• Pojem interpretace práva - Úvod do interpretace právních textů, historie a nástin metodologie výkladu. Význam jednotlivých metod interpretace pro práci s právními prameny různého stáří.
• Základní metody výkladu - Seznámení s jazykovým (gramatickým), systematickým a logickým výkladem vč. praktických příkladů.
• Zvláštní metody výkladu - Modul tematicky navazuje na výklad o základních metodách interpretace a upozorňuje na vztah mezi nimi a zvláštními (speciálními) metodami výkladu.
• Právo a logika - Základy právní logiky se zaměřením na výrokovou logiku a správnou argumentaci.
• Užívání synonym - V tomto modulu se zaměříme na problematiku užívání synonym v právních textech a na možná úskalí, která plynou z neznalosti a nevhodného výběru odborné terminologie.
• Homonyma v odborných textech - Význam homonym (tj. stejně znějících slov) a jejich role při práci s právními prameny.
• Význam tzv. legislativních zkratek - Vymezení pojmu "legislativní zkratka", konkrétní příklady využití legislativních zkratek v historickém i současném pramenném materiálu.
• Vybrané právní termíny a obraty - Modul bude zaměřen na výklad důležitých právních pojmů a jeho proměny v průběhu dějin.
• Procvičování I. - První část textů k procvičení znalostí a dovedností získaných během kurzu.
• Procvičování II. - Druhá část textů k procvičení znalostí a dovedností získaných během kurzu.
• Procvičování III. - Závěrečné procvičování.
• Cvičný zápočtový test - Závěrem semestru budete mít možnost vyzkoušet si zápočtový test tzv. nanečisto. Test bude zpřístupněn formou aplikace Odpovědníky přímo v příslušném modulu. Složení cvičného zápočtového testu je nepovinné (více viz Podmínky zápočtu).

• BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie římského práva. Druhé, přepracované vydání. Praha: Academia, 1994.
• REBRO, Karol. Latinské právnické výrazy a výroky. Translated by Emil Charous. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012.
• ŠTĚPÁN, Jan. Logika a právo. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011.
• GERLOCH, Aleš. Praktikum teorie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009
• MICHÁLEK, Emanuel. Český právní jazyk údobí předhusitského a doby Husovy. Praha: Academia, 1970
• ROUČKA, Bohuslav a Vladimír RŮŽIČKA. Pracovní heslář českého právněhistorického terminologického slovníku. Praha: Ústav státu a práva ČSAV, 1975.
• SKŘEJPEK, Michal, David FALADA a Jan KUKLÍK. Exegésis. Výklad právních textů. 2. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008.
• WINTR, Jan. Metody a zásady interpretace práva. 1. vyd. Praha: Auditorium, 2013.
• HLOUCH, Lukáš. Teorie a realita právní interpretace. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011.

Právo lze, z hlediska moderní právní teorie, chápat jako soubor právních norem (tj. obecně závazných pravidel chování), které platí v určitém prostoru a čase. 

Pojmem "interpretace práva" potom rozumíme výklad těchto pravidel (z lat. interpretātiō, -ōnis, f.) 

Zatímco se při výkladu platných právních předpisů řídíme základními a zvláštními metodami výkladu (k tomu podrobněji následující tři moduly), interpretace historických pramenů právní povahy klade na interpreta, tj. toho, kdo výklad provádí, další požadavky. Mezi ně patří zejména znalost dobových poměrů, dobrá orientace v jazykových variantách příslušných pojmů a schopnost interpreta rozpoznat chyby v pramenech (písařské i věcné).

To je obecně dáno tím, že se právo, potažmo právní jazyk, postupně vyvíjí a není možné k pramenům vzniklým v jednotlivých obdobích přistupovat nekriticky. Příkladem může být mylná domněnka, že právní pojmy, které se v pramenech různého stáří a provenience objevují, mají totožný význam a v duchu této nesprávné teorie pak příslušný text interpretovat.  Příkladem za všechny je termín "dominium". Ten sice zpravidla chápeme jako "vlastnické právo" (římské právo, moderní právo), není však pravdou, že tento pojem měl uvedený význam také ve středověku a raném novověku.  

Při práci s právními prameny historickými je proto nutno vzít v úvahu:   

1) Proměny právní úpravy v průběhu dějin

• vývoj právní terminologie a právních obratů
• změny obsahu jednotlivých právních institutů
  • ​např. termín "usura" lze interpretovat buďto jako úrok (typické pro klasické římské právo) nebo ve smyslu lichvy (s touto variantou se setkáme až ve středověku)

2) Právní partikularismus

• právo zemské, církevní, městské, vč. práv zvláštních (horní, horenské, vrchnostenské)
• odlišná právní úprava 
  • v rámci jednotlivých partikulárních práv platí, resp. mohou platit, jiné právní zásady
    
  • liší se také obsah použitých termínů
• princip personality práva
  • ​až na výjimky platilo, že mešťan se řídil zásadně městským právem, šlechtic zemským právem a duchovní církevním právem

3) Vlivy cizích právních prvků

• domácí právní úprava vs. zahraniční vlivy
• pronikání římského a německého práva
  • ​do domácího práva vlivem recepce římského, příp. německého práva, pronikají instituty našemu prostředí dosud neznámé -> není výjimkou, že jsou tehdejšími interprety vykládány chybně a v praxi se používají s jiným významem

4) Problém s mnohojazyčností

• čeština x latina x němčina
  • ​při studiu pramenů z konkrétního období si lze povšimnout, že zatímco latinské texty se vyznačují vytříbeným právním jazykem, staročeské písemnosti jsou psány jednodušším stylem, přičemž řada pojmů je nesprávně používána synonymicky (k tomu viz níže problematiku zdánlivých synonym -> tomuto tématu bude v průběhu semestru věnován samostatný modul)

5) Zdánlivá synonyma

• neboli nepravá synonyma
  • právní předpis x právní norma; půjčka x výpůjčka

6) Existence homonym

• tj. slov stejně znějících, jejichž význam se může lišit podle kontextu; např. typicky substantivum nomen (název x pohledávka)

                                                                                 Literatura k proměnám právní terminologie

• MICHÁLEK, Emanuel. O ustálených spojeních ve staročeských právních památkách. Právněhistorické studie 11, 1965, s. 87-93.
• TÝŽ. Český právní jazyk údobí předhusitského a doby Husovy. 1. vyd. Praha: Academia, 1970.
• TÝŽ. K slovní zásobě a právní terminologii Knih devaterých. Právněhistorické studie 7, 1961, s. 303-314.
• TÝŽ. Substantivní právní termíny v nejstarších českých listinách a listech. Studia z filologii polskiej i slowianskiej 7, 1967, s. 243-254.
• VANĚČEK, Václav. Základy právního postavení klášterů a klášterního velkostatku ve starém českém státě. I-III. 1. vyd. Praha: Bursík a Kohout, 1933-1937-1939.
• TÝŽ. Historické záhady našeho právnického názvosloví. Naše řeč XXVI., 1942, s. 130-142.
• BOHÁČEK, Miroslav. Římské právo v listinné praxi českých zemí v 12.-15. století. Sborník archivních prací 24, 1974, s. 461-486.
• ŠTACHOVÁ, Naďa. Obligační právo ve světle českého diplomatického materiálu 13. století. In: Knoll, V.: Naděje právní vědy. Býkov 2010: Sborník příspěvků z mezinárodního setkání mladých vědeckých pracovníků konaného ve dnech 23.-25.4.2010 na Zámeckém statku Býkov. 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství a vydavatelství Aleš Čeněk, 2011, s. 139-150.
• JAMBOROVÁ, Martina. Staročeské lexémy póvod, jistec a žalobník – přísp.k synonymii staročeských právních termínů. In: Palecsková, D.- Kumorová, Z.- Gregorík, P.: Rara Avis 10. 1. vyd. Trnava: FF Univ.sv.Cyrila a Metoda v Trnave, 2013, s. 76-82
• TÁŽ. Staročeská adjektiva řádný, přirozený, vlastní v právním kontextu. In: Kumorová, Z.- Gregorík, P. (eds.): Rara avis 12. 1. vyd. Trnava: Filozofická fakulta Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave, 2015, s. 259-264.
• TÁŽ. Projevy expresivity ve staročeských právních textech. In: Hlincová, K.; Gregorík, P. (eds.): Rara avis 11. 1. vyd. Trnava: Filozofická fakulta Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave, 2015, s. 99-110.
• TÁŽ. Frazémy súd zahájený a súd zavitý ve staročeské právní terminologii. In: Gębka-Wolak,M.-Kamper-Warejko, J.-Moroz, A.: Leksyka języków słowiańskich ... 1. vyd. Toruń: Wyd.Nauk.Uniw.M.Kopernika, 2014, s. 207-216.

