiství, začali nadávat, kdy používali výrazy „Ty vole, ty hajzle…“.  Pan Jan Tomášek tedy zavolal hlídku Městské policie, která se pokusila mladíky uklidnit. Než tato dorazila, hodil Marek Pecina nejméně tři láhve od piva na pozemek pana Jana Tomáška, kde zasáhl bazén a poškodil jej tak, že za opravu zaplatil jeho majitel firmě 3 000 Kč. Druhý den se šel sousedovi Marek Pecina omluvit a nabídl uhrazení částky na opravu bazénu. Tuto však soused odmítl s tím, že trvá na projednání celé záležitosti.

Otázky:

  1. Pokuste se kvalifikovat jednání Karla Šebesty a Marka Peciny dle zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, případně i dalších předpisů.
  2. Popište základní principy ukládání sankcí mladistvím pachatelům.
  3. Definujte postavení poškozeného v přestupkovém řízení.
  4. Pozorně si přečtěte § 20 a judikaturu uvedenou v e-learningu. Určete, kdy končí lhůta k projednání přestupku a procesní správní orgán v dané lhůtě přestupek neprojedná. Prostudujte si zák. č. 204/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a to konkrétně změnu § 20.

 

4. seminář – Právo na informace

 

Informace o vyučujícím

Výuku semináře povede soudce Nejvyššího správního soudu, Mgr. Bc. Aleš Roztočil, LL.M. Bližší informace o vyučujícím naleznete zde 

Obsah semináře

Právo na informace:

  • Ústavní, evropská a mezinárodněprávní východiska
  • Zákonná úprava
  • Materiální a procesní záruky
  • Meze práva na informace
  • Právo na informace vs. právo na ochranu osobních údajů
  • Právo na informace o platech veřejných zaměstnanců
  • Zveřejnění záznamu z jednání zastupitelstva obce
Studijní materiály
  • Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
  • Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
  • Janečková, Eva: Obec jako povinný subjekt podle zákona o svobodném přístupu k informacím, in: UNES – účetnictví neziskového sektoru č. 6/2015, s. 27
  • Ralaus, Pavel, Mocek, Miroslav: Otazníky ve věci poskytování informací o výši platů a odměn zaměstnanců veřejné správy, in: Správní právo č. 4/2014, s. 227
  • Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22.10.2014, čj. 8 As 55/2012-62, publikován pod č. 3155/2015 Sb. NSS
Úkol

Na obecním zastupitelstvu byla diskutována otázka odměňování vedoucích pracovníků obecního úřadu a na dotaz jednoho člena zastupitelstva byla sdělena informace o výši odměn jednotlivých konkrétních pracovníků. V rámci jednání zastupitelstva došlo k emotivnímu projevu jednoho z hostů, který zastupitelstvo navštívil jako občan obce a vystoupil v rámci diskuse. Obec z jednání zastupitelstva pořídila audiovizuální záznam, který zveřejnila na svých webových stránkách.

  • Byl postup obce v souladu se zákonem?
  • Vyhodnoťte případ z hlediska zákona o obcích, zákona o svobodném přístupu k informacím, zákona o ochraně osobních údajů, občanského zákoníku.
  • Jaké prostředky ochrany má k dispozici zaměstnanec, který se zveřejněním výše svých odměn nesouhlasí?
  • Host, jehož projev byl rovněž zachycen na záznamu, se obrátil na obec s tím, že se na zastupitelstvu neuváženě rozhorlil a nesouhlasí se zveřejněním záznamu svého projevu. Tvrdí, že nevěděl o tom, že je pořizován audiovizuální záznam, který bude zveřejněn. Požaduje, aby byl záznam odstraněn. Je obec povinna takovému požadavku vyhovět?

5. seminář – Realizace veřejné správy

Obsah semináře

Realizace veřejné správy, správní akty (mimo individuálních) a jiné formy realizace, s důrazem na diskreční pravomoc veřejné správy:

  • problém vázanosti, resp. volnosti v rozhodování veřejné správy
  • neurčité pojmy
  • správní uvážení, správní uvážení jako projev pravomoci správního orgánu
  • meze a limity správního uvážení, hlediska (principy) ovládající správní uvážení, specifika přezkumu správního uvážení
Studijní materiály

Doporučené studijní materiály k tématu: 

  • MATES, Pavel. Správní uvážení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 120 s. ISBN 9788073804244. S. 80–109 (kapitola 3).
  • SKULOVÁ, Soňa. K procesu otvírání "černé skříňky" správního uvážení v soudním přezkumu. In: HORÁK, Petr et al. (eds.). Dny práva – 2008 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 1625–1627. ISBN 9788021047334. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/sprava/skulova.pdf 

Judikatura:

Úkol na seminář

Zkuste si promyslet odpovědi na níže zadané otázky, které se vztahují k oběma modelovým situacím (na zadané otázky odpovězte jak ve vztahu k prvnímu, tak ve vztahu k druhému příkladu). Pro řešení není nutné znát zvláštní úpravu – nebudeme se zabývat podrobnostmi zvláštní úpravy a specifikami jednotlivých řízení, ale obecnějšími aspekty správního uvážení.

Příklad I:

Pan E. S., veřejně činná osoba, havaroval se svým vozidlem ve městě Praha, přičemž poškodil jak vozidlo, tak místní komunikaci. Policie ČR při šetření zjistila celou řadu porušení zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterých se řidič dopustil. Policie šetření předčasně ukončila, aniž by byly přešetřeny veškeré okolnosti případu, a věc vyřešila dle přestupkového zákona domluvou na místě. Řidiči tedy nebyla uložena žádná pokuta, i když v obdobných případech policie obyčejně přistupuje k přísnějším sankcím. Na následné dotazy médií směřující na nerovnost veřejně činné osoby před zákonem policie odpověděla, že zákon neporušila, neboť postupovala v jeho mezích a vzhledem k tomu, že se jednalo o první porušení zákona dotčenou osobou a že si pan S. způsobil škodu zejména na svém vozidle, přistoupila k zákonné možnosti řešit přestupek domluvou.

Příklad II:

Pan John S., britský občan pobývající na území ČR půl roka, byl policií po páté v průběhu jednoho měsíce přichycen při krádeži alkoholu. Hodnota ukradeného zboží se vždy pohybovala ve výši do 2 000 Kč. Po zjištění, že se jedná o cizího státního příslušníka, s ním orgány cizinecké policie zahájily při poslední krádeži řízení za účelem správního vyhoštění, a to z důvodu závažného narušení veřejného pořádku (§ 119 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců), kdy lze dobu, po kterou nelze umožnit vstup na území, stanovit až na 10 let. Johnovi S. byla v prvostupňovém rozhodnutí doba, po kterou nelze umožnit vstup na území, stanovena na 3 roky. V odvolání se hájil, že správní orgán nijak svoje rozhodnutí nezdůvodnil, doba byla zjevně nepřiměřená a neodpovídala době, kterou správní orgán uložil v obdobných řízeních, vedených s dvěma spolupachateli Johna S. (tam přistoupil k stanovení doby na 1 rok).

Otázky:

  1. Identifikujte, zda, případně kde, má správní orgán v uvedených případech diskreční pravomoc.
  2. Identifikujte neurčitý právní pojem/pojmy (pokud jsou v zadání obsaženy). Jak bude správní orgán posuzovat, zda byl jejich obsah naplněn?
  3. Postupoval dle Vašeho názoru správní orgán správně? V případě, že ne, v čem spočívalo pochybení?
  4. Jakým způsobem je správní orgán při uplatnění správního uvážení v daném případě limitován?
  5. Lze správní uvážení v daném případě soudně přezkoumat? V případě, že ano, jaké aspekty může správní soud přezkoumat?

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

 

Sem. skupina č. 22 – sudá středa 11:10–12:40 126 (dr. Kudrová)

1. seminář – Děkanské volno

  Dne 30. září 2015 v době od 8:00 do 12:40 hod. je vyhlášeno děkanské volno v souvislosti s konáním akce Den fakulty, seminární výuka se tedy nekoná!

2. seminář – Záruky zákonnosti

Informace o vyučujícím

Mgr. Martin Ježek, email: jezek@ochrance.cz

Po absolvování PrF MU pracoval jako advokátní koncipient převážně v oblasti trestního práva. Poté jako právník Magistrátu města Brna, odbor živnostenský úřad. Od roku 2005 již jako právník Kanceláře veřejného ochránce práv. Zaměřuje se na oblast sociálně-právní ochrany dětí (oblast ochrany ohrožených rodin a dětí) a na oblast zdravotnictví. Dříve rovněž na oblast ochrany osob omezených na svobodě.

Obsah semináře

Veřejný ochránce práv

  • úvod do tématu, obecné informace
  • působnost VOP (jednoduchá kazuistika)
  • meze a limity činnosti VOP
  • procesní postup VOP prezentovaný na konkrétní kauze 
Studijní materiály

K tématu doporučujeme prostudovat tyto právní předpisy (či jejich části)

  • Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (především § 1, § 9a, § 10, § 11, § 14, § 16, § 29)
  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 924, § 971)

K tématu doporučujeme prostudovat zejména následující judikaturu:

  • nález ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 2546/10 ze dne 6. 9. 2011 (N 150/62 SbNU 303)
  • nález ÚS ČR sp. zn. Pl. ÚS 20/94 ze dne 28. 3. 1995 (N 18/3 SbNU 109; 72/1995 Sb.)
  • stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. Cpjn 202/2010
  • rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Wallovi proti ČR, č. 23848/04 (v češtině dostupné zde)
  • rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Havelka a další proti ČR, č. 23499/06 (v češtině dostupné zde)
  • Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ollson proti Švédsku, č. 10465/83

Prezentace bude studentům k dispozici na semináři.

Kazuistika

Na semináři bude prezentována následující kauza, na níž bude znázorněn procesní postup veřejného ochránce práv. Diskutováno bude i věcné řešení kauzy.

Matka pečuje o tři nezletilé děti; 2letou Lenku, 5letého Honzu a 8letého Milana. Jednoho dne k ní do domácnosti přišla sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, která zjistila, že v bytě 1+1, kde žijí, je odpojena elektřina, neteče teplá voda, v místnosti je plíseň na stěnách, lednice i spíž je prázdná, jedno dítě nemá vlastní postel (spí v golfovém kočárku). V domácnosti s nimi žije také kočka – podlaha je místy znečištěná výkaly.

Situaci dětí orgán sociálně-právní ochrany dětí vyhodnotil jako vážnou a ohrožující jejich řádný vývoj (bez adekvátní péče, hladové, špinavé, nedostatečně oblečené).

Následující den proto podal, aniž by učinil jakákoli další opatření či zjišťoval další okolnosti případu, návrh soudu na vydání předběžného opatření, kterým by soud děti odebral z péče matky a umístil je do vhodného zařízení – Lenku do Klokánku v Praze, Honzu a Milana do dětského domova v jiném městě. Ještě téhož dne soud takové předběžné opatření vydal.

Matka se další den dostavila do Kanceláře veřejného ochránce práv, stěžovala si na sociální pracovnici (že k ní bez všeho vlezla do bytu, na její chování a na odebrání dětí), dotazovala se, jestli je v pořádku, že jí „sociálka“ děti vzala, a trvala na tom, aby jí je vrátila zpět do péče - své děti miluje a umí se o ně postarat, jen neměla peníze. Požádala ochránce o pomoc.

Prezentace:

3. seminář – Státní svátek

 Seminární výuka z důvodu státního svátku odpadá. 

4. seminář – Odpovědnost a realizace veřejné správy

Obsah semináře:
  • Správněprávní odpovědnost se zaměřením na odpovědnost za přestupky, řešení příkladů, propojení hmotněprávní a procesněprávní stránky, judikatura (zejm. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů), odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné a realizace veřejné správy, správní akty (mimo individuálních) a jiné formy realizace, diskreční pravomoc veřejné správy
Předpisy k prostudování před seminářem:
  • Zákon o přestupcích (200/1990 Sb.)

  • Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (82/1998 Sb.)

Pro práci na semináři si přineste následující předpisy:
  • Ústava ČR

  • Listina

  • Zákony o obcích, o krajích a hl. m. Praze (prostudujte části týkající se dozoru)

  • Správní řád

  • Soudní řád správní

​Judikatura k prostudování:
Domácí úkol k vypracování před seminářem (POZOR – přinést s sebou podepsané v tištěné podobě, budu vybírat)

Skutkový stav:

Skupinka mladíků slavila na zahradě rodinného domu narozeniny. Během oslavy v pozdních večerních hodinách pouštěli hlasitě hudbu skupiny „Tři sestry“ a hlasitě se bavili. Soused pan Jan Tomášek je kolem 2:00 hod. napomenul a požádal je, aby hudbu ztlumili. Na to mu Karel Šebesta spolu s Markem Pecinou, oba mladiství, začali nadávat, kdy používali výrazy „Ty vole, ty hajzle…“.  Pan Jan Tomášek tedy zavolal hlídku Městské policie, která se pokusila mladíky uklidnit. Než tato dorazila, hodil Marek Pecina nejméně tři láhve od piva na pozemek pana Jana Tomáška, kde zasáhl bazén a poškodil jej tak, že za opravu zaplatil jeho majitel firmě 3 000 Kč. Druhý den se šel sousedovi Marek Pecina omluvit a nabídl uhrazení částky na opravu bazénu. Tuto však soused odmítl s tím, že trvá na projednání celé záležitosti.

Otázky:

  1. Pokuste se kvalifikovat jednání Karla Šebesty a Marka Peciny dle zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, případně i dalších předpisů.
  2. Popište základní principy ukládání sankcí mladistvím pachatelům.
  3. Pokuste se v bodech zformulovat Janu Tomáškovi návrh na zahájení přestupkového řízení.
  4. Definujte postavení poškozeného v přestupkovém řízení, vymezte jeho procesní práva  a povinnosti.
  5. Určete, kdy končí lhůta k projednání přestupku. Jaké následky by mělo, pokud by rozhodující orgán vydal rozhodnutí až po jejím uplynutí?

 

5. seminář – Svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů

Obsah

Svobodný přístup k informacím a ochrana osobních údajů, řešení příkladů, judikatura (zejm. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů)

Před příchodem na seminář
  • si každý prostuduje zákon o svobodném přístupu k informacím a
  • samostatně zpracuje seminární plnění (podrobnější instrukce a zadání níže),
  • dále si každý prostuduje zákon o ochraně osobních údajů a
  • stanoviska ÚOOÚ č. 2/2004, č.1/2007 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 9 Ca 261/2004.
Na seminář si doneste
  • Listinu základních práv a svobod
  • Zákon o svobodném přístupu k informacím
  • Zákon o ochraně osobních údajů
  • Zákon o obcích (obecní zřízení)
Zadání na 5. seminář – Svobodný přístup k informacím

Skutkový stav

Do advokátní kanceláře za vámi přišel klient – student vysoké školy, který žádal o uznání zkoušky z makroekonomie (vykonané v předchozím studiu na VŠE) v jeho současném studiu na ESF MU, ovšem neúspěšně. A protože jde o zkoušku těžkou, raději by se s MU o její uznání soudil, než se na ní učil. Někde jste zaslechli, že patrně existuje nějaký prvostupňový rozsudek plzeňského soudu týkající se uznávání, neznáte však jeho spisovou značku ani datum jeho vydání. Předpokládáte, že by se vám mohl hodit jako podklad. V ASPI onen rozsudek není, nebyla proti němu podána kasační stížnost, o které by již bylo rozhodnuto, takže jedinou cestou, jak se k němu dostat, je zřejmě využití práva na svobodný přístup k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb.

  1. Vypracujte žádost o poskytnutí potřebné informace v kvalitě, v níž bude rovnou způsobilá k odeslání.

Zaměřte se přitom na formulaci „petitu“, tedy na vymezení toho, jakou informaci chcete. Nezapomeňte, že ten, kdo bude Vaši žádost vyřizovat, nebude mít v hlavě všechny rozsudky, které daný soud vyhotovil, a stěží dokáže nalézt rozsudek o určitém obsahu, např. „uznání zkoušky na vysoké škole“. Zaměřte se proto na vlastnosti rozsudku, které patrně budou indexované, a tedy učiní rozsudek dohledatelným.

  1. Můžete žádost podat prostřednictvím e-mailu? Pokud ano, je třeba přitom splnit nějaké zvláštní podmínky? Pokud ne, proč?
  2. Pokud soud požadovanou informaci poskytne elektronicky, je tím zároveň povinen k dalšímu úkonu. K jakému a v jaké lhůtě?

Žádost a odpovědi na položené otázky vložte do odevzdávárny (každý sám za sebe), a to nejpozději před příchodem na seminář. Do názvu souboru uveďte číslo seminární skupiny, v níž se zúčastníte výuky, a za něj své příjmení (např. „10 Kudrová“).

6. seminář – Závěrečný seminář

Obsah semináře

Zápočtový seminář, shrnutí a aktualizace seminarizované materie. Závěrečná diskuse. Zápočtový test. Ověření splnění podmínek pro udělení zápočtů a udílení zápočtů. 

Informace k zápočtovému testu
  • Zápočtové testy budou probíhat na 6. semináři.
  • Zápočtové testy budou psány přímo na hodině, a to formou skenovacích písemek.
  • Zápočtový test bude trvat 40 minut a bude se skládat z 20 otázek typu a, b, c, pro něž bude platit, že pouze 1 odpověď je správná. Každá otázka je bodována jedním bodem. Maximální počet získaných bodů je 20. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu je 15.- Okruh otázek ZPT testu bude vždy odpovídat tématům, která byla v konkrétní skupině seminarizována.
  • Věnujte pozornost zejména materiálům, které byly zveřejněny v interaktivní osnově, a seminarizované materii.
  • Během zápočtového testu je možno používat nekomentované právní předpisy v offline podobě (tj. vytištěné).
  • Bodový výsledek testu bude po naskenování písemek (tj. cca 1–2 dny po testu) zveřejněn v poznámkovém bloku.
  • Dva opravné termíny zápočtového testu (test lze tedy psát celkem 3x) budou vypsány prostřednictvím IS MU.
  • Na dané termíny je třeba se přihlásit prostřednictvím IS MU. Další opravné termíny nebudou vypsány! 
​Informace k opravným termínům zápočtového testu
  • bude se psát v místnosti č. 060 (na počítači), a to v termínech, které jsou vypsány v IS MU; na termín je nezbytné být přihlášen
  • bude zahrnovat veškerou látku dle programu seminářů (správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu, záruky zákonnosti, veřejných ochránce práv,svobodný přístup k informacím, ochrana osobních údajů, správní akty (mimo individuálních), diskrece), jak bylo avizováno již na úvodních seminářích; a to i tu, která nemusela být ve vaší skupině seminarizována, např. proto, že výuka odpadla
  • látka bude testována v rozsahu toho, co bylo seminarizováno, přednášeno, co je v učebnicích, co bylo zadáno za domácí úkol apod.
  • stále platí, že můžete používat tištěné právní předpisy, vaší pozornosti by neměly uniknout zejména tyto Ústava, Listina, správní řád, soudní řád správní, zákon o přestupcích, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné, zákon o veřejném ochránci práv, kontrolní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze (v posledních jmenovaných předpisech pak zejména ustanovení týkající se kontroly, dozoru a normotvorby).
  • Počet otázek (20), bodování (1 bod za správnou odpověď; vybírá se jedna ze tří) a počet bodů ke složení testu (15) platí i nadále.

 

 

Skupiny ISP (sem. skupina 23, 24, 25)

Informace pro studenty s povoleným individuálním studijním plánem:

  • A. Studenti s povoleným ISP, kteří budou navštěvovat semináře v rámci základního rozvrhu, jsou
    • povinni informovat o tom dr. Kudrovou (nejpozději do 20. 12. 2015; jinak se má za to, že jde o studenta (ne)plnícího dle bodu B.)
    • plnit úkoly podle pokynů seminarizujícího vyučujícího. Zápočet v takovém případě bude vždy udělovat seminarizující vyučující dle podmínek jím stanovených.
  • B. Ostatní studenti s povoleným ISP pro získání zápočtu písemně vypracují seminární práci na dílčí téma odpovídající přednášené materii. Téma si zvolí sami, a to ideálně poměrně úzce, aby jej dokázali zpracovat na dostatečně odborné úrovni, jak bude dále specifikováno. Studenti pobývající v zahraničí mohou zpracovat komparaci vybraného institutu v České republice s komparací systému v zemi, v níž aktuálně studují (nejdříve lze však doporučit studium toho, co komparace obnáší – např. KNAPP, V. Velké právní systémy : úvod do srovnávací právní vědy. Praha : C.H. Beck, 1996, s. 30 a násl.).

Za účelem předejití zpracování nevhodných témat jsou studenti zároveň povinni požádat o schválení tématu dr. Kudrovou, a to do 31. 10. 2015.

Seminární práce

  • Bude zpracována v závazném rozsahu 18.000 – 27.000 znaků (ne méně, ne více); do tohoto rozsahu se započítávají všechny níže specifikované náležitosti vč. poznámek pod čarou.
  • Bude obsahovat úvod a závěr dle návodu zpracovaného v interaktivní osnově Jak psát bakalářské a diplomové práce.
  • Bude opatřena titulní stranou a prohlášením (bez vlastoručního podpisu) podle čl. 13 odst. 3 směrnice č. 7/2012, o studiu, seznamem zdrojů a obsahem.
  • V seznamu zdrojů nebude uveden žádný zdroj, který nebyl v práci citován či odkazován (v souladu s citační směrnicí č. 4/2013).
  • Práce tedy logicky bude zpracována s využitím návodu zpracovaného v interaktivní osnově Jak napsat odbornou práci z pohledu autorského práva aneb jak se vyhnout plagiování.
  • Zvolené téma student zpracuje dle aktuálního znění právních předpisů a samostatně, v úvodu mimo jiné uvede, k právnímu stavu ke kterému dni je práce zpracována.
  • Práce musí reflektovat nejen samotnou právní úpravu, ale též relevantní odbornou literaturu (nemůže tedy vycházet toliko z učebnice) a judikaturu, což se odrazí i v poznámkovém aparátu práce, přičemž autor se v práci neomezí jen na popis, ale téma práce bude též analyzovat a hodnotit. S ohledem na tyto požadavky je třeba téma vybírat. Práce zejména nesmí být pouhým výtahem ze zákona či z učebnice ani povrchním přehledem obsažné materie, neb z ní musí být patrné, že ji psal student 4. ročníku právnické fakulty.
  • Forma odevzdání: příslušná složka (dle popisku) v ODEVZDÁVÁRNĚ pro seminární skupinu ISP předmětu Správní právo I (MP717Z) v IS MU. Jiným způsobem práci odevzdat nelze.
  • Termín odevzdání: 20. 12. 2015.
    • V případě, že rozhodnutí o povolení ISP zahrnuje také odklad plnění a student bude seminární práci odevzdávat z tohoto důvodu později, musí nejpozději do 20. 12. 2015 zaslat vyučující na e-mailovou adresu nascanované rozhodnutí o povolení odkladu plnění. Nedodržení termínu bude považováno za nesplnění podmínky pro získání zápočtu v řádném termínu, a bude tedy hodnoceno stupněm „nezapočteno“.
    •  V případě neodevzdání práce v daném termínu bude student automaticky hodnocen známkou nezapočteno. Případné krátkodobé překážky bránící studentovi ve včasném vypracování či odevzdání seminární práce nebudou s ohledem na celkový časový prostor pro splnění zohledněny.
  • Za předpokladu, že seminární práce bude beze zbytku (tj. včetně závazného rozsahu) splňovat formální náležitosti a též obsahově bude v odpovídající kvalitě, bude v souladu se Studijním a zkušebním řádem MU (SZŘ) uděleno hodnocení započteno. V jiném případě bude uděleno hodnocení nezapočteno a práce bude vrácena k přepracování. V souladu s čl. 18 odst. 2 SZŘ MU bude možno vrácenou práci jednou či dvakrát přepracovat (vypracovat).
  • Pro studenty, kterým nebyl povolen odklad plnění, platí, že nejpozdější termín odevzdání, v němž lze (v opravném termínu) získat zápočet z předmětu Správní právo I zapsaného v období podzim 2015, je 5. 2. 2016; samozřejmě za podmínky, že práce bude v odpovídající kvalitě. (Studenti, kterým byl povolen odklad plnění, mohou práci odevzdat nejpozději v termínu, který byl stanoven v rozhodnutí.) Při kalkulaci s nejzazším termínem je třeba brát v úvahu, že při případných nedostatcích nebude již prostor k přepracování a tedy „opravě“ hodnocení.
  • Práce bude ohodnocena v souladu s čl. 7 odst. 3 SZŘ MU během 7 pracovních dnů, a to od 20. 12. 2015 anebo ode dne, kdy bylo studentem e-mailem oznámeno vložení práce do odevzdávárny dr. Kudrové, pakliže došlo k odevzdání později. Je též možné dřívější odevzdání (a tedy též oznámení a na něj navázané hodnocení) práce.

Studijní texty

1. Záruky zákonnosti – pojem, systém

Autor: Mgr. Radislav Bražina
Pracovní složka

Pojem

Poslání a postavení veřejné správy vyžaduje, aby právní úprava organizace a činnost veřejné správy garantovaly zákonnou realizaci jejích cílů a úkolů ve smyslu příslušných funkcí, metod a forem realizace veřejné správy. Veřejná správa jako činnost výkonná, podzákonná a nařizovací je vázána zákony a zabezpečuje jejich provedení.

Zákonnost se ve veřejné správě projevuje:

  • požadavkem přesného a přísného dodržování a plnění obsahu právních norem všemi subjekty správního práva
  • uskutečňováním funkcí veřejné správy příslušnými metodami a formami realizace výlučně na základě zákonů a při přísném respektování zákonných práv občanů
  • poskytováním právních ochrany subjektům správního práva v jejich právním postavení.

K zajištění zákonné realizace cílů a úkolů veřejné správy slouží tzv. právní záruky ve veřejné správě, které jsou co do své podstaty a významu především zárukami zákonnosti ve veřejné správě. Zárukami zákonnosti obecně se rozumí souhrn právních prostředků určených k zabezpečení dodržování a zákonné realizace práva pro případ jeho porušení.

Do systému právních záruk náleží:

  • kontrola veřejné správy
  • právo na informace ve veřejné správě
  • zrušení změna a sistace vadných právních aktů
  • uplatňování odpovědnosti za porušení právních povinností
  • přímé donucení ke splnění právní povinnosti

Záruky zákonnosti veřejné správy jako celek se vztahují jak na vlastní činnost veřejné správy, tak na chování subjektů, které jsou adresáty práv a povinnosti správně právního charakteru, tedy směřují jako dovnitř veřejné správy, tak i navenek.

Kontrole veřejné správy, která v celém systému klíčové postavení se věnují v podrobnostech další učební materiály.

Zde si blíže představíme další subsystémy záruk zákonnosti:

Právo na informace ve veřejné správě

Právo na informace či na svobodný přístup k informacím patří k ústavně zaručeným politickým právům. Ústavněprávní požadavek je obsažen v čl. 17 odst. 5 Listiny, podle něhož jsou státní orgány a orgány samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Obecná právní úprava je obsažena v zákoně č. 106/1999 Sb. Základním smyslem této právní úpravy je, aby povinné subjekty zveřejňovaly základní a standardní informace o své činnosti automaticky a ostatní pak na základě žádostí s výjimkami uvedenými v zákoně, které je však nutné vykládat restriktivně. Zákon pak stanoví ii základní náležitosti žádostí, upravuje otázky poplatků spojených s poskytnutím informace a věnuje se i otázkám mlčenlivosti.  Zákon hovoří o povinných subjektech, mezi které řadíme státní orgány, orgány samosprávy a další fyzické a právnické osoby (např. Česká národní banka), pokud rozhodují o právech a povinnostech adresátů veřejné správy v rozsahu tohoto rozhodování. Zákon vychází z tzv. principu otevřenosti veřejné správy, a proto má nárok na informaci každá osoba, bez jakékoliv souvislosti s důvodem svého zájmu o danou informaci. Obecné informace by měly být zveřejněny vhodným způsobem zejména pomocí internetu. Žádost lze podat písemně i ústně. V otázce poskytování informací platí, že informace se poskytují zásadně bezplatně, avšak za poskytnutí zejména složitých informací zákon umožňuje, aby žadateli bylo uloženo hradit náklady. Proti rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informace je přípustné odvolání, o kterém rozhodne nadřízený orgán. Rozhodnutí o odvolání přezkoumatelné v režimu soudního řádu správního.

