• Definice:

  • velké množství

  • vychází ze společenského kontextu

  • Payne (2006)¹ popisuje sociální práci jako aktivitu zaměřenou na zlepšení a obnovení sociálního fungování klienta. A zároveň jako aktivitu tvořící společenské podmínky pro příznivé naplnění tohoto cíle. 

  • Mezinárodní federace sociálních pracovníků popisuje sociální práci takto²: 

    • sociální práce podporuje změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení, osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha. Zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Klíčové jsou pro ni principy lidských práv a princip společenské spravedlnosti.

  • Podle Musila, Navrátila (2000)³ se sociální práce zabývá interakcí mezi klientem a prostředím - přesněji schopností klienta zvládat to, co od něj očekává prostředí.

  Úkol k zamyšlení: Jaké cíle sociální práce plynou z uvedených definic? (Odpověď na úkol naleznete v: MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, 309 s. ISBN 978-80-262-0211-0.)

Sociální práce a její vymezení 

• samostatnou vědní disciplínou (má propracované teorie a postupy, které aplikuje v praxi)

• Paradigmata v sociální práci⁴

  • suma uplatňovaných teorií a způsobů praxe

  • uplatňují se tzv. malá paradigmata (kopírují trojici typů sociální práce, zabývají se tím, co je předpokladem sociálního fungování). .
    •Terapeutické paradigma – duševní zdraví a pohoda člověk
    •Reformní paradigma – společenská rovnost v různých dimenzích společenského života
    •Poradenské paradigma – schopnost zvládat problémy; přístup k odpovídajícím informacím a službám

• vychází a spolupracuje s řadou vědních oborů 

  Úkol: Zkuste doplnit vědní obory z nichž sociální práce vychází, anebo se kterými spolupracuje. 

Socialni prace a jine vedni obory

Úrovně  a metody sociální práce ⁵

• je možné nahlížet ve třech úrovních

  • Mikroúroveň (SP s jednotlivcem)

  • Mezoúroveň (SP s rodinou, malou skupinou)

  • Makroúroveň (SP s velkými skupinami, komunitami, politické akce, veřejné vzdělávání)

• Metody sociální práce

  • postup, návod, kterým dospíváme k výsledku, k dosažení cíle

  • V sociální práci je metoda způsobem k dosažení předem stanoveného cíle prostřednictvím plánovité, svědomité činnosti v sociální práci s jednotlivcem, skupinou či komunitou

Historie sociální práce

Zdroje:

1 PAYNE, Malcolm. What is professional social work?. Chicago, IL: Lyceum Books, 2006. ISBN 0-925065-99-4.
2.Global Definition of Social Work. In: International Federation of Social Workers [online]. Switzerland: International Federation of Social Workers, 2014 [cit. 2017-02-01]. Dostupné z: http://ifsw.org/policies/definition-of-social-work/
3. NAVRÁTIL, P., MUSIL, L. Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. In Sborník prací fakulty sociálních studií brněnské univerzity, Sociální studia č. 5. Brno: Masarykova univerzita, 2000
4. PAYNE, M. Modern social work theory. 2nd ed. London: Macmillan, 1997. ISBN 0-333-67654-8.
MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, 309 s. ISBN 978-80-262-0211-0.
NAVRÁTIL,P. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. ISBN 80-903070-0-0.
5. MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003.
STRIEŽENEC, Š. Teória a metodológia sociálnej práce: Vybrané problémy. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2005.

Osnova:

• zákon o sociálních službách a jeho společenská a legislativní východiska
  • druhy a formy sociálních služeb
  • příspěvek na péči
  • vyhláška 505/2006 Sb.
• standardy kvality
• sociální pracovník (viz přiložený dokument)
• klient (viz přiložený dokument)

Společenská a legislativní východiska¹

• Základní legislativní normou, která ve svých ustanoveních upravovala pouze dva typy sociálních služeb, a to ústavní sociální péči a pečovatelskou službu, byl od roku 1988 zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
• Proč zákon o sociálních službách vznikl?
  • prvním cílem bylo zabezpečení kvalifikovaných a dostupných služeb
  • druhým cílem pak bylo narovnání právních vztahů mezi státem, poskytovatelem a uživatelem sociálních služeb (s důrazem na ochranu jejich práv a respektování důstojnosti)
• Klíčovým filosofickým prvkem zákona je snaha o aktivizaci uživatelů sociálních služeb, aby byli schopni nést odpovědnost za svůj osud a řešení nepříznivé situace a omezili tak závislost na poskytovateli sociálních služeb
• Hlavním cílem zákona o sociálních službách je podporovat proces sociálního začleňování a sociální soudržnost společnosti při respektování zásad dostupnosti, efektivnosti, hospodárnosti a bezpečnosti

Nastudujte si základní pojmy, okruh oprávněných osob, které vymezuje zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů

Příspěvek na péči

• Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby.
• Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.
• Poskytuje se od 1 roku života.
• Osobou závislou je jedinec, který z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. 
  • pomoc může poskytovat:
    • osoba blízká
    • asistent sociální péče
    • poskytovatel sociálních služeb (x i dětský domov)
    • speciální zdravotnické zařízení hospicového typu
  • nárok na příspěvek je i pokud je osobě poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace
• O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce

Nastudujte si informace k jednotlivým stupňům závislosti (i ve vztahu k životním potřebám), výši příspěvku a jeho vyplácení.