                                                                                                 Kontrolní otázky

1. Jmenujte základní zásady, kterých by se interpret měl při výkladu právních pramenů vždy držet.

2. Dohledejte v literatuře libovolný právní termín a pokuste se vysledovat, jak se jeho obsah měnil v průběhu jednotlivých dějinných etap.

3. Jakým způsobem mohou výklad komplikovat tzv. zdánlivá synonyma a homonyma? Co si pod těmito pojmy představujete?

4. Vysvětlete pojem personalita práva.

5.  Jaký může mít tento princip vliv na interpretaci konkrétního právního pramene? Uveďte příklad.

                                                                                                    Zadání úkolu

Milé kolegyně, milí kolegové,

Vaším prvním úkolem bude přečíst článek Václava Vaněčka, Historické záhady našeho právnického názvosloví, otištěný ve filologickém periodiku Naše řeč (přesný bibliografický údaj naleznete shora v seznamu literatury). Byť byl text publikován ve 40. letech minulého století, je stále aktuální, neboť upozorňuje na původ a význam základních právních pojmů, s nimiž se setkáváte, resp. budete setkávat při studiu archivních materiálů i edičně zpřístupněných pramenů.

Článek je, vedle tištěné formy, též dostupný online, a to na této webové adrese: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3692. Příslušný text si, prosím, důkladně prostudujte a napište na něj anotaci v rozsahu cca jedné normostrany (normostrana = 1800 znaků vč. mezer). Pokud budete psát anotaci poprvé, doporučuji, abyste se, co se její struktury a obsahu týče, inspirovali v některém z našich předních vědeckých periodik (např. Český časopis historický, Mediaevalia historica Bohemica, Časopis Matice moravské).

Očekávám, že obsahem Vašich anotací bude sumarizace stěžejních myšlenek autora zadaného textu. Vyvarujte se proto, prosím, pouhému popisu článku. Naopak uvítám, když na závěr anotace připojíte vlastní názor na řešenou problematiku, případně, že autorovy úvahy zkonfrontujete s novější literaturou.

Termín odevzdání Vašich anotací je stanoven na neděli 26.9.2021 vč. Své texty vkládejte do tohoto data do níže uvedené odevzdávárny. S výsledky se poté budete moci seznámit ve stejnojmenném poznámkovém bloku.

V rámci samostatné domácí přípravy si, prosím, prostudujte také níže uvedený diskusní příspěvek s názvem Tvorba práva
a jeho interpretace. K tomuto textu anotaci psát nemusíte, je však ve Vašem vlastním zájmu se s jeho obsahem seznámit.

 

• slouží interpretovi k prvotnímu seznámení se s textem
• na základě pouhého přečtení textu však nelze vyvozovat jeho konečný význam!
• interpret by měl dbát na vztah mezi slovy a slovními spojeními, přičemž jeho pozornost musí být věnována také vztahu jednotlivých vět v souvětí
• sleduje jazykové jevy v textu - tj. použitý slovesný čas, číslo a rod u substantiv, spojky, atd.
• výklad by však neměl být příliš formální - nedoporučuje se striktní dodržování použitých gramatických jevů
• při interpretaci je proto nutné postupovat v souladu s pravidly logického a systematického výkladu (k tomu viz níže)
• uvedené pravidlo je přímo upraveno v římskoprávních Digestech
  • CIC, Dig. 50.16.158: „In usu iuris frequenter uti nos Cascellius ait singulari appellatione, cum plura generis eiusdem significare vellemus…“
• týž postup byl měl být dodržen v případě interpretace substantiv - pokud je např. věta stylizována v mužském rodě, nemusí to nutně znamenat, že adresátem příslušného pravidla jsou pouze muži
• k tomu srov. následující příklady:
  • Čl. 1016 Příručky práva městského Jana z Gelnhausenu (dále jen "Příručka"): „Pronuncciacio sermonis in sexu masculino ad utrumque sexum plerumque porrigitur.“ (Překlad: Prohlášení učiněné v mužském rodě se vztahuje na obě pohlaví.)
  • Čl. 885 Příručky: „Patroni appellacione et patrona continetur.“ (Překlad: Pojem "patron" zahrnuje také patronky.)
  • Čl. 917 Příručky: „Filii appellacione omnes liberos intelligimus.“ (Překlad: Pojmem "synové" rozumíme všechny děti.) -> Tzn. že termín "filii" překládáme buďto jako "synové", nebo obecně jako "děti" (tj. potomci obou pohlaví). Vždy však záleží na kontextu!
  • Čl. 884 Příručky: „Appellacione parentum non tantum pater, sed eciam avus et proavus et deinceps omnes superiores continetur: sed et mater, avia et proavia.“ (Překlad: Pojem "rodiče" nezahrnuje pouze otce, ale také děda a praděda a další předky, stejně jako matku, babičku a prababičku.)
• použitým pojmům je přisuzován význam obecného jazyka, není-li zřejmé, že se jedná o termín speciální
  • např. sloveso „credere“
    • obecný význam = věřit (tzn. někomu, něčemu)
    • právní význam = půjčit (např. peníze -> creditor = věřitel)
    • Příklad:
      Čl. 839 Příručky: „Nominis et rei appellacio ad omnem contractum et obligacionem pertinet.“ (Překlad: Termín "pohledávka/závazek" lze použít u všech smluv a obligací.)
    • z příkladu plyne, že termín „nomen“, který v běžném (obecném) jazyce používáme ve smyslu názvu či jména, je v právním jazyce (vzhledem k celkovému vyznění definice) nutno interpretovat jako pohledávku
• nelze mezi sebou zaměňovat termíny, jež mají v rámci jednotlivých právních odvětví odlišný význam (pojmové znaky)
  • např. držba v zemském právu x držba v městském právu
  • contrahere matrimonium x contractus matrimonialis - v obou případech je nutný consensus (souhlas), ale:
    • Čl. 61 Provinciálních statut Arnošta z Pardubic z roku 1349: „…de facto contractum etiam si sit carnalis copula subsecuta,…“ (Překlad: ...manželství ve své podstatě zakládá také soulož,...)      
      Dig. 35.1.15 (Corpus iuris civilis, dále jen "CIC"): „…,nuptias non concubitus, sed consensus facit.“ (Překlad: ...manželství nezakládá soulož, ale souhlas.)
• v případě, že právní text (zde ve smyslu právního předpisu nebo právní knihy) obsahuje definici určitého pojmu, pak je nutné tento pojem vykládat v souladu s touto definicí
  • Příklad:
    • CIC, Dig. 50.16.40.1: "Servi appellatio etiam ad ancillam refertur." (Překlad: Pojem "otrok" se vztahuje také na otrokyně.
      • je-li např. adresátem právního textu „servus“ (otrok), tento text se vztahuje také na otrokyně (ancillae), aniž by to text přímo zmiňoval
• poměrně rigidní metoda, samostatné použití jazykového výkladu je kritizováno
  • doporučuje se současné použití metody systematického výkladu a logického výkladu
  • závěr striktně odvozený pouze z aplikace pravidel jazykového výkladu může být značně zkreslený a tedy nepřesný

