Aplikace metod sociální práce je koncipována primárně prakticky, tak abyste se seznámili co nejvíce s metodami, které při práci s klienty můžete použít. 

Více informací naleznete v podkapitole:

Ke splnění předmětu potřebujete: 

• jít na jeden den do vámi zvolené sociální služby a být tam aktivní, zajímat se, doptávat se, zkoušet 
• napsat sebereflexi ze zařízení 
• účastnit se přednášek s odborníky
• splnit čtyři úkoly v interaktivní osnově a napsat reflexi

NEBO

• shlédnout film "Legenda o Mulan"
• zamyslet se nad využitím filmu v sociální práci s konkrétní cílovou skupinou
• své poznatky sepsat do závěrečné práce
• účastnit se přednášek z odborníky
• splnit čtyři úkoly v interaktivní osnově a napsat reflexi

Reflexe a úkoly v interaktivní osnově

• více informací naleznete v kapitole Sebereflexe 
• práce bude odevzdána v jednom dokumentu společně se sebereflexí/nebo filmem
• bude jasně oddělená od sebereflexe a bude mít všechny náležitosti (více v kapitole sebereflexe)
• práci odevzdáte do 30.11. 2023
• úkoly které musíte splnit:
  • Ideální sociální pracovník 
  • Zdroje
  • Pozitivní vztah - navrhněte
  • K zamyšlení
• Jednotlivé úkoly si vyzkoušejte na sobě.  Zkuste reflektovat, co vám jednotlivé úkoly daly. Jaká vnímáte jejich pozitiva, negativa při práci s klientem. Zamyslete se nad užitečností/přínosem jednotlivých úkolů pro vás jako budoucí sociální pracovníky/pedagogy.
• Celá reflexe bude mít max. 1800. znaků. 

 Sebereflexe z praxe

Sebereflexe z praxe bude mít min. 1800 znaků (max. 3600). V sebereflexi se budete dotýkat těchto oblastí: 

• já na začátku semestru po sdělení požadavků
• já v době příprav na setkání
• já vs. pracovníci zařízení
• já vs. klienti zařízení
• já po setkání
  

Budete reflektovat svoje pocity, dojmy, samotnou práci. Zkuste se vyhnout obecnostem, ale opravdu popsat to - jak jste se cítili a jak se vám pracovalo. 

Film v sociální práci - Legenda o Mulan

Shlédněte film Legenda o Mulan (https://www.csfd.cz/film/14997- legenda-o-mulan/prehled/)

• Zkuste se zamyslet pro jakou cílovou skupinu by se dal tento film využít.
• Zkuste se zamyslet pro jaké problémy/situace v sociální práci se dá film využít.
• Popište jak byste s daným filmem u klienta z vámi určené cílové skupiny pracovali.
• Co by bylo cílem využití tohoto filmu s daným klientem, k čemu by měl film sloužit.
• Zkuste reflektovat, zdali byste byli ochotni ve své práci pro dosažení cíle s klientem tento film využít.

Výstupem z tohoto úkolu bude dokument, který bude mít tyto náležitosti:

• krátký popis toho o čem film je
• k jakým problémům v sociální práci by se dal film využít
• cílová skupina (+ její popis z odborného hlediska, tedy s využitím zdrojů).
• popis využití filmu s daným klientem z cílové skupiny
• reflexe výhod/nevýhod použití filmu při práci s klientem, tak abychom dosáhli stanoveného cíle
• textová část z filmu v sociální práci bude mít minimálně 1800 znaků a maximálně 3600 znaků
• k této textové části pak připojíte reflexi úkolů (maximálně 1800 znaků)
• nezapomeňte na hlavní stranu, závěr a zdroje 

Setkání s odborníky z praxe

14.10. 2023 Mgr.  Sylva Klašková

11.11. 2023 Bc. et Bc. Kateřina Valová

Po všech setkáních budete vyplňovat krátký dotazník spokojenosti :). 

