Tvrzení A představuje transmisivní vyučování a tvrzení B představuje konstruktivní model vyučování.
Pedagogická psychologie - přednášky
Učení
Dobrý den,
vítejte v další online přednášce na pro učitele významné a důležité téma - učení.
Učení je proces, který provází člověka po celý jeho život, a každý z nás s ním spojuje celou řadu emocí. Učení není pouhým přizpůsobováním se, ale je to aktivní proces, při kterém jedinec získává (osvojuje si, mění, přizpůsobuje,...) něco, co je pro něho nové. Výsledkem učení jsou aktivně vytvářené osobní hypotézy a významy skutečnosti (Petty, 1996).
Ke kterému tvrzení se řadíš (A nebo B)? Aneb který model vyučování je ti bližší?
Tvrzení A
1. Žák student neví (neumí) a do školy přichází, aby se všemu naučil.
2. Učitel ví (umí) a do školy přichází, aby vše naučil toho, kdo nic neví.
3. Inteligence je prázdná nádoba, která se postupně naplňuje kladením poznatků na sebe.
Tvrzení B
1. Žák, student ví a přichází do školy, aby přemýšlel nad svými poznatky, aby je organizoval, prohloubil, obohatil a rozvinul a to ve skupině
2. Učitel zajišťuje, aby každý žák mohl dosáhnout, co nejvyšší možné úrovně (kognitivní, sociální, operační) za účasti a přispění všech
3. Inteligence (abychom se drželi již použitého obrazu), je určitá oblast, která se modifikuje a obohacuje restrukturováním.
modely vyučování
Požadavky na roli učitele
Pakliže se více kloníte ke konstruktivnímu modelu vyučování, ve kterých je učitel spíše než předkladatelem poznatků svým studentům iniciátorem a facilitátorem procesu učení, tak ve vaší učitelské přípravě budou klesat na významu oborové poznatky a vzrůstat význam vašich kompetencí jako učitelů (komunikační schopnosti, sociální kompetence atd.)
Vybrané teorie učení:
Přehledně vám všechny teorie představíme v prezentaci + na níže uvedených odkazech
1. Asociativní teorie učení
2. Behaviorální teorie učení
3. Konstruktivistické teorie učení
3. Konstruktivistické teorie učení
Učení jako aktivní konstruktivní proces, spoluřízený těmi, kdo se učí.
Tyto teorie se projevují praktikováním řady nových přístupů, směrů a postupů:
- kooperativní vyučování
- otevřené vyučování
- projektová metoda
- kritické myšlení
- osobnostní a sociální výchova
- dramatická výchova
4. Teorie sociálního učení
Rozšiřující zdroje, zcela dobrovolné
Fáze učení - model EUR
1. část EVOKACE: Náš mozek zcela automaticky funguje tak, že při setkání s novým podnětem si nejdříve vybavuje, co již ví, kde se s tím setkal, čemu je to podobné. (Nejlépe to můžeme pozorovat, když vyjedeme do ciziny, ochutnáváme nové jídlo, děláme novou práci. Myslíme si: „To je jako…“, „To mi připomíná…“, „S tím jsem se setkal/a…“ Když jde o učení, jde o to vplout, pokud možno samozřejmě a na základě naší předchozí zkušenosti nebo na základě představ, do problému, tématu, dané oblasti.
V této fázi vyzýváme studenty k nejrůznějším formám brainstormingu a chceme po nich, aby byli pozorní vůči tomu, co se jim vybaví, co již v hlavě k tématu mají, nebo aby (je-li otázka nezvyklá a nikdy si ji ještě nepoložili) vyslovili určitou hypotézu.
2. část UVĚDOMĚNÍ SI VÝZNAMU: Do struktur, které již máme v mysli (chcete-li v mozku) máme zapojit něco nového, rozjitřili je, přeorganizovali, vnímali souvislost starého s novým. V této fázi po studentech chceme, aby k tomu, co jim předkládáme, přistupovali aktivně, byli v myšlenkové pohotovosti, plně soustředěni na téma. Žádáme je, aby porovnávali to, co již k tématu v hlavě mají, s tím, co se dozvídají nového, připomínáme jim, aby byli pozorní a zapisovali si další otázky, které je při studiu napadají, vybízíme je, aby to, co čtou, jen nepřijímali, ale aby nad tím přemýšleli, hledali aktivně místa, která je zaujala.