• konkrétní ustanovení, příp. právní norma jako celek, je interpretována ve vztahu k celému právnímu odvětví, resp. k právnímu řádu jakožto celku
• v praxi to znamená, že konkrétní ustanovení, které je v daném prameni obsaženo, nelze interpretovat izolovaně, neboť tentýž pramen (právní předpis/právní kniha) může na jiném místě upravovat jiné pravidlo, které toto ustanovení zpřesňuje 
• na aplikaci této metody výslovně upozorňují moderní i historické prameny
• Příklad:
  • Čl. 839 Příručky: „Verbum „ex legibus“ sic accipiendum est: tam ex legum sentencia quam ex verbis.“ (Překlad: Termín "ze zákonů" má tento význam: spíše ze smyslu zákona, než z [jeho] slov.

Logický výklad

• pracuje s argumenty právní logiky a výrokovou logikou (k tomu podrobněji viz modul Právo a logika)

                                                                                               Kontrolní otázky

1) Jmenujte základní metody výkladu a zamyslete se nad jejich významem.

2) Proč je samostatné použití jazykového výkladu kritizováno? Jak by měla vypadat ideální interpretace právního pramene?

3) Jakou roli při interpretaci konkrétního ustanovení mohou hrát gramatické jevy (např. číslo, rod, slovesný čas apod.)?

4) Uveďte, jak se od sebe liší pojetí držby v městském a zemském právu a se kterou metodou výkladu tato skutečnost souvisí a proč.

5) Vysvětlete podstatu systematického výkladu.

                                                                                                      Úkol

Milé kolegyně, milí kolegové,

níže naleznete soubor se zadáním dalšího domácího úkolu, který bude tentokrát zaměřen na procvičení základních metod výkladu právních textů. V dokumentu naleznete několik ukázek z pramenů, které si, prosím, pozorně přečtěte a pokuste se určit, která ze shora uvedených metod interpretace je v příslušné ukázce zakotvena a proč. Svá tvrzení řádně zdůvodněte
a uveďte, proč jste konkrétní metodu zvolili.

Termín odevzdání je stanoven na neděli 3.10.2021 vč. Své texty vkládejte do tohoto data do níže uvedené odevzdávárny.
S výsledky se budete moci seznámit ve stejnojmenném poznámkovém bloku, a to v průběhu následujícího týdne.

Vedle základních metod interpretace zná právní teorie další výkladové metody, které jsou ve vztahu k nim vnímány jako doplňkové. O těchto zvláštních metodách výkladu platí, že:

• jsou též označovány jako metody speciální
  
• používají se vedle základních metod výkladu
• uplatňují se tehdy, není-li možné interpretovat právní text na základě metod základních (tj. jazykového (gramatického) v., systematického v., logického výkladu)
• jejich aplikace tedy není nezbytná, neboť řadu platných ustanovení lze spolehlivě interpretovat pouze pomocí metod základních 
• na rozdíl od základních metod, které musí být při výkladu použity vždy (ve smyslu výše uvedené triády), není nutné, aby interpret vyčerpal doplňkové metody v úplnosti
• v praxi to znamená, že interpret zpravidla aplikuje jen jednu zvláštní metodu, případně dvě
• patří sem historický výklad, teleologický (účelový) výklad, komparativní (srovnávací) výklad
• historický v. – sleduje záměr zákonodárce  v kontextu dobových okolností, za jakých právní předpis vznikl -> ten lze vyvodit např. z textu důvodové zprávy, případně z předmluvy (u historických právních předpisů/právních knih) a jiných relevantních pramenů, které jsou k dispozici
• teleologický v. – interpret se zabývá otázkou, za jakým účelem (cílem) byl právní předpis vydán
• komparativní v. – založen na srovnání dvou a více pr. předpisů (resp. právních pramenů)
• aplikace zvláštních metod výkladu má stěžejní význam zejména v případech, kdy jsou interpretovány historické právní prameny, tedy takové, které již pozbyly platnosti 
• použitelné pro prameny 
  • různého stáří
  • normativní (právní předpisy ve smyslu zákonů a kodifikací) i nenormativní (právní knihy aj.)

Druhy výkladu

- výše (a v předchozím modulu) jsme uvedli, jaké metody výkladu má interpret k dispozici; nyní se zaměříme na jednotlivé druhy výkladu

- v této souvislosti rozlišujeme výklad dle subjektů a výklad dle výsledku

- smyslem této kategorizace je určení, kdo daný výklad provádí (specifikace osoby interpreta) a jaká bude jeho výsledná podoba

Výklad dle subjektů

• subjektem v tomto smyslu rozumíme osobu, která předmětný právní text interpretuje
• rozlišujeme:
• legální v. – interpret vykládá text právního předpisu na základě zmocnění vyplývajícího ze zákona
• autentický v. – interpretem je v tomto případě osoba, která právní předpis vydala (zpravidla tedy zákonodárce)
• oficiální v. – za interpreta považujeme nadřízený subjekt, který vykládá právní text pro podřízené subjekty (subjektem zde rozumíme jak zaměstnance, tak orgány veřejné správy)
• vědecký v. – interpretem je např. autor vědecké studie
• výklad orgánu, který aplikuje právo – soudy a správní orgány

Výklad dle výsledku

• doslovný v. - odpovídá skutečnému obsahu interpretovaného textu
• rozšiřující v. - výklad je ve výsledku širší -> to znamená, že se daný text/ustanovení/pravidlo bude vztahovat na větší okruh případů
• zužující v. - opak rozšiřujícího výkladu

                                                                                       Kontrolní otázky

1) Jmenujte zvláštní metody výkladu a zamyslete se nad jejich vztahem k metodám základním.

2) Charakterizujte historický výklad. Proč je pro naši práci tolik důležitý?

3) Lze vědecký výklad považovat za právně závazný? Zdůvodněte.

4) Jaký rozdíl shledáváte mezi autentickým a oficiálním výkladem?

5) Pod kterou metodou výkladu dle subjektů lze zařadit judikaturu? Jak je to s její závazností?

                                                                                                Úkol

Milé kolegyně,

níže naleznete soubor se zadáním dalšího úkolu, který bude tentokrát zaměřen na procvičení zvláštních metod výkladu právních textů. V dokumentu naleznete několik ukázek z pramenů, které si, prosím, pozorně přečtěte a pokuste se určit, která ze shora uvedených metod interpretace je v příslušné ukázce zakotvena a proč. Svá tvrzení řádně zdůvodněte
a uveďte, proč jste konkrétní metodu zvolili.

Termín odevzdání je stanoven na neděli 10.10.2021 vč. Své texty vkládejte do tohoto data do níže uvedené odevzdávárny.
S výsledky se budete moci seznámit ve stejnojmenném poznámkovém bloku, a to v průběhu tohoto týdne.