Sociální práce

Metody 

Klient za sociálním pracovníkem přichází s vědomým nebo nevědomým cílem. Metody v sociální práci pomáhají sociálnímu pracovníkovi podpořit klienta v tom, aby stanoveného cíle dosáhnul, nebo se jemu alespoň přiblížil. Metoda není ledabyle zvolená, ale sociální pracovník ji využívá promyšleně dle potřeb klienta. 

Metody sociální práce můžeme realizovat s jednotlivcem, skupinou a komunitou. 

Důvodem proč máte jako speciální pedagogové předmět sociální práce/aplikace metod sociální práce je zákon o sociálních službách. Ve všech paragrafech, které zákon č. 108/2006 Sb. má, naleznete paragraf č. 110, který popisuje předpoklady pro výkon sociálního pracovníka. 

Sociální pracovník mimo vzdělání, zdravotní způsobilosti, bezúhonnosti a plné svéprávnosti by měl mít i určité osobnostní předpoklady - tak jako dle mého každý, kdo chce pracovat s lidmi/mezi lidmi. 

V úvodním úkolu jste jistě přišli na několik klíčových vlastností, které má sociální pracovník mít. Z mého pohledu se jedná především o tyto: 

• emoční inteligence
• zdatnost - umět provázet osoby v různých sociálních situacích, ustát jejich emoce a chování plynoucí z momentálního/dlouhodobého rozpoložení a zdatně odolat prvnímu soudu, který nad člověkem při setkání rádi nevědomky vynášíme. Zdatnost v udržení hranic. 
• komunikační dovednosti 
• důvěryhodnost

Emoční inteligence

Určitě jste o ní slyšely. Dost často jste v rámci kurzů na ni upozorňováni, ale co to vlastně je? 

Zkuste si sami pro sebe posoudit do jaké míry tuto schopnost máte. Do jaké míry jste schopni se orientovat ve vlastních a cizích citech, pocitech, náladách. Z vlastní zkušenosti vím, že je to dost náročné a být schopný/á se orientovat je výsledkem dlouhé práce na sobě, protože dost často jsme se ve vlastních pocitech/citech přestali orientovat vlivem výchovy, působení ostatních lidí, přizpůsobování se určitým normám, které ve společnosti platí. 

Klasickým příkladem je prosté "nebreč, to tě nemůže bolet...", "jestli nepřestaneš, tak dostaneš pár facek" , "buď ráda, že jste to přežili" a určitě si vzpomenete na další "zázračné" věty, které nám více či méně způsobují zmatek v tom, jak se zrovna cítíme.  A proto právě dost často je nám všem nepříjemný pláč, smutek, bolest. 

Proto při práci s lidmi bychom měli být schopni pracovat na své emoční inteligenci a věnovat se kultivování jejích jednotlivých složek a to i za cenu toho, že nás to někdy bude bolet, že u toho bude plakat a všechny zrovna prožívané emoce nebudou úplně v souladu s tím jak jsme byli vychováváni, jak to určuje společnost, ve které žijeme. 

Zdatnost

Pokud já jako sociální pracovník mám naplněné veškeré svoje potřeby (viz Maslowova pyramida potřeb) a splňuji všechny předpoklady pro výkon této pozice, tak bych měl/a být schopný/á provést klienta jeho sociální situací, se kterou ke mě přichází. Případně ustát i jeho emoce a v případě, že situace překračuje moje kompetence, tak umět přijmout i to, že budu muset klienta odkázat někam jinam, abych mu více neublížil/a. 

A opět se tím vracím k tomu, že je velmi důležité, aby sociální pracovník nebo jakýkoliv jiný pomáhající pracovník, který může ovlivňovat životy ostatních, by měl na sobě neustále pracovat a vytvářet si jasné hranice, které vymezují pracovní a osobní život. 

Komunikační dovednosti

Umět komunikovat s lidmi, tak abychom nezraňovali sebe ani komunikačního partnera může být dost náročné. Opět to souvisí s tím, jak to máme nastavené v sobě a jak na sobě pracujeme. V komunikaci sociálního pracovníka by se neměly objevovat žádné manipulativní techniky, zraňující slova, bagatelizování, atp. Sociální pracovník by v rámci komunikace s klientem by měl být schopný volit taková slova, která klienta namotivují k řešení jeho sociální situace, podpoří ho v tom, že má na to situaci řešit (zmírnit, vyřešit) a vhodnými otázkami, metodami, technikami ho provázet ke stanovenému cíli, který odpovídá jeho dovednostem a momentálním možnostem. 

