• Lidský život je složen ze situací, přičemž každé situaci nějaká předchází a nějaká po ní následuje;
• Situace se mění, jako se mění náš vlastní život, který je řetězcem situací;
• Pedagog jako výchovný a vzdělávací činitel by měl umět řešit různorodé situace a hodnotit je na základě určitých teoretických znalostí;
• Každý člověk vnímá okolnosti svého života jinak, to čeho si jeden povšimne, druhého přitahuje nebo naopak odpuzuje (srov. Řezáč In Střelec, 1998).

Východiskem situačně pojaté výchovy je analýza výchovné (životní) situace a prožitků a zkušeností, které z ní vyplývají. Pro potřeby situačně pojaté výchovy můžeme využít jak situací přirozených, tak připravených situací v podobě příběhů.

• Situace je systém dynamický a relativní.
• Situace jsou především vztahy mezi jejími elementy.
• Situaci můžeme označit za děj či událost, která se ale musí odehrávat v určitém prostředí, má své aktéry, svůj průběh v čase a o něčem vypovídá.
• Situace není jen součástí řetězce situačních útvarů. Je současně východiskem k chápání utváření osobnosti, ale současně i prostředím, v němž se již jako relativně konsistentní a integrovaná projevuje.

Při interpretaci sociálního chování je podle Řezáče (In Střelec, 1998, s. 40-41) třeba brát v úvahu objektivní strukturu situace, úroveň orientace v situaci, významovost situace, smysl situace, uzlové body situace, klima situace a situační odpověď.