Druhy sociálních služeb

• Sociální poradenství
• služby sociální péče
• služby sociální prevence

Formy sociálních služeb

• ambulantní 
• terénní
• pobytové

Nastudujte si jednotlivé sociální služby (forma, druh, úhrada za službu, okruh poskytovaných služeb).

 Trénink: 

Registr poskytovatelů sociálních služeb

• Sociální služby lze poskytovat jen na základě oprávnění k poskytování sociálních služeb, není-li v § 83 a 84 stanoveno jinak; toto oprávnění vzniká rozhodnutím o registraci.
• O registraci rozhoduje krajský úřad příslušný podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu fyzické osoby nebo sídla právnické osoby.
• Krajský úřad vede registr poskytovatelů sociálních služeb, do kterého zapisuje poskytovatele sociálních služeb, kterým bylo vydáno rozhodnutí o registraci.
• Podmínky pro registraci jsou uvedené v § 79 zákona.

Přečtěte si povinnosti poskytovatelů sociálních služeb, smlouvu o poskytování služby a inspekci sociální služby.
 

Vyhláška č. 505/2006. Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách:

• způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby
• Rozsah úkonů základních činností u jednotlivých SS a maximální výše úhrad
• Zdravotní stavy vylučující poskytování pobytových sociálních služeb,
• Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách,
• Hodnocení standardů kvality sociálních služeb,
• Náležitosti průkazu zaměstnance obce a zaměstnance kraje oprávněného k výkonu činnosti SP.

Standardy kvality

• Popisují, jak má vypadat kvalitní sociální služba
• Měřítko pro porovnání kvality sociálních služeb
• Plnění standardů kvality se hodnotí systémem bodů
• Standardy:
  • Procedurální (jak má sociální služba vypadat) - způsob poskytování služeb, ochrana práv, jednání se zájemcem o službu, dohoda o poskytování, průběh služby,...
  • Personální (personální zajištění služby) - vzdělávání pracovníků a jejich dovednosti, podmínky pro práci
  • Provozní standardy (vymezují podmínky pro poskytování služeb) -  dostupnost služby, prostory kde jsou poskytovány, ekonomické zajištění

Projděte si jednotlivé standardy kvality sociálních služeb.

 Zde můžete procvičovat zákon o sociálních službách - https://quizlet.com/_559jd4 (zadáte si FLASHCARDS a vlevo zvolíte Shuffle), v případě nefunkčnosti se na mě obraťte.

Pro skupinové procvičování (nebo jako hru pro páteční večery :) ) si můžete stáhnout herní pole a kartičky k procvičování: 

Úkol: Zkuste zjistit, jaké jsou novinky v oblasti sociálních služeb od 1.1.2021. 

Další dokumenty

Účastníci sociální práce

Sociální pracovník - klient - prostředí

Sociální pracovník
 Úkol: Vyhledejte si v zákoně o sociálních službách č. 108/2006 Sb. paragraf, které se týkají činnosti sociálního pracovníka a přečtěte si jej. 

Osobnos SP

Stěžejní vlastnosti sociálního pracovníka 

• inteligence teoretická, praktická a emoční
• zdatnost
• komunikační dovednosti (Úkol: Najděte v literatuře k jakým komunikačním chybám může docházet)

Sociální pracovník a jeho role

• sociální pracovník působí mezi klientem a společností (z toho vyplývá ambivalentnost sociální práce)
• Role:
  • vychází z toho od koho očekávání vychází a čeho se očekávání týká
  • role se zároveň prolínají z hlediska cílů a charakteru zařízení, požadované pracovní náplně, atd.
  • SP profesionálem x SP člověkem
    • z konfliktu rolí může plynout nejistota => důležitý je individuální přístup ke každému klientovi a legitimace postupu sociálního pracovníka
  • 4 typy rolí dle Banksové (1995)¹

Syndrom vyhoření²

• burn-out (Herbert J. Feudenberger, 1974)
• vyplenění všech energetických zdrojů původně velice intenzivně pracujícího člověka
• následek déletrvající nerovnováhy mezi investicí do práce a jejími zisky
• rozvinout ho mohou maličkosti při dlouhodobém působení fyzických, psychických a sociálních stresorů

Úkol: Doplňte názvy pro jednotlivá stádia syndromu vyhoření.

• Nadprůměrné nasazení, nereálné nároky na sebe i okolí, hýří optimismem, žije svým zaměstnáním
• Pracovník se seznámil s realitou a přehodnocuje své ideály. Zažil zklamání. Stále vykonává svoji práci x do popředí se dostávají věci, které byly nedůležité (plat, možnost kariérního růstu). Rodinný život má první trhliny.
• Zjištění, že možnosti jsou omezené. Pochybuje o smyslu svého snažení, uvědomuje si bezmocnost. Zpochybňuje význam i výsledky své práce. Propast mezi tím, co chce udělat a tím co lze reálně provést => zklamání.
• Vnitřní rezignace. Práce je trvalým zdrojem zklamání. Dělá jen co je nezbytně nutné. Vyhýbá se úkolům i kontaktům s klienty. Zoufalství.  

