Úvod

Tato interaktivní osnova je určená jako podpora samostudia předmětu Sociální psychologie. Snažil jsme se zde a v interaktivní osnově pro semináře shromáždit dostatek informací k tomu, abyste zdárně prospěli/y u závěrečného online testu. Pokud nebudete nějakému termínu v textech nebo v prezentacích rozumět, vyhledejte si příslušný termín v obecných nebo odborných slovnících volně dostupných na internetu (Wikipedie a další), nebo se mě zeptejte v mailu krasa@ped.muni.cz. Rád Vám odpovím.

Interaktivní osnova je stále ještě ve výstavbě, proto uvítám všechny Vaše nápady, jak tyto stránky vylepšit.

Pokud jsem na něco zapomněl, napište mi na mail (krasa@ped.muni.cz)

K čemu Vám ve Vaší profesi bude sociální psychologie?

Proč by se měl student učitelství a speciální pedagogiky zabývat sociální psychologií? 

Moderní učitel by měl znát mnohem víc než jen cílovou nauku, kterou chce svoje žáky učit (srov.  "kompetenční model učitele" prezentovaný již v Úvodu do pedagogiky a psychologie , popř. vygoogluj). Znát cílovou nauku prostě učiteli nestačí. Musí znát a umět mnohem víc. Učitel musí být nezbytně vybaven mj. celou řadou znalostí spadajících do oblasti psychologie: krom obecné orientace v oblasti soudobé psychologie (kurz Úvod do pedagogiky a psychologie) je třeba mít znalosti z vývojové psychologie a dalších odborných disciplín.

Poznatky ze sociální psychologie jsou pro učitele důležité proto, že se týkají sociálního chování člověka, socializace a mnoha dalších oblastí, které přímo spadají také do oblasti pedagogiky, do oblasti výchovy a výuky a speciální pedogogiky.

Zde uvedené lekce Vám představí tři velké oblasti uvnitř sociální psychologie. Dozvíte se v nich něco o tom,

1. jak jsou naše tělo a mozek evolucí připraveny na život ve skupině;
2. jak na nás a na naše chování působí přítomnost druhých lidí nebo členství v sociální skupině;
3. jak na sebe navzájem působí sociální skupiny. 
   

Podmínky ukončení kurzu

Předmět je složen ze semináře a přednášky. Ukončením je kolokvium. 

Z přednášky budete psát ve zkouškovém období online test (ten musíte splnit minimálně na 60%, tj. 12 z 20 otázek; otázky jsou formou multiple choice).

Otázky v závěrečném testu jsou vytvořeny na základě informací obsažených v přednáškách, v této interaktivní osnově a v povinné literatuře (Řezáčova skripta jsou přiložena v pdf formě níže). Testem budou prověřovány mj. termíny vyznačené v prezentacích tučně. Na začátku a konci lekcí jsou různé opakovací otázky. Na tyto otázky byste měli/y najít nejprve odpověď, než budete studovat další lekci. Pokud Vám při řešení otázek nepomohou ani informace v interaktivní osnově, ani na internetu, napište mi do mailu. Některé z uvedených otázek budou součástí testových otázek, z nichž se bude sestavovat každý online test, berte je tedy také jako ochutnávku a přípravu na  online test.

Povinná studijní literatura:

Helus, Z. (2007, 2015). Sociální psychologie pro pedagogy. Grada: Praha. 

Řezáč, J. (1998). Sociální psychologie.  Brno: Paido. – dostupné zde: 

Doporučená studijní literatura:

Hewstone, M., Stroebe, W. (2006). Sociální psychologie. Praha: Portál. - vybrané části 4 kapitol jsou ve Studijních materiálech!

Hayesová, N. (2007). Základy sociální psychologie. Portál: Praha. 

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji. 

