Historický a technologický kontext

Médium videa v podstatě navazuje na lidskou snahu o zachycení dynamických dějů kolem nás a jejich následnou projekci nebo sdílení, chceme-li. Jak se vlastně médium videa liší od média filmového pásu ? Především ve způsobu zaznamenávání, zpracování a přenášení (kopírování) informace. Velmi zjednodušeně: Film- záznam na filmový pás probíhá podobně jako u filmového fotoaparátu: světlo prochází skrze soustavu čoček a zaznamenává se na světlocitlivý pás. Vyvolání záznamu probíhá poměrně časově náročnou chemickou cestou a zpracování-střih cestou mechanickou. Při projekci světlo prochází zpětně přes filmový pás soustavou čoček na promítací plátno.

Video- záznam u videa probíhá následovně : Světlo prochází skrze soustavu čoček na programovaný čip, který rozhodne, jakou hodnotu barvám přidělí. Tyto hodnoty se zakódují do signálu, který se zaznamená na magnetocitlivý pás nebo do různých druhů paměti. Dekódování probíhá v podstatě okamžitě po zaznamenání, střih probíhá v podstatě kopírováním částí informací z pásu na pás, z paměti do paměti. Projekce probíhá v závislosti na výstupním přístroji (televize, monitor, projektor) zpětným dekódováním signálu.

Zrno. Barva. Vrnění promítačky, stříhání nůžkami. Film je přeci tak krásný na dotek.

Dokážete říci, proč vlastně médium videa vzniklo?

V podstatě z praktických důvodů. V roce 1927 americký vědec Philo Taylor Farnsworth úspěšně demonstroval, že je možné zakódovat obraz do signálu, přenést jej podobně jako zvuk pomocí radiových vln a zpětně dekódovat do obrazu. Výhoda videa spočívá v právě v možnosti téměř okamžitého zpracování obrazu a následného přenosu obrazu z vysílače do přijímače. První komerčně dostupné televizní přijímače byly k dispozici již počátkem 40. let. Právě téměr okamžité zpracování světla do promítaného obrazu je základním principem videa. Pro představu, jak se technologie videa (televizních kamer) vyvíjela, se podívejme na následující obrázek:

Pravděpodobně Vás napadlo, že jde o poměrně nezajímavou momentku z maškarní, nebo záběr z filmu se zombie tématikou.

Fotografie ve skutečnosti zachycuje zcela běžný make-up televizních hereček nebo moderátorek v začátcích vysílání. První kamery byly totiž poměrně málo citlivé a měly velký problém s interpretací barev – především červené (vysílání bylo černobílé). Pro nasvícení scén se navíc používaly až příliš výkonná světla. Dokážete si představit den strávený v soláriu?

Ačkoliv se postupně začaly objevovat i menší verze přístrojů, první televizní kamery byly příliš veliké na běžnou mobilní manipulaci. Navíc celé zařízení bylo velice nákladné. Zkrátka pro běžného člověka nedostupné. Skutečný průlom v dostupnosti videotechnologie způsobila firma Sony, když v roce 1967 uvedla na trh přenosný záznamový systém Portapak. (Pro představu: cena Portapaku byla v roce 1972 1650 $ )

Dokázali byste říci, se kterým umělcem je Portapak spojován? (Nam June Paik – link). Následným a pro potřeby našeho kurzu posledním historickým a technologickým milníkem je vývoj digitálního způsobu záznamu. Digitální způsob záznamu znamenal v oblasti multimédií skutečný průlom – numericky zaznamenaná informace degraduje o poznání méně, lze ji mnohem rychleji a ekonomičtěji zpracovávat ( případné obrazové korekce a střih...). Díky různým typům chytrých zařízení je všudypřítomnost videa podobná, jako tomu je u fotografie.

 

Krátký exkurz do oblasti střihové skladby a filmové řeči je k uchopení podstaty videosdělení nezbytný. Pojďme na to!