Oddíl 5: Heuristiky

Skutečnost, že nám mnohé induktivní úsudky šetří náš kognitivní aparát, je vyjádřeno v psychologii v pojmu heuristika. Heuristiky jsou usuzovací strategie založené na indukci. Uplatňujeme je v situacích, kdy čelíme komplexním problémům nebo kdy se ocitáme v situacích, v nichž nemáme po ruce dost informací (a těch je v životě většina). Heuristiky neslouží k podrobné analýze situace a k bezchybně logickému závěru – to by nám v každodenním životě trvalo příliš dlouho a bylo by to příliš „výpočetně“ náročné. Heuristiky jsou jakési myšlenkové zkratky, které obvykle vedou k víceméně zdárnému řešení problému. Jsou to tedy strategie, které pracují ve směru kognitivní úspornosti, ale jsou i přiměřeně informativní.

Pojem heuristika do psychologie uvedli a zkoumali psycholog Amos Tversky a ekonom Daniel Kahneman (ten za svou práci dostal Nobelovu cenu). Jakým způsobem si tedy v každodenním usuzování zjednodušujeme život? Například máme tendenci nebrat v potaz frekvence výskytů jevů nebo znaků, o nichž uvažujeme. Tomuto poměru se říká základní poměr (base rate). O co jde?

K zamyšlení

Zamyslete se nad následujícím příkladem. V Lidových novinách se objevila zpráva, že v loňském roce na přechodech pro chodce zahynulo při přecházení dvaapůlkrát více chodců než mimo přechody. Ministerstvo dopravy plánuje další investice do zvýšení bezpečnosti přechodů.

Co tato zpráva říká o nebezpečnosti přechodů pro chodce? A co o počínání ministerstva? Znamená to, že jiná místa vozovky jsou pro přecházení bezpečnější?

Komentář

Pointa je v tom, že i když vypadají přechody v absolutních číslech nebezpečnější, statistika nezohledňuje právě onen základní poměr počtu překonání vozovky po přechodech a mimo přechody. Protože užívání přechodů je častější, je pravděpodobnější, že na nich bude docházet čas od času k nehodám. Na základě takové zprávy se tedy nezačneme vyhýbat přechodům pro chodce. Možná jste ale při čtení zprávy zprvu registrovali ve svých myšlenkách určitou tendenci považovat šmahem přechody pro chodce za podezřele nebezpečná místa. (Abychom si nebrali na paškál úředníky ministerstva, dodejme, že příklad byl smyšlený.)

Úkol

Poznatek, že při hodnocení jevů máme tendenci opomíjet základní poměr, je doložený experimentálně. Zároveň je také hojně využívaný. Často se tak děje při chytré (až manipulativní a účelové) prezentaci různých statistik. Jeden z kandidátů v prezidentské volbě v roce 2013 například v předvolební debatě hájil vládu z konce devadesátých let, kterou jeden novinář kritizoval ze zadlužování země. Prezidentský kandidát však ukázal v číslech, že zadlužování v té době bylo mnohem pomalejší než za vlády současné (v r. 2013).

I když je takové srovnání výmluvné, opomíjí se tady jistá základní skutečnost – základní poměr. Vaším úkolem je zauvažovat, v čem tento základní poměr tkví.

Komentář

Koncem devadesátých let ekonomika rostla a příjmy do státní pokladny také (stát měl tedy více peněz a nemusel se tolik zadlužovat). Naopak v roce 2013 byla vleklá stagnace ekonomiky a méně příjmů do státní pokladny. Srovnání tempa zadlužení v hrubých číslech bez zvážení tohoto základního poměru je tedy zavádějící.

Nyní, když už víte, co je základní poměr, budete jistě ostražitější při interpretaci mediálních zpráv nebo v debatách týkajících se nebezpečnosti drog a alkoholu, přínosnosti a rizikovosti očkování, frekvence sociálně-patologických jevů v různých sociálních skupinách a mnoha dalších důležitých veřejně probíraných témat. Pokaždé je potřeba pečlivě sledovat, jaký je základní poměr sledovaného jevu.

Druhý příklad heuristiky, kterou si uvedeme, se týká odhadu výskytu pravděpodobnosti nějakého jevu. Tversky a Kahneman (1983) nejprve prezentovali respondentům charakteristiku ženy jménem Linda. Lidnu popsali jako inteligentní, svobodnou, absolventku vysokoškolského studia filozofie a bývalou studentskou aktivistku. Respondenti měli poté hodnotit pravděpodobnost, zda je Linda (i) feministkou, (ii) bankovní úřednicí, nebo (iii) feministickou bankovní úřednicí.

Úkol

Než budete číst dále, zkuste si sami odpovědět. Čím bude Linda nejspíš a čím nejméně pravděpodobně?

Komentář

V experimentu se ukázalo, že lidé volili možnost (iii) jako pravděpodobnější než (ii). To je však chybný úsudek. Bankovních úřednic musí být více než žen, které jsou zároveň bankovními úřednicemi a feministkami. Když jsme probírali hierarchické pojmové sítě, zjistili jsme, že pojmy v hierarchiích níže jsou obsažnější (mají více atributů), ale zároveň menší rozsah (srovnejte Obrázek 6.1). Přidáme-li tedy k atributu bankovní úřednice další atributy (např. bankovní úřednice a feministka), snižujeme tím rozsah pojmu. Je to tedy podobné, jako kdybychom se ptali, zda na procházce lesem narazíme spíš na kachnu nebo na živočicha. Pojem KACHNA má užší rozsah než pojem ŽIVOČICH. Pravděpodobněji tedy narazíme na nějakého živočicha než pouze na kachnu.

Zdá se tedy, že když je nám prezentováno nějaké spojení více atributů, připadá nám tento jev pravděpodobnější nebo věrohodnější, než výskyt jevu popsaný méně atributy.

Tuto experimentálně doložitelnou chybu v usuzování můžeme považovat opět za doklad uplatnění určité myšlenkové zkratky – heuristiky. Místo abychom při řešení takovýchto úkolů uplatnili logický úsudek, máme tendenci považovat to, co je detailněji a konkrétněji popsané, za pravděpodobnější.