Teorie a metodika výchovy

2. Kázeň a ukázněnost jako společenské a pedagogické jevy

Video: Slavíci v kleci (Les Choristes, 2004, Christophe Barratier)

​
Úkol: 
Vraťte se k první video ukázce a odpovězte nyní, o jaké metody výchovy k hodnotám se jednalo.
Aplikujte způsoby výchovy k hodnotám na možnosti školní praxe a RVP, ve kterých vzdělávacích oblastech a průřezových je nejsnáze zařaditelná…?

 

2.1 Co je kázeň?
 
Kázeň je společenský jev spočívající ve vědomém dodržování stanovených nebo dobrovolně přijatých norem, což je řád zabezpečující podmínky pro fungování jedince a celé společnosti (Střelec, 2005). Normy působí jako bariéry, mohou svazovat a omezovat, ale mohou také umožňovat realizaci zájmů individua, skupiny či celé společnosti (Střelec, 2005).
 
2.1.1 Druhy kázně (srov. Střelec, 1998, s. 69; Střelec, 2005, s. 98):
 
Podle pedagogicko-psycholo.gických kritérií můžeme rozlišovat mezi druhy kázně, které naznačují rozdílnost výchovných způsobů, které k nim směřují.
 
Podle pedagogicko-psychologických kritérií:
  • vynucená – uvědomělá
  • vnější – vnitřní
  • autoritativní – demokratická
  • formální – neformální
 
Podle sociálních oblastí:
  • kázeň občanská
  • kázeň vojenská
  • kázeň školní
  • kázeň rodinná
  • kázeň sportovní
  • kázeň církevní atd.
 
Poslušnost, tj. vynucené, dočasné a formální respektování norem. Vynucená, vnější, autoritativní a formální kázeň je zpravidla důsledkem vnějšího tlaku, obav, hrozeb a strachu vychovávaných. Těmito postupy můžeme dosáhnout pouze poslušnosti. Poslušnost pedagogický slovník (Průcha, Walterová, Mareš, 2001) definuje jako podřízení se vyšší, hierarchické autoritě.
 
Ukázněnost je výsledkem výchovného působení, které se opírá a souhlas, o vědomí užitečnosti norem, o vlastní přesvědčení vychovávaného a jeho sebekontrolu. Často je označována jako mravní nebo volní vlastnost a někdy jsou vedeny spory, že ukázněnost je vlastní celé osobnosti, projevem její sociální a psychické zralosti
 
2.2 Úloha a funkce kázně v lidské společnosti (srov. Střelec, 2005, s. 98):
 
  • Individuální: Pomáhá člověku v procesu jeho sebevýchovy (cílevědomé jednání, sebeutváření, sebeuplatnění) a také v procesu učení (osvojování dovedností, vědomostí a návyků, citových vztahů aj.).
  • Sociální: Promítá se do lidských činností, dodržování norem usnadňuje koordinaci lidských aktivit a tak násobí schopnost a výkon jednotlivce i skupiny, zabezpečuje postavení člověka v společnosti.
 
Školní kázeň a její funkce:
 
Jedná se o vědomé dodržování školního řádu (eventuálně pravidel chování ve třídě) a pravidel (pokynů) stanovených učiteli, popř. ostatními zaměstnanci školy (Bendl, 2004, s. 38). Školní kázeň zajišťuje žákům a učitelům bezpečí; vytváří prostředí podporující učení (Bendl, 2004, s. 29).
 
Bendl (2004, s. 38) připomíná, že součástí kázeňských norem ve škole je legislativa: např. povinná školní docházka (zakotvená ve Školském zákoně v § 34 Sbírka zákonů č. 258/1996); ohrožování mravní výchovy mládeže; zdravotní ochrana mládeže, pokyny MŠMT z oblasti prevence a řešení sociálně negativních jevů na školách (zneužívání návykových látek, projevy rasismu a xenofobie, záškoláctví, šikanování). S těmito materiály nejsou žáci explicitně seznamováni, ale to podstatné z nich bývá většinou součástí školního řádu.
 
2.3 Školní řád (srov. Střelec, 1998, s. 73)
 
Má být přesný, stručný, výstižný a splnitelný. Žákům musí být vysvětlen význam jednotlivých pravidel školního řádu.
  • Dodržování školního řádu a plnění požadavků učitelů, vychovatelů, mistrů odborné výchovy jsou důležitými kritérii při posuzování ukázněnosti žáků, učňů a studentů.
  • Porušování školního řádu může být ovlivněno mnoha okolnostmi: např. vtahem žáka k učiteli, ke spolužákům, jeho psychickým a fyzickým stavem, podmínkami rodinného prostředí, klimatem školy atd.