Dobrý den,

v dnešní online lekci se budeme věnovat tématu Socializace. Tímto velmi širokým termínem se označuje vše, co s lidským biologickým substrátem (tělem a vrozenými vlastnostmi) dělá lidská kultura a sociální kontakt. Protože záměrná socializace dětí je jednou ze základních adaptačních strategií člověka (viz prezentaci), je jasné, že se jedná o veledůležitý proces. Protože učitel je profesní skupinou, která má tuto socializaci (resp. její důležitou část) na starost, je pro učitele nutné chápat, o co v tomto procesu jde, aby se přinejhorším nedopouštěl  fatálních omylů (a v nejlepším, aby byl svým svěřencům účinnou oporou ve vzdělávacím procesu. Cílem socializace není, aby žák uměl česky, anglicky atd., aby uměl počítat, psát, kreslit, zpívat atd., ale aby tyto dovednosti uměl využít pro svoje živobytí. Cílem je, aby žák (člověk) dospěl v jedince, který je všestranně samostatný a který je schopný vlastní kulturu funkčně předávat potomkům (či ji dokonce kreativně rozvíjet). Cílem socializace je také bezesporu i prohloubení schopnosti adaptace u každého jedince.

Socializace je zjednodušeně všechno to, co se budeme snažit naučit svoje děti. Všechno to, co nám přijde pro život nejdůležitější. Konkrétní podoba představy socializace se u každého z nás liší: jsme z různých rodin, narodili jsme se v různé době, potkali nás jiné situace atd. Nicméně, velká část této představy socializace je pro většinu obyvatel Česká republiky nepochybně společná (podobná). Menší část představy socializace je dokonce společná pro většinu obyvatel Evropy. Některé představy o socializaci jsou dokonce společné všem známým kulturám na této planetě. 

V první prezentaci zkusíme odpovědět na následující otázky: 

K jejich zodpovězení si projděte přiložený studijní text a prezentaci: 

V případě, že budete mít chvilku času a chuti, podívejte se na 2 krátká, 10 minutová videa: 

Otázky na závěr: 

Umíte si zodpovědět všechny otázky z úvodu ? :)

  

Rozšiřující, dobrovolné zdroje pro zájemce

Jedno z nejznámějších "vlčích" dětí byl Victor z Aveyronu (je o něm dokonce natočený slavný film The wild child), zde se můžete podívat na krátký sestřih o jeho životu. Film vřele doporučujeme :)

Krátký článek k roli otců v lidské socializaci:

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji. 

Dobrý den,

vítejte v dnešní online lekci.

Znáte odpověď na všechny otázky ? Pokud ano, výborně, pokračujte dál. Pokud ne, vraťte se k předchozí lekci a zkuste odpovědi najít. Pokud ani to nezabere, napište nám na diskuzní fórum :) Poradíme.

V minulé lekci (Socializace) bylo řečeno něco o významu a o rozsahu procesu socializace a něco o tom, jak se liší socializace člověka a "socializace" nám geneticky nejpříbuznějšího tvora, což je šimpanz (Pan sp.). V prezentaci o socializaci byla také zdůrazněna důležitost procesu učení při socializaci. Bylo ukázáno, že schopnost učit se je naprosto jedinečnou vlastností právě nás lidí (oproti všem ostatním tvorům, kteří se sice také dokážou něco naučit, ale v míře, která je, oproti nám lidem, zcela titěrná). Pokud je proces učení pro člověka tak důležitou adaptací, je potřeba něco o něm vědět.

Protože studenti při samostudiu leckdy věnují pozornost pouze zapamatování si toho, co je klasické a operantní podmiňování, je třeba zdůraznit, že klasické (a omezeně ani operantní) podmiňování ve skutečnosti nehraje v moderní a ani v klasické (frontální) výuce příliš velkou roli. My, lidé, sice možnost klasického a operantního podmiňování s mnoha ostatními tvory sdílíme, nicméně pro lidskou kulturu a školní výuku je mnohem typičtější spíše práce s pojmy, představami, myšlenkami, názory apod., tedy je typičtější hlavně např. učení pojmové (vedle toho i učení obrazné, symbolické, senzomotorické ad.). Operantní podmiňování se do procesu socializace promítá v roli odměn a trestů. Sociální oceňování (pochvala) je pouze pro člověka specifickým druhem chování (jiní primáti či savci pochvalu nevyužívají v takové míře, či spíše vůbec). Vhodně zvolená pochvala má při socializaci, ve výuce i ve výchově, nezastupitelné místo. 