Logický výklad:

• patří k základním metodám interpretace právních textů
• používá se společně s jazykovým (gramatickým) a systematickým výkladem
• podstatou logického výkladu je práce s:
  • argumenty právní logiky
  • výrokovou logikou

Argumenty právní logiky:

• Argumentum a contrario = důkaz z opaku
  • aplikací a. a contrario zjistíme, na které případy se příslušné ustanovení, resp. právní předpis, vztahuje
  • Příklad:
    • Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů
      § 1 Předmět úpravy
      „Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a k naplnění práva každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromí upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států.“
• Argumentum per eliminationem = důkaz vyloučením
  • použije se pouze tam, kde můžeme uvažovat o taxativním výčtu – na jeho základě vyloučíme ostatní případy, které příslušné ustanovení/právní předpis výslovně nezmiňuje
  • Příklad:
    • Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví
      § 2 vymezení pojmů
      „Pro účely tohoto zákona se rozumí
      i) archivním zpracováním třídění, pořádání a inventarizace archiválií.“
• Argumentum a maiori ad minus = od většího k menšímu
  • při aplikaci a. a maiori ad minus nutno postupovat od nejpřísnějšího výkladu k nejméně přísné interpretaci
  • Příklad:
    • Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád
      Část čtvrtá: Následky porušení povinností při správě daní
      § 246 Porušení povinnosti mlčenlivosti
      „(1) Fyzická osoba, která je vázána povinností mlčenlivosti za podmínek stanovených daňovým zákonem, se dopustí přestupku tím, že tuto povinnost poruší.
      (2) Za přestupek lze uložit pokutu do 500 000 Kč.“
• Argumentum a minori ad maius = od menšího k většímu
  • při aplikaci a. a minori ad maius nutno postupovat od méně přísného pravidla k nejpřísnějšímu pravidlu
  • Příklad:
    • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
      Oddíl 3: Forma právních jednání
      § 564
      „Vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.“
• Argumentum a simili (resp. per analogiam)
  • příslušné pravidlo aplikujeme i na jiné, výslovně neupravené případy
  • sledujeme podobnost mezi právními instituty, případně právními normami
  • Příklad:
    • Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
      Část devátá
      Závěrečná, přechodná a zrušovací ustanovení
      Hlava první: Obecná ustanovení
      § 853
      „Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší.“
• Reductio ad absurdum = důkaz sporem
  • smyslem tohoto typu argumentu je prokázat, že zvolená premisa je nepravdivá

Výroková logika:

• Ekvivalence
  • věta je pravdivá v případě, je-li výrok A i výrok B současně pravdivý nebo nepravdivý
  • Příklad:
  • A Krádež věci, jejíž hodnota je nikoliv nepatrná, je trestný čin. (1)
    B Trestné činy upravuje trestní zákoník. (1)
    Závěr: Krádež věci, jejíž hodnota je nikoliv nepatrná, je trestný čin, právě tehdy, když takovýto trestný čin upravuje trestní zákoník. (1)

• Konjunkce
  • věta je pravdivá pouze v případě, je-li pravdivý výrok A a současně i výrok B
  • Příklad:
    A Držba je institut věcných práv. (1)
    B Držba je stav faktický. (1)
    Závěr: Držba je institutem věcných práv a zároveň je stavem faktickým. (1)

• Disjunkce
  • věta je nepravdivá, je-li nepravdivý výrok A i výrok B
  • Příklad:
    A Návrh na vydání platebního rozkazu nemůže být doručen osobně na podatelnu příslušného soudu. (0)
    B Návrh na vydání platebního rozkazu nemůže být doručen do datové schránky. (0)
    Závěr: Návrh na vydání platebního rozkazu nemůže být doručen příslušnému soudu osobně na podatelnu, nebo prostřednictvím datové schránky. (0)

                                                                                                     Kontrolní otázky
 

 
1) Vysvětlete termín "argumentum" a uveďte jeho český ekvivalent.

2) Výklad prostřednictvím analogie zakazuje platný trestní zákon. Zamyslete se proč a své rozhodnutí zdůvodněte.

3) Popište podstatu taxativního výčtu. Co je jeho opakem?

4) Pokuste se v pramenech dohledat vlastní příklady pro jednotlivé argumenty právní logiky.

5) Popište podstatu logického výkladu a určete, proč se řadí k základním metodám interpretace.



 

                                                                                           

• právní norma = obecně závazné pravidlo chování, které má předepsanou formu a jeho dodržení je  vynutitelné státní mocí
• obsahuje hypotézu (H), dispozici (D) a sankci (S) -> dispozice je přítomna vždy
• právní norma je součástí právního předpisu
• právní norma tedy sama o sobě není pramenem práva
• jeden právní předpis může obsahovat jednu (výjimečně) až několik právních norem
• právní norma může být obsažena jako celek v rámci jednoho ustanovení (článku, paragrafu), případně její jednotlivé součásti (H, D, S) mohou být roztříštěny do více ustanovení
• POZOR! právní normy jsou obsaženy pouze v právních předpisech, tj. pramenech normativního charakteru -> nikoliv v právních knihách soukromé (nezávazné) povahy!
• Příklady:
  • § 406 odst. c) zák. č. 946/1811 ř. z. „Vznikne-li uprostřed vody ostrov, jsou vlastníci pozemků, které na obou březích podél ostrova leží, výlučně oprávněni přivlastniti si vzniklý ostrov dvěma stejnými díly a rozděliti sobě podle délky svých pozemků. Vznikne-li ostrov v jedné polovici vody, má naň vlastník bližšího břehu sám nárok. Ostrovy ve splavných řekách zůstávají vyhrazeny státu.“ = právní norma
  • Čl. 61 Příručky práva městského: „Qui bona fide a non vero domino, quem dominum esse credebat, fundum emerit vel aliquit aliud ex iusta causa vel donacione bona fide acceperit, placuit naturali racione fructus, quos perceperit, eius esse pro cultura et cura. Et ideo, si postea dominus supervenerit et fundum vendicet, de fructibus ab eo consumptis agere non potest. Ei vero, qui sciens fundum alienum possederit, non idem concenssum est; eciam itaque fructus cum fundo, licet consumpti sint, cogitur restituere.“ = v tomto případě se o právní normu nejedná, protože Příručka práva městského byla pouze právní knihou, tedy soukromým sepsáním práva a neměla povahu právního předpisu!!!

• právní předpis = je písemným pramenem práva, který obsahuje jednu, případně několik právních norem
• normativní právní akt x individuální právní akt (pozor také na záměnu těchto pojmů!!! Zatímco NPA je ve své podstatě totéž, co právní předpis, jako IPA označujeme soudní nebo správní rozhodnutí)
• má normativní, tj. státem vynutitelný charakter -> nedodržení je sankciováno
• moderní právní teorie považuje za právní předpisy:
  • ústavní zákony
  • zákony a zákonná opatření
  • nařízení – vlády, územních samosprávných celků (obec, kraj)
  • vyhlášky – ústředních orgánů státní správy, územních samosprávných celků (obec, kraj)
• Příklady:
  • Ústavní zákon
    • Současnost: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
    • Historie: Obnovené zřízení zemské z r. 1627
  • Zákon
    • Současnost: Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích; Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
    • Historie: Práva městská království českého (Koldín); Constitutio criminalis Theresiana; ABGB
  • Nařízení
    • Současnost: Návrh nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 342/2016 Sb.,
      o příspěvku ke zmírnění sociálních dopadů souvisejících s restrukturalizací nebo útlumem činnosti právnických osob zabývajících se těžbou uhlí nebo uranu, ve znění nařízení vlády
      č. 491/2020 Sb.
    • Historie: Nařízení Min. Vnitra č. 101/1868 ř. z., kterým se obnovuje Okresní hejtmanství v Těšíně
  • Vyhláška
    • Současnost: Vyhláška č. 272/2021 Sb., kterou se mění vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování, ve znění pozdějších předpisů
    • Historie: Vyhláška Min. vnitra č. 11/1946 Sb., o otištění smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, podepsané v Moskvě dne 12. prosince 1943