V této fázi máme jako učitelé nad celým procesem poměrně malou kontrolu. Odehrává se v jejich „soukromí“, byť je studentů ve třídě mnoho. Učení probíhá při kritickém myšlení viditelně! Studenti si v této fázi zpravidla dělají vlastní výpisky, poznámky, komentáře, zapisují si další otázky, porovnávají zdroje, sami si je také leckdy vybírají, vybírají si také to, co je pro ně osobně na problému (látce) podstatné. Je důležité, aby proces svého myšlení a učení zaznamenávali.
3.část:REFLEXE: Odcházejí-li studenti z výuky, aniž by dostali čas na vyhodnocení, co nového si z hodiny k tématu odnášejí, nebo již nedojde k tvorbě produktu, v němž mají použít nové poznatky, těžko říci, co z časově mnohdy náročné činnosti v nich (po lekci) vlastně zůstane. Reflexe, to je jakýsi úklid v hlavě, resumé, co nového jsem se naučil, a často souvisí s cíli, které jsme si jako učitelé vytkli. Je tedy na místě zdůraznit, že bez reflexe lekce nemá závěr a studenti by se mohli právem ptát, proč to vlastně všechno dělali, proč namáhavým procesem učení prošli…
Pro budování demokratického prostředí ve třídě má smysl po reflexi individuální zařadit ještě reflexi skupinovou. Jedině tak se my učitelé i studenti dozvíme, kam jsme se posunuli nejen jako jednotlivci, ale také jako skupina. Pro učitele to může být důležitá zpráva o tom, co zůstalo nezodpovězeno, co vzbudilo kýžený zájem a jak v tématu pokračovat příště, jak poznatky z této lekce zhodnotit v dalším plánování výuky. Reflexe v tomto projektu někdy překračují pouhý myšlenkový rámec a jsou spjaté s praxí, pobízejí studenty k vymýšlení vlastních projektů nebo zapojení do projektů, které již existují, vyžadují od studentů kreativitu i akci. Naštěstí to, co studenti vymyslí, může být nejen práce, ale také zábava [1]
A jaké metody se dají v jednotlivých fázích využít se můžete dozvědět na tomto odkazu:
K zamyšlení
Na čem podle Vás závisí učení?
K nejdůležitějším podmínkám efektivního učení (poměr mezi výsledky učení a vynaloženým časem) patří:
- podmínky učení související s učícím se jedincem (spočívající v osobnosti účastníka vzdělávání-motivace, intelektové schopnosti, únava
- podmínky učení související s osobností pedagoga-lektora,
- podmínky učení související s učebním materiálem
- podmínky související s procesem učení- prostředí u učení, metody učení, křivka zapomínání
K zamyšlení
Kolik času věnujete učení (týdně, denně)?
Popište svůj týdenní a denní rytmus učení (pravidelnost, denní dobu apod.)?
Způsob učení (např. zpoznámek, učebnice, opakujete si látku nahlas, děláte si
výpisky, popište vaše osvědčené metody učení atd.)?
Co vám při učení dělá největší potíže?
Jakým způsobem se vyrovnáváte se zátěží při učení (např. před důležitou zkouškou)?
Podle jakých zásad efektivního učení postupujete při osvojování vědomostí a
dovedností?
V myšlenkové mapě můžeme vidět několik zásad efektivního myšlení:
Zkuste najít odpovědi na následující otázky:
Souvisí nějak hladina cukru s pamětí a soustředěním?
Které jídlo je energeticky výhodné při učení?
Jak často si opakovat látku?
Jak souvisí kouření, kyslík a paměť?
Jak souvisí pohyb, kyslík a paměť?
Co dělá napětí s pamětí?
Křivka zapomínání (Ebbinghaus)
K největší ztrátě informací dochází v prvních desítkách minut. Dlouhodobé uchování informací může významně podpořit pravidelné opakování
Jedním z přínosných výzkumů, který přinesl uplynulý rok českému vzdělávání, byla studie Ústavu pedagogických věd Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, která velmi dobře prokázala, že čím více a déle žák na hodině mluví, rozumějte argumentuje k věci, tím lepších výsledků v testu čtenářské gramotnosti následně dosahuje.
Rozhovor s Klárou Šeďovou z Ústavu Pedagogických věd MUNI v DVTV
Způsob, jakým učitel klade otázky, má dopad na to, kolik se toho žáci naučí,
Zdroje:
1.PROČ PRÁVĚ METODY KRITICKÉHO MYŠLENÍ A FÁZE E-U-R? In: Respekt nebolí [online]. [cit. 2020-03-23]. Dostupné z: http://www.respektneboli.eu/pedagogove/archiv-metod/proc-prave-metody-kritickeho-mysleni-a-faze-e-u-r