Příznaky:

• Vyčerpání – emoční i fyzické vysílení (sklíčenost, bezmoc, ztráta sebeovládání, pocity strachu, pocity prázdnoty, nedostatek energie, svalové napětí, náchylnost k infekčním onemocněním, poruchy spánku,…)
• Odcizení – lhostejný postoj k lidem i své práci, negativní postoj k sobě samému
• Únik k zneužívání alkoholu, k cigaretám či farmakům

 Podívejte se: 
•http://www.ceskatelevize.cz/porady/10267495337-vyhorel-jsem/21056226672
•http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1004728-syndrom-vyhoreni-muze-potkat-kohokoliv-lecba-trva-i-roky

Syndrom pomocníka³

• Wolfgang Schmidbauer (1977)
• „v neschopnosti projevit vlastní city a potřeby, která se stala součástí osobnostní struktury. V ní se spojila se zdálivě nenapadnutelnou fasádou v oblasti sociálních „služeb“ a latentními fantaziemi o vlastní všemohoucnosti“ (2008, str. 16).
• Můžeme pozorovat deprese, psychosomatické obtíže, potlačování agrese a nepřímou agresi, touhu po dokonalosti, velkou potřebu ocenění zvenčí, závislostní chování, nedostatek času pro sebe, apod.
• Nejsou schopni požádat o pomoc a přijmout ji
• Typy pomocníků:
  • „Oběť povolání“- jeho profesní identita zasahuje i do soukromého života, oběť povolání se zcela odevzdává své profesní roli.
  • „Pomocník, který štěpí“ – ostře rozlišuje mezi povoláním a soukromým životem. V osobních vztazích se chová jinak než ve vztazích profesních.
  • „Perfekcionista“ – přejímá části své profesní role i do soukromého života v podobě zatěžujících ideálů.
  • „Pirát“ – využívá profesních možností utváření a kontroly vztahů ke svému osobnímu, soukromému prospěch.

 Zdroje: 
1. Banks, S. (1995): Ethics and Values in Social Work. Macmillan Press, London.
2. STOCK, Ch.. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha: Grada, 2010. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-3553-5.
PTÁČEK, R. Burnout syndrom jako mezioborový jev. Praha: Grada Publishing, 2013. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-80-247-5114-6.
MAROON, I. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků: teorie, praxe, kazuistiky. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0180-9.
3. SCHMIDBAUER, W. Syndrom pomocníka. Vyd. 2. Praha: Portál, 2015. Spektrum. ISBN 978-80-262-0865-5. 

Supervize v sociálních službách

• Ve vyhlášce 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů je ukotvena povinnost zajišťovat pro zaměstnance vykonávající přímou práci s osobami, jimž je poskytována sociální služba, podporu nezávislého kvalifikovaného odborníka.
• Standardy kvality sociálních služeb - Standard č. 10 písmeno e)

Supervize

• ​celoživotní forma učení zaměřená na rozvoj profesionálních dovedností a kompetencí
• snaha aktivizovat potenciál u supervidovaných v bezpečném a tvořivém prostředí
• Proces supervize je tvořen supervizorem a supervidovaným a vytvářejí malý uzavřený systém

Co se děje v supervizi?

• Supervidovaný přináší supervizorovi obraz, pocity týkající se klienta
• Supervidovaný podává selektivní, subjektivní zprávy o aspektech své práce
• Supervizor klienta obyčejně nezná
• Výsledkem procesu supervize uskutečňovaném v kontextu vztahů je:
  • hledání řešení 
  • rozvíjení sebereflexe vedoucí k neuvědomovaným souvislostem, vztahům, pocitům 

Formy a cíle supervize

Cíle

• krátkodobé (získání základních dovedností, vytvoření základních podmínek pro úspěšné fungování týmu)
• dlouhodobé (formulace a monitoring plánů osobního rozvoje pracovníků)

Formy

• individuální
  • strukturovaný kontakt s jedním pracovníkem
  • úkolem je reflektovat a podpořit profesionální fungování pracovníka a jeho další rozvoj
  • proces individuální supervize zahrnuje:
    • reflexi minulého období a práce s klientem
    • předložení situace, která má být řešena
    • poskytnutí prostoru k přemýšlení a sebereflexi
    • zpětná vazba od supervizora
    • nabídka a stimulace možností řešení
    • zapojení fantazie a tvořivosti pracovníka
    • podpora rozhodnutí o další strategii
    • zhodnocení objednávky
• skupinová
  • možnost diskutovat o své práci ve skupině
  • cílem je rozvoj jednotlivců v kontextu skupiny
  • jednotlivec má možnost se učit z úspěchů a chyb ostatních účastníků
• týmová
  • klientem supervizora je pracovní tým 
  • zaměřuje se na činnost týmu a jeho efektivitu

Činnost supervizora  - jeho osobnost a povinnosti v supervizi

 Dohledejte si v literatuře jaké úlohy má supervizor v dané supervizní skupině a jaké zásady by měl dodržovat pro nastolení důvěrné atmosféry.

Funkce a zaměření supervize
Kadushin a Harkness (2002) rozlišují tři základní funkce:

• řídící funkce
  • zaměřena na usměrnění výkonu profesionální úlohy sociálního pracovníka
  • zaměřuje se na dodržování právních a etických norem
• vzdělávací funkce
  • cílem je aktivizovat schopnosti, dovednosti a předpoklady sociálního pracovníka do efektivní práce s klientem
  • profesní rozvoj pracovníka
• podpůrná funkce
  • cílem je snižovat subjektivně pociťovanou zátěž vyvolanou činností pracovníka
  • cílem je zvyšovat motivaci a podporovat úpravu pracovního prostředí

Zaměření supervize

1. Reflexe práce sociálního pracovníka s určitým klientem
2. Explorace procesu práce s klientem (zaměření na to co se vědomě/nevědomě odehrálo v procesu práce s klientem)
3. Vztah mezi sociálním pracovníkem a klientem

V praxi existují různé možnosti supervize např.:

• individuální supervize s reflektivním týmem
• ostrůvky
• vícehlavý supervizor
• balintovská skupina
• tisková konference s problémem, dovedností 

Zdroje:

KOLÁČKOVÁ, I. Supervize. In: MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: 2003.
HAWKINS, P. SHOHET, R. Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2004.
KADUSHIN, A., HARKNESS, D. Supervision in Social Work. New York: Columbia University Press, 2002.
MÁTEL, A., OLÁH, M., SCHAVEL, M. Vybrané kapitoly z metód sociálnej práce I. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2011.

Transformace

• transformace:
  • přispívá k začlenění lidí s různým znevýhodněním do běžné společnosti
  • umožňuje převzít odpovědnost za svůj život a zvládat péči o sebe a domácnost
  • využívá potenciálu a potřeb daného jedince
  • zaměřuje se na různé služby pro osoby se zdravotním postižením
• Deinstitucionalizace nebo spojení přechod od ústavní péče k podpoře poskytované v komunitě. 
• širší pojetí 
• zahrnuje i změny v souvislosti s prevencí institucionalizace
• podpora lidí žijících dosud v domácnosti a podpora jejich okolí 
• MPSV působí v této oblasti různými nástroji:
• Strategické dokumenty – transformace sociálních služeb, respektive deinstitucionalizace se ve strategických dokumentech Ministerstva práce a sociálních věcí objevuje již od roku 2006.
• Projekty Ministerstva práce a sociálních věcí – podporují transformaci či deinstitucionalizaci metodicky, a to skrze fungování Národního centra podpory transformace sociálních služeb .
• Finanční podpora transformace – je zaměřena nejen přímo na samotnou transformaci, ale i na další související témata.
• Příklady dobré praxe – jsou určeny pro inspiraci. Ukazují, jak správně má změna probíhat a jak mají vypadat konečné služby. Příklady přicházejí nejen z vnitřních zdrojů v České republice, ale také ze zahraničí.
• Zahraniční spolupráce – Ministerstvo práce a sociálních věcí oslovuje zahraniční partnery kvůli výměně zkušeností s procesem deinstitucionalizace. (převzato z:  http://www.trass.cz/index.php/transformace/)
• ČASTÉ OTÁZKY A ODPOVĚDI
• http://www.trass.cz/index.php/caste-otazky-a-odpovedi/ 
  

Podivejte se při tvorbě myšlenkových map na www.trass.cz, kde najdete další informace k transformaci sociálních služeb v ČR.

• Při práci s klientem je důležité mít na paměti, že i když nám se jeví jeho situace jako banální, on ji může vnímat jako velmi náročnou až na hranici jeho existenčních možností
• Toto je dáno především tím, že každý máme jinou startovní pozici a tím i jiné dovednosti, schopnosti, frustrační toleranci, atp. 
• Vztah a jeho výsledek ovlivňuje jak SP, tak klient svým aktuálním stavem, příběhem a možnostmi

Klient a SP

• Pro zajištění maximální míry spokojenosti klienta (samosebou jako doprovázející element, nikoliv jako "sluha") je důležité jej poznat a objevit jeho dovednosti a schopnosti, které může využít při řešení své situace (Ptejte se na jeho zájmy, v čem je alespoň trochu dobrý a když vám to poví, tak se ptejte stylem "A co ještě? A co vás baví na tom, že vás to baví?")

Klient a jeho startovni pozice

Obtížné situace s klientem

• Pokud se dostaneme do obtížné situace s klientem, tak většinou máme tendence reagovat nevědomě, což ale ve vztahu SP a klient nevede k ničemu (i v běžném životě)
• Nevědomé reagování
• útok => SP a klient v protitlaku
• únik => SP v úkrytu 
• Vědomé jednání
• připojení => SOUHRA, která řeší a uvolňuje
• myšlení, jednání a prožívání je v souhře

Triada prozivani vedeni jednani

SOUHRA

• připojení může být
• identické
  • dělám zrcadlo (klient křičí, tak křičím s ním !!!NE NA NĚJ!!!)
• kontraindikační
  • dělám opak (klient křičí, zacpu si uši)
• komplementární
• dělám doplněk
• např. klient křičí, tak fandím

METODY PRÁCE S KLIENTEM

• existuje mnoho metod práce s klientem
• každý pracovník si vybírá takové metody, které mu vyhovují a má je vyzkoušené 
• více naleznete v přiloženém dokumentu

Zkuste v rámci plnění vašeho závěrečného úkolu se ptát pomocí těchto otázek na změnu: 

Techniky

Úkol:

Zkuste se zamyslet nad přístupy ke klientům s postižením, znevýhodněním a klientům svízelným? (více se můžete dočíst v Novosad, L.  (2000) Základy speciálního poradenství. Praha: Portál). 