• předmětem zápůjčky jsou věci genericky (druhově) určené -> zpravidla peníze
• u peněžitého plnění lze dohodnout úroky (= odměna věřitele x úroky z prodlení)
• u nepeněžitého plnění je možné sjednat, že dlužník vrátí věřiteli věc téhož druhu, jakého je předmět půjčky, a to ve větším množství -> př. půjčeno bylo 80 kg obilí, věřitel s dlužníkem se dohodnou, že dlužník věřiteli vrátí 85 kg obilí, atd…
• ve středověku bylo půjčování na úrok považováno za lichvu (usura)
• lat. „mutuum“ (obecně), ve středověkých pramenech se objevuje také ekvivalent „census“

• pojmovým znakem výpůjčky je bezplatné užívání věci
• nelze po vypůjčiteli požadovat úroky či vrácení většího množství
• předmětem výpůjčky je věc individuálně (konkrétně) určená -> např. obraz, archiválie, kniha atd.
• je ovšem možné sjednat smluvní pokutu (stejně jako u zápůjčky)
• institut pochází z římského práva (stejně jako v případě „mutua“), v latinských pramenech je tento smluvní typ označován termínem „commodatum“

• titulem pro přiznání úroků z prodlení je právní předpis, příp. smlouva
• výše úroků z prodlení je upravena v platném znění nařízení vlády (soukromoprávní záležitosti) -> od toho se lze smluvně odchýlit
• současný právní řád nově povoluje vymáhání tzv. úroků z úroků (anatocismus) – platí nově od 1.1.2014 (předchozí občanský zákoník toto neumožňoval!)
• takové ujednání bylo přípustné již v římském právu
• ve středověku zásadně zakázáno, zákaz upraven např. ve sbírce kanonického práva Corpus iuris canonici,
  v domácím prostředí zákaz vymáhání úroků z úroků stanovují Arnoštova provinciální statuta z roku 1349

• bylo možné přiznat pouze na základě zákonem stanovených případů
• příklad -> 2,5 promile denně, minimálně však 25,-Kč denně
• v současnosti se jedná o institut historický -> v platném právní úpravě zakotven není

• titulem je smlouva
• smluvní pokuta nemusí být dle platné právní úpravy sjednána písemně (x předchozí občanskoprávní úprava)
• v případě prodlení se zaplacením smluvní pokuty lze z výše neuhrazené smluvní pokuty vymáhat úroky z prodlení

• ve všech případech se jedná o protiprávní jednání, které je postihováno (sankciováno)
• přestupky jsou v současné době projednávány v přestupkovém řízení, jiný správní delikt je projednáván ve správním řízení, zatímco projednávání trestných činů je předmětem trestního řízení
• o spáchání přestupku a jiného správního deliktu rozhodují správní orgány, pravomoc k projednávání trestných činů náleží pouze soudům
• přestupky a jiné správní delikty se vyznačují menší společenskou závažností než trestné činy
• POZOR!!! na používání termínu „trestný čin“ pro starší období – např. ve středověku neměla většina deliktů povahu trestného činu, jak tento institut známe dnes

                                                                                           Kontrolní otázky

 
1) Vlastními slovy vysvětlete rozdíl mezi právním předpisem a právní normou.

2) Uveďte min. tři další historické právní prameny, které měly povahu právních předpisů. Zdůvodněte.

3) Mezi tzv. zdánlivá synonyma patří také vlastnické právo a držba. Pomocí odborné literatury vymezte skutečnou podstatu těchto dvou institutů.

4) Uveďte další možný příklad odcizení.

5) Dohledejte vhodný latinský ekvivalent pro termín "právní předpis".

                                                                                                      Úkol

Milé kolegyně,

abyste si ověřily, že shora uvedené problematice rozumíte, bude Vaším úkolem určit, zda ukázky, které naleznete níže
v příloze, mají charakter právní normy či nikoliv. Opět očekávám, že svá rozhodnutí řádně zdůvodníte a podrobně rozvedete, proč jste se rozhodly tímto způsobem. Pod zadáním domácího úkolu naleznete naskenované články, které se problematice synonymie, resp. zdánlivé synonymie v právu, týkají. Jedná se o texty dvou předních českých právních historiků (romanistů) dr. Bubelové a doc. Dostalíka. Doporučuji, abyste si oba texty prostudovaly.

Termín odevzdání je stanoven na neděli 24.10.2021 vč. Své texty vkládejte do tohoto data do níže uvedené odevzdávárny.
S výsledky se budete moci následně seznámit ve stejnojmenném poznámkovém bloku.

                                                                                                 Pojem "homonymum"

• slova, která mají stejnou zvukovou nebo grafickou podobu, ale významově jsou odlišná
• nejedná se pouze o substantiva, s homonymy pracují i jiné slovní druhy
• vyskytují se v obecném i odborném jazyce, v současných textech i v pramenech historických
• příklad: jiný význam má verbum „credere“ v obecném jazyce, které překládáme ve smyslu „věřit někomu“, zatímco právo přikládá tomuto termínu význam „půjčit peníze“
• interpret musí i v tomto případě vždy vycházet z pravidel gramatického výkladu
• tj. pokud by z kontextu ustanovení/listiny vyplývalo, že se jedná o termín obecného významu, je potřeba s takovýmto výrazem pracovat ve smyslu běžného jazyka
• příklady homonym:
  • praescriptio = promlčení x prekluze x vydržení x předpis
  • superficies = právo stavby x povrch
  • pater familias = otec rodiny x hlava rodiny x hospodář (sedlák)
  • agere = žalovat x jednat
• oproti tomu synonyma jsou slova různě znějící, avšak stejného významu
  • např. termín „creditum“ má z právního hlediska totožný význam jako „mutuum“ (v obojím případě se jedná o půjčku)

• Příklady:
• Čl. 851 Příručky:  „Munus“ tribus modis dicitur: uno donum, et inde munera dici dari mittive; altero honus, quod cum remittatur, vacacionem milicie muneris prestat, inde immunitatem appellari; tercio officium, unde munera militaria et quosdam milites munificos vocari; igitur municipes dicitur, quod munera idem officia civila capiant.“
• • termínem „munus“ tedy rozumíme:
    • 1. dar
    • 2. imunita
    • 3. vojenská služba/povinnost

• Čl. 999 Příručky: „Pecunie“ verbum non solum numeratam pecuniam complectitur, sed omnia corpora: nam corpora queque pecunie appellacione contineri nemo est qui ignoret.“
  • termín „pecuniae “ lze chápat jako:
    • 1. peníze
    • 2. věci hmotné
    • 3. majetek

• Čl. 1024 Příručky: „Pueri“ appellacio tres significaciones habet: unam, cum omnes pueros appellaremus; alteram, cum puerum contrarium nomen puelle diceremus; terciam cum etatem puerilem demonstraremus.“
  • termín „puer“ může mít následující významy:
    • 1. dítě (děti/pueri)
    • 2. chlapec
    • 3. osoba nedospělého věku