V celé následující prezentaci se snažím obhájit názor, že je pro učitele třeba pochopit (a k SZZ nastudovat) především zákonitosti a rozsah dalších druhů učení (tedy jiných druhů učení než je klasické a operantní podmiňování). Protože však téma druhů učení vybočuje z oblasti sociální psychologie, není možno se mu zde věnovat podrobněji (viz přednášky z Úvodu do pedagogiky a psychologie). Zvláštní pozornost mezi ostatními druhy učení (tedy mimo klasické a operantní podmiňování) je v lekci věnována sociálnímu učení, které je podstatné pro naši socializaci, zvláště při formování osobnosti  (při imitaci a při identifikaci, kdy formy chování "okoukáváme" od ostatních). 

Určitě se prosím podívejte na následující video, které stručně a přehledně shrnuje jednu z nejdůležitějších teorií - sociální učení.: 

 

Rozšiřující, dobrovolné zdroje pro zájemce

Skvělé video o podmiňování (mimochodem, věděli jste, že Burrhus Frederick Skinner byl nejcitovanějším psychologem 20 století ?  Jeho teorie ovlivňuje různé aspekty lidského života dodnes. 

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji. 

Dobrý den,

vítejte v další lekci. 

V dnešní online lekci (která je propojena s lekcemi Chyby v sociální percepci v online seminářích) se budeme věnovat tématu sociální kognice. Sociální kognice je oblast kognice, která se zabývá sociálně relevantními procesy. V předešlých lekcích bylo (na srovnání s ostatními tvory této planety) ukázáno, že člověk je vysoce sociální tvor (schopnost kooperace lidí razantně převyšuje schopnost kooperace jiných primátů i lidoopů). K tomu, aby člověk mohl žít ve skupině, potřebuje mít vrozenou celou řadu systémů, které zpracovávají a produkují sociální informace (emoce, gesta, signály, řeč atd.). 

Pro pochopení toho, jakou roli hrají v lidské psychice sociální procesy, je třeba nejprve pochopit celek lidské psychiky. K tomu je zas třeba osvojit si nějaký model fungování lidské psychiky. V současné době nejvlivnějším obecným modelem fungování lidské psychiky je model dvojího procesu (dual process theory - srov. Daniel Kahneman a další). Tato teorie rozlišuje procesy v lidské mysli na Systém1 a Systém2 procesy podle toho, zda jsou více méně automatizované (Systém1 procesy), nebo zda vyžadují vědomou pozornost (Systém2 procesy).

Tato lekce se snaží obhájit názor, že zdrojem většiny zkreslení při posuzování druhých (tzv. social cognitive biases) je to, že se ve skutečnosti jedná o zautomatizované procesy Systému1, nad jejichž fungováním nemáme žádnou moc. Pokud tzv. chyby v sociální kognici považujeme za výsledek procesů Systému1, pak je také jasné, že se týkají (bez výjimky) všech lidí na této planetě (studenty vysokých škol nevyjímaje). Automatického fungování procesů Systému1 se nelze nijak zbavit. Jediné, co můžeme udělat, je to, že všechny informace ze Systému1 (všechny rychlé a nekriticky získané informace o druhých) podrobíme úvaze a kritice (tedy, že začneme tyto informace zpracovávat také Systémem2).