Komunikace je dost často ovlivněna momentálním naladěním klienta, sociálního pracovníka, ale zároveň ji i ovlivňuje příběh obou zainteresovaných a jejich možnosti. 

Klient a SP

Komunikační dovednosti jsou rovněž ovlivněny tím, jak reagujeme na podněty z okolí a to jestli jsme schopni reagovat vědomě/nevědomě. 

Nevědomé jednání všichni známe - je to útok, strnutí a únik. Toto jednání v řešení krizové/náročné situace nevede nikam a mnohdy ji může ještě zhoršit. Ideálním přístupem v řešení náročné situace je jednat VĚDOMĚ. Což v praxi znamená, že já jako pomáhající pracovník vnímám situaci (svými smysly) a uvědomuji si, co to dělá s mým prožíváním, dále o tom začnu přemýšlet a na základě toho zvolím, jak budu jednat. Ta chvíle, kdy vnímám své tělo, mi umožňuje ihned nepřejít do útoku/úniku/strnutí a napomáhá mi najít vhodné jednání, které samosebou může být vzhledem k situaci zvládnuté, ale i nezvládnuté (cítím nespokojenost).

Zvládnuté jednání vede k souhře /připojení v interakci s klientem. A umožňuje nám být s celou situací spokojený/á a zmírnit náročnou situaci na obou stranách a začít o situaci diskutovat a hledat řešení.

Role sociálního pracovníka je ovlivněna nejen osobnostními faktory, ale i prostředím (organizací, kde pracuje) a cílovou skupinou, se kterou pracuje. 

Role sociálního pracovníka je tak ovlivňována jím samotným, prostředím, komunitou, zákony, klientem a jeho okolím. Často se tak mohou požadavky různých stran lišit a sociální pracovník by se měl snažit najít (pokud je to možné) rovnováhu. Díky této pozici často řeší různá sociální dilemata. 

• Sociální pracovník jako profesionál x sociální pracovník jako člověk

• Sociální pracovník se pohybuje mezi požadavky klienta a požadavky prostředí. Velmi často tak musí řešit různá sociální dilemata (Doporučuji knihu: Musil, L. (2004). Ráda bych vám pomohla, ale.... .)
  
• Role:
• vychází z toho od koho očekávání vychází a čeho se očekávání týká
• role se zároveň prolínají z hlediska cílů a charakteru zařízení, požadované pracovní náplně, atd.
• SP profesionálem x SP člověkem
• z konfliktu rolí může plynout nejistota => důležitý je individuální přístup ke každému klientovi a legitimace postupu sociálního pracovníka

Podle toho v jakém zařízení SP  pracuje a jaké služby jsou klientům poskytovány může zastávat pracovník různé role. 

• zprostředkovává reálný svět (rozšiřuje mu obzory - informace o zákonech, možnostech klienta, atp.)
• přibližuje klientovi jeho vnitřní svět -- motivace, schopnosti dovednosti, atp. 
• přímá pomoc - např. poskytování dávek, "působí jako rodič"
• "trestá" - ve chvíli, kdy vstupuje a nějak omezuje jeho práva (odebrání dítěte).
• ochránce klienta - jedná ve prospěch svého klienta, prosazjuje jeho zájmy, chrání jeho práva
• vychovatel, dozorce - v zařízeních ústavního typu (vězení). (pozn.: avšak často ve výchovných ústavech jsou sociální pracovníci vnímáni jako rodiče - protože své klienty "nekomandují" - nepůsobí jako vychovatelé, ale spíše jako "vrby")

Každý sociální pracovník má právo na supervizi. Většinou bývá v rámci celého týmu, avšak jako sociální pracovník bych měl/a mít právo na případnou individuální supervizi, zvláště ve chvíli, kdy situace s klientem se dotýká i mých zraněních, anebo se jedná o nějaký nedořešený konflikt s někým na pracovišti a potřebuji si situaci probrat s někým nezatíženým prostředím. 