  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, č. j. 8 As 57/2006 – 67.
    • „U akciové společnosti založené územním samosprávným celkem, jejíž orgány jsou vytvářeny tímto územním samosprávným celkem jako jediným akcionářem společnosti, který zároveň zákonem stanovenými prostředky vykonává dohled nad činností akciové společnosti plnící veřejný účel (provozování fotbalu v dané obci), převažují znaky svědčící o její veřejné povaze, a jedná se tedy o veřejnou instituci ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.“
  • Rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 – 62.
    • I. Informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, zásadně poskytují.
    • II. Povinný subjekt neposkytne informace o platu zaměstnance poskytovaném z veřejných prostředků (§ 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) jen výjimečně, pokud se tato osoba na podstatě vlastní činnosti povinného subjektu podílí jen nepřímo a nevýznamným způsobem a zároveň nevyvstávají konkrétní pochybnosti o tom, zda v souvislosti s odměňováním této osoby jsou veřejné prostředky vynakládány hospodárně.
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, č. j. 10 As 59/2014 – 41.
    • Výběrové řízení, jehož prostřednictvím má být nakládáno s veřejnými prostředky, musí pro svůj veřejný charakter umožňovat veřejnou kontrolu, k níž právo na poskytnutí informací s tímto výběrovým řízení souvisejících neoddělitelně náleží; bez těchto informací by taková kontrola nebyla vůbec možná.
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2006, č. j. A 2/2003 – 73.
    • Utajení informací podle zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, může být důvodem pro odepření poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nikoliv však za situace, kdy utajení podléhala příprava dokumentu, ale již ne dokument samotný.
    • Smluvní orgán se nemůže zprostit své povinnosti poskytnout informace tvrzením, že požadovaný dokument, který je smlouvou, celý obsahuje informace poskytnuté druhou smluvní stranou. Této povinnosti se nezprostí ani doložkou obsaženou v požadované smlouvě, podle níž si strany sjednaly zachovávání důvěrnosti co do obsahu a podmínek smlouvy. Své povinnosti se pak nezprostí ani možným porušením mezinárodních závazků České republiky, není-li smlouva podřaditelná čl. 10 a ani čl. 10a Ústavy.
    • Správní orgán, který má obecnou povinnost poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, nemůže jejich poskytnutí omezit nad rámec zákonných výjimek i svým vlastním úkonem.

Zrušení, změna, sistace vadných správních aktů a jiných opatření ve veřejné správě

U právních forem realizace veřejné správy přichází v úvahu vydávání správních aktů (normativních, smíšených, individuálních) a provádění dalších opatření. V aplikační činnosti orgánů veřejné správy může docházet k pochybením, která se projevují ve vadách předmětných aktů. To automaticky nevede k jejich neplatnosti či neúčinnosti, nýbrž je nutné provést jejich nápravu. Obecně se tedy vychází z tzv. presumpce správnosti správních aktů. Oprávnění rušit normativní správní akt má za splnění předepsaných podmínek Ústavní soud. Individuální či smíšené akty lze napadnout opravnými prostředky. Specifickým prostředkem je pak sistace normativních správních aktů či opatření veřejné správy, kdy změně či zrušení opatření či normativního správního aktu předchází pozastavení jejich výkonu opatření. Typicky se jedná o případy, kdy je pro rozpor se zákonem pozastaven výkon obecně závazné vyhlášky. Existují také správní akty, pro které neplatí presumpce jejich správnosti, a to akty nicotné, které pro jejich natolik závažné vady nelze vůbec považovat za správní akty. 

Uplatnění odpovědnosti za porušení právních povinností/Správněprávní odpovědnost

Odpovědnost za porušení povinností ve veřejné správě má především povahu správněprávní odpovědnosti. Jedná se o ochranný institut správního práva a rovněž představuje významnou záruku zákonnosti veřejné správy. Správněprávní odpovědnost vystupuje jako odpovědnost realizovaná správními orgány a aplikovaná na podmínky a potřeby veřejné správy. Jedná se o odpovědnost deliktní a je vnitřně strukturovaná.

  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2014, č. j. 1 As 188/2012 – 30.
    • Dysfunkce ve fungování orgánů veřejné moci může s ohledem na individuální okolnosti případu představovat exkulpační či liberační důvod v oblasti správněprávní odpovědnosti, pokud se takové selhání podstatnou měrou podílelo na vzniku formálně protiprávního jednání jednotlivce nebo protiprávního stavu (čl. 1 odst. 1 Ústavy).¨
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007 – 135.
    • Trestnost správních deliktů se řídí obdobnými principy jako trestnost trestných činů. Je proto např. vyloučen souběh správních deliktů tam, kde se jedná o pokračující, hromadný nebo trvající delikt, pro trestnost jednání musí být naplněna i materiální stránka deliktu a krajní nouze je stavem vylučujícím protiprávnost jednání naplňujícího formální znaky deliktu.
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, č. j. 4 As 28/2006 – 65.
    • Objektivní odpovědnost právnické osoby za správní delikt neznamená, že není nutné prokazovat splnění zákonných znaků skutkové podstaty správního deliktu. Je-li znakem skutkové podstaty správního deliktu objektivní stránka spočívající v „přikázání“ nebo „dovolení“ zákonem sankcionovaného jednání (zde: přikázání nebo dovolení použití vozidla v provozu na pozemních komunikacích, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním předpisem), je třeba pro uznání odpovědnosti za správní delikt takové jednání prokázat. 

Odpovědnost státu a územních samosprávných celků za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů veřejné správy

Ve smyslu tohoto odpovědnostního institutu odpovídá stát za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby a orgány územních samosprávných celků při výkonu státní správy a je obsažena v zákoně č. 82/1998 Sb. Územní samosprávné celky pak za podmínek stanovených v zákoně odpovídají i za škodu způsobenou při výkonu samostatné působnosti. Právo na náhradu škody mají ti, kdo byli účastníky, respektive nesprávně nebyli účastníky řízení, a byli poškozeni rozhodnutím v tomto řízení vydaném. Podmínkou vzniku nároku je vznik a současně účastník podal řádný opravný prostředek a pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno jiným orgánem. Nárok se uplatňuje u rezortně příslušného ústředního správního orgánu. Pokud není účastník do 6 měsíců od uplatnění nároku plně uspokojen, může se svého nároku domáhat u soudu. Nárok na náhradu škody způsobené územním samosprávným celkem se uplatňuje přímo u tohoto územního samosprávného celku. Stát či územní samosprávný celek mohou u konkrétních osob, které vznik škody zapříčinily, uplatnit regresní náhradu.

  • Nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. I. ÚS 245/98
    • V rámci ústavního pořádku působí nezávisle na sobě státní moc zákonodárná, státní moc výkonná a státní moc soudní. Za státní orgány je tedy podle názoru Ústavního soudu nutné považovat všechny orgány, které tyto jednotlivé moci uplatňují. Podle již zmiňovaného čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod odpovídá stát za nezákonná rozhodnutí a za nesprávný úřední postup všech státních orgánů. Uvedené ustanovení je ustanovením obecným, jehož podmínky a podrobnosti stanoví zákon (čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Tímto zákonem byl v daném případě také zákon č. 58/1969 Sb. Podle ustanovení jeho § 18 bylo však možné postupovat, pokud se nesprávného úředního postupu dopustily orgány uvedené v § 1 odst. 1 zákona, tj. pouze ty státní orgány, které vydávaly rozhodnutí v občanském soudním řízení, v řízení před státním notářstvím, v řízení správním a trestním, jakož i v řízení před místním lidovým soudem. Bylo by však v rozporu s Listinou základních práv a svobod po 8. 2. 1991, kdy ústavní zákon, jímž se tato Listina uvozovala, vstoupil v platnost, používat při aplikaci cit. zákona výklad, který nejen že není v souladu s čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ale je také v rozporu s principy materiálního právního státu a s chápáním spravedlnosti jako cíle, kterého má být v soudním řízení dosaženo a to, i když nová úprava odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci byla ve smyslu cit. článku Listiny provedena až zákonem č. 82/1998 Sb.
    • Senát Ústavního soudu v této věci dospěl k závěru, že předmětné ustanovení výslovně omezuje aplikaci tohoto zákona pouze na nesprávný úřední postup některých státních orgánů, mezi které nelze zahrnout zákonodárný sbor, zatímco ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, platné od 8. 2. 1991 má generelní povahu, je koncipováno jako základní právo každého domáhat se náhrady škody, která mu byla způsobena nejen soudem, ale vůbec orgánem veřejné správy či kterýmkoli jiným státním orgánem, a to jeho rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Citovaný článek tedy nevylučuje odpovědnost za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem při vyhlašování zákona. Opačný výklad by podle názoru Ústavního soudu vedl k tomu, že by byla narušena rovnováha mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní, když jedna z nich by byla vyloučena z povinnosti odpovídat za svůj nesprávný úřední postup. <
  • Nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 1667/12
    • Podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) je princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu nebo z aktu aplikace práva. Princip dobré víry působí bezprostředně v rovině subjektivního základního práva jako jeho ochrana, v rovině objektivní se pak projevuje jako princip presumpce správnosti aktu veřejné moci (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 42/09 ze dne 29. 12. 2009).
    • Způsobit škodu za určitých okolností může i nezákonné rozhodnutí orgánu veřejné moci, které bylo vydáno in favorem poškozeného účastníka a které bylo dodatečně jako nezákonné zrušeno, ač k tomu došlo nezávisle na jeho procesní aktivitě. Totiž u takových rozhodnutí je logicky vyloučeno, aby se poškozený účastník domáhal jejich formálního zrušení (leda v případě, že mu bylo vyhověno jen zčásti a opravným prostředkem sleduje dosažení plného uspokojení, což se ale se smyslem a účelem zrušení rozhodnutí pro nezákonnost přirozeně míjí), když jejich samotné vydání ještě škodu v majetkové či imateriální sféře tohoto účastníka nepůsobí.
    • Nikdo nemůže být nucen uplatňovat v právním řízení svá procesní práva způsobem, který vede nebo může vést ke zhoršení svého postavení, pod podmínkou řádného nárokování jiných subjektivních práv, ať už hmotných nebo procesních, popřípadě podávat opravné prostředky, které per se nemohou vést k účinné nápravě. Jiný přístup představuje porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i popření smyslu základního práva na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánu veřejné moci, jak je zachycuje Listina v čl. 36 odst. 3. Z toho také vyplývá, že požadavek odvolacího soudu, aby bylo rozhodnutí jako nezákonné zrušeno na základě opravného prostředku podaného poškozeným účastníkem, resp. že splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí jako jednoho ze tří předpokladů, které musejí být cumulative splněny, aby byla dána objektivní odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup v rámci výkonu veřejné moci, vyžaduje vždy příslušnou procesní aktivitu poškozeného účastníka, nemůže obstát.
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1614/2009.
    • Při stanovení odpovědnosti státu za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v porušení práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, je třeba vycházet z celé délky řízení, tj. i z doby jeho trvání před 18. 3. 1992, kdy se pro Českou republiku stala závaznou Úmluva o ochraně lidských práv a svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb.).

Přímé donucení

Mezi záruky zákonnosti patří i právem předvídané úkony, které mají pro postavení adresátů přímé donucovací právní důsledky. Jedná se zpravidla o tzv. bezprostřední zákroky orgánů veřejné správy a úkony spojené s tzv. exekucí správních rozhodnutí. U bezprostředních zásahů platí, že k nim může být přistoupeno jen tehdy, pokud to vyžaduje naléhavost zásahu či nemožnost jiného řešení, přičemž je nutné držet se zásady přiměřenosti. Exekuce správních rozhodnutí pak slouží k vynucení povinnosti uložené správním rozhodnutím, která nebyla dobrovolně splněna. Rozlišujeme pak exekuci na plnění peněžitá a nepeněžitá. 

Učební text zpracován podle: PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, 427 s. ISBN 978-80-7239-281-0.

Literatura

Učebnice:

  • PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, 427 s. ISBN 978-80-7239-281-0.
  • HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 8. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xxxiv, 792 s. ISBN 978-80-7179-254-3.
  • SKULOVÁ, Soňa, Petr PRŮCHA, Petr HAVLAN, Jana JURNÍKOVÁ a Stanislav KADEČKA. Správní právo procesní. 2. upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 386 s. ISBN 978-80-7380-381-0.

Právo na informace:

  • FUREK, Adam. Zákon o svobodném přístupu k informacím a související předpisy: komentář. 2. aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2012, 1031 s. ISBN 978-80-7201-868-0.
  • Přehled judikatury ve věcech práva na informace. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, 422 s. ISBN 978-80-7478-022-6.

Odpovědnost státu a územních samosprávných celků za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů veřejné správy:

  • MATES, Pavel a Jakub SEVERA. Odpovědnost státu za výkon veřejné moci. Praha: Leges, 2014, 176 s. ISBN 978-80-7502-021-5.

Správněprávní odpovědnost

  • MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2015, xx, 204 s. ISBN 978-80-7400-567-1.
  • PRÁŠKOVÁ, Helena. Základy odpovědnosti za správní delikty. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxvi, 420 s. ISBN 978-80-7400-456-8.

 

 

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.

2. Kontrola ve veřejné správě – pojem, členění, systém

Pojem, členění, systém

Veřejná správa je ve své podstatě specifickým druhem společenského řízení. Na každou řídící činnost navazuje její kontrola. Veřejná správa jako specifická cílená činnost pak zahrnuje kontrolu a rovněž je sama předmětem kontroly ze strany jiných subjektů. Kontrolou se zjišťuje, nakolik odpovídá reálný stav tomu, co být má, přičemž se zjišťují i příčiny nesplnění povinností. Smyslem kontroly je umožnit zjištění a odstranění nedostatků a rovněž i stanovit budoucí cíle.

Jako základní funkce kontroly veřejné správy lze uvést:

  • funkci poznávací
  • funkci zjišťovací
  • funkci porovnávací
  • funkci hodnotící
  • funkci nápravnou

Kontrolu lze rozdělit na kontrolu

  • preventivní
  • průběžnou
  • následnou

Kontrola ve veřejné správě se zaměřuje zejména na zákonnost veřejné správy a dále rovněž na dodržování účelnosti a hospodárnosti ve veřejné správě. Specifickou pozici pak zastává administrativní dozor, který vykonávají příslušné správní orgány, jimž právní úprava přiznává postavení orgánu dozoru (např. státní odborný dozor v silniční dopravě). Právní úprava pak začasté rozlišuje tzv. vrchní dozor, vykonávaný ústředními orgány státní správy a dozorem „běžným“ svěřeným příslušným územním orgánům státní správy. V rámci systému kontroly veřejné správy lze vymezit i tzv. kontrolu veřejné správy v užším slova smyslu, prováděnou rovněž správními orgány, avšak zde vždy v příslušných hierarchických vztazích nadřízenosti a podřízenosti. Kontrolu veřejné správy vykonávanou subjekty veřejné správy pak označujeme za tzv. správní kontrolu. V rámci systému kontroly veřejné správy lze hovořit i o kontrole ze strany vnějších subjektů, jimiž jsou jednak příslušné orgány státu a jednak občané a jedná se zde o tzv. vnější kontrolu veřejné správy.

Systém lze tedy rozdělit takto:

  • správní kontrola veřejné správy
    • správní kontrola vnitřní
    • správní kontrola vnější
  • vnější kontrola veřejné správy
    • kontrola vykonávaná zákonodárným sborem, respektive zastupitelskými orgány
    • kontrola vykonávaná soudy
    • kontrola vykonávaná Nejvyšším kontrolním úřadem
    • kontrola vykonávaná správními orgány
    • kontrola vykonávaná na základě podání občanů
    • kontrola vykonávaná ve spojení s institutem Veřejného ochránce práv

Kontrola vykonávaná zákonodárným sborem, respektive zastupitelskými orgány

Tento druh kontroly vyjadřuje podstatu vztahu orgánů veřejné správy a zákonodárného sboru. Celé soustava orgánů veřejné správy je ve smyslu ústavněprávní a zákonné úpravy odvozena od zákonodárného sboru. Zákonodárný sbor je v souvislosti se svou základní zákonodárnou činností oprávněn veřejnou správu kontrolovat v nejobecnějším slova smyslu. V konkrétním případě pak zákonodárnému orgánu přísluší kontrolovat činnost vlády např. využitím interpelací. Velký význam pak mají výbory či komise, které Poslanecká sněmovna a Senát zřizují jako své orgány. K prošetření věcí veřejného zájmu pak může Poslanecká sněmovna zřídit vyšetřovací komisi. Kontrolou zastupitelskými orgány se pak myslí kontrola, kterou vykonává zastupitelstvo obcí a krajů vůči jiným orgánům obcí či krajů.

Z důvodové zprávy k zákonu č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

„K části šestnácté (§ 110 až 112)

            Tato ustanovení upravují podrobnosti k uplatnění práva poslance zakotveného v Ústavě, interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti (čl. 53 Ústavy).

            Oproti současné praxi je snaha omezit interpelace jen na důležité otázky. Návrh zákona proto předpokládá písemnou formu interpelace a vylučuje interpelaci ústní, kterou bylo možno podle dosavadních předpisů uplatnit na schůzi Sněmovny. Rozdíl je též v tom, že poslanec může požádat o zařazení interpelace na pořad schůze Sněmovny až poté, není-li s odpovědí na interpelaci spokojen. Pouze v takovém případě se interpelace i odpověď na ni vytiskne, zašle všem poslancům a zařadí na pořad schůze Sněmovny.

            Místo ústní interpelace může poslanec položit na schůzi Sněmovny otázku vládě nebo na schůzi výboru otázku jejímu členu (§ 112). Dotázaný odpoví přímo na schůzi nebo písemně do 30 dnů. U otázky však nelze požádat o její zařazení na schůzi Sněmovny a zákon nepředpokládá žádnou sankci, pokud vláda nebo její člen svou povinnost odpovědět na otázku nesplní.“

Ustanovení § 82 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění účinném ke dni 30. 11. 2015.

Člen zastupitelstva obce má při výkonu své funkce právo

a) předkládat zastupitelstvu obce, radě obce, výborům a komisím návrhy na projednání,

 b) vznášet dotazy, připomínky a podněty na radu obce a její jednotlivé členy, na předsedy výborů, na statutární orgány právnických osob, jejichž zakladatelem je obec, a na vedoucí příspěvkových organizací a organizačních složek, které obec založila nebo zřídila; písemnou odpověď musí obdržet do 30 dnů,

 c) požadovat od zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu, jakož i od zaměstnanců právnických osob, které obec založila nebo zřídila, informace ve věcech, které souvisejí s výkonem jejich funkce; informace musí být poskytnuta nejpozději do 30 dnů.

Kontrola vykonávaná Nejvyšším kontrolním úřadem

Nejvyšší kontrolní úřad je ústavně zřízeným nezávislým kontrolním orgánem, z materiálního hlediska s povahou orgánu veřejné správy. Významnému ústavnímu postavení NKÚ odpovídá i ta skutečnost, že prezidenta a viceprezidenta NKÚ jmenuje a odvolává prezident na návrh Poslanecké sněmovny, členy NKÚ volí a odvolává sama Poslanecká sněmovna. Základním posláním NKÚ je kontrola hospodaření se státním majetkem, plnění státního rozpočtu, vydávání a umořování státních cenných papírů a kontrola zadávání veřejných zakázek. Kontrolní činnost NKÚ se řídí tzv. plánem kontrolní činnosti. NKÚ se při svých kontrolách zjišťuje, zda jsou kontrolované činnosti v souladu s právními předpisy, jak věcně tak formálně správné, a současně poshovuje i hospodárnost a účelnost kontrolovaných činností. NKÚ pak předkládá Poslanecké sněmovně stanovisko o průběžném plnění státního rozpočtu a ke státnímu závěrečnému účtu.

Učební text zpracován podle: PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, 427 s. ISBN 978-80-7239-281-0.

Judikatura

  • Nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94.
    • „Finanční hospodaření politických stran je citlivou otázkou. Česká republika dosud nezavedla povinnost stran zveřejňovat své účetní zprávy a učinit tak své finanční hospodářství pro veřejnost "průhlednějším". Novela zákona v ustanoveních, jež jsou tímto nálezem zrušena, se naopak pokusila podrobit finanční hospodaření stran intenzivní kontrole státního orgánu - Nejvyššího kontrolního úřadu. Kontrola jejich financí a posuzování "hospodárnosti" a "účelnosti" použitých prostředků nesmí být věcí státních orgánů, příslušných pro kontrolu státního majetku. Zmocnění k tomu, aby v rozporu s obecným chápáním byl pro potřeby zákona o NKÚ za státní majetek považován i majetek politických stran a politických hnutí, je i formálně ústavně nepřijatelné, protože rozšiřuje obsahově čl. 97 odst. 1 Ústavy cestou obyčejného zákona, tj. obchází ústavu.“
  • Nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. Pl ÚS 15/10.
    • „Postavení soudců Nejvyššího soudu v rámci kárného řízení Nejvyššího kontrolního úřadu, jako orgánu rozhodujícího v obou stupních kárného řízení, vyplývá ze specifického poslání Nejvyššího kontrolního úřadu jako nezávislého kontrolního orgánu, jehož existence vychází přímo z Ústavy České republiky (čl. 97), a tím i ze specifické úpravy kárné odpovědnosti a kárného řízení před Nejvyšším kontrolním úřadem. Veřejný zájem na zachování autority a nestrannosti soudní moci je chráněn tím, že o odvolání proti rozhodnutí Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu rozhoduje zvláštní senát Nejvyššího soudu, tedy vrcholná soudní instance, garantující nezávislost a nestrannost soudu.“
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 9 Aps 3/2008 – 125.
    • „Kontrolovanou osobou ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, je ta, kterou za takovou označí Nejvyšší kontrolní úřad v plánu kontrolní činnosti či v jeho doplněních. Plán kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu je věcné a časové vymezení jednotlivých kontrolních akcí pro následující rozpočtový rok, jehož obsahem je předmět a cíl kontroly, určení kontrolovaných subjektů (tzv. kontrolovaných osob) a časového průběhu kontroly.“

Literatura

Učebnice:

  • PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, 427 s. ISBN 978-80-7239-281-0.
  • HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 8. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xxxiv, 792 s. ISBN 978-80-7179-254-3.

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.

3. Kontrola v režimu tzv. kontrolního řádu – pojem a charakteristika. + Kontrola prostřednictvím vyřizování stížností a peticí – pojem a charakteristika

Kontrola v režimu tzv. kontrolního řádu

Tento druh kontroly je vykonáván především ministerstvy a ostatnímu ústředními orgány státní správy, místní orgány státní správy a dále orgány místní správy, pokud vykonávají státní správy a rovněž i ostatními orgány státní správy, do jejichž působnosti náleží specializovaná kontrola, odborný dozor či inspekce, přičemž tyto orgány označuje základní právní předpis pro tento druh kontroly -  zákon č. 255/2012 Sb., kontrolní řád, ve znění účinném ke dni 30. 11. 2015, za kontrolní orgány. Kontrolní řád se využívá zejména při kontrole činnosti orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných orgánů, právnických a fyzických osob, včetně kontroly činností právnických osob založených nebo zřízených státem nebo územním samosprávným celkem vykonávané ze strany zakladatele nebo zřizovatele s výjimkou kontroly činnosti těchto právnických osob upravenou předpisy soukromého práva.

Kontrolní řád tedy neupravuje jen postupy v rámci správního dozoru, ale využívá se i při jiných kontrolních činnostech. Předmětem kontroly je hospodaření s finančními prostředky a plnění dalších povinností vyplývající pro kontrolované z obecně závazných právních předpisů.

Samotná kontrola se zahajuje buď předložením pověření, doručením oznámení o zahájení dozoru či kontrolním úkonem bezprostředně předcházejícím předložení pověření. Osoby provádějící kontrolu jsou vybaveny řadou oprávnění, avšak zároveň je jim uložena řada povinností. Především kontrolující mohou vstupovat na pozemky, do staveb a jiných prostor, požadovat prokázání totožnosti, odebírat vzorky, provádět kontrolní nákupy, provádět obrazové a zvukové záznamy, vyžadovat součinnost. Jsou povinni zjistit stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly a doložit kontrolní zjištění podklady, šetřit práva a oprávněné zájmy, předložit pověření, vyhotovit protokol a zachovávat mlčenlivost.

Na oprávnění a práva kontrolujících osob navazují práva a povinnosti kontrolovaných osob. Mezi ně řadíme právo namítat podjatost, účastnit se kontrolních úkonů na místě, nebrání-li to účelu, seznámit se s obsahem protokolu, podávat námitky proti kontrolním zjištěním v kontrolním protokolu. Kontrolovaní musí umožnit výkon dozoru a výkon kontrolních pravomocí a poskytnout při kontrole součinnost.

Výsledkem kontroly pak je protokol o kontrole. Kontrolní řád stanovuje jako minimální náležitosti označení kontrolního orgánu a kontrolujícího, označení ustanovení zákona vymezujícího pravomoc kontrolního orgánu, označení kontrolované osoby, označení předmětu kontroly, kontrolní úkon, jímž byla kontrola zahájena, datum, poslední kontrolní úkon předcházející vyhotovení protokolu o kontrole, datum, kontrolní zjištění, obsahující zjištěný stav věci s uvedením nedostatků a označení právních předpisů, které byly porušeny, včetně uvedení podkladů, z kterých tato kontrolní zjištění vycházejí, poučení o možnosti podat námitky, datum vyhotovení, podpis kontrolujícího.

Protokol se vyhotovuje ve lhůtě 30 dnů ode dne provedení posledního kontrolního úkonu, případně ve zvláště složitých případech do 60 dnů. Stejnopis protokolu se doručuje kontrolované osobě. Proti obsahu protokolu pak mohou kontrolované osoby podat námitky proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu o kontrole, a to do 15 dní od doručení protokolu (může být stanovena lhůta delší) písemně, u kontrolního orgánu. Kontrolovaný musí označit napadená kontrolní zjištění a námitky odůvodnit. Námitky vyřizuje kontrolující, případně vedoucí kontrolní skupiny do 7 dní od doručení, pouze však za situace, kdy námitkám plně vyhoví („autoremudura“), jinak o námitkách rozhoduje nadřízený kontrolujícího, a to do 30 dní. Proti rozhodnutí o námitkách není opravný prostředek přípustný.

Při kontrole výkonu státní správy je kontrolující orgán oprávněn ukládat opatření k odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou. Toto opatření je pak uvedeno v protokolu o kontrole. Při dalších kontrolách prováděných v režimu kontrolního řádu kontrolující orgány nemohou ukládat opatření k nápravě a svá zjištění postupují příslušným správním orgánům. Pokud je však kontrolní orgán oprávněn k ukládání opatření k nápravě na základě speciálních právních předpisů, může v takové situaci přímo uložit opatření k nápravě.

zdroj: JEMELKA, Luboš. Zákon o kontrole: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xxii, 269 s. ISBN 978-80-7400-271-7.

Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

§ 1 odst. 1

Tento zákon upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných orgánů a právnických nebo fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (dále jen „kontrolní orgán“), při kontrole činnosti orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných orgánů, právnických a fyzických osob (dále jen „kontrolovaná osoba“).

§ 1 odst. 2

             Kontrolní orgány postupují podle tohoto zákona rovněž při kontrole výkonu státní správy a dále při kontrole činnosti právnických osob založených nebo zřízených státem nebo územním samosprávným celkem vykonávané ze strany zakladatele nebo zřizovatele, nejde-li o kontrolu činnosti těchto právnických osob upravenou předpisy soukromého práva.

Pozn. Podle kontrolního řádu se při kontrole subsidiárně, pokud složkový předpis neobsahuje zvláštní úpravu.

Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce

§ 2 odst. 1

Zřizují se Státní úřad inspekce práce (dále jen „úřad“) a oblastní inspektoráty práce (dále jen „inspektorát“), které jsou správními úřady.

§ 3 odst. 1

Úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z

a) právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům, příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci2) práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům, (…)

§4 odst.1

Inspektorát

a) vykonává kontrolu v rozsahu stanoveném v § 3,

b) ukládá opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole, určuje přiměřené lhůty k jejich odstranění,

c) kontroluje plnění opatření k odstranění zjištěných nedostatků, (…)

 

Z důvodové zprávy k zákonu č. 255/2012 Sb., kontrolní řád.