• účelem legislativních zkratek je zestručnění a zjednodušení právního textu
• legislativní zkratka nahrazuje:​ ​
  • ​příliš dlouhé názvy nebo obraty
  • množinu několika právních termínů
  • může se skládat z jednoho i více slov
  • legislativní zkratky obsahují právní předpisy, případně nekodifikované historické právní prameny (právní knihy atd.)
• to souvisí přímo s adjektivem „legislativní“ -> legislativní proces je normotvorná činnost, pouze právním předpisem stanovené subjekty jsou oprávněny tvořit legislativní zkratky x jiná situace byla v minulosti!
• zkratky, které se vyskytují v historických právních předpisech, resp. v právních knihách, nejsou konstruovány v duchu výše uvedených pravidel, za leg. zkratky je nicméně pro tyto účely lze považovat (k tomu srov. příklady pod výkladem)
• případné zkratky vyskytující se např. ve smlouvách nemají povahu legislativní zkratky -> jedná se o zkratky vytvořené smluvními stranami -> v textu musí být výslovně uveden význam použitých zkratek
• interpretovat určitý právní termín či obrat ve smyslu legislativní zkratky lze pouze tam, kde to právní předpis výslovně dovoluje -> k tomu viz např, usnesení ústavního soudu IV. ÚS 309/99: „Protože pojem "daňová povinnost" není definována žádnou legislativní zkratkou, nelze její obsah rozšiřovat i na oblast pokut…“
• z hlediska terminologického (formálního) je pojem „legislativní zkratka“ termínem moderním
• z věcného (materiálního) hlediska legislativní zkratky používali již římští právníci při tvorbě Justiniánské kodifikace (Corpus iuris civilis)
• několik desítek legislativních zkratek (mimo jiné) obsahuje 50. kniha Digest, konkrétně pod titulem De verborum significatione
• ve středověku byl text De verborum significatione pod stejnojmenným názvem převzat do kanonicko-právní sbírky Corpus iuris canonici
• v domácím právním prostředí lze na výskyt legislativních zkratek odkázat na středověkou právní památku na již zmiňovanou Příručku práva městského Jana z Gelnhausenu, která vznikla v třetí čtvrtině 14. stol. -> připomínáme, že také zde se nachází římskoprávní oddíl De verborum significatione

Příklady z historie:

Čl. 844 Příručky práva městského J. z Gelnhausenu

„Creditorum“ appellacione non hii tantum accipiuntur, qui pecuniam crediderunt, sed omnes, quibus ex qualibet causa debentur. 

Překlad: Za „věřitele“ nepovažujeme pouze toho, kdo jinému půjčil peníze, ale všechny osoby, jimž je na základě jakéhokoliv právního důvodu dluhováno

Čl. 840 Příručky práva městského J. z Gelnhausenu

„Sponsio“ appellatur non solum que per sponsus interrogacionem fit, sed omnis stipulacio promissi. 

Překlad: Termínem „slib“ se nemá na mysli pouze slib manželský, ale jakýkoliv závazek učiněný ústně (obligace).

Příklady z platné právní úpravy:

§ 152 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku

Fyzická osoba, která je členem orgánu právnické osoby a která je do funkce volena, jmenována či jinak povolána (dále jen „člen voleného orgánu“), musí být plně svéprávná. To platí i pro zástupce právnické osoby, která je sama členem voleného orgánu jiné právnické osoby.

§ 163 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce

Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá (dále jen „bezplatné jídlo“), přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu 

a) 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, 

b) 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, 

c) 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

 
1) Vysvětlete pojem "legislativní zkratka".

2) Uveďte literaturu, která se zabývá problematikou tzv. legislativních zkratek v historických právních pramenech.

3) Se kterou základní metodou výkladu souvisí problematika legislativních zkratek? Zdůvodněte.

4) Jakou povahu mají zkratky ve smlouvách? V jaké podobě se v nich vyskytují?

5) Zamyslete se, ve které právní oblasti (věcná práva, závazkové právo apod.) se nejvíce uplatní zkratka "filii" a své tvrzení podpořte argumenty.


 

                                                                                                         Domácí úkol

 
Milé kolegyně a kolegové,

Vaším úkolem bude dohledat v pramenech minimálně pět legislativních zkratek (vybírat můžete z pramenů historických
i platných, volit můžete nejen právní předpisy, ale také právní knihy, tj. prameny nenormativní povahy). Nalezené leg. zkratky, prosím, opatřete citací pramene, ze kterého jste čerpali a proveďte interpretaci. 

Termín odevzdání je stanoven na neděli 7.11.2021 vč. Své texty vkládejte do tohoto data do níže uvedené odevzdávárny.
S výsledky se následně budete moci seznámit ve stejnojmenném poznámkovém bloku.

Poté, co jsme se v rámci předchozích modulů zabývali základy metodiky interpretace textů právní povahy, jež je
v obecné rovině aplikovatelná na prameny různého stáří (tj. na historické i platné), se tento týden zaměříme na problematiku latinské právní terminologie.

Níže proto naleznete přehled nejfrekventovanějších právních termínů, obratů a pouček, se kterými se můžete setkat
v písemnostech středověké a raně novověké provenience. Tyto pojmy mají povětšinou původ v římskoprávních pramenech, byť řada z nich byla později modifikována.

Základní pojmy

• ius – právo
• lex – zákon (ve smyslu právního předpisu i nenormativních právních knih)
  • srov. „ius unum, lex multiplex“ (jedno právo, mnoho zákonů)
• ad hoc – k tomuto
• ex officio – z úřední povinnosti
• ex iusta causa – na základě řádného právního důvodu
• ex titulo – na základě řádného právního titulu
• in solidum – společně a nerozdílně (vyjadřuje společný závazek dvou či více dlužníků)
• ius naturale – právo přirozené
• ius civile – právo občanské
• ius privatum – právo soukromé
• ius publicum – právo veřejné
• lex retro non agit – zákon nepůsobí zpětně (smyslem této regule je, že příslušnou právní úpravu nelze obecně aplikovat na právní vztahy vzniklé před nabytím její účinnosti)
• ne bis in idem – ne dvakrát v tomtéž (podstatou zásady je, že pravomocně rozhodnutý případ nelze znovu projednat)
• per curiam – skrze soud, prostřednictvím soudu
• periculum in mora – nebezpečí z prodlení

Právní jednání

• actum, gestum, negotium
• způsoby právního jednání:
  • agere – jednat -> vyjadřuje jakékoliv právní jednání obecně
  • contrahere – uzavřít, sjednat -> typické pro závazkové právo
  • gerere – jednat mlčky, konkludentně -> např. na základě posunků
  • facere – konat, jednat, něco učinit -> podobné jako „gerere“
  • omittere – nevykonávat právo -> nečinit
  • dare – dát -> ve smyslu odevzdat
  • pati – strpět
• negotium = právní jednání
• v právních textech se v souvislosti s právními jednáními může objevovat termín „animus“ -> v takovém případě nepoužíváme překlad „duch, duše“, nýbrž „úmysl“ či „vůle“ -> např. animus possidendi, animus contrahendi atd.
• druhy:
  • negotium inter vivos – právní jednání učiněné mezi živými
  • negotium mortis causa – pořízení pro případ smrti
  • negotium onerosum – úplatné právní jednání
  • negotium lucrativum - bezplatné právní jednání
• vady právních jednání:
  • negotium nullum – neplatné právní jednání
  • negotium revocabile – naříkatelné právní jednání

Věci

• lat. res
• druhy:
  •  res corporales x incorporales – věci hmotné x nehmotné
  • res mobiles x immobiles – věci movité x nemovité
  • věci nemovité – zpravidla „fundus“, „ager“, „praedium“, „area“, „aedificium“, „aedes
    • ale „Mercis“ appellacio ad res mobiles tantum pertinet.
  • res fungibiles x non fungibiles – věci zastupitelné x nezastupitelné
  • res quae usu consumuntur x res quae usu non consumuntur – věci zuživatelné x nezuživatelné
  • universitas rerum distantium – věci hromadné
  • res sacrae, res religiosae, res sanctae
  • res quarum commercium est (in commercio) x res extra commercium
  • Pozor!!! Termín „res“ nepřekládáme vždy  jako „věc“ ve výše uvedeném významu, ale též jako „záležitost“ nebo „majetek“ -> jedná se tedy o homonymum!

Věcná práva

• dělení
  • iura in re – věcná práva k věci vlastní
    • dominium - vlastnické právo
    • condominium – spoluvlastnické právo
    • possessio – držba
  • iura in re aliena – věcná práva k věci cizí
    • servitutes – služebnosti
    • usus – právo užívací
    • ususfructus – právo požívací
• základní pojmy:
  • res, bonum, patrimonium – majetek; pro „res“ platí také překlad „věc“
  • peculium – majetek, který svěřuje pater familias svému synovi nebo sluhovi 
  • alienatio - zcizení (nikoliv odcizení!)