Poradenství a poradenský proces

·         Základním kamenem pro komunikaci v sociální práci je rozhovor

·         Poradenský rozhovor a proces prodělal mnoho změn a integroval do sebe celou řadu nových disciplín a filozofických pojetí

·         Do poradenství se prolínají také společenské a ekonomické faktory

·         Poradenství v sociálních službách v sobě zahrnuje nezbytný požadavek na sociální práci

o   Poskytování základního sociálního poradenství (musí všechny registrované sociální služby)

o   Rozdílná je potom služba odborného sociálního poradenství

·         Od cílové skupiny se odvíjí způsoby a metody poradenského procesu

o   Poradenský proces slouží k tomu, aby došlo k odhalení, vysvětlení, zmírnění a řešení sociálních problémů

·         Základní a odborné sociální poradenství dle zákona o sociálních službách

Poradenský proces

o   Vztah klient – poradce

•  Aktivní vs. Pasivní
• Aktivní spolupráce vs. Konzumace péče
• Direktivní přístup vs. Nedirektivní přístup

o   Direktivní

• zodpovědnost za případ je v rukou poradce
• strukturuje řešení
• strukturuje jednotlivá setkání
• tendence k mocenské asymetrii vztahu

o   Nedirektivní

• poradce jako katalyzátor procesu řešení
• pomáhá najít a projevit skrytý potenciál
• provází
• pomáhá klientovi vyjasňovat alternativy
• zodpovědnost za výběr a zvolenou cestu zůstává klientovi
• tendence k mocenské symetrii vztahu

Role poradce

o   spíše katalyzátor než řídící síla

o   spíše umožňuje a ulehčuje změnu, než ji sám vytváří a dělá

o   pomáhá klientovi uvědomit si skryté možnosti pro konstruktivní změnu sebepojetí i vztahů k okolí

Role klienta

o   podílí se na analýze problému

o   snaha lépe poznat sebe sama, své motivace, okolnosti a kauzalitu svého chování, své situace

o   hledá nový systém fungování

o   klient není degradován na osobu neschopnou převzít zodpovědnost za změnu

o   vztah není o manipulaci, ale o povzbuzení schopnosti sám řešit problémy (odolnost)

o   aktivizace vlastních schopností

• poradenský vztah nevede ke konzumaci péče 

Základním nástrojem poradce je on SÁM.

o   Proto je potřebná důkladná znalost svých potenciálů a limitů

o   terapeutické a experienciální (sebezkušenostní)výcviky pro vychovatele, speciální pedagogy, psychology)

Úkol: 

1.      napište 20 důležitých vlastností a charakteristik, které by mít měl a nebo naopak neměl

2.      skupinový inventář - společně je seřaďte od té nejdůležitější po nejméně důležitou

3.      individuální cvičení – nebude se zveřejňovat

a.       každý sám pro sebe vybere 10 svých pozitivních i negativních charakteristik a zakreslí je do „koláče“, přičemž velikost jednotlivých výsečí bude představovat poměr dané vlastnosti v rámci vaší osobnosti

4.      zamyslete se, jak vás tyto vlastnosti mohou ovlivňovat při práci s klientem.  

Literatura

Gabura, J.; Pružinská, J. Poradenský proces. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995 Kopřiva, K. Lidský vztah jako součást profese: Psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické a zdravotnické profese. Praha: Portál, 1997

http://www.benepal.cz/files/project_5_file/Poradensky-proces.pdf

Některé typy rizikových klientů

NEDOBROVOLNÝ KLIENT

o   Bez vlastní motivace, bez problému

o   Formální přístup, brzké ukončení

o   Neochotný klient – kdyby měl možnost volby, sám by nepřišel

o   Brání se změně

o   Etické otázky /motivovat ke spolupráci, když nechce, anebo není připravený

Co dělat s nedobrovolným klientem?

§  Dát mu informaci o instituci, o průběhu, o míře jeho nezávislosti a aktivity v procesu změn

§  nebude jen v pasivní roli a nebude nic měnit proti své vůli

§  spolupráce proběhne pouze na dohodnutých oblastech

§  nesnažit se ho konfrontovat, nenutit, nevydírat…

§  užitečné, když poradce projeví zájem, aktivitu

§  podat informace o míře důvěrnosti, intimitě sdělených informací

§  projevit přijetí, pochopení odmítavých reakcí a jeho situace

KLIENT V ODPORU

o   DŮLEŽITÉ JE VIDĚT ODPOR V SOUVISLOSTECH

§  klientův odpor = obranný mechanismus, jako manifestace intrapsychického konfliktu (psychodynamický p.)

§  odpor = snaha mařit pokus jiného člena systému o změnu (systémové p.)

§  odpor = paralýza strachem a nezkušeností (behaviorální p.) Rizikoví klienti klient v odporu

§  Tři podoby odporu

·  Nemám problém! Problém je jinde.