„Účelem kontrolního řádu je především sjednocení, zpřehlednění a zjednodušení procesu kontroly vykonávané v rámci veřejné správy orgány státní správy a územní samosprávy u jim nepodřízených právnických a fyzických osob, ale též v rámci vztahů nadřízenosti a podřízenosti, a to zejména odstraněním neodůvodněných rozdílů ryze procesní povahy, a s tím související minimalizace zachovávání nebo vytváření odlišných kontrolních postupů či duplicitní právní úpravy. Cílem nového kontrolního řádu je však též zohlednění aktuálního stavu v oblasti kontroly a trendů, jež se v moderní veřejné správě v současné době vyskytují. Sem patří především zefektivnění výkonu kontrol, větší transparentnost kontroly prostřednictvím informování veřejnosti, hospodárnost, efektivita a zrychlení kontrolního procesu, odstranění nadbytečných regulací a byrokratické zátěže, a to díky zakotvení zásady spolupráce a vzájemného informování orgánů veřejné moci v oblasti kontroly či možností provedení kontroly nadřízeným kontrolním orgánem, namísto příslušného kontrolního orgánu, je-li to efektivnější a účelnější. V praxi by tato podpora koordinace a spolupráce měla vést k možnosti provázání jednotlivých kontrol, popř. k současnému koordinovanému provedení několika kontrol, týkajících se různých oblastí, u jednoho subjektu (např. v případě územních samosprávných celků koordinace kontrol jednotlivých agend vykonávaných v přenesené působnosti, anebo kontrol v oblasti samostatné působnosti a přezkoumávání hospodaření). Výkon kontroly nadřízeným kontrolním orgánem byl vyvolán rovněž potřebou praxe, a to s ohledem na odpovědnost jednotlivých ústředních správních úřadů za jim svěřené úseky (viz část třetí zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Z tohoto hlediska je tedy vhodné, aby měly možnost vykonat též příslušné kontroly namísto jim podřízených kontrolních orgánů, mají-li za to, že kontrola provedená ústředním správním úřadem bude s ohledem na konkrétní okolnosti přínosnější.

            Kontrolní řád se vztahuje na většinu klíčových kontrolních postupů uskutečňovaných ve veřejné správě. Konkrétně lze zmínit např.:

            - vnější správní kontroly, tzn. kontroly vykonávané správními úřady na základě zmocnění ve zvláštních zákonech z různých oblastí veřejné správy vůči nepodřízeným fyzickým a právnickým osobám, v právním řádu označované nejčastěji jako státní dozor, dohled, inspekce, státní kontrola apod., pro něž se dosud používají pravidla zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní kontrole“), ale ještě častěji pravidla zčásti odchylná, umístěná ve zvláštních zákonech; v této oblasti kontroly, která se týká všech odvětví veřejné správy, bude uplatnění kontrolního řádu nejširší (jedná se např. o vnější kontroly v oblasti zdravotnictví, sociální péče, kultury, dopravy, peněžnictví, životního prostředí, požární ochrany apod.);

            - kontroly výkonu přenesené působnosti subjektů územní samosprávy, pro něž se dosud používají pravidla obsažená zejména v zákonech o územních samosprávných celcích (sem ovšem nespadá dozor nad vydáváním nařízení a dalších aktů územních samosprávných celků vydaných v přenesené působnosti, jenž je ve své podstatě nikoli kontrolou, nýbrž již realizací opatření k nápravě, a proto je realizován na základě komplexní zvláštní právní úpravy);

            - kontroly dodržování zákonných povinností subjektů územní samosprávy při výkonu jejich samostatné působnosti, pro něž se dosud používají pravidla obsažená zejména v zákonech o územních samosprávných celcích (sem ovšem nespadá dozor nad vydáváním obecně závazných vyhlášek a dalších aktů územních samosprávných celků vydaných v samostatné působnosti, jenž je ve své podstatě nikoli kontrolou, nýbrž již realizací opatření k nápravě, a proto je realizován na základě komplexní zvláštní právní úpravy a je vždy v případě neochoty napravit nesoulad se zákonem na základě výzvy k nápravě završen soudním zásahem);

            - kontroly dodržování zákonných povinností subjektů zájmové samosprávy, tzn. profesních komor a zájmových svazů, ze strany ústředních správních úřadů a dalších oprávněných subjektů, pro něž se dosud používají často velmi útržkovitá a mezerovitá pravidla zvláštních zákonů upravujících zájmovou samosprávu;

            - kontroly dodržování povinností dekoncentrovaných orgánů státní správy, pro něž se dosud používají roztříštěná pravidla obsažená v některých zvláštních zákonech nebo interní normativní instrukce; jedná se např. o kontrolu Ministerstva financí nad územními finančními orgány, kontrolu Ministerstva práce a sociálních věcí nad správami sociálního zabezpečení, kontrolu jiných krajských správních úřadů nad podřízenými správními úřady apod.“

Kontrola vykonávána na základě podání občanů

Individuální podání

Jedná se o kontrolu prováděnou z iniciativy občanů ve smyslu zaručeného ústavního práva zakotveného v čl. 18 Listiny základních práv a svobod. Dřívější úprava stížností byla zakotvena ve vládní vyhlášce č. 150/1958 Ú. l., o vyřizování stížností. Dnešní právní úprava je obsažena v § 175 správního řádu.  Uvedené ustanovení umožňuje, aby podávat stížnosti ve spojení s řízením, resp. postupy prováděnými podle správního řádu. Stížností se lze bránit proti nevhodnému chování úředních osob, či proti postupu správního orgánu v situaci, kdy správní řád jiný opravný prostředek neposkytuje. Je nutné zdůraznit, že podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu. Stížnost lze podat písemně i ústní, přičemž platí, že ústní stížnost by měla být ihned vyřešena, případně je o ní nutné provést záznam. Zákonná lhůta pro vyřízení stížnosti je 60denní. V této lhůtě musí být stěžovatel o vyřízení vyrozuměn. Shledá-li správní orgán stížnost důvodnou či částečně, musí bezodkladně učinit opatření k nápravě. V případě, že je shledána stížnost důvodná či částečně důvodná, pak o jejím vyřízení správní orgán stěžovatele vyrozumí jen tehdy, pokud o to požádá. Proti způsoby vyřízení stížnosti, není opravný prostředek, je možné toliko podat stížnost u nadřízeného orgánu.

Zdroj: PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, 427 s. ISBN 978-80-7239-281-0.

  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010, č. j. 4 Aps 2/2010 – 44.
    • „Podání stížnosti podle § 175 správního řádu z roku 2004 není podmínkou přípustnosti žaloby ve věci ochrany před nezákonným zásahem (§ 85 s.ř.s.).“
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 5 As 38/2009 – 88.
    • „Stížnost podle § 175 odst. 4 správního řádu z roku 2004 je procesním prostředkem určeným pro případy, kdy správní orgán vede konkrétní správní řízení, v němž hrozí účastníkovi takového řízení či jiné osobě újma, a zákon přitom neposkytuje jiný prostředek ochrany.“

Kolektivní podání

Kolektivní stížnosti mají povahu tzv. peticí a základní právní úprava je obsažena v zákonu č. 85/1990 Sb., o právu petičním, který provádí čl. 18 Listiny základních práv a svobod. Jedná se o jednu z významných forem komunikace občanů s orgány veřejné moci dlouhou tradicí. Tomu odpovídá i skutečnost, že zákon o právu petičním byl jedním z prvních politických zákonů přijatých po roce 1989. Tento zákon konkretizuje právo petiční obsažené v Listině zaručující každému občanovi, že se může buď sám nebo společně s jiným obracet na státní orgány ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, která patří do působnosti daného orgánu. Zákon výslovně stanoví, že ve výkonu petičního práva nesmí být nikomu bráněno a jeho výkon nesmí být nikomu na újmu. K sestavení petice, opatření podpisů pod ni, doručení petice příslušnému orgánu a jednání s ním mohou občané vytvořit petiční výbor. Tento orgán není právnickou osobou a zákon nestanuje ani počet jeho členů. Pro případ jeho zřízení je však potřeba vybrat osobu, která za něj bude s příslušným orgánem jednat. Podpisové archy musí obsahovat samotný text petice a musí na nich být uvedeno, jméno, příjmení a bydliště občana, který petici podává, případně musí obsahovat zmíněné údaje o členech petičního výboru, podává-li se petice prostřednictvím petičního výboru.  Zákon umožňuje získávání podpisů pod petici na veřejně dostupných místech, aniž by k tomu bylo potřeba povolení. Nesmí však přitom docházet k rušení veřejného pořádku a omezení silničního provozu. Státní orgán, kterému je petice adresována, je povinen ji přijmout, posoudit její obsah a po posouzení jejího obsahu, zaujme k petici do 30 dnů odůvodněné stanovisko. Petice, které by zasahovaly do soudcovské nezávislosti či směřovaly k porušování zákonů či ústavy jsou nepřípustné. Doručením této odpovědi je petice vyřízena. Pokud příslušný orgán shledá, že je petice důvodná, učiní opatření k nápravě.

Zdroj: PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, 427 s. ISBN 978-80-7239-281-0.

  • Nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 1994, sp. zn. I. ÚS 21/94:
    • „Podle čl. 1 Listiny jsou lidé svobodní, což znamená nejen, že mohou činit vše, co jim není zákonem zakázáno, nýbrž i to, že nesou odpovědnost za své jednání. (...) Petice je zvláštní kvalifikovaný případ svobody projevu, který je spjat s povinností orgánu veřejné moci na obsah petice reagovat. (...) Petiční právo není právem neomezeným. Je omezeno jednak kautelami obsaženými v samotném čl. 18 Listiny, dále pak inherentními hranicemi základních práv a svobod. V tomto smyslu má každý právo na ochranu osobní cti, dobré pověsti a jména. (...) Podle názoru Ústavního soudu je nepochybné, že petiční právo je ústavně zaručeno v rozsahu, kterým nezasahuje do jiných základních práv. V případě, že je zneužito (čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - č. 209/1992 Sb.) v rozporu s Listinou nebo zákonem, což je případ, kdy byl někdo křivě nařčen ze spáchání trestného činu, nejde v tomto rozsahu o ústavně zaručené základní právo (přirozeně za podmínky, že to bylo soudy spolehlivě zjištěno) a z tohoto důvodu se na ně nevztahuje ani ustanovení čl. 3 odst. 3 Listiny.“
  • Usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 350/04.
    • „Jen státní a samosprávné orgány jsou těmi orgány politické správy, vůči nimž bylo vždy vymezováno petiční právo. Obchodní společnost ze své podstaty proto není oprávněna či povinna jednat a rozhodovat ve věcech veřejného či jiného společného zájmu, a tudíž nemůže být povinnou při uplatňování petičního práva.“

Literatura

Učebnice:

  • PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, 427 s. ISBN 978-80-7239-281-0.
  • HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 8. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xxxiv, 792 s. ISBN 978-80-7179-254-3.
  • SKULOVÁ, Soňa, Petr PRŮCHA, Petr HAVLAN, Jana JURNÍKOVÁ a Stanislav KADEČKA. Správní právo procesní. 2. upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 386 s. ISBN 978-80-7380-381-0.

Komentáře:

  • JEMELKA, Luboš. Zákon o kontrole: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xxii, 269 s. ISBN 978-80-7400-271-7.
  • JEMELKA, Luboš. Zákon o sdružování občanů, zákon o právu shromažďovacím, zákon o právu petičním: s komentářem. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2007, x, 160 s. ISBN 978-80-7357-279-2.
  • Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, xxv, 906 s. ISBN 978-80-7357-750-6.

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.

4. Soudní kontrola veřejné správy – pojem, systém

Kontrola vykonávaná soudy

Článek 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

„Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.“

Kontrola veřejné správy je zaručena v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který obsahuje tzv. generální nezkumnou klauzuli. Soudní kontrola veřejné správy je vykonávána zejména správním soudnictvím. Byť soudnictví a veřejná správa stojí v systému dělby moci odděleně, tato okolnost nevylučuje, aby vztahům mezi subjekty a objekty veřejné správy byla poskytována soudní ochrana. Hlavním posláním soudů je poskytnout ochranu tam, kde bylo veřejnou správou narušeno právní postavení subjektů, tj. v situaci, kdy je nutné ochránit veřejná subjektivní práva subjektů. Proto je správní soudnictví konstruováno na principu tzv. plné jurisdikce. Lze pak konstatovat, že na soudní přezkum je, až dílčí výjimky, vždy nárok.  V systému záruk zákonnosti má soudní přezkum nezastupitelné postavení, jak z hlediska své podstaty, tak i funkcí.

Soudní kontrola veřejné správy se ubírá třemi směry:

  • jsou zřizovány samostatné speciální správní soudy, které jsou nezávislé jak na veřejné správě, tak na obecných soudech,
  • soudní kontrola veřejné správy je vykonávána obecnými soudy,
  • „správní soudnictví“ přísluší nezávislým správním úřadům.

Správní soudnictví má v České republice dlouhou tradici. Nejvyšší správní soud existoval až do roku 1952 a počínaje rokem 1990 bylo soudní přezkum veřejné správy obnoven, přičemž pravomoc k soudní kontrole veřejné správy byla svěřena obecnému soudnictví. Až v roce 2003 vznikl Ústavou předpokládaný Nejvyšší správní soud, a to okamžikem nabytí účinnost soudního řádu správního. Aktuální model soudní kontroly veřejné správy je založena na tzv. organizační variantě správního soudnictví.

K režimu přezkumu podle soudního řádu správního

§ 2 soudního řádu správního

„Ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.“

Ve správním soudnictví tedy rozhodují krajské soudy, to a prostřednictvím specializovaných senátů či samosoudců, a Nejvyšší správní soud, který rozhoduje o kasačních stížnostech (jakožto mimořádném opravném prostředku) a v dalších zákonem stanovených věcech, přičemž mu přísluší úloha zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodování. Soudní řád správní je koncipován nezávisle na správním řádu, však počítá se subsidiární aplikací občanského soudního řádu. Správní soudy uplatňují při přezkumu režim tzv. plné jurisdikce.

Za současné právní úpravy soudy ve správním soudnictví rozhodují:

  • žalobách proti rozhodnutí (vč. žaloby ve věcech samosprávy),
  • o žalobách proti nečinnosti,
  • o žalobách proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu,
  • kompetenční žaloby.

§ 65 odst. 1 soudního řádu správního

„Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.“

Dále správní soudnictví rozhoduje:

  • ve věcech místního referenda,
  • v řízení o zrušení opatření obecné povahy,
  • kárné žaloby (soudci, státní zástupci, exekutoři),
  • ve věcech krajského referenda,
  • ve věcech politických stran a hnutí.

Přestože to Ústava předpokládá, Nejvyšší správní soud nemá pravomoc rozhodovat o zrušení právních předpisů (s povahou normativních správních aktů).

  • Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004 – 42.
    • „Z ustanovení § 85 s. ř. s. plyne, že ve vztahu mezi žalobou proti rozhodnutí a žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu má primát žaloba proti rozhodnutí a možnost úspěšně podat žalobu proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Účastník řízení tedy nemůže volit, kterou z těchto žalob bude považovat za výhodnější a které řízení bude žalobou iniciovat.“
  • Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, č. j. 6 As 29/2003 – 97.
    • „Propuštění příslušníka Policie České republiky ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, je rozhodnutím, jímž se autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech vyplývajících z právního poměru veřejnoprávního; účastníku tohoto vztahu se soudní ochrana poskytne ve správním soudnictví (§ 2, § 65 s. ř. s.).“
  • Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2004, č. j. 1 Ans 1/2003 – 50.
    • „Žalobou na nečinnost se lze domáhat ochrany u soudu jen tehdy, pokud je správní orgán nečinný při vydání rozhodnutí, jímž má být založeno, změněno, zrušeno nebo závazně určeno právo nebo povinnost žalobce. Jestliže úkon správního orgánu nemůže zasáhnout do práv a povinností žalobce (není rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky § 65 odst. 1 s. ř. s.), není v pravomoci soudu poskytovat ve správním soudnictví ochranu proti správnímu orgánu, který je s provedením takového úkonu v prodlení; nemůže proto rozhodnout o povinnosti správního orgánu úkon provést.“
  • Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2012, č. j. 7 As 174/2012 – 23.
    • „Žaloba ve věcech samosprávy podle § 67 písm. a) s. ř. s. a § 124 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, nemusí splňovat podmínky podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Žalobce jakožto ten, komu zákon přiznává zvláštní žalobní legitimaci k ochraně určitého veřejného zájmu, tedy nemusí tvrdit zkrácení na svých právech úkonem žalovaného, který žalobou napadá.“
  • Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010 – 65.  
    • „I. Obnova řízení na žádost účastníka podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 přichází v úvahu u přestupku, který byl vyřízen v blokovém řízení postupem podle § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jen v případě, že žadatel neudělil souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení.
    • II. Rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu správního řízení podléhá soudnímu přezkumu (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).“
  • Podle rozsudku ze dne 29. 11. 2012, č. j. 5 As 43/2012 – 40.
    • „Vyřízení obecné stížnosti odsouzeného podané dle § 26 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, příslušným zaměstnancem Vězeňské služby ČR nelze považovat za rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Tím není vyloučena možnost přímé správní žaloby proti úkonu či nečinnosti Vězeňské služby, které byly předmětem stížnosti odsouzeného, zasahuje-li takový úkon nebo nečinnost do práv či povinností odsouzeného.“
  • Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2014, č. j. 4 As 42/2014 – 69.
    • „Rozhodnutí, kterým bylo v přezkumném řízení podle § 149 odst. 5 správního řádu z roku 2004 zrušeno či změněno závazné stanovisko, není vyloučeno ze soudního přezkumu [§ 70 písm. a) soudního řádu správního].“

K přezkumu podle části páté OSŘ

§ 244 odst. 1 občanského soudního řádu

„Rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.“

Z působnosti soudního řádu správního vyloučeno přezkoumávání rozhodování, či rozhodnutí, správních orgánů ve věcech soukromého práva. Jedná se o věci, v nichž rozhodl orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva. Tato oblast je přezkoumávána v režimu části páté občanského soudního řadu soudy obecného soudnictví. Typickým příkladem je rozhodování správních orgánů podle zákona o vyvlastnění. K soudnímu přezkumu podle části páté jsou příslušné zásadně okresní soudy, výjimečně pak soudy krajské. V případě, že soud dospěje k závěru, že ve sporu či v právní věci mělo být rozhodnuto jinak, pak rozhodne ve věci samé rozsudkem, který nahradí rozhodnutí správního orgánu.

  • Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2005, č. j. 2 Aps 2/2005 – 43.
    • „Prodej obecního majetku (zde obecního bytu) se děje pomocí instrumentů soukromoprávní regulace, a proto se nemůže jednat o vztah veřejnoprávní; subjektivní práva osob v takových vztazích tak nejsou chráněna správním soudnictvím, neboť nespadají do okruhu subjektivních veřejných práv ve smyslu § 2 s. ř. s., nýbrž do okruhu subjektivních soukromých práv, o nichž podle § 7 o. s. ř. rozhodují soudy v občanském soudním řízení.“
  • Podle rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. Konf 30/2006 – 5.
    • “Při zápisu poznámky do katastru nemovitostí (§ 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) nerozhoduje katastrální úřad o vlastnickém právu, nýbrž z úřední povinnosti a bez vlastní rozhodovací pravomoci vyznačuje změnu právních poměrů nastalou v důsledku rozhodnutí jiného orgánu či úkonu osoby třetí. Tato jeho činnost tak není rozhodováním o věci, která vyplývá ze soukromoprávních vztahů, a nemůže založit pravomoc civilního soudu ve smyslu § 244 odst. 1 o. s. ř.!   

Přezkum ústavním soudem

Právní úprava počítá i s možností ústavněsoudního přezkoumávání pravomocných rozhodnutí správních orgánů. V režimu ústavního soudnictví může podat účastník řízení ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí v situaci, kdy účastník tvrdí, že správním rozhodnutím bylo zasaženo jeho ústavně zaručené právo nebo svoboda.   Účastníkem takového řízení je vedle stěžovatele, jakožto účastníka původního řízení, i správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal. Ústavní stížnost lze podat do 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředky, který zákon k ochraně práva poskytuje. Pokud Ústavní soud účastníkovi vyhoví, pak zruší napadené rozhodnutí nálezem. V režimu ústavního soudnictví pak ústavní soud posuzuje i soulad normativních správních aktů s ústavním pořádkem. Ústavní soud tak mimojiné rozhoduje i o ústavnosti a zákonnosti právních předpisů obcí a krajů. O návrhu na zrušení takového předpisu rozhoduje plénum Ústavního soudu. V oblasti veřejné správy je pak důležité i oprávnění Ústavního soudu rozhodovat o ústavních stížnostech orgánů územní samosprávy proti nezákonným zásahům státu. Smyslem této úpravy je ochrana postavení územních samosprávných celků. Ústavní soud dále rozhoduje i spory o rozsah kompetencí mezi státními orgány a orgány územní samosprávy.

Učební text zpracován podle PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, 427 s. ISBN 978-80-7239-281-0. a HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 8. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xxxiv, 792 s. ISBN 978-80-7179-254-3.

Literatura

Učebnice:

  • PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, 427 s. ISBN 978-80-7239-281-0.
  • HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 8. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xxxiv, 792 s. ISBN 978-80-7179-254-3.
  • SKULOVÁ, Soňa, Petr PRŮCHA, Petr HAVLAN, Jana JURNÍKOVÁ a Stanislav KADEČKA. Správní právo procesní. 2. upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 386 s. ISBN 978-80-7380-381-0.

Ke správnímu soudnictví:

  • SLÁDEČEK, Vladimír a Veronika TOMOSZKOVÁ. Správní soudnictví v České republice a ve vybraných státech Evropy. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 257 s. ISBN 978-80-7357-518-2.
  • SEDLÁČEK, Stanislav. Soudní kontrola veřejné správy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 125 s. ISBN 978-80-210-5746-3.
  • Soudní řád správní: komentář. Vyd. 1. Praha: Leges, 2014, 1151 s. ISBN 978-80-7502-024-6.
  • Soudní řád správní: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, xx, 1142 s. ISBN 978-80-7400-498-8.
  • MOLEK, Pavel a Jitka STRÁSKÁ. Přehled rozhodnutí ve správním soudnictví: 2003-2013. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2015, xxxi, 714 s. ISBN 978-80-7400-296-0.

K přezkumu podle části páté OSŘ:

  • DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xviii s., s. 1581-3343. ISBN 978-80-7400-107-9.
  • HAVLÍČEK, Karel. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář : podle stavu k 1.1.2015. Vydání první. Praha: Havlíček Brain Team, 2015, 269 stran. ISBN 978-80-87109-49-6.

5. Kontrola prostřednictvím institutu Veřejného ochránce práv – pojem a charakteristika

Kontrola vykonávaná ve spojení s institutem Veřejného ochránce práv

§ 1 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv

„Veřejný ochránce práv (dále jen "ochránce") působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.“

Institut Veřejného ochránce práv je v České republice relativně nový. Byl zaveden zákonem č. 349/1999 Sb. Tento navazuje na východiska uvedená v Doporučení výboru ministrů Rady Evropy R(85)13 o instituci ombudsmana. Posláním VOP je působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je jejich jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy. VOP v řadě zemí kromě kontroly zákonnosti může zkoumat i porušování lidských práv garantovaných v ústavě. VOP má působit jako neformální autorita, která zejména díky osobnostním kvalitám bude působit na úřady, které budou jeho stanoviska respektovat. VOP lze charakterizovat jako orgán nezávislý na orgánech moci výkonné, který odpovídá za svou činnost zákonodárnému sboru (Poslanecké sněmovně), kterému však není podřízen. Mezi instituce podléhající kontrole VOP náleží ministerstva a jiné orgány s celostátní působností, Česká národní banka jakožto správní orgán, Policie České republiky, Hradní stráž, Vězeňská služba, zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova a ochranné léčení. VOP je povinen přijímat podněty a na jejich základě provádí vlastní šetření a v případě zjištění nedostatků navrhuje provedení nápravy. Jeho funkce je tedy zejména iniciační. V praxi pak VOP v případě zjištění nedostatků vyzve úřad, aby se do 30 dnů k jeho zjištěním vyjádřil. Pro případ, že VOP shledá opatření úřadu za dostatečná, vyrozumí o tom stěžovatele. V opačném případě vydá VOP závěrečné stanovisko, jehož součástí je návrh opatření k nápravě. Pokud žádná z navržených opatření úřad neprovede, nebo budou-li provedená opatření nedostatečná, pak se může VOP obrátit na nadřízený úřad, případně o případu informovat veřejnost. Výše bylo naznačeno, že VOP odpovídá za svou činnost Poslanecké sněmovně, avšak zároveň současný zákon o VOP nepožaduje, aby se VOP stala osoba s právním vzděláním. VOP i jeho zástupce volí Poslanecká sněmovna na funkční období 6 let s tím, že vybírá ze dvou kandidátů Prezidenta a Senátu. VOP musí splňovat podmínky stanovené pro osoby volené do Senátu. Specifický vztah VOP a Poslanecké sněmovny pak podtrhuje povinnost VOP každoročně předložit Poslanecké sněmovně zprávu o své činnosti, což však neznamená, že by VOP byl Poslanecké sněmovně podřízen.  

VOP kromě jednání s úřady provádí systematické kontroly míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí (např. výkon vazby, trest odnětí svobody, policejní cely, zařízení pro zajištění cizinců), nebo v důsledku závislosti na poskytované péči (např. zařízení sociální péče, zdravotnická zařízení). Tyto kontroly mají posílit ochranu těchto osob před mučením, krutým, nelidským zacházením nebo trestáním.

VOP má dále i úkoly ve věcech práva na rovné zacházení i ochrany před diskriminací, zejména poskytuje metodickou pomoc obětem diskriminace či sám provádí výzkumu v této oblasti, popřípadě může zveřejňovat zprávy a doporučení.

Ustanovení § 66 odst. 3 soudního řádu správního VOP opravňuje, pro případ že prokáže veřejný zájem, podat žalobu na ochranu veřejného zájmu.

VOP je dále oprávněn doporučit vydání, změnu či zrušení právních předpisů a o svých zjištěních v této oblasti informuje Poslaneckou sněmovnu. V případě, že jeho návrhu Poslanecká sněmovna nevyhoví, může podat návrh na zrušení právního předpisu Ústavnímu soudu.   

Výše bylo uvedeno, že institutu VOP je spojen zejména s iniciačními oprávněními vůči veřejné správě a vedly se diskuze, zda by nebylo vhodnější VOP přidělit dozorové funkce, resp. vybavit jej autoritavní pravomocí nařizovat úřadům zjednání nápravy. V odborné literatuře se je pak české právní úpravě vytýkáno, že institut VOP není na rozdíl od řady jiných evropských zemí ústavně zakotven. Byť je v českém prostředí institut VOP relativně mladý, lze konstatovat, že se již dostatečně zakotvil a má své pevné místo v systému záruk zákonnosti veřejné správy.  

Učební text zpracován podle PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, 427 s. ISBN 978-80-7239-281-0. a SLÁDEČEK, Vladimír. Zákon o Veřejném ochránci práv: komentář. 2., podstatně přeprac. a rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, xviii, 193 s. ISBN 978-80-7400-158-1.

zdroj: http://www.ochrance.cz/verejny-ochrance-prav/

Z důvodové zprávy k zákonu č. 349/199 Sb., o veřejném ochránci práv

„Ombudsman by měl sloužit průměrnému, obyčejnému občanovi, bohatstvím neoplývajícímu a právnicky "nedotčenému" individuu, ztracenému v houšti arogantní byrokracie, jako jednoduchá, nenáročná, a přitom relativně účinná forma domáhání se ochrany. Pomoc přitom může spočívat i "jen" v poskytnutí relevantní informace (právního charakteru). Vedlejším pozitivním efektem pak může být posílení důvěry ve veřejnou správu, pokud se stížnost ukáže lichou. Ombudsman by ovšem mohl napomoci v práci i poslancům, kteří dostávají různá podání a buď si s nimi nevědí rady nebo prostě nemají dostatečné prostředky a pravomoci k šetření. Odlehčit by tato instituce mohla i soudům, zejm. pak soudu ústavnímu, jež dostává řadu podání, které není oprávněn řešit.(…) Ombudsman by měl plnit funkci základní pomoci občanům v ochraně před státní byrokracií. Občan se nejčastěji dostává do styku s orgány veřejné správy a protože právě veřejná správa je soustavou nadmíru složitou a už proto - ve smyslu právním, politickém, hospodářském i etickém - zvláště zranitelnou i zraňující, zdá se, že je to právě ona, kdo vyžaduje mimořádnou pozornost. Především tímto směrem má být proto zaměřena působnost ombudsmana.“

Literatura

  • SLÁDEČEK, Vladimír. Zákon o Veřejném ochránci práv: komentář. 2., podstatně přeprac. a rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, xviii, 193 s. ISBN 978-80-7400-158-1.
  • Evropský kodex řádné správní praxe. Strasbourg: Evropský veřejný ochránce práv, 2013, 23 s. ISBN 978-92-9212-349-9.
  • Vladimír Sládeček: Veřejný ochránce práv: česká varianta ombudsmana skutečností, [Právní rozhledy 8/2001, s. 351]

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.

