Právo lze, z hlediska moderní právní teorie, chápat jako soubor právních norem (tj. obecně závazných pravidel chování), které platí v určitém prostoru a čase. 

Pojmem "interpretace práva" potom rozumíme výklad těchto pravidel (z lat. interpretātiō, -ōnis, f.) 

Zatímco se při výkladu platných právních předpisů řídíme základními a zvláštními metodami výkladu (k tomu podrobněji následující tři moduly), interpretace historických pramenů právní povahy klade na interpreta, tj. toho, kdo výklad provádí, další požadavky. Mezi ně patří zejména znalost dobových poměrů, dobrá orientace v jazykových variantách příslušných pojmů a schopnost interpreta rozpoznat chyby v pramenech (písařské i věcné).

To je obecně dáno tím, že se právo, potažmo právní jazyk, postupně vyvíjí a není možné k pramenům vzniklým v jednotlivých obdobích přistupovat nekriticky. Příkladem může být mylná domněnka, že právní pojmy, které se v pramenech různého stáří a provenience objevují, mají totožný význam a v duchu této nesprávné teorie pak příslušný text interpretovat.  Příkladem za všechny je termín "dominium". Ten sice zpravidla chápeme jako "vlastnické právo" (římské právo, moderní právo), není však pravdou, že tento pojem měl uvedený význam také ve středověku a raném novověku.  

Při práci s právními prameny historickými je proto nutno vzít v úvahu:   

1) Proměny právní úpravy v průběhu dějin

• vývoj právní terminologie a právních obratů
• změny obsahu jednotlivých právních institutů
  • ​např. termín "usura" lze interpretovat buďto jako úrok (typické pro klasické římské právo) nebo ve smyslu lichvy (s touto variantou se setkáme až ve středověku)

2) Právní partikularismus

• právo zemské, církevní, městské, vč. práv zvláštních (horní, horenské, vrchnostenské)
• odlišná právní úprava 
  • v rámci jednotlivých partikulárních práv platí, resp. mohou platit, jiné právní zásady
    
  • liší se také obsah použitých termínů
• princip personality práva
  • ​až na výjimky platilo, že mešťan se řídil zásadně městským právem, šlechtic zemským právem a duchovní církevním právem

3) Vlivy cizích právních prvků

• domácí právní úprava vs. zahraniční vlivy
• pronikání římského a německého práva
  • ​do domácího práva vlivem recepce římského, příp. německého práva, pronikají instituty našemu prostředí dosud neznámé -> není výjimkou, že jsou tehdejšími interprety vykládány chybně a v praxi se používají s jiným významem

4) Problém s mnohojazyčností

• čeština x latina x němčina
  • ​při studiu pramenů z konkrétního období si lze povšimnout, že zatímco latinské texty se vyznačují vytříbeným právním jazykem, staročeské písemnosti jsou psány jednodušším stylem, přičemž řada pojmů je nesprávně používána synonymicky (k tomu viz níže problematiku zdánlivých synonym -> tomuto tématu bude v průběhu semestru věnován samostatný modul)

5) Zdánlivá synonyma

• neboli nepravá synonyma
  • právní předpis x právní norma; půjčka x výpůjčka

6) Existence homonym

• tj. slov stejně znějících, jejichž význam se může lišit podle kontextu; např. typicky substantivum nomen (název x pohledávka)