V následující prezentaci je podrobně popsán velmi jednoduchý model fungování psychiky moderního člověka:

Dalším tématem této lekce (halo efekt) se dostáváme k jedné z důležitých oblastí sociální psychologie: dostáváme se k popisu toho, jak je lidská mysl nachystána evolucí ke zpracování sociálně relevantních informací. To, že jako druh žijeme statisíce a miliony let v sociálních skupinách, vedlo k tomu, že jsme si "v mozku" během takto dlouhé doby vytvořili celou řadu různých nástrojů na rychlé a automatické zpracování (Systém1) některých běžných a důležitých sociálních signálů. Např. odečítání emocí z tváře u lidí probíhá zcela automaticky, téměř bez vědomé pozornosti - prostě podle pohledu hned víme, jak se daný člověk cítí. Navíc, většina z nás (děti to umí ještě velmi dobře) ihned v tu chvíli cítí tu emoci, kterou u druhého "vidí". Empatie je tak do značné míry zcela zautomatizovaným procesem.

V následující prezentaci je popsáno několik běžných zkreslení, kterých se při posuzování druhých dopouštíme. Podrobně je popsáno fungování chyby při posuzování druhých zvané halo efekt. V prezentaci jsou informace o tom, jak se "měří" atraktivita lidské tváře, která je pro fungování halo efektu velmi podstatná.

Tématem Pygmalion efekt (a teorie nálepkování), kterým je následující prezentace zakončena, se již dostáváme k další z důležitých oblastí sociální psychologie, kterou se začneme zabývat od 8. týdne: dostáváme se k tomu, jak nás a naše chování ovlivňuje přítomnost druhých lidí.

Rozšiřující, dobrovolné zdroje pro zájemce

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji. 

Dobrý den, 

vítejte v další lekci.

V dnešní online lekci se budeme věnovat tomu, jak probíhá proces porozumění (interpretace) sociálně relevantním informacím. 

Vnímání a porozumění tomu, co vnímáme, je složitý proces. Tento proces probíhá částečně automaticky mimo naši vědomou pozornost (Systém1). Vše, co vnímáme, zařazujeme zcela automaticky do různých kategorií (dokonce i většina obratlovců a patrně i celá řada bezobratlých kategorizuje svoje vjemy). Zařazení nějakého člověka do určité kategorie (v sociální oblasti to znamená: využití určitého stereotypu) a práce s touto kategorií přináší řadu výhod (např. rychlost zpracování informace, přehlednost celé kategorie, možnost predikce chování atd.), ale zároveň i celou řadu nevýhod (zkreslení reálného podnětu, nepozornost vůči určitým vlastnostem podnětu, přehnaná pozornost vůči jiným vlastnostem podnětu ad.). V naší evoluční minulosti bylo používání sociálních stereotypů nepochybně adaptivní (a snad i kulturotvorné). Nicméně v současné době, kdy se vědomí většiny obyvatel planety globalizuje, se automatické kategorizování v sociální oblasti (nebo jinými slovy: podléhání stereotypům) stává spíše přítěží a překážkou klidného a konstruktivního mezikulturního dialogu. Přednáška přináší vhodný teoretický základ pro další práci v semináři. 

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji. 

Dobrovolné, rozšiřující zdroje 

Dobrý den,

vítejte v další lekci.

V dnešní online lekci se budeme věnovat tématu teorie mysli. Teorie mysli, navzdory svému názvu, ve skutečnosti neoznačuje nějakou vědeckou teorii, ale více méně vrozenou lidskou schopnost odhadovat, co si druzí lidé myslí, co cítí a proč udělali to, co udělali. Je to tedy typický (avšak velmi složitý) kognitivní modul.