6. Přístup k informacím ve veřejné správě – pojem a charakteristika

Autor: JUDr. Veronika Kudrová, Ph.D.
Pracovní složka

Studijní text

Pojem a základní informace

Svobodný přístup k informacím představuje jeden ze způsobů, jakým je naplňována zásada transparentnosti a otevřenosti veřejné správy, představuje jeden z důležitých institutů právního státu, neb umožňuje kontrolu výkonu státní moci. Ve vztahu k veřejné správě představuje svobodný přístup k informacím jednu ze záruk zákonnosti. Spočívá v povinnosti nositelů a vykonavatelů veřejné správy poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, resp. výkonu rozhodovací pravomoci.
Právo na informace je ústavně zaručeno v čl. 17 odst. 1 Listiny základních práva a svobod. Jeho součástí je právo každého [„občana“] vyhledávat a šířit informace, omezit jej lze pouze zákonem, a to s ohledem na jiné důležité hodnoty, konkrétně, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti (čl. 17 odst. 4 Listiny základních práva svobod). Vedle toho Listina výslovně stanoví (v čl. 17 odst. 5), že [s]tátní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.
Zákonem, který upravuje pravidla pro poskytování informací o činnosti nositelů a vykonavatelů moci veřejné je zejména zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Ve svém § 5 vymezuje okruh tzv. povinně poskytovaných informací, a dále stanoví procesní a též vybrané hmotněprávní podmínky pro poskytování informací na žádost. Správní řád se pro postupy dle zákona o svobodném přístupu uplatní jen v rozsahu stanoveném jeho § 20, nikoli tedy subsidiárně.
Informace, které jsou veřejní nositelé a vykonavatelé povinni poskytovat, dále stanoví zvláštní zákony, například zákon o obcích v § 93, § 97 či dalších; srov.:
§ 93
(1) Obecní úřad informuje o místě, době a navrženém programu připravovaného zasedání zastupitelstva obce. Informaci vyvěsí na úřední desce3b) obecního úřadu alespoň 7 dní před zasedáním zastupitelstva obce; kromě toho může informaci uveřejnit způsobem v místě obvyklým.
§ 97
Obec informuje občany o činnosti orgánů obce na zasedání zastupitelstva obce a dále jiným způsobem v místě obvyklým.
nebo zákon o vysokých školách, např. v § 21 či § 49
§ 21
Další povinnosti veřejné vysoké školy
(1) Veřejná vysoká škola je povinna
a) každoročně vypracovat, předložit ministerstvu a jako neperiodickou publikaci zveřejnit výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření vysoké školy v termínu a formě, kterou stanoví ministr opatřením zveřejněném ve Věstníku ministerstva,
b) vypracovat, projednat s ministerstvem a zveřejnit dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy v termínu a formě, kterou stanoví ministr,
h) na úřední desce zveřejňovat seznam akreditovaných studijních programů, které uskutečňuje včetně jejich typu, členění na studijní obory, formy výuky a standardní doby studia a seznam oborů, ve kterých je oprávněna konat habilitační řízení nebo řízení ke jmenování profesorem, s uvedením fakulty, je-li studijní program nebo obor, ve kterém je oprávněna konat habilitační řízení nebo řízení ke jmenování profesorem, akreditován na fakultě.
§ 49
(5) Vysoká škola nebo fakulta zveřejní v dostatečném předstihu, nejméně však čtyřměsíčním, lhůtu pro podání přihlášek ke studiu a způsob jejich podávání písemnou nebo elektronickou formou, podmínky přijetí podle odstavců 1 a 3, termín a způsob ověřování jejich splnění, a pokud je součástí ověřování požadavek přijímací zkoušky, také formu a rámcový obsah zkoušky a kritéria pro její vyhodnocení. Tyto skutečnosti musí být zveřejněny na úřední desce vysoké školy nebo fakulty. Stejným způsobem musí být zveřejněn nejvyšší počet studentů přijímaných ke studiu v příslušném studijním programu.
Autonomní právní úprava, bez podpůrného použití zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (srov. jeho § 2 odst. 3), se uplatní v případě informací o životním prostředí. Ústavně vychází z čl. 35odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle něhož má každý právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Provedena je zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Vzhledem k tomu, že se jedná o specifickou oblast veřejné správy, jíž se dostatečně podrobně zabývá právo životního prostředí, nebude dále věnována pozornost této oblasti poskytování informací.

Informace a jejich poskytování

Informaci zákon o svobodném přístupu k informacím (dále jen infoZ) vymezuje jako jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního; za informaci však výslovně nepovažuje počítačový program.
Informace poskytují povinné subjekty na základě žádosti nebo povinným zveřejněním.
Informacemi povinně zveřejňovanými dle InfoZ, a to zásadně (též) způsobem umožňujícím dálkový přístup, jsou zejména (dle § 5 odst. 1 a 2)
  • informace vztahující se k povinnému subjektu samotnému a jeho postavení, tedy důvod a způsob jeho založení, včetně podmínek a principů, za kterých provozuje svoji činnost, jako i popis jeho organizační struktury, a místo a způsob, jak získat příslušné informace, vedle toho též přehled nejdůležitějších předpisů, podle nichž povinný subjekt zejména jedná a rozhoduje, které stanovují právo žádat informace a povinnost poskytovat informace a které upravují další práva občanů ve vztahu k povinnému subjektu, a to včetně informace, kde a kdy jsou tyto předpisy poskytnuty k nahlédnutí
  • informace vztahující se k činnosti povinného subjektu, tedy o tom, kde lze podat žádost či stížnost, předložit návrh, podnět či jiné dožádání anebo obdržet rozhodnutí o právech a povinnostech osob, jako i o místu, lhůtě a způsobu, kde lze podat opravný prostředek proti rozhodnutím povinného subjektu o právech a povinnostech osob, a to včetně výslovného uvedení požadavků, které jsou v této souvislosti kladeny na žadatele, jakož i popis postupů a pravidel, která je třeba dodržovat při těchto činnostech, a označení příslušného formuláře a způsob a místo, kde lze takový formulář získat, včetně postupu, který musí povinný subjekt dodržovat při vyřizování všech žádostí, návrhů i jiných dožádání občanů, a to včetně příslušných lhůt, které je třeba dodržovat,informace vztahující se k činnosti povinného subjektu
  • informace vztahující se k poskytování informací daným povinným subjektem, tedy sazebník úhrad za poskytování informací, výroční zprávu za předcházející kalendářní rok o své činnosti v oblasti poskytování informací, výhradní licence poskytnuté podle § 14a odst. 4 infozákona, jako i usnesení nadřízeného orgánu o výši úhrad vydaná podle § 16a odst. 7 infozákona, jako i elektronickou adresu podatelny.informace vztahující se k poskytování informací daným povinným subjektem
Dále jsou povinné subjekty povinny v úředních hodinách zpřístupnit právní předpisy vydávané v rámci jejich působnosti a seznamy hlavních dokumentů, zejména koncepční, strategické a programové povahy, které mohou být poskytnuty podle infozákona včetně případných návrhů licenčních smluv podle jeho § 14a, a to tak, aby do nich mohl každý nahlédnout a pořídit si opis, výpis nebo kopii.
Další okruh povinně zveřejňovaných informací de facto určují jednotliví žadatelé, neboť platí, že povinně zveřejňovanou informací se stává také informace poskytnutá na žádost. Byla-li poskytnuta elektronicky a nejedná-li se o mimořádně rozsáhlou informaci, nebo o informaci poskytnutou sdílením dat prostřednictvím rozhraní informačního systému, nebo umožněním dálkového přístupu k informaci, která se v průběhu času mění, obnovuje, doplňuje nebo opakovaně vytváří (§ 4a odst. 2 písm. e) a f) InfoZ) nebo jejím pravidelným předáváním jiným způsobem, musí být zveřejněna plná informace, v opačném případě postačí zveřejnit doprovodnou informaci vyjadřující jejich obsah.
Pokud jde o informace poskytované na žádost, platí, že se poskytují všechny informace vztahující se k povinnému subjektu, resp. jeho veřejnosprávní činnosti, ledaže poskytnutí brání jiný důležitý zájem, který je vyjádřen formou výluky z poskytování informací. Konkrétně se dle InfoZ neposkytují
  • strategické informace či informace pravidelně zveřejňované ve zvláštním režimu, tj.
    • utajované informace, ledaže by k nim měl žadatel oprávněný přístup,
    • informace, které se týkají stability finančního systému, a
    • informace, které povinný subjekt zveřejňuje na základě zvláštního zákona (například podle zákona o státní statistické službě) a v předem stanovených pravidelných obdobích až do nejbližšího následujícího období,
  • informace, které chrání oprávněné zájmy třetích osob nebo soukromoprávní zájmy povinného, tj.
    • informace, které jsou obchodním tajemstvím,
    • informace, kterými by byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského nebo práv souvisejících s právem autorským (vč. omezení povinných subjektů dle § 11 odst. 5 InfoZ)
    • informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje, je-li to v rozporu s právními předpisy upravujícími jejich ochranu; nejedná-li se o vymezené informace o příjemcích veřejných prostředků (dle § 8b InfoZ)
    • informace o příjemcích veřejných prostředků poskytovaných podle zákonů v oblasti sociální, poskytování zdravotních služeb, hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti, státní podpory stavebního spoření a státní pomoci při obnově území
    • informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem, získané na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním zabezpečení
    • informace, které získal povinný subjekt od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu (zejména kontrolního řádu), podle kterého se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím, se neposkytují; povinný subjekt poskytne pouze ty informace, které při plnění těchto úkolů vznikly jeho činností
  • informace vzniklé bez použití veřejných prostředků, které byly předány osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdělila, že s poskytnutím informace souhlasí,
  • informace o specifických agendách, tedy informace o
    • ​probíhajícím trestním řízení
    • činnosti orgánů činných v trestním řízení, včetně informací ze spisů, a to i spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumentů, materiálů a zpráv o postupu při prověřování oznámení, které vznikly činností těchto orgánů při ochraně bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, předcházení trestné činnosti a při plnění úkolů podle trestního řádu; to pokud by se tím ohrozila práva třetích osob anebo schopnost orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost nebo stíhat trestné činy nebo zajišťovat bezpečnost České republiky
    • rozhodovací činnosti soudů, s výjimkou rozsudků,
    • plnění úkolů zpravodajských služeb
    • přípravě, průběhu a projednávání výsledků kontrol v orgánech Nejvyššího kontrolního úřadu,
    • činnosti Ministerstva financí podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo podle zákona o provádění mezinárodních sankcí,
    • údajích vedených v evidenci incidentů podle zákona o kybernetické bezpečnosti, ze kterých bylo možné identifikovat orgán nebo osobu, která kybernetický bezpečnostní incident ohlásila nebo jejichž poskytnutí by ohrozilo účinnost reaktivního nebo ochranného opatření podle zákona o kybernetické bezpečnosti
Povinný orgán dále může omezit poskytnutí informace, pokud:
  • se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu,
  • jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, pokud zákon nestanoví jinak; to platí jen do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím, nebo
  • jde o specifickou informaci poskytnutou NATO nebo EU (podrobněji v § 11 odst. 1 písm. c) InfoZ), pokud původce nedal k poskytnutí souhlas.
Další výluky vyplývají z ustanovení § 2 InfoZ, podle kterého se InfoZ nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud jejich poskytování upravuje zvláštní zákon, zejména tedy zákon o poskytování informací o životním prostředí. Povinné subjekty dále nemusí poskytovat nové informace (srov. FUREK, A., ROTHANZL, L. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. Praha : Linde Praha, a. s., 2010, s. 57.), tedy informovat o svých názorech, budoucích rozhodnutích či vytvářet nové informace.
Specifickým případem poskytovaných informací jsou informace o příjemcích veřejných prostředků dle § 8b InfoZ. V souladu s uvedeným ustanovením je totiž v případě vymezené skupiny osob dána přednost právu na informace před ochranou soukromí. Uvedené ustanovení je právním titulem k požadování informací o platech nejrůznějších veřejných činitelů. K rozsahu příjemců, informace, o nichž je legitimní požadovat, resp. legální poskytovat, se poměrně návodně vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 8 As 55/2012, a to následovně:
„Znamená to tedy, že bez dalšího je třeba poskytnout informace o platech zaměstnanců vykazujících zejména některý z následujících rysů:
• zaměstnanců v řídících pozicích povinného subjektu, tedy všech takových zaměstnanců, kteří řídí nebo metodicky vedou jiné zaměstnance či řídí nebo metodicky vedou činnost subjektů podřízených povinnému subjektu, podléhajících jeho dohledu, jím spravovaných nebo jím fakticky ovládaných,
• zaměstnanců podílejících se na výkonu vrchnostenských oprávnění povinného subjektu, má-li povinný subjekt taková oprávnění (např. rozhodujících o právech či povinnostech osob, provádějících dohledovou, inspekční či kontrolní činnost, autorizované měření, zkušební činnost, metodické vedení apod.), nebo zaměstnanců, kteří, ač se sami na vlastní vrchnostenské činnosti nepodílejí, ji mohou nikoli nevýznamným způsobem ovlivnit (např. připravují podklady k rozhodování či koncepty rozhodnutí, zajišťují oběh dokumentů, zabezpečují provádění vrchnostenských činností po technické stránce nebo vykonávají jiné obdobné záležitosti v souvislosti s nimi),
• zaměstnanců organizujících či provádějících činnosti, jež jsou úkolem povinného subjektu, ať již jde o činnosti povahy vrchnostenské anebo jiné, anebo k takovýmto činnostem poskytujících významné podpůrné či doprovodné služby (např. analýzy, plánování, informační servis, zajištění vhodného technického a organizačního zázemí, logistika, informační technologie, provoz budov a jiných zařízení povinného subjektu),
• zaměstnanců majících z jiných než výše uvedených důvodů faktický vliv na činnost povinného subjektu (např. poradci, osobní asistenti osob v řídících nebo jiných důležitých pozicích, osoby s nikoli nevýznamným faktickým vlivem na tok informací uvnitř povinného subjektu či na jeho komunikaci navenek),
• zaměstnanců, jejichž činnost má nebo může mít ekonomické dopady na veřejné rozpočtynebo na hospodaření povinného subjektu či jím řízených, jeho dohledu podléhajících, jím spravovaných či jinak ovlivňovaných osob.
[98] Do skupiny osob, u nichž podle konkrétních okolností může připadat v úvahu odepření poskytnutí informace o jejich platech, jsou-li placeny z veřejných prostředků, tak mohou patřit zásadně jen osoby vykonávající u povinného subjektu činnosti pomocné nebo servisní povahy (např. údržba, úklid, závodní stravování), a to samozřejmě jen za předpokladu, že nenaplňují některý z výše naznačených rysů.“

Povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu, a to
  • ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli, anebo
  • za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.
V obou případech je nezbytné, aby povinný subjekt o úhradu požádal před poskytnutím informace, a to formou odůvodněného oznámení (musí z něj být zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady povinným subjektem vyčíslena). Pokud žadatel nesouhlasí s požadovanou výší úhrady, může proti ní brojit stížností (dle § 16a odst. 1 písm. d) InfoZ).

Povinný subjekt

Zákon o svobodném přístupu k informacím rozeznává dva druhy subjektů povinných poskytovat informace, a to subjekty s úplnou informační povinností, tedy s povinností poskytnout všechny informace, se kterými disponují, a dále subjekty s částečnou informační povinností.
Subjekty s plnou informační povinností jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 44 Ca 179/2002, úplná informační povinnost s sebou nese povinnost poskytnout nejen informace, které mají k dispozic, ale též informace, které by k dispozici mít měly; [p]okud úřad zjistí, že nemá informaci, kterou podle svých povinností stanovených právními předpisy má mít, je povinen ji okamžitě doplnit a poskytnout....
Pod pojmem státní orgány přitom nespadají jen orgány vykonávající veřejnou správu, ale všechny orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní; též Veřejný ochránce práv (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 2 As 58/2007).
Veřejnou instituci zákon nedefinuje, vycházet však lze z kriterií stanovených Ústavním soudem v jeho nálezu ze dne      24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06, dle něhož mezi relevantní hlediska pro určení, zda se jedná o instituci veřejnou či soukromou, patří a) způsob vzniku (zániku) instituce (z pohledu přítomnosti či nepřítomnosti soukromoprávního úkonu), ale rovněž b) hledisko osoby zřizovatele (z pohledu toho, zda je zřizovatelem instituce jako takové stát či nikoli; pokud ano, jedná se o znak vlastní veřejné instituci), c) subjekt vytvářející jednotlivé orgány instituce (z toho pohledu, zda dochází ke kreaci orgánů státem či nikoli; jestliže ano, jde o charakteristický rys pro veřejnou instituci), d) existence či neexistence státního dohledu nad činností instituce (existence státního dohledu je přitom typická pro veřejnou instituci) a e) veřejný nebo soukromý účel instituce (veřejný účel je typickým znakem veřejné instituce). Prostřednictvím těchto kritérií je pak nutno zkoumanou instituci posuzovat a podle výsledku dojít k závěru o její veřejné či soukromé povaze.
K informační povinnosti obchodní společnosti založené územním samosprávným celkem lze pak dále odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 8 As 57/2006, v němž Nejvyšší správní soud uvedl:„U akciové společnosti založené územním samosprávným celkem, jejíž orgány jsou vytvářeny tímto územním samosprávným celkem jako jediným akcionářem společnosti, který zároveň zákonem stanovenými prostředky vykonává dohled nad činností akciové společnosti plnící veřejný účel (provozování fotbalu v dané obci), převažují znaky svědčící o její veřejné povaze, a jedná se tedy o veřejnou instituci ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.“
Subjekty s částečnou informační povinností jsou jiné subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v určité oblasti veřejné správy; tyto subjekty jsou povinny poskytovat informace pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti. Příkladem takového subjektu je například stříž přírody dle § 81 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Poskytování informací na žádost

Žadatelem o informaci může být každý, kdo je v příslušném rozsahu způsobilý k právním jednáním.
Žádost se podává ústně nebo písemně, a to i prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací – v takovém případě musí být podána prostřednictvím elektronické adresy podatelny povinného subjektu, pokud ji povinný subjekt zřídil. Musí z n ní být zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena, a že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu InfoZ. Údaje o žadateli vymezuje § 14 odst. 2 InfoZ.
Povinný orgán je povinen vyřídit žádost bez zbytečných průtahů (dle § 6 odst. 1 správního řádu), nejpozději ve lhůtě 15 dní. Uvedená lhůta může být prodloužena jen ze stanovených závažných důvodů (dle § 14 odst. 7 InfoZ), a to nejvýše o 10 dní; žadatel o tom musí být informován, a to před uplynutím lhůty pro poskytnutí informace.

Žádost o informaci lze vyřídit třemi způsoby – poskytnutím informace, odložením žádosti a odmítnutím žádosti. Zvláštním případem „vyřízení“ je pak nečinnost, tedy případ, když povinný subjekt ve stanovené lhůtě neprovede úkon, k jehož provedení je povinný.
Poskytnutí informace je realizováno faktickým úkonem spočívajícím v poskytnutí informace. Jelikož se žádosti vyhovuje, není účelné vydávat správní rozhodnutí, proti kterému by bylo možné brojit řádným opravným prostředkem.
(Meritorní) rozhodnutí o odmítnutí žádosti se ovšem vydává v případě, že povinný orgán informaci neposkytne, a to ze zákonem stanovených důvodů. Mezi ty patří zejména to, že se jedná o informaci, která se dle InfoZ neposkytuje, nebo že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně, a žadatel ji, navzdory výzvě do 30 dnů ode dne doručení výzvy neupřesnil. Poskytnutí informace lze odmítnout i jen v části (typicky v části týkající se osobních údajů) a s ohledem na negativně vymezenou povinnost poskytovat informace je nezbytné tak učinit, je-li možné poskytnout alespoň část požadované informace, ovšem i o tom je třeba vydat rozhodnutí.
Specifickým postupem povinného orgánu je odložení žádosti, které se podobá procesnímu usnesení. Dochází k němu ve stanovených případech, a to, pokud
  • se požadované informace nevztahují k působnosti povinného; povinný subjekt je zároveň povinen o odložení žádosti informovat žadatele, a to do 7 dnů ode dne doručení žádosti, a s odůvodněním
  • žadatel navzdory výzvě o doplnění údajů o žadateli tyto do 30 dnů od jejího doručení nedoplnil, nebo
  • povinný subjekt za poskytnutí informace požaduje úhradu, kterou žadatel do 60 dnů ode dne oznámení výše požadované úhrady nezaplatí;
v obou posledně uvedených případech zákon nestanovuje povinnost informovat žadatele, z čehož vyplývá, že postačí neformalizované odložení s pouhým poznamenáním do spisu.
Proti uvedeným postupům, jako i proti nečinnosti, se žadatel může bránit, a to podle povahy postupu buď odvoláním, resp. rozkladem – v případě, že bylo rozhodnuto o odmítnutí žádosti, anebo stížností, v případech ostatních. V odvolacím řízení se postupuje podle správního řádu, InfoZ však stanoví kratší lhůty pro postupy po podání odvolání (rozkladu). Není-li žadatel úspěšný, může brojit žalobou proti správnímu rozhodnutí, pro níž je kromě možnosti zrušit vadné rozhodnutí v tomto případě specifické oprávnění krajského soudu nařídit oprávněnému subjektu poskytnutí požadované informace.

Stížností, která je specifickým prostředkem obrany podle § 16a InfoZ, nikoli tedy postupem, na který podpůrně dopadají ustanovení o stížnosti dle § 175 správního řádu, se lze bránit proti
  • nedostatečnému vyřízení žádosti (způsobem uvedeným v § 6 InfoZ nebo částečným poskytnutím, aniž by zároveň bylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí zbývající informace)
  • výši požadované úhrady za poskytnutí informace, resp. s výší odměny podle § 14a odst. 2
  • nečinnosti povinného spočívající v tom, že žadateli po uplynutí lhůty 15 dní ode dne přijetí žádosti nebyla poskytnuta požadovaná informace a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti; pochopitelně za podmínky, že z činnosti povinného není v uvedené lhůtě zřejmý zákonem předpokládaný důvod, postup, pro poskytnutí informace ve lhůtě delší (například prodloužení lhůty, výzva k doplnění žádosti či k úhradě).
Též proti rozhodnutí o stížnosti, splňuje-li podmínky podle § 65 odst. 1 soudního řádu správního, lze brojit správní žalobou.

Literatura

Základní literatura (učebnice):

  • PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012,  427 s.
  • SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 497 s.
  • HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 792 s.

Doplňující literatura:

K ústavním základům práva na informace
  • WAGNEROVÁ, E. a kol. Listina základních práv a svobod : komentář. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2012. 906 s.
  • KLÍMA, K. a kol. Komentář k Ústavě a Listině. 2. rozšířené vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 1441 s.
Komentáře a monografie
  • FUREK, A., ROTHANZL, L. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. Praha : Linde Praha, a. s., 2010, 672 s.
  • KORBEL, F. Přehled judikatury ve věcech práva na informace. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2013. 422 s.
  • KOLMAN, P. Právo na informace. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 216 s.
  • KORBEL, F. a kol. Právo na informace : zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o právu na informace o životním prostředí : komentář. Praha : Linde, 2005. 410 s
K vybraným aspektům
  • KOLMAN, P. Právo na informace – k problematice vnitřních pokynů. Právní rozhledy. 2014, roč. 22, č. 8, s. 288-292. ISSN 1210-6410.
  • RIGEL, F. Subjekty povinné poskytovat informace ve světle judikatury. Právní rádce. 2010, roč. 18, č. 2, s. 4-8. ISSN 1210-4817.
  • MATES, Pavel. Právo na informace a ochrana osobních údajů. Jurisprudence. 2012, roč. 21, č. 1, s. 22-25. ISSN 1212-9909.
  • Stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů, č. 1/2007, k aplikaci práva na ochranu osobních údajů při poskytování informací o činnosti orgánů veřejné správy. Dostupné z https://www.uoou.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=200144&id_dokumenty=9173.

Vybraná judikatura

  • Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 44 Ca 179/2002 – k rozsahu úplné informační povinnosti
  • Nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06 – k pojmu veřejná instituce
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 8 As 57/2006 – k informační povinnosti obchodní společnosti založené územním samosprávným celkem
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 2 As 58/2007 – k informační povinnosti veřejné ochránce práv
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 – k poskytování informací o příjemcích veřejných prostředků

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.

7. Ochrana osobních údajů – pojem a charakteristika

Studijní text

Pojem a charakteristika

Ochranu osobních údajů lze vnímat jako výseč práva, jež se věnuje užší problematice práva na ochranu soukromí (a s tím souvisejícím právu na informační sebeurčení). Dále lze tento pojem charakterizovat jako určitý soubor práv a povinností, jež se vztahují ke zpracování informací o subjektech.

Pokud jde o ústavní zakotvení, je právo na ochranu osobních údajů součástí práva na soukromí a jako takové je upraveno především v čl. 10 Listiny základních práv a svobod, a to následovně:

            (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

            (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

            (3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Na mezinárodní úrovni lze právo na ochranu soukromí (a zprostředkovaně tedy i ochranu osobních údajů) nalézt zakotveno v čl. 8 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a v čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

V protipólu k tomuto ústavně zaručenému právu stojí právo na informace, jež je zakotveno v čl. 17 Listiny základních práv a svobod, jenž zní:

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

            (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

            (3) Cenzura je nepřípustná.

            (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

            (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

Opět na mezinárodní úrovni je svoboda projevu a s ní související právo přijímat informace zakotveno v čl. 10 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a v čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Na zákonné úrovni je pak ochrana osobních údajů upravena především zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (právo na přístup k informacím ve veřejné správě je pak upraveno především zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí).

Působnost zákona o ochraně osobních údajů

Působnost zákona o ochraně osobních údajů je v § 3 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů vymezena následovně: „Tento zákon se vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby.“

Podle odst. 3 a 4 § 3 zákona se však zákon o ochraně osobních údajů nevztahuje na zpracování osobních údajů, které provádí fyzická osoba výlučně pro osobní potřebu, a na nahodilé shromažďování osobních údajů, pokud tyto údaje nejsou dále zpracovávány.

Zákonná definice pojmu „osobní údaj“, „subjekt údajů“ a „správce“

Pro účely zákona o ochraně osobních údajů se osobním údajem rozumí jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu [srov. § 4 písm. a) zákona].

Dále zákon definuje pojem citlivý údaj. Jedná se o údaj „vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a genetický údaj subjektu údajů; citlivým údajem je také biometrický údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů” [srov. § 4 písm. a) zákona].

Citlivé údaje podléhají přísnějšímu režimu ochrany (srov. § 9 zákona o ochraně osobních údajů).

Subjektem údajů je pak fyzická osoba, k níž se osobní údaje vztahují [§ 4 písm. d) zákona].

Správcem je každý subjekt, který určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů, provádí zpracování a odpovídá za něj. Zpracováním osobních údajů může správce zmocnit nebo pověřit zpracovatele, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak [§ 4 písm. j) zákona].

Principy, na nichž je ochrana osobních údajů vystavěna (práva a povinnosti při zpracovávání osobních údajů)

Tyto principy vyvěrají především z Úmluvy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (ETS č. 108) a z jejího Dodatkového protokolu. Následně jsou tyto principy promítány do zákonné úpravy.