Závazkové právo

• základní pojmy:
  • contractus – smlouva; pactum – dohoda; contrahere – uzavřít; obligatio – závazek; obligare – zavázat se
  • credere – půjčit peníze; debere – dlužit, mít povinnost; nomen – pohledávka (pozor, též lze přeložit jako jméno nebo název!); debitum – dluh; creditum – půjčka
• subjekty:
  • creditor – věřitel; debitor - dlužník
• základní smluvní typy:
  • emptio venditio – kupní smlouva, trhová smlouva; mutuum – půjčka; commodatum – výpůjčka; locatio – conductio – nájemní smlouva; depositum – smlouva o úschově; mandatum – smlouva příkazní; societas – společenská smlouva; pignus – zástavní smlouva

Rodinné právo

• základní pojmy: 
  • pater familias – hlava rodiny (např. hospodář atd.); filii, pueri - děti; matrimonium – manželství; uzavřít manželství – contractus matrimonialis (kanonické právo) x contrahere matrimonium (římské právo); concubinatus – nesezdané soužití muže a ženy; divortium – rozvod; repudium – zapuzení; affinitas – švagrovství

Dědické právo

• subjekty:
  • zůstavitel – testator -> rozlišujeme, zda  pořídil  závěť (testatus) nebo nepořídil (intestatus
  • dědic – heres
• závěť – testamentum, ultima voluntas, staročesky „kšaft“
  • určení dědice v závěti – heredis institutio

• pozůstalost – hereditas (pozor, ve středověku se tento termín běžně používal také ve významu "nemovitost")
  • pozůstalost u níž převyšují pasiva, tedy dluhy, se nazývá „hereditas damnosa“
• dědická sukcese – successio in universum ius (doslovně se jedná o nástupnictví do všech práv a povinností, která zůstavitel měl v okamžiku smrti)
• přijetí dědictví – hereditas aditio

Trestní právo

• základní pojmy: 
  • crimen – v zásadě protiprávní jednání veřejnoprávní -> trestný čin; delictum – protiprávní jednání zpravidla soukromoprávní -> soukromoprávní delikt
  • poena - trest; poena pecuniaria – peněžitý trest
• jednotlivá protiprávní jednání:
  • rapina – loupež -> oproti krádeži násilný prvek
  • furtum – krádež
  • dolus – podvod; pozor, v některých případech znamená termín „dolus“ také úmysl -> např. „dolus malus“ = zlý úmysl
  • homicidium – vražda
  • iniuria – bezpráví, urážka na cti
  • adulterium – cizoložství
  • stuprum – sexuální styk s neprovdanou ženou
  • fornicatio – sexuální styk mezi nesezdaným párem (používá se až ve středověku)

Procesní právo

• základní pojmy:
  • iudex – soudce, v městském právu také rychtář
  • iuratus - přísežný
  • iudicium – soud (též soudní rozhodnutí)
    • ekviv. pro soud: forum, curia
• procesní strany:
  • actor – žalobce
  • reus – žalovaný
  • accusator – žalobce
  • accusatus – obžalovaný
• procesní prostředky:
  • actio – žaloba
  • accusatio – obžaloba
  • citatio – půhon nebo-li předvolání k soudu

 
1) Proč při interpretaci středověkých právních pramenů hovoříme spíše o deliktech než o trestných činech?

2) Jaký je rozdíl mezi termínem "contractus matrimonialis" a "contrahere matrimonium"? Vysvětlete.

3) Uveďte min. jedno synonymum pro latinský termín "negotium".

4) Zamyslete se nad skutkovou podstatou deliktů "furtum" a "rapina". Jaký je mezi nimi rozdíl? A jak jsou tato protiprávní jednání upravena v platné právní úpravě?

5) Uveďte příklad právního jednání, jež lze učinit tzv. "inter vivos". Zdůvodněte.

 
Milé kolegyně,

níže naleznete několik ustanovení z Příručky práva městského Jana z Gelnhausenu, jež se dotýkají pojmu "hereditas".
S odkazem na výklad obsažený v tomto modulu připomínám, že se jedná o termín, jehož význam se v průběhu dějin měnil. Vaším úkolem proto bude, abyste obsah těchto ustanovení interpretovaly a pokusily se určit, do které oblasti příslušná pravidla spadají a uvedly proč (tj. právo osob, věcná práva, závazkové právo, manželské právo, dědické právo nebo trestní/deliktní právo). Původní znění jsem pro zjednodušení opatřila českým překladem, s výjimkou termínu "hereditas", jenž bude v textu ponechán v podobě "h.".

Termín odevzdání je výjimečně posunut na pondělí 15.11.2021 (včetně).

(De hereditatibus)
Čl. 484 De hereditatibus in genere
Si possessor hereditatis ipsam anno et die tenuerit et libere sine impeticione possedit, impeticione per quemcumque postea facta cassa est et vana. Infra autem dictum tempus, quod continet prescripcionem, que in iure civili est annus et diurna, tenetur venditor emptori hereditatem resignatam ab omnibus impeticionibus disbrigare.

Překlad: Obecně o h.

Jestliže držitel drží h. rok a den, a to svobodně a bez námitek, platí, že později vznesené námitky jsou považovány za neplatné. Během řečené doby, kterou nazýváme promlčecí lhůtou, jež v civilním (městském) právu činí rok a den, je prodávající povinen h. případných námitek zprostit.

Čl. 488 De resignacione hereditatis
Hereditas primum per venditorem in manus iudicis assignanda est, quia eam ulterius emptori resignet.

Překlad: O vzdání h.

Prodávající prvně předává h. do rukou soudce, pročež se následně vzdává kupujícímu.

Čl. 494 De hereditatum tradicione
Hereditatum tradicio solum fieri debet coram iudice et iuratis.

Překlad: O předání h.

Předání h. může být učiněno pouze před soudcem a přísežnými.

Čl. 496 De resignacione, quam sequitur prescripcio

Resignacio vero, quam prescripcio sequitur, est tantum coram actuato iudicio facienda.

Překlad: O vzdání, po němž následuje promlčení

Vzdání, po němž následuje promlčení, lze učinit pouze před soudem. 

                                              .......................................................................................................

                                                                                                     Úkol

Milé kolegyně,

níže naleznete zadání dalšího úkolu, který se tentokrát vztahuje k jednomu právnímu naučení, jež je dochováno v uherskohradišťské městské knize Liber informationum et sententiarum z 15. století. Text právního naučení (včetně žádosti
o vydání právního naučení) si prostudujte a odpovězte na níže uvedené otázky. Své odpovědi nezapomeňte zdůvodnit. Vypracované texty vkládejte, prosím, do odevzdávárny níže, a to nejpozději do neděle 21.11.2021.

35. Pro dluh obstavený přespolný (Liber informationum et sententiarum)
 
Račtež věděti, že jsú židové naši Bednaříka z Strážnice v městě našem na právo obstavili pro své dluhy, jakožto jistce svého, žádajíce, aby on podle práva k tomu držán byl, aby jim jich dluhy, kteréž oni provésti chci, zaplatil. Na tu jich žalobu Bednařík jim odpovídati by nechtěl pravě, že by to nebylo obstavenie obyčejné a to proto, že jsú židé prvé naň práva a spravedlnosti nežádali v Strážnici, kdež on sedí, a tak Bednařík žádá, aby jiej židé z té stávky propustili, a jestliže by jeho nároku oč zbaviti nechtěli, aby do Strážnice přišli, že by jim tu práv býti chtěl. Ale židé se jeho před se drží, poněvadž jich jistec jest a žádají k němu práva podle obstavenie toho. To znajíce věříme vám, že nám na to naučenie dáte, má-li jim Bednařík na to před právem naším odpovídati?