Jedním z neodmyslitelných nástrojů učitele je pokud možno co nejrealističtější představa o tom, co se děje v hlavách žáků. Učitel musí být dobrým (lépe nadprůměrným) znalcem lidské povahy. Učitel současnosti si nevystačí s vrozenou teorií mysli, jakou má psychologicky neškolený člověk. S tzv. selským rozumem o tom, co se děje v mysli žáků si prostě nevystačí. Musí si svoji vrozenou a intuitivní teorii mysli "osvítit" studiem soudobých psychologických teorií. V tom studentu PdF pomáhají všechny psychologické kurzy v rámci tzv. společného základu. To, že v tomto kurzu probíráme téma teorie mysli podrobněji, má za účel studenta upozornit na to, že součástí jeho profesní výbavy bude schopnost budovat si odbornou představu o mentálním stavu každého jednotlivého žáka.

V prezentaci je popsáno, jak se teorie mysli u dětí vyvíjí od batolecího věku, ale počátky jejího vývoje můžeme spatřovat již v prvních komunikačních aktech dítěte. To, co víme o ostatních (tedy naše teorie mysli), se dále prohlubuje během školní docházky a pokud je to umožněno, vyvíjí se (díky vysokoškolskému vzdělávání a díky samostudiu) i během celého lidského života. Dalo by se říci, že teorie mysli se dále rozvíjí v tzv. laickou teorii osobnosti. Teorie mysli i složitější laická teorie osobnosti jsou nástroji na vytvoření konkrétních reprezentací jednotlivých osob důležitých v našem životě: my ve své mysli máme mentální "kopii" svých rodičů, sourozenců, učitelů, sousedů, partnerů, herců, politiků atd. Učitelé nadto mají ve své mysli také mentální "kopie" svých žáků. S těmito mentálními "kopiemi" mj. vedeme dennodenní vnitřní rozhovory. Právě tímto vnitřním dialogem se sebou samými a také se zmiňovanými vnitřními postavami tříbíme svoje nitro a mentálně se vyvíjíme. Celá řada psychických obtíží má svůj odraz v tomto vnitřním dialogu (v jeho typickém průběhu, v typických postavách, v typických poruchách plynutí atp.).

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji. 

Zajímavé, rozšiřující zdroje

Dobrý den,

vítejte v dnešní online lekci.

V dnešní online lekci se budeme věnovat tématu lidských emocí. I emoce, stejně jako všechny ostatní lidské mentální schopnosti, mají svoji evoluční minulost (nějak se vyvíjely) a také svoje opodstatnění (sloužily a slouží nějakému účelu). Emoce od počátku, který lze patrně synchronizovat s objevením se částí limbického systému v centrální nervové soustavě, jistě sloužily každému organismu jednak jako zdroj informací nového typu a jednak jako prostředek vnitrodruhové i mezidruhové komunikace. Navíc měly pro každý organismus nezastupitelnou motivační funkci.

Když je řeč o emocích, je třeba dříve nebo později specifikovat, o kterých emocích se hovoří. Brzo člověk zjistí, že pociťuje emoce bazální (vrozené a do určité míry sdílené s jinými živočichy) a emoce kulturně specifické (stud, vina, umělecký zážitek, závist, prohra, osvícení a řadu dalších). Emoce prvního typu jsou společné všem lidem na této planetě - jsou kulturně nespecifické, čili jsou kulturně univerzální. Emoce prvního typu se nazývají základní emoce. V prezentaci se dozvíte něco o tom, jak se základní emoce zkoumaly. Emoce druhého typu jsou kulturně specifické a tedy ne všechny lidské kultury je sdílí, neboť jsou výsledkem historického procesu. Zde je jeden příklad historické a kulturní podmíněnosti některých emočních prožitků: V mnoha zemích světa (v Africe, Asii, Jižní Americe, Austrálii) ženy na veřejnosti nezahalují svoje ňadra. Pohled na odhalená prsa ženy tak u zástupců těchto komunit (ani mužů, ani žen) nezpůsobuje stud. V evropských zemích je tomu však odlišně. 

