|
Historické proměny ve vnímání schizofrenie Termín psychóza publikoval poprvé v roce 1845 E. von Feuchterslebem, skrývalo se pod ním více duševních onemocnění včetně příznaků, které dnes považujeme za schizofrenii. Pod pojmem psychóza se obvykle rozumí těžká duševní porucha (v protikladu k pojmu neuróza), jejíž rámec tvoří porucha vztahů pacienta k sobě samému, k ostatním osobám i k realitě (Malá, 2005). Pojem psychóza je však v současnosti opouštěn a vyskytuje se spíše jen ve starších textech. V roce 1856 francouzský psychiatr B. A. Morel popsal těžké psychické onemocnění u čtrnáctiletého chlapce s výbornými studijními výsledky, který byl postižen progresivní a rychlou deteriorací intelektu a chování. Dnešním slovníkem se jednalo o typickou schizofrenii s raným začátkem. V roce 1871 Hecker ve své monografii podrobně popisuje onemocnění, jež označil jako hebefrenii, čímž definoval a pojmenoval jeden z dodnes uznávaných druhů schizofrenie, typický pro adolescentní období a vedoucí k úpadku intelektu a k hluboké dezorganizaci osobnosti (Zvolský, 1996). V roce 1896 vychází profesorovi Kraepelinovi páté vydání jeho učebnice Psychiatrie, které zahrnuje propracovanou stať o psychické chorobě, pro niž si vypůjčuje popisný název od francouzského psychiatra Morela dementia praecox (předčasná demence). Neplést tento historický termín se soudobými onemocněními demencí popsanými v předchozí kapitole! Kraepelin pod toto onemocnění zahrnuje tři formy onemocnění - paranoidní, hebefrenní a katatonickou, přibližuje se již tedy formám schizofrenie tak, jak je používáme dnes, nicméně celkové Kraepelinovo vymezení dementia praecox bylo nedůsledné a nepřesné s přehnaným důrazem na kognitivní deficit (Zvolský, 1996). V roce 1911 upozornil psychiatr Eugen Bleuler na skutečnost, že u této choroby nejde o pravou demenci a navrhl pro tuto skupinu duševních poruch nový název – schizofrenie, který volně přeložen znamená rozštěp mysli (neplést s rozdvojením osobnosti!, jedná se o rozštěpení, fragmentaci mezi různými mentálními funkcemi). Bleuler hovořil o skupině schizofrenií, které jsou etiologicky heterogenní, ale rozštěp mysli je jejich hlavním příznakem a je pro ně typičtější než případná finální deteriorace. Ke Kraepelinovu dělení přidává 4. typ – schizofrenii simplexní. Tyto čtyři typy jsou v podstatě akceptovány do dneška jako základní schizofrenní syndromy, ve kterých se objevují všechny průběhové variace mezi úzdravou na jednom konci a devastací organismu s následnou deteriorací na konci druhém (Malá, 2005).
|