·  Mám problém, ale nevím jak věci změnit a nebo se změny bojím.

·  Mám problém, ale změnit se nechci.

MLČENLIVÝ KLIENT

o   mlčení = signál (úzkost, nejistota, nedůvěra x odpor)

o   dát prostor pro mlčení – umožní klientovi adaptovat se situaci, rozmyšlení, sbírání odvahy

o   prostor pro mlčení – přiměřený (je-li nepřiměřený – vzbuzuje napětí)

o   lze prolomit povídáním o svých úvahách

o   nabídka písemné podoby či jiných pomocných prostředků (pantomima, malba, kreslení, modelování, hudba...)

o   KLIENT V DEPRESI

o   Smutek, afekt, depresivní nálada, deprese

o   V případě deprese vyhledat pomoc experta

§  změny v mimice a nonverbalitě, prožívání, duševních funkcích, somatické těžkosti, sociální funkce

KLIENT SUICIDÁLNÍ

o   Krizová intervence, krizové centrum

§  Nechat vyprávět

§  Poskytnout nepřerušovanou pozornost

§  Pokusit se ho pochopit

§  Akceptovat pocity

§  Nepřehánět to s optimistickými řečmi

§  Neodsuzovat z etických či jiných důvodů

§  Motivace pro vyhledání expertní pomoci

KLIENT S TENDENCÍ MANIPULOVAT

o   manipulace = úmyslný vliv anebo směřování k jisté výhodě

o   ! manipulátor x manipulativní chování

o    na čem je snaha o manipulaci založena – strach, nejistota?

o   problém je „patologická“ manipulace – psychická nemoc, závislost, poruchy osobnosti

o   techniky: omezení času, jasné instrukce, odmítnutí manipulačních snah

o   při skupinové práci bývá méně prostoru pro manipulaci

AGRESIVNÍ KLIENT

o   Agresivita nutně neznamená agresivní chování, agresi

o   Agrese = nejistota, obavy?

o   Kde je toto pravděpodobné – vhodná specifická úprava místnosti:

§  dvoje dveře q signalizační zařízení pro přivolání pomoci

§  bez nebezpečných předmětů

o   Vyslechnout, vyventilovat

o   Neapelovat na rozumnost, pokud je afekt

o   Uklidňování a logické vysvětlování

o   Asertivita – gramofonová deska, technika otevírání dveří

o   Sebeotevření se – vyjádření pocitů q Možnost přerušit rozhovor (často paradoxní účinek) 

Úlohu sociálního pracovníka v sociálních službách jsme v průběhu předchozích témat řešili. Nyní se zkusme zaměřit na jeho úlohu ve zdravotnictví a ve školství. 

Sociální pracovník ve zdravotnictví

• SP ve zdravotnictví v ČR má dlouholetou tradici, ale stále převážně administrativní charakter
• SP ve zdravotnictví je velmi různorodá a rozmanitá

Hlavním zaměřením je iniciovat a realizovat sociálně-zdravotní služby, zapojovat se do týmové spolupráce a zdůrazňovat profesionální nezávislost (Rehr in Beder, 2006).

• Smyslem je pomoci klientovi/pacientovi, jeho rodině a širšímu prostředí při zmírnění negativních důsledků nemocí

Práce s kliente z pohledu celostního

• Úkolem sociální práce je využít vlivu psychosociální sféry na nemoc k lepší adaptaci, překonání obtíží, motivaci k léčbě, spolupráci a konečně ke kvalitnějšímu životu

Propojení spolupráce sociální práce ve zdravotnictví:

Sp ve zdravotnictvi

Vzdělávání SP ve zdravotnictví

• Regulováno zákonem č. 96/2004 Sb. (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních)
• Zařazením zdravotně sociálního pracovníka mezi nelékařská povolání vedlo ke svízelné situaci pro obor sociální práce
• Výše uvedený zákon nelade jako prioritní podmínku získání vzdělání v oboru sociální práce, tak jak jej vymezuje zákon o sociálních službách
• Od 90. let byly akreditovány pětileté studijní obory sociální práce, mezi nimi též obory se zdravotnickým profilem
• Doposud bylo získávání kvalifikace zdravotně sociálního pracovníka (nelékařského zdravotnického pracovníka bez odborného dohledu) v České republice zajišťováno pouze formou celoživotního vzdělávání – akreditovaným kvalifikačním kurzem.
• =>  nakonec vznikl bakalářský studijní obor zdravotně sociální pracovník

Pokud vás tato problematika zajímá více, tak MPSV vydalo Pracovní list - zde si můžete přečíst příběhy z praxe, kasuistiky,

Literatura:

KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011.

Historie

• ŠSP má kořeny v Americe, kde vznikla již kolem roku 1890 (tzv. visiting teachers)
• tito učitelé navštěvovali především sociálně znevýhodněné rodiny a pomáhali dětem (pomoc byla zaměřena na všechny oblasti života)
• V roce 1921 vznikla Národní asociace pomáhajících učitelů a dnes je zavedena školská sociální práce asi ve stovce zemí

Co je to školní sociální práce?