Učitel se v rámci výkonu své profese setkává s celou řadou potenciálně velice konfliktních situací. Na takové situace automaticky reagujeme silnými projevy emocí. Protože příliš zjitřené emoce výrazně ovlivňují i naše myšlení a usuzování (např. vedou k většímu riskování), je pro učitele klíčové naučit se vlastní emoce nějak krotit. Aby se to člověk naučil, potřebuje nejprve sebe sama poznat po stránce emoční (je třeba znát svoje obecné naladění i konkrétní reakce na konkrétní spouštěcí podněty).

Nejdříve si přečtěte studijní text z učebnice Sociální psychologie, poté si část látky zopakujte v prezentaci a doplňte si ji o další informace.

 

Rozšiřující, dobrovolné zdroje pro zájemce

První prezentace představuje podrobný (vizuální) výklad o podobě a nápodobě v přírodě a o masce v lidské kultuře. 

Druhá prezentace přibližuje (také spíše vizuálně) na vývoji některých lidských technologií doby kamenné možný vývoj lidské sociální identity a subjektivity, která nám není vrozená, ale kulturně a historicky podmíněná. 

Třetí prezentace se věnuje tématu komunikace. Podíváme se v ní na naši lidskou komunikaci z perspektivy evoluce: podíváme se na ni jako na pokračovatelku komunikace našich zvířecích předků. 

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji. 

Dobrý den,

vítejte v dnešní lekci.

V minulých lekcích byla řeč spíše o tom, jak jsou naše tělo a naše nervová soustava nachystány na život ve skupině. V dnešní online lekci se podíváme do jiné velké oblasti v rámci sociální psychologie: podíváme se na to, jak nás a naše chování ovlivňuje přítomnost druhých, čili život ve skupině.

V prezentaci najdete definici toho, co je to sociální skupina, sociální kategorie a agregát a jak se od sebe tyto celky liší. Více o problematice sociálních skupin naleznete v 8. kapitole Řezáčových skript.

 

Rozšiřující, dobrovolné zdroje pro zájemce

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji. 

Dobrý den,

vítejte v dnešní lekci.

V minulé lekci byla řeč o základních termínech a o základních typech sociálních skupin. V dnešní online lekci se budeme věnovat na plno tématu, jak naše chování ovlivňuje přítomnost druhých lidí. Je velice zajímavé, že již pouhá přítomnost druhých lidí vede buď k zlepšení (sociální facilitace), nebo k zhoršení (sociální inhibice) našeho výkonu. Buď nás přítomnost přihlížejících "nakopne", nebo cítíme v jejich přítomnosti trému. Tohoto automatického vlivu druhých lidí na výkon žáka by si měl být každý učitel vědom a k jakékoli trémě žáka přistupovat citlivě a shovívavě.

V následující prezentaci je představena jednak historie výzkumu sociální facilitace a inhibice, ale i historie hledání zdůvodnění tohoto jevu. V sociální psychologii (stejně jako i v jiných vědách) je totiž první věc zaznamenat nějaký jev (např. zpozorovat určitý vliv skupiny na jedince) a druhá neméně podstatná věc je tento jev také vysvětlit (tedy vysvětlit, proč k jevu dochází a jak funguje, a poté i předpovídat jeho změny).

Rozšiřující, dobrovolné zdroje pro zájemce

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji. 

Dobrý den,

vítejte v dnešní lekci.

V dnešní online lekci se budeme věnovat tématu sociální konformity. Krom toho, že pouhá přítomnost druhých lidí ovlivňuje náš výkon, veřejně projevený názor druhých zase významně ovlivňuje naše myšlení, resp. především ovlivňuje to, jak budeme veřejně projevovat svůj vlastní názor. Naše přizpůsobivost názoru druhých se nazývá sociální konformitou. Rozlišit lze přinejmenším dva druhy konformity: podléhání informačnímu vlivu a normativnímu vlivu. 

Rozšiřující, dobrovolné zdroje pro zájemce

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji. 

Dobrý den,

vítejte v další lekci.