 

Úkol: 
Vysvětlete, proč je důležitá kázeň?
Jak je zajišťována kázeň ve škole?
 

 

2.4 Formy nekázně (srov. Bendl, 2004, s. 43 – 44):
 
Nekázeň vůči učitelům (škole): drzost (včetně odmítání jít k tabuli, zvednout papírek, změnit místo), vulgárnost, vandalismus, šikana (řada učitelů zažívá šikanu ze strany žáků), krádeže, poškozování věci učitelů (propíchnutí pneumatiky u kola, automobilu, poškrábání auta), drogy, kouření, alkohol, záškoláctví, fyzický útok, lhaní, pomlouvání, házení zábavné pyrotechniky, házení houbou po učitelích (třídě), pozdní příchody, plivání po zábradlí, zapomínání úkolů a pomůcek, močení po oknech a klikách WC, přepisování známek v žákovské knížce, používání taháků, jízda po zábradlí, honění po chodbách, nahlášení bomby ve škole, nepozornost, vykřikování při hodině, provokace šířením neidentifikovatelných zvuků a pachů, nepořádnost, odbývání práce, nedbalost, simulantství, vyhýbání se škole, různými formami sebepoškozování, nepřezouvání se, hraní hazardních her, posílání SMS nebo telefonování z mobilu během vyučování.
 
Nekázeň vůči (spolu)žákům: vulgárnost, šikana, rvačky, krádeže, poškozování osobních věcí či učebnic spolužáků, pomluvy, předbíhání ve frontách na oběd, odmítání pomoci spolužákům, úmyslné bojkotování práce ve skupině, provokování souseda v lavici, rozlišování pornografie, svádění věcí na druhé.
 
2.5 Příčiny nekázně
 
Na základně diagnostiky příčin nekázně učitel zvolí postup, jak nekázni předcházet a jak ji napravovat (Bendl, 2004, s. 88).
 
Žák, který nedává pozor, může být ovlivněn: organizací i obsahovou úrovní vyučování, vztahem k učiteli, vztahem ke spolužákům, mírou koncentrační schopnosti, závislou na fyzickém, tak na psychickém stavu, nedostatkem přiměřené motivace aj. (Bendl, 2004, s. 76).
 
Žák, který odmlouvá, je drzý, neposlušný, odmítá se podřídit, může být ovlivněn: atmosférou rodiny, a to buď jejím napodobováním, nebo frustrací, kterou v něm vyvolává, atmosférou školy, kde je zvláště významný nedostatek organizace, řádu, taktu, porozumění, atmosférou společnosti, kde působí obsah komunikačních prostředků, způsob masového konzumu, nežádoucí vzory jednání atd.; zdravotním stavem, k němuž napomáhají předcházející příčiny, které mohou vést k podrážděnosti žáka a jeho nervové labilitě aj., ale také může být ovlivněn somaticko-hygienickými příčinami; interindividuálními vztahy – jak s ohledem na učitele, tak na spolužáky a naopak, někteří učitelé mívají své vlastní rušitele“, zatímco ti jsou v hodinách jiných vyučujících nenápadní nebo „hodní“ apod. (Bendl, 2004, s. 77).
 
Žák, který nenosí domácí úlohy, naučí se, vyhýbá se práci, může být v tomto jednání ovlivňován: postavením školy a učitele ve společnosti; hodnocením vzdělání ve společnosti; nedostatečnou nebo nevhodnou pracovní metodou a organizací práce učitele (chybí důslednost, kontrola, hodnocení, povzbuzení); nesprávnou mírou náročnosti (buď nízké požadavky, které žák pohrdlivě „přehlíží“ nebo naopak příliš vysoké požadavky, které nemůže zvládnout, a tak raději celý úkol „vzdává“); špatnou koordinací práce a požadavků jednotlivých učitelů, z nichž každý žádá pro svůj předmět nejvíce času a nejvíce pozornosti od žáka, bez ohledu na konkrétní možnosti splnění všech požadavků; nedostatečnou úrovní žádoucích návyků; žák nebyl „zvyklý“ soustavně pracovat, řídit si vlastní práci, samostatně rozhodovat o svých povinnostech s ohledem na volný čas, zábavu aj.; malou nebo žádnou uvědomělostí k potřebám vlastní osoby, třídního kolektivu, rodiny, společnosti, která je jedním ze znaků psychické i sociální nezralosti jedince; různou mírou frustrace, vyvolané rodinou nebo školou, která jedince nutí, aby „demonstroval“ svůj odmítavý postoj k daným normám atd. (Bendl, 2004, s. 77).
 