• je považována za jednu z nejtěžších oblastí sociální práce díky různorodosti rolí, které SP zastává 

Ssp

School Social Work Association of America (2017) definuje školskou sociální práci následovně: 

• Školní sociální práce je specializované odvětví praxe v široké oblasti profese sociální práce. 
• Školní sociální pracovníci přinášejí do školského systému a školských poradenských zařízení specifické znalosti a dovednosti. Školní sociální pracovníci jsou vyškolení profesionálové, kteří mohou pomáhat v oblastech: behaviorální problémy, podpora pozitivního chování, podpora duševního zdraví, podpora studijního výkonu a třídního klimatu, konzultace s učiteli, rodiči a vedením školy, stejně jako poskytování individuálního a skupinového poradenství či terapie. 
• Školní sociální pracovníci napomáhají školám naplňovat jejich poslání, kterým je vytváření prostředí pro výuku, učení se a pro získávání kompetencí a důvěry (confidence), a to zejména v těch oblastech, kde je pro dosažení úspěchu žáka/ studenta spolupráce mezi rodinou, školou a komunitou klíčová.

Školská sociální práce

Má napomáhat školám naplňovat jejich poslání, kterým je vytváření prostředí pro výuku, učení se a pro získávání kompetencí a důvěry/spolehlivosti/sebedůvěry (confidence), a to zejména v těch oblastech, kde je pro dosažení úspěchu žáka/studenta klíčová spolupráce mezi rodinou, školou a komunitou. (School Social Work Association of America, 2017 )

Modely ŠSP

1. Tradiční klinický model je zaměřen na případovou práci se žákem se sociálními nebo emocionálními problémy, které mu překážejí v učení. Úkolem školního sociálního pracovníka je poskytnout služby žákovi a jeho rodině; nezaměřuje pozornost na školu.
2. Model přeměny školy naopak naviguje sociálního pracovníka hledat (s pomocí dalších odborných zaměstnanců školy) řešení sociálních problémů žáků ve školním prostředí. 
3. Komunitní školní model je zacílen na komunity s omezenými sociálními a ekonomickými zdroji. Školní sociální pracovník se zabývá komunitou a školou jako propojenými sociálními systémy; jeho úkolem je provádět osvětu v komunitě a realizovat školní programy zaměřené na pomoc žákům. 
4. Sociálně-interakční model zdůrazňuje reciprocitu vlivů a intervencí, zaměřených na jednotlivé typy a kvalitu výměn (interakcí) mezi žáky, skupinami žáků, rodinami, školou a komunitou. 
5. Model zdůrazňující komplexitu interakcí mezi studenty, školou a komunitou. (cit. dle  Tokárová a Matulayová, 2013: 470-471)

Zkuste se zamyslet nad tím jaká pozice ve škole je roli sociálního pracovníka ve školství nejblíže?

Zároveň si přečtěte jak sociální práce ve školství funguje v zahraničí. Najděte si článek, porovnání systémů např. na Slovensku, v Německu nebo Rakousku. 

Sociální práce ve školách v České republice

• tomuto tématu je stále věnováno málo pozornosti
• věděčtí odborníci na ni nahlížejí jako na oblast, která není dostatečně rozvinutá - jak v praxi, tak i v odborné přípravě sociálních pracovníků, anebo v rámci vědecko-výzkumné činnosti
• pracovníci vykonávající tuto činnost spadají stále do kategorie "nepedagogičtí pracovníci"
• Školní sociální práce tak nebyla doposud institucionalizována, ale v roce 2016 vznikla Asociace školské sociální práce v ČR, která se snaží o legislativní změnu
• I samotné MPSV má zájem o toto téma a vznikla publikace s názvem:  „Sešit sociální práce - Role sociálního pracovníka ve školství“ (2017),

•  i Národní ústav pro vzdělávání se této oblasti věnuje v metodice od Beranové a kol. (2012)  „Formy spolupráce s rodinou založené na principech sociální práce“, která je určená pro pedagotgické pracovníky
• současná legislativa však upravuje roli sociálního pracovníka pouze ve školských poradenských centrech. 

Tokárová s Matulayovou (2013) pak za jádro moderní školní sociální práce považují zejména tyto činnosti:

• sociální poradenství
• případové práce
• sociálně-pedagogicky orientovaná práce se skupinou
• školní projekty
• síťování
• komunitní práce
• orientace na volnočasové aktivity
• zaměření se na rozvoj školy a inovace
• prevence násilí
• doprovázení žáků při přechodu ze školy na trh práce apod. 

Zamyslete se nad výhodami a nevýhodami sociálního pracovníka ve škole? Zkuste se zamyslet i nad dopadem na samotné učitele. 