V dnešní online lekci se budeme věnovat tématu meziskupinových vztahů. Až do minulé lekce jsme se zabývali tím, jak jedince a jeho chování ovlivňuje skupina. Dnešním tématem se dostáváme k třetí velké oblasti, kterou prozkoumává sociální psychologie: dostáváme se k meziskupinovému chování, čili k tomu, jak na sebe navzájem působí sociální skupiny.

Nebude asi překvapením, že zdaleka nejvíce se zkoumají meziskupinové konflikty, protože ty mají na společnost asi nejzásadnější dopad. 

Nejprve si přečtěte studijní text z učebnice Sociální psychologie. Poté si informace z textu zopakujte a doplňte v přiložené prezentaci.

Rozšiřující, dobrovolné zdroje pro zájemce

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji. 

Dobrý den,

vítejte v dnešní lekci.

V minulých lekcích byla řeč o konfliktních vztazích mezi velkými sociálními skupinami. Jedním z projevů (i jednou z příčin) konfliktu je agrese (agresivní mluva, agresivní chování, agresivní myšlení). Agrese má velmi blízko nejen k jedné ze základních emocí - k vzteku, ale vlastně ji lze spojit se všemi základními emocemi. I smích a radování se jsou někdy velmi agresivní (např. oslava vítězství fotbalového týmu). Stejně tak i smutek, úlek, znechucení, strach a další se mohou projevit v agresi.

V následující prezentaci jsou informace o třech poměrně známých výzkumech, které vrhají nelichotivé světlo na samotnou lidskou podstatu. V nejdříve popsaném experimentu americký psycholog Stanley Milgram zkoumal, kam až může běžný člověk zajít při svém podléhání příkazu nějaké autority. Milgramův experiment se snažil vysvětlit, jak je možné, že lidé, kteří pracovali v koncentračních táborech třetí říše, nebyli ve všech případech sadisté, ale spíše "obyčejné lidé" s funkčními rodinami a sociálními vztahy. Obyčejní lidé, ač jim to vůbec nebylo příjemné, byli schopni v rámci Milgramova experimentu do druhého člověka pustit elektrický proud i o napětí 300 V, když jim to nakázal "pan profesor". Milgramův experiment objevil "slabinu" v našich adaptacích na sociální život: jsme bohužel schopni/y uposlechnout i eticky velmi problematické příkazy. V podstatě na podobná zjištění chtěl navázat svým výzkumem chování dozorců a vězňů v experimentální věznici i Philip Zimbardo. Závěry jeho (mezi laickou veřejností snad nejslavnějšího experimentu) jsou však velmi diskutabilní a dnes se má za to, že Zimbardův stanfordský vězeňský experiment nevypovídá v podstatě o ničem. Nicméně nepřímo přeci jen ukazuje, kam až jsou běžní zdraví lidé schopni zajít při hře na vězení.

Efekt přihlížejících je další smutnou "slabinou" našich jinak velmi dobrých sociálních adaptací. Případy, které dokazují efekt přihlížejících, se objevují v novinových článcích pravidelně každý rok.

Zvlášť u poslouchání autority a u efektu přihlížejících platí: čím více jsem si vědom/a, že těmto "slabinám" podléhám, tím více jsem je schopen řídit.

Nejprve si přečtěte následující kapitolu z učebnice Sociální psychologie. V ní se dozvíte, že agresi a agresivitu nelze nijak jednoduše  popsat nebo vysvětlit. Agrese má jistě svoji biologickou i svoji sociální (kulturní) část. Má také svoji složku adaptivních (pomáhá nám přežít) i svoji velice zhoubnou část. Následující prezentaci chápejte jako konkretizaci speciální podmínky pro projev agrese: když nám to někdo rozkáže. Efekt přihlížejících není o lidské agresi, ale o lidské neaktivitě. 

Rozšiřující, dobrovolné zdroje pro zájemce

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji. 

Obsah není zveřejněný.