Jedná se o následující principy:

  1. Legitimita zpracování údajů – údaje musí být získány a zpracovány v souladu se zákony, promítnutí: § 5 odst. 1 písm. c) věta první zákona (Správce je povinen zpracovat pouze přesné osobní údaje, které získal v souladu s tímto zákonem.)
  2. Omezení účelem – shromažďování a zpracovávání pouze pro definované a oprávněné účely, promítnutí: § 5 odst. 1 písm. d) zákona (Správce je povinen shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanového účelu)
  3. Časové omezení – uchovávání údajů jen po dobu potřebnou pro účely jejich získání a uchování, promítnutí: § 5 odst. 1 písm. e) zákona (Správce je povinen uchovávat osobní údaje pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování)
  4. Potřebnost a přiměřenost – údaje musí být přiměřené, týkající se účelů, pro něž byly shromážděny, promítnutí: § 5 odst. 1 písm. d) a f) zákona (f: Správce je povinen zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny)
  5. Průhlednost – informovanost subjektů údajů o všech okolnostech zpracování, promítnuta do § 11 odst. 1 zákona (Správce je při shromažďování osobních údajů povinen subjekt údajů informovat o tom, v jakém rozsahu a pro jaký účel budou osobní údaje zpracovány, kdo a jakým způsobem bude osobní údaje zpracovávat a komu mohou být osobní údaje zpřístupněny, nejsou-li subjektu údajů tyto informace již známy. Správce musí subjekt údajů informovat o jeho právu přístupu k osobním údajům, právu na opravu osobních údajů, jakož i o dalších právech stanovených v § 21.)
  6. Bezpečnost – stanovení bezpečnostních opatření chránících osobní údaje (jejich únik), promítnuta do § 13 odst. 1 zákona (Správce a zpracovatel jsou povinni přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů. Tato povinnost platí i po ukončení zpracování osobních údajů.)
  7. Právo přístupu k datům – přístup subjektů k údajům, jež se ho týkají, promítnuto do § 12 odst. 1 zákona (Požádá-li subjekt údajů o informaci o zpracování svých osobních údajů, je mu správce povinen tuto informaci bez zbytečného odkladu předat.)
  8. Právo na opravu a výmaz – povinnost zpracovávat pouze údaje pravdivé, přesné a aktuální, promítnuto do § 5 odst. 1 písm. c) zákona (Správce je povinen zpracovat pouze přesné osobní údaje, které získal v souladu s tímto zákonem. Je-li to nezbytné, osobní údaje aktualizuje. Zjistí-li správce, že jím zpracované osobní údaje nejsou s ohledem na stanovený účel přesné, provede bez zbytečného odkladu přiměřená opatření, zejména zpracování blokuje a osobní údaje opraví nebo doplní, jinak osobní údaje zlikviduje. Nepřesné osobní údaje lze zpracovat pouze v mezích uvedených v § 3 odst. 6. Nepřesné osobní údaje se musí označit. Informaci o blokování, opravě, doplnění nebo likvidaci osobních údajů je správce povinen bez zbytečného odkladu předat všem příjemcům) a do § 21 odst. 1 zákona (Každý subjekt údajů, který zjistí nebo se domnívá, že správce nebo zpracovatel provádí zpracování jeho osobních údajů, které je v rozporu s ochranou soukromého a osobního života subjektu údajů nebo v rozporu se zákonem, zejména jsou-li osobní údaje nepřesné s ohledem na účel jejich zpracování, může a) požádat správce nebo zpracovatele o vysvětlení, b) požadovat, aby správce nebo zpracovatel odstranil takto vzniklý stav. Zejména se může jednat o blokování, provedení opravy, doplnění nebo likvidaci osobních údajů.)
  9. Nezávislý dozor – stát musí pověřit orgán veřejné moci dohledem nad dodržováním pravidel ochrany osobních údajů (plyne také ze směrnice 95/46/ES). Promítnuto do § 2 odst. 1 zákona (Zřizuje se Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem v Praze (dále jen "Úřad").)

Nelze ani opomenout, že základním pravidlem, na kterém zákon stojí, je i to, že správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat pouze v případech stanovených zákonem [§ 5 odst. 2 zákona].

Úřad pro ochranu osobních údajů

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) je nezávislým ústředním orgánem státní správy, který:

a) provádí dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů,

b) vede registr zpracování osobních údajů,

c) přijímá podněty a stížnosti na porušení povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů a informuje o jejich vyřízení,

d) zpracovává a veřejnosti zpřístupňuje výroční zprávu o své činnosti,

e) vykonává další působnosti stanovené mu zákonem,

f) projednává přestupky a jiné správní delikty a uděluje pokuty podle tohoto zákona,

g) zajišťuje plnění požadavků vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, a z přímo použitelných předpisů Evropské unie,

h) poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů,

i) spolupracuje s obdobnými úřady jiných států, s orgány Evropské unie a s orgány mezinárodních organizací působícími v oblasti ochrany osobních údajů. Úřad v souladu s právem Evropské unie plní oznamovací povinnost vůči orgánům Evropské unie.

Podle § 30 odst. 2 zákona kontrolní činnost Úřadu provádějí inspektoři a pověření zaměstnanci (dále jen "kontrolující"). Podle § 40 zákona dojde-li k porušení povinnosti stanovené zákonem nebo uložené na jeho základě při zpracování osobních údajů, uloží inspektor opatření k odstranění zjištěných nedostatků a stanoví lhůtu pro jejich odstranění. Jedná se tak o administrativní dozor jakožto zvláštní formu kontroly ve veřejné správě, který zahrnuje nejen samotné provádění kontroly, ale i ukládání opatření k odstranění zjištěných nedostatků. Dojde-li k nápravě protiprávního stavu v souladu s uloženým opatřením nebo bezprostředně poté, kdy bylo zjištěno porušení povinnosti, může Úřad upustit od uložení pokuty (§ 40a zákona).

Otázku správních deliktů na úseku ochrany osobních údajů pak konkrétně upravuje § 44 – 46 zákona. 

Střet ochrany osobních údajů s právem na informace

Jak již bylo uvedeno hned v úvodu tohoto studijního materiálu, ochrana osobních údajů často stojí v protipólu k právu na informace. Jelikož tedy dochází ke střetu dvou základních práv (právo na soukromí x právo na informace) musí být hledáno spravedlivé řešení za využití testu/principu proporcionality.

Nejčastěji k tomuto střetu dochází v situaci, kdy někdo žádá o informaci týkající se platových poměrů subjektu, jež jsou hrazeny z veřejných prostředků. Aktuálně tuto problematiku shrnul rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 – 62, ve kterém uvedl následující:

„[96] Z kritérií testu proporcionality, jak jej vyžaduje český ústavní pořádek i právo Evropské unie, zejména rozsudek Soudního dvora ve věci Österreichischer Rundfunk, vyplývá, že v konkrétních případech nebude výjimečně možno žádostem o poskytnutí informace o platech zaměstnanců poskytovaných z veřejných prostředků vyhovět, neboť to nebude přiměřené zákonodárcem sledovanému cíli (jenž je sám o sobě, jak výše vyloženo, zcela legitimní), jelikož zásah do práva na informační sebeurčení osoby, o níž budou informace poskytovány, bude v citelném nepoměru s tím, v jakých ohledech a v jaké míře může být za cenu takovéhoto zásahu dosaženo v konkrétním případě platové transparence, a tedy zajištěna kontrola hospodárnosti konkrétní oblasti veřejné sféry. Zjednodušeně řečeno lze říci, že v některých výjimečných případech nebude vzhledem ke konkrétním okolnostem cíl proporcionální (v užším slova smyslu) negativním důsledkům spojeným s jeho dosažením. Typově vzato se bude jednat o případy, u nichž budou současně (kumulativně) splněny následující podmínky: 1) osoba, o jejíchž platových poměrech má být poskytnuta informace, se na podstatě vlastní činnosti povinného subjektu podílí jen nepřímo a při zohlednění všech okolností nevýznamným způsobem a 2) nevyvstávají konkrétní pochybnosti o tom, zda v souvislosti s odměňováním této osoby jsou veřejné prostředky vynakládány hospodárně.“

„[97] K první z podmínek je třeba zdůraznit, že musí být vždy vykládána v kontextu zásady, že informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků (a jakýchkoli jiných osob placených za svoji činnost nejrůznější povahy z veřejných prostředků, viz k tomu výše sub [73]) se zásadně poskytují a jen výjimečně neposkytují. V pochybnostech je tedy na místě přiklonit se k poskytnutí, a nikoli k neposkytnutí informací. (…)“

Závěr uvedeného rozsudku je tedy takový, že informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím zásadně poskytují, a jen zcela výjimečně je možné jejich poskytnutí odepřít na základě principu proporcionality. K principu proporcionality tak povinné subjekty nemusí přistupovat vždy, nýbrž až budou-li mít „podezření“, že mohou být kumulativně naplněny výše uvedené podmínky pro neposkytnutí informace.

Literatura

Základní literatura:

  • Komentář k čl. 11 LZPS in Listina základních práv a svobod: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 906 s. Komentáře (Wolters Kluwer ČR).
  • Komentář k čl. 8 Úmluvy in Evropská úmluva o lidských právech: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 1660 s. Velké komentáře.
  • MATES, Pavel, Eva JANEČKOVÁ a Václav BARTÍK. Ochrana osobních údajů. Praha: Leges, 2012, 206 s. Praktik (Leges)
  • BARTÍK, Václav a Eva JANEČKOVÁ. Ochrana osobních údajů v aplikační praxi: (vybrané problémy). Praha: Linde, 2009, 277 s. 
  • NOVÁK, Daniel. Zákon o ochraně osobních údajů a předpisy související: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 484 s.

Doplňující literatura:

  • KUČEROVÁ, Alena a František NONNEMANN. Ochrana osobních údajů v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2010, 150 s. 
  • KUČEROVÁ, Alena a František NONNEMANN. Ochrana osobních údajů v praktických příkladech. Vyd. 1. Praha: BOVA POLYGON, 2013, 167 s. 

Vybraná judikatura

  • Rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 – 62: střet práva na informace o platech úředníků s ochranou osobních údajů
  • Rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 As 113/2012 – 133: provozování kamerového systému fyzickou osobou s tím, že kamera zabírá i část veřejného prostranství
  • Rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2013, č. j. 7 As 150/2012 – 35: k principu bezpečnosti (§ 13) – povinnost zaznamenávat tzv. logy (tj. pořizovat záznamy o tom kdo, kdy a z jakého důvodu osobní údaje zaznamenal či jinak zpracoval)
  • Rozsudek ze dne 12. 2. 2009, č. j. 9 As 34/2008 – 68: pojišťovací zprostředkovatel, který sám vytváří databázi osobních údajů subjektů, jež osloví s nabídkou, je správcem osobních údajů
  • Rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2004, č. j. 6 A 83/2001 – 39, a ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 - 29: ochrana osobních údajů je poskytována pouze fyzickým osobám
  • Rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2013, č. j. 9 Aps 5/2012 – 56: vyžádání konkrétní listiny obsahující osobní údaje fyzické osoby správcem daně v rámci dokazování, její založení do spisu a hodnocení jejího obsahu je nahodilým shromážděním osobních údajů, při kterém nedochází k jejich dalšímu zpracování ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů.

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.

8. Odpovědnost za porušení norem správního práva a zejména správněprávní odpovědnost – pojem, systém

Studijní text

Pojem

Odpovědnost za porušení norem správního práva je odpovědnostním vztahem, pro který je určujícím kritériem odvětvově právní povaha porušené normy. Odpovědnost za porušení norem správního práva totiž může nabývat různou podobu, nejenom podobu správněprávní odpovědnosti, jelikož normám správního práva může být poskytována ochrana i ze strany jiných právních odvětví, typicky lze zmínit trestněprávní odpovědnost a majetkovou odpovědnost. Porušení norem správní práva totiž může docházet i ke spáchání trestných činů nebo ke způsobení majetkových škod. V takovém případě při porušení normy správního práva nastupuje sankce vyjádřená normou jiného právního odvětví. Odpovědnost za porušení norem správního práva je proto širším termínem, než termín správněprávní odpovědnost.[1]

Správněprávní odpovědnost je tak specifickým druhem právní odpovědností (specifickou odvětvově právní odpovědností), který je bezprostředním projevem uplatnění správněprávních sankcí, vymezených normami správního práva. Je právní odpovědností realizovanou správními orgány a aplikovanou na podmínky a potřeby veřejného práva. Představuje tudíž předmět úpravy tzv. správního práva trestního. Správní právo trestní je přitom „subsystémem správního práva, který zahrnuje právní úpravu základů a následků správněprávní odpovědnost, či jinak vyjádřeno odpovědností za správní delikty“[2]. Správněprávní odpovědnost tedy přichází do úvahy, když dojde k narušení vztahů chráněných správním právem, respektive k protiprávnímu jednání subjektů správního práva, za které lze uložit správněprávní sankci. Takové jednání je označováno jako správní delikt. Správněprávní odpovědnost je tudíž odpovědností za správní delikty.[3]

Předpoklady správněprávní odpovědnosti lze vymezit jako[4]:

1. objektivní: protiprávnost jednání, škodlivé následky tohoto jednání, příčinný vztah mezi jednáním a následkem

2. subjektivní: zavinění

Mezi funkce správněprávní odpovědnosti pak patří především funkce [5]:

  • signalizační – signalizuje porušení práva
  • dozorová – lokalizuje porušení práva
  • ochranná
  • preventivě-výchovná – nejvýznamnější funkce, jelikož smyslem uplatnění správněprávní odpovědnosti musí být výchovné působení na rušeitele právní povinnosti a na ostaní subjekty
  • reparační
  • represivní

Stěžejním pojem správněprávní odpovědnosti, jak plyne z výše uvedeného textu, je pojem správní delikt, který lze charakterizovat jako „protiprávní jednání odpovědné osoby, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně a s nímž zákon spojuje hrozbu sankcí trestní povahy ukládané v rámci výkonu veřejné správy“ [6]. Judikatura pak pracuje s následující definicí: „Správním deliktem je protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, správní orgán za ně pak ukládá zákonem stanovený trest. Jedná se o protiprávní jednání bez ohledu na zavinění, zpravidla výslovně označené zákonem jako správní delikt.“ [7] Právní úprava sice pojem „správní delikt“ nijak nevymezuje, nicméně se správními delikty počítá:

         § 41 s. ř. s.: Stanoví-li zvláštní zákon ve věcech přestupků, kárných nebo disciplinárních nebo jiných správních deliktů (dále jen "správní delikt") …

         § 65 odst. 3 s. ř. s.:rozhodl-li správní orgán o uložení trestu za správní delikt, může se ten, jemuž byl takový trest uložen, žalobou domáhat též upuštění od něj nebo jeho snížení v mezích zákonem dovolených.“

V ustanovení § 41 s. ř. s. je přitom naznačeno i členění správních deliktů (viz níže, podkapitola členění).

Mezi obecné znaky skutkové podstaty deliktu řadíme [8]:

  • objekt deliktu –až na ojedinělé výjimky je objektem správních deliktů pořádek ve veřejné správě, resp. její řádný výkon.
  • objektivní stránka – jednání, následek a příčinný souvislost mezi jednání a následkem. Výjimečně může spočívat pouze ve vzniku protiprávního stavu.
  • subjekt deliktu – osoba, která za delikt odpovídá. U správních deliktů jí může být jak fyzická, tak právnická osoba, u některých deliktů pak fyzická nebo právnická osoba ve zvláštním postavení (delikty se speciálním subjektem).
  • subjektivní stránka – u správních deliktů se vyčerpává zaviněním, není však univerzálním pojmovým znakem, jelikož u řady správních deliktů se zavinění nezkoumá a uplatňuje se objektivní odpovědnost.

[1] PRŮCHA, P. Správní právo: obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 389.

[2] PRŮCHA, P. Správní právo: obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 389. Lze jej definovat i jako tu součást správního práva, která se zabývá deliktním (protiprávním) jednáním veřejné správy, viz SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 198.

[3] PRŮCHA, P. Správní právo: obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 385–388.

[4] PRŮCHA, P. Správní právo: obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 390.

[5] PRŮCHA, P. Správní právo: obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 391–392.

[6] MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, s. 13.

[7] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 8 As 17/2007.

[8] MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, s. 14–15.

Členění

Správněprávní odpovědnost členíme na [1]:

  • odpovědnost za přestupky
  • odpovědnost za tzv. jiné právní delikty:
    • odpovědnost za disciplinární delikty
    • odpovědnost za tzv. pořádkové delikty
    • odpovědnost za tzv. jiné správní delikty fyzických osob
    • odpovědnost za delikty právnických osob

V posledních letech se kromě výše uvedených postupně vyčleňuje relativně samostatný subsystém správněprávní odpovědnosti podnikatelů. Hendrych s touto kategorií již pracuje jako se samostatnou, přičemž ji označuje jako správní delikty právnických osoba a tzv. podnikajících fyzických osob (někdy označované jako delikty „podnikatelů“) [2], Mates je pak označuje jako správní delikty smíšené povahy (smíšené správní delikty) [3].

Podrobněji k jednotlivým typům správněprávní odpovědnosti viz podosnovy správněprávní odpovědnost za přestupky a správněprávní odpovědnost za jiné správní delikty.

S členěním správněprávní odpovědnosti pak úzce souvisí i členění správních deliktů, které ji de facto kopíruje. Správní delikty lze proto členit na:

  • přestupky
  • jiné správní delikty:
  • disciplinární delikty
  • pořádkové delikty
  • tzv. jiné správní delikty fyzických osob
  • správní delikty právnických osob
  • smíšené delikty (delikty podnikatelů)

[1] PRŮCHA, P. Správní právo: obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 392.

[2] HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 429.

[3] MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, s. 17. 

Literatura

Základní literatura (učebnice):

  • PRŮCHA, P. Správní právo: obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 385–393.
  • SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 197–226.
  • HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 413–464.

Doplňující literatura:

Správněprávní odpovědnost:

  • PRŮCHA, Petr. K pojetí správněprávní odpovědnosti a správního trestání. Správní právo. 2014, roč. 47, č. 1–2, s. 16–27.

Správní právo trestní:

  • BOHADLO, David, Lukáš POTĚŠIL a Jan POTMĚŠIL. Správní trestání z hlediska praxe a judikatury. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2013, xiv, 206 s. ISBN 978-80-7400-413-1.
  • HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. 4. dopl. vyd. Praha: Eurounion, 2008, 310 s. ISBN 978-80-7317-069-1.
  • MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, xx, 204 s. ISBN 978-80-7400-567-1.
  • POTĚŠIL, Lukáš. Správní trestání a soudní přezkum. Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 11, s. 381–385

Vybraná judikatura

  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 6 A 126/2002 – obecná východiska správního trestání
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 8 As 17/2007 – k pojmu správní delikt a odlišení od trestných činů
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 4 As 28/2006 – k objektivní stránce správního deliktu
  • Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 4 Afs 210/2014 – k povaze daňového penále (obecněji sankce za správní delikt jako sankce trestní povahy)

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.

9. Správněprávní odpovědnost za přestupky – pojem a charakteristika

Pojem přestupku

Přestupky jsou upraveny zejména v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích a jsou v podstatě jediným typem správních deliktů, jehož úprava je do jisté míry kodifikována. Přestupek má na rozdíl o jiných typů správních deliktů svoji legální definici, obsaženou v § 2 odst. 1 přestupkového zákona:

         „Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.“

Již z definice přestupku je zřejmé, že u něj rozlišujeme formální a materiální znaky:

  • formální znaky – obecné zákonné znaky i konkrétní znaky skutkové podstaty (typové znaky). Mezi obecné znaky přestupku, které jsou společné všem přestupkům řadíme např. věk, příčetnost a zavinění. Typové znaky (tj. objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka) odlišují jednotlivé typy přestupků a charakterizují je.
  • materiální znak – společenská škodlivost, která je vyjádřena dikcí „jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti“. Ve většině případech je formální a materiální znak překrývá, nicméně kupř. u některých bagatelních přestupků tomu tak být nemusí. Nejvyšší správní soud: „Lze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby“ (rozsudek NSS ze dne 14. prosince 2009, sp. zn. 5 As 104/2008)

K formálním znakům přestupku lze blíže uvést:

  • objekt – jevy a společenské vztahy, proti kterým směřuje protiprávní a společensky nebezpečné jednání. Obecným objektem jsou jevy a společenské vztahy ve sféře působnosti správních orgánů. Kromě obecného objektu má ale každá skutková podstata i objekt individuální. Podle druhového objektu pak můžeme rozlišovat přestupky proti pořádku ve veřejné správě, přestupky proti občanskému soužití a přestupky proti majetku.
  • objektivní stránka – protiprávní jednání, škodlivý následek a kauzální nexus, tedy příčinný vztah mezi jednáním a škodlivým následkem.
  • subjekt – obecným předpokladem postavení subjektu je způsobilost k právní odpovědnosti. Za přestupek může být odpovědná pouze fyzická osoba. Pokud poruší určitou povinnost právnická osoba a toto porušení má znaky přestupku, odpovídá za porušení ten, kdo za právnickou osobu jednal nebo měl jednat, a jde-li o jednání na příkaz, ten kdo dal k jednání příkaz (viz § 6 přestupkového zákona). K náležitostem subjektu dále patří dosažení určitého věku a příčetnosti. Přestupkový zákon stanovuje věkovou hranici pro odpovědnost za přestupek na 15 let. Před dovršením této věkové hranici není možné osobu považovat za subjekt přestupku a stejně tak není možné za subjekt přestupku považovat osobu, která spáchala přestupek ve stavu nepříčetnosti, pokud se do tohoto stavu nepřivedla sama použitím alkoholu nebo jiné návykové látky (§ 5 přestupkového zákona). Z působnosti přestupkového zákona jsou vyloučeny i osoby podléhající vojenské kázeňské pravomoci, příslušníci bezpečnostních sborů a osoby během výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence (§ 10 přestupkového zákona). Přestupky poslanců a senátorů projednat lze, pokud nepožádají o projednání v disciplinárním či kárném řízení (§ 9 odst. 3 přestupkového zákona). Zvláštní postavení mají mladiství, tedy osoby, které dovršily 15. a nepřekročily 18. rok věku (§ 19 přestupkového zákona), u kterých se ve zvýšené míře dbá na výchovnou roli a na které se proto vztahují specifická pravidla u ukládání sankcí i některá procesní specifika.
  • subjektivní stránka – je představována zaviněním, zásadně přitom stačí zavinění z nedbalosti, pokud zákon výslovně nestanoví, že je třeba úmyslného zavinění (§ 3 přestupkového zákona). Příkladem takového ustanovení je § 50 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona: „ Přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku nebo se o takové jednání pokusí“

Použité zdroje:

PRŮCHA, P. Správní právo: obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 393–399.

MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, s. 51–60.

Sankce a ochranná opatření

Sankce

Sankce je právním následkem přestupku, přičemž soustava sankcí upravených v přestupkovém zákoně přestavuje odstupňovaný systém donucovacích opatření. Sankce upravuje § 11 přestupkového zákona a rozlišuje následující typy sankcí:

  • napomenutí –je nejmírnější sankcí, jejíž podstatou je spíše morální donucení, přichází do úvahy v podstatě místo pokuty, ale pouze za předpokladu, že uložení napomenutí bude shledáno za účinné.
  • pokuta – jedná se o majetkovou správněprávní sankci, výši pokut se u jednotlivých typů přestupků liší. Obecně lze uložit pokutu do výše 1 000 Kč, není-li u jednotlivých skutkových podstat stanovena pokuta vyšší. Specifickým případem je pokuta uložena v blokovém řízení, kdy lze obecně uložit pokutu do výše 5 000 Kč, pokud zákon explicitně pro případ blokového řízení nezmiňuje vyšší hranici.
  • zákaz činnosti – je sankcí omezující povahy, jejíž cílem je omezit možnost opakování přestupkové činnosti. Může bránit v tom, aby pachatel vykonával svoje povolání nebo jiné činnosti, které slouží k zábavě, rekreaci, uspokojování osobních zálib. Lze jej uložit na maximálně 2 roky, a to pouze pokud to zákon výslovně předpokládá (kupř. u přestupků proti bezpečnosti silničního provozu, přestupků na úseku podnikání, přestupků na úseku zdravotnictví).
  • propadnutí věci – je majetkovou sankcí, která rovněž brání opakování přestupku a současně je prostředkem jak odejmout pachateli prospěch, který případně z přestupku má. Propadnutí věci se může vztahovat na věc, která byla k spáchání přestupku užita nebo určena, nebo na věc, která byla přestupkem získání nebo byla nabyta za věc přestupkem získanou (kupř. prodejem věci, nebo výměnou takové věci).
  • zákaz pobytu – jedná se o nejnovější typ sankce (s účinností od 15. 1. 2013) a spočívá v tom, že se pachatel nesmí po dobu trvání zákazu pobytu zdržovat na území obce nebo její části, v níž se opakovaně dopustil přestupku za předpokladu, že (1) přestupek byl spáchán úmyslným jednáním významně narušujícím místní záležitosti veřejného pořádku, (2)  pachatel byl v posledních dvanácti měsících přede dnem spáchání přestupku pravomocně uznán vinným z přestupku za obdobné jednání, kterého se dopustil na území stejné obce, a (3) uložení takové sankce je nezbytné k zajištění ochrany místních záležitostí veřejného pořádku na území obce. Sankce zákazu pobytu se přitom nesmí vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt nebo hlášený pobyt podle zvláštního právního předpisu. Sankci lze uložit za přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému soužití, proti majetku a na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

Sankci lze přitom uložit buď samostatně, nebo s jinou sankcí; napomenutí však nelze uložit spolu s pokutou. Od uložení sankce lze ale v rozhodnutí o přestupku upustit, a to pokud k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku. Při určení druhu sankce a její výměry se přihlédne k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, okolnostem, za nichž je spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a osobě pachatele, a dále i k tomu, zda a jakým způsobem byl pachatel přestupku pro tentýž skutek postižen v kárném nebo disciplinárním řízení. Přestupkový zákon předpokládá zvláštní pravidla pro ukládání sankcí mladistvým, což odpovídá zvláštní péči, kterou je mládeži nutné věnovat:

  • horní hranice pokuty se u mladistvého snižuje na polovinu, přičemž však nesmí být vyšší než 5000 Kč, v blokovém řízení se pak horní hranice pokuty u mladistvého snižuje na polovinu, přičemž však nesmí být vyšší než 2500 Kč.
  • zákaz činnosti lze mladistvému uložit nejdéle na dobu jednoho roku, nebránil-li by výkon této sankce jeho přípravě na povolání.

Omezující opatření

Kromě sankcí lze dle přestupkového zákona ukládat omezující opatření, jejichž cílem je v první řadě odstranění či alespoň omezení, snížení nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zákonem chráněných zájmů. Nemají tedy primárně působit pachateli újmu, ale mají chránit společnost před možnými následky protiprávních jednání. Ustanovení § 16 přestupkového zákona předpokládá následující ochranná opatření:

  • omezující opatření – spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně přístupná místa nebo místa, kde se konají veřejné sportovní, kulturní nebo jiné společenské akce. Lze jej uložit u přestupků na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi (§ 30), proti pořádku ve státní správě a proti pořádku v územní samosprávě (§ 46), proti veřejnému pořádku (§ 47 a 48), proti občanskému soužití (§ 49), nebo proti majetku (§ 50).
  • zabrání věci – je možné, pokud nebylo uloženo propadnutí věci, a současně se jedná o věc, která náleží pachateli, kterého nelze za přestupek stíhat, nenáleží pachateli přestupku nebo mu nenáleží zcela, nebo vlastník není známa, jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obecný zájem.

Použité zdroje:

PRŮCHA, P. Správní právo: obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 400–403.

MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, s. 77–89.

Členění přestupků

Zákon o přestupcích vymezuje jednotlivé skutkové podstaty přestupků a člení je dle druhových objektů přestupků do třech základních skupin:

  1. přestupky proti pořádku ve státní správě a v územní samosprávě (§ 21–46) – nejpočetnější kategorie, zahrnuje kupř. ostatní přestupky na úseku dopravy a přestupky na úseku silničního hospodářství, přestupky na úseku podnikání, přestupky na úseku kultury, přestupky na úseku ochrany životního prostředí a další. Výčet v přestupkovém zákoně ale není vyčerpávající a tak zákon počítá s tzv. ostatními přestupky proti pořádku ve státní správě a územní samosprávě, které počítají s porušení dalších povinností stanovených obecně závaznými předpisy.
  2. přestupky proti veřejnému pořádku (§ 47–48) – kupř. rušení nočního klidu, vzbuzení veřejného pohoršení, neudržování čistoty a pořádku na svém nebo jím užívaném pozemku tak, že naruší vzhled obce, křivé vysvětlení. Zákon opět používá i generální klauzuli (§ 48), která pomatuje i na další typy porušení upravené zvláštními zákony.
  3. přestupky proti občanskému soužití (§ 49) – jsou upraveny taxativně v § 49 přestupkového zákona a zahrnují kupř. urážku na cti, nedbalostní ublížení na zdraví, nebo úmyslné narušení občanského soužití vyhrožování újmou na zdraví.
  4. přestupky proti majetku (§ 50) – zahrnují úmyslné způsobení škody, úmyslné neoprávněné užití majetku nebo úmyslné ukrytí či převedení věci získané přestupkem.  

