Pakliže máme vyjmenovat důvody, proč by vědečtí pracovníci měli změnit způsob publikování a upřednostňovat časopisy v režimu OA, lze uvést následující:2(pp7–10)
Více než polovina vydavatelů vědeckých časopisů umožňuje některou z forem zpřístupnění publikací v režimu OA, byť se obvykle jedná o právo autora vystavit například v institucionálním repozitáři (viz dále) dokument ve verzi odevzdané vydavateli. Pakliže ani tuto variantu vydavatel neumožňuje, zastánci OA doporučují pokusit se s ním vyjednat dodatek ke smlouvě umožňující zpřístupnění textu v režimu OA. Pokud by přesto vydavatel na dodatek nepřistoupil, je na místě, aby autor zvážil publikování v jiném časopise.
Vědecký pracovník nutně potřebuje aktuální odbornou literaturu, jejíž zajištění nese nemalé finanční náklady, v důsledku čehož bývají prostřednictvím knihoven zpřístupněny jen některé tituly, v případě časopisů obvykle jen nejnovější ročníky. Publikace v režimu OA umožňují vědeckému pracovníkovi přístup k odborným informacím bez zmíněných omezení, přičemž jindy vynaložené finance na nákup předplatného časopisu lze využít na jiné účely.
Publikování v časopise v režimu OA umožňuje vědeckému pracovníkovi rozšířit výsledky svého výzkumu mezi větší počet čtenářů, než kdyby publikoval v periodiku, jež je třeba předplácet Jak uvádíme v kapitole Kde mohou autoři publikovat v OA, existují již nyní cesty, jak publikovat v časopisech s předplatným a zároveň zpřístupnit publikaci v režimu OA.
Ačkoliv citační efekt publikování v časopisech, které jsou a nejsou v režimu OA je podobný, v návaznosti na výše uvedené důvody a dynamickému nárůstu počtu článků a časopisů v režimu OA lze očekávat zvyšující se zájem autorů publikovat v těchto časopisech a z něj vyplývající nárůst citačního ohlasu.7,8,9
Hovoří Richard A. Schneider, docent ortopedické chirurgie na lékařské fakultě University of Kalifornia, San Francisco.10