Na to vás naučujem: Poněvadž Bednařík jest sám jistec dluhuov, jakož toho neodmlúvá, že povinovat jest Bednařík na ty žaloby o dluh peněžitý odpovídati vedle práva našeho.

Vymezte podstatu případu. Dbejte však na korektní právní terminologii.
 
 
Kdo to byl jistec? Uveďte literaturu, ze které jste vycházeli.
 
 
Jaký je latinský ekvivalent pro termín „jistec“?
 
 
Ve kterém oddíle, resp. oddílech Právní knihy města Brna (ed. M. Flodr) byste hledali oporu pro tvrzení brněnských přísežných, které je předmětem citovaného právního naučení? Vysvětlete. 

Níže naleznete další zadání textů k procvičení Vašich znalostí a dovedností načerpaných v průběhu kurzu. Nezapomeňte však také odevzdat vypracovaný úkol.


1) Jaký je rozdíl mezi emfyteuzí a nájemní smlouvou? Uveďte všechny pojmové znaky, které níže citované ustanovení výslovně uvádí.
 
Čl. 283 odst. a) (Differencia inter emphiteosim, locacionem et conduccionem) Právní knihy města Brna
 
Emphiteosis differt a locacione primo, quia hic et in pecunia et eciam in specie prestatur pensio, sed in locacione tantum in pecunia; secundo, quia iste possidet naturaliter sicut fructuarius, sed conductor non; tercio, quia emphiteota habet dominium utile, sed conductor non; quarto, quia contractus emphiteoticus fit in immobilius tantum, sed ille eciam in mobilibus; quinto, quia conduccio est contractus iuris civilis, sed emphiteosis iuris naturalis, id est iuris gencium, quod naturali racione est inductum; sexto, quia conduccio fit in scriptura, sed alter contractus non.




2) Obě ustanovení jsou zakotvena v Příručce práva městského Jana z Gelnhausenu z pol. 14. století. Přeložte je, proveďte interpretaci a uveďte, jak spolu obě pravidla souvisí.
 
Čl. 33 De accione nobilium
Nobiles et bladicones non obstante, quod in iudicio eorum conveniri debenat, tamen de bonis ipsorum in civitatibus habitis in civitate de ipsis possunt conveniri.
 
Čl. 52 De accione iuris patronatus
Iuris patronatus questio est iure canonico decidenda.

                                                                                                         Úkol

Milé kolegyně,

Vaše pozornost se tento týden zaměří na problematiku závazkových práv. Pro tyto účely jsem opět vybrala jedno právní naučení z uherskohradišťské knihy Liber informationum et sententiarum z druhé poloviny 15. století. 

Níže naleznete text příslušného právního naučení, které si prostudujte. Pod ním se nachází výňatek z Právní knihy města Brna z pol. 14. století, a Vaším úkolem bude určit, co je jejich podstatou a jak spolu oba texty souvisí. Očekávám, že své úvahy rozvinete a podložíte řádnou argumentací. Předem upozorňuji, že odpovědi typu „jedná se o texty pojednávající o kupní smlouvě“ nebudu považovat za dostačující a nebudu k nim při hodnocení přihlížet. Předně si, prosím, uvědomte, v jakém vztahu oba prameny jsou.

Své texty, prosím, odevzdávejte do níže uvedené odevzdávárny, a to nejpozději do neděle 28.11.2021 (včetně). S výsledky se budete moci seznámit v průběhu následujících dní ve stejnojmenném poznámkovém bloku.
 
32. O slad koupený od sladovníkuov.
Na to vás naučujem: Poněvadž spoluměštín váš slad ten s ženú svou u sladovníků koupil a na to zavdal, tehdy již jieho slad byl, ale ne sladovníků; by pak i tak bylo, jakož on praví, že topruov v pondělí vzíti jměl, ale poněvadž žě vojsko táhlo a před tím vojskem to opatřiti mohl a své vzíti a nepobral, tehdy přišel-li jest k jakej škodě, žiadnému o to porokovati nemůže než sám sobě, a dle toho vinovat jest sladovníkóm ten slad zaplatiti.
 
Čl. 285 odst. e) Právní knihy města Brna
Perfecta empcione periculum pertinet ad emptorem. 

Překlad: Uzavřením kupní smlouvy přechází nebezpečí na kupujícího. 

Zvláštní sociální skupinu v rámci středověké společnosti tvořili Židé, kteří žili převážně ve větších městech a živili se zde obchodem. Pro Židy platila zvláštní pravidla, která upravovala jejich soužití v majoritní, křesťanské společnosti. Tato pravidla pro ně přinášela řadu omezení, později však také výhody, která jim poskytovala určitou právní jistotu. S různými nařízeními, jež se týkala židovského obyvatelstva, tedy jejich práv a zejména povinností, se setkáváme již v antice, později v raném středověku. Římské právo Židům zakazovalo smíšená manželství, účast na veřejném životě společnosti (tj. vykonávání úřadů), výstavbu a zvelebování synagog. Uvedená nařízení byla později recipována do kanonického (a rovněž církevního) práva a v domácím prostředí se s nimi lze setkat například v dobře známé kodifikaci církevního práva, kterou představují Arnoštova provinciální statuta z roku 1349.

Do soužití Židů a křesťanů nicméně ve středověku nezasahovala pouze církev. Lze si povšimnout, že právní úprava postavení židovského obyvatelstva je upravena v řadě pramenů, mezi něž patří zejména právní knihy městského a zemského práva, případně panovnická privilegia. Právě privilegium českého krále Přemysla Otakara II., známé pod názvem Statuta Judaeorum, alespoň částečně právní postavení Židů posiluje.

Vaším úkolem proto v rámci posledního procvičování bude vybrané výsady, které uvádím níže, přeložit a interpretovat.

Čl. 1 De testibus
Primum quidem statiumus, ut pro pecunia mobili aut pro re immobili aut in causa criminali, que tangit personam aut res Iudei, nullus Christianus contra Iudeum nisi cum Christiano et Iudeo in testimonium admittatur.
 
Čl. 9 De vulneribus
Si Christianus Iudeo vulnus qualecumque inflixerit, reus regi sive duci solvet duodecim marcas auri sue camere deferendas et vulnerato duodecim marcas argenti et expensas, quas pro suimet curacione impedenderit medicine.
 
Čl. 10 De homicidio
Si Christianus Iudeum occiderit, digno iudicio puniatur et omnia rei mobilia et immobilia in regis transeant potestatem.
 
Čl. 24 De hospitibus
Nullum in domo Iudei volumus hospitari.

Milé kolegyně,

tento náhradní úkol jen určen pouze těm z Vás, které nezískaly potřebný počet bodů k přistoupení k zápočtovému testu (tj. min. 7,5 b.).

Vaším úkolem bude udělat rešerši právněhistorické literatury, která se vztahuje k období, jež je předmětem Vašeho odborného zájmu (předpokládám tedy, že se zaměříte zejména na práce týkající se tématu Vašich kvalifikačních prací, tj. bakalářských a diplomových). Očekávám, že sestavíte soupis deseti prací, z nichž minimálně pět budou představovat články v odborných periodicích, případně příspěvky ve sbornících. Ke každému bibliografickému záznamu připojte stručnou anotaci a zdůvodněte, proč jste si uvedený text vybrali. Citace, prosím, tvořte dle vzoru uvedeném v modulu "Úvodem".

Termín odevzdání je stanoven na neděli 12.12.2021 vč. Své texty vkládejte do tohoto data do níže uvedené odevzdávárny. 

S výsledky se budete moci následně seznámit ve stejnojmenném poznámkovém bloku.