Kromě zvláštní části přestupkového zákona jsou některé další přestupky upraveny ve speciálních zákonech, výčet v přestupkovém zákoně proto není vyčerpávající.

Použité zdroje:

PRŮCHA, P. Správní právo: obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 403–406.

Literatura

Základní literatura (učebnice):

  • PRŮCHA, P. Správní právo: obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 393–408.
  • SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 207–219.
  • HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 429–446.

Doplňující literatura:

  • BOHADLO, David, Lukáš POTĚŠIL a Jan POTMĚŠIL. Správní trestání z hlediska praxe a judikatury. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2013, xiv, 206 s. ISBN 978-80-7400-413-1.
  • ČERVENÝ, Zdeněk. Přestupkové právo: komentář k zákonu o přestupcích včetně textů souvisejících předpisů. 17. aktualiz. vyd. podle právního stavu k 1.1.2011. Praha: Linde, 2011, 457 s. ISBN 978-80-7201-830-7.
  • HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. 4. dopl. vyd. Praha: Eurounion, 2008, 310 s. ISBN 978-80-7317-069-1.
  • HORZINKOVÁ, Eva. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou: a přehled zákonů obsahujících skutkové podstaty přestupků. 2. vyd. podle právního stavu účinného k 1.11.2011. Praha: Leges, 2011, 480 s. ISBN 978-80-87212-94-3.
  • JEMELKA, Luboš. Zákon o přestupcích a přestupkové řízení: komentář. Vyd. 2. V Praze: C.H.Beck, 2013, xxii, 610 s. ISBN 978-80-7400-501-5.
  • MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, xx, 204 s. ISBN 978-80-7400-567-1.
  • POTĚŠIL, Lukáš. Správní trestání a soudní přezkum. Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 11, s. 381–385. 

Vybraná judikatura

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.

10. Správněprávní odpovědnost za jiné správní delikty – systém a charakteristika

Jiné správní delikty (pojem)

Jiné správní delikty se od přestupků liší souhrnem zákonných znaků. Objekt se u některých správních deliktů výrazně liší, u jiných je však výrazně podobný jako u subjektů, a u objektivní stránky k zásadním rozdílům nedochází. Rozdíly lze však spatřovat zejména u subjektu, kterým u jiných správních deliktů mohou být obecně i právnické osoby a u subjektivní stránky, jelikož odpovědnost je konstruována jako objektivní a u jiných správních deliktů se tedy převážně nevyžaduje zavinění [1]. Úprava jiných správní deliktů není, na rozdíl od přestupků, kodifikována a jejich právní úpravu nalezneme rozloženou v jednotlivých zvláštních zákonech. Jiné správní delikty proto nelze jednoduše obsáhnout vyčerpávajícím způsobem.

Typově mezi jiné správní delikty řadíme:

  • disciplinární delikty
  • pořádkové delikty
  • jiné správní delikty fyzických osob
  • správní delikty právnických osob
  • správní delikty podnikatelů

Disciplinární delikty

Jsou specifickým typem jiných správních deliktů, které lze charakterizovat jako správní delikt fyzické osoby, které se může dopustit osoba ve zvláštním právním vztahu k určité veřejnoprávní instituci. Objektem tohoto deliktu je pořádek, kázeň, disciplína ve vnitřních vztazích určité organizace. Subjekt je vždy speciální, jelikož vyžaduje příslušnost k určité organizaci (kupř. státní zaměstnanci, příslušníci profesních komor, studenti apod.). Ve srovnání s jinými typy správních deliktů je u disciplinárních deliktů vždy vyžadováno zavinění. U disciplinárních deliktů lze obecně využít široký okruh sankcí od sankcí morální povahy (kupř. důtka), přes sankce peněžité (snížení platu nebo pokuta), sankce, které mají kombinovaný charakter (kupř. snížení hodnosti), sankce spočívající ve zpřísnění režimu až po sankce spočívající v zániku poměru k organizaci, které jsou ve své podstatě nejpřísnější sankcí [1].

V určitých případech může jedno protiprávní jednání dokonce naplnit skutkovou podstatu přestupku, jiného správního deliktu fyzické osoby či smíšeného deliktu na jedné straně, tak i disciplinárního deliktu na straně druhé. V takovém případě je možný postih za oba typy správního deliktu. 

Od disciplinárních deliktů je nutné odlišovat:

  • jednání spočívající v porušení určitých pracovněprávních povinností zaměstnanců podílejících se na výkonu veřejné správy, které má pouze pracovněprávní důsledky,
  • jiné veřejněprávní delikty, o kterých rozhodují jiné než správní orgány (kupř. kárné provinění soudce, státního zástupce, kárné provinění funkcionářů NKÚ, disciplinární delikty poslanců a senátorů)
  • soukromé disciplinární delikty (kupř. disciplinární delikty členů politický stran, členů družstev, členů spolků) [2].

Příklady:

  • kárné provinění státního zaměstnance (tj. zaviněné porušení služební kázně) – § 88 zákona č. 234/2014 Sb., zákon o státní službě
  • disciplinární přestupek studenta vysoké školy (obecně je disciplinární přestupkem zaviněné porušení povinností stanovených právními předpisy nebo vnitřními předpisy vysoké školy a jejích součástí) – § 64 zákona č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách
  • kárné provinění advokáta – § 32 zákona č. 85/1996 Sb., zákon o advokacii

Použité zdroje:

[1] MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, s. 129.

[2] MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, s. 130.

Pořádkové delikty

Pořádkové delikty jsou na rozdíl od jiných typů správních deliktů porušením procesních povinností, nikoliv povinností hmotněprávních a mají zejména zajišťovací funkci.  Správní pořádkový delikt spočívá v tom, že odpovědný subjekt (zpravidla fyzická osoba, není ale vyloučeno uložit pořádkovou pokutu též právnické osobě) nesplnil procesní povinnost uloženou právním předpisem stanoveným způsobem, a správní orgán uložením pořádkové sankce (nejčastěji pořádkové pokuty) nutí povinnou osobu k jejímu řádnému splnění. Specifickým rysem, který odlišuje pořádkový delikt od jiných typů správních deliktů, je právě jeho účel: prosazení porušených nebo nesplněných povinností. Správního deliktu se může dopustit ten, kdo svých jednáním naruší průběh nebo účel určitého správního řízení. Odpovědným subjektem může být jak fyzická, tak právnická osoba, přestože donedávna teze o možnosti postihu právnické osoby za pořádkový delikt nebyla zcela jednoznačně přijímána. Co se týče subjektivní stránky pořádkového deliktu, nepanuje jednoznačná shoda na tom, zda je vyžadováno zavinění, nebo se zavinění nevyžaduje, resp. nezkoumá, jelikož se objevují oba názory [2]. 

U pořádkových deliktů se uplatňuje zásada oportunity, je tedy na správním orgánů, aby zvážil, zda se bude porušením procesní povinnosti zabývat, a uloží sankci. Typickým příkladem pořádkového deliktu je zejména pořádková pokuta, upravena v § 62 správního řádu:

„(1) Správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že

a) se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,

b) navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek, nebo

c) neuposlechne pokynu úřední osoby.“

S pořádkovou pokutou je spojena peněžitá sankce, kterou lze uložit až do výše 50 000 Kč.

Další příkladem pořádkového deliktu je pořádková pokuta týkající se nedostavení k podání vysvětlení dle přestupkového zákona – § 60 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., zákon o přestupcích.

Použité zdroje:

[1] HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 448.

[2]MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, s. 141.

MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, s. 141–149.

Jiné správní delikty fyzických osob

Jedná se o kategorii správních deliktu, které jsou obsaženy v jednotlivých zvláštních zákonech z oblasti veřejné správy, které lze definovat spíše negativním způsobem: jedná se o hmotněprávní delikty fyzických osob, které nejsou přestupky ani disciplinárními delikty. Původně byl jiný správní delikt fyzické osoby konstruován jako delikt se speciálním subjektem, kterým byl výlučně zaměstnanec právnické osoby nebo osoba v obdobném postavení. Cílem úpravy jiných správních deliktů původně pravděpodobně bylo svěřit jejich rozhodování kontrolním orgánům, které nebyl příslušné k projednávání přestupků. V současnosti se uvedená specifika neuplatní a tzv. jiné správní delikty jsou poměrně sourodou kategorií deliktů nespadajících pod přestupky ani disciplinární delikty.

Procesní úprava správních deliktů je obsažena výlučně ve správním řízení. Odpovědnost za jiné správní delikty je v některých případech konstruována jako objektivní, v některých případech je vyžadováno zavinění. V současnosti je však tato kategorie na ústupu a do budoucna není v zásadě důvod upravovat jiné správní delikty fyzických osob mimo rámec přestupků.

Příklady:

  • správní delikt fyzické osoby spočívající v nesplnění povinností k obraně státu (§ 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 222/1999 Sb., zákon o zajišťování obrany státu
  • správní delikt ředitele zařízení, ředitele střediska nebo osoby za odpovědné za výchovu podle právní úpravy podle zákona zákona o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních (§ 35 zákona)
  • správní delikt spočívající v porušení některých povinností stanovených v souvislosti s prováděným veřejných sbírek (§ 25 odst. 3 zák. č. 117/2001 Sb., zákon o veřejných sbírkách)

Použité zdroje:

MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, s. 123–126.

Správní delikty právnických osob a správní delikty podnikatelů (smíšené delikty)

Správním deliktem právnických osob je protiprávní jednání právnické osoby, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za které ukládá správní orgán trestní sankci stanovenou tímto zákonem. Subjektem jsou právnické osoby, zejména kupř. státní orgány, spolky, jednotky územní samosprávy, společnosti apod. Odpovědnost za správní delikty právnických osob je konstruována jako objektivní, přičemž v zákonem stanovených případech lze uplatnit liberační důvody. Zvláštní zákony při úpravě správních deliktů často nerozlišují, zda je pachatelem deliktu právnická osoba, nebo podnikající fyzická osoba (kupř. kupující, přepravce, chovatel) a odpovědnost je upravována shodně u obou subjektů. V takovým případech mluvíme o tzv. smíšených deliktech nebo o deliktech podnikatelů. Typické pro ně je, že jejich jednotícím znakem je charakter prováděné činnosti bez ohledu na subjekt. Správní delikty právnických osob a smíšené právní delikty jsou projednávány podle správního řádu.

Sankcí ukládanou za správní delikty právnických osob a za smíšené delikty je nejčastěji peněžitý trest (pokuta), v některých případech je nicméně možno uložit i jinou sankci, např. propadnutí kontrolovaného zboží, zákaz činnosti. Výše pokuty je zpravidla určena pevnou horní hranicí, popř. je určen způsob jejího výpočtu nebo způsob určení její výše. Zákony často diferencují výši pokuty podle typové závažnosti protiprávních jednání.[1] 

Příklady:

  • správní delikty podle § 180 nebo § 181 stavebního zákona (kupř. užívání stavby bez kolaudačního souhlasu, provede stavbu bez územního souhlasu, odstraní stavbu v rozporu se zákonem)
  • příkladem smíšeného deliktu je kupř. dle § 62 zákona č. 455/1991 Sb., zákona o živnostenském podnikání (neoznačí sídlo nebo organizační složku závodu, neeviduje nebo neuchovává identifikační údaje, neoznámí pokračování v provozování živnosti)

Použité zdroje:

[1] HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 481

MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, s. 123–126.

HORZINKOVÁ, Eva a Zdeněk FIALA. Správní právo hmotné: obecná část. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2015, s. 153–164.

Literatura

Základní literatura (učebnice):

  • PRŮCHA, P. Správní právo: obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 409–419.
  • SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 219–226.
  • HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 446–459.
  • HORZINKOVÁ, Eva a Zdeněk FIALA. Správní právo hmotné: obecná část. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2015, s.171–175.

Doplňující literatura:

  • BOHADLO, David, Lukáš POTĚŠIL a Jan POTMĚŠIL. Správní trestání z hlediska praxe a judikatury. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2013, xiv, 206 s. ISBN 978-80-7400-413-1.
  • MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, xx, 204 s. ISBN 978-80-7400-567-1.
  • MATES, Pavel. K některým otázkám projednávání správních deliktů právnických osob a smíšených správních deliktů. Správní právo. 2010, roč. 43, č. 4, s. 193–203.
  • POTĚŠIL, Lukáš. Správní trestání a soudní přezkum. Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 11, s. 381–385.
  • PRÁŠKOVÁ, Helena. Základy odpovědnosti za správní delikty. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxvi, 420 s. ISBN 978-80-7400-456-8.

Vybraná judikatura

  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 6 A 126/2002 – obecná východiska trestání za správní delikty.
  • Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, sp, zn. 1 As 9/2008 – k stanovení výše pokuty u správních deliktů.
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 4 As 28/2006 – k objektivní odpovědnosti právnických osoba za správní delikt.
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 2 As 36/2010 – k pořádkové pokutě.
  • Rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 6. 8. 2014, sp. zn. 3 Ads 106/2013 – minimální náležitosti na zahájení disciplinárního řízení.
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 1 As 36/2008 – k správním deliktům podnikatelů.

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.

11. Odpovědnost za škodu způsobenou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem – pojem, systém, charakteristika, vč. systému regresních úhrad v režimu odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem

Autor: JUDr. Veronika Kudrová, Ph.D.
Pracovní složka

Studijní text

Pojem

Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci představuje jeden z důležitých institutů právního státu, ve vztahu k veřejné správě představuje jednu ze záruk zákonnosti. Spočívá v povinnosti nositele veřejné moci, zejména pak nositele veřejné správy, nahradit škodu, která vznikla adresátovi, pakliže se tak stalo při výkonu veřejné moci. Účelem odpovědnosti je tedy primárně snížit negativní dopady závadného stavu vzniklého při vrchnostenské činnosti na podřazeného adresáta. Vedle toho by též logicky měla motivovat vykonavatele veřejné moci škodám předcházet.

Právo na náhradu škody způsobené při výkonu moci veřejné je ústavně zakotveno v článku 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Z toho plyne, že předpokladem pro vznik odpovědnosti je, že ke škodě došlo v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu; pochopitelně je nezbytné, aby škoda vznikla v příčinné souvislosti s takovým rozhodnutím či postupem.

Podrobnější podmínky pro vznik odpovědnosti a postup pro její uplatnění upravuje zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Subsidiárně, zejména pokud se jedná o rozsah náhrady škody, se použijí příslušná ustanovení občanského zákoníku.

Předpoklady vzniku odpovědnosti

Základními předpoklady odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné jsou nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup nositele veřejné moci, vzniklá škoda a příčinná souvislost mezi nimi. Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné je objektivní (za následek), nezkoumá se tedy zavinění. Dokonce se jí nelze zprostit, je tedy absolutní. Výjimkou je zejména případ, kdy ke škodě došlo zaviněním poškozeného; v takovém rozsahu pak nositel za škodu neodpovídá.
Škoda (majetková újma) je definována jako újma vzniklá ve sféře poškozeného, která je objektivně vyjádřitelná v penězích. Škodu lze nejobecněji rozdělit na škodu způsobenou na věcech, resp. majetku, a škodu způsobenou na zdraví. Zvláštním případem odškodňované skutečnosti, a to bez ohledu na to, zda zároveň vznikla škoda či nikoli, je vzniklá nemajetková újma. Ta představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného.
Zákon o odpovědnosti za škodu upravuje způsob a rozsah náhrady škody (a nemajetkové újmy) v § 27 až § 31, podpůrně se uplatní příslušná ustanovení občanského zákoníku. Kromě § 31 odst. 3, který obsahuje kritéria pro přiznání nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, se v praxi uplatní též výkladové stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010.
Rozhodnutí je úkonem správního orgánu, kterým se v určité věci zakládají, mění nebo závazně ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci závazně prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách. K tomu, aby nezákonné rozhodnutí, které je příčinnou vzniklé škody mohlo založit odpovědnostní vztah, musí být jeho nezákonnost autoritativně konstatována. Rozhodnutí tedy musí být pro nezákonnost zrušeno či změněno, a to podle příslušných procesních předpisů. Dokud k vyslovení nezákonnosti nedojde, není možné domáhat se náhrady škody, neboť ještě nevznikl nárok. Uplatnění nároku tedy z povahy věci nelze spojit s tvrzením o nezákonnosti rozhodnutí, nýbrž až s doložením, že nezákonnost konstatoval k tomu určený orgán.

Zvláštním případem rozhodnutí, za které stát nebo územní samosprávný celek odpovídá, je rozhodnutí nicotné, a to navzdory tomu, že teorie správního práva i právní úprava jej od nezákonného rozhodnutí odlišuje. Přestože nicotné rozhodnutí na rozdíl od rozhodnutí nezákonného, kterému svědčí presumce správnosti, nezakládá právní účinky, dovodil Nejvyšší soud (v rozsudku ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3375/2008), že odpovědnost státu za škodu způsobenou nicotným rozhodnutím je ve své podstatě odpovědností za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve smyslu §5 odst. 1 písm. a) a §7 a §8 zákona o odpovědnosti za škodu. Naproti tomu právní teoretici (např. FRUMAROVÁ, K. Nicotnost správního rozhodnutí. Praha: Leges, 2014, s. 388 či MATES, P. a SEVERA, J. Odpovědnost státu za výkon veřejné moci. Praha: Leges, 2014, s. 162.) se přiklání spíše k tomu, že nicotné rozhodnutí by mělo být posuzováno optikou nesprávného úředního postupu, a to zejména vzhledem k tomu, že nelze zrušit něco, co de lege neexistuje, pročež ani nelze dosáhnout nezbytné procesní podmínky pro uplatnění nároku (zrušení rozhodnutí).

Jak určit nesprávný úřední postup zákon o odpovědnosti za škodu nestanoví. Ústavní soud jej chápe (srov. např. nález ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 36/08) jako každý postup orgánu veřejné moci, který při jejím výkonu postupuje v rozporu s obecně závaznými právními předpisy či v rozporu se zásadami jejího výkonu. V čem může spočívat rozpor se zásadami výkonu veřejné moci, tedy v čem nad rámec nezákonnosti může být úřední postup „nesprávný“, de facto podrobněji specifikuje Nejvyšší soud (v rozsudku ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1191/2011); konkrétně uvádí: „Nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk může být představován jakoukoliv činností spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro jeho počínání nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. Obdobně lze za nesprávný úřední postup rovněž považovat činnost, kdy orgán veřejné moci nerespektuje při rozhodování vlastní interní předpisy o lhůtách pro vyřízení věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 146/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 129/2001).

Významu termínů „úřední“ a „postup“ se podrobněji věnuje V. Mikule (in D. HENDRYCH a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 613), a to následovně: „Z pojmu „postup“ lze pak [nad rámec toho, že nesprávným úředním postupem není nezákonné rozhodnutí] obecně vyvodit, že může jít o činnost i nečinnost, o konání i opomenutí. Pojem „nesprávný“ nelze patrně chápat v obecném smyslu jako neúčelný nebo nevhodný: jde tu spíše o nesprávnost ve smyslu právním, tedy protiprávnost. Nesprávný postup však musí být především postupem „úředním“, tedy postupem přímo souvisejícím s realizací určité veřejnoprávní působnosti autoritativní povahy, ať již jde o výkon práv nebo plnění povinností.“

Již dříve však Nejvyšší soud konstatoval (v rozsudku ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1124/2005), že za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu nelze považovat zákonodárnou činnost Parlamentu ČR spočívající v samotném přijímání návrhů. Jinou je však situace, kdy došlo k pochybení při vyhlašování zákona ve Sbírce zákonů, a to takovému, že ve sbírce byl vyhlášen jiný než skutečně schválený text zákona (k tomu srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. I. ÚS 245/98) - v takovém případě se o nesprávný úřední postup způsobilý založit odpovědnost za způsobenou škodu, jedná.
Jak dále plyne z judikatury Soudního dvora Evropské unie (Např. rozhodnutí dřívějšího Evropského soudního dvora C-224 Garhard Köbler v. Rakouská republika), stát odpovídá také za porušení práva Evropské unie, a to bez ohledu na to, který konkrétní státní orgán se ho dopustil, ať již zákonodárný, výkonný či soudní, včetně nejvyššího soudního orgánu. (Klíma a kol, Komentář k Ústavě a Listině. 2. rozšířené vydání. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, s. 1330.) A to zejména v případě nečinnosti či opoždění parlamentu při implementaci unijního práva či za opomenutí judikatury.

Ze zákona o odpovědnosti za škodu také plyne, že za úřední postup se považuje činnost notáře a soudního exekutora vyjmenovaná v jeho § 4. Pokud jde dále o exekuci, je za nesprávný úřední postup považován např. vstup vykonavatele bez vědomí (součinnosti) povinného, následovaný soupisem a odvezení věcí z místa, k němuž svědčí užívací právo i jiné osobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2813/2006) nebo poškození věci povinného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1802/2002).

Zvláštním případem odškodňované skutečnosti je vykonaná vazba, a to i v případě, že byla vykonána zákonně, tedy ze zákonem stanovených důvodů, za předpokladu, že bylo následně trestní stíhání zastaveno, jestliže byl dotyčný obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

Odpovědný subjekt a uplatnění nároku

Za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné podle zákona o odpovědnosti za škodu odpovídá stát, byla-li způsobena při výkonu státní správy, a to jeho orgány nebo právnickými či fyzickými osobami, na něž byl výkon státní správy přenesen, popř. jejich orgány – typicky tedy stát odpovídá za škodu způsobenou územním samosprávným celkem při výkonu přenesené působnosti. Za škodu způsobenou územním samosprávným celkem (obcí, krajem či hlavním městem Prahou) při výkonu samostatné působnosti, tedy samosprávy, odpovídá územní samosprávný celek samotný.

Stát ani územní samosprávný celek neodpovídá za škodu, která vznikla excesem úřední, resp. vykonávající osoby, tedy postupem, který se zjevně odchýlil od plnění jejích pracovních či obdobných či služebních povinností. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2699/2010.
Vznikla-li škoda, pro kterou je založena odpovědnost státu nebo územního samosprávného celku, je třeba uplatnit nárok na její uhrazení, a to u toho, kdo ve věcech náhrady škody jménem odpovědného subjektu jedná.

Odpovídá-li za škodu stát, je třeba uplatnit nárok
- u Ministerstva spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem,
- u ústředního orgánu státní správy (dle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstvem a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky), došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o opravném prostředku nebo o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu,
- u Ministerstva financí v ostatních případech, kdy není možno určit resortní příslušnost, zejména proto, že se jedná o orgány stojící mimo oblast veřejné správy – typicky o Ústavní soud či orgány moci zákonodárné (MATES, P., SEVERA, J. Odpovědnost státu za výkon veřejné moci. Praha : Leges, 2014, s. 135).
- u České národní banky nebo u Nejvyššího kontrolního úřadu, došlo-li ke vzniku škodu v souvislosti s jejich vlastní činností, resp. při specifické činnosti dotýkající se postavení České národní banky (srov. § 6 odst. 4 zákona o odpovědnosti za škodu).
Daný úřad pak bude jednat za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
Odpovídá-li za škodu obec, kraj nebo hlavní město Praha, tedy územní samosprávný celek, tedy jde-li o škodu způsobenou při výkonu územní samosprávy, je třeba ji uplatňovat přímo u dané obce, kraje či hlavního města Prahy.
Uplatnění nároku u odpovědného subjektu, resp. jeho určeného orgánu, je nezbytným předpokladem pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Toho se lze domáhat, až po šesti měsících od uplatnění nároku u odpovědného subjektu, a to pochopitelně (jen) za podmínky, že nárok poškozeného nebyl plně uspokojen.

Příslušným k podání žaloby je (dle § 84 a § 85 občanského soudního řádu) okresní soud
- v jehož obvodu má sídlo orgán jednající za stát, typicky tedy některý z obvodních soudů v Praze, jedná-li se o škodu, za níž odpovídá stát,
- v jehož obvodu má své území obec, jedná-li se o škodu, za níž odpovídá obec, a konečně
- v jehož obvodu mají sídlo orgány vyššího územního samosprávného celku (kraje nebo Hlavního města Prahy), odpovídá-li za škodu vyšší územní samosprávný celek.

Vedle toho je (dle § 87 písm. b) občanského soudního řádu) místně příslušný též okresní soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy (škody). Volba soudu je pochopitelně na žalobci, tedy na poškozeném. Důležité je v této souvislosti doplnit, že (dle § 11 odst. 1 písm. n) zákona o soudních poplatcích) se řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem osvobozují od soudního poplatku.

Promlčení

Nárok na náhradu škody na zdraví se nepromlčuje. Nárok na náhradu jiné škody se promlčí
- v subjektivní lhůtě 3 let ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, resp. do tří let ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí, avšak nejpozději
- v objektivní lhůtě 10 let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda.
Nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí
- v subjektivní lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě; avšak nejpozději
- v objektivní lhůtě 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Nicméně vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, tedy porušení[m] povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě nebo přiměřené lhůtě (srov. § 13 odst. 1 větu druhou a třetí nebo § 22 odst. 1 větu druhou a třetí zákona o odpovědnosti za škodu), neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

Systém regresních náhrad

Účelem regresu je, aby odpovědnost dolehla (až) na toho, kdo svým jednáním škodu způsobil; jakkoli na něj nemusí dopadnout v plné výši. Znamená možnost toho, kdo škodu jako subjekt odpovědný vůči adresátovi uhradil, po tom, při jehož činnosti vznikla – samozřejmě v rozsahu, v němž vznikla právě při jeho činnosti. Regresní nárok lze tedy uplatnit jak státem vůči nestátním vykonavatelům státní moci, při jejichž výkonu státní správy škoda vznikla, tak vůči příslušným fyzickým osobám. Lze jej též uplatnit ve více stupních (ten, kdo regresní úhradu uhradil, může dále požadovat regresní úhradu od toho, kdo se podílel na příslušné činnosti).

Důležité pro uplatnění nároku je, že je založen na subjektivní odpovědnosti, pro jeho uplatnění je tedy potřebné zavinění. To je povinen prokázat subjekt, který regresní úhradu požaduje. Jedná-li se navíc o škodu (či újmu) vzniklou z nezákonného rozhodnutí nebo z nesprávného úředního postupu, na nichž se podílel soudce nebo státní zástupce, musí být vina soudce nebo státního zástupce zjištěna v kárném nebo trestním řízení.

Je-li regres uplatňován vůči osobě, u níž účast na výkonu veřejné moci náležela k povinnostem vyplývajícím z pracovního nebo obdobného poměru anebo ze služebního poměru, uplatní se limity podle příslušných právních předpisu, typicky dle § 257 zákoníku práce (na nějž nepřímo odkazuje též § 123 zákona o státní službě). Podle něj zaměstnanec odpovídá, resp. hradí, škodu (újmu) způsobenou z nedbalosti jen do výše částky rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Dané omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

Zvláštní případy nahrazované škody

Některé právní předpisy vymezují zvláštní případy vzniku škody, za níž odpovídají nositelé veřejné moci. Patří mezi ně například zákon o Policii ČR (§ 95 - § 96), zákon o obecní policii (§ 24), zákon o Bezpečnostní informační službě (§ 17), zákon o ozbrojených silách ČR (§ 43), zákon o pozemních komunikacích (§ 27) a další.
Podle příslušných ustanovení například obec odpovídá za škodu způsobenou obecní policií, pokud byla způsobená strážníkem v souvislosti s plněním úkolů stanovených zákonem o obecní policii nebo zvláštním zákonem, nebo pokud vznikla osobě, která poskytla pomoc strážníkovi na jeho žádost nebo s jeho vědomím (dále jen "poškozený"), nebo taková osoba souvislosti s pomocí poskytnutou strážníkovi nebo obecní policii způsobila.