Zkusme se naučit vnímat prevenci jako něco důležitého, co nás může podpořit v osobním i pracovním životě a předcházejte syndromu vyhoření, který je v sociální práci, pedagogice a všech pomáhajících profesích velmi často skloňován. 

V následujících aktivitách si můžete zamyslet nad tím, jak prožíváte svůj vlastní den. Jak mnohdy některým činnostem přikládáme vysokou důležitost, ale přitom by je mohl udělat někdo jiný, anebo je možné je odsunout na druhý den. 

Poslední aktivita je věnována zdrojům, protože mnohdy máme pocit, že jsme na všechno sami, ale přitom kolem sebe máme blízké, které můžeme požádat o pomoc, tak abychom nedosáhli před burnoutovského pocitu "je toho na mě moc". 

Všechny aktivity se dají realizovat i s klienty. Důležité je znát důvod proč je chci realizovat, jaký je cíl a MÍT JE ODZKOUŠENÉ NA SOBĚ!

Každý člověk má jinou startovní pozici, každý se narodí do určitého prostředí, které ho formuje a otiskuje do něj určitý přístup k životu. To jak celý život bude zvládat souvisí s mnoha faktory (frustrační tolerance, resilience, atp.). V práci s klienty se můžeme setkat s tím, že pro někoho popisovaná situace může být téměř život ohrožující a jiný klient ji zvládne vyřešit jenom po prvotní konzultaci. Proto je nezapomínejte na ten často zmiňovaný individuální přístup a zkuste při jednání a komunikaci s klientem brát v potaz jeho aktuální naladění, jeho příběh a jeho možnosti. 

Klient vyhledává službu z různých důvodů - avšak většinou mají tyto důvody společného jmenovatele a to obtížná situace. 

V obtížných stresujících situacích klienti nemají a mnohdy ani nemohou mít zabezpečeny základní potřeby, a proto se dost často v pyramidě potřeb nejsou schopni posunout dál. Zkuste rozrušeného klienta zabezpečit - nabídněte vodu, sušenky, prostě zabezpečte pohodlí, které usnadní se klientovi cítit lépe a umožní lépe začít navázat vztah. 

Vztah  s klientem a hranice ve vztahu

Vztah s klientem by měl být založený na důvěře a vzájemném respektu. Je důležité mít i vymezené hranice, které je důležité si navzájem připomínat. Udržet hranice ve vztahu s klientem může být náročné, ale je to důležité pro nás jako sociální pracovníky a pro naši pracovní, ale i osobní pohodu. Každý vztah mezi pracovníkem a klientem můžeme nazvat profesionální, pokud je pevně stanoven rámec i obsah daného vztahu. To jak se bude pak vztah vyvíjet nezáleží jenom na sociálním pracovníkovi, ale i na klientovi - na jejich touze po pokračování a prohlubování vztahu (Mikuláštík, 2003; Matoušek, 2003; Úlehla, 2007). 

Metody pozitivního vztahu (dle Matoušek, 2003)

• Slovní podpora - ujišťuje klienta, že ho posloucháme, vnímáme - že mu věnujeme naši pozornost. Často to bývá spojeno se slovy rozumím Vám, chápu, jak vám je, apod. Avšak já sama se snažím těmito slovy šetřit. Ne vždy totiž jsem schopná plně rozumět tomu, co klient prožívá, nebo zcela nechápu jak mu je - protože jsem v dané situaci nikdy nebyla. 

• Parafrázování projevu - umožňuje nám porozumět sdělenému (nezapomínejte užívat i u dětí - často si my dospělí myslíme, že víme, co nám říkají, ale nemusí mít ještě dostatečnou slovní zásobu a mohou chtít úplně něco jiného).
• Zrcadlení - při rozhovoru se přibližujeme gesty, držením těla, tempem, hlasitostí, tónem řeči našemu komunikačnímu partnerovi. 
• Oční kontakt - umožňuje vytvářet pocit jistoty. Při rozhovoru bychom více jak polovinu času měli udržovat oční kontakt. 
• Sladění tempa a stylu řeči - přizpůsobuji se např. terminologicky 

Chyby při utváření vzájemného vztahu

Vztah s klientem je velmi křehký a můžeme jej velmi snadno narušit. V komunikaci a jednání s klientem je proto opravdu nutné dodržovat individuální přístup, který odpovídá požadavkům klienta, jeho schopnostem a možnostem v dané situaci. 