Zdroje: 

TOKÁROVÁ, A., MATULAYOVÁ, T. 2013. Školní sociální pracovník. In Matoušek, O. a kol. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, s. 470-472 

 BERANOVÁ, K. a kol. 2012. Formy spolupráce s rodinou založené na principech sociální práce - Metodika. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků 

ZITA, J. 2008. Subjekty konstruují objekty. In J. Levická (ed.) Školská sociálna práca. Zborník z konferencie s medzinárodnou účasťou konané 20. apríla 2006 na Fakulte zdravotníctva a sociálnej práce Trnavskej univerzity v Trnave, FZaSP TU v Trnave, Trnava  

Terminologické okénko 

• Empowerment (zmocnění, uschopnění) – toto je cílem sociální práce se všemi cílovými skupinami. Sociální pracovník se snaží o posílení práva na sebeurčení a schopností, posílení odpovědnosti za vlastní život, často dochází k nácviku dovedností. příklady: posílení práva na sebeurčení
• Etické dilema - např. právo na sebeurčení klienta vs. chránit bezpečí klienta => etické dilema je dva a více neslučitelných morálních principů v dané situaci. SP často řeší: "Zasáhnout nebo nezasáhnout? Chránit klienta, nebo společnost? Oznámit nebo neoznámit?
• Etický kodex sociálních pracovníků v ČR - profesní kodex vytvořený Společností sociálních pracovníků ČR v roce 1995, v roce 2006 došlo k jeho novelizaci. Obsahuje etické zásady směrem ke klientovi, zaměstnavateli, kolegům, odbornosti profese a společnosti. 
• Etický problém - situace, kdy je jasné, jak by měl pomáhající pracovník postupovat, ale tento postup se mu osobně nezamlouvá/příčí

Smysl etiky v praxi pomáhajících

• chránit klienta
• chránit pomáhajícího
• formulovat a chránit hranice profese
• chránit hranice dané rolemi (nejde o vztah citově blízký – v tom
• spočívá podstata pomoci)
• cvičit argumentaci – sociální pracovník musí obhajovat svá řešení,
• argumentovat

Filosofie jako východisko pro profesní etiku

• Teorie přirozeného zákona
  • vychází z judaismu, řecké filosofie a křesťanství
  • cílem je rozvoj osobnosti skrze mravní zákon daný Bohem
• Deontologie
• vychází z Kanta
• důraz je kladen na lidský rozum, vůli a povinnost (dochází k potlačení empirické zkušenosti, subjektivních popudů a smyslů).
• Důležitý je úmysl, ne následek
• Utilitarismus
• jednání není dobré nebo špatné, rozhodující roli má následek
• měřítkem dobra je přínos/užitek pro co nejvíce lidí, ale i prožitek libosti a síla toho prožitku
• Etika péče
  • propojení Kohlbergových stádií morálního vývoje a etických postojů žen a mužů
  • etika žen souvisí s péčí, potřebami a úlevou od utrpení, etika mužů pak s abstraktními principy - hlavně spravedlností
  • etika péče se zaměřuje na mezilidské vztahy, propojení mezi lidmi
• Antiopresivní teorie
• ústředním tématem je nerovné postavení menšinových skupin
• sociální práce v kontextu antiopresivního přístupu je chápána jako aktivita, která má měnit systémové podmínky

Tyto teorie nemají být doslovně používány v sociální práci, ale mohou posloužit jako pomůcka k argumentaci a analýze dilematu. 

Klíčové hodnoty sociální práce

• Lidský život
• Důstojnost a rovnost
• Svoboda
• Solidarita
• Spravedlnost
• Sociální odpovědnost

Podrobnější analýzu pojmů naleznete v knize Etika pro sociální práci (Fischer, O., Milfait, R. a kol., 2008).

Tradiční sociální dilemata

• zasahovat versus nezasahovat
• pomoc versus kontrola
  
• zakázka klienta versus jeho bezpečí
• udržení versus porušení hranic v naléhavých situacích

"Další dilemata obvykle vycházejí z rozporů mezi etickým kodexem daného pracoviště a požadavku praxe, z rozporu mezi kodexem a vlastním svědomím, z rozporu mezi požadavkem nadřízeného a vlastním postojem." (Cimrmannová, Sociální Etika, s. 40)

A jak tato dilemata řešit? 

• důležitá je analýza situace a zvážení všech přínosů a rizik
• k tomu pomáhají obvykle tyto otázky (Cimrmannová, Sociální Etika, s. 41): 
  • Jaká je moje profesní role v této dilematické situaci?
  •  Jaká lidská práva zúčastněných jsou v sázce v této situaci?
  •  Jaké priority jsou v této situaci v popředí?
  • Prosazení které hodnoty povede k menší škodě zúčastněných?
  • Jaké jsou hodnoty a normy organizace, kterou zastupuji?
  • Vysvětlil (a) jsem klientovi dostatečně důvody možných řešení?
    
  • Nakolik jsem využil (a) odbornou a emoční podporu týmu a supervize?
    

Zajímavé články k tomuto tématu naleznete zde: 

Zdroje:

• BANKS, S. Ethics and Values in Social Work. Basingstoke: PALGRAVE MACMILLAN, 2012,
• CIMRMANNOVÁ, T. Sociální Etika - skripta. 
• FISCHER, O., JINEK, J. Etika sociální práce. In MATOUŠEK, O. A KOL. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 2013. s. 154-158. 
• FISCHER, O., MILFAIT, R. A KOL. Etika pro sociální práci. Praha: JABOK - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická, 2008. 
•  JANEBOVÁ, R. Pomoc. In MATOUŠEK, O. A KOL. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 2013. s. 207-208. JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. Praha: TRITON, 2003. 
• JINEK, J., FISCHER, O. Filosofické základy sociální práce. In MATOUŠEK, O. A KOL. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 2013. s. 151-153.
• KANT, I. Základy metafyziky mravů. Praha: Svoboda, 1976.