Obdobně též stát odpovídá za škodu způsobenou Policií ČR v souvislosti s plněním jejích úkolů, a to osobě, která poskytla pomoc policii nebo policistovi na jeho žádost anebo s jeho vědomím, nebo kterou taková osoba v souvislosti s pomocí poskytnutou policii nebo policistovi způsobila. Pro rozsah a způsob náhrady platí zvláštní pravidla.
Podrobněji MIKULE, V. in D. HENDRYCH a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 601 a násl.

Literatura

Základní literatura (učebnice):

  • PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012,  427 s.
  • HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 792 s.

Doplňující literatura:

K ústavním základům odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné

  • WAGNEROVÁ, E. a kol. Listina základních práv a svobod : komentář. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2012. 906 s.
  • KLÍMA, K. a kol. Komentář k Ústavě a Listině. 2. rozšířené vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 1441 s.

Komentáře a monografie

  • VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci : komentář. Praha : C.H. Beck, 2012. 370 s.
  • MATES, P., SEVERA, J. Odpovědnost státu za výkon veřejné moci. Praha : Leges, 2014. 176 s.
  • KOLBA, J., ŠULÁKOVÁ, M. Nemajetková újma způsobená protiprávním výkonem veřejné moci. Praha : Leges, 2014. 204 s.

K vybraným aspektům

  • BOBEK, M. Odpovědnost za škodu vzniklou porušením práva Evropských společenství. Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 12, s. 1 a násl. ISSN 1210-6410.
  • FRUMAROVÁ, K. Náhrada škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonnou nečinností veřejné správy. Správní právo. 2012, roč. 20, č. 4, s. 193 - 220.  ISSN 0139-6005.
  • VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV. Desatero dobré praxe podle ombudsmana pro posouzení žádostí o odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. Veřejný ochránce práv : S čím může ombudsman pomoci : Odškodnění - Desatero dobré praxe pro posouzení žádostí o odškodnění [online]. Dostupné z http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2010/desatero-dobre-praxe-pro-posouzeni-zadosti-o-odskodneni/

Vybraná judikatura

  • Nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. I. ÚS 245/98
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1124/2005
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 36/08
  • Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010
  • Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2699/2010
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1191/2011

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.

12. Realizace činnosti veřejné správy – pojem, charakteristika, systém

Autor: Mgr. Marek Chadima
Pracovní složka

Pojem a charakteristika

Realizace činnosti veřejné správy spočívá v realizaci obsahu norem správního práva, které obsahují úpravu práv a povinností adresátů veřejnoprávního působení (srov. PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 253). Jinými slovy se jedná o algoritmus či proces, jehož prostřednictvím je naplňován smysl existence veřejné správy.

Realizace činnosti veřejné správy je představována následujícím řetězem:

  1. Cíle → 2. Úkoly → 3. Funkce → 4. Metody působení → 5. Formy realizace

Cíle a úkoly

Jelikož veřejná správa je systémem, platí i pro ni, že slouží určitým cílům a k naplňování určitých úkolů. Cíle a úkoly veřejné správě stanovuje především moc zákonodárná. Veřejná správa poté může tyto uvedené cíle a úkoly sama konkretizovat. Zjednodušeně lze říci, že cíle veřejné správy jsou naplňovány prostřednictvím úkolů. Zatímco státní správa si sama konkretizuje úkoly v podobě tzv. úkolů nižšího řádu, samospráva si často formuluje úkoly (v souladu se zákony a obecně závaznými právními předpisy) srovnatelné s cíli a úkoly vyplývajícími přímo ze zákona (je tak reflektována podstata práva na samosprávu).

Na vytváření těchto cílů a úkolů se podílí odborný a politický dialog.

Cílem veřejné správy může být např. zvyšovat kvalitu života. Úkolem, jehož prostřednictvím má být uvedeného cíle dosaženo, může být zlepšování hospodářské a sociální politiky.

Funkce

Funkce veřejné správy jsou charakterizovány jako směry či zaměření činnosti veřejné správy, v nichž se realizují základní úkoly směřující k dosažení cílu veřejné správy. Jsou projevem poslání veřejné správy a projevem veřejné správy v akci. Jedná se spíše o dějovou záležitost a navenek se tedy jeví ve funkčním slova smyslu.

Funkce veřejné správy lze rozlišovat na:

  • obecné
  • dílčí

Obecné funkce jsou funkce vlastní veřejné správě jako celku. Těmito obecnými funkcemi jsou především funkce:

  • funkce organizující
  • funkce mocenské ochrany

Podstatou organizující funkce je postižení procesů spočívajících v uspořádání subjektů a adresátů veřejné správy a vztahů mezi nimi, jakož i jejich postavení a vztahu k jiným subjektům.

Podstatou funkce mocenské ochrany je zajištění bezporuchového chodu veřejné správy, jakož i zjednání nápravy tam, kde došlo k porušení právních povinností. Jedná se jak o ochranu následnou, tak preventivní. Preventivně tato funkce působí vůči všem adresátům, následně pak vůči porušitelům právních povinností a na ochranu těch, jejichž práva či zájmy byly porušeny.

Obě uvedené funkce se vzájemně prolínají a doplňují.

S ohledem na to, že veřejná správa v sobě spojuje prvky řízení a regulace, lze na obecné funkce nahlížet i jako na funkce řízení a regulace.

Dílčí funkce veřejné správy jsou konkretizované funkce veřejné správy. Jejich prostřednictvím se realizují právě ony funkce obecné. Dílčí funkce jsou relativně konkrétní okruhy činností veřejné správy. Lze je dělit na:

  • funkce plánovací
  • funkce programovací
  • funkce ovlivňovací
  • funkce rozhodovací
  • funkce kontrolní
  • funkce koordinační
  • funkce kooperační
  • funkce registrační
  • funkce evidenční
  • další

Jak pro funkce obecné, tak pro funkce dílčí platí, že musí vyjadřovat regulačně-stimulační a ochraně-garanční působení. Jak vyplývá již z názvu, jde o působení pomocí garance a pomocí stimulace (aktivní zainteresovanost adresátů). 

Metody působnosti veřejné správy

Prostřednictvím metod se realizují úkoly zprostředkované funkcemi veřejné správy. Jsou tedy bezprostředně spjaty s funkcemi veřejné správy. Rozmanitost úkolů a funkcí veřejné správy vyžaduje i rozmanitost metod působení veřejné správy.

Metody se člení na:

  • obecné metody působení
  • konkrétní metody působení

Mezi obecné metody patří metody přesvědčování a donucování. Metoda donucování úzce souvisí s ochranně-garančním působením veřejné správy a metoda přesvědčovací s působením regulačně-stimulačním. Dále lze obecné metody dělit na metody řízení a regulace. Z tohoto pohledu metody představují výraz působnosti a pravomoci správních orgánů. Metody působení mohou společenských potřebám odpovídat pouze, pokud společenským potřebám odpovídá vymezení pravomoci a působnosti orgánů veřejné správy.

Mezi konkrétní metody patří metody administrativní, ekonomické a organizační. Administrativní metody jsou metodami přímého působení, vycházející z veřejněmocenského (autoritativního) charakteru veřejné správy. Ekonomické metody jsou uplatňovány za pomocí různých ekonomických opatření a operativně ekonomických nástrojů.  Jedná se o metody nepřímého působení, jejichž posláním je sjednotit ekonomické zájmy veřejné správy a adresátů. Organizační metody jsou metody sloužící k zabezpečení uspořádanosti vztahů jak uvnitř veřejné správy, tak ve vztahu k adresátům.  Ekonomické a organizační metody jsou metody podpůrné.

Všechny uvedené metody se vzájemně prolínají, doplňují a slaďují.

Formy činnosti veřejné správy

Jedná se o konečný, vnější výraz činnosti veřejné správy. Jsou objektivizací metod působení. S ohledem na rozmanitost veřejné správy nelze uvažovat o tom, že by formy činnosti byly „jednolitého“ charakteru. Plnění některých úkolů vyžaduje obecná řešení (abstraktní formy), plnění jiných naopak řešení konkrétní (konkrétní formy). Některá řešení směřují dovnitř veřejné správy (vnitro-organizační činnosti), některá vně. Valná většina úkolů veřejné správy je řešena autoritativním způsobem, některá činnost však spočívá v řešení smluvním.

Formy lze dle důsledků členit na:

  • Právní
  • Neprávní

Právní formy jsou zpravidla využívány při plnění meritorních úkolů a spočívají především v jednostranných formách řešení (správní akty). Právě v nich se silně promítá právně-mocenský charakter veřejné správy. Správní akty jsou veřejnomocenské akty, vydávané na základě zákonů orgány veřejné správy v procesu realizace úkolů a funkcí veřejné správy. Jedná se o jednostranně zavazující pravidla, jimiž se realizuje moc výkonná ve státě. Správní akty jsou projevem administrativně-právní regulace společenských vztahů. Mohou být výsledkem normotvorné činnosti (normativní správní akty) nebo výsledkem aplikace práva (individuální správní akty). Je také nutno rozlišovat, zda adresát aktu stojí uvnitř či vně organizačního systému veřejné správy. Speciální kategorii pak představují smíšené správní akty. Další právní formou činnosti jsou veřejnoprávní smlouvy a faktické úkony.

Neprávní formy mají k těm právním doplňkový charakter. Patří k nim operativně-organizační činnosti a materiálně-technické operace. Zpravidla se uplatňují ve stádiu přípravy právních forem činností.

Dále lze formy dělit podle toho, zdali adresát stojí uvnitř či mimo organizační systém veřejné správy, resp. podle toho, kam tyto formy směřují, a to následovně:

  • Vnější formy realizace
  • Vnitřní formy realizace

Hlavní význam mají vnější formy, zatímco ty vnitřní jsou podpůrného charakteru, když jejich význam spočívá v tom, že slouží k zabezpečení chodu veřejné správy.

Při využití obou uvedených kritérií lze učinit následující rozlišení forem činnosti veřejné správy:

  1. Právní formy realizace veřejné správy
  • Normativní správní akty
    • Externí
    • Interní
  • Individuální správní akty
    • Externí
    • Interní (služební)
  • Smíšené správní akty
  • Veřejnoprávní smlouvy
  • Faktické úkony s přímými právními důsledky
  1. Neprávní (organizační) formy realizace veřejné správy
  • Operativně-organizační činnosti
  • Materiálně-technické operace

Nutno upozornit, že uvedené členění je věcí nauky a např. pražští teoretici člení formy především na abstraktní a konkrétní (srov. HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 171 a násl.).

Formy realizace činnosti jsou opět orientovány na pozitivně stimulující a garanční působení veřejné správy.

Literatura

Základní literatura (učebnice):

  • PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 253 a násl.
  • SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 76 a násl. a 106 násl.
  • HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 171 a násl.

Doplňující literatura:

  • Ke správním rozhodnutím (ISA)
    • SKULOVÁ, S. a kol. Správní právo procesní. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012, s. 174 a násl.
  • Veřejná správa z pohledu správní vědy
    • SKULOVÁ, Soňa a kol. Základy správní vědy. 2., dopl. a rozš. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014. 215 s.
    • POMAHAČ, R. a kol. Veřejná správa. Praha: C.H. Beck, 2013, 336 s.
  • Historická literatura
    • Merkl, A. Obecné právo správní. Díl druhý. Praha – Brno : nakladatelství. Orbis, akciová společnost, 1932, s. 47 a násl. a 104 a násl.

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.

13. Správní normotvorba – pojem a základní východiska

Pojem

Normotvorba je činnost veřejné správy, která spočívá ve vydávání normativních správních aktů.

Normativní správní akt je takový akt orgánu veřejné správy, který dopadá na blíže neurčený okruh adresátů a vztahuje se k blíže neurčené věci, typicky předmětu či místu. Vedle normativních správních aktů patří do nadřazené skupiny správních aktů také individuální správní akt a smíšený správní akt. Přívlastek správní naznačuje, že se jedná o akt vydávaný orgánem veřejné správy. Podrobněji k pojmu správní akty PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 271–278.

Pro pořádek je vhodné dodat, že autoři působící na pražské a olomoucké právnické fakultě dávají namísto „normativní správní akty“ přednost označení „abstraktní akty“ (srov. HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 212 a násl.) nebo „nařízení“ (srov. SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 56 a násl.).

Členění

Normativní správní akty lze členit dle povahy regulovaných právních vztahů na vnitřní (interní) a vnější (externí).

Pro normativní správní akty vnitřní platí, že směřují vůči subjektům ovládaným organizační podřízeností vůči tomu, kdo je vydal (ten je vůči nim v postavení nadřízeném). Zpravidla slouží k řízení podřízených pracovníků a orgánů a lze jimi proto ukládat povinnosti v rozsahu, který je potřebný pro plnění úkolů v rámci veřejné správy, aniž by k tomu nadřízený pracovník či orgán potřeboval výslovné zákonné zmocnění; samozřejmě za předpokladu, že tím nejsou zužována práva, která zaměstnancům stanoví zákoník práce či jiné právní předpisy stanovující jejich „chráněné“ postavení.

Přestože výslovné zákonné zmocnění k vydání interního normativního správního aktu není potřebné, některé právní předpisy vydání určitých interních normativních správních aktů ukládají, a to např. zákoník práce (v § 306) či zákon o hlavním městě Praze (v § 81). Pro interní normativní správní akty neexistuje jednotná terminologie či hierarchie, zpravidla se označují jako interní normativní instrukce, pokyny, směrnice, opatření apod. Podrobněji k pojmu normativní správní akt vnitřní PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 275–276 nebo též Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 5. 4. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 49/93.

Normativní správní akty vnější naproti tomu zákonnou terminologii požívají, a to proto, že směřují vůči podřazeným adresátům veřejné správy, pro něž je typické, že vůči nim může veřejná správa uplatňovat svou moc pouze na základě zákona, v jeho mezích a způsobem zákonem stanoveným. Jedná se zároveň o podzákonné právní předpisy. Je pro ně mimo jiné charakteristické, že upravují postavení osob nacházejících se na území, na němž uplatňuje svou moc subjekt, jehož orgán příslušný podzákonný právní předpis vydal. Podrobněji k pojmu normativní správní akt vnější PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 271–275.

Na pomezí interních a externích normativních správních aktů se nachází statutární předpisy; v případě, že jsou vydávány profesními samosprávami, označují se (též) jako stavovské. Na rozdíl od dříve uvedených podzákonných právních předpisů, tj. normativních správních aktů vnějších, není okruh působnosti statutárních (stavovských) předpisů primárně vymezen územím, nýbrž členským vztahem. Jinak však splňují veškeré charakteristické prvky normativních právních aktů jako pramenů práva (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1373/07) a je tedy třeba je chápat jako předpisy podzákonné, pro něž platí, že se mohou pohybovat jen ve sféře, která je jim zákonem vymezena (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 5 Ao 1/2011). Statutární předpisy typicky vydávají subjekty samosprávy, a to aby jimi regulovaly postavení svých členů; mohou ale dopadat též na uchazeče o členství, kteří vůli být jim podrobeni vyjadřují právě svým záměrem stát se členy. Podrobněji k pojmu statutární předpis PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 276–278.

Podzákonné právní předpisy

Jedná se o právní předpisy vydávané orgány veřejné správy. Jako takové samozřejmě nesmí být v rozporu se zákony, některé z nich mohou být navíc vydávány jen v případě existence zvláštního zákonného zmocnění. Okruh podzákonných právních předpisů je stanoven již v Ústavě České republiky; patří do něj

  • nařízení vlády
  • vyhláška ministerstva nebo jiného (ústředního) orgánu veřejné správy
  • obecně závazná vyhláška územního samosprávného celku, tedy obce, kraje nebo hlavního města Prahy, a
  • nařízení územního samosprávného celku.

Přirozenou podmínkou platnosti podzákonných právních předpisů je jejich vyhlášení; to je v případě právních předpisů s celostátní působností, tedy v případě nařízení vlády a vyhlášek vydávaných ministerstvy a ostatními ústředními správními úřady, popř. jinými správními úřady a právnickými osobami (pokud na základě zvláštního zákona vydávají právní předpisy s celostátní působností), realizováno publikací ve Sbírce zákonů (srov. § 1 zákona o Sbírce zákonů).

Právní předpisy vydávané územními samosprávnými celky se vyhlašují dle pravidel stanovených v zákonech upravujících jejich postavení, a to na úřední desce obce v případě předpisů vydávaných obcemi, popř. též na úřední desce obecních úřadů nacházejících se na území obce s rozšířenou působností, vydává-li nařízení v rozsahu rozšířené působnosti, ve sbírce předpisů hlavního města Prahy, jsou-li vydávány Prahou, a věstníku právních předpisů kraje, jsou-li vydávány krajem.

Nařízení vlády

Jak vyplývá z ustanovení čl. 78 Ústavy, dle něhož

[k] provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení.,

vláda může vydat nařízení bez toho, aby k tomu byla zákonem výslovně zmocněna. Stačí, existuje-li prostor pro prováděcí právní úpravu, kterého se rozhodne využít. Tak učinila např. nařízením č. 161/2015 Sb., o výkonu státní služby na služebním působišti mimo území České republiky ve svátek; jeho úvodní ustanovení zní:

„Vláda nařizuje k provedení zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění zákona č. 131/2015 Sb.:“

Vedle nařízení vlády vydávaných toliko na základě ústavního zmocnění (jakkoli je třeba uvést, že systém ASPI vede uvedené nařízení mezi prováděcími předpisy k § 104 služebního zákona; ten však upravuje překážky ve službě na straně státního zaměstnance) existuje také mnoho těch, které vláda vydává, protože ji to ukládá některý zákon – srov. např. § 205 služebního zákona označený jako zmocňovací ustanovení:

Vláda stanoví nařízením

a) pravidla pro organizaci služebního úřadu,

b) pravidla pro vytvoření předpokladů sladění rodinného a osobního života s výkonem služby,

c) podmínky výkonu služby z jiného místa a charakteristiku činností vykonávaných v jednotlivých oborech služby, u kterých výkon služby z jiného místa nelze sjednat,

d) pravidla pro ochranu státních zaměstnanců, kteří učinili oznámení o podezření ze spáchání protiprávního jednání představeným nebo jiným státním zaměstnancem, jiným zaměstnancem nebo osobou ve služebním poměru podle jiného právního předpisu, a stanoví vhodná opatření k ochraně těchto oznamovatelů; zejména vymezí podmínky pro poskytnutí práva oznamovatele na utajení totožnosti, pro organizační zajištění oznamování protiprávního jednání státním zaměstnancem i anonymním způsobem, pro informování o průběhu a výsledcích šetření oznámení oznamovatele a lhůt k prošetření.,

případně to alespoň (patrně s ohledem na čl. 78 Ústavy) navrhuje – srov. např. § 104 odst. 3 služebního zákona:

Vláda může nařízením stanovit další překážky ve službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat.

Příkladem nařízení vydaného vládou na příkaz zákona, je nařízení vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu. Jeho úvodní ustanovení zní:

„Vláda nařizuje podle § 205 písm. d) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě:“

Příkladem nařízení, které vláda vydává na základě zákonného „podnětu“ je nařízení vlády č. 35/2015 Sb., o dalších překážkách ve státní službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat; jeho úvodní ustanovení zní:

„Vláda nařizuje podle § 104 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě:“

Obecně závazné vyhlášky (obcí, krajů a hlavního města Prahy)

Podobné diskreční oprávnění, pokud jde o možnost vydat podzákonný právní předpis bez výslovného zákonného zmocnění, platí pro obce, kraje a hlavní město Prahu při vydávání obecně závazných vyhlášek. Vyplývá z článku 104 odst. 3 Ústavy, dle něhož zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.

Nutno též dodat, že judikatura Ústavního soudu v minulosti nebyla jednotná, pokud jde o možnost územně samosprávných celků stanovovat svými obecně závaznými vyhláškami povinnosti, aniž by k tomu byly výslovně zákonem zmocněny (s ohledem na ústavní maximu zakotvenou v článku 2 odst. 4 Ústavy); např. v ustanovení § 10 zákona o obcích

Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou

a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány,

b) pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku,

c) k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně3) (dále jen "veřejná zeleň") a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti,

d) stanoví-li tak zvláštní zákon.

V nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1994. sp. zn. Pl. ÚS 5/93, Ústavní soud patrně poprvé vyslovil, že obcemi vydávané obecně závazné vyhlášky sice mají originární povahu a k jejich vydání tak není potřeba výslovného zákonného zmocnění, to ovšem s ohledem na čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny neplatí, pakliže stanovují povinnosti. Jinými slovy, že v takovém případě ústavní zmocnění dané článkem 104 nestačí; danou linii Ústavní soud následoval téměř 14 let. Poté, nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 45/06, názor přehodnotil, když uznal, k ukládání povinností v samostatné působnosti formou obecně závazné vyhlášky obec výslovné zákonné zmocnění nepotřebuje. Lze soudit, že uvedené lze bez dalšího aplikovat i na hlavní město Prahu a kraj; samozřejmě za podmínky, že jedná v rámci své samostatné působnosti.

Samozřejmě, pro případ zákonného podkladu pro ukládání povinností, lze doplnit též odpovídající ustanovení (§ 44 odst. 3) zákona o hlavním městě Praze:

Povinnosti může hlavní město Praha ukládat v samostatné působnosti jen obecně závaznou vyhláškou

a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména lze stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v hlavním městě Praze nebo by mohly být v rozporu s dobrými mravy anebo z důvodu ochrany bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, popřípadě stanovit, že na určitých veřejně přístupných místech v hlavním městě Praze jsou takové činnosti zakázány,

b) pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku,

c) k zajištění udržování čistoty na ulicích a jiných veřejných prostranstvích, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně13) (dále jen "veřejná zeleň") a k užívání zařízení hlavního města Prahy nebo městské části,

d) stanoví-li tak zvláštní zákon.,

a pro pořádek též o poznání stručnější ustanovení § 6 zákona o krajích:

Obecně závaznou vyhláškou kraje vydanou zastupitelstvem v mezích jeho samostatné působnosti lze ukládat povinnosti fyzickým a právnickým osobám, jen stanoví-li tak zákon.

Stále však platí, že obecně závaznými vyhláškami nelze stanovit nové skutkové podstaty přestupků a sankce; ty mohou být stanoveny jen zákonem ve smyslu § 2, § 11 a následujících zákona o přestupcích (srov. např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 5. 4. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 8/93).

Vyhlášky (zejména ministerstev a jiných ústředních úřadů) a nařízení (obcí, krajů a hlavního města Prahy)

Jiné je postavení obcí, krajů a hlavního města Prahy při vydávání nařízení, a stejně tak ministerstev, jiných ústředních úřadů (srov. § 2 kompetenčního zákona), popř. jiných správních orgánů (k tomu srov. např. vyhlášku České národní banky č. 163/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, nebo vyhlášku Komise pro cenné papíry č. 114/2006 Sb., o poctivé prezentaci investičních doporučení nebo 498/2000 Sb.) při vydávání vyhlášek. Z titulu čl. 79 odst. 3 Ústavy totiž mohou vydávat uvedené jen v případě, že je tím pověří zákon v některém svém ustanovení. To může vypadat například takto:

§ 29 odst. 2 školského zákona

Školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Ministerstvo stanoví vyhláškou opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání ve školách a školských zařízeních a při činnostech s ním souvisejících.

§ 18 Živnostenského zákona

(1) Obec může v přenesené působnosti29f) vydat tržní řád formou nařízení obce. Pro nabídku, prodej zboží (dále jen "prodej") a poskytování služeb mimo provozovnu určenou k tomuto účelu kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního zákona29g tržní řád vymezí:

a) místa pro prodej a poskytování služeb, jimiž jsou zejména tržnice a tržiště (dále jen "tržiště"), a jejich rozdělení (např. podle druhu prodávaného zboží nebo poskytované služby),

b) stanovení kapacity a přiměřené vybavenosti tržišť,

c) dobu prodeje zboží a poskytování služeb na tržišti,

d) pravidla pro udržování čistoty a bezpečnosti na tržišti,

e) pravidla, která musí dodržet provozovatel tržiště k zajištění jeho řádného provozu.

(2) Tržní řád se s výjimkou odstavce 1 písm. a), b) a c) vztahuje i na prodej zboží a poskytování služeb na tržištích majících charakter stavby podle zvláštního zákona.29c)

(3) Obec může nařízením obce vydaným podle odstavce 1 stanovit, že se toto nařízení obce nevztahuje na některé druhy prodeje zboží a poskytování služeb prováděné mimo provozovnu, a stanovit, že některé druhy prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděné mimo provozovnu v obci nebo její části jsou zakázány.

Pokud zmocňovací zákonné ustanovení zanikne, tedy je zrušeno, bez náhrady, aniž by zároveň došlo ke zrušení prováděcího právního předpisu, zůstává prováděcí předpis platný, ovšem stane se neúčinný, tedy neaplikovatelný (podrobněji srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 4 As 17/2009). Jen pro úplnost lze dodat, že z téhož rozhodnutí Nejvyššího správní soudu dále vyplývá, že pokud z neúčinného, avšak platného, právního předpisu vychází správní rozhodnutí, nejedná se o nedostatek právního podkladu takového charakteru, který by vyvolával nicotnost, působí však jeho nezákonnost.

Procesní pravidla

Na rozdíl od individuálních a smíšených správních aktů, na něž dopadá při nejmenším úprava obsažená ve správním řádu, obecná procedurální úprava pro normativní správní akty vnější na zákonné úrovni chybí. Na normotvorbu vlády a jí podřízených orgánů však dopadají poměrně podrobná Legislativní pravidla vlády (dostupná na http://www.vlada.cz/cz/ppov/lrv/dokumenty/legislativni-pravidla-vlady-91209) a jednací řád Legislativní rady vlády (http://www.vlada.cz/assets/ppov/lrv/Jednaci-rad-LRV_1.pdf). Proces normotvorby územních samosprávných celků je pak více či méně závazně regulován metodickou pomůckou Ministerstva vnitra k procesu tvorby a vydávání právních předpisů právních předpisů obcí, krajů a hlavního města Prahy (http://www.mvcr.cz/odk2/soubor/pravidla-pro-vydavani-prav-predp-obci-a-kraju-pdf.aspx).

Literatura

Základní literatura (učebnice):

  • PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012,  427 s.
  • SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 497 s.
  • HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 792 s.

Doplňující literatura:

  • K ústavním základům normotvorby
    • BAHÝĽOVÁ, L. a kol. Ústava České republiky : komentář. Praha : Linde, 2010. 1533 s.
  • K právním předpisům vydávaným orgány státní správy
    • PLACHÝ, J. Úloha Sbírky zákonů při publikaci právních aktů moci výkonné. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: Masarykova univerzita, 2015, XXIII, č. 2, s. 153-161. ISSN 1210-9126.
    • PLACHÝ, J. Zákonné zmocnění jako zprostředkovatel vztahu mezi zákonem a podzákonnou právotvorbou. Právní rozhledy. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2015, roč. 23. ročník, č. 4, s. 126 - 133. ISSN 1210-6410.
  • K právním předpisům územní samosprávy
    • KOUDELKA, Z. Právní předpisy samosprávy. Praha : Linde, 2008. 346 s.
    • VEDRAL, J. a kol. Zákon o obcích (obecní zřízení) : komentář. Praha : C.H. Beck, 2008. 861 s.
  • Ke stavovským předpisům a vnitřním předpisům
    • ČERVENÁ, K., LIPERTOVÁ, Š. Soudní přezkum předpisů zájmové samosprávy. In Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Proceedings. Brno : Masarykova univerzita, 2009. Bez stran.
    • DVOŘÁČEK, D. Právní povaha předpisů zájmové samosprávy. Právní rozhledy. 2006, roč. 14, č. 24, s. 882 - 887. ISSN 1210-6410.
    • PODHORSKÝ, J., SVOBODOVÁ, J. Praktický průvodce vnitřními směrnicemi pro organizační složky státu, územní samosprávné celky, příspěvkové organizace a ostatní nevýdělečné organizace. Olomouc : ANAG, 2002. 191 s.
    • SLÁDEČEK, V. Ještě k povaze předpisů zájmové samosprávy. Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 4, s. 130 - 138. ISSN 1210-6410.
  • K normotvorné technice
    • GERLOCH, A. a kol. Teorie a praxe tvorby práva. Praha : ASPI, 2008. 422 s.
    • KNĚŽÍNEK, J. a kol. Příprava návrhů právních předpisů : praktická pomůcka pro legislativce. [Praha] : Úřad vlády České republiky, 2010. 226 s.
    • PLACHÝ, J. Legislativní technika v procesu tvorby normativního správního aktu. In Den právní teorie: Česko-slovenská doktorandská konference o teorii práva. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014. s. 116 - 128, 13 s. ISBN 978-80-210-7369-2.
    • PLACHÝ, Jiří. Nástroje k dokonalé legislativní tvorbě. In Weyrův den právní teorie - Sborník příspěvků z konference. 2015. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2015. s. 119-130, 12 s. ISBN 978-80-210-8001-0.
    • ŠÍN, Z. Tvorba práva : pravidla, metodika, technika. Praha, C. H. Beck, 2009. 176 s.
    • MLSNA, P. a kol. Legislativní proces (teorie a praxe). 1. vyd. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2011. ISBN 978-80-7312-074-0.