                                                                                 Literatura k proměnám právní terminologie

• MICHÁLEK, Emanuel. O ustálených spojeních ve staročeských právních památkách. Právněhistorické studie 11, 1965, s. 87-93.
• TÝŽ. Český právní jazyk údobí předhusitského a doby Husovy. 1. vyd. Praha: Academia, 1970.
• TÝŽ. K slovní zásobě a právní terminologii Knih devaterých. Právněhistorické studie 7, 1961, s. 303-314.
• TÝŽ. Substantivní právní termíny v nejstarších českých listinách a listech. Studia z filologii polskiej i slowianskiej 7, 1967, s. 243-254.
• VANĚČEK, Václav. Základy právního postavení klášterů a klášterního velkostatku ve starém českém státě. I-III. 1. vyd. Praha: Bursík a Kohout, 1933-1937-1939.
• TÝŽ. Historické záhady našeho právnického názvosloví. Naše řeč XXVI., 1942, s. 130-142.
• BOHÁČEK, Miroslav. Římské právo v listinné praxi českých zemí v 12.-15. století. Sborník archivních prací 24, 1974, s. 461-486.
• ŠTACHOVÁ, Naďa. Obligační právo ve světle českého diplomatického materiálu 13. století. In: Knoll, V.: Naděje právní vědy. Býkov 2010: Sborník příspěvků z mezinárodního setkání mladých vědeckých pracovníků konaného ve dnech 23.-25.4.2010 na Zámeckém statku Býkov. 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství a vydavatelství Aleš Čeněk, 2011, s. 139-150.
• JAMBOROVÁ, Martina. Staročeské lexémy póvod, jistec a žalobník – přísp.k synonymii staročeských právních termínů. In: Palecsková, D.- Kumorová, Z.- Gregorík, P.: Rara Avis 10. 1. vyd. Trnava: FF Univ.sv.Cyrila a Metoda v Trnave, 2013, s. 76-82
• TÁŽ. Staročeská adjektiva řádný, přirozený, vlastní v právním kontextu. In: Kumorová, Z.- Gregorík, P. (eds.): Rara avis 12. 1. vyd. Trnava: Filozofická fakulta Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave, 2015, s. 259-264.
• TÁŽ. Projevy expresivity ve staročeských právních textech. In: Hlincová, K.; Gregorík, P. (eds.): Rara avis 11. 1. vyd. Trnava: Filozofická fakulta Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave, 2015, s. 99-110.
• TÁŽ. Frazémy súd zahájený a súd zavitý ve staročeské právní terminologii. In: Gębka-Wolak,M.-Kamper-Warejko, J.-Moroz, A.: Leksyka języków słowiańskich ... 1. vyd. Toruń: Wyd.Nauk.Uniw.M.Kopernika, 2014, s. 207-216.

                                                                                                 Kontrolní otázky

1. Jmenujte základní zásady, kterých by se interpret měl při výkladu právních pramenů vždy držet.

2. Dohledejte v literatuře libovolný právní termín a pokuste se vysledovat, jak se jeho obsah měnil v průběhu jednotlivých dějinných etap.

3. Jakým způsobem mohou výklad komplikovat tzv. zdánlivá synonyma a homonyma? Co si pod těmito pojmy představujete?

4. Vysvětlete pojem personalita práva.

5.  Jaký může mít tento princip vliv na interpretaci konkrétního právního pramene? Uveďte příklad.

                                                                                                    Zadání úkolu

Milé kolegyně, milí kolegové,

Vaším prvním úkolem bude přečíst článek Václava Vaněčka, Historické záhady našeho právnického názvosloví, otištěný ve filologickém periodiku Naše řeč (přesný bibliografický údaj naleznete shora v seznamu literatury). Byť byl text publikován ve 40. letech minulého století, je stále aktuální, neboť upozorňuje na původ a význam základních právních pojmů, s nimiž se setkáváte, resp. budete setkávat při studiu archivních materiálů i edičně zpřístupněných pramenů.

Článek je, vedle tištěné formy, též dostupný online, a to na této webové adrese: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3692. Příslušný text si, prosím, důkladně prostudujte a napište na něj anotaci v rozsahu cca jedné normostrany (normostrana = 1800 znaků vč. mezer). Pokud budete psát anotaci poprvé, doporučuji, abyste se, co se její struktury a obsahu týče, inspirovali v některém z našich předních vědeckých periodik (např. Český časopis historický, Mediaevalia historica Bohemica, Časopis Matice moravské).

Očekávám, že obsahem Vašich anotací bude sumarizace stěžejních myšlenek autora zadaného textu. Vyvarujte se proto, prosím, pouhému popisu článku. Naopak uvítám, když na závěr anotace připojíte vlastní názor na řešenou problematiku, případně, že autorovy úvahy zkonfrontujete s novější literaturou.

Termín odevzdání Vašich anotací je stanoven na neděli 26.9.2021 vč. Své texty vkládejte do tohoto data do níže uvedené odevzdávárny. S výsledky se poté budete moci seznámit ve stejnojmenném poznámkovém bloku.

V rámci samostatné domácí přípravy si, prosím, prostudujte také níže uvedený diskusní příspěvek s názvem Tvorba práva
a jeho interpretace. K tomuto textu anotaci psát nemusíte, je však ve Vašem vlastním zájmu se s jeho obsahem seznámit.