Velmi často se sociální pracovníci dopouštějí toho, že klientovu situaci zhodnotí na základě předchozích zkušeností. Mají klienta zařazeného jen, co otevře dveře, řekne první slovo, atp. V takovou chvíli budování důvěrného vztahu utrpělo značné rány, které se už nemusí zahojit a klient zažije zklamání ze setkání se službou. 

Kromě bleskových diagnóz narušuje vzájemný vztah i monolog pracovníka, tlačení na rychlou změnu životního stylu, kritika života klienta, vyčítání ze strany pracovníka, chození kolem horké kaše, protože pracovník neví, co s klientem dělat atp. 

Kromě chyb  v komunikaci se mohou objevit i další úskalí narušující vztah mezi klientem a sociálním pracovníkem. 

Úskalí na straně klienta:

• klient s poruchou osobnosti, závislosti
• klient s komplikovanou diagnózou a prognózou
• klient s poruchou komunikace
• klient lišící se svým chováním od většiny

Úskalí na straně pracovníka

• nedostatek zkušeností
• momentální indispozice
• iracionální představy (100 % úspěšnost, milovat práci za všech okolností, klienti ho musí zbožňovat, atp.)
• chyby v komunikaci

V následující tabulce je ve zkratce popsán přístup k určitým typům klientů. 

Úvodní setkání

Úvodní setkání by mělo být zaměřené na seznámení se s klientem - získání informací o něm, prvotní navázání důvěry a vyjasnění si cíle, kterého chce klient dosáhnout, První setkání je pro další průběh důležité. 

Ptejme se: "Jak chcete tento čas využít?" "Co by se mělo stát, abyste odsud odcházel alespoň trochu spokojený?"

Nejčastěji používáme k získání informací rozhovor, který můžeme doplňovat různými dalšími pomůckami a technikami. Někteří klienti potřebují čas a klid na vytvoření odpovědi, nebo se jim lépe odpovědi píší na papír a potom si o nich povídají. Je důležité si při realizaci jakékoliv aktivity všímat, jak na to klient reaguje - jestli je to pro něj komfortní, pokud ne - je dobré to změnit a využít rozhovoru. 

Na úvodním setkání lze použít i různé terapeutické karty, které mohou sloužit jako rozehřívací aktivita, ke zjištění nálady, očekávání ze setkání, atp. Karty nesou sice název terapeutické, ale není podmínkou, že se musí využívat pouze v terapii. 

Terapeutické karty lze použít k: 

• porozumění obrázku - identifikace s ním, nebo něčím na obrázku
• představení se za pomoci obrázku
• rozpoznání problému na obrázku
• porozumění problému

Tipy na karty: 

https://www.b-creative.cz/terapeuticke-pomucky

Karty Stavy (centrum Ceretas). 

Lze využít i karty z deskové hry Dixit.

Zajímavou poznávací technikou je i Profil na jednu stránku. 

Stanovení cíle 

Pro vhodné stanovení cíle je důležité znát klienta a jeho situaci. Klient by si měl cíl nastavovat sám a sociální pracovník by měl klienta podporovat a případně usměrňovat tak, aby byl cíl reálný.

Avšak je možné s klientem vytvářet určité fantazie, které vedou k ideálnímu cíli - tedy k tomu, který pro klienta bývá mnohdy hodně daleký a pokud by byl jediný, tak pravděpodobně u něj nastanou pocity zmaru. Vytvořením tohoto ideálního cíle můžeme zjistit - co opravdu klient chce. Následně pak můžeme cestu k ideálnímu cíli rozfázovat do jednotlivých dílčích cílů (viz níže).

Průběh práce

Zde monitorujeme klientovu situaci, naplňujeme dílčí cíle, případně měníme cíle dle potřeb a aktuální situace klienta. 

Závěr spolupráce a její zhodnocení 

V případě dosažení cíle, či změny klientovi situace může dojít k ukončení spolupráce. Důležité je se zeptat, zdali klient odchází s tím, pro co si přišel a jak hodnotí společný čas a práci. 

V této fázi můžeme s klientem udělat různé zdvojovací techniky, které mu mohou pomoci ve chvílích, kdy se dostane do slepé uličky. Jednou ze zdrojovacích technik je "Jáma a lano". Klient s problémem si napíše k postavičkám, kdo nebo co mu může pomoci v různých tíživých situacích. Obrázek si ponechá a může z něj čerpat právě v tíživých situacích. Stejně tak si tam může psát i jeho silné dovednosti, vlastnosti - které si uvědomil např. při small talku. 

Ke zhodnocení spolupráce můžete používat buď dotazníky, různé pohybové aktivity, karty emocí, atp. 

Práce se skupinou

Při práci se skupinou můžeme využívat podobnou strukturu jako při práci s jednotlivcem. Do jednotlivých aktivit však bude vstupovat více proměnných, které budou tvořit celkovou skupinovou dynamiku. Budujete důvěru nejen se skupinou, ale členové skupiny si musí vybudovat důvěru i mezi s sebou. 

Pro práci se skupinou se mi nevíce osvědčily různé prožitkové hry, které napomáhají k odhození masek a minimalizování kontroly nad svým chováním. Při hře se lidé chovají přirozeně - u dospělých to může trvat déle. 

• Na vraha
• aktivita na uvolnění
• Pravidla:
• Na začátku se tajně určí, kdo je vrah (klienti si zavřou oči a pracovník "vraha" poklepe na rameno, nebo pomocí lístečků). Vrah zabíjí tak, že na někoho mrkne (jedním okem nebo oběma - to je třeba před hrou jasně určit). Háček je v tom, že vrahova oběť se přitom musí na vraha dívat! Jakmile je někdo tímto způsobem připraven o život, tak zkamení. Jestliže někdo zjistí, kdo je vrah (kromě oběti), tak zvedne ruku, čímž dá najevo, že zná vraha. Poté na něj ukáže, anebo řekne jeho jméno. 
• Nikdo kromě vraha nesmí při hře na nikoho mrknout! Jestli má potřebu si mrknou, je nejlepší když se podívá do stropu a pak zamrká - nedojde tak k nepřehlednostem ve hře.
• Fix a klíč
• rozpoznání některých povahových rysů u jedinců ve skupině, podpora soustředění, rozproudění dynamiky ve skupině
• Pravidla: Klienty posadíme do kruhu. Při této hře se používají čtyři slova: fix, klíč, na, co. Pracovník drží v rukou klíč a fix, jako jediný po celou dobu hry ví, co je v kruhu posíláno za předměty ( i přesto, že jej ostatní drželi v rukou).  Pracovník se otočí na klienta po své pravici a řekne mu "Na", klient se zeptá "Co?" a pracovník řekne "klíč" - v  tu chvíli předává klíč do rukou klienta a ten stejným způsobem pokračuje se sousedem, kterého má po své pravici. Ale klient neví, co drží v rukou, proto poté, co se ho soused zeptá "Co?", tak se klient obrátí na pracovníka a zeptá se rovněž "Co?", pracovník řekne klíč a klient sdělení předá svému sousedovi společně s klíčem. Takto to jde pořád dokola. Ve chvíli kdy pracovník na jednu stranu vyšle klíč, tak zároveň na druhou stranu pošle i fix. A vše probíhá stejným způsobem. Správně provedená hra končí tím, že pracovník má předměty v opačné ruce, než na začátku.
• Znamení
  • Pomůcky: papíry, balící papír, papír se znameními
  • Motivace:  Zeptáme se žáků, zdali všichni vědí, co jsou za znamení horoskopu. Pokud někdo nebude vědět, tak jej požádáme, aby se přišel podívat do tabulky a vyhledal si ho, avšak ať ho nikomu neříká. 
  • Instrukce: Poté zadáme žákům úkol, že mají pantomimou předvést svoje znamení a navzájem vytvořit skupinky. Může se stát, že někdo bude sám, ale to vůbec nevadí. Jejich dalším úkolem se potom bude rozřadit do skupin podle živlů. Díky tomu nám vzniknou čtyři skupinky. Tyto skupinky pak mají za úkol na papír napsat, co mají společného – jaké vlastnosti (kladné/záporné), zájmy, atd. 
  • Reflexe: Co jste se dozvěděli nového? Existují pojící prvky mezi lidmi? Mohou být zároveň odlišní? Co to znamená pro vaši třídu?

Relfexe a sebereflexe je velmi důležitá pro náš osobní rozvoj. Je dobré umět uznat své kvality, ale i své nedostatky a při práci s klienty se případně za svoji chybu omluvit. 

Vaším úkolem se statusem "odevzdej" bude napsat ZÁVĚREČNOU PRÁCI: 

• Z praxe v zařízeních
• Z úkolů v interaktivní osnově

Sebereflexe z praxe

Každému zařízení budete věnovat jednu část. Sebereflexe z praxe bude mít min. 1800 znaků (max. 3600). V sebereflexi se budete dotýkat těchto oblastí: 

• já na začátku semestru po sdělení požadavků
• já v době příprav na setkání
• já vs. skupina
• já v době setkání
• já po setkání

Budete reflektovat svoje pocity, dojmy, samotnou práci. Zkuste se vyhnout obecnostem, ale opravdu popsat to - jak jste se cítili a jak se vám pracovalo. 

Reflexe úkolů 

• • Ideální sociální pracovník 
  • Zdroje
  • Pozitivní vztah - navrhněte
  • K zamyšlení

Jednotlivé úkoly si vyzkoušejte na sobě.  Zkuste reflektovat, co vám jednotlivé úkoly daly. Jaká vnímáte jejich pozitiva, negativa při práci s klientem. Zamyslete se nad užitečností/přínosem jednotlivých úkolů pro vás jako budoucí sociální pracovníky/pedagogy.

Celá reflexe bude mít max. 1800. znaků. 

Supermarket

• aktivita se týká zlepšování dovednosti - tedy toho na čem chceme s klientem pracovat, kde se necítí ještě úplně dobře a je třeba ho v dané věci podpořit (minimalizovat jeho problém). 
• Aktivita je o imaginaci, ale zároveň přípravě SP. Je třeba mít připravené karty s různými dovednostmi, vlastnostmi, které má klient získat, aby dokázal minimalizovat nepříznivou sociální situaci.

Popis aktivity. 

• Představte si, že jste v supermarketu. Neplánovali jste nic koupit, jen jste si procházeli mezi regály a zaujoalo vás něco, co by vám mohlo překonat vaše těžkosti. ¨
• Vyberte si kartičky, které vás zaujaly, které vás mohou podpořit v cestě za vaším cílem. 
• Jakmile má klient vybráno tak se ptáme:
• Co jste si to všechno koupili?
• Jaké změny u vás díky tomuto nákupu mohou nastat?
• Kdo by si toho všiml?
• Co by vás stálo se naučit takovou dovednost?

Práce s chybou

Aktivita se hodí spíše pro mladší klienty a pro skupinovou práci. Důležitá je po této aktivitě reflexe, tak aby došlo k uvědomění si co je chyba a jakou úlohu má v našem životě. 

Popis aktivity

• Klienti stojí v kruhu. Hra se hraje tak, že někdo z kruhu řekne "jedna kachna, dvě nohy, káč-káč.". A klient vedle řekne "dvě kachny, čtyři nohy, káč-káč",... takto se pokračuje po kruhu až se dostaneme zpět ke kachně číslo 1. Pokud klienti udělají chybu, tak se musí začít od začátku.
• Reflexe.
• Jaké to je udělat chybu? Jak jste se cítili? Jak to vnímali ostatní? 
• Jak to vypadá v životě, když uděláte chybu? Jak se cítíte? Co na to ostatní?
• Pomohla vám v něčem vaše chyba?
• Cílem je přivést k zamyšlení, že chyby děláme všichni a že je dobré ji chápat jako prostor pro zlepšení a také prostor pro to, abychom si uvědomili, že na vše nemusíme být sami. Umět využít své zdroje a pečovat o sebe. 

Formulář rovnováhy a rozhodování

• formulář se dá využít při mapování změny v chování/situace

Reminiscenční terapie

Reminiscence může mít v aktivizačních programech různé podoby. Je vhodná pro seniory, významná je pro klienty trpící demencí - působí na kognitivní funkce. 

Vzpomínání je nedílnou součástí stárnutí. Hodnotíme svůj život, smiřujeme se smrtí, vybavujeme si hezké chvíle, atp. Vzpomínání umožňuje seniorům, lidem s demencí se udržovat v jistotě. 

• umožňuje nám se orientovat a volit postupy v nestandardních situacích
• ve školním prostředí se jedná především o úmrtí (sebevraždy, úrazy, nemoci - krátkodobé i dlouhodobé), situace s erotickým podtextem, únos a ztráta dítěte
• při práci s klientem je možné postupovou mapu využít v krizových situacích, se kterými klient přichází
• umožní se mu lépe zorientovat v dané problematice 
• umožní mu si vytvořit vlastní rozvrh, jak se situací bude pracovat
• umožní mu si uvědomit důležité činnosti a méně důležité činnosti
• Pokud nastane jakákoliv nepředvídatelná situace/krizová situace, tak je vždy důležité se snažit zachovat alespoň trošku klid. Je to náročné, protože často se setkáváme s výrazně blikající otázkou v naší hlavě "CO BUDU DĚLAT?! 

1. Položit si otázky
• Je někdo ohrožen na životě?
• Jak moc závažné to pro mě je?
• Je někdo ohrožen po stránce psychické, fyzické a morální?
• Je ohrožena společnost, bezpečí?
• Je ohrožen majetek?
• a další
• MUSÍM JEDNAT HNED?
2. Kdo je situaci účasten?
   • aktuálně
   • následně (ale i v minulosti v rámci iniciace události)
   • přímo a nepřímo
   • účast zákona - je situace ošetřena v legislativě?
3. Vyjmenovávat varianty postupů
• nejprve si řekneme, co můžeme vše udělat
• dále vyznačujeme varianty komunikace a postupů mezi účastníky
• bývá dobré i ty, které nejdříve zavrhneme
• nejlépe všechny co nás napadnou
4. Zavážit možnosti konzultace
   • Je možné získat od někoho nezaujatý pohled? Je možné situaci ještě s někým konzultovat? (Zvláště ve školním prostředí)
5. Volba kroků
• CO MUSÍME?
• CO MŮŽEME?
• CO NESMÍME? 
• CO NEMUSÍME? - ujasnit si proč a jak se zachováme
6. Zvážení rizik
• Řešení s sebou nese i očekávání rizik jednotlivých kroků. Je třeba si je pojmenovávat.
• VELKÝM RIZIKEM BÝVÁ POPÍRÁNÍ REALITY.

• setkávání s klienty v online prostoru má svá pozitiva a úskalí
• při práci s klientem musím brát v potaz:
  
• MÍRA BEZPEČÍ DOMOVA¨
  • ne vždy nám klient může říci všechno, protože prostředí ve kterém se nachází nevykazuje známky dostatečného bezpečí
• KAPACITA - POZORNOST
• je potřeba využít čas maximálně, protože online terapie bývají většinou kratší z důvodu zhoršující se pozornosti
• pro online setkání je důležitý 
• náš vztah s klietnem
• zajímavé prostředí - musím je na něco nalákat, více energie na zachycení pozornosti, více energie investovat do příprav 
• zdroje dítěte a terapeuta
• vtažení do kontaktu (pro děti 4-9 let)
• akvarijní rybičky (jsme akvarijní rybičky - děláme na sebe různé obličeje)
• zrcadlení - napodobování toho druhého
• zvuky, protahování - formou zrcadlení
• kontakt přes oblíbené věci