Vybraná judikatura

  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1994. sp. zn. Pl. ÚS 5/93 – ukládání povinností obecně závaznou vyhláškou
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 45/06 – ukládání povinností obecně závaznou vyhláškou (posun v judikatuře)
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 63/04 – test čtyř kroků
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 5. 4. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 8/93 – ukládání povinností obecně závaznou vyhláškou (skutkové podstaty)
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 4 As 17/2009 – osud prováděcího předpisu po zrušení prováděcího ustanovení

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.

14. Právní předpisy vlády a orgánů státní správy vč. dozoru – pojem a charakteristika + Právní předpisy obcí a krajů, vč. dozoru – pojem a charakteristika

Obecně k normativním správním aktům

Právní předpisy vlády, orgánů státní správy, obcí a krajů jsou výsledkem uplatňování jejich normotvorné pravomoci (normotvorby). Právní předpisy vlády a orgánů státní správy jsou normativními správními akty, jež jsou výrazem externí normotvorné činnosti těchto orgánů. Jedná se o abstraktní formu vnější činnosti veřejné správy.

Normativní správní akt je takový akt orgánu veřejné správy, který dopadá na blíže neurčený okruh adresátů a vztahuje se k blíže neurčené věci, typicky předmětu či místu. Přívlastek správní naznačuje, že se jedná o akt vydávaný orgánem veřejné správy. Tím se odlišuje od aktů moci zákonodárné.

K normativním správním aktům podrobněji viz studijní text k tomuto tématu.

Právní předpisy vlády a orgánů státní správy

Právní předpisy vlády a orgánů státní správy jsou podzákonnými a prováděcími právní předpisy. Jako takové samozřejmě nesmí být v rozporu se zákony (musí se pohybovat v rozmezí secundum et intra legem). Jedná se o předpisy právně závazné a pravidla v nich jsou mocensky vynutitelná.

Přirozenou podmínkou platnosti podzákonných právních předpisů je jejich vyhlášení; to je v případě právních předpisů s celostátní působností, tedy v případě nařízení vlády a právních předpisů vydávaných ministerstvy a ostatními ústředními správními úřady realizováno publikací ve Sbírce zákonů (srov. § 1 zákona o Sbírce zákonů).

Právní předpisy vlády jsou nazývány nařízeními. Právní předpisy ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy jsou nazývány vyhláškami. Zde je však nutno upozornit, že z pohledu teorie správního práva např. pražští autoři pojem nařízení používají pro obecnou formu normotvorby veřejné správy, tedy jak pro nařízení vlády, tak pro vyhlášky ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy (srov. HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 62).

Vyhlášky ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy

Nařízení vlády

Jak vyplývá z ustanovení čl. 78 Ústavy, dle něhož

[k] provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení.,

vláda může vydat nařízení bez toho, aby k tomu byla zákonem výslovně zmocněna. Stačí, existuje-li prostor pro prováděcí právní úpravu, kterého se rozhodne využít. Tak učinila např. nařízením č. 161/2015 Sb., o výkonu státní služby na služebním působišti mimo území České republiky ve svátek; jeho úvodní ustanovení zní:

„Vláda nařizuje k provedení zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění zákona č. 131/2015 Sb.:“

Vedle nařízení vlády vydávaných toliko na základě ústavního zmocnění existuje také mnoho těch, které vláda vydává, protože ji to ukládá některý zákon – srov. např. § 145 odst. 1 a 2 služebního zákona:

(1) První až čtvrtá platová třída stanovená zákoníkem práce se v případě státních zaměstnanců nepoužijí. Výši platových tarifů s přihlédnutím k povinnostem a omezením při výkonu služby a k jeho významu a způsob jejich určení pro státní zaměstnance stanoví vláda nařízením.

            (2) Charakteristika platových tříd je uvedena v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Vláda na jejím základě stanoví nařízením katalog správních činností a jejich zařazení podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti do jednotlivých platových tříd

Příkladem nařízení vydaného vládou na konkrétní příkaz zákona, je pak nařízení vlády č. 302/2014 Sb., o katalogu správních činností. Jeho úvodní ustanovení zní:

Vláda nařizuje podle § 145 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě:“

Dozor: Nařízení vlády může být změněno, resp. zrušeno, nařízením vlády. Ústavní soud může nařízení vlády zrušit pro jeho rozpor se zákonem či ústavním pořádkem. Např. nálezem ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 50/04, Ústavní soud zrušil ustanovení § 3 nařízení vlády č. 548/2005 Sb., o stanovení některých podmínek provádění opatření společné organizace trhů v odvětví cukru, neboť jeho přijetím vláda jednala ultra vires a porušila čl. 78 ve spojení s čl. 10a a čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR, neboť tak realizovala oprávnění, které bylo přeneseno na orgány Společenství (dnes EU) a kterým tedy vláda nedisponovala.

Vyhlášky ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy

Obsah není zveřejněný.

Právní předpisy obcí a krajů

Právní předpisy obcí a krajů jsou předpisy podzákonnými. Jedná se o předpisy právně závazné a pravidla v nich jsou mocensky vynutitelná. K tomu, jaké předpisy obcí a krajů jsou považovány za prováděcí a jaké ne, viz dále.

Právní předpisy vydávané obcemi a kraji v samostatné působnosti jsou obecně závaznými vyhláškami. Právní předpisy obcí a krajů vydávané v přenesené působnosti se nazývají nařízeními.

Přirozenou podmínkou platnosti těchto právních předpisů je jejich vyhlášení. Právní předpisy vydávané územními samosprávnými celky se vyhlašují dle pravidel stanovených v zákonech upravujících jejich postavení, a to na úřední desce obce v případě předpisů vydávaných obcemi, popř. též na úřední desce obecních úřadů nacházejících se na území obce s rozšířenou působností, vydává-li nařízení v rozsahu rozšířené působnosti, ve sbírce předpisů hlavního města Prahy, jsou-li vydávány Prahou, a věstníku právních předpisů kraje, jsou-li vydávány krajem.

Dozor:

Dozor na obecně závaznými vyhláškami obcí a krajů vykonává Ministerstvo vnitra. Konkrétně je dozor nad obecně závaznými vyhláškami obcí poměrně přehledně upraven v § 123 zákona o obcích, a to následovně:

(1) Odporuje-li obecně závazná vyhláška obce zákonu, vyzve Ministerstvo vnitra obec ke zjednání nápravy. Nezjedná-li obec nápravu do 60 dnů od doručení výzvy, rozhodne Ministerstvo vnitra o pozastavení účinnosti této obecně závazné vyhlášky. Účinnost obecně závazné vyhlášky obce je pozastavena dnem doručení rozhodnutí Ministerstva vnitra obci. Ministerstvo vnitra v rozhodnutí současně stanoví obci přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. Zjedná-li zastupitelstvo obce nápravu ve stanovené lhůtě, Ministerstvo vnitra své rozhodnutí o pozastavení účinnosti obecně závazné vyhlášky obce zruší neprodleně poté, co obdrží sdělení obce o zjednání nápravy, jehož přílohou je i obecně závazná vyhláška obce, kterou byla zjednána náprava.

            (2) V případě zřejmého rozporu obecně závazné vyhlášky obce s lidskými právy a základními svobodami může Ministerstvo vnitra pozastavit její účinnost bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy. Účinnost obecně závazné vyhlášky obce je pozastavena dnem doručení rozhodnutí Ministerstva vnitra obci. Ministerstvo vnitra v rozhodnutí současně stanoví obci přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. Zjedná-li zastupitelstvo obce nápravu ve stanovené lhůtě, Ministerstvo vnitra své rozhodnutí o pozastavení účinnosti obecně závazné vyhlášky obce zruší neprodleně poté, co obdrží sdělení obce o zjednání nápravy, jehož přílohou je i obecně závazná vyhláška obce, kterou byla zjednána náprava.

            (3) Nezjedná-li zastupitelstvo obce nápravu ve stanovené lhůtě a není-li proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podle odstavce 1 a 2 podán rozklad, podá Ministerstvo vnitra do 30 dnů od uplynutí lhůty pro podání rozkladu Ústavnímu soudu návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky obce. Je-li proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podle odstavce 1 a 2 podán rozklad, podá Ministerstvo vnitra takový návrh Ústavnímu soudu do 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o rozkladu, kterým byl rozklad zamítnut. Jestliže Ústavní soud tento návrh odmítne, zamítne nebo řízení zastaví, rozhodnutí Ministerstva vnitra o pozastavení účinnosti obecně závazné vyhlášky obce pozbývá platnosti dnem, kdy rozhodnutí Ústavního soudu nabude právní moci.

            (4) Zjedná-li zastupitelstvo obce nápravu před rozhodnutím Ústavního soudu o návrhu podle odstavce 3, sdělí obec neprodleně tuto skutečnost Ústavnímu soudu a Ministerstvu vnitra. Ministerstvo vnitra své rozhodnutí o pozastavení účinnosti obecně závazné vyhlášky obce zruší do 15 dnů od doručení sdělení obce o zjednání nápravy, jehož přílohou je i obecně závazná vyhláška obce, kterou byla zjednána náprava.

Shodnou úpravu pro dozor nad obecně závaznými vyhláškami krajů obsahuje i zákon o krajích.

Dozor nad nařízeními obcí vykonává vždy krajský úřad. Konkrétně je tento dozor upraven v § 125 zákona o obcích:

(1) Odporuje-li nařízení obce zákonu nebo jinému právnímu předpisu, vyzve krajský úřad obec ke zjednání nápravy. Nezjedná-li příslušný orgán obce nápravu do 60 dnů od doručení výzvy, rozhodne krajský úřad o pozastavení účinnosti tohoto nařízení obce. Účinnost nařízení obce je pozastavena dnem doručení rozhodnutí krajského úřadu obci. Krajský úřad v rozhodnutí současně stanoví obci přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. Zjedná-li příslušný orgán obce nápravu ve stanovené lhůtě, krajský úřad své rozhodnutí o pozastavení účinnosti nařízení obce zruší neprodleně poté, co obdrží sdělení obce o zjednání nápravy, jehož přílohou je i nařízení obce, kterým byla zjednána náprava.

            (2) V případě zřejmého rozporu nařízení obce s lidskými právy a základními svobodami může krajský úřad pozastavit jeho účinnost bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy. Účinnost nařízení obce je pozastavena dnem doručení rozhodnutí krajského úřadu obci. Krajský úřad v rozhodnutí současně stanoví obci přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. Zjedná-li příslušný orgán obce nápravu ve stanovené lhůtě, krajský úřad své rozhodnutí o pozastavení účinnosti nařízení obce zruší neprodleně poté, co obdrží sdělení obce o zjednání nápravy, jehož přílohou je i nařízení obce, kterým byla zjednána náprava.

            (3) Nezjedná-li příslušný orgán obce nápravu ve stanovené lhůtě, podá ředitel krajského úřadu do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro nápravu Ústavnímu soudu návrh na zrušení nařízení obce. Jestliže Ústavní soud tento návrh odmítne, zamítne nebo řízení zastaví, rozhodnutí krajského úřadu o pozastavení účinnosti nařízení obce pozbývá platnosti dnem, kdy rozhodnutí Ústavního soudu nabude právní moci.

            (4) Zjedná-li příslušný orgán obce před rozhodnutím Ústavního soudu o návrhu podle odstavce 3 nápravu, sdělí obec neprodleně tuto skutečnost Ústavnímu soudu a krajskému úřadu. Krajský úřad rozhodnutí o pozastavení účinnosti nařízení obce zruší do 15 dnů od doručení sdělení obce o zjednání nápravy, jehož přílohou je i nařízení obce, kterým byla zjednána náprava.

Ve vztahu k dozoru nad nařízeními krajů je úprava téměř shodná (srov. § 83 zákona o krajích) s tou odlišností, že dozor vykonává vždy věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad kraj.

Obecně závazné vyhlášky obcí a krajů

Podobné diskreční oprávnění jako pro nařízení vlády, pokud jde o možnost vydat podzákonný právní předpis bez výslovného zákonného zmocnění, platí pro obce, kraje a hlavní město Prahu při vydávání obecně závazných vyhlášek. Vyplývá z článku 104 odst. 3 Ústavy, dle něhož zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.

Obecně závazné vyhlášky obcí a krajů již na rozdíl od právních předpisů vlády a orgánů státní správy nelze považovat za akty prováděcí, nýbrž se jedná o akty prvotní (k tomu dále – judikatura ÚS).

Nutno též dodat, že judikatura Ústavního soudu v minulosti nebyla jednotná, pokud jde o možnost územně samosprávných celků stanovovat svými obecně závaznými vyhláškami povinnosti, aniž by k tomu byly výslovně zákonem zmocněny (s ohledem na ústavní maximu zakotvenou v článku 2 odst. 4 Ústavy); např. v ustanovení § 10 zákona o obcích

Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou

a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány,

b) pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku,

c) k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně3) (dále jen "veřejná zeleň") a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti,

d) stanoví-li tak zvláštní zákon.

V nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1994. sp. zn. Pl. ÚS 5/93, Ústavní soud patrně poprvé vyslovil, že obcemi vydávané obecně závazné vyhlášky sice mají originární povahu a k jejich vydání tak není potřeba výslovného zákonného zmocnění, to ovšem s ohledem na čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny neplatí, pakliže stanovují povinnosti. Jinými slovy, že v takovém případě ústavní zmocnění dané článkem 104 nestačí, danou linii Ústavní soud následoval téměř 14 let. Poté, nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 45/06, názor přehodnotil, když uznal, k ukládání povinností v samostatné působnosti formou obecně závazné vyhlášky obec výslovné zákonné zmocnění nepotřebuje. Lze soudit, že uvedené lze bez dalšího aplikovat i na hlavní město Prahu a kraj; samozřejmě za podmínky, že jedná v rámci své samostatné působnosti.

Samozřejmě, pro případ zákonného podkladu pro ukládání povinností, lze doplnit též odpovídající ustanovení (§ 44 odst. 3) zákona o hlavním městě Praze:

Povinnosti může hlavní město Praha ukládat v samostatné působnosti jen obecně závaznou vyhláškou

a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména lze stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v hlavním městě Praze nebo by mohly být v rozporu s dobrými mravy anebo z důvodu ochrany bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, popřípadě stanovit, že na určitých veřejně přístupných místech v hlavním městě Praze jsou takové činnosti zakázány,

b) pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku,

c) k zajištění udržování čistoty na ulicích a jiných veřejných prostranstvích, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně13) (dále jen "veřejná zeleň") a k užívání zařízení hlavního města Prahy nebo městské části,

d) stanoví-li tak zvláštní zákon.,

a pro pořádek též o poznání stručnější ustanovení § 6 zákona o krajích:

Obecně závaznou vyhláškou kraje vydanou zastupitelstvem v mezích jeho samostatné působnosti lze ukládat povinnosti fyzickým a právnickým osobám, jen stanoví-li tak zákon.

Stále však platí, že obecně závaznými vyhláškami nelze stanovit nové skutkové podstaty přestupků a sankce; ty mohou být stanoveny jen zákonem ve smyslu § 2, § 11 a následujících zákona o přestupcích (srov. např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 5. 4. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 8/93). 

Nařízení obcí a krajů

Jak již bylo zmíněno, nařízení obcí a krajů jsou právními předpisy vydávanými těmito subjekty v přenesené působnosti. Na rozdíl od OZV již mají charakter prováděcích předpisů a uvedené subjekty je mohou vydávat vždy pouze na základě konkrétního zákonného zmocnění.

Ústavním základem pro jejich vydávání je čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR, podle něhož mimo jiné i orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zmocněny. Oprávnění obcí v přenesené působnosti vydávat na základě zákona a v jeho mezích nařízení za předpokladu zákonného zmocnění je rovněž deklarováno v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o obcích, resp. § 7 zákona o krajích a § 44 odst. 2 zákona o hl. m. Praze.

Zatímco vydávat OZV přísluší zastupitelstvům, vydávání nařízení přísluší především radám (s výjimkou, kdy působnost rady obce vykonává starosta) uvedených subjektů.

Procesní předpisy

Na rozdíl od individuálních a smíšených správních aktů, na něž dopadá při nejmenším úprava obsažená ve správním řádu, obecná procedurální úprava pro normativní správní akty vnější na zákonné úrovni chybí. Na normotvorbu vlády a jí podřízených orgánů však dopadají poměrně podrobná Legislativní pravidla vlády (dostupná na http://www.vlada.cz/cz/ppov/lrv/dokumenty/legislativni-pravidla-vlady-91209) a jednací řád Legislativní rady vlády (http://www.vlada.cz/assets/ppov/lrv/Jednaci-rad-LRV_1.pdf). Proces normotvorby územních samosprávných celků je pak více či méně závazně regulován metodickou pomůckou Ministerstva vnitra k procesu tvorby a vydávání právních předpisů právních předpisů obcí, krajů a hlavního města Prahy (http://www.mvcr.cz/odk2/soubor/pravidla-pro-vydavani-prav-predp-obci-a-kraju-pdf.aspx).

Literatura

Základní literatura (učebnice):

  • PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 271 a násl.
  • SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 62 a násl.
  • HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 56 a násl.

Doplňující literatura:

  • K ústavním základům normotvorby
    • BAHÝĽOVÁ, L. a kol. Ústava České republiky : komentář. Praha : Linde, 2010. 1533 s.
  • K právním předpisům územní samosprávy
    • KOUDELKA, Z. Právní předpisy samosprávy. Praha : Linde, 2008. 346 s.
    • VEDRAL, J. a kol. Zákon o obcích (obecní zřízení) : komentář. Praha : C.H. Beck, 2008. 861 s.
  • K normotvorné technice
    • GERLOCH, A. a kol. Teorie a praxe tvorby práva. Praha : ASPI, 2008. 422 s.
    • KNĚŽÍNEK, J. a kol. Příprava návrhů právních předpisů : praktická pomůcka pro legislativce. [Praha] : Úřad vlády České republiky, 2010. 226 s.
    • ŠÍN, Z. Tvorba práva : pravidla, metodika, technika. Praha, C. H. Beck, 2009. 176 s.
    • MLSNA, P. a kol. Legislativní proces (teorie a praxe). 1. vyd. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2011. ISBN 978-80-7312-074-0.
    • PLACHÝ, J. Legislativní technika v procesu tvorby normativního správního aktu. In HAPLA, Martin (ed.). DEN PRÁVNÍ TEORIE: Česko-slovenská doktorandská konference o teorii práva. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014. s. 116 - 128, 13 s. ISBN 978-80-210-7369-2.

Vybraná judikatura

  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 4 As 17/2009 – osud prováděcího předpisu po zrušení prováděcího ustanovení
  • Nález Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 – když vyhláška porušuje ústavně zaručené právo vlastnit majetek
  • Nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 24/99 – rozhodnutí vlády dle § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. jako pramen práva – k materiálnímu pojetí pramenů práva
  • Nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 50/04 – když vláda nařízením upravuje to, co je již upraveno komunitárním právem
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1994. sp. zn. Pl. ÚS 5/93 – ukládání povinností obecně závaznou vyhláškou
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 45/06 – ukládání povinností obecně závaznou vyhláškou (posun v judikatuře)
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 63/04 – test čtyř kroků
  • Nález pléna Ústavního soudu ze dne 5. 4. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 8/93 – ukládání povinností obecně závaznou vyhláškou (skutkové podstaty)

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.

15. Diskreční pravomoc – pojem a charakteristika, vč. pojmu správní uvážení a otázky

Diskreční pravomoc

Správní uvážení

Pojem správního uvážení není v doktríně jednoznačně definován a definic se objevuje hned několik. Obecně se dá říct, že institut správního uvážení (diskrece) přichází do úvahy tehdy, pokud s existencí určitého skutkového stavu není jednoznačně spojen jediný nutný právní následek.[1] Jedná se tedy o rozhodovací proces, v němž je podle více či méně určitých kritérií racionálně vybíráno nejméně ze dvou variant to nejlepší řešení [2], respektive o právem založený prostor pro volbu určitého postupu, řešení či rozhodnutí, tedy zda správní orgán něco učiní nebo nikoli, resp. jaký obsah bude jeho rozhodnutí mít [3]. Jednoduše se tak dá říct, že se jedná o volbu správního orgánu z nejméně dvou řešení předvídaných zákonem. Hlavním smyslem diskrece je schopnost právního řádu reagovat na konkrétní situace a případy, které nelze v obecné normě předvídat, tedy schopnost reagovat na nemožnost definovat všechny situace a jevy, které mohou nastat.

Správní uvážení je v právních normách velice často vyjádřeno slovy lze, může, je oprávněn, lze, může, je oprávněn, má právo apod.

Příklady:

  • „Správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že…“ (§ 62 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád)
  • „Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.“ (§ 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu)
  • „Za přestupek podle odstavce 1 písm. a), d) až f) a písm. h) až i) lze uložit pokutu do 3 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b), c) a g) pokutu do 10 000 Kč.“ (§ 21 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb.

[1] PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, s. 113.

[2] MATES, Pavel. Správní uvážení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 80.

[3]Tamtéž. 

Neurčité právní pojmy

Neurčité právní pojmy nejsou uvážení ve výše uvedeném smyslu a představují tedy jinou formu vyjádření diskreční pravomoci veřejné správy. Jedná se o situace, kdy norma správního práva používá výraz, tzn. neurčitý právní pojem, který blíže obsahově nevymezuje a který není blíže obsahově vymezen ani jinou právní normou [1]. Jedná se tedy o slovní výrazy použité v právních normách bez toho, aby byl přesně vymezen jejich rozsah a/nebo obsah [2]. Neurčité právní pojmy tak zahrnují výrazy, které nelze zcela přesně definovat a jejich obsah, rozsah a aplikace se může v závislosti na okolnostech měnit [3].

Příklady:

  • veřejný zájem, veřejný pořádek, případ hodný zvláštního zřetele, přiměřená lhůta, soukromý život

Společným znakem správního uvážení a neurčitého právního pojmu je tak jistá míra volnosti, respektive prostor poskytnutý zákonem. Neurčitý právní pojem se ale objevuje ve stádiích předcházejících vydání rozhodnutí a v případě kladného vyhodnocení situace správní orgán v podstatě přistupuje k subsumpci, tedy k podražení dané situace pod rozsah neurčitého právního pojmu. Jedná se tedy o jistou formu uvážení, která se ale vztahuje ke skutkovému stavu, respektive k možnosti jeho podřazení pod neurčitý právní pojem. Správní uvážení se naopak uplatňuje až u vlastního rozhodovacího procesu, kdy má správní orgán volbu mezi nejméně dvěma alternativami.  

Příklad:

Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.“                                                                                                    správní uvážení       neurčitý právní pojem

  • Správní orgán musí nejdřív interpretovat pojem „v případě hodném zvláštního zřetele“ a rozhodnout, zda lze skutkové okolnosti předmětného případu pod rozsah neurčitého právního pojmu subsumovat. Následně mu právní norma uvážení ve vztahu k finálnímu rozhodnutí, zda azyl udělí, či nikoliv. Toto uvážení ale není absolutní a je limitováno (viz další studijní text).

 

[1] PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, s.  113.

[2] SKULOVÁ, Soňa. Správní uvážení: základní charakteristika a souvislosti pojmu. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 20.

[3] PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, s. 114. 

Limity a přezkum diskreční pravomoci

Správní uvážení je hledáním jisté rovnováhy mezi volností a vázaností rozhodování. Formulace některých právních ustanovení, obsahujících správní uvážení může naznačovat, že výběr z poskytnutých alternativ je zcela na správním orgánu, který není ničím vázán. Litera i judikatura se ale shoduje na tom, že správní uvážení není absolutní a je limitováno. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu konstatoval, že „[…]správní uvážení je v prvé řadě vždy limitováno principy vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky; z nich lze vyvodit, že i tam, kde vydání rozhodnutí závisí toliko na uvážení správního orgánu, je tento orgán omezen zákazem libovůle, příkazem rozhodovat v obdobných věcech obdobně a ve stejných věcech stejně (různost rozhodování ve stejných či obdobných věcech může být právě projevem ústavně reprobované libovůle), tj. principem rovnosti, zákazem diskriminace...jakož i povinností výslovně uvést, jaká kritéria v rámci své úvahy použil, jaké důkazní prostředky si opatřil, jaké důkazy provedl a jak je hodnotil, a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. […] Každé správní uvážení - i to, jež se (pouze) na úrovni obyčejného zákona jeví jako neomezené či absolutní - tedy má své meze“ (rozsudek ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 6 A 25/2002). Základními limity správního uvážení tedy jsou:

  • zákon
  • principy vyplývající z ústavního pořádku České republiky: zákaz libovůle, zásada legitimního očekávání, princip rovnosti, zákaz diskriminace, princip proporcionality

Literatura

Základní literatura (učebnice):

  • PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, 427 s. ISBN 9788072392810, s. 113–114.
  • HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 8. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xxxiv, 792 s. ISBN 9788071792543. 

Monografie:

  • MATES, Pavel. Správní uvážení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 120 s. ISBN 9788073804244.
  • SKULOVÁ, Soňa. Správní uvážení: základní charakteristika a souvislosti pojmu. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 241 s. ISBN 8021032375.

Články:

  • ČERNÝ, Petr. Soudní přezkum správního uvážení nejen v řízení o udělení státního občanství. Bulletin advokacie. 2005, č. 7–8, s. 59–61. ISSN 1210-6348.
  • MATES, Pavel. Správní uvážení v judikatuře správních soudů. Právní rádce, 2010, XVIII, č. 8, s. 36-40. ISSN 1210-4817.
  • MAZANEC, Michal. Neurčité právní pojmy, volné správní uvážení, volné hodnocení důkazů a správní soud. Bulletin advokacie. 2000, č. 4, s. 8–19. ISSN 1210-6348.
  • SKULOVÁ, Soňa. Čím je ovládáno správní uvážení, aneb několik slov o hodnotách, principech a zásadách [1. část]. Časopis pro právní vědu a praxi. 2002, roč. 10, č. 4, s. 330-342. ISSN 1210-9126.
  • SKULOVÁ, Soňa. Čím je ovládáno správní uvážení, aneb několik slov o hodnotách, principech a zásadách [1. část]. Časopis pro právní vědu a praxi. 2011, roč. 11, č. 1, s. 29–37. ISSN 1210-9126.
  • SKULOVÁ, Soňa. K procesu otvírání "černé skříňky" správního uvážení v soudním přezkumu. In: HORÁK, Petr et al. (eds.). Dny práva – 2008 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 1625–1627. ISBN 9788021047334. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/sprava/skulova.pdf
  • SKULOVÁ, Soňa. Ke kritériím soudního přezkumu správního uvážení (aneb poněkud disproporciální úvaha nad dvěma soudními rozhodnutími). In Dny práva – 2009 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 150-164. ISBN 978-80-210-4990-1. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2009/files/prispevky/aktualni/Skulova_Sona.pdf

Vybraná judikatura

  • Usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. března 2005, č. j. 6 A 25/2002 – 42 – k přezkumu a limitům správního uvážení.
  • Rozsudek NSS ze dne 22. května 2008, č. j. 5 As 9/2008 – 106 – k přezkumu a limitům správního uvážení.
  • Usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. dubna 2010, č. j. 1 As 9/2008 – 133 – kritéria správního uvážení při ukládání sankce za správní delikt.
  • Rozsudek NSS ze dne 28. ledna 2015, č. j. 1 Azs 200/2014 –27 – k rozdílu mezi správním uvážením a neurčitým právním pojmem a k soudnímu přezkumu těchto institutů.

Pracovní složka

Obsah není zveřejněný.