Kapitola pojednává o jazyku, základním systému sloužícím ke komunikaci. Představeny jsou pojmy sloužící k označení nejrůznějších forem a variant jazyka vyskytujících se ve společnosti. Pojednáno je taktéž o jednotlivých subdiscipínách, zabývajících se jazykem v kontextu společenských věd.
Jazyk – historicky vzniklý systém znaků, který primárně slouží k dorozumívání mezi jedinci, skupinami, či příslušníky různých etnik. Jazykové schopnosti jsou vázány výlučně na člověka a formovaly se spolu s ním. Představa o původu jazyka není určitá (polygenetická x monogenetická teorie).
V současnosti se odhaduje existence 6 000 jazyků, jejich diverzita se ale zmenšuje. Jazykově nejbohatší je Asie (32 % všech známých jazyků), jazykově nejchudší je Evropa (3 %). Změny složek jazyka neprobíhají stejným tempem, nejrychlejším změnám podléhá slovní zásoba (změny jsou patrné u dvou po sobě jdoucích generací), konzervativnější je vývoj gramatiky.
Lingvistická antropologie – zabývá se studiem vztahů jazyka, kultury a myšlení v mrůzných sociokulturních systémech. Prvními objekty antropologických výzkumů byly jazyky předliterárních společností, postupně se spektrum výzkumů rozšířilo i na společnosti moderní. Problematikou vztahu jazyka, společnosti a kultury se zabývali již J. G. Herder a W. von Humboldt. Lingvistická antropologie se ale zformovala až ve 20. století na základě moderní lingvistiky (Ferdinand de Saussure, Nikolaj Sergejevič Trubeckoj, Roman Jakobson ad.).
Základy lingvistické antropologie položil Franz Boas, který studoval indiánské jazyky, k dalšímu rozvoji přispěli Edward Sapir (1884–1935) a Benjamin Lee Whorf (1897–1941), tzv. Sapir-Whorfova hypotéza:
Originální syntézu lingvistické antropologie přinesl strukturalismus, zejména Claude Lévi-Strauss.
Blízko k lingvistické antropologii má sociolingvistika, která studuje vztahy mezi jazykem a společností: je to "studium způsobů, kterými řeč člověka předává sociální informaci" (Susan Phillipsová, 1980). Jazyky a styly řeči jsou důležitým odznakem etnické a sociální identity.
Idiolekt – individuální řečová varianta
Dialekt – forma jazyka užívaná členy regionální, etnické nebo sociální skupiny
Multilingvismus – schopnost užívat dva nebo více jazyků
Bilingvismus – schopnost užívat úplně a stejně dva jazyky
Diglosie –schopnost užívat dvou variant jazyka řečového společenství (jazyk běžně mluvený, nižší, a jazyk formální, vyšší)