Možnosti ovlivnění příčin vzniku nekázně učitelem (srov. Obst In Kalhous, Obst et al., 2001, s. 389 – 391):
 
  • Velký vliv učitele: např. nudný výklad, přetěžování žáků, přehlížení nevhodného chování, vlastní nedochvilnost jako špatný příklad žákům
  • Menší vliv učitele: např. způsob výchovy v rodině žáka, hodnoty a postoje žáků vycházející z rodinného prostředí)
  • Prakticky žádný vliv učitele: např. vrozené odchylky stavby a funkce nervové soustavy žáka, hormonální poruchy, společenské klima

 

Úkol: 
Uveďte, možné příčiny toho, proč žák nedává pozor a způsoby řešení.
Uveďte možné příčiny toho, proč žák neplní zadané úkoly, a navrhněte možnosti nápravy.
Uveďte možné příčiny pro neukázněné, drzé chování žáka a způsoby řešení.
 

 

2.6 Základní podmínky vzniku kázně ve vyučování (Petty, 1996, s. 81):
 
  1. Efektivní hodiny založené na dobře koncipovaném programu
  2. Dobré organizační schopnosti učitele
  3. Dobré vztahy učitel žák
 
 
2.7 Řešení kázeňských problémů (srov. Střelec 1998, s. 76 – 77):
 
Diagnostikování a řešení kázeňských problémů patří k nejnáročnějším učitelským činnostem. Obecně je při řešení závažnějších kázeňských deliktů učitelům doporučováno, aby se zaměřili na tři základní dimenze každého případu:
  1. Příčinu, podstatu a souvislosti případu, ve kterém byla norma porušena (především nalezení jeho motivu – motivů);
  2. Na osobnost žáka – žáků, účastníků případu (na jejich vlastnosti, individuální zvláštnosti, vztah ke spolužákům, ke škole, zájmové aktivity, podmínky rodinného prostředí atd.);
  3. Na předpoklady možného postihu, trestu a jeho následků   

 

Úkol: 
Odpovězte na základní reflektivní otázky, které aplikujete na problém, který se týká středně závažných kázeňských problémů (využijte některý známý fikční příběh, který zobrazuje široký kontext). Představte si, že čekáte návštěvu rodičů ve škole a provádíte přípravu na ni.
 
  1. Odpovězte na tyto otázky ze svého pohledu učitele a potom z pohledu ostatních zainteresovaných osob (žáka, rodiče atd.)
Popište stručně situaci/případ.
Kdo všechno je v něm zahrnut?
Co si myslíte o této situaci/případu?
Jak rozumíte této situaci/případu, jak si ho vysvětlujete?
Odkud myslíte, že pocházejí vaše vysvětlení této situace/problému?
 
  1. Odpovězte na otázky týkající se kontextu situace
Předcházelo situaci/případu něco, co by mohlo mít souvislost?
Stalo se ve třídě ještě něco podobného?
Co víme o rodinných poměrech žáka, kterého se sledovaný problém týká?
Jak je problém vážný?
Objevily se podobné problémy u sourozenců žáka?
 
  1. Odpovězte na otázky týkající se vlastního setkání
Jaké jsou vaše pocity před tím, než se setkáte s osobou, s níž budete vést rozhovor a řešit problémovou situaci/případ?
Jaké jsou vaše plány a záměry pro rozhovor s touto osobou? 
 

 

2.8 Charta školní třídy (Říčan, 1995, In Střelec, 1998, s. 76)
 
  • Technika spočívá v tom, že pedagog – nejlépe v hodině občanské výchovy – diskutuje s dětmi na téma, jak by se měl chovat učitel k žákům, žáci k učiteli a žáci k sobě navzájem.
  • Děti přitom samy formulují stručné zásady, jimiž by se toto chování mělo řídit. Pedagog diskusi usměrňuje.
  • Snaží se zejména, aby formulované zásady byly pozitivní, aby nespočívaly v zákazech. („Žáci spolu mluví slušně“ je lepší než „Nesmíme si nadávat“).
  • Nakonec děti vyberou nejdůležitější zásady, například „dvanáctero“ složené ze čtyř zásad pro chování učitelů k žákům, čtyř pro chování žáků k učitelům a čtyři pro chování žáků mezi sebou.
  • Nejúhlednější exemplář podepíší všichni žáci i učitelé a je vyvěšen ve třídě na místě, kde je stále na očích.

 

Úkol: 
V čem spočívá charta školní třídy a čím se liší od školního řádu?
 

 

 

Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše