- EMOCE JSOU NAPROSTO PŘIROZENÉ
- Proč jsou emoce důležité
- Emoce nemůže od vlastní osoby oddělit
- Nemůžeme za to, že se daná emoce objeví, můžeme ale pracovat na tom, jakou bude mít intenzitu a jak dlouho u nás bude přítomna
- Jaké základní emoce máme + nějaké konkrétnější informace k nim
- Emoce jsou spjaté s našimi myšlenkami, chováním, počitky v těle
- Nemůžu ovlivnit, že ke mně některá emoce dojde, ale můžu ovlivnit reakci, kterou vyvolá (své chování)
Jak se dá pracovat se třídou
Jak se dá pracovat s psychohygienou
I práci s psychohygienou můžeme brát jako typ prevence. V rámci toho, co si s žáky vysvětlujeme, co vlastně to slovíčko "psychohygiena" znamená, ode mě zaznívá, že stejně jako se staráme o svou fyzickou stránku, musíme se starat i o tu svou psychickou. Stejně tak, jako si například čistíme zuby, abychom neměli kaz (věnujeme se nějaké základní hygieně), tak je důležité, abychom praktikovali i psychohygienu a starali se o to, aby nám bylo psychicky dobře a nevznikla u nás nějaká duševní nemoc, jako je například deprese, úzkostná porucha atd. Oblast psychohygieny je dost široká a můžeme jí pojmout z několika hledisek. Je dobré jí rozdělit a bavit se s žáky či studenty o vícero tématech. Já téma psychohygieny vnímám zvláště rizikové. Když se s dětmi a dospívajícími bavíme například o návykových látkách a závislosti, je pravděpodobné, že většina nebo alespoň někteří z nich neznají nikoho, kdo by závislostí trpěl apod. Jednotlivá témata psychohygieny se však žáků konkrétně dotýkají - každý z nich (vyjma patologie) cítí emoce, spí, zažívá stres... Je důležité mít toto na paměti a přizpůsobit tomu náplň programu i jednotlivé aktivity a otázky k diskuzi.
Emoce
K tématu emocí toho najdete spoustu v interaktivní osnově od paní doktorky Bartošové. Za mě je důležité, aby k tématu emocí zaznělo toto:
Někdy se s žáky také bavím více o našich myšlenkách. Bavíme se o tom, že někdy míváme zařazené emoce jako iracionální část psychiky a mysl (včetně myšlenek), jako tu racionální. Nastiňujeme si společně různé katastrofické scénáře, které naše mysl dokáže vytvořit a tím si ukazujeme, že i naše mysl není vždy racionální a hlavně, že naše myšlenky nejsou realitou.
Téma emocí můžeme buď začít nebo doplnit o vymýšlení různých frází, které v souvislosti s emocemi slýcháme.
- “Emoce do toho netahej!”
- “Kluci nepláčou.”
- “Hodné holčičky se nevztekají.”
- “Ale jdi ty, to nic není.”
- “Přece už jsi velký/á, tak nevyváděj!”
- “Neřvi nebo ti k tomu dám důvod.”
- …….
Žáci dost často přicházejí s vlastními výroky. Můžeme navázat diskuzí, jak tyto výroky vnímají, zda si myslí, že jsou pravdivé.
Copingové strategie a stres
Téma copingových strategií s žáky probírám v souvislosti se stresem. Nejdříve si vysvětlíme, co to vlastně stres je, že je naprosto přirozený a vyjmenujeme si specifika, kdy už přirozený není a naopak nám může škodit. Někdy žáci zmiňují, že prožívají chronický stres. Je dobré jim vysvětlit, co to vlastně chronický stres je, protože často dojdeme k tomu, že oni sami chronickým stresem netrpí. Žáci většinou termín copingové strategie neznají, ale když jim vysvětlíte, co tento termín znamená, dokážou jich spoustu vymyslet. Za mě je ještě podstatné rozlišit mezi adaptivními a neadaptivními copingovými strategiemi. Způsobů, jak se dá s copingovými strategiemi pracovat, je spoustu.
Copingové strategie si žáci například mohou zaznačit do individuálního plánku, který si mohou dát na nástěnku, peněženky apod. Důležité je, aby do něj vyplňovali strategie, které jsou adaptivní. Pro inspiraci, jak takový krizový plánek může vypadat, vkládám plánek od Nevypusť duši.
Pro inspiraci vkládám ještě návrh letáčku na copingové strategie
Spánek
Programy mohou být doplněny i různými videi. Já osobně doporučuji například čerpat i z Tedtalku (spánková videa od Matthewa Walkera jsou za mě výborně zpracované - krátké, jednoduché, a za mě i poskytující relevantní informace). Určitě je vždy důležité dívat se, jaké informace videi i různými úkoly žákům poskytujeme. Například video od Kovyho (je vložené níže), ve kterém mluví o spánku je za mě hodně pěkně zpracované a pro spoustu žáků i sympatické. Já osobně jsem však žákům nepouštěla celé video.
Když jste se na video podívali, napadlo vás, proč jsem ho nepouštěla celé?
Na internetu jsem našla tyto plakátky, ze kterých jsem si vystříhala kartičky a nechala to žáky ve skupinkách rozdělit. I z tohoto jsem jednu kartičku vyřadila (opět se týkala délky spánku).
Optimismus/pesimismus jako styl myšlení
Ačkoliv je optimismus/pesimismus vrozený, je to zároveň i styl myšlení, který lze podle Seligmana změnit. Nemusíme vyloženě mluvit o optimismu a pesimismu, ale dívání se na svět přes růžové a černé brýle. S žáky můžeme otevřít diskuzi o tom, jestli si myslí, že je v životě optimistů a pesimistů nějaký rozdíl a případně jaký. Můžeme jim nastínit výhody a dopady optimismu. Proto je i důležité povzbudit je v tom, že i když jsou například spíše pesimisté, mohou to změnit. Já s nimi na toto téma například dělám aktivitu, kde je popsaná situace s otevřeným koncem (např. holčička pospíchá na vystoupení a vysype se jí celá taška na zem). Žáci mají vymyslet, co si v tuto chvíli řekne optimista, a co pesimista.