V této kapitole se seznámíte s problematikou dítěte s problémy a poruchami chování v obecnější rovině a je zde také vytvořen prostor pro Vaše komentáře, připomínky a sdílení zkušeností. Vlastní sebereflexe by Vám mohla pomoci v náhledu na chování dítěte a následující úkol může sloužit také jako vhodný prostředek při práci s dětmi.

PŘÍSTUPY K PORUCHÁM CHOVÁNÍ

Uvažujeme-li o poruše chování jako o určitém konstruktu, dovede nás to k relativizaci samotného pojmu porucha chování (srov. Červenka, 2010). Zmíněné připomenutí relativní (tj. vztahové) povahy konceptu porucha chování, by mělo sloužit zejména k tomu, abych upozornil na nutnou omezenost kteréhokoli z přístupů. Omezeností však nutně nemám na mysli nefunkčnost (tj. neschopnost dosahování konkrétních cílů), nýbrž spíše specifické zaměření na určitou, úzce vymezenou, část reality. Každá perspektiva redukuje realitu sobě vlastním způsobem. Z tohoto důvodu si vymezme dva hlavní směry uvažování, jejichž prostřednictvím se etopedie snaží poruchy chování uchopit. Prvním z nich je tzv. normativně zaměřený a dívá se na chování skrze normy (ať už z pohledu psychologie, sociologie, práva či morálky a etiky). Poruchu chování je vnímá jako odklon od takových norem. Druhým směrem je přístup perspektivně zaměřený a chování jedince vnímá zejména z hlediska důsledků pro edukaci a následně i pro budoucí život daného dítěte. Poruchu chování je tedy vnímána jako bariéra vzdělávání a výchovy (srov. Kauffman 1997, Vojtová 2008). Je zároveň nutné uvést, že projevy, které mohou být označovány za poruchu chování, mají velké množství podob a jsou spojovány s mnoha příčinami a důsledky jak pro jedince, tak pro jeho okolí.

Přístup, který můžeme označit za perspektivně orientovaný, reprezentuje aktuální trendy uvažování ve speciální pedagogice, které se promítají i do současného pojetí etopedie. Normativní pojetí a perspektivně zaměřené pojetí se mohou jevit jako dvě opačné vylučující se polarity, avšak jedná se spíše o přístupy, které na sebe vzájemně reagují. Perspektivně orientovaný přístup představuje aktuální a novější pojetí speciálně pedagogických témat, a to nejen v etopedii. Je opravdu spíše jakousi reakcí na normativní přístup, v tom smyslu, že naše nahlížení se orientuje jiným směrem a staví na zkušenostech, kterými normativně laděné přístupy přispěly k poznání dané problematiky. Normativní přístup je spíše předchůdcem v přirozeném vývoji speciální pedagogiky. Perspektivně orientovaný přístup se o normativní zčásti opírá. Hlavní rozdíly jsou v tom, jakým způsobem oba přístupy cíle edukace pojímají, v jakých dílčích cílech se odlišují a za pomoci jakých odlišných konceptů se je snaží uchopit.

Ve speciální pedagogice se vyvíjí i oblast hlavního zájmu. Dle Vojtové (2008) jde o posun zájmu od defektu k rozvoji: „k rozvoji kompetencí dětí s postižením ve smyslu jejich reedukace, kompenzace a rehabilitace“. Zájem etopedie se proto posouvá k zájmu o to, co aspekty spojované s poruchami chování ve svém důsledku mohou pro vzdělávání a výchovu dítěte znamenat. Problémy v chování a porucha chování jsou v tomto směru chápány právě jako specifická bariéra a etopedie hledá možnosti, jak s takovou situací pracovat, aby dítě mohlo dosáhnout na všechny možnosti vzdělávání, potažmo na všechny možnosti rozvoje vlastního potenciálu (srov. Vojtová, 2010).

 

VOJTOVÁ, V., Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. Brno: Paido, 2008. ISBN 978-80-210-4573-6.

VOJTOVÁ, V., Inkluzivní vzdělávání žáků v riziku poruch chování a s poruchami chování jako perspektiva kvality života v dospělosti. Brno: Muni Press, 2010, ISBN 978-80-210-5159-1.

ČERVENKA, K., Systém péče o ohrožené dětí očima klientů střediska výchovné péče. Brno, 2010. Diplomová práce, MU. 

KAUFFMAN, J.,M., Characteristics of Emotional and Behavioral Disorders of Children and Youth. Upper Saddle River, New Jersey: Prentice - Hall, inc. 1997. ISBN 0-13-515974-1.